Jak zlepšit koordinaci pohybu a koordinaci oko-ruka?

Dobře rozvinutá jemná motorika malých dětí je klíčem k budoucímu úspěšnému rozvoji psaní a kreslení (grafomotoriky) ve školním věku. Nepodceňujte tento směr vývoje a inspirujte se našimi tipy. Pomůžeme Vám procvičit prsty a koordinaci ruky a očí (vizuomotorika).

Rozlišujeme jemnou a hrubou motoriku podle toho, zda jde o hrubé pohyby zapojující větší svalové skupiny nebo o pohyby jemné především v prstech rukou. Obecně jde pak o celkovou koordinaci, pohyblivost a obratnost.

Dílčí neobratnost v tomto kontextu pak může negativně ovlivňovat schopnosti dětí v různých oblastech od sebeobsluhy (zapínání knoflíků, zipu nebo vázání tkaniček) přes kreslení a výtvarné dovednosti až po řeč.

Co to je jemná a hrubá motorika a jak ji můžeme podpořit?

Jak zlepšit koordinaci pohybu a koordinaci oko-ruka?

Hrubá motorika vyžaduje zapojení většího počtu svalů těla a to především těch větších svalů – typicky jde o chůzi, běh, skoky nebo jízdu na odražedle či kole.

Oproti tomu jemná motorika vyžaduje přesnou a koordinovanou práci rukou a především pak prstů na rukou.

Dobře rozvinutá jemná motorika umožňuje dětem naučit se psát, kreslit, stříhat, lepit nebo si zavázat tkaničky.

Ačkoliv se v tomto článku – i s ohledem na naše produkty – zaměříme na motoriku jemnou, doporučujeme nepodceňovat hrubou motoriku a motivovat děti k přirozenému komplexnímu pohybu (dětské prolézačky, houpačky, kola, koloběžky, skákání, lezení, plazení …). Zvládnutí má totiž vliv na plný rozvoj dítěte a pomáhá mu získat sebedůvěru, zdokonalit koordinaci pohybů a posílit jeho samostatnost. To vše jsou důležité atributy, kterými můžeme zásadně vylepšit budoucnost dítěte.

Rozvoj jemné motoriky u dětí do 1 roku

Jemná motorika se rozvíjí prakticky od narození. Někdy kolem 9. měsíce už by mělo dítě zvládat celkem jistý úchop a zvednout něco drobného. Odborníci na motoriku v tomto věku zdůrazňují především tzv. klešťový úchop, kterým je dítě schopno zvednout třeba drobek nebo korálek. Rozvíjí se koordinace rukou s očima.

Kolem 2 let věku vsaďte na puzzle

Kolem druhého roku už jsou děti schopné začít s jednoduchým puzzle – zpočátku klidně jen o 2 dílcích a postupem času se získanou jistotou dojít na vícedílné skládačky.

Puzzle je prvním momentem, kdy se dítě setkává s něčím konstruktivním, kreativním, velmi zábavným a zároveň má šanci významně posílit své motorické dovednosti. Poprvé má možnost něco tvořit a něčeho docílit.

Naší optikou je puzzle jedním z nejjednodušších předchůdců našich pixelových produktů, ale nepředbíhejme.

Jak zlepšit koordinaci pohybu a koordinaci oko-ruka?

Kromě puzzle se doporučují i další pomůcky pro rozvoj jemné motoriky – třeba dřevěné labyrinty s kuličkami nebo provlékací obrázky. Všechny tyto motorické hračky posilují tzv. špetkový úchop (ano jmenuje se podle toho jak bereme špetku soli), posouvají koordinaci ruka – oko a zároveň se učí třeba barvy nebo zvířátka.

Jemná motorika u mladšího předškoláka

K mohutnému rozvoji jemné motoriky dochází v předškolním věku, kdy se diferencuje pravá a levá ruka. Děti jsou schopné díky drobným pohybům již využívat nástroje jako je příbor nebo kartáček na zuby.

Těmto ‚pokročilejším‘ pohybům předchází hrátky s klubíčkem, navlékání korálků, modelování z plastelíny nebo tvůrčí činnosti s papírem (stříhání, lepení, obkreslování, vybarvování).

Dítě by mělo být schopné nezávislého pohybu prstů a postavení palce proti ostatním prstům ruky.

Jak zlepšit koordinaci pohybu a koordinaci oko-ruka?

Chcete-li posunout rozvoj jemné motoriky ještě o úroveň dál, můžete si s dětmi zkusit kreativní skládání na EDU panelech nebo cenově dostupných malých mozaikových panelech od PIXIE CREW.

Díky tomu mohou děti posouvat také svou kreativitu, fantazii, vnímání prostoru a jednoduché počty. Lidé náš EDU panel častěji hledají pod označením cvičná deska na rozvíjení jemné motoriky.

Díky písmenkové abecedě se mohou předškoláci seznamovat kreativně s písmeny.

Mimochodem ačkoliv by se mohlo zdát, že jen tvořením se dítě rozvíjí, není tomu tak. Velmi příznivé pro rozvoj motoriky je i bourání nebo trhání a muchlání papíru. Pokud je to u dítěte v danou chvíli oblíbenější než tvoření, není dobré jej v tomto směru příliš omezovat. Myslete na rozvoj jeho motoriky a brzy jistě destruktivní činnosti nahradí těmi konstruktivnějšími 😉

U starších předškoláků vsaďte na stavebnice

Pokud máte u předškoláků dilema, jakou hračku jim pořídit, aby je bavila a zároveň je rozvíjela, pak není lepší volba než stavebnice.

Jsou multifunkční a rozvíjí mnoho schopností a dovednost najednou. Stavebnice procvičují držení ruky a paže, zlepšují úchop a obecně zdokonalují drobné pohyby rukou a prstů.

Posilují koordinaci, podporují vnímání tvarů a velikostí i vztahu jednoho prvku ke druhému.

Jak zlepšit koordinaci pohybu a koordinaci oko-ruka?

Naprosto zásadní vliv mají stavebnice na kognitivní rozvoj psychických funkcí dětí jako jsou vnímavost, představivost, paměť a myšlení. Stavebnice jsou ovšem také socializačním prostředkem posilujícím mezilidské vztahy.

Děti si sice zpočátku mohou stavět sami, ale později u náročnějších staveb vyžadujících spolupráci začnou stavět společně, komunikovat mezi sebou, vyměňovat si jednotlivé prvky a pomáhat si.

Snadněji tak navazují kamarádské vztahy, utvrzují svá přátelství a získávají sebedůvěru v kolektivu vrstevníků.

Pixelové produkty PIXIE CREW vychází z velmi podobných principů jako stavebnice. Prakticky jde o dvourozměrné stavebnice ne až tak vzdálené třeba od Lega. Díky tomu přináší stejné výhody a stejnou přidanou hodnotu.

Navíc jsou však zasazené do každodenního života dětí, jelikož jsme kreativní desku na pixely přenesli na věci každodenní potřeby jako jsou dětské batohy, pixelové peněženky, kreativní silikonové náramky nebo třeba oblíbené termohrnky.

Sebevědomí a motivace pro práci na sobě

Hrubá a jemná motorika u předškoláka velmi úzce souvisí s rozvojem řeči. Jsou ‚vstupenkou‘ do školy v podobě grafomotorických dovedností. Podle PaedDr. Petera Hudáka pomáhá rozvinutá jemná motorika vytvářet a upevňovat pocit úspěšnosti a buduje sebevědomí jedince.

To jsou vše velmi důležité motivátory dětí, aby měly zájem na sobě pracovat, rozvíjet se a posouvat se. U dětí s rozvinutou jemnou a hrubou motorikou vidíme takové atributy jako samostatnost, sebeobsluhu, tvořivost, vnímavost a vhled. Děti jsou ochotné hledat řešení.

Takové děti mají zmáknuté sociální dovednosti a díky zdravému sebevědomí se v budoucnu dokáži dobře prosazovat a uplatnit na trhu práce. Zásadní je vliv rodiny (nejen rodičů, ale třeba i prarodičů nebo kreativní tetičky) a mateřské školky. Více než kde jinde zde platí Komenského škola hrou. Hra je radost. Učení při hře je radostné učení.

Problémy současnosti

Asi to všichni známe nebo alespoň tušíme. Digitální doba a současná civilizace přináší výhody a pozitiva, ale má také své stinné stránky. Jen v málokteré domácnosti má dnes tatínek pracovní ponk.

Vidět děti vařit s maminkou už také není tak časté jako v minulém století. Věšení prádla si děti díky sušičkám také moc nezkusí. Jen málokdo nemá doma elektroniku, která odvádí pozornost dětí od smysluplnějších hraček.

Všechny ty dříve běžné činnosti, které dělaly děti s rodiči společně je potřeba dnes nahrazovat něčím tak trochu vykonstruovaným. Na druhou stranu bude vždy lepší, když si děti budou hrát a rozvíjet se komplexně pomocí motorických hraček, stavebnic nebo PIXIE CREW produktů než kdyby trávily většinu času u mobilu, tabletu nebo televize.

Koordinace a jemná motorika

Synchronizace pohybu znamená provádění více pohybů současně a koordinovaně. Hry představují optimální způsob, jak učit děti koordinačním dovednostem. Zručnost dítěte je projevem již zmíněné zvládnuté synchronizace pohybu při určité činnosti.

Hry a pomůcky zaměřené na rozvoj koordinace umožní dětem prozkoumat hranice svých schopností.

Schopnost koordinace hraje výraznou úlohu nejen ve sportu, ale i v běžném životě, kde se projevuje jako pohybová šikovnost dítěte. Koordinační schopnosti bychom neměli chápat izolovaně ale vždy v kontextu s intelektuálními schopnostmi.

Jak zlepšit koordinaci pohybu a koordinaci oko-ruka? Filtrovatzrušit všechny filtry

obsah: 20 dřevěných tyčí (délka 140cm, šířka 2,8cm) s gumovým zakončením, vše v látkové tašce, věk: 5+, Myslíte si, že mikádo umíte opravdu dobře? Tradiční hra s odebíráním jednotlivých tyček byla…

obsah: 2 rakety, 2 košíky, mozměr: raketa – délka 45 cm, Ø 24cm, materiál: EVA, neoprén, plast, věk: 3+, Hra, zábava a pohyb…S tímto badmintonem mají děti o zábavu postaráno jak venku…

obsah: 2 rakety, 2 košíky (velký, malý), rozměr: raketa, velký košík – 20 cm, malý košík – 7 cm, materiál: plast, nylon, barva: červená, věk: 3+, Velká zábava i pro malé děti… S tímto…

Aktivní povzbuzující hra s rovnováhou pro dva „tanečníky samby“, která poutavě a efektivně spojuje aspekty rovnováhy, síly a šikovnosti. Pomocí správného zatažení se oba hráči vzájemně snaží vyvést z…

Ve stoji na jedné noze, s druhou nohou zdviženou a ohnutou v kotníků (propínání), ke které je připevněn Pedoball, krouživými pohyby rovnoměrně rozpohybovat gumovou kuličku – to už je náročný úkol,…

52 x 13 cm, 9,5 cm vysoký, z kvalitní umělé hmoty, v modré barvě, foukaný z jednoho kusu.Nostnost 120 kg, vhodný pro děti od 3 let.Pro použití vevnitř i venku, bez bot nebo v protiskluzové obuvi.…

Pro použití vevnitř i venku, bez bot nebo v protiskluzové obuvi. WippWalker Vám umožní pohyby dopředu a dozadu. Připravený úsek a stoupání posilují tělesnou zdatnost, cvičení je zábavné jak pro…

Jednotlivé disky lze využít jako otočný disk (káču) nebo balanční ruční labyrint. Disk, který je možné otáčet pomocí dřevěné polokoule na hladkém povrchu, nás bude fascinovat stále se měnícími…

Budete mít zájem:  Pekanový olej (olej z pekanových ořechů) a jeho účinky pro zdraví i krásu – jak ho použít?

Inimone je dánský dřevěný výrobek vysoké kvality. Jemné motorické schopnosti, ovládání jemné motoriky, soustředění a koordinace jsou procvičovány skrze hru. Ve stejném okamžiku jsou posilovány svaly a…

Obsah: Rotonda (ø 20 cm), 3 míčky (1 míček z pěnové gumy ø 4,5 cm, 2 x míček „Freeball“ naplněný vzduchem o průměrech ø 3cm a 5 cm). Vhodné pro děti od 4 let, teenagery i dospělé.Rotonda je herní,…

obsah: 1 x zelená plastová tyč s výběžky, 1 x základní deska, 6 x disk (3 x žlutý, 3 x oranžový), celkové rozměry: 31 x 31 x 41 cm, věk: 1+. Pokud chtějí děti navléknout disky na kmen stromu,…

Rozvoj kontroly svalů ruky. Zlepšení reflexů a koordinace oko-ruka. Procvičuje oční svaly, zatímco hráč sleduje pohybující se kuličku. Zlepšuje pozornost. Na obou stranách hry jsou různé typy drah pro…

Dyspraxie (vývojová koordinační porucha): příčiny, příznaky a léčba

Jak zlepšit koordinaci pohybu a koordinaci oko-ruka?

Dyspraxie je neurologické onemocnění, při kterém je narušena schopnost plánovat a provádět motorické úkony. Poněkud zjednodušeně lze dyspraxii definovat jako poruchu koordinace pohybů, což se projevuje „nešikovností“ při běžných úkonech. Pacient s dyspraxií má potíže nejen s koordinací, ale také s odhadem vzdálenosti, prováděním pohybu, pohybovou pamětí a některými kognitivními funkcemi.

  • Dyspraxie také ovlivňuje imunitní a nervový systém postižené osoby.
  • Někdy se dyspraxie označuje jako percepčně motorická porucha, vývojová porucha koordinace, vývojová koordinační porucha (DCD) nebo vývojová dyspraxie.
  • Dříve se pro dyspraxii užíval též název „syndrom nešikovného dítěte“, ale tento termín je dnes již zastaralý a neužívá se.

Podle amerického Národního centra pro poruchy učení (National Center for Learning Disabilities) mají osoby s dyspraxií potíže s plánováním a prováděním úkonů vyžadujících zapojení jemné i hrubé motoriky.

Závažnost postižení je různá, někdo má například potíže i s jednoduchým úkonem, jako je například mávání, zatímco u jiných se problémy objevují jen při provádění složitějších pohybů, jako je například čištění zubů (1, 2).

Lidé s dyspraxií často mají také potíže s řečí a někdy se u nich objevují i poruchy myšlení a vnímání.

Na druhou stranu je potřeba říci, že dyspraxie žádným způsobem neovlivňuje intelekt postižené osoby, i když může u dětí způsobit potíže s učením.

Vývojová dyspraxie je nevyzrálost mozkových center, která jsou odpovědná za organizaci a plánování pohybu. Mozek postižené osoby prostě nedokáže zpracovávat všechny informace takovým způsobem, aby bylo možné provést požadovaný pohybový úkon.

  1. Lidem s dyspraxií činí problémy naplánovat co mají udělat a také vlastní provedení pohybu či úkonu.
  2. Národní institut pro neurologická onemocnění a cévní mozkové příhody (NINDS) popisuje dyspraxii jako „neschopnost synchronizace“ s okolním prostředím (3).
  3. Odborníci tvrdí, že určitým stupněm dyspraxie trpí až 10 procent lidí, přičemž u 2 procent jsou projevy tohoto onemocnění závažné (4).
  4. Dyspraxie navíc postihuje hlavně chlapce (4 z 5 nemocných jsou chlapci), nicméně někteří odborníci se domnívají, že tento údaj není zcela přesný, protože u děvčat není dyspraxie často správně diagnostikována (5, 6).
  5. Podle britské zdravotnické organizace NHS (National Health Service) má řada dětí s dyspraxií také poruchu pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) (7).

Obecné příznaky dyspraxie

Příznaky dyspraxie se liší podle věku a podrobněji si je popíšeme níže.

Mezi obecné příznaky dyspraxie, které se vyskytují u většiny pacientů bez ohledu na věk, patří:

  • potíže při udržování rovnováhy
  • vadné držení těla
  • únava
  • nešikovnost
  • poruchy řeči
  • poruchy vnímání (percepce)
  • poruchy koordinace ruka – oko

Diagnostika dyspraxie

Dyspraxii může diagnostikovat klinický psycholog nebo dětský lékař. Pokud máte pocit, že vaše dítě může trpět dyspraxií, měli byste vyhledat dětského lékaře a popsat mu potíže, které vaše dítě má.

V rámci vyšetření se vás lékař zeptá na vývoj vašeho dítěte od narození, najeho duševní a intelektové schopnosti a zhodnotí také jemnou a hrubou motoriku.

  • Hrubá motorika: jak dobře dítě ovládá velké svaly. Mezi hrubé motorické dovednosti patří například skákání, chůze, házení, běh nebo udržování rovnováhy.
  • Jemná motorika: jak dobře dítě ovládá malé svaly. Mezi jemné motorické dovednosti patří například zavazování tkaniček, zapínání knoflíků, vystřihování tvarů z papíru nůžkami nebo psaní.

Pro správnou diagnostiku je nutné lékaři sdělit informace o tom, jak probíhal vývoj vašeho dítěte, zejména pak kdy dosáhlo důležitých vývojových mezníků (například kdy se naučilo chodit, kdy začalo lézt a mluvit, apod.).

Následně lékař u dítěte zhodnotí také schopnost koordinace pohybů, udržování rovnováhy, citlivosti na dotyk a chůzi.

Příznaky dyspraxie u dětí

Příznaky dyspraxie se značně liší podle věku. Proto je vždy nutné posuzovat jednotlivé věkové kategorie samostatně a je potřeba si uvědomit, že všechny níže popisované příznaky dyspraxie se nemusí objevit u všech postižených osob, i když patří do věkové skupiny, kde se normálně či často vyskytují.

Kojeneci a batolata

V kojeneckém a batolecím věku může dítěti s dyspraxií trvat déle než ostatním, než se naučí:

  • sedět
  • lézt – podle nadace Dyspraxia Foundation dokonce u většiny batolat s dyspraxií úplně chybí vývojová fáze lezení (8).
  • chodit
  • mluvit – podle dětské nemocnice v australském městě Westmead mohou děti s dyspraxií pomaleji odpovídat na otázky, mají potíže vyluzovat zvuky či opakovat sekvence zvuků nebo slov, mívají též problémy s normální intonací řeči a velmi omezenou slovní zásobu. Často také mluví pomaleji než ostatní děti, užívají méně slov a častěji dělají pauzy (9).
  • stát
  • chodit na nočník a zbavit se plínek
  • používat širší slovní zásobu.

Předškolní děti

V předškolním věku se u dětí s dyspraxií mohou objevit následující potíže:

  • Problémy s prováděním pohybů vyžadujících jemnou motoriku, jako je například zavazování tkaniček u bot, zapínání/rozepínání knoflíků nebo zipů, používání příboru a psaní.
  • Potíže s oblékáním.
  • Potíže s běžnými sportovními činnostmi, jako jsou skákání, chytání míče, kopání do míče, přeskakování překážek nebo běh.
  • Potíže s činnostmi, jako je například používání nůžek, vybarvování, kreslení, hraní puzzle, apod.
  • Problémy se zpracováním myšlenek a nápadů.
  • Nesoustředěnost. U dětí s dyspraxií je často problém s dlouhodobou koncentrací, protože se nedokážou dlouho soustředit na jednu věc.
  • Dítě má potíže zapojit se do běžných dětských her (například na pískovišti, apod.).
  • Dítě s dyspraxií častěji zakopává a padá než ostatní děti stejného věku.
  • Potíže s chůzí po schodech (nahoru i dolů).
  • Častější pády, vypadávání věcí z rukou nebo narážení do překážek (například do dveřních zárubní, apod.).
  • Potíže naučit se nové věci, to co některých dětem jde automaticky, trvá dětem s dyspraxií mnohem déle. Vaše podpora a pomoc s učením se problematickým úkonům dětem s dyspraxií velice pomůže.
  • Psaní a opisování (děti s dyspraxií mohou mít například problémy opisovat věci z tabule ve škole, apod.).

Mezi další časté příznaky dyspraxie u dětí v předškolním věku patří například:

  • problémy s navazováním a udržováním přátelství
  • neobvyklé chování ve společnosti (například váhání v situacích, které ostatním přijdou běžné či standardní)
  • celkově zpomalené provádění běžných činností, dítě se zdá zpomalené a „zabrzděné“
  • potíže se správným držením tužky a pera
  • potíže s orientací v prostoru (dětem s dyspraxií například dělá problém pochopit význam pojmů před, za, vpravo nebo vlevo).

Děti školního věku a dospívající

U dětí s dyspraxií se většina z výše uvedených příznaků zlepšuje jen minimálně nebo vůbec.

Ve školním věku se navíc přidávají další potíže, jako například:

  • Vyhýbání se sportovním aktivitám
  • Stejná reakce na všechny podněty (dítě není schopné automaticky odfiltrovat irelevantní podněty)
  • Dítě se dobře učí s rodiči doma nebo se soukromým učitelem, ale ve škole v kolektivu ostatních dětí se mu nedaří
  • Dítě s dyspraxií má potíže s matematikou a psaním
  • Pacient není schopen postupovat podle pokynů nebo si pokyny nepamatuje
  • Pacient není schopen udržet pořádek a fungovat organizovaně.

Příznaky dyspraxie u dospělých

Mezi příznaky dyspraxie u dospělých patří například:

  • vadné držení těla a únava
  • problémy s vykonáváním běžných domácích prací
  • potíže s psaním a kreslením (například neschopnost psát úhledně a čitelně)
  • problémy s lateralitou (stranovou orientací)
  • problémy s mluvením (nejasná až překotná řeč, spojování slov dohromady, drmolení, apod.)
  • klátivé pohyby a častá tendence k zakopávání a pádům
  • problémy s činnostmi vyžadujícími používání jemné motoriky (například holení, líčení, zapínání/rozepínání knoflíků, zavazování tkaniček, apod.)
  • potíže s plánováním a organizací myšlenek a úkolů
  • nižší citlivost k neverbálním signálům
  • výkyvy nálad
  • nízké sebevědomí
  • nespavost
  • potíže rozlišovat zvuky
  • prakticky žádný cit pro rytmus, což se projevuje například při tancování nebo hře na hudební nástroje
  • poruchy sociálního cítění a smyslového vnímání – osoby s dyspraxií mohou být velmi citlivé na chuť, světlo, dotek a/nebo hluk. Někdy také mají horší schopnost uvědomovat si hrozící nebezpečí. Řada z nich také trpí výkyvy nálad a u některých se vyskytují i poruchy chování.
Budete mít zájem:  Hypogonadismus – příznaky, příčiny a léčba

Vědci z Boltonské univerzity v Anglii tvrdí, že lidé s dyspraxií často nechápou co se po nich chce – „sice poslouchají, ale nerozumí“ (10).

Příčiny dyspraxie

Přesnou příčinu dyspraxie neznáme. Odborníci se domnívají, že jednou z příčin je chybný nebo narušený vývoj nervových buněk, které ovládají svaly (motorické neurony).

Pokud se v mozku z nějakého důvodu nevytvoří správné spoje mezi motoneurony, trvá mu mnohem déle zpracování a provádění informací.

Odborníci z katedry dyslexie a poruch nervové soustavy z Univerzity královny Marie v Londýně tvrdí, že podle některých studií, je dyspraxie způsobena spíše nezralostí neuronů v mozku než samotným poškozením mozku (11).

Ve zprávě Hullské univerzity (Hull; Anglie) se uvádí, že dyspraxie je pravděpodobně dědičná a na jejím vzniku se podílí několik různých genů. Často se u pacientů s dyspraxií zjistí, že se postižení vyskytuje u řady dalších členů rodiny.

Léčba dyspraxie

  • Dyspraxie je neléčitelné onemocnění, ale s pomocí některých postupů lze dosáhnout určitého zlepšení stavu.
  • Vždy platí, že čím dříve je u dítěte toto onemocnění diagnostikováno, tím je prognóza dyspraxie lepší.
  • V léčbě dyspraxie se uplatňují následující postupy:

Ergoterapie

  1. Toto cizí slovo znamená „léčba prací“ a odborník, který se tímto oborem zabývá se jmenuje ergoterapeut.
  2. Součástí léčby je nejprve důkladné vyšetření, kdy se terapeut pacienta zeptá jak dítě zvládá školu a jaké činnosti mu dělají potíže.
  3. Na základě zjištěných informací se pak léčba zaměřuje na zlepšování konkrétních problémových dovedností a činností.

Logopedie a řečová terapie

Logopedie je nauka zabývající se vadami řeči. Odborník na logopedii se jmenuje logoped a pacientům s dyspraxií může pomoci tím, že s nimi bude zlepšovat jejich řečové schopnosti a naučí je lépe komunikovat.

Percepční a motorická cvičení

Smyslem těchto cvičení je zlepšit jazykové, zrakové, pohybové a sluchové dovednosti dítěte. Terapeuti učí dítě s dyspraxií provádět různé úkony na zlepšení těchto dovedností nenásilnou formou tak, aby dítě nepropadlo pocitům frustrace a beznaděje.

Hipoterapie

Pod tímto názvem se skrývá léčba jízdou na koni.

V časopise Journal of Alternative and Complementary Medicine, zveřejnil tým irských, britských a švédských odborníků studii, která zkoumala účinky hipoterapie na 40 dětí s dyspraxií ve věku 6 až 15 let.

Děti v rámci experimentální léčby absolvovaly celkem 6 jízd na koni v délce 30 minut a zhlédly dva 30. minutové audiovizuální programy.

Studie zjistila, že hipoterapie zlepšuje náladu a kognitivní funkce u dětí s dyspraxií (11).

Aktivní hry

  • Odborníci tvrdí, že aktivní hry (tedy hry, jejichž součástí je fyzická aktivita) pomáhají zlepšovat motorickou činnost (12).
  • Hra je, zejména pro děti ve věku 3 – 5 let, zásadní a důležitou součástí jejich vývoje a představuje způsob, jakým se děti učí poznávat okolní prostředí a samy sebe.
  • Aktivní hry se podílí na správném duševním i tělesném rozvoji dítěte, na vývoji řeči a smyslového vnímání.
  • A navíc je aktivní hra důležitou součástí rozvoje sociálních a společenských potřeb dítěte, která mu pomáhá úspěšně se zapojit do kolektivu a komunikovat s ostatními dětmi.

Co si z článku odnést?

  1. Dyspraxie je onemocnění, charakterizované poruchami motorických funkcí nervové soustavy.
  2. Postižená osoba má potíže s prováděním běžných činností, jako je čištění zubů, zavazování tkaniček nebo zapínání knoflíků.
  3. Dříve se dyspraxie označovala termínem syndrom nešikovného dítěte, který je ale dnes zastaralý a nepoužívá se.
  4. Jinými názvy pro dyspraxii, se kterými se můžete setkat, jsou percepčně motorická porucha, vývojová koordinační porucha nebo vývojová dyspraxie.
  5. Příčiny vzniku dyspraxie přesně neznáme, ale lékaři se domnívají, že se jedná o vývojovou poruchu motoneuronů v mozku (porucha nervových spojů mezi nervovými buňkami, které se podílí na provádění, plánování a koordinaci pohybů).
  6. Dyspraxie je neléčitelné onemocnění, nejčastěji vrozené, jehož příznaky lze zmírnit s použitím vhodných metod a postupů, jako jsou ergoterapie, hipoterapie, logopedie nebo percepční či motorická cvičení.
  7. I když je dyspraxie zcela jistě obtěžujícím onemocněním, neovlivňuje žádným způsobem duševní schopnosti a intelekt postižené osoby.
  8. S trochou nadsázky lze říci, že určitou formou dyspraxie trpí prakticky každý z nás. 
  9. Údajně jí má i herec Daniel Radcliffe, představitel Harry Pottera.

Cvičení ke zlepšení koordinace oko ruka – část 1. :: SVĚT HOKEJOVÉHO BRANKÁŘE

01.02.2014 08:32

Nová série článků se bude zabývat koordinačními a celkově postřehovými cvičení. Budu zde ukazovat popisovat, jak zlepšit koordinaci mezi rukou a okem, jak zlepšit periferní vidění a ukážu zde spoustu dalších zábavných forem cvičení, které pomáhají ke zlepšení brankářovi hry. 

Tento článek je zaměřen na ukázky cviků s tenisáky. Cviky jsou prováděny samostatně bez pomoci další osoby. Proto jsou tyto cviky ideální pro předtréninkovou přípravu.       

Článek vychází z videa, které jsem zpracoval k tomuto článku:

 Proč provádět postřehová cvičení?

Primární důvod je jasný, a to zvýšit rychlost reakce na vystřelený/ odražený kotouč na ledě. Dalším důvodem je zvýšení sebedůvěry. Teprve až brankář věří svým  reflexům, může podat 100% výkon. Nedůvěra ve své reflexi způsobuje celou řadu chyb:

  • zavírání očí při chytání střel,
  • přílišné předsunutí nebo zatažení rukou , které pak nejsou schopné reakce,
  • špatné postavení na patách v základním postoji,
  • zbytečně brzy přechod do rozkleku- brankář, který si věří, dokáže prakticky vše chytat ve stoji a to i v dnešní době,
  • špatné vykrývání úhlů- brankář je příliš zajetý.

To je výčet jen několika chyb.

Cviky

V této první části jsou uvedeny pouze základní cviky. Prvním a nejzákladnějším cvikem je žonglování. Poté následují cviky, při kterých se míčky odráží o podlahu nebo o zeď.

Jedná se o ideální cvik, který pomáhá zlepšit nervosvalovou koordinaci, prostorovou orientaci a soustředění. Díky změně okolních podmínek můžeme různě měnit obtížnosti provedení.

Okolní podmínky můžeme měnit pomocí různých balančních podmínek, na kterých brankář  stojí, nebo zaměřením naší pozornosti. Pozornost můžeme zaměřit buď na všechny míčky současně (jednoduše míčky sledujeme), nebo se díváme před sebe a míčky sledujeme periferně.

Posledním způsobem sledování míčků je zaměření pozornosti na jeden míček, který detailně sledujeme, a ostatní dva sledujeme periferně.

Ve video ukázce je uvedeno žonglování:

  • Ve stoje, 
  • v kleče, 
  • v kleče na míči, 
  • ve stoji na míči,
  • v leže,
  • v přechodu ze stoje do sedu a zpět,
  • o zeď,
  • o zem.¨

Jedná se o jednoduchý cvik, jehož hlavním smyslem je dokonale sledovat přehazovaný míček (obdobně jako u dalších cviků). Díky tomuto rozvíjíme naši pozornost s soustředěnost.

Míček je prohozen mezi nohama a chytán před tělem. Stejná ruka hází i chytá. Při cvičení se celou dobu díváme před sebe a míček chytáme periferně. Jedná se o průpravný cvik ke cvičení č.4.

Cvičení č.4 = prohození míčku mezi nohama s obratem o 180°

Míček je prohozen mezi nohama a poté je udělán obrat o 180°. Stejná ruka hází i chytá. Po celou dobu se snažíme sledovat míček. Cvik je vhodný pro rozvoj prostorové orientace.

Cvičení č. 5 = přehazování míčku z ruky do ruky o zeď

V podstatě totožný cvik jako cvičení č.2, pouze míček nepřehazujeme o podlahu, ale o zeď.

Cvičení č. 6 = chytání míčku přes ruku při házení o zeď

Jednoduchý cvik, kterým rozvíjíme rychlost reakcí. Při házení sledujeme každý detail míčku.

Cvičení č.7= házení míčků střídavě levá a pravá ruka

Při házení oči sledují vždy letící míček.

Cvičení č. 8 = házení míčků levá a pravá ruka současně

  • Při házení se díváme buď:
  • ·         Mezi míčky tzn. že je chytáme pomocí periferního vidění, nebo
  • ·         na jeden míček (sledujeme každý jeho detail) a druhý chytáme pomocí periferního vidění.
  • Čím více od sebe míčky házíme, tím je cvičení náročnější.

Cvičení č. 9 = chytání míčku na tělo

Míček neustále sledujeme. Simulace chytání střel na tělo při tréninku na ledě.

Tato cvičení můžeme provádět kdykoliv a kdekoliv, ale to bohužel v praxi není možné. Ideální je cvičení s míčky provádět před každým tréninkem ( zápasem). Díky tomu přípravíme naše oči a reflexy na mnohem rychleji letájící kotouče na ledě. Postupně můžeme ztěžovat podmínky různými balančními podmínkami, ale k tomu dostaneme v dalším článku.

Oblast jemné motoriky

Do této oblasti řadíme obtíže v:

  • motorice mluvidel
  • jemné motorice rukou
  • vizuální motorické koordinaci /spolupráce oko-ruka/
  • koordinaci pohybů
  • u těžkých případů zaznamenáváme problémy s ovládáním svěračů.

Náměty k odstraňování obtíží:

Motorika mluvidel- pohyblivost jazyka, gymnastika tváří, rtů, svalstva obličeje.

Jednotlivé pohyby (izolované) či pohybové sekvence je potřebné zvládnout s následujícími kritérii: přesnost provedení, plynulost a plavnost provedení, rychlost provedení, možnost opakovaného provádění pohybů ve stejné kvalitě, rychle střídat opačné polohy mluvidel, koordinovanost pohybů. Do určité míry využíváme slova, která obsahují shluky souhlásek a jazykolamy.

Budete mít zájem:  Boloňská omáčka s trochou červeného vína

Procvičení jemné motoriky rukou (modelování, hry, mačkání, navlékání plodů, těstovin, základy šití)

Zrakově-motorická koordinace (spolupráce oka- ruky, vizuomotorika):

  • pojování dvou obrázků ležících proti sobě (auto-garáž aj.)
  • navlékání korálků, řazení prvků, stavebnice
  • čtení po slabikách a doplňování obloučků
  • čtení s okénkem.

Koordinace pohybů:

  • pohyb podle předešlého schématu
  • pohyb s hudbou
  • jednoduchá sestava.

Grafomotorika:

Grafomotorikou rozumíme souhrn psychických i pohybových činností vykonávaných při psaní. Cílem základního grafomotorického nácviku je správně zafixovaný úchop psacího náčiní. Správný úchop nazýváme špetkový. Podílejí se na něm 3 prsty pravé (levé) ruky.

Palec tužku nebo pastelku drží, prostředníček podpírá a ukazováček je položen lehce shora (lehké položení můžeme motivovat zobáním kuřátek – ukazováčkem na pero lehce poklepeme). Prsteník a malík se ohýbají směrem do dlaně.

Pokud dítě tyto dva prsty v dlani neudrží, můžeme mu pomoci vatovou kuličkou, kterou pod ně vložíme a dítě ji přidržuje. Malíková hrana dlaně se lehce dotýká podložky. Mezi hrotem tužky a prsty by měla být mezera asi 3 cm. Pokud dítě drží tužku níže, tak je omezen pohyb prstů.

Prsty se nemůžou pohybovat volně, vzniká v nich napětí. Při vysokém úchopu je tužka špatně ovladatelná.

Špetkový úchop vyvodíme nápodobou sypání, solení, vhazováním korálků do sklenice s úzkým hrdlem (např. od kečupu). Pomoci mohou i různé druhy přídatných trojhranných nástavců na tužku k podpoře správného držení kreslicího či psacího náčiní.

  • Prevenci provádíme nejlépe kreslením.
  • Důležitým momentem je nejprve naučit dítě správně při kreslení a psaní sedět u stolu.
  • Zásady:
  • nácviky v duševní pohodě, ne jako úkol, kde musí dítě obstát
  • střídat různé psací a kreslicí materiály, používat velký papír a uvolňovat ruku od ramene přes předloktí až po zápěstí formou veselé hry: kreslit pohádky, příběhy apod.
  • před kreslením, psaním rozcvičit ruce (kroužit zápěstím volným, pěstičkami, protřepat ruce, prstíky jeden po druhém do špetky palec k ukazováku, palec k prostředníku, palec k prsteníku atd. a zpět)
  • vybarvování ploch.

K uvolnění ruky lze například využít z produkce nakladatelství pracovní sešity Michalová, Z.: Čáry máry I, II. Jsou určeny dětem předškolního věku a kladou si za cíl posílit grafomotorické dovednosti potřebné pro úspěšný start ve škole.

Děti se hravou formou průpravnými cviky mají naučit zacházet s psacím náčiním, zpřesňuje se jim koordinace ruky a oka, posiluje se jemné svalstvo prstů. Cviky provádíme co nejčastěji.

Čím lépe je děti zvládnou, tím lepší podávají výkon ve škole při psaní do sešitu.

Při jejich provádění se zaměřujeme na:

  • způsob držení psacího náčiní.
  • plynulost pohybu (neměli bychom přecházet roztřesenou linii tahu či přerušované čáry).
  • rytmizaci pohybu.
  • tempo – snažíme se o dodržení plynulého vyrovnaného tempa.

Vhodné kresebné náčiní:

K nácviku správného úchopu psacího náčiní a k práci dysgrafiků globálně se doporučuje používat křídy kulaté, bez šikmého seříznutí, silné štětce, mokrou houbu, prstové barvy, trojhranné tužky a pastelky, Progressa, voskovky, v případech hodných zřetele speciální kreslicí dlaňovou SES kuličku neboli Colorball.

Jedná se o kreslicí voskovou různobarevnou kuličku především pro děti, které neumí či nemohou správně držet tužku v ruce. Formuje dlaň a učí správnému uchopení tužky.

K vlastnímu provádění uvolňovacích cviků především řadových se pak hodí veškeré psací náčiní zanechávající měkkou stopu na papíře, které nenavádí dítě k zvýšenému přítlaku, aby stopa byla viditelná.

Celostní program

Celostní program

Jak je patrno z názvu, filozofie Celostního programu je založena na holistickém přístupu v práci s dětmi, kdy se ‚díváme‘ na všechny složky osobnosti (bio-psycho-sociální) jako na celek. Celostní program MUDr. Kleplové vychází z toho, že různé části těla jsou součástí celku, chceme-li zlepšit jemnou motoriku musíme se podívat na celé dítě, neb zlepšení motoriky dosáhneme stimulací celku.

Zahrajme si trochu a představme si, že základna domu je tvořena hrubou motorikou, obvodové zdi jsou tvořeny z jemné motoriky, rytmu, hmatu, tělesné orientace v prostoru, řeči,… a střecha, která správně drží díky základně a obvodovým zdím, je ‚čtení, psaní a počítání‘. Pokud má dítě problémy ve škole, nestačí trénovat pouze grafomotoriku, a spravovat zdi (což je ale také důležité), ale je nutné jít nejprve zkontrolovat základy, tj. hrubou motoriku.

Jedním z nejdůležitějších pohybů je plazení a lezení. Při plazení se dítě učí držet hlavičku ve správné poloze, koordinovat pohyby rukou, nohou, ale také hlavy (očí), střídavým pohybem rukou a nohou se samozřejmě také rozvíjí spolupráce pravé a levé hemisféry. Dítě si uvědomuje své tělo, získává cit pro směr a lateralitu.

Při cvičení je důležité nevěnovat se pouze jedné straně těla.

Program je složen ze dvou hlavních částí ‚klima‘ a ‚cvičební jednotka‘, které jsou dále rozvíjeny. Pod klima spadá ‚vzájemná důvěra, klid a příjemné prostředí‘, cvičební jednotka se skládá z:

Postura – při nácviku správného postoje není možné začínat ihned ve stoji. Nacvičujeme leh na zádech, leh na břiše, sed (ne turecký – sed skrčmo zkřížený) s pokrčenými koleny – plosky nohou se dotýkají – rovná záda. Turecký sed Věra Kleplová nedoporučuje, protože v tomto postavení dochází k asymetrickému postavení dolních končetin.

Stabilizace – tělo by v určité dosažené poloze (stoj) mělo být stabilní, tedy musí se v té poloze udržet.

Obranné reakce – trénování těchto reakcí je velmi důležité, zajišťují co nejmenší následky pádu u dětí.

Orientace tělesného schématu – nejbouřlivější je vývoj tělesného schématu v prvních letech života dítěte, v jehož vědomí se utváří vlivem zkušeností – dotyky, odraz sebe samého v zrcadle, hra s vlastním tělem (ZELINKOVÁ, Olga: Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program, nástroje pro prevenci, nápravu a integraci, 1. vydání, Portál: Praha, 2001, s. 62.)

Orientace tělesného schématu v prostředí – cvičení pro uvědomění si toho, co má dítě před sebou, za sebou, vedle sebe

Rytmus – kvalita vnímání a reprodukce rytmu je určována krátkodobou pamětí a soustředěním. Obtíže ve vnímání a reprodukci rytmu se nepříznivě odrážejí jak v pohybovém projevu, tak v řeči, čtení, psaní.

(ZELINKOVÁ, Olga: Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program, nástroje pro prevenci, nápravu a integraci, 1. vydání, Portál: Praha, 2001, s. 62.) Rytmus můžeme cvičit i v sedě, kdy máme zafixovanou dolní část těla – vytleskávání.

Je doporučená i změna rychlosti – koncentrace pozornosti.

Reakční rychlost – tuto oblast trénujeme změnou cviků prováděných při rytmickém cvičení. Děti se syndromem ADHD, Vývojové dysfázie, Autismu (PDD), LMR zpravidla mívají sníženou reakční rychlost, dlouho trvá než zaznamenají změnu předváděného cvičení. Rychlé reakce jsou důležité například při pádu.

Zrak, sluch, propriocepce – propriocepce-taktilní (hmatová) a kinestetická (pohybové informace), V. Kleplová využívá informace optické – využití zrcadel v sálu. Dítě tak může vidět a kontrolovat pohyb, a informace taktilní (kinestetické), v situaci kdy rodiče vedou ruce dítěte a ukáží tak správnou polohu.

Do této oblasti patří i senzomotorika (senzomotorická koordinace) – ta označuje spojení mezi motorikou a smyslovým vnímáním různé kvality (vizuomotorika = zrak + motorika, audiomotorika = sluch + motorika).

Při senzomotorických poruchách dítě nezvládá koordinaci vnímání a pohybů (oko – ruka, zvuk – pohyb), dítě nepřesně odhaduje vzdálenost a pohyb.

Sociální chování – dítě si v kolektivu svých vrstevníků zvyká na jejich přítomnost, dochází k navazování kontaktů.

Jsou používána cvičení při kterých si děti osvojují základní pevná a dodržovaná pravidla (nepředbíhat, nepřešlapovat, startovat na povel), pomoci jeden druhému, vycházet s ostatními dětmi i se s nimi srovnávat.

Zároveň se snažíme vytvářet mírumilovnou a láskyplnou atmosféru, která spolu s bezpečným prostředím upevňuje vztah dítě – rodič – učitel.

Komunikace – vedeme děti k vyjadřování názoru, pocitu, potřeby s využitím jakýchkoli prostředků dorozumění ( řeč, postoj, gesta, mimika apod.). Kvalita komunikace ovlivňuje prožívání, poznávání a rozumový vývoj.

Představivost – děti se syndromem ADHD, Vývojové dysfázie, Autismu (PDD), LMR mívají malou představivost. Na rozvoj této dovednosti jsou výborné cviky bez pomůcek, pouze slovní „příkazy“.

  • Zdroj:
  • KOHOUTKOVÁ, Markéta: Augmentativní a alternativní komunikace u jedinců s pervazivní vývojovou poruchou, diplomová práce PedF UK v Praze, obhájená 6/ 2013
  • MALÁ, Hana: Rozvíjení pohybových dovedností u dětí vývojově opožděných, bakalářská práce HTF UK, obhájená 6/2008, 82 s. včetně příloh

KLEPLOVÁ, Věra: Našemu sluníčku, buď fit od narození po školu, 1. vydání, Olomouc: ANAG, 2006, 207 s. ISBN 80-7263-357-0

ZELINKOVÁ, Olga: Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program, nástroje pro prevenci, nápravu a integraci, 1. vydání, Praha: Portál, 2001. 207 s. ISBN 80- 7178-544-X

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *