Jedny brýle nestačí, aneb proč se vyplatí mít vícero brýlí
Dne: 02. 05. 2018 Autor: redakce
Nosíte po celý rok pouze jedny brýle a mít v šuplíku brýle
druhé či třetí vám připadá marnivé? Ukážeme Vám, že opak je pravdou.
Mít vícero brýlí na různé příležitosti je totiž velmi
výhodné.
Náhradní brýle jsou důležité
Hlavní důvod, proč bychom už při nákupu prvních brýlí měli myslet
na brýle druhé, je ten, že každé brýle se mohou poškodit, případně
ztratit. V takovém případě Vám nezbude nic jiného, než se
vypravit do optiky a brýle buď nechat opravit, či vyrobit nové.
To ale
většinou nebývá na počkání a pak můžete být i několik dní bez
brýlí, což hlavně u vyšších dioptrií může způsobit značné
potíže. A právě to je chvíle, kdy druhé (náhradní) brýle
doceníte.
Náhradní
brýle přitom nemusí být drahé – pokud nakoupíte brýle
v optice, která nabízí i věrnostní program, můžete mít náhradní
brýle za výhodnou cenu.
Chraňte svůj zrak za každého počasí
Pokud jste zvyklí nosit brýle s čirými čočkami, pak jejich hlavní
nevýhodu jistě pociťujete každé léto, kdy řešíte dilema mezi
dioptrickými brýlemi a běžnými slunečními brýlemi, přes které
nevidíte ostře. Tento problém mohou vyřešit brýle
samozabarvovací.
Při jejich výběru je ale potřeba počítat
s tím, že obruba musí splňovat nároky na sluneční brýle, tj. mít
dostatečně velké očnice.
Vyberete-li si samozabarvovací
brýle s úzkými očnicemi, v létě se jejich čočky sice
zabarví, ale sluneční paprsky vám budou do oka dopadat bokem. Vyřešit to
pak mohou právě druhé dioptrické brýle se stálobarevnými (tzv.
slunečními) čočkami, které vyberete v dostatečné velikosti. Dioptrie
Vám také mnohé optiky zabrousí i do klasických slunečních brýlí,
záleží však na konkrétním modelu, zda takovou úpravu umožňuje.
Velmi praktickou a elegantní variantou jsou pak dioptrické
brýle se slunečním klipem. Díky modernímu provedení, při němž je
sluneční klip přichycen pomocí magnetu, nepoznáte, že se nejedná
o sluneční brýle. Nasazování je snadné, klip drží a vzhledově
brýle působí velmi dobře. Potřebujete-li opět vidět pouze přes čiré
čočky, klip jednoduše sundáte a uložíte do tenkého pouzdra.
Brýle pro práci na počítači
Trávíte hodiny a hodiny denně u počítače? Pokud ano, měli byste
zvážit možnost brýlové čočky s povrchovou úpravou, která
zmírňuje napětí očí při práci na počítači. Takové počítačové brýle
jsou totiž nejlepší prevencí před bolestmi hlavy či pálením očí.
Tuto
povrchovou úpravu lze použít i na brýle
samozabarvovací, čímž získáte hned 3 výhody v jedněch
brýlích – ostré vidění, ochranu před slunečním zářením a navíc
ochranu při práci na počítači. Opět vám to však nevyřeší problém,
pokud se vám brýle poškodí, či je ztratíte.
Náhradní brýle se tedy
hlásí o slovo i při takto univerzálních řešeních.
Sportovní brýle s dioptrickým klipem
Sportovní brýle
Samostatnou kategorií jsou brýle
sportovní. Ty by měly být odolné, lehké a ergonomicky tvarované.
Čočky by pak měly odpovídat svému účelu použití (cyklistika,
lyžování…). Ostré vidění zajišťuje vložený dioptrický klip.
Ten bývá zpravidla odnímatelný a v případě, že se Vám změní
počet dioptrií, stačí zabrousit pouze nový klip a znovu přichytit
k brýlím.
Brýle jsou módní doplněk
Brýle nám pomáhají nejen lépe vidět, ale také lépe vypadat. Máte-li
více brýlí v různých barvách, je pouze na Vás, které si vyberete
k tomu či onomu oblečení. Stávají se skutečným módním
doplňkem, který je možné kombinovat a který dává Vašemu šatníku
šmrnc.
Mít vícero brýlí tak znamená svobodu při tvorbě vašeho
vlastního osobního stylu.
Nebojte se proto do brýlí investovat a raději zvolte vícero brýlí, které
vaše oči vždy spolehlivě ochrání, a to v různých barevných
variantách. Už dávno neplatí, že nosit brýle je ostuda.
Naopak – nosit
brýle je výhoda, které stačí jen využít!
Probíhá spojení se serverem.
Odhoďte brýle: Přídavné nitrooční čočky pomáhají tam, kam laser nedosáhne
Kolem šesti milionů Čechů, tedy zhruba dvě třetiny naší populace, potřebuje korekci zraku.
Pokud nepomáhají zrakovou vadu zcela korigovat brýle či kontaktní čočky a laserová operace nepřichází v úvahu, existuje ještě další řešení: implantace speciálních „přídavných“ nitroočních čoček zvaných ICL.
Při laserové operaci platí, že čím více dioptrií pacient má, tím větší množství rohovkové tkáně musí chirurg během zákroku pomocí laseru odstranit.
Dnes už jde téměř všechno
Jenže dioptrií mají někteří pacienti tolik, že by rohovkové tkáně muselo být odstraněno takové množství, že jí v oku nezůstane dostatek. V takové situaci, ale i v případě přirozeně až příliš tenké rohovky lékaři doporučují právě implantaci těchto speciálních nitroočních čoček. Ty, stejně jako laserová operace, korigují krátkozrakost, dalekozrakost i astigmatismus.
ICL (Implantable Contact Lenses) se přidávají k původní čočce ke korekci krátkozrakosti, dalekozrakosti a astigmatismu.
Vyrábějí se z jednoho kusu tenkého a vysoce flexibilního kolameru, který absorbuje UV-záření. Pro mladší pacienty jsou vhodnější tyto fakické čočky, které se usazují před ty původní.
Vlastní čočka svojí akomodací zajistí vidění na blízko, umělá na dálku.
„Díky pokročilým metodám a vývoji technologií lze operačním zákrokem vyřešit téměř jakoukoli refrakční vadu.
Pacienti nejčastěji volí laserovou operaci, avšak u vysokého stupně očních vad a v případě tenké rohovky je jedinou možností implantace nitrooční čočky ICL nelaserovou metodou,“ potvrzuje docentka Šárka Skorkovská, primářka oční kliniky NeoVize Brno.
Podle ní je pro tyto zákroky ideální věk mezi 21 a 40 lety, dioptrická vada od -3 do -18 dioptrií nebo až +10 dioptrií s cylindrickou vadou nebo bez ní.
Vyšší počet dioptrií je komplikací i pro mladé
„Silné brýle jsou těžké a nepohodlné, navíc dochází ke zúžení omezení zorného pole a následně ke ztrátě periferního vidění,“ upozorňuje klinický psycholog Petr Křenek, a dodává: „Tento diskomfort člověka omezuje v běžném životě a vyřazuje ho z mnoha pracovních i volnočasových aktivit. Výsledkem je narůstající nejistota a ztráta sebevědomí, která může vést jedince k pasivitě, vyhýbání se kolektivu a také k depresím.“
Sluneční paprsky mohou mít fatální následky. Ročně zemře téměř 200 lidí.
Ani střídání brýlí s kontaktními čočkami mnohdy situaci neulehčí. Navíc jedinci s oční vadou od -18 dioptrií už kontaktní čočky ani nemají k dispozici: „Pokud mají pacienti tenkou rohovku, střední nebo vysoký stupeň krátkozrakosti, dalekozrakosti či astigmatismu a vada se jim v průběhu jednoho roku nezměnila, jsou možnými kandidáty pro implantaci fakické čočky,“ uvádí docentka Skorkovská.
Fakické nitrooční čočky ICL se umisťují před vlastní čočku, takže akomodace oka zůstává zachována. Jsou příkladem implantátu, který splňuje ty nejvyšší nároky na snášenlivost a dlouhodobé setrvání v organismu.
Hmotností nezatěžují nitrooční struktury a nijak je nedráždí.
„Kvalita zraku, kterou přinášejí, může být při vyšších stupních refrakčních vad dokonce lepší než u laserových zákroků, protože nitrooční čočky zachovávají původní tvar rohovky,“ připomíná primářka.
Klimatizace: Pomocník, nebo zabiják? Záleží jen na vás.
Nitrooční čočky ICL jsou úlevou i pro ty, kteří rádi sportují, ale s dioptrickými brýlemi se svým koníčkům mohou věnovat jen s obtížemi. Pokud kvůli komfortu či jiným problémům nemohou používat ani kontaktní čočky, situace nenabízí mnoho východisek.
„Zhruba v deseti letech jsem se nadchla pro volejbal, jenže balon mi mohl kdykoliv shodit brýle na mých sedm dioptrií a astigmatismus.
Používala jsem kontaktní čočky, jenže po jejich intenzivním nošení lékaři zjistili, že u mě došlo k výraznému poškození povrchu oční rohovky,“ popisuje pacientka kliniky Lenka Tuzová.
Zázvor jako král koření: Zbaví vás bolestí hlavy, chřipky i rýmy.
Na obou očích jí pod čočkami vznikla nepravidelnost přední plochy rohovky, která jí přidala ještě další cylindrické dioptrie. „Musela jsem pak skoro rok nosit brýle, aby se mi rohovka vrátila do původního stavu.
Brýle, které mi při sportu překážely, v zimě se zamlžovaly a v létě je bylo nutné střídat se slunečními, jsem nechtěla.
Podstoupila jsem implantaci fakických čoček ICL, což jsou v podstatě nitrooční kontaktní čočky, a konečně si každý den užívám svobodu bez brýlí a čoček.“
Věkem dochází ke snížení zrakové ostrosti
Čím je zraková ostrost s přibývajícím věkem nižší, tím větší má člověk potíže při čtení, psaní, při rozpoznávání lidí podle obličeje anebo při identifikaci drobných předmětů.
Z praktického hlediska tato omezení vedou k tomu, že dotyčný nemůže ovládat některá zařízení jako například mobilní telefon, při řízení auta má ztíženou orientaci v prostoru a hůře se adaptuje na změny intenzity osvětlení.
Královna hub shiitake: Posiluje chuť na sex a je prevencí proti rakovině.
„To u starších osob vede k tendenci upadat do pasivity a podléhat depresivním náladám. Nitrooční operace může v těchto případech výrazně zkvalitnit jejich život nebo je přímo do života vrátit,“ má jasno psycholog Petr Křenek.
Pro pacienty ve věku od 45 let je nejvhodnějším řešením úplná výměna nitrooční čočky metodou prelex. Při tomto zákroku je vlastní čočka odstraněna a nahrazena speciálními typy umělých nitroočních čoček, jež zajišťují dobrou zrakovou ostrost na různé vzdálenosti, a to bez nutnosti nosit brýle.
Implantace nitroočních čoček probíhá také při operacích šedého zákalu, a to většinou u pacientů starších 65 let.
Čočka k čočce
Zda je pro vás implantace nitrooční čočky vhodná, na to vám odpoví komplexní oční vyšetření, které zjistí přesnou oční vadu a další parametry. Operační zákrok se provádí ambulantně v lokální anestezii a trvá přibližně 15 minut. Oko je během operace znecitlivěno kapkami a druhý den pacient již na operované oko normálně vidí. Zákrok na druhém oku se obvykle provádí v odstupu 3 až 7 dnů.
„Kontroly pooperačního stavu probíhají první pooperační den, další po týdnu a dále podle stavu oka za tři až šest týdnů po operaci. Po dobu prvních třiceti dní doporučujeme klidový režim bez zvýšené fyzické zátěže.
Po 4 až 6 týdnech dochází ke stabilizaci hodnoty dioptrií,“ vysvětluje primářka Skorkovská. Implantáty vydrží v oku celý život a nevyžadují žádnou péči.
Při postupu vady nebo při sebemenších komplikacích mohou být z oka odstraněny a nahrazeny jinými.
Vyzkoušeli jsme chytré brýle, které lidem vrací zrak
Nasazuji si brýle, které vypadají vlastně úplně normálně, jen mají na levé nožičce miniaturní kameru, na pravé zase sluchátko. Zvedám prst, jako bych si chtěl zjednat pozornost, pak ho zabodnu do textu na papíře před sebou a světe div se, brýle mi ho do sluchátka začnou číst. Dobrou češtinou prakticky bez přízvuku. Tyto brýle toho zvládnou mnohem víc.
Mávnu rukou, odtrhnu zrak od papíru a podívám se na hodinky – žádné sice na ruce nemám, ale to vůbec nevadí, stačí zvednout zápěstí před oči, jako kdyby tam byly. „Čtrnáct hodin, šest minut,“ ozve se mi do ucha. Následně zrakem sjedu na sklenici vody, která přede mnou stojí na stole. „Sklenice,“ hlásí sluchátko.
Nakonec vzhlédnu na asi pětatřicetiletého muže, který mě pobaveně sleduje přes stůl. „Eliav Rodman,“ praví brýle. A mají pravdu, ten chlapík se tak skutečně jmenuje a je marketingovým ředitelem izraelské společnosti OrCam Technologies. Právě ta tyto zázračné brýle, oficiálně pomůcku pro nevidomé a slabozraké, vyrábí.
Rodman ji osobně představil na nedávném Týdnu inovací v pražském Fóru Karlín.
Jak byste vaše zařízení jednoduše popsal?
Je to pomůcka pro umělou náhradu vidění, nebo také chytré slepecké brýle. Základem je inteligentní kamera, která dokáže přečíst text, rozeznává tváře, produkty, bankovky, barvy a podobně. Zvládne i mluvit s uživatelem, protože dokáže popsat, co vidí.
Technicky řečeno převádí vizuální obraz na text, který rovnou přečte. Zařízení je samozřejmě určené především pro nevidomé a zrakově postižené, kterým dokáže opravdu výrazně vylepšit život. Kromě toho se hodí dyslektikům, tedy lidem, kteří mají problémy se čtením.
A používat ho mohou i senioři, kteří se po nějaké době čtení snadno unaví, i studenti při zápřahu před zkouškou. Na světě dnes žije asi tři sta padesát milionů lidí se zrakovým postižením, od úplné slepoty až po lehčí formy.
Ale naše technologie má mnohem širší záběr, dokáže pomoci až miliardě lidí.
Překvapilo mě, jak suverénně systém zvládl text v češtině, tedy v jazyce, který není rozšířený ani jednoduchý.
Česká verze softwaru má světovou premiéru právě dnes – samozřejmě to souvisí s tím, že jsme brýle přijeli představit na Týden inovací. Je to třináctý jazyk, který náš systém podporuje. Základem je samozřejmě angličtina, ale hodláme pracovat na čím dál širším jazykovém portfoliu. Bez zvládání místního jazyka se nemáme šanci chytit na trhu.
Zvládají brýle jen text na papíře, nebo i jiná média?
Text může být úplně na čemkoli. Na papíře, na monitoru počítače, na displeji telefonu, to je jedno. Brýle si poradí i s malým písmem – co zvládne zdravé lidské oko, to přečte i naše kamera. Systém plynule přechází mezi podporovanými jazyky, takže mu nedělá problém ani vícejazyčný dokument.
Načtení, zpracování pomocí OCR technologie a přečtení nahlas netrvá ani sekundu. Ale pozor, je to opravdu chytrá technologie, takže dbá i na pohodlí uživatele, nevnucuje se vám. Představte si, že brýle máte na sobě a oni na vás pořád mluví, neustále popisují všechno kolem a ani na okamžik takříkajíc nezavřou pusu.
Jak dlouho byste s nimi vydržel, než by šly dolů?
Těžko říct. Tak pět minut?
Ano, právě to je zhruba průměrná doba, jakou je normální člověk dokáže vystát. Takže jsme museli nějak vyřešit, jak brýle deaktivovat, když je zrovna nechcete použít. Normálně by se to dalo samozřejmě udělat přes telefon, jenže to je u nevidomých nepraktické.
On má sice každý smartphone slepecký režim, ale ten má do intuitivního ovládání daleko a my jsme chtěli něco jednoduššího a pohodlnějšího. Takže jsme kameru naučili gesta. Když vztyčíte prst, ví, že budete chtít něco přečíst.
Na stránce, kde je textu víc, třeba v časopisech s různými boxy a sloupečky, si prstem ukážete, kde chcete číst. A pak mávnete rukou dolů a zařízení zmlkne.
Rehabilitace po úrazu nebo po nemoci není zrovna zábava, cvičení koncentrace pro děti s poruchami učení už vůbec ne. Jak zařídit, aby se do těchhle nutných činností lidé pouštěli s chutí a ne s pocitem ztraceného času a energie?
Dobře, to funguje ve chvíli, kdy je člověk někde v klidu. Ale co když jdete někde po městě a nevíte, co se děje kolem vás a kdy tedy systém aktivovat?
V takovém případě je samozřejmě možné zvolit automatický režim. V něm systém rozpoznává tváře a předměty kolem sebe, ale i to se dá spustit gestem. Systém dokonce pozná, kdy má fungovat automaticky a kdy si má vyžádat gesto, což vám řekne do ucha. Pak máme taky speciální gesta, třeba to s těmi hodinkami, které jste si zkoušel.
S OrCamem za hodinky ušetříte, přečte čas i z prázdného zápěstí. Zkrátka chceme, aby se uživatelé mohli pohybovat po světě co možná nejpřirozeněji, bez nutnosti pořád řešit nějaké ovládání. Prostě se chovají pokud možno jako zdraví lidé a brýle dělají co možná nejvíc úkonů automaticky. Pomáhají uživatelům doslova na každém kroku.
Co dalšího systém ještě umí? Zmínil jste bankovky.
Přesně tak. Rozeznává hodnotu všech bankovek ze všech zemí, v nichž se prodává. To byl mimochodem slušný oříšek pro vývojáře.
A jak funguje rozeznávání produktů? Respektive jakých produktů se to týká?
Postupně rozšiřujeme databázi, ale zase na to jdeme ze stejného směru jako s těmi gesty – snažíme se o takové řešení, které bude pro uživatele maximálně pohodlné. Víte, kde mají nevidomí s rozpoznáváním produktů obecně největší problémy? Při nakupování v supermarketu.
Vezmete do ruky konzervu a nepoznáte, jestli jsou v ní fazole, hrášek nebo kyselé okurky. Označení Braillovým písmem většina výrobců nepoužívá. A vy tu konzervu nemůžete otevřít a přičichnout si k obsahu, což je pro zrakově postižené základní rozpoznávací metoda.
Takže jsme začali právě tady a troufám si říct, že systém při nakupování, nebo koneckonců i při procházení zásob doma ve spíži, docela pomůže.
To znamená, že brýle čtou čárové kódy?
Také. Samozřejmě základ je čtení textu na obalu, ale máme i databázi čárových kódů, kterou pořád rozšiřujeme, máme v ní už statisíce položek. A čtení je rychlé, stačí konzervou otočit před očima a kamera si ten kód načte.
Pomůže zařízení i při pohybu? Třeba při navigaci nebo při přecházení ulice, po které jezdí auta?
Ne, tímto směrem nejdeme. Při přecházení ulice by se měl zrakově postižený člověk orientovat podle sluchu, případně se spolehnout na pomoc vidoucího, technická pomůcka tohoto typu by nemusela být stoprocentně bezpečná. A navigace by zase dost zatížila technické nároky a výdrž baterie.
Ještě chvilku zůstaňme u funkcí. Chápu, že si do databáze můžu přidávat postavy pro rozeznávání obličeje, ale co předměty, které v původní databázi nejsou?
V zásadě to možné je, ale jen v omezené míře – tady narážíme na současné limity počítačového vidění. S objekty, které mají standardní, nějakým způsobem normované rozměry a tvar, to problém není – to jsou právě ty konzervy ze supermarketu.
U abstraktnějších nebo unikátních objektů, třeba u nejrůznějších staveb, pomníků a tak, je to horší. Ale je fakt, že v tomto dnes probíhá vývoj rychle, takže za rok můžeme být mnohem dál. Co se tváří týče, je jich možné uložit do paměti až sto.
Uložení do paměti trvá asi deset sekund.
Pojďme k technickým specifikacím. Potřebuje OrCam internetové připojení?
To je právě to nejlepší – nepotřebuje. Vůbec. Všechno probíhá off-line. Právě proto zařízení neslouží jako navigace, ale ve skutečnosti je to podle mě obrovská výhoda. Nejste na ničem závislí, můžete systém používat kdekoli na světě bez ohledu na roaming, všechno funguje rychleji a déle vydrží i baterie. Navíc máte naprosté soukromí, nemusíte se bát, že vám data někdo zneužije.
To ale znamená, že potřebujete poměrně hodně vnitřní paměti, když nevyužíváte cloud…
To právě ne! A víte proč? Protože systém zpracovává obrazy způsobem, při kterém je nemusí ukládat.
Sám jste viděl, že mě brýle poznají celkem spolehlivě, kdykoli jste se na mě podíval, řekly vám, že jsem to já.
Jenže moje fotka v nich ve skutečnosti uložená není, systém si podle mé podoby vytvořil jen digitální podpis a kdykoli mě vidí, podle podpisu mě pozná. Ovšem obrazový záznam prošel jen vyrovnávací pamětí.
Vypadá to jako nějaká rekvizita z Iron Mana a podobných sci-fi příběhů. A vlastně to tak i funguje – tento vynález vrací lidem schopnosti, o něž po úraze nebo jiným řízením osudu přišli. Technologie zvaná ReWalk vznikla v Izraeli a umožňuje chodit i zraněným s přerušenou míchou, kteří by se jinak až do smrti pohybovali jen na invalidním vozíku.
Tak to je vážně docela chytré řešení, co se týče úspory energie i hmotnosti.
Přesně, kvůli tomu jsme to dělali. OrCam tedy internetové připojení přes Wi-Fi umožňuje, třeba když chcete stahovat aktualizace, ale pro normální provoz není vůbec nutné, což je dnes unikátní.
Kde všude už se OrCam prodává?
Všude možně po světě. Jak už jsem říkal, dosud jsme měli dvanáct jazykových verzí, čeština je třináctá. OrCam je v prodeji samozřejmě u nás doma v Izraeli, ve Spojených státech nebo v mnoha evropských zemích. V Česku bychom měli být na trhu během několika týdnů.
Podporuje každé zařízení všechny jazyky, které máte v databázi?
To ne, většinou tři až čtyři, záleží na regionu. Třeba na severoamerickém trhu je v nabídce angličtina, francouzština a španělština, což znamená prakticky veškeré pokrytí od Kanady přes Spojené státy až po středoamerické země a Karibik. V Evropě je základem vždy místní jazyk plus angličtina, ta je univerzální všude. U české verze to zatím není úplně jasné.
A kolik brýle stojí?
V USA je prodáváme za čtyři a půl tisíce dolarů bez daně, v Evropě se ceny pohybují podle regionu kolem pěti tisíc eur (pozn. red.: cca 125 000 Kč.) s daní.
Ano, je to hodně, to nepopíráme, ale když si vezmete ceny běžných kompenzačních pomůcek pro zdravotně postižené, pohybujeme se v zásadě v průměru.
A v mnoha zemích se nám daří domluvit se zdravotními pojišťovnami na částečné nebo úplné úhradě, což samozřejmě dostupnost brýlí výrazně vylepšuje. Takto to funguje v Kalifornii, Německu, Švédsku, Izraeli i jinde. Doufáme, že se s pojišťovnami domluvíme i v Česku.
Jaké pomůcky pomáhají zrakově postiženým?
V jakých případech a jakým pacientům se mohou předepsat pomůcky pro zrakově postižené osoby?
Pomůcky pro zrakově postižené osoby jsou určeny pacientům, kteří mají od očního lékaře předepsané optimální dioptrické brýle, a přesto s nimi z důvodu oční nemoci dobře nevidí. Mají proto obtíže v běžném životě.
Jaké druhy pomůcek se pod pojmem „kompenzační pomůcky pro zrakově postižené osoby“ vůbec skrývají?
Jsou dva hlavní druhy kompenzačních pomůcek. Jednak to jsou optické pomůcky, jako jsou dalekohledy a lupy, a za druhé elektronické pomůcky, kam patří kamerové lupy a digitální neboli počítačové lupy.
- Jak zrakově postiženým pacientům pomáhají?
- Základním principem všech kompenzačních pomůcek je takové zvětšení pozorovaného předmětu, aby ho pacient uviděl a rozeznal detaily.
- Pokud pacient takovou pomůcku potřebuje, na koho se může obrátit, aby ji získal?
Optimálně by mu měl dát jeho ošetřující oční lékař kontakt a doporučení na oční pracoviště, kde mu speciální optickou pomůcku (SOP) pověření oční lékaři vyzkouší a předepíší.
Jedná se o 14 pracovišť, po jednom v každém krajském městě v ČR, včetně našeho pracoviště − Centra zrakových vad, s. r. o., v Praze-Motole, které je určeno pro pacienty z Prahy a Středočeského kraje.
Elektronické pomůcky pak pacientovi předvedou na doporučení jeho očního lékaře v Tyfloservisu, o. p. s., v Praze a v jeho krajských ambulantních střediscích nebo i na našem pracovišti.
Hradí tyto pomůcky zdravotní pojišťovny?
Ano, dosud byly SOP plně hrazeny zdravotními pojišťovnami, ale v tomto roce se připravují změny, snad ve smyslu částečných doplatků, o kterých zatím nemám, bohužel, zaručené informace. Elektronické kompenzační pomůcky nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, ale v odůvodněných případech těžšího zrakového postižení je možné žádat pověřené úřady práce o příspěvek na jejich zakoupení.
Kdo je může předepsat a kolik stojí? Může si je dovolit každý?
SOP na poukaz mohou předepisovat oční lékaři, kteří mají pro tuto činnost souhlas České oftalmologické společnosti. V každém krajském městě působí jeden oční lékař s tímto oprávněním.
Pro Prahu a Středočeský kraj zkoušíme a předepisujeme SOP v Centru zrakových vad − u nás v největším měřítku, protože jsme na tuto činnost tradičně specializovaní.
Předepisování SOP má svá pravidla, která se musí dodržet, ale mohu zodpovědně prohlásit, že každý potřebný pacient vždy svou individuálně vyzkoušenou SOP na poukaz obdržel.
Elektronické pomůcky nejsou na poukaz a jsou dražší − řádově stojí desetitisíce korun, proto si je pacienti většinou sami nekupují, ale žádají úřady práce o příspěvek na jejich zakoupení a většinou hradí jen 10 % z jejich ceny. Kritéria pro získání příspěvku jsou však poměrně přísná, takže ne vždy pacient uspěje.
Které pomůcky pro zrakově postižené se pacientům doporučují nejčastěji a proč?
Nejčastěji předepisujeme lupy na čtení, protože pacient hůře snáší zhoršení zraku do blízka než do dálky – to znamená nemožnost čtení. Jestliže pacient se svými brýlemi nepřečte například denní tisk, měl by být poslán k nám, aby si vyzkoušel vhodnou lupu.
Kolik výrobců pomůcek pro zrakově postižené je v současné době na českém trhu a liší se nějak kvalita jejich výrobků?
V současné době obsahuje číselník VZP v oddíle Zdravotnické prostředky předepisované na poukaz poměrně bohatý sortiment SOP. Jsou v něm zastoupeny prakticky všechny ve světě používané systémy. Jinak řečeno – SOP předepisované na poukaz jsou všechny kvalitní a záleží na individuálním vyzkoušení.
V určitém potřebném zvětšení zkoušíme všechny, které máme k dispozici, a předepisujeme vždy tu pomůcku, která tomu konkrétnímu pacientovi vyhovuje nejlépe.
Elektronické pomůcky předvádějí a doporučují pracovníci Tyfloservisu, doporučení na příspěvek od úřadu práce na jejich získání vystavuje ošetřující oční lékař.
Změnila se nějak nabídka pomůcek pro zrakově postižené v průběhu let? Jaké pomůcky jsou k dispozici pacientům dnes oproti době např. před deseti a více lety?
Současný ucelený systém předepisování SOP nefunguje zas tak dlouho – něco málo přes 20 let – a stále v podstatě vyhovuje. Dochází jen k dílčím obměnám – např. se preferuje osvětlení lup na baterie před osvětlením do sítě, dále osvětlení LED diodami před klasickými žárovkami a podobně. K větším změnám dochází v posledních letech v elektronických pomůckách, zvláště digitálních.
Jaké jsou „trendy“ v oblasti pomůcek pro zrakově postižené a jak vidíte jejich budoucnost?
Musím se zmínit o novince v elektronických kompenzačních pomůckách, která mne doslova okouzlila. Je to kamera OrCam MyEye 2,0, která přinese zrakově postiženému uživateli vytouženou nezávislost v každodenním životě. Je malá, velmi lehká, kompletně mobilní a magneticky připevněná ke kovovým obrubám brýlí.
Díky přisvětlovacím LED diodám funguje i v tmavých místech a ovládá se dotykem pomocí posouvání prstu. Zvuk je pak reprodukován vestavěným mini HD reproduktorem, ale může jít i do sluchátek.
Čte okamžitě tištěný nebo digitální text, rozpoznává tváře, výrobky, bankovky, … Je zkrátka ideální pro použití v práci, ve škole, doma nebo i na cestách.
Změnilo se nějak používání pomůcek pro zrakově postižené v souvislosti s rozvojem medicíny?
To se takto nedá říci. Jsou oční onemocnění, která, bohužel, nevyléčí ani moderní medicína. Jsou to např.
vrozené oční vady – vrozené degenerativní onemocnění sítnice, vrozené vady zrakového nervu nebo těžká krátkozrakost s komplikacemi.
A v poslední době stále narůstá věkem podmíněná makulární degenerace, která souvisí s prodlužováním lidského věku, kdy zhruba ve věku nad 70 let dochází k degenerativním změnám v makulách sítnice obou očí, které se nedají vyléčit.
Dá se popsat, jak moc taková pomůcka dokáže pacientovi se zrakovým postižením zlepšit život?
Pacient, který používá kompenzační pomůcky, nepřeruší svoji intelektuální činnost, zůstane soběstačný, neopustí zaměstnání a ani své koníčky! To vše má blahodárný vliv na jeho psychický stav.
Podle vašich zkušeností se k vám dostávají na vyzkoušení speciálních optických pomůcek lidé až s velmi zhoršeným zrakem – čím si to vysvětlujete a jak by se tato situace dala změnit?
Ano, zde bych apelovala na ošetřující oční lékaře: Neváhejte s odesláním pacienta s nevratným postižením zraku na pracoviště, na kterém působí lékař předepisující SOP, protože stanovená optická pomůcka může být méně zvětšující, pacient lépe zvládne její užívání a při dalším zhoršení snáze přejde na větší zvětšení.
Nečekejte na ukončení jakékoli léčby, pokud víte, že se pacientovo vidění již nezlepší. Pacienta pošlete hned! Ale máme i druhý extrém, kdy k nám přijde pacient, u něhož je zhoršení zraku zatím nevelké a někdy stačí jen hyperkorekce − to znamená úmyslně silnější brýle do blízka.
Ale u takového pacienta je alespoň výhoda, že bude vědět, kam se obrátit, až bude hůř.
(red)
Projekt 16: Svět volnočasových aktivit očima zrakově postižených
Ostrava – Když ztrácíte zrak, sáhnete po brýlích. Když ani brýle nestačí, musíte se naučit se svým handicapem žít. „Na svět se lze přece dívat i jinak než očima,“ shodují se klienti občanského sdružení Kafira, které pomáhá zrakově postiženým při jejich pracovním i společenském uplatnění.
Počítač pro zrakově handicapované | Foto: Archiv
V Moravskoslezském kraji má svá školicí a poradenská centra v Opavě, Ostravě, Frýdku-Místku a Novém Jičíně.
„Naším posláním je podpora nezávislého a samostatného života lidí ve věku od patnácti let, které jejich handicap ovlivňuje při každodenních činnostech běžných ve společnosti.
Snažíme se pro ně vytvořit zázemí, které povzbuzuje, motivuje a dodává jim chuť do života,“ představuje činnost předseda sdružení Jan Horák. Podle odborných odhadů žije jen v Ostravě asi čtyři a půl tisíce lidí s těžkým zrakovým postižením. V kraji je jich kolem osmnácti tisíc.
„Pořádáme pro ně rekvalifikační kurzy, mohou se u nás naučit pracovat s počítačem, pomáháme jim také s hledáním práce. Klienti u nás najdou také právní a sociální poradnu, nechybí ani psycholog,“ říká Šárka Vítová z ostravského střediska. Všechny kurzy, pro začátečníky i pokročilé, ale i poradenské služby jsou pro občany s těžkým zrakovým postižením zdarma.
V poslední době se však Kafira zaměřuje i na zkvalitnění volného času zrakově handicapovaných.
„Máme několik kroužků, tvůrčí dílny, zájmový kroužek anglické konverzace, šachový klub, oblíbená je hipoterapie či jóga, svou první schůzku už měl dámský klub, který by se měl scházet jedenkrát měsíčně, připravujeme návštěvu solných jeskyní, turisticko-poznávací exkurze, přednášky a besedy,“ vyjmenovává Šárka Vítová.
„Lidé se zrakovým handicapem potřebují specifický a individuální přístup, proto jim nebyly doposud tyto aktivity dostupné. To bychom nyní chtěli změnit. Na to však potřebujeme finanční prostředky – a těch mnoho není. Hodně by nám mohl pomoci grant z programu Prazdroj lidem.
Budeme vděčni za každou korunu,“ představuje projekt s názvem Svět volnočasových aktivit očima zrakově handicapovaných Šárka Vítová. Sportovně relaxační, rekondiční a další aktivity realizované tímto projektem budou poskytovány takto handicapovaným občanům měst Frýdku-Místku a Ostravy a jejich spádových obcí.
Celkové náklady na projekt: 295 300 Kč
Výše požadovaného příspěvku: 150 000 Kč
Formát pro DMS hlasování: DMS PLR16
Volkswagen Golf první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Smart Forfour nové vozidlo, servisní knížka Volkswagen nové vozidlo, servisní knížka, koupeno v CDN, předváděcí vozidlo SsangYong Korando nové vozidlo, servisní knížka, koupeno v CZ, v záruce Škoda Superb první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ, nehavarované Land Rover Range Rover Sport nové vozidlo, servisní knížka, koupeno v CZ, předváděcí vozidlo Škoda Octavia první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Škoda Fabia první majitel, koupeno v CZ + PRODAT AUTO
Zavřené hranice? Argument, že virus je nebezpečný, nestačí, říká právník
Jsou zavřené hranice proti ústavě? Rozhovor s ústavním expertem Janem Kyselou.
Od poloviny března nesmí až na výjimky nikdo do Česka ani ven. Vláda cestování omezila ve snaze zabránit šíření pandemie, podle některých ústavních právníků je to proti ústavě. Rozhovor s ústavním expertem Janem Kyselou.
Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.
Vzdali se Češi svých práv v zájmu bezpečí s lehký srdcem?
To je těžká otázka, na kterou se dá velmi obtížně odpovídat, aniž bych znal nějaké reprezentativní výzkumy. Myslím, že je to kus od kusu. Některá omezení byla přijímána s větším pochopením, jiná s menším pochopením.
Na sociálních sítích jsem s překvapením zjistil, že skupina, kterou bychom označili jako pravdoláskaře, to znamená lidé, kteří v běžných poměrech lidským právům velmi fandí, byla v téhle situaci poměrně vstřícná k docela výrazné restrikci.
Nejspíše v naději, že když se na nějakou dobu omezíme, tak se zvýší šance, že se vrátíme k normálu. Zatímco ti, kteří nepatří k pravdoláskařskému výseku světa, některá omezení mířící k restrikcím pospolitého života brali s trochu větší měrou úkornosti.
Takže se do určité míry přepólovalo to, co bych ve společnosti vnímal jako tradiční usazené nastavení postojů. Otázka je, co se s tím bude dít do budoucna.
A jak pečlivě jednotlivá omezení práv zvažovali, když to tak pozorujete, naši političtí představitelé?
Tam bych asi viděl výraznější deficity. Jakkoliv samozřejmě do hlavy nikomu nevidím, jednání jsem se neúčastnil, s nikým jsem o tom nemluvil. Omezující opatření se pojila s kosými, respektive žádnými odůvodněními.
Já jsem z tiskových konferencí nabyl dojmu, že dominantní hledisko je to epidemiologické. Do určité míry se uplatňovalo i doplňkové hledisko ekonomické.
Ale nepřišlo mi, že by velkou roli hrálo hledisko právní, což je vlastně v tomhle případě primárně hledisko ústavněprávní nebo ještě spíš lidskoprávní. Takže nejde o to, že by vláda nesměla různé věci dělat.
Ale měla by si být lépe vědoma, že vstupuje na citlivou půdu, kde se vyskytují lidská práva. Tam některé věci dělat můžeme až po pečlivém promyšlení alternativ a také důsledků. A to se mi zdá, že vláda úplně nedělala, alespoň to nebylo příliš vidět.
To čtete třeba z výroku pana premiéra Andreje Babiše, který nedávno pronesl, že otevírání hranic není priorita?
Je to jeden z dílčích střípků, ale není to jediná věc. V zásadě jde o celou produkci těch opatření. Protože odůvodnění, která ministerstvo zdravotnictví začalo produkovat, jsou v zásadě všechna založena na přesvědčování veřejnosti o tom, že virus je výrazným nebezpečím.
A abychom to nebezpečí zdolali, uvalujeme tuhle restrikci, což je samozřejmě možné, ale není to úplný pohled.
Máme nějaká práva, v tomhle případě se nejčastěji mluvívá o svobodě pohybu a pobytu, ale jde také o práva podnikat, jde o právo na vzdělávání, jde do určité míry o zásahy do práva na vyznávání náboženství, protože ve chvíli, kdy zavřete kostely, tak to pospolité vyznávání kultury je tím limitováno.
Nejde o to, že byste to vše nemohla dělat, koneckonců Listina základních práv a svobod, která ta práva a svobody vypočítává, v zásadě vždycky připouští, aby to právo bylo omezeno. Nicméně říká, že má být omezeno zákonem, má být omezeno tam, kde je to nezbytně nutné, a má být omezeno z nějakých důvodů, tady se točíme kolem ochrany veřejného zdraví.
Ústavní právník Jan Kysela.
Když se podíváte konkrétně na uzavření hranic a zvážíte veškeré aspekty, které jste zmínil, je z vašeho pohledu protiústavní, nebo ne?
Uzavření hranic je asi nejmarkantnější slabina. Problematické bylo určitě už odložení voleb v Teplicích, ale to je nějakým způsobem zhojeno, problematický byl zákaz jednání orgánů úředních samospráv, ale ten, pokud se nemýlím, už byl zrušen. Takže zůstává tohle citlivé opatření.
A když se podíváme do čl. 14 listiny, tak zjistíme, že nám garantuje jednak obecnou svobodu pohybu a pobytu. A garantuje nám na základě zkušeností s dobou před rokem 1989 zvláštní právo, aby každý, kdo se na území České republiky zdržuje oprávněně, to území také mohl opustit.
A tyhle dvě svobody je možné omezit, jde o to, za jakých podmínek. Ta první podmínka je zákon, ta druhá podmínka je nevyhnutelnost, respektive nezbytnost, a ta třetí podmínka je, řekněme, ochrana veřejného zdraví. My máme určitě splněnou tu třetí podmínku, to znamená ochranu veřejného zdraví.
Ale určité otazníky visí nad těmi prvními dvěma.
Musí být splněny všechny tři?
Musí být splněny všechny tři. Ale nejsem si jistý, že bychom našli zákon, který říká: „Omezuji svobodu pohybu a pobytu tak, že uzavírám hranice.“ Pořád se točíme kolem dvou zákonů, to je krizový zákon a to je zákon o ochraně veřejného zdraví.
A ty sice nabízejí určité formulace zmocňující vládu a ministerstvo zdravotnictví něco dělat, ale najít tam formulaci o uzavření hranic by vyžadovalo vysokou míru fantazie. A současně má být splněna podmínka, že když už hranice zavřu, musí to být nevyhnutelné.
Abychom tuhle podmínku mohli testovat, museli bychom být konfrontováni právě s těmi odůvodněními, kde nám někdo řekne: „Měli jsme k dispozici sedm osm variant toho, co dělat.
Různě jsme je zvažovali, postupně jsme je vyloučili a zjistili jsme, že jsou sice mírnější, ale neúčinné nebo že jsou příliš přísné…“
A to odůvodnění vám chybí?
A to se mi úplně nedostává, přesně tak.
Vy jste serveru Novinky řekl: „Jde o to, co strpíme.“ Jak to myslíte? To se právo měří tím, co lidé strpí?
Do určité míry. Záleží na tom, jak pracujete s pojmem práva. Právo je vlastně sociální konstrukt, soubor pravidel, jimiž se chceme řídit a jimiž se řídíme.
Když budeme tvrdit, že právo je pouze to, co jsme napsali do nějaké sbírky zákonů nebo do nějakého informačního systému, ale budeme na něm žít úplně nezávisle, tak jde o to, jestli to úplně odpovídá naší představě nějakého normativního systému.
Jinými slovy, pokud budou miliony lidí ignorovat to, co je jako právo psáno, tak jde o to, jestli to, co je psáno, je nakonec právo.
Takže když miliony lidí přestanou nosit roušky, tak už to právo nebude?
Z hlediska sociologického to vlastně právem přestává být, protože to nikdo nedodržuje a nikdo to nesankcionuje. Je to něco, co je na papíře. Z pohledu pozitivního práva nepřestává být porušované právo právem. Pokud se tedy podřídíme jakékoliv regulaci, jakkoliv odůvodněné, bojujeme se zlem, bojujeme s nebezpečím, bojujeme v zásadě s čímkoliv, tak potom ta regulace nás bude omezovat.
Pokud dáváme najevo, píšeme svým poslancům, senátorům, vládě, že některé věci považujeme za dočasně akceptovatelné, nicméně ta dočasnost nemůže být měřena v letech či desítkách let, tak je to samozřejmě nějaký signál, se kterým ten regulátor pracuje.
Ve chvíli, kdy se nikdo neobrací na soudy, protože se zkrátka podřizuje té regulaci, má to evidentně jiný ohlas, než když těch podání k soudu míří desítky.
Ještě k zákazu cestování, český prezident Miloš Zeman mluvil na Frekvenci 1 o tom, že by mohl trvat rok. Epidemiolog Roman Prymula v březnu zmiňoval dokonce až dva roky. To byste považoval za přiměřené k současnému stavu, aby to nebylo proti ústavě?
Aby to bylo přiměřené, tak někdo musí snést na hromadu ohromné množství argumentů, které nás přesvědčí o tom, že ve chvíli zavření hranic dojde k nějaké závažné poruše na těch chráněných statcích, v tomhle případě na veřejném zdraví.
To znamená, že nám budou hrozit tisíce mrtvých, bude hrozit selhání zdravotního systému, a všechna jiná opatření, než je uzávěra hranic, selhávají.
Když řešíte nějaký problém, v tomhle případě tedy pandemii, tak můžete evidentně aplikovat optiku epidemiologa, můžete aplikovat už trošku odlišnou optiku imunologa, můžete zvolit optiku právníka, optiku ekonoma.
A ideálně mixujete optiky všechny, ne?
Není úplně nejšťastnější, když se jedna z těch optik stane dominantní a ty ostatní vytěsní. Ve chvíli, kdy řeknete, že ekonomice se nesmí nic stát, kola ekonomiky musí jet dál a to, že někdo umře, je druhotné, tak to není úplně šťastné.
Ve chvíli, kdy nicméně řeknete, že prvořadé je ochránit všechny před šířením viru, a proto musíme všechny na týdny až měsíce někam zavřít, a že je jedno, jestli ekonomika zkrachuje, tak to také, myslím, není úplně šťastné.
Takže podstata politiky je podle mého soudu v tom, že všechny tyhle dílčí pohledy vstřebává a vyvažuje. Rozhodnete a za to rozhodnutí nesete odpovědnost. Když necháte rozhodnout epidemiologa, tak kdo s ním bude účtovat? Maximálně přijde o odbornou pověst.
Politický systém je založený na tom, že odpovědnost nesou politici a s nimi účtují jejich voliči.
Jak se jako ústavní právník díváte na to, že by se do některých zemí s nízkou hladinou nákazy, jako je třeba Chorvatsko nebo Slovensko, cestovat smělo? Není to přizpůsobení práva jen podle toho, kam Češi rádi jezdí na dovolenou?
Záleží, jakým způsobem formulujete ty argumenty. Nemá to být na principu, že máte kopretinový květ a teď z něj trháte lístky. Ale máte nějakým způsobem doložit, že když hranice otevíráte, tak je otevíráte tak, aby to nepůsobilo škodu. Když je uzavíráte, tak proto, že si jiným způsobem počínat nemůžete.
Takže když dospějete k závěru, že z hlediska epidemiologických rizik právě a pouze Slovensko a Chorvatsko jsou země bezpečné, tak je to přesvědčivější, než když to pojmete tak, že na Slovensko a do Chorvatska hodně jezdíme, když to zavřeme, popudíme spoustu voličů, nechceme popudit spoustu voličů, tak je tam necháme jet.
Takhle ta právní úvaha nemůže být vystavěna.
Právník Ondřej Dostál, který zákaz cestování zažaloval, napsal: „Soudní přezkum těchto opatření před správními soudy nebude možný, přezkumu před Ústavním soudem se bude možno vyhnout jejich zrušením a vydáním nového každé dva týdny. Aspoň tak to napsali právníci ministerstva do repliky k mojí žalobě.“ I vy to vidíte tak černě? Nebude možné například zákaz cestování přezkoumat?
Záleží na tom, kdo je producentem opatření. Těch opatření, která prapůvodně vydávala vláda, je už minimum, takže se v zásadě konfrontujeme s opatřeními ministerstva zdravotnictví. Opatření ministerstva zdravotnictví v zásadě mají povahu opatření obecné povahy. A ta jsou žalovatelná před správními soudy.
Je nicméně možné, že by mohla být po obsahové stránce posouzena jako právní předpis. A potom by to nebyla věc jednoho každého občana před správním soudem, ale kvalifikovaných navrhovatelů před Ústavním soudem.
Pokud jde o to, že se pokoušíte vyrvat tomu soudnímu řízení ten nosič tím, že vždycky něco zrušíte a vydáte to znovu, tak o to se pokoušely vlády už v minulosti, třeba při regulaci nájemného. Že zkrátka zrušily cenový výměr, soud zastavil řízení a ony vydaly nový cenový výměr. Nicméně s tím si Ústavní soud poradil.
A bylo by po zkušenosti s regulací nájemného mimořádně smutné, pokud by byla výkonná moc v pokušení vyhnout se přezkumu svého jednání před mocí soudní tím, že bude dělat takovéhle hanebné triky.