Jak to bylo s falešným farmářem? Vyjádření pořadatelů trhu

V České republice je dnes možné zajít na zhruba 180 farmářských trhů. Jejich boom začal přesně před třemi lety.

Jak si po té době trhy a především jejich provozovatelé vedou? Jde jen o módní trend, který časem sám opadne nebo jim někteří nepoctiví prodejci vybudují tak špatnou reputaci, že se trhy zahubí samy? Na tyto otázky odpovídali serveru Podnikatel.cz tři provozovatelé farmářských tržišť.

Všichni navíc pochází z Polabské nížiny, o které se říká, že je to nejúrodnější oblast České republiky, a zahradničení má v tomto regionu velkou tradici. Přesto, nebo právě proto, je jejich situace ještě náročnější, než v jiných koutech země.

Poděbrady, Milovice, Roudnice nad Labem, tři města, která nejsou z pohledu zájmu jejich obyvatel ničím výjimečná. I zdejší lidé podlehli lákadlu čerstvé zeleniny a dalších zemědělských nebo potravinářských produktů. A podle pořadatelů trhů zájem o ně stále roste.

Ve srovnání s loňským rokem se návštěvnost trhů v Milovicích zvýšila až o 40 % a vzrůstající tendenci zaznamenávají také v Roudnici nad Labem. Trhy mají své pravidelné zákazníky z města, ale sjíždějí se na ně i lidé z okolních vesnic nebo chataři.

Kvalitní farmářský trh se ovšem nepozná podle hojné návštěvnosti, ale především podle spokojenosti nakupujících s nabízenými produkty.

Pokud organizátoři nedokáží udržet kvalitu a autenticitu opravdového farmářského trhu, přestanou na takovém trhu návštěvníci nakupovat a ten časem zanikne, uvádí Svatava Jirmusová, předsedkyně sdružení Trhni se, které Roudnické farmářské trhy provozuje.

Chceme české potraviny

Podle aktuálního průzkumu nákupních zvyklostí považuje 62 % Čechů současný potravinový sortiment za nedostačující. Chybí jim hlavně lokální, kvalitní a čerstvé potraviny. Kvalita je momentálně nejdůležitějším faktorem při výběru potravin pro téměř polovinu oslovených lidí. Cena je rozhodující pouze pro třetinu respondentů.

K negativnímu naladění vůči potravinám z jiných zemí zřejmě přispěly i nedávné aféry se smíchanou koninou v mletém hovězím mase či dovoz nekvalitních potravin z Polska. Složení potravin je při nákupu nejdůležitějším faktorem pro 11 procent respondentů, země původu pak jen pro čtyři procenta z nás.

Na původ potravin se proto zaměřuje 90 % dotázaných, většina se ale zajímá jen o vybrané druhy. Nejvíce původ potravin sledují v Karlovarském, Libereckém, Jihomoravském a Královéhradeckém kraji, říká Karel Růžička ze společnosti KPMG Česká republika. Tento fakt samozřejmě nahrává provozovatelům farmářských tržišť.

Ovšem představa, že by pořádání farmářských trhů byl zlatý důl, na kterém lze bez problémů a rychle zbohatnout, je podle nich mylná.

Problém je najít farmáře

Zcela zásadní je pro pořadatele trhů umět sehnat skutečně dobrého producenta, který je ochotný na trh přijet. A to se mnohdy zdá být velký problém, dokonce i v oblasti, která se profiluje jako zemědělská. Mnozí zemědělci ze Středočeského kraje dávají přednost trhům ve snadno dostupném hlavním městě. Takový problém loni řešili právě v Roudnici nad Labem.

Když jsme naše trhy rozjížděli, nebylo jednoduché farmáře přesvědčit, aby k nám vůbec přijeli. Velká část z nich upřednostňovala cestu na trhy do nedaleké Prahy, ale také do Mostu nebo do Teplic. Věřili, že tam více uspějí.

Ti, kteří to s námi zkusili, jsou ale spokojení a dobrá polovina z nich má zájem o stánek v Roudnici i letos, komentuje Svatava Jirmusová a Gabriela Pletková, organizátorka trhů v Milovicích jí přitakává: I letos jsem se snažila vycházet z prvotní myšlenky farmářských trhů, tedy nabízet především lokální produkci od pěstitelů a výrobců z nejbližšího okolí, ale bylo mi řečeno, že Milovice nejsou zajímavou lokalitou a zemědělci raději míří do Prahy. Proto si vážím všech, kteří na naše trhy přijíždí.

Jak se ale ukázalo, zájem o farmářské trhy je i ve zmíněných městech, která jsou obklopena poli a svou vlastní ředkvičku nebo květák si v nich nepěstují snad jen obyvatelé panelákových sídlišť. Podle Svatavy Jirmusové proto působí trochu úsměvně, když letos musela některé prodejce, kteří ještě loni nejevili zájem, z kapacitních důvodů odmítnout.

Nákup produktů od místních zemědělců napomáhá udržovat sílu a charakter regionu. Jenže neexistují žádná pravidla, která by určovala, z jaké vzdálenosti by zboží mělo být dováženo, aby o něm bylo možné prohlašovat, že jde o lokální produkt. A nabídnout bohatý sortiment z místních kapacit bývá problém.

Realita je navíc taková, že jen málo skutečných zemědělců má čas a zájem se trhu osobně účastnit. Obvykle svůj čas organizují tak, že tři dny v týdnu prodávají na trzích a zbytek věnují práci ve svém hospodářství.

Při současném množství farmářských trhů to mnozí řeší prodejem své produkce další osobě, která pak na trhu nabízí zboží několika producentů, vysvětluje Pavlína Honzů, pořadatelka Polabských farmářských trhů v Poděbradech a Nymburku. V případě, že místo prvovýrobce nastupuje prodejce, musí od něj mít oprávnění k prodeji.

I tito lidé mají na trzích své místo a podle pořadatelů proto neplatí, že kdo nemá ruce od hlíny, nemá na farmářském trhu co pohledávat.

Kdy je ještě trh farmářský?

Označení „farmářské trhy“ není žádnou registrovanou značkou. Používá se prostě proto, že je pro zákazníky atraktivní a srozumitelné. Záleží pouze na jeho provozovateli, koho mezi trhovce pustí a koho ne.

Proto není možné nikomu vyčítat, že se vedle brambor z Podřipska objeví i holandské sýry nebo mořské ryby. Největší poptávka je ale vždy po poctivé české zelenině a ovoci. A proto je český sortiment vždy základem.

Farmářské trhy jsou tu také proto, aby oživily domácí ekonomiku a přinesly nové pracovní příležitosti. Proto 95 % naší nabídky pochází z lokální produkce.

Uzeninové speciality, mořské ryby nebo sýry zařazujeme jen občas pro zpestření v rámci tématicky laděných trhů, říká Pavlína Honzů a dodává: Pokud máme ve svém okolí zemědělce nebo producenta, který má zájem se trhu účastnit, tak mu vždy dáme přednost před někým z větší vzdálenosti. 

Místní původ také stále častěji vyžadují samotní zákazníci. Dovedly je k tomu nepříjemné zkušenosti s nepoctivými prodejci, kteří se na trh vetřeli se zbožím nakoupeným v supermarketu.

Ne snad, že by zákazníci jezdili obhlížet každé pole, ale mají rádi příběhy, které se k jejich domovině vážou, a prodejce, který nezná místní reálie a nabízí nepůvodní zboží, je dřív nebo později odhalen. Pokud zákazník nedostane odpovídající odpověď, vzbuzuje v něm výrobek nedůvěru.

Od toho jsme tu my organizátoři farmářských trhů, abychom na autentický farmářský trh pouštěli jen kvalitní české prvovýrobce, uzavírá Svatava Jirmusová.

Udržet zájem zákazníků není jen tak

Ani tak populární záležitost, jakou jsou farmářské trhy, není možné udržet pouze samospádem. Klíčem k úspěchu je především kvalitní nabídka potravin, ale ta by sama o sobě nestačila. Jednou z funkcí trhů je totiž funkce společenská, a proto je nutné neustále pracovat na vztazích.

Je dobré si uvědomit, že farmářský trh není jen potravinovým trhem, ale i místem setkávání. Prostorem, kde se potkávají a sbližují výrobci a zákazníci. Proto trhy podporujeme i hudbou, vystoupením dětí z místních mateřských škol a podobně, vykládá Svatava Jirmusová z Roudnice nad Labem. Osvědčilo se nám mít stabilní prodejce.

Budete mít zájem:  Rohlík.cz přiveze nákup do hodiny a půl

Zákazníci se pak mohou spolehnout na stálou kvalitu a také si své nákupy mohou dopředu plánovat, říká pořadatelka trhů v Poděbradech Pavlína Honzů. Základem ale zůstává čerstvá a kvalitní nabídka zboží. Držíme se hesla „Náš zákazník, náš pán“ a vítáme podněty ze strany zákazníků.

Bohužel, ne všem můžeme vyhovět, říká Gabriela Pletková z Milovic.

Osobní dohled nad kvalitou

Nejen samotní prodejci, ale také organizátoři trhů musí brát v potaz hygienické nebo veterinární předpisy. Pořadatelé ale musí být schopni na kvalitu prodejců a jejich zboží dohlédnout i sami. Snažíme se vždy poctivě prověřovat původ zboží. Existují různé způsoby, jak toto provést.

Toto vnímáme jako nejpodstatnější část své práce při organizaci trhu, popisuje jednu z důležitých činností pořadatele Pavlína Honzů. Organizátoři trhů by také měli najít čas na osobní návštěvu zemědělců, kteří jsou na jejich trhu zastoupeni.

Podle Gabriely Pletkové z milovických trhů není možné spoléhat jen na kontroly ze strany státních úřadů: Chci osobně vidět pole, ze kterého nabízené produkty pocházejí. U prodejců vína, pečiva, vajec nebo sýrů je pak zásadní, aby mohli předložit doklad o původu zboží. A v případě druhotného prodeje pochopitelně žádám i pověření k prodeji od prvovýrobce.

Takový přístup upevňuje vzájemné vztahy a důvěru mezi farmářem a pořadatelem. Nejlepším indikátorem kvality nabízeného sortimentu ovšem dál zůstávají zákazníci.

Geldner, rodina | Statutární město Opava

Rodina stavitelů.

Alois Geldner se narodil 2. září 1860 v Kostelci u Krnova. První praktické zkušenosti získal od roku 1877 ve stavební firmě Julia Lundwalla v Opavě. Odešel studovat státní průmyslovou školu v Brně a po jejím absolvování v roce 1887 se opět vrátil k Lundwallovi. Poté Geldner pracoval ve stavební firmě Kern (3/I/27) & Blum (6/I/19-20).

Dne 8. listopadu 1890 se Alois Geldner v chrámu Panny Marie oženil s Marií Brumovskou (*1869), dcerou Alberta Brumovského, majitele domu na náměstí Františka Josefa (dnes náměstí Republiky) č. 6. Tento dům již nestojí, od 30. let proslul jako tzv. Hnědý dům, v němž měla svůj sekretariát Sudetoněmecká strana. V roce 1945 byl dům vypálen a zbořen.

V manželství Aloise a Marie Geldnerových se narodily děti Erich (*1891), Elisabeth (*1896) Edith (1902) a Martha (*1905). Geldnerovi bydleli zpočátku v domě Alberta Brumovského na náměstí Františka Josefa.

Poté, co začal Alois Geldner samostatně podnikat, vlastnil dům na ulici Pásmo státní dráhy č. 8 (dnes Husova), kde měl rovněž kancelář. Na tehdy ještě nezastavěné Olomoucké měl prostory pro sklad stavebnin a stáje pro koně. Na současné Olomoucké č.

70 si Geldner postavil vilu podle vlastního projektu, v němž po jeho smrti bydleli až do roku 1945 i jeho potomci.

Jako stavitel Alois Geldner začal samostatně podnikat v roce 1892, ale svou stavební a projekční firmu si nechal zanést do firemního rejstříku u opavského soudu až 28. července 1898. Geldnerova firma stavěla mnoho obytných domů v Opavě, například na dnešní Husově ulici č.

4 a 8, či na Kylešovské č. 37. Pro majitele továrny na juru Hatschka postavil Geldner vilu na náměstí svaté Trojice.

V roce 1904 stavěl Geldner dům pro Edmunda Olbricha na Ratibořské ulici, k němuž vypracoval návrh bratr zadavatele Josef Maria Olbrich (dům byl v roce 1957 zbořen). V roce 1909 Geldner postavil výstavní pavilon pro Slezskou živnostenskou výstavu.

V Opavě jsou dodnes dochovány i významné Geldnerovy veřejné stavby. Podle návrhu Adalberta Bartela postavila Geldnerova firma v letech 1907 až 1909 areál tzv. Mariannu na Rooseveltově ulici.

Při vyhlášení soutěže na novou budovu obchodní a živnostenské komory v Opavě byl Alois Geldner členem poroty. Zvítězil návrh architekta Leopolda Bauera a stavbu realizovala v letech 1908–1910 Geldnerova firma.

Na Kasárenské ulici vybudoval Geldner areál škrobáren, na nedaleké Krnovské postavil městskou elektrárnu. Když byl v roce 1915 poprvé rozšiřován městský hřbitov, byla tato práce svěřena staviteli Geldnerovi.

O stavební činnosti firmy Aloise Geldnera podává souhrnné informace Pavel Šopák v knize Století proměny, vydané v roce 2018 Slezským zemským muzeem.

Alois Geldner byl v letech 1898–1905 a 1913–1919 členem opavské městské rady. Pracoval v mnoha výborech zabývajících se převážně veřejnými stavbami.

Od roku 1902 byl členem obchodní a živnostenské komory a také zasedal v kuratoriu Muzea pro umění a řemesla císaře Františka Josefa. Za svou veřejnou angažovanost získal titul císařského rady a mnoho dalších ocenění.

V expozici Cesta města v obecním domě je dodnes dochován Geldnerův Wehrschild (obranný štít) pro město Opavu z roku 1915.

Poté, co Alois Geldner zemřel 2. září 1923, tedy v den svých 63. narozenin, na následky rakoviny hrtanu, převzal vedení 28. září 1923 provizorně jeho syn Erich.

Podle poslední vůle Aloise Geldnera byli jako dědicové určeni vdova Marie, syn Erich a obě dcery Elisabeth a Martha. K dědickému vyrovnání došlo 30. května 1925 a poté se stal jediným vlastníkem firmy Erich.

Měl vzdělání v oboru, vystudoval techniku ve Vídni.

Erich Geldner si vzal 21. března 1921 za manželku Elisabeth (Else) Lindnerovou, která se v Opavě narodila v roce 1897 v rodině židovského obchodníka Leopolda Lindnera. Manželství zůstalo bezdětné.

Stavební firma Ericha Geldnera realizovala v Opavě například stavbu Drechslerovy tiskány v dnešních sadech Svobody a měnírnu elektrického proudu na Rybím trhu. V letech 1928–1930 prováděla Geldnerova firma dostavbu obchodního domu Hermann & Vogel na Lazebnické ulici.

Za války se Erich s Else Geldnerovou naoko rozvedl kvůli jejímu židovskému původu. Else žila několik let ve Vídni, kde ji manžel navštěvoval a hmotně podporoval. Podařilo se mu zařídit fingovaný pobyt v nemocnici, čímž se Else vyhnula transportu. Uprchla do Budapešti a zde pod falešným jménem pracovala až do konce války pro Červený kříž.

Po druhé světové válce byla na stavební firmu Geldner uvalena národní správa. Rozhodnutím opavského národního výboru byl 25. září 1945 ustanoven národním správcem stavitel a architekt Ludvík Žídek z Opavy. Dalším národním správcem se stal v březnu 1948 ing. Vojtěch Klímek.

Poté byla firma začleněna do národního podniku Konstruktiva se sídlem v Praze. V říjnu 1948 byla firma zahrnuta do Československých stavebních závodů, národní podnik Praha, závod pro pozemní stavby Opava.

Firma Geldner byla určena k likvidaci, kterou provedl výmazem z rejstříku ostravský krajský soud 5. května 1951.

Erich Geldner byl od 23. května 1945 internován v pracovním táboře. Jako vedoucí táborové technické kanceláře vypracoval plány táborových ubikací na dnešním náměstí Joy Adamsonové. Po návratu manželky z Maďarska byl na základě její intervence 28.

 srpna 1945 z tábora propuštěn. Mohl také pracovat ve své stavební firmě, i když mu již nepatřila. V roce 1950 mu bylo vráceno československé státní občanství. Manželé Geldnerovi pak žili v Opavě až do své smrti. Bydleli v domě na Mírové č. 29.

Marie Geldnerová, vdova po Aloisu Geldnerovi, opustila Opavu v rámci evakuace města již koncem ledna 1945. Po válce bydlela ve Freiburgu u dcery Marthy, provdané za finančního úředníka Fritze Pflegera. Marie Geldnerová zemřela ve Freiburgu ve věku nedožitých 90 let 26. února 1959.

Budete mít zájem:  Které boty vám zničí nohy?

Informace k hrobu (Městský hřbitov, skupina 13, roh, hrob 1)  Zobrazit hrob na mapě

Rohová hrobka byla pořízena v roce 1908, kdy sem jako první byla pochována šestiletá dcera Aloise Geldnera jménem Edith, která zemřela na spálu. V září 1923 byl do hrobu uložen Alois Geldner. Jeho syn Erich zemřel v Opavě 8. listopadu 1977 na zánět plic. Jako poslední byla do hrobu pochována jeho manželka, Else (Eliška) Geldnerová, jež zemřela 12. ledna 1988 ve věku 90 let.

Náhrobek v secesním stylu je ozdoben reliéfem dívky, což odkazuje na Edith Geldnerovou zesnulou v roce 1908. Původní německý nápis Familie Geldner byl přetvořen na český Rodina Geldnerova. O hrob pečuje rodina Reinharda Pflegera – vnuka Aloise Geldnera.

Mgr. Zdeněk Kravar, Ph.D.

Celkem 19 zemí EU se vzdá části vakcín ve prospěch ostatních. Česko spolupráci nechce

Od 12. dubna by se měly do škol vrátit děti z prvního stupně, řekl ministr školství Robert Plaga. Jednat o tom bude ještě vláda, návrat se možná nebude týkat všech okresů.

Vrátit by se měli také předškoláci, budou maximálně v 15členných skupinách. Děti ve školkách nebudou muset nosit roušky.

Ministerstvo zdravotnictví také podepsalo dohodu s policií, bude hlídat dodržování karantén a izolací.

Aktualizovat reportáž

Celkem 19 zemí EU se vzdá části svého dílu z 10 milionů vakcín proti covidu-19 ve prospěch pěti států. ČR se zapojit nechtěla, dávky navíc nedostane.

Přehled hlavních čtvrtečních událostí:

  • Od 12. dubna by se měly do škol vrátit děti z 1. stupně, řekl ministr Robert Plaga (za ANO). Jednat o tom bude ještě vláda, návrat se možná nebude týkat všech okresů. Vrátit by se měli také předškoláci, budou maximálně v 15členných skupinách
  • Ministerstvo zdravotnictví podepsalo dohodu s policií, podle které budou krajské hygienické stanice předávat informace o karanténách a izolacích nařízených kvůli covidu-19 policistům. Úřad o tom informoval v tiskové zprávě. Policisté budou moci informace využít při namátkových kontrolách včetně například silničních
  • Testy ve středu odhalily 7208 nakažených covidem. V mezitýdenním srovnání je to asi o 1600 případů méně
  • Počet lidí, kteří v Česku zemřeli po nákaze koronavirem, dosáhl 26 586, z toho 5779 připadá na letošní březen, který se tak stal nejhorším měsícem
  • Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) upozornil, že Jaroslav Tvrdík odmítá ministerstvu vnitra uhradit fakturu na milion korun, které resort kvůli loňské státní přepravě ochranných pomůcek z Číny do Česka vystavil Smíšené česko-čínské komoře
  • Vládní rada pro zdravotní rizika bude ve čtvrtek jednat o tom, kdy a za jakých podmínek by se mohly děti vrátit do škol. Pokud to epidemická situace dovolí, školy by se mohly začít otevírat nejdříve 12. dubna

21:28

Portugalské předsednictví EU původně navrhlo, aby tři miliony byly rezervovány pro šestici nejpotřebnějších zemí, konkrétně šlo o Bulharsko, Chorvatsko, Estonsko, Lotyšsko, Slovensko a Česko. Zbývajících sedm milionů dávek mělo být jako obvykle rozděleno podle počtu obyvatel mezi všech 27 členů EU. To se však nelíbilo Praze, Vídni a Lublani.

21:27

Rakouský kancléř Sebastian Kurz večer v reakci na výsledek dvou dnů diplomatických jednání podle APA řekl, že „nedostatek solidarity s Českem je naprosto nepochopitelný“.

Není mu jasné, jak je možné, že Česko, které má vysoké počty nakažených koronavirem i úmrtí, „nedostane dávky, které by potřebovalo, aby byla nerovnováha zahlazena“. Dodal, že Rakousko se poradí s ostatními členskými zeměmi, jak by Česku „ve smyslu evropské solidarity“ mohly pomoci bilaterálně.

21:24

Pětice příjemců vakcín jsou země, které zatím dostaly v rámci společných nákupů podprůměrné množství dávek, protože při předchozích objednávkách neprojevily třeba i z finančních důvodů zájem o celý svůj stanovený příděl. Původně bylo v této skupině i Česko.

„To, že většina zemí EU ukazuje solidaritu se zeměmi mimořádně dotčenými nedostatkem vakcín, je důležitý signál,“ řekl nejmenovaný diplomat agentuře DPA. „Je politováníhodné, že Rakousko, Slovinsko a Česko mají jiný názor a toto solidární gesto odmítají,“ dodal.

21:22

Země Evropské unie si dodatečných deset milionů vakcín proti covidu-19 od firem Pfizer/BioNTech rozdělí podle počtu obyvatel.

Devatenáct z nich však část svého přídělu, celkem 2,85 milionu očkovacích dávek podstoupí ve prospěch Slovenska, Bulharska, Chorvatska, Estonska a Lotyšska.

Po neformálním jednání velvyslanců zemí EU informovalo portugalské předsednictví sedmadvacítky.

20:53

Slovenský parlament ve čtvrtek potvrdil rozhodnutí bývalé vlády prodloužit do 28. dubna nouzový stav, který v zemi v souvislosti s koronavirovou nákazou platí už od loňského října.

Sněmovna tak hlasovala den poté, co opozice a generální prokurátor neuspěli u ústavního soudu se stížností proti dalšímu trvání stavu nouze a souvisejícího zákazu vycházení s výjimkami.

V Česku byl nouzový stav prodloužen do 11. dubna.

20:44

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) zveřejnilovýzvuk novému programu podpory COVID Nepokryté náklady. Podnikatelé zasažení v souvislosti s pandemií koronaviru s poklesem obratu alespoň 50 procent ve srovnání s loňským nebo předloňským lednem až březnem budou moci o dotace žádat od 19. dubna do 19. července. Na pomoc je pro ně připraveno šest miliard korun.

19:54

Chilská vláda ve čtvrtek oznámila, že kvůli zhoršující se epidemické situaci na měsíc zavře hranice, cesty z této jihoamerické země i do ní budou od pondělka povoleny jen s povolením místních či konzulárních úřadů. Vláda také dál zpřísnila omezení pohybu ve většině země a prodloužila noční zákaz vycházení, nově začne od devíti večer. Informoval o tom místní deník La Tercera.

19:43

Praktičtí lékaři dostanou po Velikonocích asi 60 000 dávek vakcíny proti nemoci covid-19 od firmy AstraZeneca. Nově jim bude očkovací látka doručena distributorem přímo do ordinací. Uvedl to dnes Český rozhlas -Radiožurnál.

V posledních týdnech kvůli nižším dodávkám vakcín ministerstvo zdravotnictví podle rozhlasu požádalo distributora, aby doručoval vakcínu jen do zdravotnických zařízení s lékárnou. Praktici si tak pro vakcíny museli do lékáren sami jezdit.

19:06

Praktici dostanou po Velikonocích asi 60 000 dávek vakcíny proti covidu od AstraZeneky, uvedl Radiožurnál. Nově jim bude doručena přímo do ordinací.

18:12

Země Evropské unie stále nenašly řešení sporu kolem rozdělení 10 milionů vakcín, řekli podle DPA diplomaté. V plánu je rozdělit je na základě počtu obyvatel.

18:11

Některé turecké cestovní kanceláře připravují zájezdy do Ruska, spojené s očkováním ruskou vakcínou Sputnik V proti covidu-19. Informoval o tom ve čtvrtek turecký deník Hürriyet s tím, že organizátoři takových zájezdů mají dohodu přímo s jednou z moskevských klinik.

Německá Deutsche Welle (DW) ve středu napsala, že turistické cesty za očkováním do Ruska chystá také cestovní kancelář z Norska. DW ale doplnila, že ruské úřady takové zájezdy nepovolují.

Nicméně mluvčí Kremlu před několika dny připustil, že vláda by tento typ cest mohla zvážit, dodal ale, že „absolutní prioritou“ je nyní očkování obyvatel Ruska.

Budete mít zájem:  Pálení žáhy: babské rady i první pomoc

18:11

Německá vláda se dohodla na další finanční podpoře pro podniky, které zasáhla opatření proti šíření koronaviru. Vyplývá to ze společné zprávy ministerstev hospodářství a financí. Podle informací agentury DPA by se měl objem nové pomoci pohybovat v desítkách miliard eur, neměl by však překročit 50 miliard eur (1,1 bilionu Kč).

16:47

Pražský magistrát zatím získal od státu asi 1000 dávek vakcíny proti covidu-19 Pfizer/BioNTech, které zajistí fungování očkovacího centra města v Kongresovém centru na Vyšehradě v úterý a ve středu.

Jak se z českých sedláků stali farmáři – Asociace soukromého zemědělství ČR

V Česku označení farmář často vzbuzuje rozpaky. Vidíme na něm, co se v našem zemědělství za posledních dvacet let změnilo. Každou středu se v Českých Budějovicích jako v mnoha jiných městech republiky koná farmářský trh. U stánků stojí prodejci ovoce, bylinek a stromků, tržnici ale vévodí především klimatizované dodávky s nabídkou údajných biouzenin. Jen jedna důležitá postava chybí.

Pokud by totiž vzali zákazníci pořadatele farmářských trhů za slovo, měl by se mezi stánky projíždět na koni alespoň jeden opálený chlapík se sombrerem na hlavě a koltem za pasem, který na trh právě z amerického Středozápadu přivezl čerstvé buráky. Jenže žádný takový skutečný farmář v podobě, v jaké si ho donedávna představovala většina Čechů, na trhu není.

Proč se tedy trhy jmenují farmářské?

Trhy přímého prodeje?

Nabízí se zdánlivě jednoduchá odpověď. Češi stejně jako v mnoha jiných případech převzali anglicismus, který tentokrát nahradil hned několik českých výrazů. Proto na budějovickém trhu prodává své zboží několik uzenářů, hodně zahrádkářů a zahradníků, sem tam nějaký sedlák nebo rolník, ale všichni dohromady jsou farmáři.

Jenže ani tohle vysvětlení není úplně uspokojivé. Na farmářských trzích by se totiž měly prodávat údajně zdravé, čerstvé potraviny bez chemie a konzervantů, které zemědělec přiveze přímo k zákazníkům.

Jsou tedy všichni zemědělci, kteří postupují tímto způsobem, farmáři, zatím sedláci, rolníci a velkostatkáři pumpují do potravin chemii?

„Tak to určitě není. Farmářské trhy by se měly spíše jmenovat trhy přímého prodeje. To je mnohem výstižnější,“ říká ředitelka úřadu Jihočeské agrární komory Hana Hricová. Jenže zároveň připouští, že takový název je těžko použitelný.

Ale proč se tedy trhy až na malé výjimky nejmenují selské, jak by odpovídalo české prvorepublikové tradici? „Slovo farmářské prostě zvítězilo.

Dnes je mezi zemědělci situace taková, že někdo se urazí, když ho nazvete sedlákem, protože se za sedláka nepovažuje, druhý se zase urazí za farmáře,“ říká Hricová.

Sama má údajně na zemědělských shromážděních problém s tím, jak oslovovat publikum. Zatímco za první republiky by mohla začít slovy „milí sedláci“, dnes musí velmi vážit slova. „Snažím se používat oslovení zemědělci, když se ale nechci dokola opakovat, už mám s hledáním vhodného výrazu potíže,“ přiznává Hricová.

Největší tunel od revoluce

Tento příklad tak dokazuje, že skutečným důvodem zaplevelení češtiny slovem farmář není zdaleka jen obecný trend přejímání anglicismů. Ve skutečnosti možná stojí za „zfarmařením“ českého jazyka spíše snaha Čechů najít nějaký výraz, který by reflektoval, co se v českém zemědělství za posledních dvacet let vlastně stalo a stále děje.

Skutečných sedláků v prvorepublikovém slova smyslu, kterým komunisté zabrali pole a statky a mnohé z nich poslali za mříže, už je minimum, českou zemědělskou výrobu dnes ovládají především nejrůznější akciové společnosti, kterým mnozí sedláci nemohou přijít na jméno. Za náhražku komunistických jednotných zemědělských družstev, tedy „jezedáků“, je ale také označit nelze.

„To, co se stalo se zemědělskou půdou po sametové revoluci, představuje ten největší tunel, mnohem větší než kuponová privatizace,“ stěžuje si tajemník Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslav Šebek. Soukromí zemědělci sdružení v této organizaci jsou podle něj z 90 procent potomky skutečných prvorepublikových sedláků.

„A museli jsem se přitom dívat na to, jak často i půda našich předků byla rozkradena a hospodaří s ní i lidé, kteří kdysi hájili socialistické zemědělství na komunistických sjezdech,“ tvrdí Šebek. Proto se podle něj Asociace soukromých zemědělců také oddělila od Agrární komory a oficiálně se prezentuje jako selské dobrovolné sdružení.

Jenže když se někdo podívá detailně na internetové stránky „ryzích sedláků“, najde tam kolonky jako „farmářské slavnosti“ nebo soutěž o „farmu roku“. A důvod? „My se považujeme za sedláky. Slovo farmář se ale mezi lidmi ujalo a my se tomu musíme chtě nechtě přizpůsobit,“ říká Šebek.

Připouští přitom, že tento anglicismus se do češtiny dostal právě kvůli tomu, aby Češi nemuseli složitě hledat jiné české výrazy ve spleti složitých vztahů, které dnes na poli výroby potravin v Česku panují.

Ani slovo sedlák totiž mezi mnohými lidmi nevzbuzuje jen kladné asociace. A to zdaleka nejen kvůli přetrvávajícím důsledkům dřívější komunistické propagandy.

Sedláci, označovaní v lidových písničkách za „velké pány“, totiž často neměli dobrou pověst ani za první republiky, kdy jim řada méně majetných spoluobčanů záviděla.

Mnozí z jihočeských sedláků vzpomínají, že je do kriminálu dostali po válce nikoliv přímo komunisté, ale sousedé, kteří udávali s představou, že za to dostanou kus sedlákova pole.

Sedláci z Václaváku

Možná právě kvůli zažité, ale dávno neplatné představě o sedlácích jako „velkých pánech“ a vykořisťovatelích se dnes na jihu Čech říká lidem, kteří nikdy neměli v ruce vidle, a přitom berou stamilionové dotace na pasoucí se krávy, „sedláci z Václaváku“. Nikoliv farmáři, ale sedláci.

Pro ty zemědělce, kteří se lopotí na poli nebo ve stáji, se najednou vžilo místo sedláka „neutrální“ pojmenování farmář, ať už se jedná o drobné chovatele koz, bylinkáře nebo sedláky.

„Já se cítím spíše farmářem prostě z toho důvodu, že nosím na hlavě klobouk a bydlím ve srubu, nikoliv ve statku,“ říká soukromý zemědělec František Němec. Právě on se svým projektem Najdi si svého farmáře zřejmě zpočátku nejvíce zasloužil o to, že se módní slovo začalo jako virus rychle šířit celou republikou.

Kdyby ale pro zaplevelení češtiny tímto anglicismem nebyla zároveň v českém zemědělství dostatečně úrodná půda, výraz by se zřejmě nikdy v takové míře neujal.

Někteří muži, kteří nevědí, jak oslovit tchyni, to řeší tím, že matku své ženy neoslovují nijak. Prostě se s tchyní baví tak, aby se dokázali vyhnout přímému oslovení. V případě podobného problému s pojmenováním českých zemědělců naštěstí Čechům pomohla angličtina. I když by se při pohledu na množství farmářů v Česku asi staří sedláci obrátili v hrobě.

Autor: MAREK KERLES, Lidové noviny

1.7.2011 8:47:59 | přečteno 5871x | breburdova

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *