Jak se zbavit záchvatů žravosti?

Zajídání stresu má své počátky již v samotném dětství.
Foto: Profimedia.cz

Psychika a mozek nám vládnou až magickou silou. A to ve všech oblastech našeho života. Radujeme se z úspěchů a stresujeme se nad neúspěchy i nejrůznějšími strachy. Pokud stres začneme „zajídat“, stává se v tomto našem jednání mozek snad ještě důležitějším orgánem než samotný žaludek. Co s tím? V první řadě je důležité si uvědomit, že za vyřešením přejídání stojíme především my sami.

Záchvatovité přejídání se řadí vedle anorexie, bulimie a obezity mezi poruchy příjmu potravy. Ty postihují jak muže, tak ženy, ale právě u žen jsou mnohem častější (až v 85 % případů).

Jídlo se v takovém případě (ať jde o noční přejídání, záchvatovité přejídání spojené s hladovkou, nebo o zajídání stesků) stává psychologickým nástrojem.

Lidé zahánějí svoje stresy jídlem a následně tloustnou.

V mnoha případech už nejde pouze o občasné přejedení, ale skutečně o psychickou nemoc, která by se měla odborně léčit. Chorobné přejídání vzniká pod tíhou mnoha faktorů (nízké sebevědomí, dospívání, negativní reklama, diety a hubnutí v rodině atd.).

„Přejídáním se snažíme zbavit úzkosti, stresu, strachu, smutku, osamělosti. Často se prostřednictvím jídla pokoušíme vyrovnat s nespokojeností se sebou sama, s neúspěchem. A po přejedení máme výčitky. Jenže přejíst se pomůže jen na chvíli a následně se objeví další nepřekonatelná touha se najíst a koloběh se pořád točí dál,“ vysvětluje nutriční specialistka Kamila Novotná ze Světa zdraví.

Mnohdy se záchvatovité přejídání pojí se závislostí na určitých potravinách, kterou odborníci přirovnávají k závislosti na alkoholu. Tato psychická choroba se prokazuje pomocí pevně stanovených kritérií a nelze tvrdit, že každý, kdo se občas přejí, je opravdu nemocný.

Každý člověk má své oblíbené jídlo, takové, které mu přináší uklidnění a radost. „Ve chvílích, kdy máme nějaký stres, pak sáhneme nejčastěji právě po tomhle pokrmu nebo potravině. Na nějakou dobu se tak naše tělo i mysl uspokojí, problémy se utopí v čokoládě nebo hranolkách, ale rozhodně je to nevyřeší,“ varuje Novotná.

Častým přejídáním se naopak mohou deprese a úzkosti zvětšovat a prohlubovat. A to v návaznosti na vzhled, možnou obezitu a ohrožení zdravotního stavu. Většinou totiž saháme po takových potravinách, které nám slibují tu nejrychlejší slast – sladkých nebo tučných. Takovou situaci lze změnit jen ve chvíli, změníte-­li celý svůj postoj. Nejen k přejídání a hubnutí, ale k sobě samým.

„Výzkumy totiž ukazují, že především zdravá sebedůvěra je jedním z nejdůležitějších faktorů, který ovlivňuje naši náklonnost k přejídání a potažmo obezitě. Touha po změně by měla vycházet z vašeho vnitřního já, ne z okolí nebo kvůli někomu,“ radí nutriční specialistka.

A jak vůbec poznám, že mám žravou depresi? Pokud si dáte jídlo jako odměnu nebo pro zlepšení nálady čas od času, nejedná se nutně o špatnou věc. Jde ovšem o to, zda jídlo ovládáte vy, nebo jídlo vás.

„Emoční hlad přichází náhle a nečekaně. Hlad vás jakoby zmanipuluje a je vám jedno, co zrovna přijímáte za stravu. Je to téměř nezastavitelný pocit. Fyzický hlad přichází postupně a není tak akutní a zoufalý. Dokážete ještě chvíli vydržet a posečkat, než se k jídlu dostanete,“ vysvětluje rozdíly terapeutka mezilidských vztahů Mgr. Lucie Mucalová.

Stresové přejídání vytváří tukové zásoby na horší časy. Ty nezdravé dobroty si totiž nedáváte kvůli hladu (vlastně je z fyziologického hlediska nijak akutně nepotřebujete), ale protože na ně máte chuť.

„Zajídání stresu má své počátky již v samotném dětství. Rodiče, aniž by si to uvědomovali, dítěti dávají dobrotu pokaždé, když má nějaké zranění nebo smutek. Jídlo si tak dítě snadno spojí s odměnou za bolest. Toto spojení se pak v dospělosti jen těžko vymazává,“ dodává Mucalová.

Touhu po jídle mohou nastartovat i zdánlivé maličkosti – hádka s kamarádkou, fronta v bance, když se vám něco nepodaří.

Často se tak setkáváme s tím, že při milostných trablech nebo velkém stresu v práci zapomínáme na zdravý životní styl. Člověk například přes den nejí nebo si dopřává jen nezdravé pochoutky. A večer, když už má konečně klid, se nají pomalu k prasknutí.

Touhu po jídle ale mohou nastartovat i zdánlivé maličkosti – hádka s kamarádkou, fronta v bance, když se vám něco nepodaří. „V takových chvílích je jídlo vlastně odměnou za prožité útrapy. Máte pocit, že si ho zasloužíte, že děláte něco pro utišení špatné nálady,“ vysvětluje Bc. Kamila Novotná.

Zvýšená či snížená chuť k jídlu se může pojit jak s dlouhodobou depresí, tak s krátkodobě zhoršenou náladou nebo s dočasně zvýšeným stresem. Pokud tento stav řešíme sladkostmi, měli bychom vědět, že sladké či jinak upravované a konzervované potraviny (hranolky, chléb obsahující sladidla a rafinované sacharidy…) se v těle mění v cukr a rapidně zvyšují jeho obsah v krvi.

Nové studie potvrzují, že cukr způsobuje v mozkových centrech potěšení podobně jako kokain a heroin. To způsobuje závislost a touhu po těchto jídlech, které často podlehneme. Není tedy divu, že se tetelíme blahem, když se nám ve stresu rozpouští na jazyku tabulka slaďoučké čokolády.

Přitom lepší náladu mohou bez nebezpečí podpořit například čisté kakaové boby nebo z nich vyrobená hořká čokoláda s vysokým podílem kakaa (minimálně přes 70 %).

Kakaové boby jsou bohaté nejen na antioxidanty, ale i na látky, které jsou označovány jako přírodní antidepresiva. Dortíčky či jiné pamlsky na zahnání špatné nálady naopak, jak už bylo řečeno, doporučit rozhodně nelze.

Fungují jen velmi krátkou dobu a jejich vliv na zdraví je pouze negativní.

Hormony mají vliv na tělesné procesy jako hlad, žízeň, trávení, ukládání tuků, tvorbu svalů nebo sexuální touhu. Pokud je některého v těle víc, automaticky tím narušuje rovnováhu ostatních, a tím vzniká řetězová reakce. Stres ovlivňuje produkci hned několika hormonů, které mají na svědomí naši chuť k jídlu nebo sklon k přejídání. A to kortizolu spolu s leptinem a ghrelinem.

„Kortizol hledá v těle ve stresových situacích snadný zdroj energie a s jeho pomocí se také zvyšuje hladina cukru v krvi,“ říká nutriční specialistka.

Hladina kortizolu v krvi je vysoká u lidí, kteří jsou pod neustálým tlakem. Právě to zpomaluje metabolismus a objevuje se známý pocit únavy, deprese a neschopnost zhubnout či si udržet váhu.

Což ústí v další stres a nervozitu. Je to takový začarovaný kruh.

I nerovnováha hormonů leptinu a ghrelinu způsobuje v našem těle pořádnou neplechu. Ghrelin má na svědomí pocit hladu. Vytváří se v tenkém střevě, dvanáctníku a žaludku, odkud putuje do mozku a zvyšuje chuť k jídlu.

„Leptin, také známý jako hormon sytosti, pomáhá kromě jiného regulovat hmotnost. Jeho vysoká hladina signalizuje mozku, že jsme nasycení a můžeme se věnovat jiným záležitostem, než je jídlo. Pokud je leptinu nedostatek už v dětství, může nastat morbidní obezita,“ dodává Novotná. Jakmile je totiž jeho fungování něčím narušeno, člověk přestává cítit sytost, což ho nutí jíst stále víc.

Stručně – vyhýbáním se stresovým situacím, správným vnitřním postojem a vhodně zvolenou motivací ke změně. Správné hladiny hormonů můžeme podporovat a udržovat zdravým stravováním, denní půlhodinkou cvičení, pravidelnou konzumací omega­3 mastných kyselin a dostatkem spánku. Právě ve spánku totiž přirozeně stoupá hladina leptinu.

Přelstít ghrelin zase můžeme pomalým vychutnáváním jídla. Základem úspěchu při odbourávání záchvatů přejídání je ale přiznání. Tedy to, že si uvědomíte hlavního viníka – a to stres a vaši touhu se při něm uklidňovat jídlem.

„Zkuste rozpoznat kritické situace a pojmenujte je. Všímejte si, jaké při nich (i po nich!) máte chutě a pocity, a snažte se jim nepodléhat,“ radí Novotná a dodává, že snadněji to jde za přítomnosti odborníka, který může poradit a podpořit vás v případě, když se něco nepodaří.

Důležité je také vyhýbat se ve stresových situacích obloukem cukrárnám nebo stánkům s rychlým občerstvením. S nervozitou se snažte vyrovnat a nepokoušejte se ji obalit čokoládou. Ona totiž stejně zase vypluje na povrch.

Do komplexního zdravého životního stylu patří také pohyb. A i ten je vhodným bojovníkem proti nervozitě a žravé depresi. Nejenže díky němu vybijete účinně stres, ale spolu s ním se vyplavují také hormony štěstí – endorfiny. Ty budou jistě fungovat účinněji a na delší dobu než kuře od KFC. Pohyb navíc snižuje chuť k jídlu.

„Stačí třikrát týdně delší procházka spolu s nějakým aktivním pohybem a díky tomu můžete být fit, i když si občas dáte něco nezdravého,“ tvrdí nutriční specialistka.

Budete-­li o pomoc žádat odborníka, určitě pohyb zkombinujte s profesionální úpravou jídelníčku. Kousejte pomalu a naučte se jídlo vychutnávat. Zkuste se také naučit rozpoznávat hlad a jeho stupně.

„Kromě toho si také zapisujte, co jste snědli. Pro zpětnou kontrolu. Jezte pravidelně malé porce, a to častěji během dne, protože nárazové stravování způsobuje pokles hladiny cukru v krvi. Ideálně byste neměli vůbec zažívat pocit hladu,“ říká závěrem nutriční specialistka Kamila Novotná.

Podle terapeutky Mgr. Lucie Mucalové se za žravou depresí neschovává nic jiného než emoční přejídání.

„Je to celé o emocích, o nějakém vnitřním boji, smutku, marnosti a možná i pocitu prázdnoty. Jídlo jako náplast na rány na duši. To, co bolí duši, prostě „zalepíme“ právě velkým množstvím jídla,“ vysvětluje terapeutka. Jenže po krátké úlevě následuje komentář vnitřního kritika – tedy výčitky. A spustí ještě větší depresi.

Co dělat?

Založte si tzv. emoční deník, který vám pomůže odhalit příčinu přejídání (zapisujte si, co jíte, jak se cítíte v úsecích před a po jídle i během dne, je na vás, jak deník uchopíte).

Najděte si jinou lásku než jídlo. Věnujte větší pozornost něčemu, co vás vytáhne ze splínu a deprese.

Osvojte si návyky zdravého stravování, vyhněte se hladovění.

Zkuste absolutně přijmout sebe sama se všemi chybami a nedostatky.

Budujte lásku k sobě a do této lásky maximálně investujte.

Zajděte si za koučem nebo terapeutem, ukliďte si v životě to, co vás trápí, tíží a vhání do spárů deprese.

Tento dotazník vám pomůže zjistit, jestli jste „potravinový závislák“. Třeba na mouce, cukru a dalších typech upravených potravin (více na www.svet­zdravi.cz). Pokud sami sebe v těchto otázkách vidíte, neděste se, nejste v tom sami. Do pasti závislosti na jídle spadly milióny lidí po celém světě. Dobrou zprávou je, že můžete absolvovat detox a rozbít tak návykový cyklus.

• Konzumujete určité potraviny, i když nemáte hlad, jen proto, že na ně máte chuť?
• Bojíte se jisté potraviny omezovat?
• Po přejedení se cítíte líní nebo vyčerpaní?
• Kvůli své závislosti na jídle máte zdravotní nebo sociální problémy, které mají vliv na školu nebo zaměstnání? Přes negativní následky jídlo konzumujete dál?
• Trávíte čas řešením negativních pocitů (např. výčitkami kvůli přejídání) místo s rodinou, kamarády, v práci či při rekreaci?
• Při omezení určité potraviny jste měli abstinenční příznaky? (Nepočítají se kofeinové nápoje, jako je káva, čaj a energetické nápoje.)
• Problémy spojené s jídlem snižují vaši schopnost efektivně fungovat při každodenní rutině, v práci nebo ve škole a při společenských či rodinných příležitostech?
• Jídla, po kterém vás honí mlsná, potřebujete víc a víc, abyste zažili potěšení nebo snížili negativní emoce?

Hlavní zprávy

3 ZPŮSOBY, JAK PORAZIT ZÁCHVAT ŽRAVOSTI

Nudíte se v práci a ta krémová slaďoučká čokoláda se na vás dívá. Váš přítel  vám právě dal kopačky, a ten třívrstvý lahodný dort, co zbyl od jeho narozenin, vás doslova volá. Příjdete domů z práce, kde vás od samého rána někdo otravoval a vy prostě musíte tu lahev vína otevřít, jinak vám snad praskne hlava.

Myslíte, že se to všechno vyřeší. Nebo možná máte jenom doma hlad, vaše lednička je plná zdravého jídla, ale bude se to nejdříve muset uvařit, …takže si skočíte za rohem domu pro pizzu či hambáče a máte vařeno za méně jak 10 minut. Bohužel to, co získáte, je tuko – slaná bomba, která vaši práci na sobě samé/m prodlouží zase o pár dnů.

Existuje obrovský rozdíl mezi slovy přežívat a žít – myslím tím teď žít bez bolesti a zdravotních neduh. Prostě tak, abyste v 55 letech nebyli bolavé schránky závislé na lécích.

Bez ohledu na to, jak chutná čokoláda, jak měkký je koláč nebo jak sýrový je cheeseburger … Všechny tyto nesmyly nepřivedou vašeho přítele zpět, nezlepší vám práci a nejsou dobré ani pro vaše zdraví či duševní stav.

 Ve skutečnosti je poměrně časté to, že se zejména ženy po epizodě přejídání cítí mnohem, mnohem hůř.

 Naneštěstí začíná tímto způsobem mnoho potíží s jídlem…  Takže se teď pokusíme vyhnout těmto problémům pomocí několika taktických metod, abychom to vůbec nemuseli dál řešit.

Tak jak porazíte záchvat vy?

1. Dopřejte si pravidelně …

Už to tak je, že často chceme to, co nemůžeme zrovna mít. Ať už je to perfektní chlap, nové auto nebo 50 kilo. Takže v této situaci je nejsnazší způsob, jak zabránit záchvatům, si jednou za týden zajít s přáteli na opravdu „příjemné“ jídlo. A tím teď myslím jídlo, na které máte opravdu chuť a které si normálně jen tak doma nedáte, protože víte, že není úplně košer.

POZOR: Jen 1x/týden a žádné přejídání.

2. Zapojte mozek

Důvody každého jsou jiné – jaký je ten váš hlavní, co vás vede k přejezení dnes? Řešte problémy konstruktivně  ne u stolu.

Stopněte své jednání a zamyslete se – jídlo sice na chvilku pomůže od starostí a špatné nálady, ale jak už jsem zmínila – je to opravdu jen na tu chvilku a hned, jakmile dojíte, máte smutky zpět a jako bonus extra dávka výčitek k tomu, protože jste zase selhali.

Procházka, kino, dobrá knížka (stačí jen pár stránek), telefonát s někým, koho máte rádi, pomazlení se psem nebo dokonce masáž v těchto chvílích slabosti může být to pravé.  Co dělá radost vám?

Zkoušeli jste už meditovat? Ne? Možná právě teď je ten správný čas začít!

3. Zorganizujte se

Roztříštěnost a dezorganizace jsou vaši velcí nepřátelé.

 Jak jsem zmínila výše, kdo by se chtěl vrátit domů z práce a pak teprve začít vařit jídlo? Buď si své zdravé jídlo kupte cestou domů – polévka, salát, krásný kus masa a grilovaná zelenina je moc fajn,… Nebo si uvařte jídlo na více dnů dopředu a mějte ho připravené v lednici. Drtivá většina lidí selhává poté, co odejde z práce domů. Vyskočte z této otravné skupiny a zařaďte se do party “ ORGANIZOVANÝCH“ , těch, co jsou happy, štíhlí a zdraví ????

Takže? Pojďme si zorganizovat den, týden, měsíc, mít nachystáno v lednici a strávit nějaký čas (třeba právě při vaší meditaci) rozpoznáváním vašich nejhorších nepřátel. Jakmile je poznáte, můžete se s nimi náležitě vypořádat a pak už jen pokračovat ve vašem zdravém, šťastném a sebevědomém životě.

Diskuze Záchvaty žravosti

Ahoj všichni, potřebovala bych poradit..už nějakou dobu se snažím
držet dietu, jenže mám problém, vždy to vydržím jen pár dní, pak se
šíleným způsobem přežeru všeho možného, sladký, slaný, mastný,
prostě všechno splácám dohromady. Další den mam hrozný výčitky, takže
jedu s dietou nanovo.

Ale mám pocit, že spíš než bych hubla, tak kynu a
kynu. A přitom mi zdravá strava baví a chutná, ale pak trochu podlehnu
nějaké chuti a pak se to strhne jak lavina, připadám si jak závislák, co
neví kdy má dost. Už nevím co dělat, už jsem ztratila veškerou
sebedůveru, protože vím, že to prostě nedokážu vydržet a vždycky těm
chutím podlehnu.

Nemáte někdo nějakou radu, už fakt nevím jak dál.
Díky J.

Velikost písma:

Je to jednoduché, když se snažím zhubnout tak jíš špatně a málo.
proto příjde to přejezení. Přidej na jídle, hlídej si živiny a hned
to půjde.

Ahoj, a žiješ sama? Není někdo v tvém blízkém okolí, kdo by do toho
hubnutí šel s tebou a podporoval tě?

To vypadá, že nemáš dobře sestavený jídelníček, jinak by se to
stávat nemělo…

Ahoj, měla jsem stejný problém. Záchvat žravosti, pak výčitky, dieta
(nebo nejedení), cvičení. A tak pořád dokola. Po třech letech jsem na to
dostala papír: mentální bulimie (upozorňuju, že jsem nikdy nezvracela). Tak
bacha na to.

Můžeš jíst vše na co máš chuť, ale v třetinových dávkách co
obvykle. Pokud si něco odpíráš, tím větší máš na to chuťˇ.

@Anonymní píše:
Ahoj, měla jsem stejný problém. Záchvat žravosti, pak výčitky, dieta
(nebo nejedení), cvičení. A tak pořád dokola. Po třech letech jsem na to
dostala papír: mentální bulimie (upozorňuju, že jsem nikdy nezvracela). Tak
bacha na to.

aha, tak to je husty, ja už jsem se kolikrát snízila k tomu, že jsem
šla to vyhodit, ale „bohužel“ to mi nikdy nešlo. a jak si to
překonala?

@Malaga píše:
Ahoj, a žiješ sama? Není někdo v tvém blízkém okolí, kdo by do toho
hubnutí šel s tebou a podporoval tě?

Jo to je, s kamarádkou jsme sli do toho spolu, vazime se, merime se, jenže
já díky těm mým stavům mam porád stejně, néli víc. Radsi už k ní ani
nechodim, je to blby, ale asi se jí i vyhýbám.

@Justinka tak si
„povol“ jeden hříšek denně, ale mělo by to být dopoledne, tuk se
dopoledne vstřebává méně, sacharidy se během odpoledne stihnou spálit.
Nenech to zajít tak daleko, abys do sebe tlačila věci nazdařbůh,
i hřešení se dá plánovat.

Předpokládám, že doma nemáš zásoby chipsů a čokolád, když dietíš,
co třeba si brát s sebou jen tolik peněz, kolik nezbytně potřebuješ,
nebudeš mít za co to koupit.

Nákup naplánovat dopředu do poslední položky
a toho se držet a nic nepřihodit?

A když žiješ sama, jsi spokojená, že jsi sama? Vyhovuje ti to, nebo
toužíš po vztahu? Jídlo pak může být náhražka za naplnění ze vztahu,
tak se alespoň naplní břicho.

Tak to bude špatně sestaveným jídelníčkem. Tělo si tak nahrazuje
určitý nedostatek. Třeba salát na večeři je málo. Večeře by měla
obsahovat i bílkoviny a trochu i cukry. Pokud ti na zhubnutí opravdu
záleží, poraď se s výživovým poradcem. Ale opravdovým, ne někým, kdo
nabízí nějaké nesmyslné zázračné preparáty na hubnutí, odkyselení a
podobné kr.viny.

@Justinka Jsi si jistá
tím vzorovým jídelníčkem? Máš konzultováno s nějakým odborníkem? To
je v tomhle případě základ. Pokud je redukční jídelníček sestavený
špatně, tak to ovlivňuje prostě úplně všechno, včetně těchhle
zvířecích pudů..

A propos – proč máš to jídlo v dosahu? Máš to doma, nebo se prostě
sebereš a jedeš vyluxovat fastfood a supermarket?

@Bibi239 píše:
@Justinka tak si
„povol“ jeden hříšek denně, ale mělo by to být dopoledne, tuk se
dopoledne vstřebává méně, sacharidy se během odpoledne stihnou spálit.
Nenech to zajít tak daleko, abys do sebe tlačila věci nazdařbůh,
i hřešení se dá plánovat.
Předpokládám, že doma nemáš zásoby chipsů a čokolád, když dietíš,
co třeba si brát s sebou jen tolik peněz, kolik nezbytně potřebuješ,
nebudeš mít za co to koupit.

Nákup naplánovat dopředu do poslední položky
a toho se držet a nic nepřihodit?A když žiješ sama, jsi spokojená, že
jsi sama? Vyhovuje ti to, nebo toužíš po vztahu? Jídlo pak může být
náhražka za naplnění ze vztahu, tak se alespoň naplní
břicho.

Jo to jsem spokojená, že žiju sama. Zní to asi divně, ale ted chlapa
nechci ani videt, nedavno jsem se s jedním rozešla a ted si užívám samotu.
V tom to fakt není.

Jenže mám ještě jeden problém, pracuju v restauraci
a tam je tolik žrádla kolem, že je to jako kdyby fetak pracoval
v lékárně. Potřebovala bych něco co mi ty chutě trochu zkrotí..

Ted jsem
se přes internet objednala k výživovému poradci, zítra mi zavolají a
domluvíme schůzku. Snad to k nečemu bude.

@Justinka terapií,
samozřejmě jsem během té doby přibrala asi 20 kilo, které jsem si
vyhladověla, protože postupně fáze nejedení (diety/cvičení) narůstaly.
A taky jsem si to prostě musela sama srovnat v hlavě. No ale takové to
přemýšlení nad jídlem mi asi zůstane navždy 

Bulimie – Wikipedie

BulímieKlasifikaceMKN-10F50.2Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bulimie (bulimia nervosa) je jedna z poruch příjmu potravy.

Spočívá v záchvatovitém přejídání a snaze tomuto čelit – úmyslným vyvrhováním potravy, ale také vyvoláváním průjmu, užíváním anorektik či jiných látek k hubnutí se snahou, aby postižený netloustl.

Projevuje se zejména u dívek (žen) ve věku 13–18 let, není však výjimkou ani ve vyšším věku a u mužů. Bulimie se léčí pomocí psychoterapie.

Zkoumání poruchy

Slovo bulimie pochází z latiny (būlīmia), což pochází z řeckého βουλιμία (boulīmia), což je složenina z βους (bous), býk + λιμός (līmos), hlad. Jako první ji takto pojmenoval Galén (2. století n.

l), ke specifikaci choroby jinak nazývané „vlčí hlad“. Okolo roku 1979 londýnský psychiatr Gerald Russell oddělil jistý počet pacientek trpících anorexií, které trpěly „zákeřnou obměnou“ této choroby.

Ta tkvěla v občasném záchvatovém přejídání a ztrátě kontroly nad množstvím zkonzumovaných potravin.

Důkladnější studie poté ukázaly, že cca 40 % anorektiček trpí občasnými záchvaty přejídání a existují osoby, které netrpí anorexií, ale přesto se také často přejídají (třeba i častěji než dvakrát týdně) a tato situace trvá déle než tři měsíce. Bylo tedy jasné, že tyto osoby trpí úplně jinou nemocí, která byla nazvána bulimií (žravostí) a později označena jako žravost psychická (mentální) – (bulimia nervosa).

Charakteristika

Bulimie je psychickým onemocněním, které se projevuje přejídáním a následným vyvrhováním. Bulimie může způsobit vypadání zubů či nehtů a někdy i úplnou slepotu.

Je nutné oddělit toto onemocnění od obžerství.

Postižení bulimií, ačkoli si uvědomují svou ztrátu kontroly nad vlastním stravováním, se přejídají velice často, kdy se snaží hned poté (s pocitem viny z toho, že opět zklamali sami sebe a podlehli žravosti) aplikovat nejrůznější nebezpečné drastické diety, přehnané cvičení, zvracení, hladovění, užívání různých projímadel, aby se co nejdříve zbavili zkonzumovaných potravin (kalorií). Proto je bulimie zdraví nebezpečná.

Příčiny

Navzdory úporné snaze o štíhlou postavu, při bulimii, podobně jako u mentální anorexii, tu jde především o snahu tímto způsobem řešit různé duševní a emocionální problémy.

Může jít například o rodinné problémy, nepřijetí vrstevníky, touha po ideální postavě, různé nepříjemné a traumatizující zážitky, např. šikana, zanedbávaní, úmrtí v rodině, sexuální zneužívání. Oběti sexuálního násilí mají často narušený vztah k vlastnímu tělu.

Porucha příjmu potravy tak může sloužit jako obrana před traumatem, ovšem neměli bychom z toho vyvozovat závěr, že každý, kdo trpí bulimií, byl sexuálně zneužitý.

Zejména na mladé lidi také mají vliv média, která určují jistý ideál krásy. Pak mnohé z těchto nejistých či labilních osob mají negativní vztah k vlastnímu tělu.

Odkazy

Literatura

• Cooper, Peter: Bulimie a záchvatovité přejídání. Praha: Portál, 2014. ISBN 978-80-262-0706-1

Externí odkazy

• Encyklopedické heslo Bulimie v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Téma Bulimie ve Wikicitátech
• www.idealni.cz – Portál o poruchách příjmu potravy – informace, příběhy ze života, testy, diskuzní fórum, kontakty na odbornou pomoc, jídelníčky

Autoritní data

PSH: 12882 BNF: cb11931069p (data) LCCN: sh85017926

Portály: Medicína

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bulimie&oldid=20253652“

Emoční jedení je hra s ohněm. Zlozvyku se ale lze zbavit a ještě zhubnout

Mnoho z nás to zná. Když jsem před lety uložila večer děti do postele, s úlevou a radostí jsem se postavila k ledničce a celodenní stres jsem doslova vyjedla.

Zajídala jsem vztek, bezmoc, slzy, smutek, kritiku od manžela a šéfky, znechucení z toho, že se mi nepodařilo zhubnout poporodní kila, ale taky radost z úspěchů synů, novou kabelku a pochvalu od pošťáka, který mi řekl, že mi to sluší.

Dokázala jsem spořádat naráz cokoli, co se mi dostalo do ruky, a teprve poté, co byla krabice od esíček prázdná a já přecpaná, se mi ulevilo.

Přečíst článek ›

Bylo to snadné, jídlo vždycky přineslo útěchu a už dopředu nabízelo klid a pohodu. Byla jsem nacpaná, ale spokojená. Jen na chvíli ale. Když jsem v ruce držela prázdný pytlík od bramborových lupínků, klid zmizel a přišla lítost a pocit viny.

Za půl hodiny jsem se cítila ještě hůř než předtím. Emoce mě opět dostaly na kolena. Trvalo dlouho, než jsem se naučila emoční hlad zvládat. A vlastně s ním dodnes bojuji. Někdy úspěšněji, jindy méně úspěšně. Emoční hlad je můj celoživotní protivník.

Já se ale nedám a jednou ho porazím!

Záhada emočního jedení

Už jako malé děti jsme dostávali od rodičů zmrzlinu za odměnu, a když jsme zlobili, naopak nám byl tenhle „cukřík“ odepřen. „Je v nás tedy silně ukotvené tohle propojení jídla a příjemného pocitu.

Proto když cítíme stres nebo úzkost, jídlo je vždy připravené uchlácholit nás. Nikdy neodmlouvá, vždy udělá to, co chceme my.

Proto je s ním tak jednoduchá komunikace a nabízí jednoduché řešení našich bolístek na duši,“ říká psycholožka Jitka Nesnídalová.

Jídlo bylo odjakživa primárně prostředkem k přežití, dnes už tento účel dávno neplní. Můžeme jíst a cpát se, kdykoli nás napadne, a velmi často o tom, co si dáváme do úst, ani nepřemýšlíme. Z jídla se stalo potěšení a velmi často taky náplast na bolavou (a paradoxně i šťastnou) duši.

Lék proti stresu a proti všemu, co nám život znepříjemňuje. Mozek je najednou důležitější než žaludek a nutí nás, abychom jedli i ve chvílích, kdy nemáme fyzický hlad. A tak jíme a jíme, i když to naše tělo nepotřebuje. Vzniká tak návyk sáhnout po jídle, kdykoli je k tomu příležitost.

Ručička na váze stoupá a přicházejí pocity viny. Zase nás zradila vůle. Selhali jsme.

Přečíst článek ›

Jenže jídlo si nedokážeme odepřít ani další den. „Pokud si lidé navyknou uchylovat se k jídlu ve stresových situacích pravidelně, stane se pro ně jídlo drogou.

To funguje i fyziologicky, neboť po jídle se vyplavují endorfiny, které přispívají k vytváření dobré nálady. A jakékoli chování, které je pozitivně posíleno, se udrží.

Takže když člověk sníží ve stresové situaci napětí jídlem, dělá to pak automaticky vždy,“ vysvětluje výživová specialistka Iva Málková, zakladatelka STOB.

Jste emoční jedlík?

Jestli není vaše vůle dostatečně silná, abyste si odepřeli jídlo, které se do vás skoro nevejde a nijak vám neprospívá, a starosti a problémy řešíte tím, že je zajídáte, je to jasné. Možná máte pocit, že to rozhodně o vás neplatí. Existují ale situace, které mohou naznačovat, že se pomocí jídla vyrovnáváte s některými emocemi.

Sebeuklidňujete se jídlem tehdy, když se při jedení dostáváte do jakéhosi transu, kdy jste tak trochu mimo, nebo jste naopak otupělí. Milujete ten pocit, když můžete přežvykovat, kousat nebo chroupat. Neustále musíte něco ukusovat, a i když nemáte hlad, musíte to prostě dojíst.

Nemáte už vůli zarazit to svoje ukusování a cítíte neuvěřitelnou úlevu, když jíte.

Každou emoci, která k vám z mozku doputuje, vnímáte jako signál, abyste začali jíst, takže jen těžko rozeznáváte skutečné signály fyziologického hladu. Vždycky si další snědenou čokoládovou tyčinku odůvodníte.

Máte pokaždé někde schované nebo připravené dobrůtky, které se můžou ve chvílích stresu hodit. Jestli všechno tohle na vás sedí, pak je to jasné – jste emoční jedlík a měli byste s tím konečně začít něco dělat.

Přečíst článek ›

Protože když se jídlo stane starostí, a ne radostí, je to problém. „Člověk si jídlo neužívá, například se netěší na svátky nebo rodinné oslavy, protože se bojí, že přibere.

Po jídle je mu hůře než před jídlem, protože má pocity viny, že nedodržel svá předsevzetí.

Jídlo mu odebírá hodně energie, protože buď drží dietu a trápí se, nebo se přejídá a má pocity viny a prohubne život,“ říká Iva Málková.

Jak se bránit?

Nejčastěji se využívají psychologické přístupy vycházející z různých psychoterapeutických směrů. Nejefektivnější je podle Ivy Málkové kognitivně behaviorální terapie a také mindfulness eating (vědomé jedení).

„V první řadě je důležité si uvědomit konkrétní problém, vlastně zlozvyk. Dále je třeba zmapovat spouštěč, který ke zlozvyku vede, a stanovit si rozumný cíl.

A konečně zvolit optimální cestu k jeho dosažení,“ radí psycholožka a nutriční specialistka Iva Málková.

Zpočátku můžou techniky, které vás emoční jedení odnaučí, vyžadovat určité úsilí nebo se při nich budete cítit opravdu mizerně. Vaším cílem by mělo být zdokonalit se v nich natolik, abyste je ve chvíli, kdy vám mají pomoct, dokázali provádět přirozeně a bez trápení. Trénink je tedy velmi důležitý.

Musíte mít přehled o tom, co jíte

Zdá se to téměř nemožné, odnaučit se emoční jedení.

Jak i přes každodenní stres a shon dostat svůj jídelníček pod kontrolu a začít si jídlo užívat a nezahánět emoce jídlem? Odpovědi na to vám dá právě mindful eating neboli vědomé jedení.

Vychází z přístupu mind­fulness, který se objevil teprve nedávno. Ale tento přístup je velmi populární a uplatňuje se i při hubnutí, a hlavně při následném udržení váhy, což bývá často mnohem těžší než zhubnout deset kilo.

Přečíst článek ›

V čem to spočívá? Kromě jiného v tom, že budeme mít přehled o tom, co a jak jíme, budeme si vybírat kvalitní potraviny a hlídat si množství. A že si především budeme uvědomovat přítomný okamžik a věnovat pozornost chvíli, kdy jíme. Tedy žádný telefon, zapnutý počítač či televize, prostě si vychutnat jídlo od začátku až do konce.

Uvědomělé dýchání jako metoda uklidněníZhluboka se nadechněte do břicha, pokračujte do hrudníku a zhluboka vydechněte. Výdech může být postupně delší než nádech.

Břišní dýchání pomáhá snížit psychické napětí a můžete ho používat kdykoli a kdekoli. Při nádechu si můžete říkat například: Tohle zvládnu, Tohle přežiju, Dokážu to bez jídla.

Pak pomalu vydechujte a vyslovte přesvědčení, že pocit, který prožíváte, odezní. Například: Chvilku vydržím. Trpělivě počkám, než to odezní.

„Vědomé jedení vám pomůže v problému s přejídáním také tím, že si všímáte signálů těla, jako jsou hlad, nasycenost a spokojenost nebo nespokojenost. Dokážete se naladit na svoji mysl a tělo.

Jen vy, bez vlivu jiných okolností, se rozhodnete, zda si sladkost nevezmete, přejíte se, nebo najdete mezi těmito dvěma možnostmi rovnováhu.

Při správné volbě i po snězené sladkosti nebudete mít pocit viny, ale bude vám dobře,“ vysvětluje princip Iva Málková.

Podstatou je to, že budete prožívat pouze přítomný okamžik, tedy se budete věnovat jen své dobrotě.

„Soustředění pozornosti pouze na jídlo vytváří zdravý vztah k jídlu a umožňuje prožívat potěšení z jídla mnohem intenzivněji a plně se soustředit jen na něj a jeho kvality.

Při vědomém jedení vám stačí k uspokojení chuťových buněk menší množství dobroty a zároveň se naučíte vybírat si kvalitní potraviny,“ dodává Iva Málková.

Zbavte se spouštěčů

Váš život je víc než jen jídlo, není to jediná důležitá věc, která přináší radost. Jestli chcete řešit svoje emoční jedení, pak musíte nejprve vyloučit spouštěč nebo ho omezit. Uvědomit si, co stresovou situaci vyvolává, a pokud je to možné, omezit spouštěč nebo ho prostě ze svého života vymazat.

Nebudete tedy koukat na politické debaty, když při nich sníte dvě balení chipsů, a navíc se hrozně rozčílíte, nebudete u jídla číst knížku, protože i když z čtení máte radost, chcete si ji ještě znásobit. No a pokud není možné spouštěč vyloučit, je třeba reagovat na danou situaci jinak než jídlem.

Zdá se to jasné jako facka, ale tak snadné to není.

Přečíst článek ›

Jak už jsem přiznala, patřila jsem celkem dlouho k emočním jedlíkům. Jedno období jsem zvládala stresující situace lépe a jinak než jídlem, jindy jsem doslova s nadšením k jídlu utíkala, když mi bylo těžko na duši. Pak jsem taky zkoušela zajídat stres sice jídlem, ale zdravým a méně kalorickým.

Bylo to v době, kdy jsem se v noci neustále budila a v okamžiku probuzení jsem zažívala neuvěřitelně silnou touhu něco sníst. Nejdřív to byly sušenky, čokoláda, kterou nedojedly děti, salám, prostě cokoli. Pak jsem to nahrazovala zdravějšími variantami, jako byla šunka, nízkotučný sýr a podobně. Ale nějak to nefungovalo.

Emoční hlad i kila navíc zůstávaly.

„Vhodnější je ponechat jídlu to, k čemu slouží, k uspokojení hladu. Nespojovat jídlo s řešením negativních emocí, protože tím se odpojujeme od potřeb svého těla a pokles napětí jídlem je jen řešení krátkodobé.

Na druhou stranu by si měl dát člověk takový cíl, kdy mu dá sice práci ho dosáhnout, ale je šance, že při plnění cíle bude úspěšný.

A takovým dílčím krokem může být to, že pokud se vám zpočátku nebude dařit řešit stres bez jídla, vybírejte si aspoň potraviny méně kalorické a jezte je opravdu pomalu a vědomě,“ říká Iva Málková.

Rozptýlení pozornosti

Moje kamarádka, která bydlí na venkově, ve chvílích, kdy ji přepadne emoční hlad, vyběhne ven na zahrádku a začne se hrabat v hlíně. Pomáhá to fantasticky. Já v paneláku tu možnost nemám, tak utíkám ke kočkám, které vážně skvěle uklidňují. Po deseti minutách je emoční hlad pryč.

Rozptylování je vhodné ve chvílích, kdy nemáte skutečný hlad. Když zaměstnáte hlavu jinou aktivitou, negativní emoce nemají šanci. Nebo se mnohonásobně zmenší. Získáte odstup, zastavíte se a svoje pocity vidíte z nadhledu.

Rozptýlení je podle psycholožky Susan Albersové, autorky knihy Jak se uklidnit bez jídla, takové denní snění, kdy se rozhodnete, že budete myslet na něco, co vás uklidní.

Vůně jako pomocníkAromaterapie má pozitivní účinky na psychiku, emoce a kognitivní funkce. A pomáhá i v případě emočního jedení.

Pořiďte si éterické oleje a nakapejte si je na kapesník, případně noste v kabelce inhalační tyčinku proti stresu. Nejvíce uklidňuje levandule, růže, máta, citron, eukalyptus a také ylang ylang. Pro noční jedlíky je nejvhodnější levandule.

Stačí při praní prostěradel přidat několik kapek do pračky nebo nakapat přímo na prostěradlo.

ŽENA-IN – Jak si poradit s „vlčím hladem“

Neexistují žádné tabulky ani odborné dietetické publikace, pomocí kterých bychom mohli s jistotou rozhodnout, zda nás trápí záchvatovité přejídání, anebo se jen tu a tam neukázněně nacpeme k prasknutí.

Neexistují žádné tabulky ani odborné dietetické publikace, pomocí kterých bychom mohli s jistotou rozhodnout, zda nás trápí záchvatovité přejídání, anebo se jen tu a tam neukázněně nacpeme k prasknutí.

Na druhou stranu – ani výjimečné přejedení není zdravé. Člověk by si měl najít svůj způsob kvalitního, vyváženého stravování. Podle svého věku, podle svého fyzického i psychického vypětí, podle své genetické výbavy.

Každý z nás má jinou potřebu jídla a není možné všechny zaškatulkovat do jedné jediné tabulky. Ten je hubený, ten je tlustý a konec.

Jedna z definic záchvatovitého přejídání uvádí, že se celý den takto postižené osoby točí kolem jídla.

Záchvat přejídání znamená konzumaci velkého množství jídla během krátkého časového úseku, nehledě na výdej energie během dne. Většinou je podmíněn psychicky – tedy například pocitem strachu, pocitem viny, netrpělivého očekávání, nekonečných frustrací.

Tak jako u mentální anorexie a mentální bulimie se záchvatem nadměrné konzumace jídla řeší něco zcela jiného, než je hlad.

Nemocný člověk prožívá vesměs tyto pocity:

• těší se na jídlo, toto těšení je neúměrné běžnému pocitu hladu, který zažíváme
• občas se cítí provinile, protože snědl něco, co neměl (například sladkosti)
• má strach ze záchvatů přejedení se, trpí úzkostnými stavy
• má pocit (a většinou tomu tak skutečně je), že jakmile začne jednou jíst, nedokáže přestat
• v konzumaci jídla pokračuje i tehdy, když už nemá hlad
• po skončení záchvatu se cítí velmi přejedeně, je mu fyzicky těžko a nevolno
• jeho vztah k jídlu neurčuje hlad ani potěšení z jídla
• cítí se provinilý, zahanbený, neschopný, neváží si sám sebe
• není schopen společenských kontaktů v souvislosti s jídlem (vyhýbá se událostem spojeným s konzumací jídla – večeřím, večírkům, oslavám) proto, že se obává, aby se necítil trapně
• někteří „jen“ jedí příliš velké porce nebo jedí velmi často, způsobují si tak riziko vzniku obezity

Při záchvatovitém přejídání lidé obvykle nemívají z jídla žádné zvláštní potěšení, naopak cítí se zahanbeni. Nedokážou najít uspokojení jinde, pocit provinění souvisí s jídlem a obávaným tloustnutím. Někdy cítí, že způsob, kterým jedí, je dokladem jejich naprostého nedostatku sebekontroly a důkazem toho, že svůj život nezvládají. Mají pocit méněcennosti nebo závisti vůči lidem, kteří vypadají, že si s jídlem dovedou poradit lépe než oni.

Záchvatovité přejídání může zároveň ukazovat na striktní dodržování diet. I když se takto postiženým daří potlačovat svoji potřebu přejídání v nekonečných dietách, nadále jsou k jídlu přitahováni ve chvílích stresu nebo úzkosti. Za takovou přísnou sebekontrolu platí tím, že pokud ji ztratí, přestanou se ovládat úplně. A záchvat přejedení je na světě.

S pocitem hladu (tedy i s dietou) se u každého člověka zvyšuje nebezpečí přejedení. Nepokoušejte se tedy o žádné diety, pokud vám ji neurčí lékař ze zdravotních důvodů. Každá dieta je nebezpečná. Žádná dieta není řešením situace, související s vaší váhou nebo tvarem postavy.

Hledejte vždy jiné způsoby (je jich mnoho), které vám umožní sžít se se svým tělem. Každý z nás je jedinečný, každý z nás má svoje genetické dispozice pro tvar postavy, váhu, a každý z nás by měl být posuzován podle toho, co umí, jak se chová, jaké má morální hodnoty, a ne podle toho, jak vypadá a kolik váží.

Uvědomte si ale jednu podstatnou věc. Člověk může být silný, dokonce i obézní, a přitom se nemusí přejídat. Na druhé straně existuje i varianta, kdy má člověk průměrnou tělesnou hmotnost, nebo je dokonce velmi štíhlý, a přitom jeho vztah k jídlu je nutkavý a záchvatovitý. Problém tedy není určován tělesnou hmotností, ale vztahem k jídlu.

Příznaky záchvatovitého přejídání

1. tajné nakupování a tajná konzumace jídla
2. pocit zahanbení, pokud je postižený „načapán“ při jídle
3. nemocný ve svém okolí proklamuje dodržování přísné diety, přičemž zůstává stále značně obézní (obvyklá známka utajovaného jedení)
4. konzumuje nezvykle velké množství jídla
5. reaguje jídlem na špatné nebo dobré zprávy
6. jí tehdy, když se nudí, když je nervózní, frustrovaný, rozzlobený nebo osamělý
7. celý den si plánuje podle jídla (případně si plánuje „vyhýbání se jídlu“)
8. střídá období těžkého přejídání s obdobím přísné diety
9. neustále se bojí, že bude tlustý

Záchvatovitým přejídáním trpí převážně ženy – tvoří asi 85 % ze všech osob, trpících touto poruchou. Nemoc se objevuje u lidí všech věkových skupin.

Zdravotní důsledky záchvatovitého přejídání

• obezita
• diabetes mellitus (cukrovka)
• problémy se srdcem, s krevním oběhem, s tlakem
• náchylnost k infarktu myokardu, k mozkové mrtvici
• problémy s pohyblivostí
• silné nebezpečí vyústění choroby v další poruchy příjmu potravy – v anorexii nebo v bulimii

Formou léčby takového nezdravého stravování je jako u všech poruch příjmu potravy vhodně zvolená psychoterapie. Nesprávné stravování se nevyléčí žádnou kouzelnou pilulkou, žádným zázračným dietním nápojem v prášku, žádnými ananasovými tabletkami ani extrémně zvýšenou pohybovou aktivitou.

Nejdůležitější ze všeho je pečlivé psychoterapeutické rozřešení problémů, které postiženou osobu vedou k tomu, aby problémy, jež ukrývá ve svém nitru, řešila jídlem. Důležitou součástí psychoterapie je rozbor způsobu stravování v rodině. Je třeba najít spouštěcí mechanismy, které vedou k přejídání.

Odhalením těchto návyků, které si mnohdy ani samotní jedinci neuvědomují, mohou psychologové pomoci snížit příjem potravin a tím odstranit bludný kruh: přejídání – hladovění nebo „normální“ stravování – přejídání.

Není se tedy třeba obávat návštěvy u odborníka. Také se není nutné bát, že se touto poruchou bude člověk trápit celý život.