Možná budete tento rok i vy během svátků bez partnera, bez dětí, anebo se budete o děti střídat. Jednoduše, bude to jinak. Cítíte se osaměle a máte pocit, že to nedáte? Váš život se úplně změnil a říkáte si, že nazývat Vánoce krásnými je nad vaše síly?
Mnozí rodiče čelí svým rodičovským výzvám, ale osamělí rodiče to mají všechno dvojnásobné. Asi budete souhlasit, že většina lidí neměla v plánu přivést děti na svět a vychovávat je sami.
Bohužel, životní okolnosti každého jedince jsou různé a mohou se vyvinout tak, že zůstáváte sami i přes svoji vůli. V tu chvíli vám nezůstává nic jiného, než novou situaci přijmout a posunout se dále.
Netlačte na sebe, držte se svého tempa, ale především se posouvejte. Zastávat roli matky, ale i otce je více náročné.
Výzkumy na toto téma z několika států ukázaly, že mnoho osamělých rodičů, kteří žijí v samostatných domácnostech s jedním a více dětmi, řeší stejné problémy. Nejčastěji to jsou úzkosti z toho, že jsou na všechno sami.
Co znamená osamělost
Jednoduše to znamená být sám. Je to pocit, který bolí a nastává v tu chvíli, kdy se sami se sebou necítíte dobře. Být jen sám se sebou vám nezpůsobuje radost, právě naopak.
Pocit osamění je velmi individuální a každý ho může vnímat jinak v jiných situacích nebo v určitých životních etapách. Samota a vyčlenění ze sociálních skupin vyvolávají v mozku stejnou reakci jako je fyzická bolest. Má několik různých příčin a zároveň řešení.
Pro jednoho člověka je pocit samoty potřebný na to, aby nabral síly a odpočinul si, ale pro druhého je to nepříjemný stav.
Je to rozdíl mezi skutečnými a požadovanými sociálními vztahy. Nezáleží ani tak na počtu přátelů anebo blízkých osob, jako na kvalitě jednotlivých vztahů. Lidé s malým počtem přátel se mohou cítit spokojeně, stejně tak lidé s velkým počtem známých.
Stejně tak lidé s velkým počtem fanoušků, například na sociálních sítích, se mohou cítit osamělí. Na čem skutečně záleží je subjektivní pocit. Většina osamělých lidí trpí depresí.
Pocit osamělosti však souvisí i s pocitem prázdnoty, neporozumění, bezmoci a nedostatku kontroly.
Život nám přináší stále něco nového, je dynamický a zda se nám to líbí nebo ne, stále se v něm něco vyvíjí. Otázkou je, jak na tyto změny budeme reagovat. Zda se necháme vyvést z rovnováhy nebo nás to rozlobí anebo dokonce úplně paralyzuje. Máme však i druhou možnost. Můžeme změny v našem životě vnímat úplně jinak.
Ne jako zrádci našeho zaběhnutého systému nebo vytvořených představ, ale jako iniciátoři, kteří přinášejí něco nového, obohacujícího. Změny, které nás donutí zastavit se, zamyslet, přehodnotit a být kreativní v tvorbě nové cesty, kterou si v životě sami vytvoříme.
Jak zvládnout vánoční osamělost
Během vánočních svátků máme naučené představy, jak mají probíhat a jak mají vypadat. Bez ohledu na to, jaká je vaše aktuální situace, je důležité začít tím, že si ji pro sebe definujete. Dobré je nelhat sám sobě.
Nevytvářejte si iluzi toho, co není, přinese vám to jen hněv a frustraci. Začněte tím, že si pravdivě odpovíte, jaká je vaše reálná situace s letošními Vánocemi. Když máte možnost a chuť ji ještě měnit, tak to udělejte způsobem, aby vám bylo lépe.
Pokud žijete sami, kontaktujte svoji nejbližší rodinu.
Pro ty rodiče, kteří budou bez dětí, se doporučuje přesné stanovení pravidel jejich odevzdání. Předejdete tak stresovým situacím. V dalším kroku se zamyslete nad tím, jak „chcete VY“, aby probíhaly Vánoce za této situace.
Například si můžete říci, že když to nebudou takové Vánoce jako do této chvíle, uděláte si je podobně, jen do nich aplikujete novou změnu. Například budete jen s dětmi bez partnera, anebo se připojíte k blízké rodině. Uděláte si je úplně nově.
Můžete být s prarodiči, se sestrou a její rodinou, nebo s dobrým přítelm a přítelkyní.
Případně se rozhodněte strávit Vánoce někde na horách. Možností je mnoho. Důležité je být k sobě upřímný. To podstatné je, abyste se rozhodli, že si vánoční svátky užijete.
Co když strach ze samoty přetrvává?
Ti rodiče, kteří ztratili kontakt se svými dětmi a narušil se jim vztah, mohou zažívat pocity hněvu, obrovské bolesti, zoufalství, beznaděj a frustraci. To všechno se spojuje s osamělostí v jednom bodě, a tím je – přijetí role oběti.
Lidé se cítí osamělí, protože neakceptují sebe, nemají se rádi. Nevědí jak být sami se sebou šťastní, potřebují ke svému štěstí druhého. Bere jim to sílu, protože ji hledají externě a ne v sobě, což je ještě více frustrující.
Rodiče, kteří se dostali do stavu, že někdo jiný rozhoduje o tom, jaký bude jejich život, se cítí frustrovaně, osaměle a zoufale.
Musí najít svoji vnitřní sílu a převzít život do svých rukou. Většinou jsou z toho v šoku. Ve skutečnosti se chytili do pasti, kde jen reagují na to, co jim život přináší a přestávají ho sami tvořit. Samozřejmě to vede jen k nespokojenosti.
Stále jsou mezi námi rodiče, kteří na to, aby se nevěnovali sobě a během svátků si skutečně odpočinuli, budou dělat všechno pro to, aby upoutali pozornost. Bojují o dítě či o společnost někoho jiného.
Utápějí se v sebelítosti a případně dokola háží vinu na všechny okolo.
Pohled z druhé strany na danou situaci vám napoví, že dar této situace, kdy rodič zůstává sám na svátky, je v tom, že má prostě a jednoduše volno. Má se věnovat sobě a dělat to, co ho baví.
I kdyby to bylo jenom lyžování, běžkaření, čtení knih anebo dlouhé procházky lesem, které přinesou více, než výměna zpráv přes telefon anebo neustálé sledování druhých na sociálních sítích a utápění se ve smutku.
Co dělat s pocitem samoty
Máme tady pár užitečných informací o tom, jak se vyrovnat s osamělostí ať už během svátků nebo celkově. Nejvíce jsou ohrožení asi staří lidé a rodiče žijící sami se svými dětmi.
Ke starým lidem je třeba mít úctu a když máte v rodině někoho samotného, pozvěte ho k sobě domů. On bude velmi rád. Vždyť k Vánocům babička nebo dědeček prostě patří.
Pokud jste na svátky sami a nemůžete se k nikomu připojit, je třeba abyste tuto situaci přijali a přestat chtít od někoho jiného, aby vaši situaci vyřešil a přinesl vám do života štěstí.
Možná to zní komplikovaně, ale nemusí to tak být. Stačí si vědomě přinášet do života to, co tam chcete mít, co vám dělá radost, co vám dává smysl a dělá váš život smysluplný a hodný úcty. Konejte tak, abyste byli na sebe hrdí.
Na Sardínii se lidé dožívají o třicet let déle, než průměrní Evropané anebo Američané. Vědci si to vysvětlují bohatým sociálním životem.
Jednoduše, užívejte si život, mějte dobré vztahy a každodenně sdílejte svůj život se sousedy, přáteli a příbuznými. Moderní vlna sdílení fotek a videí na sociálních sítích vám přinese jen ještě větší frustraci.
Ono někdy stačí se usmát na člověka, kterého reálně potkáte, slušně se pozdravit a poprosit o radu třeba souseda. Takže začněte tam, kde žijete.
Nejblíže jsou vám sousedé, mějte s nimi dobré vztahy, navzájem si pomáhejte. Organizujte různé akce, večírky. Překvapte lidi kulinářským darem.
Jídlo je základním prostředkem na řešení konfliktů a budování si dobrých vztahů. Dobrá zpráva je, že osobní kontakt nám pomáhá k produkci endorfinů. Nesmírně důležitý je dotyk a objetí. Člověk nutně vyžaduje minimálně čtyři objetí za den.
Na základní duševní údržbu jich potřebuje dvojnásobek, ale na rozvoj až dvanáct objetí denně.
Chraňte si vztahy se svými blízkými, oprašte si vztahy dávno minulé, klidně i z útlého dětství. Pokud za nimi nemůžete cestovat, využijte například Skype. Možná budete překvapeni, jak dospěli a zjistíte, že máte mnoho společného. Vzpomeňte si na pravidlo 7 minut. Většinou v sedmiminutovém příběhu poznáte, zda si máte s člověkem co říci, anebo ne.
Pokud žijete na sídlišti, máte možnost poznat partu lidí, kteří si budou navzájem pomáhat a párkrát do roka zorganizují nějakou sídlištní party. Zlepší se vám vztahy a sblížíte se.
Potom se vám sem tam stane, že sousedé, kteří jdou okolo bytu, zazvoní a přinesou vám polévku anebo koláč. Když o tom budete vyprávět v práci anebo mezi známými, lidé vám nebudou moc věřit. U v dnešní unáhlené době je všechno možné.
Je to jen na vás, jak se k životu, k sobě samému a k lidem postavíte.
Je čas vánoční, čas plný příležitostí na to, abyste nezůstávali sami a cítili se příjemně. Přejeme všem příjemné a pohodové svátky, užijte si je.
A jestli jste na druhou polovičku zatím nenarazili, nezoufejte a zaregistrujte se na online seznamku. Máte vyšší šanci na seznámení, jelikož se hodně lidí ocitlo „uvězněných“ doma a oproti běžným dnům mají spoustu času na seznamování.
[ivi]
Sdílejte tento článek na:
Co dělat, když jste na Vánoce sama. Jak vyzrát na osamělost?
Vánoce jsou perfektním časem, abyste si uvědomila všechno hezké a dobré, co v životě máte. Zdraví, bydlení, teplo nebo jídlo na stole. Být vděčná vám pomůže se naučit užít si přítomný okamžik a nelpět na minulosti.
Začněte s vděčností právě teď a pište si každý den tři věci, za které jste v ten den vděčná. Ať se vám zdá momentální život smutný, najednou uvidíte, že to není tak strašné, a negativní myšlenky pomalu a jistě zaženete pryč.„Sílu nad vaším životem mají vaše myšlenky a s těmi je potřeba něco udělat.
Můžete se cítit osaměle, protože jste sama, nebo si můžete vybrat, že jste vděčná za pozitivní věci ve svém životě,“ motivuje psycholožka Arlin Cuncic zabývající se úzkostnými poruchami, pocity osamělosti a zakladatelka webu About Social Anxiety a doplňuje, že rozhodně nemusíte být sama a cítit se špatně. Stačí se zvednout a…
Vyrazit ven
Jedním ze způsobů, jak se vypořádat s tím, že jste sama na Vánoce, je skutečně jít ven a dělat něco produktivního.
Spíše než strávit den doma, osamoceně, najděte něco, co můžete udělat, ale aby to bylo v souladu s tím, jak se cítíte a na co máte náladu.
Pokud máte pocit, že máte energii, možná byste mohla jít na procházku do města, jít si zaběhat, bruslit, zkrátka si zasportovat. Pokud máte pocit, že chcete být společenská, můžete navštívit kino či jít do kostela, abyste byla v přítomnosti ostatních.
Říkejte ano
Možná jste v letošním roce sama, protože jste odmítla různá pozvání. Zavolejte těm lidem zpět a řekněte „ano“, přijměte pozvání. Spousta lidí odmítá pozvání, protože se bojí, že by nezapadli, neuměli se bavit, nikoho tam neznali, a mají strach, že by se cítili špatně. Ale určitě by se cítili líp, než když by doma seděli sami.
Buďte dobrovolník
Jeden způsob, jak být hrdá na věci ve svém životě, je zapojit se do dobrovolnictví. Dobrovolnictví během volna, prázdnin, svátků je způsob, jak se spojit s ostatními, posílit své sebevědomí a přinášet radost lidem, kteří mají méně štěstí. Zamyslete se nad nabídkou.
Můžete servírovat večeři lidem na ulici, přinést dárky do dětské nemocnice nebo navštívit osamělé obyvatele v pečovatelském domově. Pokud se cítíte nervózní, když se věnujete těmto aktivitám, tím lépe, je to totiž šance otestovat své hranice a rozšířit si své sociální dovednosti.
„Ve skutečnosti výzkum ukazuje, že praktikování laskavosti může snížit vaši tendenci vyhýbat se společenským situacím,“ říká Arlin Cuncic.
Jak o Vánocích bojovat proti osamělosti
Hlavní obsahVánoce nemusejí být pro každého šťastné.
Foto: Profimedia.cz
Pokušení vyhnout se svátkům může být občas silné, ale pravdou je, že tím jen můžete zvýšit pocity osamělosti, které snadno sklouznou do deprese. Místo toho, abyste Vánoce trávili sami doma, zkuste kontaktovat své přátele a domluvit se na společné večeři, nákupech, nebo třeba jen kávě. Uvidíte, že vás přivedou na jiné myšlenky a vy se nebudete cítit tak osaměle.
Víte už dopředu, že Štědrý den nebudete trávit v rodinném kruhu? Nic se neděje, oslovte přátele, kteří jsou na tom podobně a naplánujte si svátky společně nebo někam společně odjeďte. Uvidíte, že akce, od kterých nemáte žádná očekávání, zpravila končí nejlépe.
„Nejlepším lékem na osamělost je dát lásku, energii a čas potřebným,“ říká pro Huffington Post expertka na vztahy Bonnie Winstonová. Najděte si proto charitativní organizaci nebo jakéhokoli člověka v tísni a nabídněte mu svou pomoc. Tímto činem pomůžete nejen dané osobě, ale také sobě, protože se budete cítit potřební, a navíc nebudete sami.
Nechce se vám na party, kde bude jeden pár vedle druhého? Nevadí, naplánujte si večírek podle sebe a pozvěte tam klidně jen nezadané přátelé nebo ty, kteří jsou v podobném rozpoložení jako vy. Výhodou hostitele totiž je, že se večírek může nést přesně v tom duchu, v jakém chce. Takže si klidně můžete udělat filmový večer nebo třeba domácí večeři s hraním deskových her.
Studie naznačují, že osamělost může způsobit řadu zdravotních problémů, dokonce může zvýšit i riziko rozvoje srdečních onemocnění nebo mrtvice. Naproti tomu cvičení zlepšuje jak fyzické, tak duševní zdraví, a proto se hodí jako účinný protilék. Vyrazte proto na hodinu jógy, běžte si zaběhat nebo choďte s přáteli po horách. Jakýkoli pohyb se počítá!
Dopřejte svému tělu detox od sociálních sítí.
„Když uvidíte, že ostatní slaví svátky se svými milovanými partnery a rodinou, přiměje vás to k tvrdému kritickému uvažování o svém životě,“ říká Benjamin Ritter, zakladatel společnosti Live for Yourself Consulting. Sociální sítě jsou zkrátka dobrým služebníkem, ale zlým pánem, a proto je lepší si od nich alespoň o Vánocích odpočinout a zaměřit se na důležitější hodnoty.
Udělejte si o svátcích čas jen pro sebe a zajděte si na masáž, kosmetiku nebo třeba na nehty. Doma si pak můžete udělat relaxační lázeň, přečíst si novou knihu či pustit svůj oblíbený film. Každá maličkost, která vám udělá radost, se počítá. Nebojte do sebe zainvestovat, věřte, že je to jedna z nejlepších investic, kterou můžete udělat.
Hlavní zprávy
RECENZE: Co všechno se děje o Vánocích. Skvělé album jen překypuje dobrými nápady
Téma Vánoc v českém folku a spřízněných žánrech není neobvyklé a v nedávné i hlubší historii máme řadu příkladů, jak pojednat tyto svátky nesentimentálně, invenčně, bez „povinných rolniček“.
Za všechny můžeme jmenovat třeba nostalgickou Vánoční Karla Kryla, hravého Ježíška Jaroslava Hutky, civilní Koledu bratří Ebenů či syrovou Zavátou kolibu akordeonistky Stinky.
Anebo celé výtečné vánoční album Hovada Boží skupiny Jablkoň.
Uprchlické vánoce
Posledně jmenovanou desku se Šťastnými a osamělými spojuje Předvánoční koleda Jana Buriana. Tuto poetickou a přitom pronikavou úvahu nad konzumností Vánoc natočil už na konci 80. let Petr Skoumal, v roce 2004 na jmenované album Jablkoň a na aktuální kompilaci ji slyšíme v autorském podání, velice překvapivě zaranžovanou pro Burianův hlas a doprovázející kontrabas Pavla Husy.
Jakýmsi volným pokračováním Předvánoční koledy (na což upozorňuje i Jan Burian v průvodním slově) je píseň Vánoční Filipa Pýchy a kapely Tajné slunce.
Zatímco Burian končí svůj příběh verši „Těhotná Marie/mačká se někde v metru/Bojím se, miláčku/mám strach, že potratí“, Pýcha na podobném místě svůj příběh začíná: „Chlap a ženská stojí mlčky v tramvaji/a přemýšlí, jestli je dobře, že se sem vůbec vlekli…
“ Z dvojice se vyklubou běženci, žena v tramvaji začne rodit a odváží ji sanitka, muž zůstává na místě a kouří s tramvajákem, který jej uklidňuje: „Dneska v noci se narodí spasitel/a to není důvod k pláči.“ Což připomíná smířlivou pointu známého Čapkova apokryfu Svatá noc.
V jeho případě, i v Pýchově textu, je zdůrazněno, že svatou rodinu vlastně tvořili nevítaní běženci, čímž příběh značně přesahuje pouhé vánoční ladění.
A podobněpojatý, byť mnohem méně konkrétní příběh vypráví i Kittchen ve svém příspěvku Na cestách. Možná je to pokračování nikde nechtěné Pýchovy rodiny: „Chladnou zemí/studenou zimou/jdou/i v tuhle chvíli jdou.“
Co autor, to originál
Titul alba Šťastné a osamělé nejvíce naplňuje společná písnička Martiny Trchové a Martina E. Kyšperského Nové otazníky, melancholický dialog zamilovaných, kteří spolu tráví pouze virtuální – a tedy osamělé – Vánoce („když zesílíš telefon/uslyšíš, jak dýchám“).
Někteří písničkáři parafrázují biblické příběhy, případně lyricky vyznávají víru – Jiří Smrž (Klanění), Jan Jeřábek, který je také producentem alba (Ukolébavka pro Jidáška) nebo Karel Diepold, který se vydání alba nedožil, zemřel letos v červnu a deska je mu věnována (Zatmění).
Jiní naopak svůj příspěvek pojali civilně, jako Marka Míková (Vánoční srdce) nebo Inženýr Vladimír (Vánoce ve třech).
Další vyprávějí zážitky svoje nebo svých rodin, spojené se svátečním obdobím: Petr Nikl uvádí v písni Mikuláš ne neobvyklý příběh o tom, jak svému synovi ve školce jednou dělal onoho svatého muže, přičemž však pointuje: „Nikdy už nechci tu/dementní roli/dělávat bu bu bu/na kohokoli.
“ A Petr Linhart sdílí naoko poetickou, ve skutečnosti mrazivou vzpomínku na Vánoce 1944, kdy oblohu křižovaly bombardéry a dítěti připomínaly anděly (Letci a chodci).
Někteří autoři na album přispěli písněmi, které vlastně vůbec Vánoční nejsou, při „čtení“ v kontextu ostatních se jimi ale stávají, ať už jde o Metelici Dagmar Voňkové, nebo jako obvykle velmi bizarní píseň Psovod Jiřího Konvrzka. Dávku poetické, ale i hudební neobvyklosti si nese Anděla Petra Váši, naopak na nejlepší tradice českého folku navazuje Michal Bystrov v závěrečné interpretaci pošumavské tradiční koledy Když Panna Maria.
Dobrým nápadem výtečného alba je také poznámka každého autora k jeho písni – někteří dodali jedinou informativní větu, jiní vzpomínají na inspirace k písni a další se blíží fejetonu. I booklet tak přispívá vítaně členitému obsahu.
Tipy, jak zvládnout svátky osamotě :
Nejspíš to znamená, že budete čelit pocitu osamělosti. Být sám v průběhu svátků je ještě těžší, než být sám v jiném období roku.
Co můžete dělat?
Odpovězte si na tři základní otázky:
Jak se cítíte? Co se dá (jiného) dělat? Kam směřujete?
Soustřeďte se na svoje emoce a popřemýšlejte, do jaké míry se podílejí na vaší osamělosti. Hledejte nové (nebo i staré) věci, které byste mohli dělat o Vánocích a které by vám pomohli se cítit méně osamoceně. Odpovědí na otázku: „Kam směřuji?“ je poučení se a plánování do budoucna, abyste se za rok neoctli ve stejné situaci.
Pocity
Pokud jsou tyto svátky pro vás spojené se smutkem a žalem, dopřejte si čas na tyto pocity. Možná to bude nepříjemné a vyčerpávající, ale taky úlevné. Každý prožívá smutek nad ztrátou různě, neexistuje ani jednotná délka smutnění. Je dobré nevyčítat si nebo neodsuzovat lítost a žal.
Když máte obavu, aby vás negativní pocity z osamělosti nepřeválcovaly, zeptejte se sami sebe: Co bych udělal/udělala jako první, kdybych se zbavil/a pocitu osamění? Změnou vnitřního nastavení můžete získat nadhled a větší kontrolu nad svými pocity a myšlenkami. Osamělost sice nezmizí jako mávnutím zázračného proutku, ale budete moct vidět, co je za ní.
Vánoce jsou taky časem zastavení a místem pro to abyste se podívali na to, co v životě máte a ocenili se za to.
Možná to zní až příliš jako klišé, ale pokud umíte být vděčni i za malé věci, které se vám v životě dějí, pomůže vám to přenést se nad pocity úzkosti.
Inspirace: zkuste si každý večer napsat 3 věci, které se vám v ten den povedly, které vám udělaly radost, nebo za které jste vděčni.
Akce
Pokud jste ztratili blízkého člověka nedávno, je velmi pravděpodobné, že se změnil každodenní chod věcí. V takových případech se často stává, že lidi zapomínají na péči o sebe. Zkuste dbát na pravidelný spánek a jídlo, jsou to sice drobné věci, ale mohou výrazně prospět ve zvládání.
Období adventu i samotných svátků je protkané množstvím zvyků a rituálů. Pro někoho může být velmi důležité v těchto zvycích nadále pokračovat, ale pro jiné, v konfrontaci se ztrátou, je to příliš bolestné. V takovém případě udělejte kompromis – věci, které vás těší i navzdory tomu, že přináší smutek, dodržujte. Ale současně si vytvořte nové rituály, které vám přinesou potěšení a radost.
O Vánocích se každý spíš uzavírá do kruhu svých blízkých. Ti, kteří zůstávají sami, může ohrožovat samota. Nebojte se proto „natáhnout ruku“ ke kamarádům, rodině (i vzdálenější), sousedům, známým.
Domluvte si setkání u čaje, společné návštěvy vánočních trhů nebo procházky zimní přírodou. Někdy stačí i kontakt po telefonu nebo emailu.
Možná právě z takové akce vznikne nový zvyk, který se bude dodržovat další roky.
Když jste o svátcích osamocení, můžete propadat marnosti a jakoby nic, co uděláte, nedávalo smysl.
Najít smysl v životě není žádná jednoduchá věc, ale právě kolem svátků se děje hodně charitativních činností (krabice od bot pro děti, jídlo pro bezdomovce, práce pro komunitní centra nebo farnosti atd.).
Zapojte se do některých z nich – být užitečný a pomáhat druhým přináší určitě pocit zadostučinění a spokojenosti.
Mezi nové nápady může patřit i to, že můžete zorganizovat „sirotčí Vánoce“ pro známe, kteří jsou na tom podobně jako vy (nebo se k takové akci připojit). Nebo, když lidi, kteří by na Vánoce zůstali samotní, bydlí daleko od sebe, můžou si udělat „online“ svátky přes videohovor nebo chatroom. Plánování a organizace takové události může být zábavný a zaručeně originální způsob trávení svátků.
Fantazii se meze nekladou. Ale i když byste se do ničeho z výše popsaného nepustili a zůstali o svátcích sami doma, využijte ten čas a udělejte si každý den něčím radost. S výrokem půjčeným z motivačních seminářů: „Všechno je jenom ve vaší mysli!“ si čas opuštěnosti můžete přetvořit na čas rozjímání, a samotu si užít a využít ji jako čas pro sebe.
Poslední dny a týdny
Nebuďte hned aktivní. Nechte na sebe působit ticho a výjimečnost takové situace. Nechte své pocity přicházet a projevit se. Věnujte se tomu, co pokládáte za případné. Můžete rozsvítit svíčky, otevřít okno, pustit tichou hudbu, číst z knihy potichu nebo i nahlas, uvařit s přítomnými čaj a posedět, vzpomínat a děkovat.
Někteří by se třeba rádi modlili. Děkujme Bohu za setkání s tímto člověkem a za to, že milovaný člověk je nyní volný, zbavený svého utrpení. Odpouštějme nebo prosme za odpuštění.
Poslední úkony
Pokud jste sami, může se stát, že vám je nepříjemné osamocení s mrtvým tělem. Nestyďte se někomu zavolat a požádat jej o pomoc – některému z přátel nebo někomu, kdo už se setkal s umíráním a se smrtí. Neváhejte ani tehdy, je-li to uprostřed noci, jistě se setkáte s pochopením. Někdy může být dobré si takovou pomoc domluvit předem.
Kontaktujte potom lékaře, aby vystavil list o prohlídce mrtvého. Pokud je to v noci, můžete klidně počkat do dalšího dne, nejsou žádné lhůty, které by nás zavazovaly a nutily k jakémukoli spěchu. Bývá nejlepší zavolat pak přímo praktickému lékaři zemřelého, který přijde konstatovat smrt. Teprve poté zavolejte pohřební službu, kterou si sami vyberete.
Podrobný návod, jak postupovat při úmrtí v domácnosti
Úprava těla
Někteří lidé mají strach hýbat mrtvým tělem. Není třeba se ničeho bát, zemřelému již neublížíte. V první hodině, před vznikem ztuhlosti, je lehčí mrtvé tělo srovnat. Zacházejte s ním s pozorností a s úctou.
Přitom lze doporučit:
- Po smrti položte zemřelého na záda do vodorovné polohy, bez polštáře nebo jen s malým polštářkem pod hlavou.
- Zavřete opatrně oční víčka, eventuálně položte navlhčený tampónek na asi 1 hodinu na oční víčka.
- Pokud jsou ústa nepřirozeně vpadlá, nasaďte opatrně zase zubní protézy do úst. Zdá-li se vám to příliš násilné nebo nepříjemné, nemusíte to dělat.
- Aby ústa zůstala zavřená, můžete srolovat malý ručník a položit jej pod bradu, někdy jde bradu podvázat obvazem nebo šátkem
Pokud si to přejete, můžete tělo milovaného člověka umýt, a tak se s ním naposledy rozloučit. Buďte si vědomi toho, že konáte spíše obřad než důkladnou hygienu, a konejte tuto očistu klidně a jemně. Někdy dochází ještě k mimovolnému vyprázdnění, a proto je vhodné po umytí dát čistou plenu, která zůstává pod oblečením.
Není nezbytné zvlášť oblékat zemřelého k pohřbu, ale můžeme to učinit, přejeme-li si to. Zvolme takový oděv, který zemřelý rád nosil a který mu padne, nebo takový, jaký by on sám rád měl na sobě. Pokud nemocný během nemoci hodně zhubl a všechno oblečení je mu veliké, nebojme se ho založit pomocí pár stehů nebo jenom zavíracím špendlíkem.
Rozloučení
Upravme pokoj, odstraňme léky a ošetřovatelské pomůcky.
Zapalme svíčky. Můžeme na mrtvé tělo položit čerstvé květiny. Jejich rozvité i uvadlé květy jsou symbolem pomíjivosti viditelných projevů života.
Dopřejme si čas k rozloučení. Posaďme se vedle lůžka a pokusme se vnitřně se uklidnit. Když pozorujeme obličej zemřelého, můžeme sledovat, jak mizí všechno napětí a vyzařuje pokoj. Jestli chceme, mluvme se zemřelým, doprovoďme jej svými myšlenkami na jeho pro nás neviditelné cestě. Nechme vynořit se vzpomínky na společná setkání. Bděme u opuštěného těla.
Zemřelého můžeme ponechat ještě chvíli v bytě, abychom měli čas se rozloučit, nebo aby se mohli rozloučit i přátelé. Pro přátele, kteří bydlí daleko a nemohou přijet rozloučit se osobně, je mnohem hůře pochopitelné, že milovaný člověk zemřel. Zdá se to neskutečné. V takovém případě pomáhá, jestliže zemřelého vyfotografujeme.
Přinese to uklidnění a ujištění, že opravdu zemřel.
Vyrozumějme pohřební službu. Můžeme si ji vybrat a zavolat sami, lze to učinit i nějaký čas před smrtí. Je dobré se seznámit s nabídkou a kvalitou služeb. Pokud zemřel náš blízký v nemocnici a odvezla jej pohřební služba jiná, než kterou si přejeme, máme právo si pohřeb objednat tam, kde chceme.
Volba závisí pouze na nás.
Období smutku
Když pomine zařizování kolem pohřbu, nastane období velké samoty, opuštěnosti, únavy a truchlení.
V tomto období je dobré vyhledat pomoc lidí, kteří takovou zkušeností prošli, nebát se zeptat odborníků, najít vhodnou literaturu.
Někde také existují svépomocné skupiny pozůstalých, kde člověk může reflektovat své truchlení snáz než se svým nejbližším okolím, které nechce svou bolestí zatěžovat.