Už jste se letos koupali? Dáme vám návod, jak se nejen vykoupat, ale jak si s chlupatcem taky pořádně zaplavat. Plavání se psem totiž můžete brát klidně jako samostatnou sportovní disciplínu a skvěle se hodí na letní trénink fyzičky a posílení svalů. Vše nám pověděl Šimon z Běhejsepsem.cz, který má se svými psy už něco naplaváno.
Každý pes umí plavat a zřejmě se neutopí, to tak nějak tušíme a víme všichni. Ale na plavání se dá nahlížet i jinak – suprově se využívá k tréninku a je to dobrý základ pro ostatní sporty, ať už děláte jakýkoliv druh mushingu, agility nebo třeba dogfrisbee. Jde o to nechat psa plavat v kuse klidně i několik minut.
O čem bude řeč? – Proč plavat se psem – Jak plavat se psem? – Co mít za pomůcky?
– Kde plavat?
Šimonova inspirace Norskem
Šimon se se svými psy k plavání dostal náhodou. S chlupatci byl sice každé léto u vody a nějak plavali, házeli hračky a tak. Ale dovolená v Norsku v roce 2012 u známých ho vyvedla z omylu.
- Když norští kamarádi, navrhli, že vezmou psy a pojede se plavat k jezeru, Šimon předpokládal, že se prostě vyvalí na břehu a občas se smočí.
- Jenže u jezera Norové navlékli svoje psy do plovacích vest, vzali loďku a hodinu kroužili na vodě, psi u toho vesele plavali.
- Pak začali vysvětlovat, že to dělají hned ze dvou důvodu:
1. V Norsku nesmějí být psi na volno zhruba od května do září kvůli ovcím. To znamená, že když je potřeba nějak unavit psa, ale nenechat ho běhat na volno, plavání je ideální volba.
2. Na spoustu psů je v létě taky dost vedro, aby byli někde v zápřahu a běhali a tahali. Takže se opět plavání nabízí jako super varianta – pes potrénuje svaly a fyzičku, ale není mu vedro, navíc si odpočine psychicky, protože má pohov od zápřahu a změní aktivitu.
Od té doby Šimon se svými psy od května do srpna prakticky nevylézá z vody a nemůže si to vynachválit – chlupatci mají koncem srpna natrénováno, klidně i na 5km běh v zápřahu, a to levou zadní.
Tak objevili novou tréninkovou metodu.
Plavání versus plavání
Z toho nám vyplývá, že plavání, o kterém je dneska řeč, je plavání v kuse. Není to namočení psa a doplavání pro hračku, to je super na zábavu, ale ne na trénink. Jde o to udržet psa ve vodě několik minut. Ze začátku třeba minutu, když máte natrénováno, je to klidně i několik desítek minut a několik naplavaných kilometrů.
Proč se tedy vrhnout na plavání se psem?
- Zábava – plavání je super zábava na léto pro vás i psa a nemusíte se potit ve vedru a při běhu.
- Trénink – a částečně i sport sám o sobě, koneckonců existuje třeba Štěkatlon, kde se v plavání i závodí.
- Prevence – je to i super prevence zranění u sportovních psů, a to bez ohledu na sport. Ve vodě pes váží míň, voda hezky pěkně nadnáší a tolik nezatěžuje klouby, naopak dostanou zabrat svaly stejně (možná víc) jak při běhu. A pes také zapojí trochu jiné svaly než při běhu.
- Fyzioterapie – ta jde provádět celý rok, při aquaterapii je pes v napuštěné vaně a chodí po páse proti proudu vody.
4 kroky, jak začít plavat
Pokud máte doma chlupatce, který se bojí vody, nevěšte hlavu. Fakt to jde naučit a strach překonat, jen zvolte ještě pomalejší tempo.
1. Vytvořte jistotu
- Mělčina – Asi zásadní je začínat na mělčině s postupným přístupem do vody. Pes si ze začátku jen může pobíhat po břehu, házejte mu hračku, hrajte si, ať se s tím vším hezky pěkně seznámí.
- Vesta – Pořiďte si nebo půjčte plovací vestu. Zní to možná zbytečně, ale opak je pravdou, fakt! Vesta dá psovi ve vodě jistotu i v hloubce, pes rychle zjistí, že když ji má na sobě, může vyvěsit nohy a odpočinout si a plavat dál. Jen bacha, možná pak svého chlupatce nedostanete z vody, jak tam bude rád.
- Zaměstnejte psovi hlavu – Když budete vy sami vystresovaní z toho, co se bude dít, pes to pozná. Berte to jako věc každou jinou, vezměte s sebou hračky (klidně i pamlsky, ale ty se hned rozpustí) nebo jděte i s jinými psy, kteří plavat už umí. Pes toho spoustu odkouká, navíc si ze začátku můžou jen tak hrát na břehu.
- Fixujte psa na sebe – Naučte ho, aby připlaval vždy k vám, a to hračkou nebo pamlsky.
- Neřešte to – Vážně z toho nedělejte nic extra, nestresujte sebe ani psa. Když se to napoprvé nepovede, nevadí, příště se zas dostanete o kousek dál. Jako všechny další aktivity se psy, je to o trpělivosti.
2. Choďte do hloubky postupně
Tady přichází vaše chvíle. Šup do plavek a ukažte psovi, že v tom jedete s ním. Do hloubky ho nechte jít postupně, klidně tempo a vrátit se tam, kde stačí. Když u toho bude mít na sobě vestu, máte vyhráno, pes při prvním náznaku hloubky nezpanikaří.
3. Prodlužujte dobu plavání
Už jste ve vodě, už jste v hloubce, teď tam zkuste psa udržet třeba minutu v kuse. Příště to zas natáhněte o kousek déle.
4. Nepřepalte to
Buďte trpěliví. Celkově je netrpělivost problém u spousty psích aktivit. Když to přepálíte, psa to může odrovnat nejen fyzicky, ale i psychicky. Když už vám pes vydrží ve vodě, klidně ho tam nechte třeba jen 5 minut a další den to zkuste znovu a déle.
Když se pes bojí – vemte s sebou parťáka, který už plavat umí, nechte si je hrát, házejte hračky, odměňujte a motivujte. A ono to postupně nějak půjde, uvidíte.
Pomůcky na plavání aneb vesta je skvělá věc
Vesta
Proč si tedy vestu vůbec pořizovat? Máme hned několik důvodů:
- Bezpečí – I když váš chlupatec umí skvěle plavat a nebojí se, může třeba dostat křeč. V tom případě vás poškrábe a pak taky ztratí jistotu ve vodě.
- Lepší plavecký styl – Všichni psi umí plavat, ale někteří jsou experti na špatné plavecké styly, třeba moc máchají předními packami, tím si našplouchají vodu na čumák, zakloní se a jdou pod vodu a takhle pořád dokola. To byste toho moc nenatrénovali. Vesta natočí tělo automaticky do správné polohy a jde to pak lépe.
- Trénink je efektivnější – Pes sice plave pomaleji, ale má větší odpor, tím větší zápřah.
- Pohodlí – Vesta má nahoře rukojeť, za kterou psa můžete vytáhnout třeba nahoru na loď, ale taky něžně odstrčit, když se rozhodne plavat vaším směrem a samou láskou vás přitopit. Jo a pro vodáky je super – při sjezdu jezu se pes dobře drží v lodi.
- Nevýhoda – abychom byli fér – ta rukojeť je super i na zachycení vlasců. Takže když se váš chlupáč neohroženě vrhne za kachnou a vezme to skrz nahozené pruty, vezme s sebou i vlasce, a to (máme ozkoušeno) se rybářům fakt nelíbí.
Vesta otázky a odpovědi
Jak by vesta měla sedět? Neměla by pokrývat celá záda, ideálně by měla sahat tak do dvou třetin zad. Kdyby byla větší, pes by z ní vypadával, a to by mu na jistotě moc nedodalo. Bacha, velikost neodpovídá velikosti postrojů, vesta je spíš menší.
Jak vestu oblékat? Navlékáte ji zvrchu a dole ji zapnete na přezky.
Musí být vesta jedině Non-stop? Teoreticky nemusí, ale Šimon přiznává, že s jinými vestami moc zkušenost nemá a že ta od Non-stop opravdu vyhovuje. Jen by tedy nedoporučil ty úplně levné.
Non-stop vesta má plovací elementy od jachtařské značky Helly Hansen, které jsou umístěné nahoře a dole na vestě, takže psa dobře vyvažují.
Nějaké levnější vesty mají elementy na boku, takže psa zbytečně naklánějí ze strany na stranu.
Jak je to s nosností? Tou se nenechte zmást, vesta unese více, než tabulka udává, to má Šimon ozkoušeno.
Může vestu někde vyzkoušet? No jasně, buď tady u nás v Løype v Praze, nebo taky v Proseči u Jablonce v Běhejsepsem.cz. Tam si ji můžete půjčit i na pár dní a plavání s ní zkusit na vlastní chlupy.
Další pomůcky, co se budou hodit
- Člun nebo paddle board – jestli to s plavacíma tréninkama myslíte vážně a chcete strávit celé léto někde u vody a ve vodě, pořiďte si nebo půjčte člun. Nechcem vás podceňovat, ale pro člověka je celkem náročné uplavat 1 km v kuse, pro trénovaněnjšího psa až tolik ne. Člun vám tak dovolí být se psem ve vodě daleko déle.
- Neopren – Třeba v Decathlonu mají neoprenová trika a ty jsou super. Když totiž chlupatci občas omylem škrábnou, neopren vás zachrání. Jen pozor, triatlonové neopreny jsou slabé a pes je drápkem hned protrhne.
- Hračky – Pamlsky se hned nacucají a rozpustí, tak jako odměnu vemte nějakou hračku, co plave. My zbožňujem hračku WestPaw . Plavou, do toho i skáčou a jdou dát do myčky, takže je využijete i jinde. Joa jsou eko!
Jde se trénovat!
Plavání jste naučili, potrénovali a teď se do toho můžete opřít. Jak jsme už říkali, plavací trénink se vám bude hodit ke všem možným aktivitám – canicross, koloběžka, agility nebo i dogtrekking. Pes se nasvalí, získá fyzičku, ale neztratí motivaci tím, že byste s ním dělali pořád to samé.
Nezapomeňte taky, že důležité je plavat v kuse. Házení a přinášení hračky je pouze intervalová záležitost a jako trénink to není vůbec efektivní. Začněte klidně minutou a postupně přidávejte trénink po tréninku. Postupně se dostanete až na desítky minut nebo třeba hodinu v kuse (ale to s trénovanějšíma chlupatcema a až koncem léta).
Taky si dejte bacha na teplotu. Nezná se to, ale pes se může při plavání přehřát. Tělo má sice namočené, ale na hlavu mu pere sluníčko, tak to mějte na paměti.
Super taky je, že psi díky plavání hubnou, ale zároveň nabírají svaly.
Kde závodit? Zkuste Štěkatlon
Ten Běhejsepsem spolupořádá, a je super v tom, že vzdálenosti tam jsou krátké tak akorát. 150 metrů plavete, pak jedete 4 km na kole a na závěr 1,3 km běžíte. Stačí vybrat kategorii a je to!
Kde všude u Prahy plavat?
- Kamenné Žehrovice – tam je super rybník, je to nedaleko Prahy a Kladna.
- Lom Kosov u Berouna.
- Vojkovice, super pískovna ideální i na běžecké tréninky okolo.
- Praha nádrž Džbán
Plavání
Plavání patří k nejstarším a základním pohybovým dovednostem člověka. Člověk pravděpodobně při plavání napodoboval pohyby zvířete (psa). Existuje celá řada důkazů, které dokládají velkou oblíbenost plavání zejména ve starověkém Egyptě, Řecku a Římě. Ve starém Egyptě máme několik desítek důkazů o oblibě tohoto sportu.
Jsou to hlavně sošky a malby na stěnách a vázách, které zobrazují plavoucího člověka. Občas nalezneme také zobrazeny plavající ženy, což dosvědčuje, že se jednalo o jeden z mála sportů, který byl ženám povolen. Především aristokraté měli velký zájem, aby se jejich děti naučily plavat, protože to považovali za základ vzdělání. Známý je výrok Platona „neumí číst ani plavat.
“ Plavání mělo velký význam při přípravě římského vojska – speciálně vycvičení plavci se uplatňovali v námořních bitvách. Z řecké mytologie je známa pověst o Leandrovi, který plaval každý večer (a ráno zpět) za svou vyvolenou Hérou přes Dardanelskou úžinu (cca. 1500 m + silný proud). V Římě se vojáci učili plavat i v šatech a zbroji v Tibeře na proslulém Martově poli.
Samostatnou kapitolu historie plavání tvoří římské lázně. Plavání a vodní hrátky však byly v Římě i zprofanovány. Lázně antického Říma kromě svých nesporných očistných funkcí byly ovšem doslova semeništěm neřesti. Zcela úpadkový charakter pak měly tzv. naumachie, což byly gladiátorské hry ve vodě.
Některé jevy v římských lázních a naumachie měly negativní dopad na smýšlení křesťanů o plavání, koupání a tělesné hygieně vůbec. Ve středověku se na lidské tělo pohlíželo jako na nástroj ďáblův. Čistá pokožka údajně znamenala špinavou duši. Pouze malá část obyvatel hledala ve středověku osvěžení v řekách a rybnících.
Částečné uvolnění této upjatosti přineslo až období humanismu. Ale i tehdy např. Komenský varoval před plaváním ve volné přírodě. Změna názorů na koupání a plavání přišla postupně až s dalším rozvojem společnosti.
Obr. 55 Počátky sportovního plavání
Počátky sportovního plavání byly spjaty hlavně s vytrvalostními výkony. Počáteční popud k nim dal zřejmě lord Byron, který si v roce 1810 prakticky ověřil reálnost báje o Leandrovi přeplaváním Dardanel. V roce 1875 kapitán Webb přeplaval kanál La Manche v čase 21 hod. 45 min. V 60. letech 19. stol.
byly v Londýně založeny první plavecké kluby. Plavaly se většinou distanční závody přes úžiny nebo větší řeky. Známý byl např. závod Quer Paris. První utkání ve vodním pólu bylo sehráno v roce 1869. Skoky do vody se vyvíjely jako disciplína zpočátku velmi živelně, ale na poč. 20. stol. již bylo standardizováno skokanské zařízení.
Velké oblibě se těšilo i potápění – pořádaly se v něm závody na vzdálenost, rychlost i délku pobytu pod vodou. Plavání bylo zařazeno již do programu prvních olympijských her – plavání bez rozdílu stylu na 100, 500 a 1200m. Čas vítěze na 100m byl 1:22,2.
Kuriozity OH: 1900 bylo zařazeno plavání pod vodou (vítěz uplaval 60m), 1904 se soutěžilo v délce startovního skoku se splýváním (vítěz 19,5m). Na OH 1900 se soutěžilo ve znaku a zařazeno bylo i vodní pólo. Na OH 1904 i v plaveckém způsobu prsa a ve skocích s 3 m prkna.
V roce 1906 byly oficiálně plavecké disciplíny rozděleny na znak, prsa a volný způsob. Na OH 1912 v plavání poprvé soutěžily i ženy. Postupně docházelo k celé řadě změn, byly zařazovány další disciplíny a jako čtvrtý plavecký způsob v roce 1956 motýlek. Největší nárůst se datuje od OH 1968.
Plavání nyní patří k odvětvím s největším počtem udělovaných medailí. 1908 byla založena Mezinárodní plavecká federace FINA – Federation Internationale de Natation Amateur. Od roku 1926 je v plavání pořádáno ME a od roku 1973 i MS.
Obr. 56 Matthew Webb
Obr. 57 Johny Weissmüller
Johny Weissmüller, celkem pětinásobný olympijský vítěz (OH 1924 – 3x) a první plavec světa, který zaplaval 100m pod 1 min. Později se proslavil jako první filmový představitel Tarzana.
Plavecký způsob kraul
Poloha těla
Snažíme se dosáhnout proudnicového tvaru a účinného využívání síly. Poloha těla má být při kraulu co nejvíce proudnicová a plochá, ale nohy musí být zanořeny tak, aby pracovaly účinně. Optimální zanoření hlavy je po kořínky vlasů.
Snažíme se vystříhat zvedání a klesání těla a dosáhnout co nejmenšího rozkyvu těla do stran – zde platí bezezbytku uplatnění třetího Newtonova zákona. Nejčastěji to způsobuje přenos paží širokým obloukem, záběr ruky daleko od podélné osy těla a vychylování hlavy stranou.
Ramenní osu příčně natáčíme – usnadňuje to přenos paží, dýchání, ve vrcholu záběru působí síla co nejvíc pod podélnou osou těla.
Práce nohou
Práce nohou má u kraulu podružný význam – správná práce nohou zde hlavně zajišťuje optimální celkovou polohu. Při rychlostech nad 1,5 m/sec (to je 100 m pod cca. 1:07) nohy již nejsou schopny přispívat ke zvýšení rychlosti plavání.
Používá se šestiúderový kop nohou (výjimečně u vytrvalců dvouúderový). Rozsah kopu je 25- 40 cm. Kop nesmí být příliš usilovný. Nohy nesmíme příliš ohýbat v kolenou. Nohy se nesmí dostat z vody, pouze víří vodu těsně pod hladinou.
- Práce paží Práci paží dělíme na fázi záběru a fázi přenášení. Fáze záběru: – ruka je zasunuta do vody dříve než zbývající část paže, dlaň směřuje šikmo dolů – zasunutí ruky v normálním dosahu – postupný nárůst záběrové síly – musíme výrazně rychleji zabírat pažemi vzad, než plaveme vpřed – záběr pokrčeným loktem (úhel až 100 stupňů) – ruka je pod obličejem, prsty jsou až pod podélnou osou těla – záběr po dráze obráceného otazníku Fáze přenášení: – na konci záběru ukončíme aktivní tlak a ruku pasivně vytahujeme z vody obdobně jako ruku z kapsy – loket se vynoří první – vysoká poloha lokte při přenosu – ostrý úhel mezi předloktím a nadloktím – uvolnění svalstva paže při přenosu
- – na konci přenosu vykývne předloktí vpřed a paži téměř natáhneme
- Technika dýchání
Plavec musí hlavu natáčet pouze otáčením krku podél jeho podélné osy. Nesmí hlavu zaklánět, ani zvedat.
Na dlouhých tratích 1 x na každý cyklus paží. Na středních tratích 1 x na každý třetí záběr (na obě strany). Sprinteři – nepravidelně a na 50m velmi málo a až ve druhé části trati. Na jeden nádech se obvykle nadechuje a vydechuje asi ¾ l vzduchu. Výdech – vzduch by měl být vypouštěn z úst a nosu nepřetržitě. Nejintenzivnější je, když se ústa přiblíží k hladině.
Obr. 58 Technika dýchání
Plavecký způsob prsa
Prsa jsou nejstarším plaveckým způsobem. Tato technika je popisována již v nejstarších učebnicích plavání. I z tohoto důvodu je označovaná jako klasická.
I když se proti původní technice ta současná velmi změnila, je stále málo efektivní. To je dáno velmi svazujícím zněním pravidel pro tento plavecký způsob. První technika byla tzv. klínová (kop na 3 doby). Od poloviny 30.
let se používá zúžený a zrychlený kop nohou – švihová práce nohou.
Poloha těla Během záběru paží se úhel polohy plavce zvětšuje – maximální je v době vdechu a pohybuje se od 10 do 30 stupňů. Po nádechu se plavec rychle vrací do vodorovné polohy.
Kop nohou
U současného moderního pojetí techniky se při přitahování nohy krčí v kolenou rychleji než v kyčlích. Stehna svírají s rovinou těla úhel cca 45 stupňů. Paty se přitahují co nejvíce k hýždím. Kolena se rozvírají méně.
Nohy se nemají napnout, dokud se spolu vzájemně téměř nedotýkají. Po dokončení kopu jsou nohy napjaty až do špiček prstů. Kop se postupně zrychluje tak, aby svého maxima dosáhl v poslední čtvrtině kopu.
Hrubou chybou je velké zrychlení na počátku kopu.
Práce paží
Záběr paží začínáme, když jsme skončili kop a cítíme, že se naše rychlost zpomaluje. Vlastní aktivní záběr paží začíná až v hloubce 15- 20 cm pod hladinou. Jeho začátek u hladiny způsobuje přílišné zvedání a tím plýtvání energií. Když jsou ruce asi 30 cm od sebe, začínáme je krčit v loktech. Usilujeme o záběr s tzv.
vysoko položeným loktem. Lokty nemají být při záběru nikdy výš než ramena, ale vždy musí být výš než ruce. Záběr končíme, když jsou ruce zhruba pod rameny. Vzhledem k pravidlům stejně nesmíme záběr paží dotáhnout až k bokům. Pohyb vpřed zahajujeme ihned po ukončení záběru. Ruce mohou jít vpřed pod hladinou, na ní nebo nad ní.
Lokty musí být vždy ve vodě.
Souhra
Rozeznáváme dva typy souhry – splývavý způsob a švihový způsob. Při splývavém způsobu se hnací fáze paží a nohou střídají. Záběr paží začíná, po dokončení kopu a v úplně napjaté a co nejvíce proudnicové poloze.
Čím je silnější kop, tím déle zůstane plavec ve splývavé poloze. Kop začne krátce předtím, než se paže zcela napnou a krátce potom co se ponořil obličej.
Nohy potřebují urazit asi 15 cm, aby získaly rychlost, při níž budou přispívat k hnací síle vpřed.
Mnoho vynikajících plavců při prsou vůbec nesplývá. Dochází tak k překrývání konce hnací fáze kopu se začátkem hnací fáze záběru paží. Při tomto tzv. švihovém způsobu je třeba udělat více záběrů. Je také energeticky více náročný.
Obr. 59 Práce paží
Plavecký způsob znak
Zpočátku sloužila poloha na zádech spíše k odpočinku. Ale znak byl zařazen již do programu II. OH. Tehdy prováděli plavci společné pohyby pažemi a nohama. Teprve na OH 1912 plaval vítěz na 100 m – Američan Hebnar tzv. kraul-znakem.
Poloha těla
Při znaku jsou ramena vždy o něco výše než boky. Malé vysazení v bocích není považováno za chybu. Úhel mezi podélnou osou těla a hladinou je 5 – 10 stupňů.
Tento větší úhel oproti kraulu vyplývá z toho, že akční kop je veden směrem nahoru a reakce stlačuje boky dolů. Optimální zanoření hlavy je po uši. Plavec hledí směrem vzhůru. Hlava je nejstabilnějším segmentem.
Ramenní osa se naopak příčně vykyvuje v 20 – 40 stupňů.
Práce nohou
Práce nohou má u znaku podružný význam – správná práce nohou hlavně zajišťuje optimální polohu a omezuje pohyby do stran vyvolávané přenášením paží. Používá se šestiúderový kop nohou. Rozsah kopu je 25- 40 cm. Kop nesmí být příliš usilovný. Nohy nesmíme příliš ohýbat v kolenou a ty se nesmí dostat z vody, pouze víří vodu těsně pod hladinou.
- Práce paží Práci paží dělíme na fázi záběru a fázi přenášení. Fáze záběru: – malíček zasunujeme do vody první – paži necháme volně klesnout 15- 30 cm pod hladinu – krátce po začátku záběru začínáme paži krčit, záběrem s napjatými pažemi bychom se pohybovali po klikaté dráze – záběr pokrčeným loktem (úhel až 100 stupňů) – příčné natočení ramenní osy je v rozsahu 20- 45 stupňů Fáze přenášení: – na konci záběru ukončíme aktivní tlak a ruku pasivně vytahujeme z vody – paže je přenášená napjatá a po přímce ve svislé rovině – rychlost přenosu odpovídá rychlosti záběru, u znaku je protilehlost paží vyšší než při kraulu
- – zasunutí ruky do vody je v prodloužení ramene
- Souhra a dýchání
Nejčastějším koordinačním vzorem pro znak je šestiúderový kraul – na jeden cyklus paží připadá šest kopů nohou. Vlastní spojení pohybu horních a dolních končetin se většinou vytvoří bezděčně.
Spojení rytmu pohybu je zřetelnější než při kraulu. Volné dýchací cesty při znaku svádějí k nepravidelnému dýchání či k nedostatečnému výdechu. Výdech by zde měl ovšem stejně jako při kraulu navázat na tahovou a tlakovou fázi záběru paže.
Nádech následuje při vynoření ruky z vody.
Plavecký způsob motýlek
Motýlek je nejmladší plavecký způsob. Vyvinul se z plaveckého způsobu prsa, ale biomechanika jeho jednotlivých pohybů vychází více z kraulu. Původně se paže přenášely vzduchem a prováděl se jeden poněkud zúžený prsařský kop nohou. Další vývoj motýlka a vznik techniky delfín přinesla změna pravidel, která umožnila vést kop vertikálním směrem.
Poloha těla
Při motýlku se celý trup podílí na pracovních pohybech nohou svým vlněním. Úhel podélné osy těla s hladinou má proměnlivou hodnotu. Během přípravné fáze je dokonce negativní, v průběhu záběru a přenosu se pohybuje mezi 10 a 30 stupni. Vlnivý pohyb trupu velmi těsně souvisí s pohyby horních a dolních končetin.
Pohyby paží
Jsou podobné pohybům paží při kraulu, ale prováděné současně a symetricky. Důležitá je vysoká poloha loktů – plavec jako by sahal přes sud.
Kop nohou
Při cvičení s deskou je delfínový kop nejrychlejší ze všech plaveckých způsobů.
Při motýlku první z kopů, který přichází v okamžiku kdy vlivem zanoření paží je rychlost nejmenší, přispívá k dopřednému pohybu.
Druhý kop se provádí v poslední fázi záběru paží a je většinou menší a jeho úlohou je hlavně vyrovnání účinku poklesnutí boků v poslední fázi záběru paží na celkovou polohu. Jeho vynechání způsobí přílišný pokles boků dolů.
Při pohybu vzhůru jsou nohy napjaté až do poloviny pohybu vzhůru. Pokrčení nohou v kolenou hned na začátku pohybu vzhůru je chybou, která způsobuje zvětšený odpor. Kop dolů je min. 2 x rychlejší než pohyb vzhůru.
Pohyb nohou je při kopu spíše méně usilovný, aby nevznikal příliš velký odpor.
Souhra a dýchání
Při motýlku vědomě rezignujeme na stabilní splývavou polohu, abychom se mohli nadechnout, přenést paže dopředu a lépe provádět kop nohama. Dochází k typickému zdvíhání a klesání boků.
Během jednoho záběru paží se provádí dva kopy nohou. První kop se provádí při ponoření paží, druhý kop při jejich vynoření. Nadechujeme se jen při každém druhém záběru paží na konci tlakové fáze záběru paží.
Nádech musí být co nejrychlejší.
Klíčová slova:
lord Byron, FINA Federation Internationale de Natation Amateur, kraul, prsa, znak, motýlek, poloha těla, pohyby paží, pohyby dolních končetin, souhra a dýchání, Michael Phelps, OH disciplíny-znak, prsa a volný způsob.
Informace pro zimní plavce
Se sportovním otužování – plaváním v řekách a jezerech – začínáme v létě za každého počasí, tedy i když prší nebo fouká vítr, podle možností každý den. Plaváním na delší vzdálenosti si zdokonalujeme plavecký styl a vytrvalost. Ve studené vodě se plavecký styl zdokonalit nedá.
Při tuhnutí zádového svalstva a svalů končetin dochází i u trénovaných plavců ke zpomalení a rozdíly mezi (špičkovými a průměrnými) plavci se ztrácí.
Doporučuje se plavat ve skupinkách, je to psychicky prospěšnější, zvláště v nepříznivém počasí.
Pokud plaveme delší dobu, používáme koupací čepici – na slunci proti úpalu a v zimě proti nadměrnému prochladnutí hlavy a temena.
Termoregulační centrum člověka se nachází v prodloužené míše, a proto si musíme hlavu a hlavně zátylek před chladem chránit. Z toho důvodu si v zimě nenamáčíme hlavu, i za cenu toho, že plaveme pomaleji.
V jezerech a řekách používáme lehkou plaveckou obuv, abychom si nezranili chodidla úlomky skla nebo odpadky.
Nosíme sportovní plavky, podle mezinárodních pravidel FINA mají mít ženy celkové plavky.
Pokud má voda víc než 20°C, plavání není časově omezené. Při teplotě vody 15-20°C plaveme maximálně 40 minut, při teplotě 10 – 15°C do 30 minut.
Při soutěžích v zimním plavání je ze zdravotních důvodů pobyt ve vodě limitovaný na 22 minut.
Otužilci začátečníci nebo otužilci starší 50 let se nemají zdržovat ve vodě chladnější než 15°C déle než 20 minut, při teplotě vody pod 10°C více než 10 minut a při teplotě vody do 4°C více než 5 minut.
Nesmíme se přeceňovat!! Když klesne teplota vody pod 12°C, stačí plavat dvakrát nebo třikrát týdně, protože tělo potřebuje dostatek času na regeneraci.
Při enormní zátěži organismu podchlazením dochází k vyplavení endorfinů v mozku, plavec se subjektivně cítí dobře, není unavený.
V jezerech je dobré plavat při břehu, abychom mohli vylézt z vody, když nám vyprší plánovaný čas nebo pokud je nám nevolno.
V řekách se silným proudem raději nezačínáme se zimním plaváním. Proud vody okolo těla odebírá organismu více tepla a dříve prochladneme.
Před plaváním je vhodná krátká rozcvička – v plavkách si zaběháme nebo zacvičíme, přičemž bychom se neměli přehřát, ale „vyrobit si“ teplo, aby se teplota na povrchu kůže přizpůsobila venkovní teplotě. Po doplavání je zapotřebí zahřát se delším během nebo cvičením, tělo se má zahřát pohybem.
V zimě není vhodné jít okamžitě ze studené vody do vyhřáté místnosti. Osprchovat se nebo okoupat se v teplé vodě je zakázané, protože při náhlém působení tepla na organismus hrozí riziko kolapsu.
Po cvičení se důkladně osušíme třením suchým ručníkem a až potom se pomalu oblékáme, přičemž se podle možností stále pohybujeme.
Pokud se rychle oblečeme, působí oděv jako izolace mezi teplým vzduchem v místnosti a chladným povrchem našeho těla a těžce se zahříváme. Tekutiny doplňujeme teplým čajem, který pijeme po doušcích.
Žaludek je bohatě prokrvený, teplý čaj působí na krevní oběh jako radiátor a teplo se rychleji transportuje po celém těle.
Když se tělo po podchlazení zahřívá, dochází k třesu. Je to celkem normální úkaz, tělo si vyrábí svalovým třesem potřebné teplo přirozenou cestou.
Doba třesu závisí na stupni otužilosti, síle podkožního tuku a na stupni podchlazení organismu.
Třes není dobré potlačovat.
Když nám omrznou prsty na nohách a rukách, nikdy je nezahříváme teplou vodou nebo nad zdrojem tepla. Nejlepší je třít prsty o sebe nebo suchým ručníkem.
Před plaváním se nesmíme příliš najíst. Asi 2 hodiny před plaváním se doporučuje sníst lehce stravitelné jídlo – například teplou polévku nebo bujón. Nezapomínáme na dostatečný příjem tekutin.
Před plaváním ve studené vodě se nesmí pít alkohol. Alkohol rozšiřuje cévy v končetinách, čímž se dosáhne opačného efektu než při pravidelném otužování a organismus se rychleji podchladí. V kombinaci s vyplavenými endorfiny alkohol v mozku sice způsobuje subjektivně příjemný pocit euforie, ale svádí k přeceňování se, což může mít tragické následky.
Po doplavání se můžeme najíst, ale až když jsme si zacvičili, postupně doplnili tekutiny a když už dozněl třes.
Na zahřátí potřebuje organismus hodně vlastní energie a pokud se hned najíme, trávením mu ji odebíráme.
V zimě a hlavně na jaře je dobré doplňovat stravu zvýšeným příjmem vitamínů, nejlépe jezením syrové zeleniny a ovoce, případně užíváním vitamínových přípravků s kompletním spektrem vitamínů a stopových prvků.
Po dobu nemoci je třeba otužování přerušit. Po uzdravení si dopřejeme nejméně sedmidenní půst od otužování v ledové vodě, až potom začneme pozvolna s otužováním. Nedáváme si obvyklou dávku.
Pokud se otužilec náhodou nebo po nemoci nadměrně podchladí, nesmí být bez pohybu když vyjde z vody, i když se tak subjektivně cítí lépe. Nutíme ho stále se pohybovat, nekřičíme na něj a psychicky ho nevyčerpáváme zbytečnou komunikací.
Třeme ho suchým ručníkem a nutíme ho hýbat se. Proto je vhodné se otužovat ve větších skupinách.
Každý sportovec a hlavně otužilec by měl umět poslouchat svoje tělo, poznat své momentální dispozice a schopnosti, které závisí na zdravotním stavu a mění se s věkem. Jen tak si dokáže udržet výkonnost, svěžest a radost z výkonu.
Poznámka webmastera JK, 15. září 2019: Text neznámého autora byl zpracován na webu zimního plavání pravděpodobně v letech 2005 – 2010. Byl převzat bez jakýchkoliv úprav, s vyjímkou jazykových a pravopisných.
| > |
V tuto chvíli nejsou žádné nadcházející události.
Archivy Vybrat měsíc Březen 2021 (4) Únor 2021 (5) Leden 2021 (5) Prosinec 2020 (6) Listopad 2020 (5) Říjen 2020 (8) Září 2020 (7) Srpen 2020 (1) Červen 2020 (2) Duben 2020 (1) Březen 2020 (7) Únor 2020 (8) Leden 2020 (6) Prosinec 2019 (5) Listopad 2019 (7) Říjen 2019 (12) Září 2019 (1) Srpen 2019 (1) Říjen 2017 (1) Duben 2016 (1) Březen 2014 (1) Leden 2010 (1) 
Jak trénovat potápění v domácím prostředí? Proč se děti v určitých vývojových etapách bojí potápět?
Domů » Blog » Jak trénovat potápění v domácím prostředí? Proč se děti v určitých vývojových etapách bojí potápět?
Milí rodiče,
Ať už jsou Vaše děti úplní začátečníci, nebo pokročilí plavci, vždy může nastat období, kdy se nebudou chtít potápět, bublat, nebo jen strčit bradičku do vody.
Nezoufejte, je to vlastně správně!!!! Je to důkaz toho, že se Vaše dítě správně vyvíjí!
Nováčci
Je úplně normální u dětí všech věkových kategorií, že si musí postupně zvyknout na nové prostředí. Prvně si vše prohlédnou, poté okusí a pak teprve zjistí, zda je jim nové prostředí příjemné, zda se cítí být v bezpečí a zda se jim v plavání líbí.
U každého toto poznávání může trvat rozdílně dlouho. Někomu stačí dvě lekce, některým dětem i celý kurz. Důležité, ale je, být dětem co nejvíce nápomocni.
Ukázat jim nové prostředí, nechat je vyzkoušet vše postupně, povídat si o tom, co je čeká v plavání a být jim vzorem a jistotou.
Při učení prvnímu potápění toto platí ještě mnohonásobně více. V naší plavecké školičce začínáme výuku potápění v několika pozvolných krocích za pomocí signálku. První lekce si děti zvykají na vodu na obličeji při cákání, skákání, bublání rodiče do vody… .
Pak následuje řízené pokapávání a polévání dětí na signálek (určený pouze pro potápění), při čemž se množství vody postupně navyšuje. Jakmile děti krásně reagují na signálek a polití, učí se prvnímu ponoru společně s politím kelímkem.
Poté už zbývá jen malý krůček k celému ponoru.
Učení potápění v lekci, ale bohužel nestačí. Týden je velmi dlouhá doba a proto je potřeba s dětmi trénovat i mimo společné plavání ve školičce.
Jak na to????
- U malých dětí zpočátku stačí pokapávat, nebo polévat vodou z dlaně, později polévat kelímkem na daný signálek a to třeba během ranní, nebo večerní hygieny, nebo během koupání či sprchování dětí. Ideálně 2x -3x týdně.
- U dětí starších 1 roku, které nám již rozumí, můžeme rovnou polévat kelímkem při koupání, nebo sprchování. Vodu přelíváme přes vlasy, kořen nosu a obličej vždy na signálek. Ideálně 2x-3x týdně.
Pokročilí
Potápění jako zábava, ale i noční můra.
I děti, které již nějakou dobu plavou a s potápěním nikdy neměly sebemenší problémy, se najednou mohou zablokovat.
Každé děťátko prochází velmi důležitým psychomotorickým vývojem, který s sebou nese i tato zásadní období: vzdoru, sebepoznání, přehnané představivosti, zlých až živých snů, ale i období, kdy si začnou uvědomovat vlastní smrt. V těchto všech důležitým obdobích se děti jednoduše bojí.
Může to být strach z nadpřirozených bytostí (vodníků, příšerek, které mohou být pod vodou), nebo strach z vlastní smrti (že se mohou utopit), strach z vlastního selhání (nezvládnou vydržet delší dobu pod vodou), nebo strach z osamostatnění (chybí plná opora a kontakt s rodičem).
Potápění, které děti tak bavilo, se tak lehce může změnit na noční můru. V těchto chvílích je nejdůležitější být pro děti oporou a jistotou. Je potřeba děti podporovat a ujišťovat, že se jim nic nemůže stát. V žádném případě děti do potápění nenutíme, ale snažíme se je nápodobou motivovat a drobnými krůčky vést znovu k objevení podvodního světa.
Jak na to ???
- Bublejte!
- Cákejte!
- Vraťte se ke kelímku, nebo konvičce, a jen se polévejte. Rozhodně pomůže, pokud děťátko polije prvně Vás a pak Vy polijete jej.
- Sprchujte se společně a nechte vodu stékat přes obličej.
- Ukazujte svému dítěti, že mu pod vodou nic nehrozí. Když se potopí maminka/tatínek a nic se jim nestane, zkusí to určitě raději.
- Hrajte si na vrabčáky, kteří zobají nosíkem do vody, nebo další zvířátka.
- Motivujte děti k objevování a hledání hraček pod vodou.
- Nepotápějte děti, pokud na to nejsou připraveni.
Vždy, ale platí to nejzákladnější pravidlo. VŽDY DODRŽTE, CO SLÍBÍTE!! Nikdy nepotápějte/nepolévejte děti, pokud jste jim slíbili, že to neuděláte!
A NEZAPOMEŇTE, KAŽDÉ DÍTĚ JE UNIKÁT!
PRO RADOST Z VODY
Pozor na domácí bazény! Váš pes sice umí plavat, ale kolmá stěna je pro něj smrtící past
O to víc tak musíte myslet na to, že i jim vadí velká vedra. „ Nejnebezpečnější je pro ně vyhřátý a navíc uzavřený prostor, třeba takové auto,“ říká veterinář Karel Najman z veterinární kliniky AA-Vet. Ale problém nastane i v domě s prosklenou stěnou nebo střechou, hlavně směřovanou na jih nebo západ.
A myslet musíte nejen na kočky nebo pejsky, ale i malé hlodavce, morčata, křečky. „Na to lidé velmi lehce zapomínají, a pak se diví, že jim takto zavřené zvíře zahyne.“
Navíc myslete i na to, že čím je zvíře starší, tak horko hůř snáší. Stejně jako lidé. Pečlivě tak myslete na to, že je byt třeba před odchodem řádně vyvětrat a hlavně třeba psa nezavřít v koupelně. Neštěstí je pak jedna dvě.
Jak zvíře přepravovat?
Dnes už si podle veterináře můžete koupit síťku do oken. Zabrání pohybu psa z auta, vniknutí někoho cizího dovnitř a zároveň stálé větrání.
Čtěte také
„Úplně nejlépe je, zvíře samotné a v rozpáleném vozidle, nikdy nenechávat!“ Auto je ale nebezpečné i v relativním chladu. Velmi rychle se v něm zvýší teplota, a to i pokud nestojí na přímém slunci.
Znám několik psů a koček, kteří se dokázali uhřát jenom z vyhřívání na sluníčku!
Jak je to s koupáním? Může se pes utopit?
Může. Nebezpečné jsou pro ně bazény. Hlavně takové, které mají kolmé stěny. Ty jsou pak pro psa smrtící pastí. Sice dokáže plavat, ale nedokáže se z něj dostat ven, vyskočit.
„Nedokáže se, tak jako člověk, zachytit packou a vylézt. Plavě tak dlouho, dokud má sílu a pak utone,“ varuje.
Úplně samozřejmou věcí by pro každého chovatele pak měla být miska s vodou. Taky myslete na to, že ji může ve voze vylít. Takže ji musíte uložit nejlépe na podlahu nebo použít cestovní misku.
Myslete ale nejen na svého psa, ale taky na návštěvu, které zvíře vezme s sebou. A utopit se může bohužel třeba v rybníku.
Nebezpečí plavání je i v podobě přecenění sil třeba ve vodním proudu. Pokud narazíte na řeku se silným proudem, tak psa do vody nepusťte.
Někteří psi jako velcí vodníci labradoři, ohaři, novofunlanďané, vodu sice milují, ale můžou se taky takzvaně uházet míčkem k smrti. Takže taky pozor.
Rozhodně neplatí pověra, podle které psa hodíte do vody, a on vždy doplave ke břehu. Může to dopadnout špatně.
Další letní nástrahy
V létě by chovatelé neměli zapomenout ani na hygienu tlapek. „Musíte je opravdu pozorně prohlížet, ostříhat drápy. U dlouhosrstých se často dělají na tlapkách bačkory. Vytvořená plst je pak přímo magnet na osiny. Ty jsou nebezpečné hlavně svým tvarem a štětinami proti posunu, takže migruje.
„Klidně se zapíchne do tlapky a vyleze v podpaží,“ varuje. A problém může udělat i vdechnutí cizích těles. „Hlavně psi, kteří jsou nabití energií, běží v poli, větří, jsou schopni vdechnout i klásek obilí. Rozhodně nepodceňujte následné dechové potíže po podobné procházce a vyhledejte zvěrolékaře,“ uzavírá Karel Najman.
Ostatní záznamy poraden najdete v iRadiu v Dopoledni s Dvojkou.