Dospělí, kteří si pravidelně dopřávají mírné dávky alkoholu, mají v porovnání s abstinenty významně vyšší pravděpodobnost, že se dožijí věku 85 let a více, a to bez demence a dalších kognitivních poruch, tvrdí vědci. Není tedy náhoda, že si připíjíme právě na zdraví.
Studie provedená na Lékařské fakultě Kalifornské univerzity v San Diegu a publikovaná v srpnovém čísle magazínu Journal of Alzheimer's Disease navazuje na předchozí výzkumy, které nalezly korelaci mezi pravidelným mírným příjmem alkoholu a dlouhou životností.
„Tato studie je skutečně jedinečná, neboť jsme zkoumali zdraví starších mužů a žen a zjistili jsme, že konzumace alkoholu není spojena pouze se sníženou úmrtností, ale také s větší pravděpodobností, že bude i v pokročilém stáří plně zachována úroveň kognitivních funkcí,“ vysvětluje docentka Linda McEvoyová.
To, že je víno lék, tuší odborníci už dlouho. Nyní ho však můžete pít preventivně jako záruku vitálního stáří. Jen si pamatujte – všeho s mírou.
Požitkářství, pijáctví, alkoholismus
Badatelé před zahájením studie, která trvala neuvěřitelných 29 let, rozdělili konzumaci alkoholu do tří kategorií, a to na mírnou, těžkou a nadměrnou podle genderových a věkových standardů stanovených Národním institutem pro zneužívání alkoholu a alkoholismus.
Podle této definice je mírná úroveň pití alkoholu stanovena jedním alkoholickým nápojem denně pro dospělé ženy jakéhokoli věku a pro muže nad 65 let, či dvěma alkoholickými nápoji denně pro dospělé muže pod 65 let.
Jako těžká konzumace jsou pak označovány tři alkoholické nápoje denně pro dospělé ženy a pro muže nad 65 let nebo čtyři alkoholické nápoje pro muže do 65 let. Překročení této hranice je pak považováno za nadměrnou konzumaci alkoholu.
Zlatá střední cesta
Následně vědci po 29 let sledovali 1 344 starších dospělých (728 žen a 616 mužů), kteří pravidelně jednou za čtyři roky docházeli na standardní screeningový test pro detekci demence, známý jako Mini Mental State Examination.
Výsledky výzkumu potvrdily, že příjem alkoholu má na délku života a kognitivní funkce blahodárný vliv. Lidé, kteří se dožili 85 let, a to při zachování normálního výkonu všech kognitivních funkcí, pocházeli dvakrát častěji ze skupin s mírnou a těžkou konzumací alkoholu.
Abstinenti na tom byli podstatně hůře, jejich pravděpodobnost, že se dožijí tak vysokého věku, a to bez kognitivních poruch, byla dvakrát nižší.
Nejhůře na tom byli lidé z opačného konce, u nichž dlouhodobý nadměrný příjem alkoholu způsobil alkoholovou demenci, která je však na rozdíl od ostatních demencí reverzibilní – v případě abstinence může dojít k navrácení pozbytých duševních schopností.
Před zahájením alkoholové terapie se poraďte s vaším lékařem. Ne každému může tato metoda léčby svědčit.
Před zahájením alkoholové terapie zvažte svůj stav
„Tato studie prokazuje, že umírněná konzumace alkoholu může být součástí zdravého životního stylu, vedoucího k udržení kognitivních schopností i ve stáří,“ uvádí vedoucí autorka studie Erin Richard.
Zároveň však upozorňuje, že vždy musí dojít k individuálnímu posouzení fyzického i psychického stavu jedince. Někteří lidé mohou trpět zdravotními problémy, které by se konzumací alkoholu zhoršovaly.
Také psychicky slabší jedinci by mohli mít problémy s omezením alkoholu na jednu či dvě sklenky denně, což by pro ně mohlo mít negativní důsledky.
foto: Shutterstock, zdroj: Science Daily
Je realita to, co vidíme? Nebo si ji každý z nás vytváří po svém? Co nám vlastně o…
Tajná spiknutí okolo celebrit nejsou až tak nová. To první se objevilo na sklonku…
Jak přežít stáří a vyhnout se demenci – Vitalia.cz
Možná jste se setkali s poruchami paměti u některého příbuzného. „Za tetou jsem jezdila celý život. Zhoršování paměti jsme si všimli krátce před její osmdesátkou. Později se stávalo, že mě nepoznávala.
Přišla jsem k ní na návštěvu a ona se mě ptala, kdo jsem a křičela ať jdu pryč. Jindy si stěžovala na svého muže – zas včera nepřišel k večeři.
Jenže teta byla už dvacet let vdovou,“ vzpomíná Eva Adamová na zkušenosti se stařeckou demencí u blízké osoby.
Čtěte : Má smysl mobil pro seniory?
Stařecká demence je porucha paměti a dalších mozkových funkcí, která dosahuje takového stupně, že narušuje běžné denní fungování. V současné době jí v České republice trpí zhruba sto tisíc lidí starších 65 let. Přibližně každý pátý senior trpí mírnou kognitivní poruchou, tedy lehkým stupněm zapomínání. „Taková porucha je běžná a neovlivňuje nijak výrazně normální fungování člověka, ani ho neomezuje v denních aktivitách. U většiny seniorů zůstává tento stav neměnný nebo se může i částečně zlepšit, u části takto postižených lidí ale může dojít v průběhu několika let ke zhoršení stavu až do stadia demence,“ říká MUDr. Vanda Franková z Psychiatrické léčebny v Dobřanech a dodává, že mírná kognitivní porucha může ohlašovat nastupující nemoc mozku.
Jste dlouho v práci? Tak pozor!
Mnozí lidé nevědí, co to je osmihodinová pracovní doba a tráví prací mnohem více času.
Jenže odborníci varují, že přesčasy nebo obecně dlouhá pracovní doba měřitelně snižuje mentální schopnosti jedince a může ve stáří vést až ke zmíněným poruchám paměti.
Když k pracovnímu vytížení ještě přidáme stres a malou tělesnou aktivitu, vypadá to, že tu v roce 2065 bude sice hodně stoletých, ale také dementních lidí. Uznejte, že to není žádná výhra.
K tématu: Stařeckou demencí trpí 35 milionů lidí
Nemůžete si vzpomenout na jméno a hůře se vám vybavují některá slova, případně stále častěji užíváte věty: „Co jsem to jen chtěl říct?“, „Pro co jsem to jenom šel?“ nebo „Mám to na jazyku…“. Měli byste trochu ubrat a začít mozek trénovat.
V případě, že vás zhoršující se paměť již znepokojuje (týká se to většinou až seniorů), nebo si toho všimlo vaše okolí, měli byste navštívit lékaře a podrobit se testu na vyšetření mozkových funkcí. Není to nic bolestivého. „Podstoupila jsem takový test, vzpomínám si, že jsem v několika řádcích velkých písmen N musela najít M, nebo v záplavě šestek devítku.
Snad jsem nedopadla nejhůř, i když je pravda, že se člověk s postupujícím věkem hůř soustředí,“ říká téměř jedenadevadesátiletá Anna Malá.
Co tedy dělat proto, abychom ve stáří bez problému poznávali vnoučata?
Pochopitelně velkou roli hrají genetické dispozice, které sami nejsme schopni ovlivnit. Jenže je pak spousta věcí, které ovlivnit můžeme.
- Tělesná aktivita: Pohyb nesvědčí jen tělu, ale ovlivňuje i duševní zdraví. Obecně by mělo stačit si alespoň třikrát týdně trochu zacvičit nebo se projít. To znamená například 30 až 45 minut svižné chůze, protahovat nebo posilovat tělo.
- Duševní aktivita: Místo pasivního sledování televize hodně čtěte, vzdělávejte se – například se učte cizímu jazyku. Senioři mohou navštěvovat různé vzdělávací přednášky, případně Univerzitu třetího věku. Zkrátka trénujte paměť třeba osvědčeným luštěním křížovek, počítáním příkladů a podobně.
- Společenský život a sociální kontakty (i ve stáří): Důležitou roli pro celkovou duševní pohodu hraje komunikace s ostatními a platí to i pro seniory. Pravidelné srazy s přáteli i zmíněná návštěva vzdělávacího kurzu, kde se jedinec setkává s dalšími lidmi, jednoznačně mozku prospívá a hned dvojnásob.
- Zdravá výživa: Aby vše fungovalo tak jak má, je třeba tělu doplňovat dostatek vitaminů a minerálů a omezit přísun uzenin. Nekouřit a alkohol pít jen střídmě, ovlivňuje pozitivně celkový stav nejen seniorů.
- Opatrně s léky na spaní či na uklidnění: Na léky na spaní a na uklidnění sáhněte opravdu jen výjimečně. Jejich dlouhodobé užívání vede jednak k závislosti na nich, jednak ke zhoršení paměti i dalších mozkových funkcí.
- Celkový zdravotní stav: Kromě běžných preventivních prohlídek by se měl zejména senior starat o správné fungování zraku a sluchu. V případě nutnosti tedy nosit brýle nebo naslouchadlo, což je nezbytné pro dostatečný přísun informací zvenku.
- Podpůrné léky: Poslední kapitolou jsou podpůrné léky. V současné době je nabídka potravinových doplňků a léků opravdu veliká. Jak se v ní vyznat? „Je lepší vybrat si lék, nikoliv podpůrný prostředek. Lék má jasně určené složení, na rozdíl od potravinového doplňku má prokázanou účinnost a prošel dlouholetým klinickým testováním,“ uzavírá doktorka Franková.
Foto: SXC
Snižuje užívání statinů riziko demence?
Závěry rozsáhlé populační studie 1) provedené v posledních letech týmem profesorky Mary N. Haanové z Epidemiologického ústavu Michiganské univerzity v Ann Arbor vyznívají, že užívání statinů 2) snižuje u starší populace riziko vzniku demence a kognitivních poruch na polovinu.
Studie byla provedena u 1789 amerických Mexičanů v Sacramentu a navázala na starší výzkumy z roku 1997 zabývající se rizikovými faktory pozdější demence.
Mezi ty se zařadily především metabolické faktory; například pacienti s diabetem druhého typu měli třikrát častěji Alzheimerovu demenci.
Citovaná studie nebyla koncipována jako léčba již vzniklé demence, ale jako její prevence ovlivněním nepříznivého metabolického stavu. Do studie bylo zařazeno 1789 účastníků bez prokazatelné demence, z nichž 27 % (452 osob) užívalo v některé době statiny.
Během pětiletého sledování s dvanácti- až patnáctiměsíčními kontrolami byla diagnostikována demence nebo zhoršení kognitivních funkcí celkem u 130 osob.
Při přepočtu rizik s přihlédnutím k dalším faktorům, kterými byly dosažené vzdělání, kouření, přítomnost nejméně jedné alely Apo E4, anamnéza diabetu a cévní mozkové příhody na počátku studie, bylo konstatováno poloviční riziko u osob, které užívaly statiny (relativní riziko 3) = 0,52; 95% interval spolehlivosti 0,34–0,80). Pravděpodobný mechanizmus příznivého působení spočívá podle autorů studie v snížení vysokých koncentrací inzulinu v mozku, které působí patogenně v rozvoji Alzheimerovy demence.
„U starých lidí najdete mnoho chronických nemocí, v 75 až 80 letech průměrně okolo šesti. Kolika léků je pak zapotřebí? Naše studie však naznačuje, že začnete-li s léčbou statiny dříve, než se rozvine demence, můžete její výskyt omezit na polovinu,“ řekla M. N. Haanová v prohlášení pro média. „Neříkáme, že by lidé měli užívat statiny z jiných indikací, než pro které jsou určeny, ale naše studie nadějně otevírá možnosti k jejich testování v prevenci demence a kognitivních poruch.“
Tato studie není první, pokud jde o vztah mezi léčbou statiny a demencí.
Z pensylvánské studie publikované v roce 2002 4) na vzorku 845 osob v průměrném věku 80 let vyplývá, že pacienti trpící demencí užívali látky snižující nadměrný obsah lipidů v krvi méně často než osoby, které demencí netrpěly.
Autoři si nebyli jisti jednoznačnými příčinami vedoucími k onemocnění (etiopatogenetickými souvislostmi) a v závěrech studie uvedli, že není jisté, zda jde o preventivní působení statinů, nebo zda se v zásadě liší předepisování léků dementním a nedementním pacientům.
Na druhé straně se objevují zcela protikladné názory, vycházející rovněž z velkých a seriózních studií.
Rotterdamská prospektivní studie 5) nesoucí ve svém názvu provokativní otázku, zda tuk v dietě hraje nějakou roli, sledovala u 5395 starých osob, jejichž kognitivní funkce nebyly zhoršeny, stravovací zvyklosti, především souvislost mezi vysokým příjmem celkových tuků, saturovaných tuků, cholesterolu, a naopak nízkým příjmem nenasycených a polynenasycených mastných kyselin a rozvojem demence. Studie trvala šest let a její závěry vyzněly jednoznačně v tom smyslu, že takto nastavený dietní režim nesouvisí s vyšším rizikem demence kteréhokoli typu.
Vancouverská studie z roku 2005 6) provedená v tříletém období u 2798 osob v průměrném věku 65 let bez příznaků demence zjistila, že užívání statinů nesnižuje riziko budoucího výskytu demence kteréhokoli typu, naproti tomu však v sekundární analýze prokázala, že aktuální užívání léků snižujících hladinu lipidů je spojeno s nižším výskytem všech demencí, včetně Alzheimerovy. Tyto skutečnosti navozují opět otázku uvedenou v zmíněné pensylvánské studii.
Podobné zjištění přináší také baltimorská studie z téhož roku, 7) jejímž východiskem bylo, že byl sice zjištěn nižší výskyt demencí všech typů u pacientů léčených statiny, neexistují však prospektivní studie vztahů mezi užíváním statinů a incidencí demence. Tři roky bylo v jednom okresu sledováno 5092 osob starších 65 let, použitelná data byla získána od 4895 respondentů.
Na počátku studie byla demence diagnostikována v 355 případech, z toho v 200 případů šlo o demenci Alzheimerovu, přičemž užívání statinů negativně korelovalo s prevalencí 8) demence (relativní riziko = 0,44, 95% interval spolehlivosti 0,17–0,94).
Po třech letech bylo mezi 3308 přežívajícími identifikováno 185 případů demence (104 s Alzheimerovou demencí), ale užívání statinů nepředpovídalo nižší výskyt demence (relativní riziko = 1,19 pro všechny demence a 1,04 pro Alzheimerovu).
Autoři uzavírají, že přestože prevalence demencí je u pacientů užívajících statiny nižší, nebyl zjištěn žádný vztah mezi léčbou statiny a budoucí incidencí demence včetně Alzheimerovy; je proto nutný další výzkum, dříve než budou zahájeny ekonomicky náročné klinické studie využívající statiny pro prevenci demencí.
Tento kritický postoj je patrně třeba zaujmout i k výsledkům předkládaným skupinou M. N. Haanové, ačkoli jsou povzbudivé. Vždyť sama vedoucí projektu se vyjadřuje podobně opatrně.
Přestože autoři nestavějí souvislosti ve smyslu „snížení lipidů = snížení demence“, ale příčinu spatřují v ovlivnění vysokých koncentrací inzulinu v mozku, nemusejí být souvislosti tak jednoduché.
Na ochranném vlivu se nemusejí podílet přímo statiny, pozitivní roli může hrát také celkově lepší zdravotní stav, kvalitnější sebepéče a možná i lepší socioekonomický status, o němž by mohla svědčit také větší investice do léčby.
Alzheimerova choroba – stádia a příznaky
Alzheimerova choroba je závažné onemocnění, které způsobuje nevratné změny v mozku. Postihuje především starší osoby, u nichž se vlivem nemoci rozvíjí demence a jejich osobnost se mění k nepoznání. Nemoc je smrtelná a neexistuje na ni žádný lék, léčba proto spočívá jen v tlumení příznaků.
Alzheimerova choroba je závažné onemocnění mozku, které postihuje především pacienty starší 65 let, a o něco častěji ženy. Bývá také nejčastější příčinou demence, vlivem které jsou pacienti stoprocentně odkázání na pomoc druhých.
Příznaky a stádia Alzheimerovy choroby
Ztráta paměti
Nemoc se může rozvíjet nenápadně. Varovným signálem zpravidla bývá to, že starší osoba neustále něco hledá a nechává věci na neobvyklých místech – například klíče v troubě.
Nepamatuje si činnost, kterou vykonávala před několika vteřinami, ani to, co měla k obědu, ale dokáže vám dopodrobna odvyprávět příběh, který se jí stal před padesáti lety. Do jisté míry zapomínáme všichni – například telefonní čísla, po čase si ale vzpomeneme.
Lidé nemocní Alzheimerem však zapomínají mnohem častěji, a nakonec si nevzpomenou vůbec.
Potíže s řečí a orientací v prostoru a čase
Postupem času se objevují také potíže s řečí, nemocný si nemůže vzpomenout na slova, a tak k jejich vysvětlení používá opisy: „To, jak se tím odemykají dveře,“ a podobně. Pacient nemá ponětí, jaký je den, měsíc či rok.
Zhoršující se racionální úsudek a abstraktní myšlení
Lidé trpící Alzheimerovou chorobou mohou při vykonávání nějaké činnosti zapomenout na dítě, které mají zrovna na starost. Mohou dokonce zapomenout, že nějaké takové dítě vůbec existuje. Často se nevhodně oblékají. Například si berou několik vrství košil na sebe. Pro lidi s Alzheimerem bývá najednou nemožné platit složenky, protože úplně zapomenou, co čísla znamenají a k čemu jsou.
Změna osobnosti
Nemocný ztrácí zájem o činnosti, které do té doby rád vykonával. Může být agresivní, sobecký či mrzutý. Pacient si na rozdíl od okolí nemoc neuvědomuje, své blízké nepoznává a obviňuje je ze spiknutí, krádeží a lží. Ti to často velmi špatně nesou.
V končeném stádiu nemoci má člověk problém s chůzí, stravováním nebo udržením moči. Opakuje pár slov dokola nebo nemluví vůbec. V tento okamžik je plně závislý na pomoci druhých.
Demence
Jedním z důsledků Alzheimerovy choroby je demence. Alzheimerova nemoc stojí za 50 až 60 % případy. Demence v průběhu času zhoršuje některé funkce mozku, například paměť, myšlení, jazyk, plánování a také osobnost. A jaké jsou nejčastější příznaky demence?
- Problémy s pamětí
- Problémy s myšlením a plánováním
- Problémy s vyjadřováním
- Neschopnost rozpoznávat lidi a věci
- Změna osobnosti
Příčiny Alzheimerovy choroby
Příčiny nemoci zatím nejsou zcela známé. Na jejím vzniku se pravděpodobně podílí hned několik faktorů, z nichž jeden je dědičnost a druhý stáří. Se zvyšujícím se věkem pravděpodobnost onemocnění stoupá. Onemocnět ale mohou i mladší lidé. Ve středním věku typicky onemocní boxeři, u nichž je nemoc způsobena také častými otřesy mozku.
V České republice je výskyt Alzheimerovy choroby momentálně odhadován na 100 tisíc obyvatel, se stárnoucí populací však bude nemocných výrazně přibývat. Podle průzkumů častěji onemocní ženy, u nichž nemoc souvisí s hormony a delší průměrnou délkou života.
Léčba
Léčba Alzheimerovy choroby zatím neexistuje, nemocní jsou tak závislí na lécích, které tlumí příznaky. Ty ale účinně pomáhají jen v raných stádiích nemoci. Choroba je sama o sobě smrtelná. Průměrná doba přežití se udává osm let od prvních příznaků. Proto je velmi důležitá včasná diagnóza a nasazení léků, které průběh nemoci zpomalí.
Nemocní užívají kognitiva, která zlepšují funkce jako myšlení, paměť či orientaci a zabraňují odbourávání acetylcholinu, který je důležitý pro přenos nervových signálů.
Tyto medikamenty se užívají hlavně na začátku nemoci nebo u středně pokročilých stádií.
Pacientům pomáhají také hypnotika, tedy léky na poruchu spánku, neuroleptika na odstranění agresivity a neklidu, antidepresiva a léky proti úzkosti.
Prevence
Prevence proti nemoci neexistuje. Její vznik nelze ovlivnit ani zdravým životním stylem a dostatkem pohybu. Takto posílený organismus je v případě onemocnění však schopný nemoci déle odolávat. Doporučuje se také mozek trénovat – namáhat ho luštěním křížovek a poslechem hudby.
Jak pečovat o nemocného v pokročilém stadiu demence
U každého člověka, který trpí Alzheimerovou nemocí (AN) nebo podobným postižením, se tato nemoc projevuje jedinečným způsobem. To znamená, že se nedá dopředu určit, které příznaky nemoci se u nemocného projeví, a jak rychle bude nemoc postupovat.
Někdy se i ty nejběžnější příznaky projeví méně často a naopak vzácnější příznaky se u našeho nemocného objevují více. Některé i často popisované příznaky se nemusí projevit vůbec.
Co musíme očekávat s postupem nemoci
Je těžké poznat, kdy nemoc vstoupila do posledního stádia, a jak dlouho bude tato obtížná část trvat. Konečné stádium může trvat několik týdnů ale i let.
I když už nemocný člověk ztratil schopnost vykonávat mnohé z činností, stále vnímá okolí a je schopen se z něčeho těšit. Proto bychom se měli zaměřit na to, aby jeho fyzické, psychické i duchovní potřeby byly uspokojeny.
Člověk s touto nemocí, která je spojená s demencí a zhoršujícími se fyzickými obtížemi, většinou potřebuje celodenní péči.
Nemocný má málo energie, často spí, špatně jí a ztrácí na váze, stává se inkontinentním (neudrží moč a posléze ani stolici), má problémy s komunikací, chůzí a někdy i s polykáním.
Je také náchylnější k různým nemocem. Mezi ty hlavní patří zánět močových cest a zápal plic, je také ohrožen proleženinami.
Zajištění budoucnosti
Pokud je to možné, jak pečovatelé, tak rodinní příslušníci by se měli pokusit o to, aby i nemocný mohl rozhodovat o své budoucí péči. Tato rozhodnutí je lepší učinit udělat již v začátku samotné nemoci.
Je-li tedy nemocný schopen se ještě zodpovědně chovat, měl by se sám rozhodnout o záležitostech týkajících se umělé výživy a resuscitace.
U nás to bohužel není ještě zvykem, ale tyto jednoduché principy by se jistě měly stát součástí dobré praxe a naplnění práv člověka, tedy i těžce nemocného pacienta.
Je obvyklé, že v rodině nebo mezi pečovateli se najde vždy někdo, kdo v konečné fázi nemoci nejvíce ovlivňuje způsob péče o nemocného.
Naštěstí ve spolehlivých rodinách je tento člověk určen již v začátku nemoci s ohledem na přání a požadavky nemocného.
Žije-li nemocný v instituci – domově důchodců nebo v ošetřovatelském zařízení, měla by se celá jeho rodina spolupodílet na organizování péče.
Péče o nemocného v posledním stádiu nemoci záleží na rozhodnutí nemocného, pečovatele a lékaře a vyžaduje pečlivé rozmyšlení a zejména respektování přání pacienta. Pečovatelé se často dostanou do situací, kdy je nutno udělat závažná rozhodnutí.
Mám dát maminku do nějaké instituce? Když ano, tak do jaké? Když už tatínek nemůže polykat, má být vyživován sondou? Přál by si to, kdyby se sám mohl rozhodnout? V jakém případě má tatínek podstoupit operaci? Má být resuscitován, pokud se dostane do situace, kdy bude ohrožen jeho život, třeba při infarktu?
Je těžké tyto otázky zodpovědět a správně se rozhodnout. Pečovatelé by je mohli konzultovat s ostatními členy rodiny a zdravotníky, ale zásadní váhu by mělo mít přání pacienta samotného či tlumočené člověkem, který se o něj dlouhodobě staral.
Hospic
Hospic je místo, kde je zajišťována péče hlavně o nemocné trpící onkologickými onemocněními a poslední dobou (ale zatím spíše v zahraničí) také o nemocné v posledním stádiu demence. V hospicu je péče (které říkáme péče paliativní) zaměřena především na zmírnění bolesti a zajištění pohodlí. Péče o nemocného v hospicu velice pomůže rodině pečující o tohoto člověka.
Jak zvládnout péči
Poslední stádium demence vyžaduje detailní naplánování péče o nemocného. S tím, jak nemoc probíhá u každého různě, budou i nároky na péči různé. Je však dobré vědět, jak tato fáze nemoci probíhá obvykle. Tak se lépe budete moci připravit na situace, ke kterým může dojít.
Následující tipy jak zvládnout péči by Vám měly pomoci vyrovnat se s některými problémy, které mohou nastat. Pro získání dalších informací kontaktujte lékaře nebo jiného profesionálního zdravotníka. Informace také získáte na kterémkoli kontaktním místě České alzheimerovské společnosti (ČALS).
Zhoršení hybnosti
S postupem nemoci si nebude člověk trpící Alzheimerovou nemocí schopen naplánovat svou činnost a ani s některou aktivitou sám začít.
Pečovatel by proto měl vytvořit denní plán, nemocného laskavě přimět k určité jednoduché činnosti a tím zajistit, aby byl nemocný pokud možno co nejvíce aktivní.
Nemocnému by se mohlo líbit pohybování se do rytmu hudby, avšak často pouze tehdy, pokud mu budete pomáhat a podporovat ho. Tato jednoduchá aktivizace by mohla zabránit ztrátě svalové hmoty stejně účinně jako cvičení, na které již pacient nestačí.
Pokud se nemocný stane nepohyblivým natolik, že zůstane upoután na lůžko, mohou u něj vzniknout proleženiny. Tato poškození pokožky, podkoží i hlubších tkáňových struktur vznikají tlakem v situaci celkového oslabení organismu.
Většině proleženin, ne však všem, můžeme předejít tím, že uvolníme tlak na pokožku.
To můžete zajistit polohováním nemocného každé dvě hodiny, zvedáním nohou z postele, používáním polštářů, podložek, nafukovacích matrací a podobně a také je nutné, aby prostěradlo bylo stále suché a pevné, bez záhybů.
Další rady, jak předcházet proleženinám jsou: udržovat prostěradlo čisté, suché, bez drobků od jídla; udržovat nemocného v suchu a čistotě, používat jemné mýdlo k mytí pokožky a vždy ji řádně vysušit ale nedřít; promazat pokožku krémem, ošetřit zejména místa, kde působí tlak (všechna místa, kde je pod pokožkou patrná kost). Tyto metody nelze dost dobře a přesně popsat. Zdravotní sestry jsou v tomto ohledu skutečně velkými odborníky a rády Vám poradí, jak zajistit prevenci proleženin.
Nedostatek pohybu může také vést ke ztuhnutí končetin. Pokud nejsou paže a nohy pravidelně natahovány, zůstanou trvale pokrčené. Pravidelné jemné cvičení pomůže tento problém vyřešit.
Fyzioterapeut (rehabilitační pracovník) Vám může poskytnout velmi cenné rady.
Je užitečné jej konzultovat, posoudí stav pacienta a doporučí Vám jednoduchá cvičení, která budete moci s pacientem provádět a zabráníte ztuhnutí a tzv. kontrakturám (zkrácení svalů a šlach).
Jídlo a polykání
Pacienti s Alzheimerovou chorobou mají (z příčin, které dosud neznáme) vyšší energetickou potřebu než zdraví lidé stejného věku. Je nutné zvážit mnoho věcí týkajících se stravování nemocného v pokročilém stádiu demence.
Je toho hodně, co může nemocného při jídle rušit anebo ho dokonce od jídla odradit (zvuky, pachy, rozhovory). Stravovací režim by měl být přizpůsoben potřebám nemocného. Například některý nemocný bude raději jist vícekrát denně a jinému zase vyhovují větší porce pouze třikrát denně.
Často potřebuje nemocný pouze nepatrnou pomoc či správné uspořádání talíře a jídla na něm, aby začal jíst sám.
Pokud má nemocný větší problémy s polykáním tekutin než soust anebo naopak, je dobré zkusit mu připravit stravu takové konzistence, aby mu co nejvíce vyhovovala. Může pomoci, když se jídlo rozmíchá nebo když se střídá snědení malého kousku jídla a zapití nápojem. Důležitou zásadou je také nemíchat tekutiny a tuhá sousta a jídla (mléko a cereálie atd.).
Nechte nemocnému dost času na to, aby mohl vše v klidu sníst. Nenabízejte mu další sousto, dokud to předešlé nespolkl.
Nemocný by měl pří jídle sedět pokud možno vzpřímeně a po jídle by si neměl hned lehat, protože polknuté jídlo by se mohlo dostat zpět do jícnu. Problémy s polykáním mohou vést ke vdechnutí sousta a k dušení.
Proto je dobré v případě těchto obtíží konzultovat lékaře či zdravotní sestru a poučit se i o první pomoci v případě vdechnutí sousta.
Výživa a úbytek na váze
Pro všechny nemocné s Alzheimerovou chorobou je potřebná taková strava, která zajišťuje přiměřenou a dostatečnou výživu. Pečovatelé musí být v tomto ohledu trochu tvůrčí a vynalézaví. Možná by bylo dobré promluvit si o tom s profesionálem (dietní sestrou, zdravotní sestrou anebo s lékařem), který rozumí tomuto problému a je schopen Vám pomoci.
Je důležité všímat si, zda nedochází u nemocného k úbytku na váze. Mohlo by to totiž znamenat přítomnost nějaké další nemoci, kterou by bylo potřeba léčit. Deprese je jedna z nemocí často doprovázející demenci, která může způsobit ztrátu chuti k jídlu.
Chuť k jídlu také ovlivňují některé léky, a proto by se při úbytku na váze měl lékař zaměřit i na ně. Jak jsme již výše uvedli, i sama Alzheimerova nemoc přináší vyšší energetickou spotřebu, pacienti hubnou i při normální stravě.
Proto je potřeba dbát na vydatnou stravu a je vhodné ji doplňovat ještě komerčně připravenými dietními doplňky. Jsou to malé krabičky s nápojem, který má chuť ovocného mléčného koktejlu, ale obsahuje úplnou výživu. Pro pokrytí celodenní potřeby postačují obvykle tři tyto krabičky.
Na doplňkovou výživu (formou tzv. popíjení – sippingu) se můžete informovat také v lékárnách.
Žízeň a dehydratace
Nemocný trpící Alzheimerovou nemocí si nemusí vždy uvědomit, že má žízeň. Zapomene se napít vody nebo jiného nápoje.
Pokud má nemocný problémy s polykáním tekutiny, zahustěte ovocný džus, čaj či jiný nápoj želatinovým přípravkem (který je opět za tímto účelem vyráběn některými firmami), podávejte krémové polévky, ovocné pyré a podobně.
Snažte se, aby každodenní příjem tekutin byl alespoň dva litry. Nezapomeňte, že káva a silný čaj působí močopudně a tím zvyšují výdej tekutin.
Hygiena a kontinence
Je pravděpodobné, že nemocný, který je v posledním stádiu Alzheimerovy nemoci bude potřebovat pomoci s osobní hygienou i s úkony na toaletě. Pokud je inkontinentní, ujistěte se, že to není způsobeno infekcí či jinou chorobnou příčinou. Pokud myslíte, že ano, poraďte se s lékařem o možné léčbě.
Vytvořte si jednoduchý záznam, kde budou všechny zvyky nemocného týkající se koupání, doby močení, příjmu tekutin (čas i množství), hlavního jídla a užívání léků. Tento zápis Vám pomůže odhadnout, pro které úkony je vhodný čas. Pokud toto zjistíte, můžete dopředu naplánovat, kdy je například třeba jít s nemocným na toaletu.
Všímejte si i neverbálních projevů (neklid, pohrávání si s oblečením). Opět Vám to pomůže předejít nežádoucím situacím.
Vytvořte plán, kdy má nemocný chodit na toaletu. Nejprve ihned po ránu, po jídlech a před spaním. Mezi návštěvami toalety ponechte alespoň dvě hodiny pauzu, aby se močový měchýř mohl naplnit, a tak se udrželo svalové napětí. Nemocnému podávejte po celý den dostatek tekutin – nejpozději však alespoň dvě hodiny před spánkem. Omezte příjem kávy, silného čaje a uměle slazených nápojů.
Pokud nemocný není schopen udržet stolici, obraťte se na lékaře, jestli to není projev jiné nemoci. Jestliže lékař nemůže najít jinou příčinu, pokuste se pozměnit stravu nemocného. Vyvarujte se projímavě působících jídel (u každého pacienta to může být jiné jídlo či nápoj) a přidejte potraviny obsahující vlákninu.
Komunikace
S postupem nemoci nebude člověk trpící Alzheimerovou nemocí schopen se vyjadřovat slovy. Místo toho zjistíte, že jen mumlá nebo používá řeč tak, že nemá žádný význam. Dále ale můžete komunikovat pomocí gest, dotyku a společně vykonávaných drobných činností. Mějte na vědomí, že mimoslovní (nonverbální) komunikace má pro pacienta stejný význam jako rozhovor pro člověka zdravého.
Největší starost, kterou mají pečovatelé starající se o nemocného v poslední fázi demence je, zda nemocný nemá nějaké obtíže nebo bolesti, které jim není schopen sdělit.
Pozorný pečovatel ale většinu potíží pacienta umí velmi citlivě vypozorovat.
Přesto je nutné pravidelně kontrolovat jednotlivé funkce, jejichž porucha by pacientovi byla nepříjemná (pravidelné vyprazdňování, stav kůže, správná a pohodlná poloha a podobně).
A co ještě
S postupem nemoci se mohou objevit další změny chování či další potřeby nemocného, péče může být složitější. Může to být nevhodné dotýkání se ostatních nebo jiné náhlé a nepředvídatelné chování. Pokud má nemocný jakékoli záchvaty, požádejte lékaře o radu, jak je máte zvládat.
Pečovatel také musí často pomáhat nemocnému se zubní či ústní hygienou. Pokud potřebujete poradit, jak cokoli z toho zvládnout, můžete se také obrátit na nebližší pobočku České alzheimerovské společnosti nebo na linku pomoci 283 880 346. Tam Vám buď poradí, nebo doporučí odbornou pomoc.
Péče o sebe
To nejdůležitější, pokud pečujete o nemocného Alzheimerovou chorobou, je, abyste Vy sami byli k sobě upřímní. Abyste si uvědomili, kde je hranice toho, kdy péči zvládáte a kdy už ne. Pokud vaše vlastní zdraví není v pořádku nebo pokud se cítíte unaveni, přemýšlejte o dalším způsobu péče o nemocného a vyhledejte pomoc.
Obraťte se na své nejbližší – rodinu a přátele – kteří Vám podají pomocnou ruku a také Vám budou naslouchat.
Kontaktujte ČALS, kde Vás budou informovat o svépomocných skupinách pečovatelů, respitní péči a dalších možnostech, které Vám jistě pomohou. Váš lékař Vám také může poradit a pomoci.
Zjistěte si, kde najdete pomoc a hlavně dobře pečujte sami o sebe. Je to důležité nejen pro Vás ale zejména pro Vašeho blízkého, který Vás stále potřebuje.
S využitím podkladů ADI připravily MUDr. Iva Holmerová, Ph.D. a Eva Studnická
Chcete se vyhnout demenci? Začněte se jí bránit už teď, tohle funguje
- Ještě před dvaceti lety byli lékaři bezmocní. Demenci považovali za přirozený a nevyhnutelný důsledek stáří a pacientům dávali jen mizivou naději. V posledních dvaceti letech bylo publikováno více než 73 000 výzkumů o příčinách a léčbě demence. Co dělat, abychom se demenci vyhnuli?
-
Alzheimerova choroba trápí už přes čtyřicet milionů lidí po celém světě a počet nemocných dál roste. Odhaduje se, že do roku 2050 vzroste v celém světě minimálně na sto patnáct milionů případů. I proto by se měl každý nejpozději kolem padesátky soustředit na to, jak často se hýbe. Chce to minimálně dvacet minut ostré chůze denně nebo svižnější jízdu na kole párkrát do týdne. Dokládají to i aktuální výzkumy: ti, kteří pravidelně cvičí, mají na rozdíl od gaučových typů lepší paměť, postřeh a lépe dovedou řešit problémy. Vědci také zjistili, že čím víc se hýbeme, tím méně mozkových buněk ztrácíme.
Pozor, demence hrozí i vám! Těchto pět triků vám pomůže se jí vyhnout -
Aby mozek nezakrněl a zůstal co nejdéle zdravý, je třeba ho používat. Co vám k tomu může pomoct? Malujte a kreslete. V německé studii prováděné u šedesátníků a sedmdesátníků, kteří navštěvovali lekce umění, si jejich mozky během čtrnácti týdnů vytvořily nová spojení v oblastech, kde se měla spojení ztrácet kvůli postupujícímu věku. Můžete také skládat puzzle a hrát stolní hry a nebo zkuste nový jazyk. Vědci zjistili, že u lidí, kteří mluví více než jedním jazykem, stárne a degeneruje mozek pomaleji než u těch, kteří mluví jen jednou řečí.
9 příznaků, podle kterých poznáte, že má vaše babička alzheimera -
Mozek potřebuje každý den kvalitní ovoce a zeleninu. Vědci obzvlášť doporučují špenát, ananas a borůvky a z koření například kurkumu. Mozek se také neobejde bez tuků. Nejzásadnější jsou pro něj vícenenasycené mastné kyseliny omega3. Jejich základními zdroji jsou ryby, oříšky, semena a listová zelenina. Mozek ale také potřebuje palivo: glukózu. Organismus ji pro něj získává ze sacharidů, tedy ze složitějších cukrů a škrobů. Čerpejte je proto z celozrnného pečiva, těstovin, brambor a rýže.
Nepůjde to ani bez bílkovin. Jsou zdrojem aminokyselin, ze kterých se vytvářejí mimo jiné i regulátory a nervové přenašeče. To jsou látky důležité pro pochody probíhající v mozku. Vhodným zdrojem bílkovin jsou ryby, netučné druhy masa, vajíčka, netučné mléčné výrobky, sója, ořechy a luštěniny.
Tohle musíte mít v lednici. A už nebudete potřebovat žádné doplňky stravy! -
Když spíme, náš mozek vyplavuje toxické sloučeniny a zároveň třídí všechno, co se stalo během dne. Když spíme málo nebo nespíme dost hluboce, ztrácíme energii, ale mozek i předčasně stárne. Potřeba spánku je ale u každého jiná a mění se i s věkem. Takže spíš než abyste řešili, kolik hodin denně máte spát, uvažujte, jak se cítíte během dne: unavení, nebo plní energie? Také mějte v ložnici co největší tmu a vyhoďte z ní všechnu elektroniku.
Co o vás prozradí polohy ve spánku? To jste asi nečekali! Pozor! 7 věcí, které děláme, ale které nejsou tak prospěšné, jak vypadají!