Jak poznáte, že se o vás pokouší mrtvice

Fotografie: Pexels

K mrtvici dojde tehdy, když do mozku přestane proudit krev. Mozkové buňky tak začnou velmi rychle umírat a to se nepříjemně odrazí i na celém našem těle. Dle odborníků může mozková příhoda potkat naprosto každého. Avšak třetina hospitalizovaných jsou pacienti nad 65 let.

Vysoký cholesterol, vysoký krevní tlak a také kouření jsou rizikovými faktory. Pokud ale rozpoznáte včas, že se o vás pokouší mrtvice, máte velkou šanci, že se zachráníte před nejhorším.

Jde o každou minutu

Každý odborník vám potvrdí, že jakmile vás zasáhne mrtvice, hraje se o čas. Pokud k postiženému dorazí včas a dokážou mu do hodiny poskytnout nezbytnou péči, nejen, že zabrání úmrtí. Dokáží tím také odvrátit katastrofální trvalé následky.

Fotografie: Pixabay

ěkteré z následujících symptomů se mohou objevovat po dlouhou dobu. Hodiny, dny a někdy i týdny. Toto jsou první varovné signály, na které si musíte dát pozor.

Ochrnutí obličeje a slabost v končetinách

Zdá se vám, že jedna polovina obličeje je jaksi povislá? Nepoznáváte se v zrcadle? Odborníci doporučují se na sebe usmát. Tento spolehlivý test vám odhalí, zda jsou svaly jedné poloviny obličeje opravdu ochrnuté. Ochrnuté koutky nezvednete.

Pokud někdo dostal mrtvici, náhle pocítí ochablost i necitlivost v jedné z končetin. Nejčastěji je to ruka. Dojde k tomu jen na jedné polovině těla. Pokud se chcete otestovat, zvedněte obě ruce nad hlavu. Zvládli jste to? Nebo jedna zůstala o kus níže než druhá?

Problémy s řečí a bolest hlavy

Dalším častým příznakem je problém s mluvením. Pokud jste po mrtvici, bude vám činit potíže vyslovovat slova. Začnete jakoby šišlat a vynechávat. Jako test se můžete pokusit opakovat jednu větu několikrát.

Fotografie: Freepik

Jste schopni ji odříkat bez problémů? Dejte si pozor také na náhlou a prudkou bolest hlavy. Pokud je to něco mimořádně bolestivého, doporučujeme vyhledat odbornou pomoc.

U mrtvice rozhoduje čas. Příliš se o ní nemluví, ale každý den na ni jen v Česku umírají desítky lidí | Zdraví

Lidé se nejvíce bojí infarktu. V mediální hitparádě nemocí je na samém vrcholu. Ale ten lékaři dokážou velmi úspěšně zvládnout. Mozková mrtvice je minimálně stejně nebezpečná.

Cévní mozková příhoda, iktus nebo lidově mrtvice. Moc se o ní nemluví, ale každý den na ni jen v Česku umírají desítky lidí. „Jedna věc je závažnost onemocnění, a druhá je účinnost léčby,“ říká profesor neurologie Robert Mikulík. Působí jako vedoucí Komplexního cerebrovaskulárního centra První neurologické kliniky Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně.

„Mozková mrtvice je velice závažné onemocnění, které pacienta ohrožuje nejenom tím, že může zemřít, ale může zůstat dlouhodobě, i do konce života, invalidní a připoutaný na lůžko,“ vysvětluje neurolog. „Mnoho pacientů může mít navíc poruchu komunikace.“

Jde o velmi stresovou situaci jak pro nemocného, tak rodinu nebo ošetřující personál. Léčba mozkové mrtvice je v dnešní době naštěstí velice účinná. Je dokonce jedna z nejvíce efektivních v medicíně.

Jde o minuty

„V Česku jsme na světové špici v léčbě iktu i srdečního infarktu,“ pochvaluje si Mikulík. Obě tato onemocnění vyžadují okamžitou lékařskou péči. Jakákoliv prodleva znamená snížení šance, že léčba bude účinná. Lidé však příznaky mrtvice stále podceňují. Do nemocnice se dostanou několik hodin po jejím vzniku.

„V takové chvíli už můžeme pouze řešit následky, což je daleko složitější, méně účinné a často jde o běh na dlouhou trať,“ stěžuje si lékař specialista na mrtvice. Mozková mrtvice je akutní stav, při kterém dojde k náhlé poruše krevního oběhu v mozku.

„Laicky řečeno se ucpe nebo praskne mozková tepna,“ vysvětluje Mikulík. „Část mozku nedostává kyslík a živiny, takže přestane fungovat. Příznaky se proto projevují okamžitě a náhle, z plného zdraví.“ Konkrétní projevy nemoci se odvíjí od umístění poškození.

„Když je zasaženo centrum řeči, člověk najednou mluví nesrozumitelně a zmateně,“ říká Mikulík. „Pokud je postižena oblast, která je zodpovědná za hybnost jedné poloviny těla, člověk na tuto polovinu těla ochrne.“

Rizikové faktory

Za vznikem mozkové mrtvice stojí nejčastěji ateroskleróza, neboli zneprůchodnění tepen vlivem ukládání tuků na jejich stěnách. Devadesát procent mrtvic přitom vzniká z deseti nejčastějších rizikových faktorů aterosklerózy.

Patří k nim například kouření, vysoký krevní tlak, fibrilace srdečních síní (porucha rytmu, při níž se jejich stěny nedostatečně stahují), nadváha nebo diabetes („cukrovka“). Všechny tyto problémy poškozují tepny v mozku nebo jiným způsobem zvyšují šanci vzniku krevní sraženiny, která následně mozkovou mrtvici způsobí.

„U mladých pacientů jsou příčiny vzniku mozkové mrtvice odlišné,“ popisuje Mikulík. „Často jde např. o poranění tepny v důsledku prudkého pohybu hlavou nebo poruchy krevní srážlivosti podpořené kouřením, antikoncepcí nebo užívám drog.“

Kohokoliv, kdykoliv

Mrtvice může postihnout prakticky kohokoliv a kdykoliv. Některé skupiny pacientů jsou však přece jen více ohrožené. „Nejvyšší výskyt je však u lidí nad 65 let. S přibývajícím věkem pravděpodobnost vzniku rapidně roste,“ říká Mikulík.

„Obecně jsou nejohroženější skupinou lidé, u kterých se setkává několik rizikových faktorů naráz,“ dodává. Při mozkové mrtvici znamená čas vše. Čtvrtina lidí po záchvatu zemře, u zbývajících je velké riziko trvalého postižení.

Mozek je totiž extrémně citlivý na přísun kyslíku a živin. Když je nedostává, tak v průměru každou minutu odumírají zhruba dva miliony mozkových buněk.

Proto také platí, že čím dřív začnou odborníci s léčbou, tím větší oblast mozku zachrání. Důležité tedy je včas poznat, že k ataku mrtvice došlo.

Metoda FAST

Jenže to nemusí být zrovna snadné. „Mrtvice se může projevovat rozličnými symptomy, které se objeví náhle, z plného zdraví. Ve většině případů se ale projeví některým ze tří hlavních příznaků, vysvětluje Mikulík. „Člověk si je může zapamatovat pomocí takzvané metody FAST – Face, Arm, Speech, Time.“

Jedná se o ochabnutí části obličeje (Face), především ústního koutku (skles), nemožnost hýbat horní končetinou (Arm) či dolní končetinou na jedné polovině těla a nesrozumitelná, zmatená řeč (Speech).“

V akutní fázi je nejdůležitější postiženému ihned zavolat záchranku na čísle 155. Čím dříve se dostane do lékařské péče, tím vyšší je šance na jeho uzdravení (Time). „Jako laik přivoláním záchranky uděláte maximum – jedná se o naprosto zásadní krok, kterým skutečně můžete zachránit život,“ připomíná brněnský lékař.

Když už se to stane…

Poměrně častou příčinou vzniku mrtvice bývá nepravidelnost srdečního rytmu, například už zmíněná fibrilace síní. „V případě fibrilace srdečních síní dochází ke stagnaci krve v srdeční síni a k tvorbě krevních sraženin,“ vysvětluje Mikulík. „Ty se v jeden moment uvolní a docestují do mozku, kde ucpou tepnu.“

Fibrilace síní se projevuje nepravidelností srdeční frekvence. Proto je důležité, aby si zejména starší lidé občas změřili vlastní tep. V případě, že bude nepravidelný, stačí k potvrzení diagnózy pouze EKG.

„Prevence potom spočívá v podávání léků, které ředí krev, a tato forma prevence je velmi účinná,“ líčí Mikulík. Pokud k mrtvici přece jen dojde, léčba začíná okamžitě. První léčebné postupy aplikuje už posádka sanitky.

Léčba začíná v sanitce

„Díky výborné spolupráci se záchranáři jsou iktová centra informována o příjezdu pacienta dopředu,“ popisuje Mikulík. To umožňuje, aby lékař byl na příjezd pacienta připraven např. tím, že si přečte informace z předchozích kontrol pacienta v nemocnici. Po příjezdu by již nemělo docházet k žádnému zdržení.

Optimální je, když záchranná služba přiveze pacienta přímo na počítačovou tomografii. Po krátkém neurologickém vyšetření čeká nemocného zobrazení mozku. Hned poté se lékaři začnou pokoušet odstranit krevní sraženinu.

Zkouší to napřed pomocí léků (tzv. trombolýza), pak mechanicky pomocí katetru. Katetr je tenká ohebná trubička, která se zavádí dovnitř těla. „Čas od přijetí pacienta do podání trombolýzy je v ČR v průměru pouze 25 minut, v naprosté většině zemí včetně USA to je kolem 60 minut,“ pochvaluje si specialista na mrtvice.

FAST: Čtyři pravidla pro včasné rozpoznání mrtvice — mojeambulance.cz

Mozková mrtvice patří mezi tři nejčastější příčiny úmrtí v České republice. Alarmující zůstává fakt, že se mrtvice stále více objevuje i u mladých lidí. Ve článku se dozvíte, jak zavčas rozpoznat varovné příznaky a jak úspěšně mrtvici předejít.

FAST: Rychlý test pro rozpoznání mozkové mrtvice

Hlavní věc, která by po přečtení tohoto článku měla utkvět ve vaší paměti, je pravidlo FAST. Jedná se o čtyři zkratky hlavních příznaků, s jejíchž pomocí rychle odhalíte mozkovou mrtvici. Co jednotlivá písmenka znamenají?

• FACE – ochrnutí obličeje a tekoucí sliny z úst
• ARM – necitlivost paže a neschopnost udržet předmět
• SPEECH – neschopnost komunikace, případně obtížné porozumění řeči pacienta
• TIME (TEST) – v případě výše uvedených příznaků začínáte bojovat s časem; co nejrychleji vyhledejte lékařskou pomoc

Mrtvice se nevyhýbá ani mladým lidem

Při mrtvici dochází k ucpání mozkové cévy, nebo k jejímu prasknutí a následnému krvácení do mozku. Včasná pomoc může pacientovi zachránit život a snížit pravděpodobnost doživotních následků.

Mrtvice se neobjevuje pouze u starších osob. Stále více jsou touto nemocí postiženi i mladí lidé. Značně se na tom podílí stres a nezdravá životospráva. U žen zvyšuje riziko i užívání antikoncepce, v nejhorším případě v kombinaci s kouřením.

Jak předejít mrtvici: Mějte pod palcem svůj krevní tlak, ale i cholesterol

Odstraňte všechny rizikové faktory, které by mohly mrtvici vyvolat. Na co všechno si dávat pozor?

• Pokud máte problémy s vysokým tlakem, nepodceňte jeho včasnou léčbu.
• Omezte kouření i alkohol, v nejlepším případě se jim zcela vyhněte.
• Změňte svůj jídelníček a zapojte do něho více ovoce a zeleniny.
• Omezte sůl.
• Nepodceňte vysoký cholesterol a cukrovku. Zahajte jejich léčbu co nejdříve.
• Více se hýbejte. Pravidelné cvičení dělá zázraky!

Příběhy klientů

Na následujících řádcích si můžete přečíst, čím si prošli naši klienti a jak jim „mrtvice“ změnila život.

PŘÍBĚH PAVLA

Přišel jsem do ERGO Aktivu po třech měsících pobytu v nemocnicích. Po operaci hlavy a terapiích v Obloukové, kde mi na ERGO Aktiv dali doporučení. Zaujala mě nabídka programu Happy neuron. Procvičování kognitivních úloh mi velmi pomohlo, program jsem si nahrál a používám ho i nadále doma na svém počítači.

Během rehabilitace se mi začaly vracet schopnosti krátkodobé paměti. Zapomněl jsem hesla od emailu, pin od telefonu a další důležité přístupové údaje. Po návratu z nemocnice jsem musel všechno měnit a psát si je, bylo to náročné.

V rámci terapií v ERGO Aktivu jsem si vedl deník, zaznamenával jsem si do něj běžné aktivity a trénoval tím paměť. Naučil jsem se vyhledávat na internetu a rychleji se orientovat při práci s počítačem. Získal jsem jistotu v ovládání počítače a napadlo mě, že bych si díky němu mohl zjednodušit i běžné starosti jako je placení faktur.

Zařídil jsem si internetové bankovnictví a naučil jsem si pamatovat hesla z paměti díky zlepšení krátkodobé paměti.

V kolektivu klientů, kteří se mnou chodili do denního stacionáře, jsem navázal pozitivní vztahy. Vzájemně jsme si během terapií pomáhali a vládla příjemně přátelská atmosféra, možná jsou to vztahy krátkodobé, ale jsem za ně rád.

Cítil jsem se v ERGO Aktivu jako v rodinném prostředí. Na začátku jsem si přál vrátit se do práce a to se mi podařilo. Vracím se k svému původnímu zaměstnání kněze jako Výpomocný duchovní.

Chci zase začít běhat a na jaře bych si rád koupil kolo.

PŘÍBĚH IVONY

Ivona byla doma se psem oblečená v pyžamu, když ji začalo bolet v noze a pak už si nic nepamatuje. Probudila se až v nemocnici, nemohla se hýbat ani mluvit. Když na to období vzpomíná, mění se jí hlas a musí se napít. Hodně jí v té době pomohl manžel Honza a jeho sestra Marcela, má je oba moc ráda.

Sedíme na gauči v prostorách ERGO Aktivu a povídáme si, co jí pobyt u nás přináší. Ivona je velmi kontaktní, snadno naváže vztah s druhým člověkem a často se směje. Překvapuje mě, že spolu mluvíme hodinu a čtvrt i přesto, že Ivona trpí afázií a říká jen jednotlivá slova nebo holý podmět s přísudkem.

Občas si nemůžu být jistá, že Ivona myslela přesně to, co já z jejích slov pochopím, interpretuji a ona mi výklad odsouhlasí nebo zamítne. Nejtěžší pro ni jsou časové údaje. Ptám se, co by chtěla, abych o ní do článku napsala. Říkám, že ho budou číst také ostatní klienti. Po chvilce odpovídá, že věří v zlepšení svého stavu.

I když někdy má strach, že ne. Když se ptám, co jí spolupráce s ERGO Aktivem dala, odpovídá: fuška, náročný, dobře, výborný a paráda. Snažím se doptávat na cíle, které si zadala při nástupu. Chtěla zlepšit komunikaci, znovu vykonávat domácí práce. Potřebovala rozcvičit levé rameno. Chtěla znovu jezdit tramvají beze strachu.

A největším cílem byl návrat do práce prodavačky. Během pobytu u nás si ujasnila, že by ji bavil také úklid, ten se nabízí jako další možnost pro hledání práce.

Co si z toho splnila? Včera poprvé jela domů sama tramvají a říká, že žádný strach neměla. Když mi to říká, směje se a svítí jí oči. Dodává, že víc nervózní než ona, byl její manžel Honza. A opět se směje. Pyšně mi vyjmenovává, že doma sama vytřela, vyprala a složila prádlo do skříně. S rukou pravidelně cvičí, v ERGO Aktiv využívá ergoterapii i fyzioterapii.

Také se hodně zlepšila ve slovní zásobě a řečové expresi díky pravidelné logopedické péči. Se sociální pracovnicí nacvičují modelové situace, které mohou nastat v obchodě. Učí se pracovat s penězi a jednat se zákazníky. V prosinci končí Ivony docházka do intenzivního rehabilitačního programu, ale už od nového roku bude Ivona docházet do ERGO Aktivu na pracovní stáž.

Hlavní náplní stáže bude trénink úklidu a vedle toho bude dále čerpat ty služby ERGO Aktivu, které nejvíce potřebuje včetně hledání uplatnění na méně chráněném pracovním místě. Ivona i její manžel jsou z toho nadšeni a na pokračování naší spolupráce se oba těší. Do budoucna se tedy nabízí návrat do práce. Ivonu čeká ještě hodně „fušky“ než i tento poslední cíl bude splněn.

Přesto když přehlédnu čtyři týdny, které Ivona dochází do denního stacionáře, můžu jen říct: gratuluji, Ivono! Cením si vaší odvahy bojovat! Na závěr nutno dodat, že Ivona je jeden z klientů, kterým veřejná sbírka Polívková smršť umožnila využívat plný rozsah služeb centra ERGO Aktiv.

Finance z Polívkové smršti totiž pomáhají hradit rehabilitaci (která je ze zákona zpoplatněna) těm osobám, které si ji z nejrůznějších důvodů nemohou platit z vlastních finančních prostředků.

ZAVŘENÝ V KOBCE

V červenci roku 2012, po té, co jsem se vrátil z dovolené, mě při večerní sprše velmi rozbolela hlava. Manželka mi zavolala záchranku, která mě odvezla do nemocnice. Lékaři zprvu nemohli najít příčinu bolesti. Po několika vyšetřeních jsem byl informován, že krvácím do mozku – jenže bylo poznat kde. Po pěti dnech jsem ochrnul na levou stranu a od té doby se v tom plácám.

Po nějaké době lékaři objevili, kde to prasklo, ale bohužel to prý nešlo operovat. Naštěstí mě převezli do jiné nemocnice, kde jsem měl obrovské štěstí. Druhý den hurá na sál, při vědomí mě operovali, až ke konci operace jsem odpadal. Když jsem se probudil, tak mi bylo řečeno, že se operace povedla.

Při vizitě jsem se dozvěděl, že krvácení částečně zamezili, ale že bude muset být provedena ještě jedna operace.

Z nejhoršího jsem byl ale zachráněn. Hned následující den za mnou přišla rehabilitační sestra a začínám cvičit.

Po týdnu mě převezli zpět do nemocnice, kde jsem byl prvně hospitalizován. Pro mě nejhorší zážitek – pokoj kobka, jedna postel vedle druhé, musím rychle pryč, nebo tu umřu.

Sháněl jsem ženu a kamarády, aby mě odsud co nejrychleji dostali. Zařídili mi aspoň jiný pokoj. Nikdo si mě tam nevšímal, manželka sháněla přesun do jiné nemocnice. Po týdnu jsem se dostal na rehabilitaci do Krče.

Tam jsem začal dělat pomalé pokroky. Prstům se pořád nechtělo pohybovat.

Po 14 dnech jsem byl přeložen na Malvazinky. V rehabilitaci jsem úspěšně pokračoval a poznal jsem tam kosího bratra. Rovnou z Malvazinek jsem se vrátil do Vojenské nemocnice, kde jsem podstoupil druhou operaci. Po pár dnech jsem byl propuštěn domů. Nebýt mé ženy a dětí, tak jsem byl ztracen.

Vůbec jsem nevěděl, co bude dál, největší problém byl sehnat doktory. V lednu jsme s kosím bratrem vyrazili do lázní, pořád byly vidět nějaké pokroky. V srpnu jsem začal rehabilitovat s ErgoAktivem. Intenzivní rehabilitace je pro nás to nejdůležitější. V únoru jsme s kosem opět vyrazili do lázní.

Všem, kdo mi pomáhal, mockrát děkuji.

• Spolubojovníkům přeji velké úspěchy v rehabilitaci a hlavně to nevzdávat.
• Naděje umírá poslední.
• „SPORTEM KU ZDRAVÍ“
• Před 3 lety jsem utrpěla těžké poranění mozku způsobené pádem z kola při jízdě

z kopečka, asi tak 35 km/hodinu. Jsem bývalý aktivní sportovec a na kole dálkové trasy jezdím asi 25 let, mám najeto statisíce kilometrů.

Naštěstí jsem tehdy nejela sama, ale s manželem, a již existovali vymoženosti jako mobilní telefony a letecká záchranná služba – byla jsem totiž okamžitě v bezvědomí. Bezvědomí prý trvalo asi 3 týdny.

Nic si nepamatuji, ani letecký převoz do Prahy na neurologickou JIPku, až překlad na následnou péči. V paměti mi chybí dva měsíce, protože jsem zapomněla i to co se dělo několik dní před úrazem.

Ani jsem si nepamatovala, že jsem na neurologické JIPce začala mluvit s moravským nářečím – to mi později vyprávěla rodina.

Když se mi konečně vrátil mozek do hlavy, uvědomila jsem si, že za mě nikdo nic neudělá a že musím sama. Pilně jsem cvičila s rehabilitační pracovnicí i s ergoterapeutkou, učila jsem se chodit a hýbat polovinou těla postiženou parézou, cvičila jsem pravé oko postižené těžkou parézou.

Oko jsem sice po 3 měsících začala otevírat, ale obrnu těžko překonávám ještě teď. Pořád mě trápí dvojité vidění. Celou anabázi jsem zakončila v rehabilitačním ústavu v Kladrubech, kde mi moc pomohli. Po téměř sedmi měsících jsem se dostala domů. Měla jsem štěstí na dobrou lázeňskou a ošetřovatelskou péči a na rodinu.

Jsem ze 4 dětí, a i když jsme už jen tři sestry, vždycky jsme byli zvyklé si pomáhat.

Když jsem se po tak dlouhé době vrátila domů, vyvstala spousta dalších problémů. Člověk třeba zapomene PIN, taktéž jsem si nepamatovala, jaké máme auto (pamatovala jsem si to staré). Dále jsem zapomněla, co kde doma mám – od oblečení až po nádobí, a také jsem zapomněla vařit.

Dříve jsem byla schopna, když se nás sešlo na chalupě 25 – rodina i kamarádi, pro všechny uvařit a napéci. Ještě že existují kuchařky. Za pomoci manžela jsem dala všechno dohromady. Také jsem se pomalu učila jezdit MHD – už jsem se také vydrápala dovnitř, což také nebylo jednoduché.

Musela jsem se znovu naučit, co kam jede, to jsem také zapomněla, ale i ulice v rodné čtvrti. Musela jsem se naučit, že vše co dělám, musím dělat pozorně a soustředěně, ne levou zadní jako dřív. To trvá dodnes. Vím, že když nedávám pozor, tak zakopnu nebo se netrefím pravou rukou, nebo mi z ní něco vypadne.

Od začátku po příchodu z nemocnice domů jsem se snažila žít normálně, i když to moc nešlo. Byla jsem často na sebe naštvaná, když se mi nedařilo, a někdy i protivná.

Obdivuji manžela za tu trpělivost a nadhled, i když jsem mu frustrovaná říkala, ať si najde nějakou mladší a zdravou, že to se mnou je hrozné vydržet. Po všem, co bylo, si uvědomuji svou nespravedlnost a snažím se podobným výbuchům vyhnout, i když se mi to ne vždy podaří.

Rok po úrazu jsem byla schopná začít chodit do „ERGO Aktivu“. Bylo to na tři měsíce a moc mi to pomohlo při návratu do normálního života. Ergoterapie se snoubila s fyzioterapií, prostě ideální prostředí. S ostatními klienty jsme se skamarádili, navzájem si pomáhali a v příjemném prostředí a s laskavými terapeutkami se nám dařilo lépe.

Po dvou letech jsem mohla do „ERGO Aktivu“ nastoupit znovu na tréninkové pracovní místo, což znamená, že terapeutům pomáhám při terapiích. Práce mě baví a psychicky pomáhá to, že někomu mohu pomoci a mohu taktéž trochu vrátit to dobro, co bylo poskytnuto mně.

Za sebe mohu říci, že se trochu změní náhled na život. Člověk se naučí radovat se z maličkostí, a že to jde, i když spoustě věcem, co byly dřív, musím odmávnout a jen vzpomínat. Jak já říkám – to bylo v minulém životě. Trochu mě trápí poruchy rovnováhy, to se ještě úplně nespravilo a sem tam mám problémy s krátkodobou pamětí, ale důležité je, že stále cvičím!

JAK JSEM PO CMP SAMA PĚŠKY PŘIŠLA PŘÍMO NA NEUROLOGII…

Jednou za pozdního rána na začátku léta jsem se probudila a ihned začala ranní hygienu – měla jsem jet za svou maminkou. Velice rychle jsem si uvědomila, že se mi děje něco

s levou rukou. Najednou jsem v ní neudržela čajník, zápasila jsem při oblékání. Hlavně podprsenka mi dala zabrat. Ruka ztrácela sílu a nic neudržela. Levá noha se mi začala podlamovat v koleni. To už jsem se vyděsila, poprvé se rozbrečela a zavolala své 92leté mamince, že nikam nejedu, protože mi není dobře.

Máma mě poprosila, abych k ní při-šla, že něco potřebuje vyřídit. Jelikož má anginu pectoris, většinou jí šetřím a nechci jí vyděsit, tak jsem souhlasila. Naštěstí bylo pod mrakem, proto jsem si vzala s sebou deštník místo hůlky. Když jsem se dopajdala

k mámě, dala mi šek a požádala mě, abych ho šla ihned deponovat do banky. Chodilo se mi stále hůř, i ruka byla pořád slabší, ale zvládla jsem dojet do banky a zpět tramvají.

Vystoupila jsem na Bulovce, kde bydlím, sedla si na lavičku, abych si odpočinula a promyslela další kroky. Bylo mi jasné, že musím k lékaři a to k neurologovi. Na vysvětlení, můj táta byl lékař – neurolog a od dětství jsem slýchala, s čím vším souvisí mozek, mícha a nervy. Napadly mě tři možnosti, co by mi mohlo býti. Mrtvice, virová obrna anebo roztroušená skleróza.

Jednu neuroložku na Bulovce jsem znala, jednou jsem jí požádala o konzultaci při nějakém překladu. Ale neměla jsem na ní spojení. Kontakt na ní mi dal tchán mé dcery, který také pracuje na Bulovce – pro nechápavé jako jsem já, moje dcera si vzala jeho syna. Zavolala jsem mu a vysvětlila situaci.

Řekl mi, ať raději přijdu nejdřív za ním, že mezitím všechno domluví, to jsem si pobrečela podruhé. Jelikož jsem byla kousek od vchodu do nemocnice a ještě jsem chodila, ani mě nenapadlo zavolat si sanitku a přišla jsem pěšky až dovnitř.

A pak to jelo, posadili mě na vozíček a začalo kolečko vyšetřování a můj šok, když se potvrdila první varianta.

JEDNOU A DOST? ČLOVĚK NIKDY NEVÍ!

V červenci roku 2012 jsem prodělal cévní mozkovou příhodu, resp. tři příhody za sebou během 14 dní. Po první lehké příhodě, kdy jsem byl normálně pohyblivý, pouze jsem ne-měl cit v levé ruce a měl jsem spadlý levý koutek úst, jsem navštívil ošetřující lékařku, která mě odeslala na neurologické oddělení nemocnice.

Na základě výsledku vyšetření na CT, jsem byl následně hospitalizován na interně. Po třech dnech večer přišla druhá příhoda zhruba stejného rozsahu. Večer jsem si naléval čaj do sklenice, kterou jsem držel levou rukou, a najednou mi sklenice vypadla z ruky. Šel jsem to hlásit na sesternu a setra poznala, že špatně artikuluji.

Přivolala lékaře a ten mě po základním vyšetření odeslal na CT. Druhý den mi bylo sděleno, že rozsah se nezměnil a pokračovali v léčbě se silnějšími léky. Mezitím jsem prodělal vy-šetření srdce a karotid, kde bylo zjištěno, že jedna tepna na pravé straně je téměř ucpána.

Vzhledem k tomu, že na magnetické rezonanci byl volný termín až následující týden, byl jsem propuštěn do domácího léčení.

V neděli večer, když už jsem ležel v posteli a chtěl jít na WC, zjistil jsem, že se nemohu zvednout ani do sedu. Vzbudil jsem svou partnerku, která se mě chvíli pokoušela zvednout a pak řekla, že je to vážné a zavolala záchranku. Byl jsem odvezen záchrankou na CT a následně na neurologii nemocnice Na Bulovce.

Když jsem se ráno probudil, zjistil jsem, že jsem ochrnutý na levou polovinu těla. Přepadl mě pocit naprostého smutku a marnosti. Navíc prostředí neurologie Na Bulovce nepůsobí zrovna uklidňujícím dojmem, i když musím říct, že přístup zejména sester a pomocného personálu byl skvělý.

Navíc hned během dopoledne mě navštívili pracovnice fyzioterapie, ergoterapie a logopedie a vysvětlily mi postup léčení a rehabilitace.

V úterý jsem byl převezen na magnetickou rezonanci a z výsledků vyplynulo, že došlo k ucpání nějaké cévky v mozku a bohužel i k definitivnímu ucpání pravé krční tepny – karotidy. Na základě toho došlo k ochrnutí levé poloviny těla. V té době jsem na tom byl po psychické stránce mizerně, řekl bych, že jsem se dostal až na úplné dno.

Mým štěstím bylo, že moje partnerka za mnou jezdila několikrát za den, ráno, v poledne, odpoledne i večer a starala se o mě, jako o malé dítě. Za to jsem jí velice vděčen, řekl bych, že mě vytáhla z nejhoršího, i když, jak říkala, to nebylo úplně jednoduché. Říkala, že jsem měl výpadky krátkodobé paměti a byl jsem někdy protivný.

Navíc mě navštěvovala spousta kamarádů a známých, kteří mi dodávali sílu pro další boj s touto krutou nemocí.

V té době jsem hodně vzpomínal na svoji maminku, která v 70 letech prodělala také CMP a po následné operaci byla plně ochrnutá, měla velké problémy s pamětí a v době horších stavů byla hodně popletená.

Vzpomínal jsem na její statečnost a ohromné úsilí, které nakonec přineslo ovoce a maminka to vše zvládla a dokázala se z toho dostat tak, že žila ještě dalších 10 let naprosto plnohodnotný život a dokázala se postarat nejen o sebe, ale i o nás všechny při srazech celé rodiny.

Maminka pro mě byla velkým vzorem a neustále jsem si říkal, že když ona to zvládla v 70 letech, tak to musím dát také.

Moje partnerka nelenila, a když viděla, jak jsem Na Bulovce nešťastný, zajistila mi po třech týdnech převoz na rehabilitační kliniku Na Malvazinkách. Zde jsem se postupem času a intenzivní rehabilitaci, začal cítit postně stále lépe a lépe. Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat.

Asi po měsíci tvrdé práce jsem začal chodit sám o jedné francouzské holi, za další měsíc jsem zahodil i tu hůl. Zejména bazén a vířivky mě evidentně prospívaly a navíc jsem se seznámil s lidmi se stejným postižením, kteří byli také odhodláni se se zákeřnou nemocí porvat.

Jeden z nich se stal mým bezvadným přítelem, je to Roman Balšánek – bezvadný kluk, se kterým jsme se začali nejen hecovat, ale i navzájem se podporovat a chválit.

Táhneme tu káru spolu už rok a půl, byli jsme v lázních a pak jsme našli skvělou neziskovou organizaci Ergoaktiv, kam spolu také docházíme a chystáme se podruhé do Jánských Lázní.

Pocity těsně po příhodě – bída a zmar- totální psychická devastace.

Důležité aspekty pro vylepšení stavu: podpora partnera, rodiny, přátel, kolegů z práce, pevná vůle, tvrdá dřina, štěstí na lidi kolem.

Jak poznat mrtvici? Naučte se rychlý test ve 3 krocích, který může zachránit život

Zmatenost, špatná mluva i vidění: to mohou být příznaky mrtvice • Autor: istock.com

Mrtvice postihuje čím dál tím mladší lidi a je druhou nejčastější příčinou úmrtí na celém světě. Ročně postihne 15 milionů lidí a až třetina z nich zemře. U další třetiny má toto onemocnění trvalé následky. Tato čísla by nemusela být tak alarmující, pokud by se pacienti dostali včas k odborníkovi. 

Redakce časopisu a webu Moje zdraví se spojily, aby společně podpořily projekt Chraň se na podporu prevence některých závažných onemocnění, která v době koronavirové pandemie zapomínáme hlídat.

 Projekt vznikl ve spolupráci s iniciativou Loono (www.loono.cz).

 Ta sdružuje tým mladých lékařů, studentů medicíny a dalších profesionálů, kterým záleží na tom, aby se lidé více zajímali o prevenci. 

• Dnes vám přinášíme článek o prevenci cévní mozkové příhody (mrtvice), která dlouhodobě patří mezi nejčastější příčiny úmrtí v Česku.

„U mrtvice je totiž klíčové, aby se postižený člověk dostal včas k lékaři. Jedině tak má šanci, že přežije bez následků,“ říká přední český neurolog Vladimír Beneš, přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN.

Mozkové buňky totiž odumírají už po prvních pěti minutách. A v těch následujících už nastává nevratné poškození mozku.

Nejdůležitější věcí tedy je, aby okolí postiženého vůbec napadlo, že drobná zmatenost příbuzného nebo známého může být klidně známkou mrtvice. A ihned volat záchrannou službu.

O jaké příznaky tedy jde? Pokud si všimnete, že je někdo z vašich blízkých lehce zmatený, spadl, špatně vidí nebo se hůře vyjadřuje, poproste ho, aby zkusil následující věci:

• aby se usmál nebo vyplázl jazyk
• aby zopakoval jednoduchou větu
• aby zvedl obě ruce nad hlavu

A na co se u jednotlivých věcí zaměřit?

Úsměv

Pozorujte, jestli se dotyčný nesměje s jedním koutkem pokleslým nebo na jednu stranu. Sledujte, jestli nemá jazyk natočený na jednu stranu nebo jestli s ním může hýbat pouze ze strany na stranu. To jsou příznaky mrtvice.

Mluva

Pokud poprosíte člověka s probíhající cévní mozkovou příhodou, aby zopakoval jednoduchou větu (například: Dnes je venku hezky a svítí sluníčko), pravděpodobně toho nebude schopen.

K dalším příznakům mrtvice patří nesymetrický pohyb rukou případně neschopnost udržet předmět. Všechny příznaky se nemusí objevit najednou. Pokud u člověka registrujete alespoň jeden z nich, zavolejte záchrannou službu a řekněte operátorovi i své podezření.

Čím dříve do nemocnice, tím lépe

Pokud je léčba zahájena do tří (některé zdroje uvádějí i do 4,5) hodin, může pacient odejít po několika dnech zcela zdráv a bez následků. 

Mozkové mrtvici můžete předejít, pokud nebudete kouřit a omezíte množství soli, tuku a cukru v jídle.

Doporučuje se jíst pravidelně ovoce a zeleninu a alespoň 30 minut každodenně věnovat fyzické aktivitě (procházky, cvičení, práce na zahradě). Je vhodné omezit konzumaci alkoholu a držet si optimální váhu.

Lidé ve věku nad 50 let by si měli pravidelně měřit krevní tlak. Vysoký krevní tlak je totiž hlavní rizikový faktor pro vznik cévní mozkové příhody.

Další podrobné informace si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Moje zdraví, které koupíte na stáncích. Předplatné pořídíte z pohodlí vašeho domova na www.ikiosek.cz/mojezdravi nebo přes [email protected].

Obálka aktuálního čísla časopisu Moje zdraví • Autor: CNC

Partnerem projektu Chraň se je nezisková organizace Loono. Odbornou garantkou je MUDr. Martina Čermáková • Autor: Loono.cz

Autor: Pavla Skurovcová

5 varovných příznaků mrtvice. Poznáte je? | Žena.cz

Patříte k těm, komu hrozí nebezpečí mozkové mrtvice?

Z bezvědomí vás vytrhne pípání přístrojů. Otevíráte oči a kolem vás pobíhají lidé v bílých pláštích. Chcete se zvednout, ale nejste schopni učinit jediný pohyb. Dozvídáte se, že ležíte na jednotce intenzivní péče. Lékaři vám gratulují, přežili jste jednu z nejhorších diagnóz – mozkovou mrtvici.

Mozek bez kyslíku

Mozková mrtvice neboli iktus nastává v případě, když je tok krve do části mozku snížen nebo úplně přerušen. Nervová tkáň je přitom velmi citlivá, mozkové buňky začínají odumírat již za několik minut bez kyslíku. Poškození je nevratné, protože nervová tkáň není schopná regenerace.

Doporučujeme: Téma: Nemoci srdce a cév

Cévní zásobení mozku je velmi bohaté a k poruše toku krve může dojít prakticky kdekoliv. Každá část mozku je specializovaná na jinou činnost, a příznaky mozkové mrtvice tudíž mohou být různé. Lékařům se sice podařilo výrazně snížit úmrtnost, na druhou stranu přežití doprovázejí časté komplikace, někdy i velmi závažné.

Varovné příznaky mrtvice

Pokud se objeví některý ze signálů mozkové mrtvice, ihned volejte rychlou záchrannou službu. Čas je zde důležitý a každá minuta má cenu zlata. Čím déle bude mozek trpět nedostatkem kyslíku, tím menší jsou šance na přežití a úplné uzdravení. O které příznaky se tedy jedná?

1. Potíže s chůzí – může se jednat o zakopávání, náhlé závratě, ztrátu rovnováhy a koordinace pohybů.
2. Problémy s řečí a porozuměním – postižení jedinci často nerozumí řeči, drmolí, mluví z cesty nebo používají vulgární výrazy.
3. Ochrnutí nebo necitlivost obličeje, rukou či nohou – potíže jsou často jednostranné, prvním příznakem bývá pokleslý koutek nebo neschopnost zvednout obě ruce nad hlavu.
4. Poruchy zraku – může se jednat o úplnou ztrátu zraku, rozmazané či dvojité vidění.
5. Náhlá, silná bolest hlavy – bývá doprovázena zvracením, závratěmi a poruchami vědomí.

V případě, že jste zaznamenali některé z těchto příznaků, vůbec nerozmýšlejte a ihned volejte lékaře. Vaše rychlost a pohotovost může zachránit lidský život.

Kdo je v ohrožení

Mrtvice vzniká nejčastěji v případě ucpání přívodné tepny krevní sraženinou. Ta ale pro svůj vznik potřebuje vhodné podmínky.

Rizikových faktorů pro vznik mozkové mrtvice je hned několik, obdobně jako je tomu u jiných civilizačních chorob.

Přitom platí, že žádný z nich není většinou schopen vyvolat nemoc sám, ale pro její vznik je potřeba působení několika z nich. Co vše může být spouštěčem?

• nadváha a obezita
• nedostatek pohybu
• nadměrný příjem alkoholu
• vysoký tlak krve
• kouření –
• vysoký cholesterol
• cukrovka
• choroby srdce a cév
• spánková apnoe
• výskyt mrtvice v rodině
• věk nad 55 let
• mužské pohlaví
• užívání drog (kokainu, amfetaminu)

Náš tip: Spočítejte si, kolik času a peněz ušetříte, když přestanete kouřit

Jak je vidět, seznam je opravdu pestrý. Některé z faktorů přitom lze ovlivnit změnou životního stylu. Asi už se vám zajídá neustálé omílání nadváhy, nedostatku pohybu či kouření, ale to vše opravdu stojí za vznikem většiny civilizačních chorob.

Závažné komplikace

Ani přežití mozkové mrtvice často neznamená úplné vítězství. Pokud je mozek dlouho nedostatečně zásoben kyslíkem, odumře veliké množství nervových buněk. Výpadky mozkových funkcí mohou způsobit nesčetné komplikace, které zhoršují rehabilitaci a návrat do normálního života. Mezi nejčastější komplikace patří:

• Svalové ochrnutí, které bývá většinou jednostranné. Může postihovat jednu nebo obě končetiny či svaly na obličeji.
• potíže s mluvením a polykáním.
• ztráta paměti a potíže s myšlením.
• Emoční problémy a bolest. U pacientů se často objevují deprese, výkyvy nálad a silné bolesti nebo pocity mravenčení v postižených končetinách. Také se vyskytuje zvýšená citlivost na změny teplot.

(holi)

Více na uLékaře

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

15 % lidí bere léky na tlak zbytečně, tvrdí lékař

• Lenost není hřích. Válejte se a nedělejte nic
• Čtyřka léků, na kterých jsme nejčastěji závislí

Vstoupit do galerie | 8 8 nejčastějších jedů kolem nás
  Video Mohlo by Vás také zajímat: K testování školáků nemáme žádné informace, velmi se toho obáváme, říká Jirásko | Video: Michael Rozsypal