Houby rostou, ale jen některé podzimní druhy

ReceptyOnLine / Škola začínajícího houbaře / Podzimní houby

Také teplý podzim bývá velice štědrý, co se týče hub. Dostatek vláhy a přitom ještě poměrně teplé dny dokáží v lese s houbami úplné zázraky, pak o ně zakopáváme na každém kroku. Ale které jsou ty, co rostou na podzim nejvíce? Tak to se dozvíte právě v této rubrice!

Dnes se seznámíme s čirůvkami, které vyrůstají v podzimních měsících. Rod čirůvka (Tricholoma, Lepista, Calocybe, Porpoloma) zahrnuje početnou skupinu hub, kolem 80 druhů, které se vyskytují na našem území. Samostatný popis a výčet druhů by vydal na samostatnou knihu.

Podobně jako pěstované pečárky (žampiony), se v obchodech objevují i hlívy. Nejznámější a nejprodávanější je hlíva ústřičná – Pleurotus ostreatus. Umělé pěstování hlívy je oproti žampionům poměrně krátké. Poprvé se začalo s hlívou ústřičnou experimentovat v 60.

letech minulého století hlavně v Maďarsku, ale zájem opadl, ve větší míře se začala pěstovat v 70. letech v Itálii na zbytcích slámy a kukuřičných vřetenech. V 80. letech se začaly exotické druhy hlív pěstovat v jihovýchodní Asii, například hlíva růžová – Pleurotus salmoneo – stramineus.

Dnes je největším producent pěstované hlívy Čína.

Na podzim hojně vyráží líhy. Nejsou to typicky podzimní houby, většinou rostou již dříve, ale některé druhy líh můžeme najít i v prosinci. Nejhojnější a nejznámější je líha klubčitá – Lyophyllum fumosum. Narazíme-li na tento druh houby, často máme plný koš během malé chvilky. Tato líha vyrůstá ve velkých trsech, které mohou mít váhu až několika kilogramů …

Lošáky je zajímavá skupina hub, která nemá rourky, lupeny a lišty, ale na spodní části klobouku má (hymenoforu) ostny. Na našem území z rodu lošák – Sarcodon a Hydnum roste přes 10 druhů, žádný není jedovatý, jsou pouze jedlé a nejedlé. Vyskytuje se mezi nimi i několik hub velmi vzácných.

Rod pavučinec obsahuje velmi rozsáhlou skupinu hub, které jsou velmi variabilní, od malých plodnic kolem 1 cm až po velké plodnice kolem 20 cm. Lupeny bývají v mládí zakryté pavučinkou – cortinou, která brzy mizí a nezanechává žádné stopy, nebo naopak zanechává zbytky pavučinky dobře zřetelné na třeni v podobě prstenitých kroužků, nebo rezavých vláken.

Ryzce nepatří k typicky podzimním druhům, ale právě na podzim, nejčastěji v září, vyrůstají nejchutnější druhy. Celý rod ryzců – Lactarius čítá kolem 80 druhů vyskytujících se na našem území.

Jedná se o kloboukaté masité houby, příbuzné holubinkám, se kterými mají podobnou stavbu dužniny, liší se hlavně tím, že po poranění roní mléko, které může být bílé, žluté, oranžově červené nebo bezbarvé, neměnné, nebo na vzduchu mění barvu.

Plodnice s oranžově červeným mlékem nás budou zajímat nejvíce, protože tyto druhy jsou jedlé a velmi chutné.

Kromě oblíbených podzimních čirůvek patří u některých houbařů k oblíbeným houbám také strmělky. Mezi rod strmělka – Clitocybe, patří větší i menší lupenaté houby.

Klobouk je u nich většinou v mládí podvinutý, později až nálevkovitý, pružně masitý s tenkým okrajem. Lupeny bývají tenké, sbíhavé, často daleko na třeň. Třeň bývá pružný, bez závoje i prstenu. Objevují se nejvíce na podzim v lese i mimo les.

Na našem území se vyskytuje kolem 50 druhů, některé jsou jedlé, jiné nejedlé, ale najdou se zde i houby jedovaté!

K chutným podzimním houbám patří také některé druhy šťavnatek, které vyrůstají na podzim. Celý rod šťavnatka obsahuje kolem 40 druhů, které rostou na našem území. Nejedná se o typicky podzimní houby, nejznámější šťavnatka březnovka – Hygrophorus marzuolus (viz. články jarní houby), vyrůstá na jaře, další druhy koncem léta, ovšem nejhojněji rostou právě na podzim.

Václavky se objevují v září, především kolem svatého Václava a obvykle až do té doby než je spálí mráz. Běžná doba jejich růstu je tedy září až listopad. Vyrůstají z odumřelého i živého dřeva v bohatých trsech. Málo kdo ví, že Václavka je z lesnického hlediska nebezpečný škůdce, nejčastěji napadá smrkové monokultury.

Praktičtí houbaři často zaměňují václavky za šupinovky (Pholiota). Tento rod představuje kloboukaté lupenaté houby s nejčastěji žlutě zbarvenými plodnicemi. Rostou saprotrofně, některé i paraziticky na dřevě listnáčů a jehličnanů, nebo opadu listí nebo jehličí. U nás se vyskytuje přes 30 druhů, většina jich je nejedlá.

Voskovky jsou další skupina hub, se kterou se většinou setkáme na podzim. Jsou blízce příbuzné ze šťavnatkami, patří též do čeledi šťavnatkovité. Voskovky jsou však většinou méně robustnější, jde spíše o drobné kloboukaté houbičky s řídkými a tlustými voskovými lupeny.

Klobouk a třeň bývají často slizské a jejich barevná pestrost je úžasná. Nenajdeme mezi nimi také žádný jedovatý druh, jsou pouze nejedlé a jedlé.

Ke sběru se však moc nehodí, jde většinou o drobné plodničky, které nejčastěji vyrůstají na pastvinách, trávnících, méně často v listnatých a jehličnatých lesích …

Podzimní houbaření

Jedinou výhodou letošních veder je téměř nulový výskyt muchomůrky zelené. Jedná se o naši nejjedovatější houbu, pokud nepočítáme její méně obvyklé, bíle zbarvené příbuzné – vzácnou muchomůrku jarní (teplejší oblasti v jarním období) a o něco častější muchomůrku jízlivou (jehličnaté i smíšené lesy na podzim).

Zrádnost těchto tří druhů jedovatých muchomůrek spočívá v tom, že otrava amanitinem (hlavní jedovatá složka) se začíná projevovat poměrně pozdě, nejčastěji za osm a více hodin (někdy až za dva dny) po požití. Mezi příznaky otravy patří nejdříve vysilující průjmy.

Po mírném zlepšení nastává druhá fáze otravy, při které dochází k rozpadu jaterních buněk a záchrana života je už téměř nemožná.

Výše zmíněnou muchomůrku zelenou nejčastěji houbaři zaměňují za některé zelené druhy holubinek, ba dokonce za žampiony. Všechny tyto houby se mohou v blízkosti muchomůrky zelené vyskytovat. Rostou nejčastěji pod duby na okrajích lesů, na hrázích a v parcích.

Holubinky mají sice bílé lupeny jako muchomůrka zelená, nemají však na třeni žádný prsten a chybí jim v zemi hlíza. Záměna s žampiony je dosti nepochopitelná, neboť žampiony mají růžové až čokoládově hnědé lupeny a podobně jako holubinky nemají v zemi hlízu.

Často si lidé muchomůrku zelenou pletou také s muchomůrkou citrónovou, která je jen slabě jedovatá a není tak nebezpečná. Roste hojně v létě a na podzim ve všech lesích. Má světlou, citrónově zelenavou barvu klobouku, někdy ovšem jen bílou.

Nejlepší tedy stále je a bude neznámé houby vůbec nesbírat.

Muchomůrka růžovka

Na přelomu léta a podzimu se hojně vyskytují další dvě jedovaté muchomůrky – známá muchomůrka červená a muchomůrka tygrovaná.

Zatímco muchomůrku červenou asi nikdo k jídlu nesbírá, muchomůrku tygrovanou, která obsahuje až desetkrát více jedu, si lidé pletou s muchomůrkou růžovkou neboli masákem.

Důležitým rozlišovacím znakem je, kromě červených a rezavých tónů na třeni a poraněných místech, rýhování na prstenu u růžovky. Muchomůrka tygrovaná má prsten pod kloboukem hladký. Otrava vyvolává především halucinace spojené v horším případě s bezvědomím.

Halucinogenní jsou také lysohlávky, které patří mezi typické podzimní houby. Účinky po požití lysohlávek jsou, podobně jako u marihuany, rozdílné – někomu může být skvěle, někomu naopak velmi špatně. Lysohlávky rostou v trávě na loukách a pastvinách, jiné druhy najdeme na opadaném listí a větvičkách.

Pokud se někdo houbami otráví, je třeba co nejdříve sníst alespoň deset tablet živočišného uhlí, hodně pít a co nejdříve vyhledat lékaře. V raném stádiu otravy muchomůrkou zelenou se tímto způsobem dá život ještě zachránit.

Platí to také u jiných těžkých druhů otrav, například u rezavě zbarveného pavučince plyšového, kterého si můžeme splést s některým druhem ryzců nebo s čirůvkami a jehož jed orellanin napadá ledviny.

Tato houba je ještě záludnější než muchomůrka zelená, protože se otrava může projevit za dva dny až dva týdny a otráveného člověka pak nenapadne spojovat požití hub s problémy s močením a dalšími příznaky nedostatečnosti ledvin.

Naštěstí je pavučinec plyšový poměrně vzácný, vyskytuje se ve skupinách, v létě a na podzim v teplých lesích pod listnáči (buky, duby, lísky), méně často pod jehličnany (smrky, borovice).

Trsnatec lupenitý

Jedovatých hub roste i na podzim celá řada. Je tedy s podivem, když se mezi lidmi říká, že na podzim se už nikdo houbami otrávit nemůže. Důvodem zřejmě bude, že s podzimem se vyskytují ve větším množství především hřiby smrkové, hřiby hnědé, křemenáče, kozáky či klouzky.

Stále ještě lze najít hřiby kováře, občas i hřiby dubové a borové. Narazit můžete i na hřib žlučník, lidově nazývaný hořčák. Občas se stane, že si houbaři spletou mladé plodnice těchto hřibů s hřibem hnědým a výsledkem může být zkažené jídlo.

Na druhou stranu se v poslední době využívají protizánětlivé účinky společně s hořkou chutí plodnic hřibu žlučníku podpůrně k léčbě zažívacích a jaterních nemocí.

Oblíbené i méně známé

Houbaři plní své košíky ponejvíce právě hřibovitými houbami a ostatních si nevšímají. Je to škoda, protože i na podzim lze nacházet pestrou škálu druhů s nejrůznějšími vůněmi a chutěmi.

V časném podzimu se někteří naučili v borových lesích sbírat krásnoporku mlynářku nebo krásnoporku žemličku.

Obě dvě patří k tužším houbám, jsou ale čisté a rostou ve velkých skupinách, takže velmi rychle přibývají do košíku. V kuchyni se hodí k různým úpravám.

Lišku obecnou doplní na podzim liška nálevkovitá, nenápadná šedohnědá křehká liška se žlutavým třeněm. Roste ve skupinách v jehličnatých lesích a nelze ji zaměnit s jinými nejedlými houbami. Stojí za to, naučit se ji sbírat.

Václavka obecná

Na podzim stále ještě rostou různé druhy holubinek, například nazelenalá, jahodová, révová.

Mezi další vynikající houby pozdního podzimu a borových lesů patří dvě poměrně křehké čirůvky – šedá čirůvka havelka a žlutozelená čirůvka zelánka.

Oba druhy lze zaměnit za jedovaté nebo nejedlé čirůvky, takže se nedoporučují ke sběru těm, kteří je bezpečně nerozeznají.

Z čirůvek se nedá vzhledem k barvě zaměnit s jedovatým druhem čirůvka fialová, v některých atlasech označovaná jako čirůvka nahá. Roste v listnatých a smíšených lesích a je poměrně aromatická. Bývá na místech společně s mohutnější strmělkou mlženkou, která však působí některým lidem zažívací potíže, je proto třeba ji dobře povařit.

To platí i pro všechny druhy václavek – například obecnou, smrkovou, hlíznatou atd. Václavky vyrůstají na kmenech i na pařezech, někdy na kořenech, ve skupinách i v trsech.

Někdy se mohou zaměnit za tuhé a trochu nahořklé plodnice šupinovky kostrbaté, která roste většinou na bázi kmene nebo na pařezech listnatých stromů. Je to robustnější houba, hodně šupinkatá.

Na padlých kmenech jehličnanů však můžeme vzácněji najít i smrtelně jedovatou čepičatku jehličnanovou, která také tvoří skupiny. Od václavky se liší hladkým kloboukem s rýhovaným okrajem a rezavě hnědými lupeny.

Houby, které léčí

Na kmenech a pařezech je možné najít hlívu ústřičnou. Při mírné zimě ji můžeme sbírat v přírodě až do Vánoc. Většina hospodyněk dá zřejmě přednost nákupu této houby v obchodě. Hlívu lze ke konzumaci vřele doporučit, jedná se o jeden z nejprobádanějších druhů hub, co se týká léčivých vlastností.

Klinické studie prokázaly, že hlíva celkově posiluje imunitní systém, upravuje krevní tlak a cukr v krvi, zamezuje hromadění cholesterolu, příznivě působí při ztuhlosti svalů, šlach a kloubů, při léčbě křečových žil, při ekzémech a popáleninách.

Hlívu lze zakoupit v kapslích jako doplněk stravy, mnohem účinnější však je konzumovat ji čerstvou.

Hlíva ústřičná

Jinou léčivou houbou, kterou můžeme na podzim najít v přírodě, je roztroušeně rostoucí šedohnědý trsnatec lupenitý, někdy lidově nazývaný „dubový kotrč“. Roste od konce léta do října na bázi živých kmenů a na pařezech především dubů a habrů.

Používá se při vysokém krevním tlaku, při léčbě nádorových onemocnění, při otylosti a žloutence. Působí na pacienty s oslabenou imunitou, při nachlazení a častých stresech. Reguluje krevní tlak, hladinu glukózy a cholesterolu v krvi. Trsnatec, který vyroste v přírodě, je tuhý, musí se déle dusit.

Houbu lze však i pěstovat, její chuť je pak více nasládlá a není tak tuhá. Trsnatec se může jíst pravidelně, nemá žádné vedlejší účinky.

Houbou podobnou trsnatci co do velikosti a způsobu růstu na bázi dubů je choroš oříš. Tvoří až půl metru velké plodnice, které se skládají z malých hnědavých kloboučků.

Oříš se osvědčil jako močopudný prostředek, při prevenci tvorby ledvinových kamenů a při zánětu ledvin, má antivirové a antibakteriální účinky. Houba je účinná také při léčbě nádorových onemocnění prsu, prostaty, plic a dělohy.

Na rozdíl od trsnatce se však nedoporučuje konzumovat ho dlouhodobě.

RNDr. Libuše Kotilová

Podzim v lese: Která bedla je jedlá? A proč některé houby světélkují?

Na Chrudimsku najdete helmovek celé koberce. I když se helmovka k jídlu nehodí, umí jinou věc. Bioluminiscenci. I na to jsme se zeptali odbornice Terezy Tejklové. Ale nejdřív otázka, která rozhýbala houbařské poradny po celé republice. Rostou bedly! Která je jedlá a která ne?

Bedel existují desítky druhů. Nejčastěji se vyskytuje bedla vysoká. Bedla vysoká je velmi dobře poznatelná podle tygrovaného třeně a dužniny, která po rozkrojení nezmění barvu.

Pak je častá skupina bedly červenající. Do té patří bedla červenající, šedohnědá a zahradní. Tyto druhy se vyznačují tím, že dužnina po poranění nebo rozkrojení zoranžoví, později zčervená.

„Dříve jsme tyto bedly hojně konzumovali, dnes už je nedoporučujeme. Po jejich požití se totiž objevují stále častěji potíže. Spíše to vypadá na nějakou alergickou reakci, proto je k jídlu nedoporučujeme,“ vysvětluje mykoložka Tereza Tejklová.

Ochutnejte pýchavku na sladko

Říjnové lesy teď zdobí malé i větší ostnaté bílé koule. Jsou to pýchavky, které jsou v kuchyni vynikající. Poznáme je snadno. Jsou měkké a lehce stlačitelné. Dají se splést s pestřecem, který je ale mnohem tužší.

„Pýchavka je jedlá, když je na průřezu čistě bílá. Má na sobě drobné ostny, které se nechají setřít. Někdo pýchavky nerad sbírá, protože mu to zašpiní houby v košíku. Ale to je chyba.

Tyto houby se hodí se na mnoho kuchyňských úprav. Na polévku, pod maso, na řízky, na paprice, s vajíčkem a cibulí.

Ale dají se také pocukrovat a usmažit na másle, což je u hub velká zvláštnost,“ doporučuje Tejklová.

Světélkující houby z říše pohádek

Není to pohádka. Skutečně existují  houby, kterým svítí plodnice, případně světélkuje jejich podhoubí. Vyskytují se hlavně v tropech. Ale i u nás se dají najít.

„Například to umí mycelium václavek. Je to prokázáno i výzkumem. Takhle zřejmě kdysi vznikly pověsti o svítícím pařezu a bludičkách. Navíc různé rozkládající se plyny vyluzují zvuky, které mohly našim předkům připomínat hejkala a další pohádkové bytosti,“ usmívá se Tereza Tejklová.

Dalším příkladem světélkující houby je helmovka zefírová. Je to velmi běžná, drobná podzimní houba. Roste z opadu jehličnanů. Klobouky jsou kuželovité, světlé, mají na sobě skvrnky.

„Mycelium helmovky by mělo také svítit. Ale podle toho, co jsem zjistila, světélkuje jen při umělém pěstování. Nenašli jsme, že by bylo pozorovatelné v přírodě v lese,“ upřesňuje mykoložka.

Další nenápadnou svítící houbou je pařezník obecný. Velmi zajímavé je, že v Evropě nesvítí,  ale v Americe svítí. A nikdo neví, proč to tak je.

Například na Borneu lze velmi dobře pozorovat světélkování u hub v přírodě. Není to ale takové světlo, že byste si u houby mohli otevřít knížku. Plodnice světélkují, když nastavíte fotoaparát na delší expozici. Tak vznikají kouzelné fotky.

Proč houby světélkují?

Houby svítí díky tomu, že obsahují luciferin. To je látka, díky které svítí také zadečky světlušek. Tedy těch známých svatojánských mušek, které daly vzniknout Karafiátovým broučkům. Ale proč to tak je?  

„To je otázka, nad kterou si vědci lámou hlavu. U plodnic bych pochopila jeden z výkladů, který říká, že světélkující houby přivábí hmyz, který je pojídá a posléze vytrousí, a tím se houba rozmnoží. Ale proč světélkuje mycelium?  Příroda je v tomto ohledu tajemná,“ uzavírá mykoložka Tereza Tejklová.

Houby v létě: Nečekejte na podzim. Co roste od června do srpna?

bedly   holubinky   hřiby   klouzky  lišky   muchomůřka růžovka   ryzce    žampiony

Se začátkem letní sezony najdete například různé druhy holubinek, klouzky, žampiony nebo hřiby. Času na jejich sběr máte dost, protože tyto houby rostou přes celé léto až do října, některé dokonce do listopadu. Pokud se v létě chystáte na houby, podívejte se nejdřív, kde přesně je v ČR právě dostatek vláhy.

Holubinky

Hned na začátku léta vyraší ze země různé druhy holubinek.

V jehličnatých i listnatých lesích narazíte na holubinku mandlovou, kterou poznáte mimo jiné podle specifického zabarvení klobouku: To připomíná barvu syrového masa smíchanou s růžovou nebo hnědou.

Dalším znakem jsou bílé lupeny, které často na poraněných místech rezaví. Pouze do listnatých lesů se vypravte pro holubinky namodralé. Poznáte je především podle lupenů, které vypadají jako by byly navoskované a nelámou se.

Klouzky

Začíná i sezona klouzků. Rostou většinou hromadně. Jejich výhodou je, že nebývají červivé, a že se dají snadno rozpoznat. Nevýhodou je slizký klobouk, který je dobré už v lese pořádně očistit nebo oloupat, jinak budete mít košík plný slepeného jehličí.

Mezi oblíbený patří klouzek sličný neboli modřínový, který najdete na travnatých okrajích lesů, na zahradách nebo i ve městech, všude tam, kde jsou modříny. Za vlhka má slizký jasně žlutý klobouk, za sucha jeho zbarvení přechází až do žlutooranžové.

Pro klouzek zrnitý je zase typické to, že jeho rourky roní kapky bělavé tekutiny. Klouzek obecný má tmavě zbarvený, až čokoládově hnědý klobouk. Roste pod borovicemi a jeho slizká pokožka jde lehce sloupnout.

Žampiony

Na loukách a pastvinách se brzy po deštích objeví pečárky neboli žampiony. Pečárek ale existuje celá řada druhů, a jsou mezi nimi i ty, které můžou u člověka vyvolat velmi nepříjemné žaludeční potíže. Jedním ze znaků nejedlého žampionu je, že poté, co škrábete nehtem do klobouku nebo nohy, rychle zežloutne.

Hřiby

V teplých dubových lesích můžeme na začátku léta najít první hřiby, a to hřiby dubové. „Bohužel bývají velmi často napadené larvami hmyzu, takže se kolikrát nevyplatí je sbírat.“ V průběhu léta pak můžete narazit na většinu hřibovitých hub. „Rostou většinou až do října, Pak v lesích převažují lupenaté druhy hub,“ podotýká mykolog.

Bedly

Na bedlu vysokou narazíte hlavně na okraji lesa nebo mýtině. Pozor, ať si ji nespletete s muchomůrkou zelenou. Jedním z rozdílů je to, že zatímco muchomůrka má pod kloboukem prsten, který pevně drží na noze, u bedly se dá s prstenem posouvat. Bedla má na klobouku hnědý hrbolek, zatímco klobouk muchomůrky je hladký.

Liška obecná

Ať už z lišek děláte omáčku, polévku nebo je přidáváte do míchanice, nespleťte si je s nejedlými lištičkami pomerančovými. Zatímco klobouk lišky obecné je nepravidelně zvlněný, lištička pomerančová ho má pravidelný.

Muchomůrka růžovka

Růžovka alias masák „je nejchutnější houba v našich lesích, alespoň podle mě,“ podotýká mykolog Libor Hejl. Poznáme ji podle růžového zbarvení klobouku a podle pokožky, která jde lehce sloupnout.

Pokud jde o nohu této houby, všímejte si těchto znaků: Nahoře spatříte rýhovaný prstýnek, dole je noha rozšířená. Po rozkrojení má barvu syrového masa smíchanou s růžovou. Noha bývá bohužel často napadena larvami hmyzu.

Růžovku by ale měli sbírat jen opravdoví znalci, protože i tato houba má jedovatého dvojníka – muchomůrku tygrovanou.

Ryzce

Ryzce se začínají objevovat až od července a třeba ryzec smrkový, což je vynikající jedlá houba, začne většinou růst až na úplném konci léta. Poznáte ho mj.

podle duté oranžové nohy a mrkvově oranžového mléka, které se objeví, když ji naříznete. „Nejlepší jsou mladé houby nakládané ve sladkokyselém nálevu nebo osmažené na sádle ochucené jen pepřem a solí.

Po požití ale zbarvují moč do oranžova, což některé lidi děsí,“ upozorňuje mykolog Hejl.

Srážky v ČR: Jak zjistit, kde přesně pršelo

Hlavně v létě bývají srážky spíše lokální.

Chcete zjistit, kde přesně a jak moc pršelo a podle toho si vybrat, kam pojedete na houby? Všem, kteří chtějí být ve správnou dobu na správném místě, doporučuje mykolog Zdeněk Pelda údaje Hlásné a předpovědní povodňové služby Českého hydrometeorologického ústavu, kde jsou k dispozici podrobná data za poslední týden. Stačí, když si v přehledné tabulce Aktuální srážky – data z pozemních srážkoměrů zadáte kraj, který vás zajímá, a můžete dokonce po hodinách sledovat, v jakých lokalitách kolik napršelo. Během chvilky víte, kde s největší pravděpodobností porostou.

Houby, které můžete najít v létě, si prohlédněte ve fotogalerii

Přemrzlé houby mohou vyvolat zdravotní problémy: Kterým mráz vadí a kterým ne?

Zdroj: muuraa / Shutterstock.com

17. 10. 2020 | Doba čtení 5 minut

Podzimní houbaření má svá specifika. I houby jinak skvělé a jedlé, například hřiby, mohou způsobit za určitých okolností konzumentům nemalé obtíže. Existují však i druhy hub, kterým chladné počasí nevadí. Kdo se je naučí poznávat, může si houbařskou sezónu ještě prodloužit.

Hřibům mráz nesvědčí

Pokud se na podzim vypravíme houbařit, měli bychom průběžně sledovat vývoj počasí. Například jedlé hřibovité houby mráz snadno promění v nejedlé.

Houba, která zmrzne a opět rozmrzne, je totiž velmi náchylná na množení bakterií a plísní a proto už není ke konzumaci vhodná. Houbu přešlou mrazem poznáme snadno – je vodnatá a rozpadá se.

Někdy jsou změny patrné až po rozkrojení, mění se i typická chuť a vůně. Pokrmy z takových hub mohou vyvolat žaludeční potíže, průjmy a zvracení.

Jedlé houby, kterým se daří na podzim

• Čirůvka dvoubarevná (Lepista saeva) roste od září do listopadu, najít ji můžeme v trávě na okrajích lesa i mimo něj, někdy vytváří i magické kruhy.
• Čirůvka fialová (Lepista nuda) bývá považována za jednu z nejchutnějších podzimních hub. Roste obvykle od září do listopadu. Najít ji můžeme v lesích, křovinách a místech dobře pohnojených – např. v okolí krmelců.
• Čirůvka zemní (Tricholoma terreum) roste od poloviny září až do zámrazu. Vyskytuje se pod různými druhy borovic. Najít ji můžeme nejen v lesích, ale i v městských parcích na sídlištích, pokud tam rostou borovice černé.

• Pečárka ovčí (Agaricus arvensis) běžně roste v létě a na podzim ve všech lesích, především v jehličnatých nebo smíšených. Nejlépe se jí daří ve vyhřátých smrčinách s vysokou vrstvou jehličí.
• Penízovka dubová (Gymnopus dryophilus) – nenechte se mýlit názvem. Tahle penízovka u nás patří k nejhojnějším a roste od jara do podzimu ve všech typech lesů. Ke konzumaci se používají  pouze klobouky.
• Penízovka kořenující (Xerula radicata), známá také pod názvem slizečka ocasatá, se objevuje od časného léta až do podzimu v listnatých a smíšených lesích na starých pařezech listnatých stromů, nejčastěji buků. Hojně vytváří plodnice okolo pařezů – její protáhlé třeně totiž vyrůstají z tlejících kořenů ukrytých hluboko v zemi. Proto ji jako jednu z mála kloboukatých hub najdeme i za velmi suchého počasí.
• Penízovka kuželovitá (Rhodocollybia butyracea) se na podzim objevuje hojně objevuje v listnatých i jehličnatých lesích. Roste buď v celých pásech nebo tzv. čarodějných kruzích na tlejícím spadaném listí či jehličí. Potkat ji můžeme až do příchodu zimy.
• Slizák mazlavý (Gomphidius glutinosus) – náš nejhojnější slizák, lidově zvaný usmrkánek. Jeho plodnice jsou za vlhka obalené slizem. Roste koncem léta a na podzim ve smrčinách nebo smíšených lesích pod smrky a na travnatých a mechatých lesních okrajích a okolo cest. Sliz se doporučuje odstranit již v lese.
• Stroček trubkovitý (Craterellus cornucopioides) tato pro mnohého nevzhledná houba roste v létě a na podzim v listnatých lesích, nejvíce pod buky. Najít ji můžeme ve velkých skupinách a tzv. čarodějných kruzích.
• Bolcovitka ucho Jidášovo (Hirneola auricula-judae) roste v lesích, parcích i křovinách. Plodnice vyrůstají ve shlucích a skupinách na odumřelých větvích rozličných listnatých dřevin, především černého bezu. Vyskytuje se téměř celoročně, hojné je zejména na jaře a na podzim i během zimy, pokud je dostatečně vlhko.
• Václavka smrková (Armillaria ostoyae) roste v početných trsech na živém i odumřelém dřevě jehličnanů, především smrku, jehož je významným parazitem. Pro široké možnosti využití patří k nejoblíbenějším podzimním houbám. Při nedostatečné tepelné úpravě může působit trávicí obtíže. Sbíráme jen klobouky. Zvlášť oblíbené jsou václavky naložené v octě.

Otužilé zimní houby

Penízovka sametonohá (Flammulina velutipes) Zdroj: SW_Stock / Shutterstock.com
Příchod mrazů a zimy pro houbaře vůbec nemusí znamenat konec sezony. Některé druhy hub rostou, jen když se teplota pohybuje okolo dvou stupňů pod nulou. Patří k nim například hlíva ústřičná nebo penízovka sametonohá.

Pauzu nemají ani jedovaté houby

Seznámit bychom se měli i s jedovatými druhy hub. Roste například smrtelně jedovatá čepičatka jehličnanová, která se kromě jehličnanů objevuje i na listnáčích. U ní hrozí nebezpečí záměny s opeňkou měnlivou. V podzimním období představují nebezpečí také vláknice, pavučince, jedovaté druhy čirůvek, pestřece nebo čechratky podvinuté.

Houby rostou i na podzim. Připomeňte si ty jedlé i ty jedovaté

V letním období začínají růst houby, proto si připomeneme, na které můžeme v českých lesích narazit. Ne každá je jedlá, a proto při sběru hub musíme být velice opatrní.

Houby jsou ústrojenci, kteří bývají řazeni do říše rostlin jako nezelené, stélkaté rostliny výtrusné.

Od rostlin se liší tak značně, že vedle bakterií je považujeme dnes za zvláštní skupiny organismů, která je stejně stará jako rostliny a živočichové.

V Čechách roste více než 2000 druhů hub stopkovýtrusných a několikanásobné množství hub vřeckatých. Sbírat bychom měli pouze ty druhy hub, které bezpečně známe, abychom předešli možným potížím, či dokonce otravě.

Příznaky otravy se objevují zpravidla 1 až 3 hodiny po jídle, vyznačují se prudkými bolestmi břicha, křečovitým pálením či škrábáním v hrdle, velkou žízní, zvracením (občas i s krví) nebo krvavým průjmem.

Při otravě nejjedovatější houbou, Muchomůrkou hlízovitou, se však dostavují příznaky po 7 až 40 hodinách po požití. Při podezření z otravy houbami okamžitě vyhledáme lékařskou pomoc.

Jako první pomoc než se dostaví lékař, zásobujeme tělo velkým množstvím tekutin, aby tělo jed co nejdříve vyloučilo. Jako tekutiny volíme nejlépe teplou vodu či mléko.

Houby, jejich význam i úskalí 

Nejjedovatější houby

Jak už bylo zmíněno, naší nejjedovatější houbou je Muchomůrka hlízovitá, která působí každoročně smrtelné otravy jak u nás v Čechách, tak i všude tam, kde roste. A jak ji poznáme? Má zelený klobouk, její příbuzné druhy muchomůrka jarní a jízlivá mají klobouky bílé. Oba tyto příbuzné druhy se vyskytují jen zřídka.

Muchomůrka hlízovitá je bez zápachu, její klobouk je hladký, bez bílých strupů, které jsou příznačné pro jiné muchomůrky. Mezi méně jedovaté druhu patří muchomůrka červená. Z příbuzných druhů je muchomůrce hlízovité nejvíce podobná muchomůrka citronová.

Ta je menší, klobouk má v průměru 5 – 8 cm a je citronově žlutý, barva však často vybledne doběla. Povrch klobouku nebývá hladký, ale je většinou posázen nízkými, nepravidelně rozloženými, rozpraskanými bílými, nahnědlými nebo našedlými strupy. Její výskyt je velice častý.

Patří do skupiny hub nejedlých nikoli jedovatých.

Houby jedlé

Teď si stručně popíšeme nejvíce se vyskytující houby jedlé.

Kožák neboli poddoubník

Průměr klobouku je 3 – 10 cm, zbarvený v různých odstínech hnědé od světlé po tmavou, je sametový, suchý a matný s pokožkou k dužině pevně přirostlou, za sucha někdy trochu rozpuknou, avšak ne tolik jako třeba babky. Rourky mají zlatožluté s póry dost velkými. Vyskytuje se nejvíce v listnatých lesích od léta do podzimu.

Suchohřib hnědý

Klobouk má průměr 4 – 15 cm, je kaštanově hnědý, za vlhka je slizký a lesklý. Rourky má bledožluté až žluto-zelenavé a při dotyku modrající nebo modro-zelené. Vyskytuje se od léta do podzimu hlavně v jehličnatých lesích, vzácně také v listnatých lesích.

Vepřové soté na suchohřibech

Klobouk má v průměru 5 – 15 cm hnědošedého až černohnědého zbarvení (vzácně také bílý), hladký nebo jen nepatrně vrásčitý. Rourky má bělavé až našedlé. Vyskytuje se hlavně na podzim a nejčastěji pod břízami.

Foto: Profimedia

Kde všude rostou houby? Tipy pro začínající houbaře

Houby nerostou ani zdaleka jen v lese, i když si každý houbař možná vybaví husté lesy jako první místo, kde houby hledat. Pravda je taková, že houby rostou prakticky všude. Mohou růst na zasolených lukách, ale i v ledovcové oblasti hor. Stejně tak na vřešovištích i mokřadech najdete houby stejně hojně, jako rostou v lesích. Mezi mechy a travami pak rostou různé vzácné druhy hub.

Nejčastější mýty o jedovatých houbách

Houby v lesích

Některé lesní druhy hub mohou být jak v listnatých, tak jehličnatých lesích. Hřibovité houby rostou pouze v listnatých lesích, jiné houby jsou zase vázané na určitý druh stromu nebo typ půdy.

Zkušený houbař už podle lesa pozná, jaké druhy hub tady může očekávat! Ale jaké houby v lese opravdu porostou, ovlivňuje ještě počasí a to, kde se houby nachází (v Česku bude podnebí jiné než v Rusku).

Zajímavostí je, že běžné druhy hub najdeme spíše v bohatých lesích, vzácné houby naopak mohou růst třeba v městském parku.

Houby na polích a loukách

I tady rostou některé druhy hub, nejčastěji zde roste například límcovka vrásčitoprstenitá. Je to houba, která se uměle pěstuje na balících slámy. Ve volné přírodě ji najdeme jen na polích.

Jak začít sbírat houby? Rady pro začátečníky

Oblíbené jedlé houby a kde rostou:

Hřib smrkový neroste jen pod smrkem. Jeho jméno je poněkud zavádějící – roste sice zejména ve smrčinách, ale můžeme ho nalézt i pod borovicemi, buky a břízami.

Naopak hřib dubový najdete opravdu dle jeho názvu nejčastěji pod duby.

Hřib kovář roste jak v jehličnatých, tak i listnatých lesích, zejména pak v horských oblastech. Houbu je nutno tepelně zpracovat, za syrova je kovář mírně jedovatý.

Kozák březový roste pouze pod břízami, jak v lesích, tak i mimo les.

Bedla vysoká roste v listnatých i jehličnatých lesích, při okrajích lesů, na loukách a mezích. Má ráda vysokou trávu a v jehličnatých lesích jsou to závětrná místa za nebo pod hromadami klestí.

Na houbách: Sbírejte lahodnou bedlu

Čirůvka májovka roste v řadách a kruzích (hodně hub vedle sebe) ve smíšených lesích a na loukách.

Ryzec smrkový se vyskytuje ve smrčinách, hlavně na krajích lesních cest.

Holubinka namodralá, nazelenalá, mandlová a další. Najdeme je pouze v blízkosti stromů, se kterými žijí v symbióze. Mohou to být jehličnany i listnáče. Pokud jsou vhodné podmínky, rostou velmi hojně.

Liška obecná (na Moravě kuřátka) roste zejména v jehličnatých lesích v borůvčí, mechu a trávě. 

Klouzek nelze zaměnit za žádnou jedovatou houbu. Klouzky rostou pod jehličnany, někdy v trávě při kraji cest.

Masák má víc bílkovin než maso. Za syrova je ale jedovatý

Přehled podzimních hub: Naučte se poznávat houby, které rostou na sklonku roku (1. část)

Jestli máte rádi nejen houby, ale i podzimní přírodu, vydejte se za pěkného počasí do nejbližšího lesa a pořádně se dívejte kolem sebe. Už tam nerostou hřiby ani kozáky nebo křemenáče, zato je les plný zajímavých, a dokonce jedlých hub. Jen se je musíte naučit poznávat.

Představíme vám nejběžnější, nádherně vypadající podzimní plody lesa. Z některých budete mít radost pouze na pohled, ale rostou i krásné, chutné a voňavé druhy, z kterých připravíte znamenité pokrmy pro celou rodinu.

Představíme vám ty, které zaručeně zrovna teď v lese rostou a u některých vám nabídneme i způsob jejich úpravy, který jsme získali od členů České mykologické společnosti – článek vznikl ve spolupráci s touto organizací.

Tak hodně zdaru a dobrou chuť.

Čirůvka dvoubarevná (Lepista saeva)

Čirůvka dvoubarevná (Lepista saeva) – zkuste například ražniči s čirůvkami

Popis

Klobouk je široký 6 až 15 cm, lysý, hladký, později nízce sklenutý, na okraji zprvu podvinutý, barvy bělavé, světle hnědé a jakoby vybledlé. Lupeny má v mládí úzké, husté, zpočátku světle nafialovělé, později špinavě zažloutlé, světlejší než povrch klobouku.

Třen je dlouhý 4 až 6 cm a široký 1,5 až 3 cm, na bázi je mírně rozšířený, zbarvený světle fialově, na třeni jsou patrná fialová síťkovitá vlákna tvořící uprostřed třeně tmavší fialový pruh. Dužina je bělavá, nemění barvu, chutná příjemně a voní slabě po ředkvičce.

• Kde roste
• Roste hojně od září do listopadu v trávě na okrajích lesa i mimo něj, na lukách a v zahradách, často v kruzích, hlavně v druhé polovině září a v říjnu, ale často až do konce listopadu.
• Ražniči s čirůvkami

1. 300 g mladých čirůvek dvoubarvých
2. 2 cibule
3. 100 g slaniny
4. 100 g měkkého salámu
5. 150 g brambor
6. mletý pepř, sůl, kmín, olej

Na špíz střídavě napichujeme nakrájené houby, cibuli, salám, slaninu a syrové brambory. Osolíme, okořeníme a na oleji v troubě pečeme doměkka. Podáváme s bramborami nebo s pečivem.

Čirůvka fialová (Lepista nuda)

Čirůvka fialová (Lepista nuda) – co takhle zkusit smaženky?

Popis

Velice podobná čirůvce dvoubarevné. Klobouk je široký 5 až 10 cm, nízce sklenutý, pak rozprostřený až plochý se zvlněným okrajem, holý, zpočátku fialový, brzy hnědofialový, stářím vybledající do špinavě fialově hnědavé až narudle hnědé barvy. Lupeny jsou dosti husté, u třeně vykrojené, v mládí sytě fialové.

Kde roste

Tato v mládí zdaleka nápadná houba je typická růstem v lesích, křovinách i mimo les v místech s nahromaděným hrubým humusem a zbytky listí či jehličí nebo na místech jinak pohnojených, také na tlející slámě, okolo krmelců a podobně. Roste od září do listopadu, za mírného počasí se objevuje ještě i později. Jedna z nejchutnějších podzimních hub.

Smaženky z fialek

1. 300 g čirůvek fialových
2. 2 vejce
3. 2 lžíce mléka
4. 3 lžíce hladké mouky
5. sůl, olej

Ze žloutků, mléka, soli a mouky připravíme těstíčko husté asi jako kapání do polévky. Nakrájené houby podusíme bez tuku ve vlastní šťávě. Z bílků ušleháme sníh. Vše lehce smícháme dohromady. Polévkovou lžící vykrajujeme noky, které smažíme v horkém oleji dozlatova.

Čirůvka zemní (Tricholoma terreum)

Čirůvka zemní (Tricholoma terreum)

Popis

Její klobouk bývá zprvu kuželovitě až zvoncovitě sklenutý, později skoro rozprostřený, obvykle s hrbolem na středu, šířkou zpravidla nepřesahuje 8 cm, je suchý, hustě pokrytý plstnatými až vláknitými šupinkami, popelavě šedý, ve stáří šedohnědý až hnědavý. Lupeny jsou středně husté, u třeně vykrojené, někdy skoro volné, zvlněné, šedavé až bělavé s šedavým nádechem. Dužina je dosti křehká, vláknitá, bělavá či našedlá, bez výraznější vůně a chuti.

Kde roste

Na čirůvku zemní narazíme nejčastěji pod různými druhy borovic, a to nejen v lesích, ale dokonce i v městských sídlištích, kde její početné skupiny s oblibou doprovázejí výsadby borovice černé. Je to houba výlučně podzimní, dříve než v druhé polovině září se s ní nesetkáme, zato roste ještě pozdě na podzim až do zámrazu. Dobrá jedlá houba, cenná hromadným růstem po desítkách plodnic.

Čirůvky pečené na pánvi

1. 600 g větších kloboučků čirůvek zemních
2. 2 lžíce sádla
3. 2 lžíce másla
4. sůl, mletý pepř, kmín

Osolené, opepřené a okmínované klobouky čirůvek po všech stranách opečeme zprudka na sádle. Hotové houby rozložíme na mísu a pokapeme rozpuštěným máslem.

Pečárka císařská (Agaricus augustus)

Pečárka císařská (Agaricus augustus)

Popis

Klobouk dosahuje nezřídka až 25 cm šířky, v mládí je skoro kulovitý, posléze polokulovitě sklenutý a nakonec téměř plochý, na zlatožlutém podkladu hustě pokrytý hnědými vláknitými šupinkami, otlačením trochu šafránově žloutne. Dužina na řezu někdy lehce žloutne a má výraznou příjemnou anýzovou vůní.

Lupeny jsou husté, poměrně nízké, volné, dlouho šedavé s růžovým nádechem, pak čokoládově hnědé. Třeň je i více než 20 cm dlouhý a má i 3 cm v průměru, s mohutným blanitým prstenem, nad ním je bělavý nebo narůžovělý, hladký, pod ním bílý, alespoň v mládí pokrytý odstálými bílými až nahnědlými šupinami.

Kde roste

Jedna z našich největších pečárek, někdy také nazývaná pečárka vzácná nebo obrovská, roste nehojně v létě a začátkem podzimu v humózních lesích, s oblibou na sušších vyhřátých místech a na vápnitých půdách. Výborná jedlá houba, vydatná a snadno poznatelná.

Císařská omeleta se sýrem a houbami

1. 250 g pečárek císařských
2. 8 vajec
3. trochu mléka
4. 3 lžíce oleje
5. lžíce másla
6. kečup
7. 100 g strouhaného sýra
8. tuk na vymazání pekáčku

Pokrájené a osolené houby podusíme na másle. Vejce a mléko rozšleháme a osolíme. Na pánvi s rozpáleným olejem vytvoříme čtyři omelety. Podušené houby vložíme na hotové omelety, posypeme polovinou strouhaného sýra, zakápneme kečupem a svineme. Omelety položíme do tukem vymazaného pekáčku, zasypeme zbylým sýrem a krátce zapečeme ve vyhřáté troubě.

Pečárka ovčí (Agaricus arvensis)

Pečárka ovčí (Agaricus arvensis)

Popis

Klobouk je až 15 cm široký, zprvu skoro kulovitě uzavřený, poté polokulovitý až zvoncovitě sklenutý, nakonec plochý, v mládí bílý, pak nažloutlý, poraněním a zasycháním zvolna žloutne.

Lupeny jsou husté, tenké, volné, dlouho bledě našedlé, pak šedorůžové, nakonec až černohnědé. Třeň je válcovitý, na bázi někdy mírně rozšířený, bělavý, na vrcholu často narůžovělý, s výrazným bělavým blanitým prstenem, otlačením zvolna žloutne.

Dužina bělavá, neměnná, výrazně příjemné anýzové vůně a příjemné chuti.

Kde roste

Roste běžně v létě a na podzim ve všech lesích, hlavně v jehličnatých nebo smíšených, na humózních místech. Nejhojnější bývá ve vyhřátých smrčinách s vysokou vrstvou jehličí. Výborná jedlá houba s mnohostranným použitím.

Plněné houbové klobouky

1. 4 větší pečárky ovčí
2. 100 g slaniny
3. sůl, drhnutý tymián, strouhaný parmazán

Klobouky hub očistíme. Odříznuté třeně nadrobno nasekáme, osmahneme na slanině, osolíme, přidáme tymián a podusíme. Směsí plníme seříznuté klobouky, zabalíme do alobalu a grilujeme nebo upečeme v troubě.

Penízovka dubová (Gymnopus dryophilus)

Penízovka dubová (Gymnopus dryophilus)

Popis

Klobouk je zprvu zvoncovitě sklenutý, pak ploše rozložený až zcela plochý, obvykle do 6 cm široký, tenkomasý, okrově žlutý, hnědožlutý, někdy s masovým nádechem.

Lupeny jsou tenké, u třeně vykrojené, bílé, pak světle krémové. Třeň je válcovitý, dosti tenký (3 až 5 mm v průměru), pružný a nelámavý, hladký, okrově žlutý až hnědožlutý.

Dužina je tenká, poměrně pružná, ve třeni dosti houževnatá, s příjemnou houbovou vůní a chutí.

Kde roste

Jedna z našich nejhojnějších penízovek, roste od jara do podzimu v lesích všech typů (tedy nejen pod duby), někdy i mimo les, zpravidla v početných skupinách na tlejícím listí nebo jehličí. Je to dobrá jedlá houba, i když poněkud drobnější, konzumují se pouze klobouky. Vhodná je do směsi s jinými houbami.

Dušené houby s paprikami

1. 8 zelených paprik
2. 400 g penízovek dubových
3. 60 g cibule
4. lžíce oleje
5. 1 dl smetany
6. 20 g hladké mouky
7. sůl, plátek másla

Na oleji osmahneme nadrobno nakrájenou cibuli, přidáme očištěné, semen zbavené a na nudličky nakrájené papriky, přidáme na plátky nakrájené houby a dusíme doměkka. Zahustíme moukou rozkvedlanou ve smetaně, osolíme a provaříme a podáváme. Po odstavení zjemníme plátkem másla.

Penízovka kořenující (Xerula radicata)

Penízovka kořenující (Xerula radicata) – co třeba ji zkusit s pikantním dipem

Popis

Tenkomasý klobouk jen zřídka bývá širší než 8 cm. Je nízce sklenutý až zcela rozprostřený, ve stáří i mělce vmáčklý.

Na středu bývá naznačen hrbol, zejména u starších plodnic je povrch typicky paprsčitě vrásčitý, bývá slizký béžově hnědý, za sucha lesklý, okrově či až šedohnědý.

Lupeny jsou dosti řídké a vysoké, břichaté, zúženě připojené, bílé. Třeň je značně dlouhý (běžně přes 15 cm), válcovitý, na bázi rozšířený, pod povrchem půdy opět ztenčený.

Kde roste

Tato penízovka (někdy také slizečka ocasatá) se objevuje od časného léta až do podzimu v listnatých a smíšených lesích na starých pařezech listnatých stromů, nejčastěji buků.

Mnohem častěji však vytváří plodnice okolo pařezů, zdánlivě na zemi, a její protáhlé třeně vyrůstají z tlejících kořenů ukrytých hluboko v zemi.

Proto ji jako jednu z mála kloboukatých hub najdeme i za velmi suchého počasí.

Penízovky s pikantním dipem

1. Miska středních kloboučků penízovky kořenující
2. hrudka škvařeného sádla
3. špetka drceného kmínu, sůl
4. 2 díly bílého jogurtu
5. díl majonézy
6. díl plnotučné hořčice
7. díl ostřejšího kečupu
8. 2 šalotky
9. stroužek česneku
10. svazeček zelené petrželky
11. půl deci bílého suchého vína
12. moučkový cukr, mletý pepř

Kloboučky hub osolíme a okmínujeme do lupenů, opečeme po obou stranách dozlatova a odstavíme. Z jogurtu, majonézy, hořčice a kečupu a vína vymícháme chuťově vyvážený dip, přidáme na proužky nakrájenou šalotku, utřený česnek, špetku cukru, sůl a pepř. Vložíme opečené kloboučky penízovek, vše promícháme a necháme v chladu hodinku odležet. Podáváme s křupavými topinkami.

Marta Pawlicová a Česká mykologická společnost

Podívejte se i na DRUHOU ČÁST článku o podzimních houbách.

Další užitečné články o houbách: