Hmyz, který má potenciál stát se potravinou? Mouchy

Mouchy jsou velmi dotěrný hmyz. Mohou být také velmi nebezpečné. Co se stane se surovinami a pokrmy, na které sedne moucha? To, co jsme zjistili, se vám asi moc líbit nebude. Podívejme se na to.

Moucha často usedne na obsah popelnic s hnijícím jídlem, na exkrementy i odumřelé organismy a pak se u nás doma posadí na suroviny a pokrmy. Pro lidi je moucha létající snůškou bakterií, na kterou je nejlepší vzít plácačku a udělat s ní krátký proces. Co se může s jídlem stát, když na něm nějaká moucha přistane?

Pozor na bakterie a nemoci

Jakmile si moucha sedne na potravinu, dochází k přenosu mnoha bakterií z jejích nohou, na kterých má tisíce drobných chloupků. V těch se bakteriím opravdu hojně daří. Mouchy vlezou na všechno a hlavně na to, co už pořádně zapáchá. Oblíbeným útočištěm jsou hlavně odpadky, odumřelí živočichové a exkrementy, které jsou hotovým rájem bakterií.

Moucha má na svých nohou až 5 miliónů choroboplodných zárodků a je přenašečem více než 200 druhů škodlivých bakterií. Navíc jde o druhy nemocí, jako je cholera, tyfus, Sněť zelinná nebo úplavice. Mohou také přenášet salmonelu, antrax, tuberkulózu a vajíčka parazitních červů.

Navíc způsobují zápal plic, střevní chřipku, otravu krve, infekce očí a zánět močového měchýře.

Co udělá moucha na jídle

Právě chloupky na těle a nohách mouchy zapříčiňují to, že se bakterie dostanou do potravy. Za malou chvilku kontaktu s jídlem se začnou bakterie přesouvat z mouchy na jídlo. Aby toho nebylo málo, moucha se navíc s největší pravděpodobností do vašeho jídla i vyzvrací.

Nedokáže totiž přežvykovat a během jedení vrhne hned několikrát. Moucha, stejně jako jiný hmyz, totiž vůbec neumí kousat. Proto musí potravu nejprve chvilku natrávit a teprve až pak ji pozřít. Na pokrm, který se chystáte konzumovat, se vyzvrací a její vývržek už obsahuje trávicí enzymy.

Hmyz, který má potenciál stát se potravinou? Mouchy

Tuhle informaci navíc potvrdili výzkumníci z floridské univerzity, kteří zkoumali potraviny, na které mouchy předtím usedly. Porovnali je s těmi nedotčenými. Výsledky byly zcela neporovnatelné.

Stačí, aby si na jídlo jen na chvilku moucha sedla, chloupky se dotkly pokrmu a okamžitě se bakterie přesouvají. Kousek jídla, na které si moucha sedla, proto radši vždy vyhoďte a nejezte ho.

Zřejmě se totiž nesmíříte s konzumací zvratků a bakterií, proto nachystaný pokrm raději obětujete.

Při posledním výzkumu objevili vědci u Mouchy domácí 351 druhů bakterií. U Bzučivky jich našli 316. Studii zveřejnil vědecký časopis Scientific Reports. Údaje potvrdil i odborník na hmyz Ron Harrison pro britský portál Metro. Velké množství bakterií je spojeno s infekcemi se zdravotním rizikem pro člověka.

Vědci odhalili na mouchách 15 případů lidského patogenu Helicobacter pylori, který způsobuje vředy ve střevě, oslabuje přirozenou obranyschopnost žaludku a vyvolává záněty. Ze všech bakteriálních infekcí je u Helicobakter nejvíce prokázán vznik rakoviny žaludku.

Zjistili přenos salmonely, e-coli a bakterie, které vedou ke smrtelné otravě krve.

Jak na mouchy bez chemie

Jedna moucha naklade asi 900 vajíček za život. Délka jejího života je asi měsíc, některé se dožívají až 13 týdnů. Zamezte jejich vstupu do místností. Pořiďte si do oken sítě a domů plácačku. Další možností jsou klasické lepicí mucholapky a nálepky do oken ve tvaru kytek a motýlů.

Můžete využít i světelné UV-A lapače hmyzu. Kvalitní UV-A zářivka kromě viditelného světla emituje i UV-A záření o vlnové délce kolem 365 nm, které láká hmyz. Schopnost zářivek ale časem klesá. Doporučuje se i pěstování bazalky na parapetech. Vůni těchto bylinek mouchy nemají rády.

V kuchyni každý pokrm vždy přikryjte.

Hmyz, který má potenciál stát se potravinou? Mouchy

… mouchy žijící ve městech přenášejí o hodně více škodlivých bakterií, než ty na venkově. Podle výzkumů však v současné době sní pouze 3 % lidí jídlo, na které jim dosedne moucha.

Kupi Magazín na homepage Seznamu?Přidat boxík na Seznam.cz

Obtěžující mouchy

V chovech hospodářských zvířat patří mezi nejvýznamnější škůdce dvoukřídlí hmyz. Mezi dvoukřídlé, kteří se nejčastěji vyskytují ve stájích, patří zástupci čeledi mouchovití, bzučivkovití, výkalnicovití, masařkovití, octomilkovití, komárovití a hrbilkovití.

Mouchá domácí

Nejčastěji se potkáme s mouchou domácí (Musca domestica).

Je známá jako vektor řady chorob a pokud se vyskytuje ve vysokých četnostech, způsobuje pokles dojivosti, přenos nemocí u telat, negativně ovlivňuje pohodu zvířat (welfare) a snižuje intenzitu růstu u ostatních kategorií.

Moucha domácí patří mezi nejkosmopolitnější druhy na světě. Setkáváme se s ní v tropických regionech, ale nalezneme ji i v arktických oblastech. Jeden z faktorů, díky kterým je tento druh tak úspěšný, jsou jeho potravní návyky.

Hmyz, který má potenciál stát se potravinou? Mouchy

Moucha domácí je schopna se živit téměř všemi druhy organické hmoty, stejně tak se vyvíjet ve velmi širokém spektru organických substrátů a hodně často je také navázána na různé druhy lidské aktivity včetně chovu zvířat. Moucha domácí stejně jako většina obtížného hmyzu patří mezi r-stratégy.

To zjednodušeně znamená, že vyniká vysokou rozmnožovací schopností. Bylo prokázáno, že jedna samice naklade při 25°C 729 vajíček. Při souhře ideálních faktorů může populace mouchy domácí narůst ve velmi krátké době z relativně malé četnosti na velmi vysoké hodnoty.

Zásadním faktorem, který má vliv na rychlost vývoje populace je teplota. Například při 32 – 37 °C trvá stadium kukly pouze 2 – 6 dnů, ale při 14 °C to může být až 27 dní. Stejně tak bylo prokázáno, že při nižších teplotách žije dospělec mouchy domácí déle než při teplotách nad 30 °C.

Obecně lze říct, že při vyšších teplotách (letní měsíce) trvá vývoj jedné generace 7 – 10 dní, a během léta jich může být až 12.

V našich podmínkách se již v březnu se objevují první mouchy na oknech a půdách.  Přezimuje ve stadiu larvy nebo kukly.

Bodalka stájová

Hmyz, který má potenciál stát se potravinou? Mouchy

ZTRÁTY ZPŮSOBENÉ MOUCHAMI

O přímých finančních ztrátách u dojeného skotu v souvislosti s výskytem obtěžujícího hmyzu se historicky na našem území mnoho nenapsalo.

Opakem jsou pak zkušenosti ze Spojených států amerických, Anglie a jejích bývalých kolonií a novodobě ze západní Evropy.

Už v roce 1925 američtí autoři popisují pokus, kde při vypuštění většího počtu much ve stáji klesla produkce mléka o 1,49 kg/ den a tučnost mléka klesla o cca 0,65 % a naopak v šedesátých letech fakt, že na farmách, kde je problematika much dobře zvládnutá, zaznamenali nárůst produkce mezi 0,45 až 1,42 kg/den nebo v procentuálním vyjádření nárůst v intervalu 10 -20 %. Celkově jsou ztráty u skotu v souvislosti s mouchami spočítány na cca 2,2 mld. amerických dolarů ročně.

To, že výskyt much je vážným problémem si uvědomují například i výkrmci skotu. V americkém Kansasu dokonce vydali příručku k tomuto tématu. Tím že mouchy skot obtěžují a v případě bodalek dokonce sají krev, způsobují tak velké ztráty v podobě snížených přírůstků.

Co se týče přímých ztrát, vyvolaných bodáním, rušením při krmení a odpočinku i dalších běžných aktivitách skotu, zabývali se jimi například na Floridě. Zde odhadují, že mouchy způsobí ztrátu až 36 miliónů dolarů ročně. Tyto ztráty se nevztahují pouze na dojnice, ale vždy bývají postiženy i ostatní kategorie.

U odchovávaného zvířete může již při zamoření 200 much na kus nastat snížení hmotnosti o 15 kg oproti stavu v nezamořených stájích. Pokud bychom měli zhodnotit konkrétní případy z českých podmínek, tak v době zamoření přesahují ztráty v produkci mléka i 0,5 kg na kus a den.

Uvážíme-li, že výskyt much nastává v našich podmínkách v období od července do poloviny září, tak se jedná o obrovské ztráty.

Budete mít zájem:  Kam na farmářské trhy o víkendu?

Krávy se brání shlukováním

Možná díky náhodě, ale hlavně díky výzkumu chování a welfare v době tepelného stresu, jsme narazili na jeden fenomén, který byl označen jako shlukování (angl. Self-willedcrowding dle Erbez, Boe, Falta, Chládek, 2010).

Po instalaci kamer a záznamového zařízení ve stájích jsme začali zaznamenávat specifický behaviorální projev, na který nás chovatelé již dříve upozorňovali. Jde o shromažďování zvířat na jednom místě stáje, resp. sekce a to v době od osmé hodiny ranní téměř do setmění.

Prvním vysvětlením byla teplota ovzduší či výskyt proudění chladného vzduchu. Tato domněnka se však záhy ukázala jako mylná. Po provedeném měření mikro-klimatických hodnot uvnitř stáda shromážděných krav, jsme zjistili, že tímto chováním, se sledované parametry zhoršují v neprospěch dojnic.

Zvířata si v podstatě sama  tepelný stres ještě více prohlubovala. Jako správné vysvětlení paradoxního jevu se nakonec ukázala  myšlenka o snižování povrchu těla a možnosti vzájemného plašení much oháňkami.

(PPT) prezentace Biologický boj s hmyzem ve stáji

Crowding of dairy cows in a cubicle barn during the hot summer months, IN: Archives Animal Breeding – Archiv Tierzucht

Poklady z přírody 73 – Hmyz (1/2)

Ano, může být i pokladem – i když si pod slovem hmyz představíme spíše ten, který obtěžuje a škodí… Především je nezastupitelnou součástí ekosystémů, živí se jím řada zvířat, bez jejich opylení se neobejdou rostliny. Kromě toho jej lze použít ke krmení ryb, hospodářských zvířat a domácích mazlíčků; prověřují se také možnosti jeho využití pro lidskou výživu.

Podle zprávy FAO (Food and Agriculture Organization) byla světová produkce krmiv odhadnuta na 870  milionů tun. Potřeba krmiv ale stále roste, nezanedbatelné jsou také negativní vlivy na životní prostředí.

Ověřují se proto nové možnosti získávání bezpečných bílkovin. Jedním ze zdrojů může být právě hmyz. Pro drůbež je přirozeným zdrojem živin.

Kuřata, která mají k dispozici výběh, běžně nalézají hmyz i jeho larvy v ornici i porostu.

Které druhy hmyzu se používají jako krmivo?

FAO poskytuje informace o použití hmyzu jako krmiva pro zvířata. Jako vhodné druhy uvádí např.

saranče všežravé (Schistocerca gregaria), mouchu domácí (Musca domestica) a bource morušového (Bombyx mori). Využít se dá ale mnoho dalších druhů hmyzu, např.

kobylky, cvrčky, šváby, vši, kněžice, cikády, mšice, polokřídlé, méry, brouky, housenky, mouchy, blechy, včely, vosy a mravence.

Polští vědci uvádějí, že za klíčové druhy hmyzu, které lze využít jako krmivo, jsou považovány moucha černá, moucha domácí a bourec morušový. Jako vhodné se uvádí i kobylky. Termity používají jako krmivo pro kuřata a perličky v Togu a Burkině Faso.

Ravindran a Blair (1993) testovali použití mouchy černé (Hermetia illucens) pěstované na hnoji a mouchy domácí (Musea domestica) jako náhrady za sójovou moučku ve směsích pro drůbež.

Studie ukázaly, že oba druhy, podobně jako kukly bource morušového (vedlejší produkt výroby hedvábí) nebo kobylky (Anabrus simplex), mohou nahradit rybí i sójovou moučku.

V krmné směsi jich může být až 50 %.

V Demokratické republice Kongo zase zkoumali možnost nahradit drahé masové moučky moukou připravenou ze švábů (Blatta orientalis) a všekazů (Kalotermes flavicollis). Jejich studie ukázala, že mouka získaná z hmyzu jej může plně nahradit.

Testu byli podrobeni mouční červi – larvy potemníka moučného (Tenebrio molitor). Z odpadu s nízkým obsahem živin byli schopni vytvořit krmivo s vysokým obsahem proteinů. Podobné výsledky byly zjištěny při testování dalších druhů hmyzu.

Chitin, polysacharid obsažený v exoskeletu hmyzu, může mít pozitivní vliv na funkci imunitního systému. Použití hmyzu jako krmiva by tak mohlo nahradit použití antibiotik v drůbežářském průmyslu. Tyto možnosti se dále zkoumají.

V Nizozemsku byli hodnoceni pacienti trpící vážnými infekcemi močových cest nebo krve. Některé bakterie, např. Escherichia coliKlebsiella pneumoniae, produkují enzymy ESBL, které vyvolávají rezistenci vůči antibiotikům, jako je penicilin a cefalosporiny. Vědci zjistili, že až 35 % lidských izolátů obsahovalo ESBL geneticky identické s bakteriemi nalezenými u kuřat.

Podívejme se na druh, se kterým se setkáváme takřka na každém kroku, na mouchy, hmyz z řádu dvoukřídlí:

Počet druhů z řádu dvoukřídlí (Diptera), podtřídy křídlatí (Pterygota), třídy hmyz (Insecta) se odhaduje na 100 000. Mimo tyto žijící druhy jsou známy i již vyhynulé druhy, které se nejčastěji zachovaly v jantaru. Když o nich mluvíme, většinou je označujeme prostě jako mouchy.

Ne všechno ale mouchy jsou… Z rodu moucha (Muscidae) je nejznámější moucha domácí, kterou nejdříve popsal Carl Linné, podrobněji pak v roce 1776 dánský entomolog J. Ch. Fabricius. Zajímavá je také moucha černá (Hermetia illucens).

Výskyt

Dvoukřídlí se vyskytují po celém světě, s výjimkou polárních oblastí. Mouchy domácí se vyskytují všude, kde jsou zvířata, drží se ale také lidských obydlí. Přitahují je odpadky, nečistoty, výkaly, rozkládající se maso, ryby a další.

Moucha černá pochází z neotropických oblastí, v posledních desetiletích se rozšířila na všechny kontinenty. Dospělé mouchy černé nepřitahují lidská obydlí ani potraviny, nepovažují se proto za obtížný hmyz. V hojné míře se přirozeně vyskytují v okolí hnojišť chovů drůbeže, prasat a skotu. Z tohoto důvodu jsou známé jako „latrínové larvy“.

Charakteristika

Dvoukřídlí mají pouze jeden pár blanitých křídel. Druhý pár křídel zakrněl v útvary zvané kyvadélka, u kterých jsou smyslové orgány. Díky nim umí dvoukřídlí skvěle manévrovat při letu. Tělo se skládá z hlavy, hrudi, zadečku a nohou. Hmyz, a tedy ani mouchy nemají vnitřní kosterní systém, tělo je obklopeno vnější oporou zvanou exoskeleton.

Na hlavě zaujmou především velké oči složené ze stovek šestihranných čoček, každá z nich umožňuje vidění v úhlu 360°. Mezi nimi jsou ještě tři menší oči. Nemají žádná ústa ani žvýkací zařízení, jen sosák.

Do zdroje potravy vpustí své sliny, které ji rozloží, a tekutý materiál pak vypijí jako slámkou. Dospělé mouchy domácí jsou převážně masožravé, konzumují také mléko, sladké látky, hnijící ovoce a zeleninu.

Mají vzájemný vztah s bakterií Klebsiella oxytoca, která může žít na povrchu vajíček mouchy domácí a odradit houby, které soutěží s larvami mouchy o živiny.

Dospělí jedinci mouchy domácí jsou šedí až černí, se čtyřmi tmavými podélnými liniemi na hrudníku, lehce chlupatými těly 6–8 mm dlouhými a rozpětím křídel 13–15 mm. Jsou citlivé na chlad, s klesající teplotou se pohybují pomaleji, s prvním mrazem „padají jako mouchy“. Přezimují na chráněných místech ve štěrbinách.

Dospělci mouchy černé měří asi 16 mm. Tělo je převážně černé, s kovovými odlesky od modré po zelenou, někdy s načervenalým koncem zadečku. Dospělci potravu nepřijímají nebo se živí nektarem.

Trocha historie

Mouchy lidstvo sužují od počátku. Spojovány byly s Belzebubem, pánem much. Podezírány jsou z přenosu až 100 nemocí lidí a zvířat, včetně tyfu, úplavice, cholery, antraxu, tularemie, lepry a tuberkulózy.

Patogeny nesou ve většině případů na svém těle a poté kontaminují zpravidla potraviny, nejsou tedy rezervoárem, ale jen mechanickými přenašeči.

Organismy způsobující nemoci mohou na vnějším povrchu mouchy přežít několik hodin.

Mouchy byly použity také ve válkách. Např. ve druhé světové válce byly Japonci vyvinuty bomby, které se skládaly ze dvou oddělení – jedna obsahovala mouchy domácí, druhá bakteriální suspenzi, kterou byly mouchy pokryty před použitím zbraně. Epidemie v začátku zabily na 60 000 lidí v okruhu 200 km, později byl počet obětí mnohem větší.

Mouchy inspirovaly také autory děl, např. William Blake napsal poem The Fly, který se zabývá smrtelností. Známá je také Ezopova bajka O mouše a mezku, v níž „čas a místo často malého a slabého nad silného povýší“. Na obrazech jsou často použity jako memento mori – z latiny: pamatuj, že jsi smrtelný. Slova se používala jako mravní zásada často citovaná ve středověku a raném novověku.

Budete mít zájem:  Superbakterie – vědci varují, že bakterie vyvíjejí nové způsoby, jak odolávat antibiotikům

Jako součást amuletů byly mouchy populární ve starém Egyptě. Americký entomolog Vincent Dethier ve svém humorném filmu To Know a Fly (1962) poukázal na to, že s mouchami coby laboratorní zvířaty nemá nikdo soucit, nikdo jejich využití nepovažuje za týrání zvířat. V sedmdesátých letech minulého století postavil letecký modelář Frank Ehling miniaturní letadlo poháněné živými mouchami.

Larvy i dospělci much jsou přirozeným zdrojem potravy pro řadu jiných zvířat – ptáků, plazů, obojživelníků, ale i hmyzu a pavouků. Kvůli své početnosti jsou mouchy významnou složkou potravního řetězce.

Larvy mouchy jsou stejně výživné jako rybí moučka a mohou být použity k přeměně odpadu na krmivo pro ryby a hospodářská zvířata. Mohou být masově chovány kontrolovaným způsobem v živočišném hnoji, čímž se sníží množství odpadu a minimalizují se rizika spojená s jeho likvidací.

Významným přínosem pro ekosystém je, že se dospělci nebo jejich larvy podílejí na likvidaci hnijících látek a napomáhají tak recyklaci živin v přírodě.

Také larvy mouchy černé jsou schopné růst v organických odpadech, např. buničině z kávových zrn, zelenině, odpadu z destiloven i ve zbytcích ze zpracování ryb a masa. Mohou tak vyřešit řadu environmentálních problémů.

Snižují množství hnoje, jeho vlhkost a zápach. Navíc larvy upravují mikroflóru hnoje, snižují množství potenciálně škodlivých bakterií, např. Escherichia coliSalmonella enterica.

Larvy mouchy černé také vytvářejí nevhodné prostředí pro mouchy domácí a tak omezují jejich výskyt.

Jsou schopné přeměnit zbytkové bílkoviny hnoje a další živiny na cennější biomasu a tak poskytují krmivo vysoké hodnoty, které může být použito pro dobytek, prasata, drůbež a ryby. Sheppard a kol.

(1994) uvádí, že kolonizace drůbežího a vepřového hnoje larvami mouchy černé může snížit počet jedinců obtížné mouchy obecné o 94 až 100 %.

Sklizené a zpracované larvy mouchy černé v hodnotě přibližně 200 USD za tunu mohou být také ekonomicky přepravovány. 

Z hnoje larvy odstraní 60–70 % fosforu a 30–50 % dusíku i další prvky.

V polním pokusu prováděném v Georgii v USA snížily larvy mouchy černé ve vepřové kejdě obsah dusíku o 71 %, fosforu o 52 %, draslíku o 52 %, kromě toho snížily obsah hliníku, boru, kadmia, vápníku, chromu, mědi, železa, olova, hořčíku, manganu, molybdenu, niklu, sodíku, síry a zinku, a to o 38 až 93 %. Larvy tak mohou snížit potenciál znečištění, lze je využít k čištění biomasy znečištěné těžkými kovy. Na hnoji, ve kterém byly larvy mouchy černé, bylo také méně bakterií Escherichia coliSalmonella enterica.

Larvy černých much obsahují vysoký obsah tuků, které mohou být převedeny na bionaftu. Tisíc larev, které vyrostou na 1 kg hnoje, může vyprodukovat 91 g bionafty.

Sheppard, Newton a Burtle (2008) uvádí, že larvy obsahují přírodní antibiotika podobná těm, která produkují larvy bzučivky zelené (Lucilia sericata). Larvy se používají při čištění ran. 

Octomilky (Drozophila) jsou velmi vhodné ke genetickým pokusům. Výzkum octomilky obecné započal Thomas Hunt Morgan roku 1906. Moucha domácí má malý počet chromozomů, haploid šest nebo diploid 12. Tělní tkáně mouchy domácí mohou být použity jako informační modelový systém pro pochopení kumulativních buněčných změn souvisejících s věkem.

Ochranou proti mouchám je čistota, zamezení hromadění odpadků, hnoje a jiné rozkládající se organické hmoty. Mouchy se nemohou množit, nemají-li zdroj potravy. Mimoto je řešením opatřit okna a dveře sítěmi.

Mouchy do budovy mohou vstoupit také otvory kolem potrubí, elektrického vedení nebo ventilací. Mechanickým řešením je použití lapače s ultrafialovým světlem, lepicích pásek, plácaček, návnad.

Chemické hubení je jen dočasným řešením, navíc se mnohé kmeny much staly proti běžným insekticidům odolnými.

Mají také řadu parazitů, kteří se živí jejich larvami, např. parazitární vosy Muscidifurax uniraptorSpalangia cameroni nebo roztoč Macrocheles muscae domesticae.

Mouchy napadá také houba Entomophthora muscae, která způsobuje smrtelné onemocnění domácích zvířat.

Moucha domácí také působí jako alternativní hostitel parazitického háďátka Habronema muscae, které napadá koně.

Čínské červí továrny doufají, že nakrmí svět | Dobrá chuť

PEKING Li Ťin-suej je ambiciózní muž. Investoval z vlastních peněz v přepočtu 250 000 eur (asi 6,3 milionu korun) do hmyzí továrny usazené mezi kopci Kchun-jangu na předměstí Kchun-mingu, metropole provincie Jün-nan. Se sedmi patenty produkce oficiálně začala v roce 2009.

Od té doby se tu žádný návštěvník nevyhne nabídnutému talíři s bambusovými červy, což je jeden z pokrmů z jeho katalogu, napsal list Le Monde. Společnost Yunnan Insect Biotechnologies rovněž nabízí sušené larvy, proteinový prášek z hmyzích exoskeletonů a různý hmyz pro konzumaci člověkem i zvířaty.

Li by mohl být průkopníkem. Odborníci z Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) čím dál tím víc koketují s entomofagií, tedy využitím hmyzu coby lidské potraviny a náhrady za maso a ryby. Hmyz by se ovšem mohl stát také levnější alternativou zvířecího krmení, především na rybích farmách.

Nutriční kvality hmyzu, tedy především proteiny či minerální látky, jsou značně vysoké. Hmyz zajišťuje také mnohem lepší výnos než hovězí dobytek a potřebuje mnohem méně vody. V současnosti 70 procent zemědělské půdy po celém světě a devět procent pitné vody slouží k živočišné výrobě, která zároveň produkuje 18 procent skleníkových plynů.

Li potřeboval 12 let trvající přípravy, než dostal svolení čínských úřadů spustit svůj podnik. Stojí v přední linii průmyslového odvětví, které je v Číně zatím v plenkách. „Trh je připravený,“ tvrdí pětačtyřicetiletý Li. „V téhle zemi máme nedostatek bílkovin.

Musíme dovážet ryby z Chile a Peru. A přitom lidé nemají dostatek informací o potenciálu hmyzu coby zdroji výživy,“ dodal.

V tomto odvětví už se objevili i jeho konkurenti, ale ti podle něj zatím nemají šanci posílit produkci, pokud by se skutečně vyprofiloval větší trh.

„Technologicky řečeno uvízli v 70. letech minulého století. Dokážou vyprodukovat jen 50 až 100 kilogramů denně. A nebyli by schopní to zvýšit,“ řekl Li, který nyní může dodávat zhruba 150 kilogramů larev denně, ale v další fázi rozvoje své továrny počítá s deseti tunami denně do roku 2015.

Mouchy chce krmit rýží

Jednou z jeho specializací jsou obyčejné domácí mouchy a jejich larvy, ovšem připouští, že tady ho ještě čeká velký kus práce ve výzkumu. V místnosti s dvěma miliony bzučících much se svěřuje, že by je časem rád krmil rýží. Zatím se živí na zvířecích exkrementech, což je diskvalifikuje jako potravu pro člověka.

A další výzvou, která před ním stojí, je přesvědčit zákazníky, aby jedli něco, co pořád ještě vyvolává spíš nechuť než touhu zakousnout se.

I když si Číňané zvykli na červy mnohoštětinatců, naservírovat jim drobné larvy je něco jiného. „Vidět je na talíři spouští psychologické zábrany, které je těžké překonat,“ řekl Li.

Proto je podle něj důležité investovat do vzdělávání a přesvědčit lidi o nutričních hodnotách hmyzu.

Hmyz byl vždycky součástí kulinářské tradice v této provincii a mezi jejími mnoha menšinami. V městečku Mang-š' nedaleko hranic s Barmou si člověk například může koupit vosí hnízda v přepočtu za zhruba 500 korun za půl kila. Z nich pak gurmáni vytahují živé larvy a smaží je na pánvi wok.

„Doba je pro lidi v téhle oblasti tvrdá, nemůžou si dovolit koupit hovězí. Prase se musí vykrmovat dva roky, a to je pro ně dlouho a drahé,“ řekl Kuo Jün-ťiao, profesor biologie z místní univerzity.

Budete mít zájem:  Borůvkový olej a jeho účinky na zdraví – na co je dobrý?

Proto učí obyvatele v okolních vesnicích, jak si vybudovat hmyzí farmy, které jim vydrží celé roky.

A namísto toho, aby jednoduše vosí hnízdo vypálili a zabili královnu, jim vysvětluje, jak vosy vykouřit tak, aby královna přežila a zajistila další generaci.

Hmyz je potravinou budoucnosti. Nejen pro lidi, ale nejspíš i zvířata

A také testují jeho využití pro krmení slepic. „Hlavním cílem našeho projektu je zařadit podíl produktů z moučných červů do krmné dávky zvířat, konkrétně brojlerových kuřat a slepic produkujících konzumní vejce, ve formě konkrétních krmných směsí,“ vysvětluje Ondřej Šťastník z Ústavu výživy zvířat a pícninářství agronomické fakulty MENDELU. Vědci zatím provedli dva experimenty.

Momentálně hledají nejvhodnější procentuální podíl hmyzu. Vytvořili krmné směsi, do kterých přidali nula, dva a pět procent moučných červů a krmili s nimi slepice šest měsíců.

Přečíst článek ›

„Vědci sledovali řadu parametrů, například zdravotní stav zvířat. Před zahájením testů museli také vyřešit, jak ze sušených červů vyrobit moučku, kterou pak přimíchali do krmné směsi. Červy nakonec sešrotovali s pšenicí,“ popisuje mluvčí univerzity Filip Vrána.

Nakonec se ukázalo, že pro drůbež je vhodná směs s tím nejvyšším podílem hmyzí složky.

„Na základě našich předběžných výsledků můžeme konstatovat, že použití do pěti procent moučných červů v krmné směsi pro drůbež se jeví jako vhodný podíl, který významně neovlivňuje zdravotní stav zvířat a celkovou kvalitu masa a vajec,“ popisuje Ondřej Šťastník.

Další experiment by se měl naopak zaměřit na přínosy hmyzího krmiva. „Kromě základních parametrů užitkovosti a zdraví kuřat se také zaměříme podrobněji na kvalitu výsledného produktu tedy kvalitu prsní a stehenní svaloviny,“ dodává Šťastník.

Limitem je cena a možná i zákon

V poslední době je velmi diskutovaný problém živočišné výroby. Ozývají se hlasy vědců, kteří varují, že aktuální spotřeba masa a zvyšující se světová populace budou mít přímo devastující vliv na klima.

Pro období 20202029 předpokládá OECD nárůst světové produkce masa o téměř čtyřicet procent. V roce 2029 by se mohlo množství světově vyprodukovaného masa zastavit na 366 milionech tun.

V roce 2050 by mělo na zemi žít devět miliard lidí a oproti dnešku by se spotřeba živočišných produktů zvýšila až o sedmdesát procent.

Přečíst článek ›

Na rozdíl od pšenice, sóji a dalších rostlinných krmiv se kvůli tomu hmyzímu nemusí mýtit deštné pralesy ani měnit na monokulturu druhová skladba českých polí.

„Chov hmyzu produkuje méně skleníkových plynů, spotřebovává méně vody a zabírá menší prostor, než vyžaduje produkce hovězího, kuřecího nebo vepřového masa.

A hmyz je navíc dobrým zdrojem bílkovin, vlákniny a mastných kyselin,“ popisuje Lukáš Bureš, entomolog ze společnosti Grig, která vyvíjí hmyzí suplementy.

Produkce hmyzích potravin nebo i krmiv pro hospodářská zvířata je ale zatím na úplném počátku, limituje ho navíc několik faktorů. Především finanční nákladnost. „Cena za kilogram usušených moučných červů se na podzim 2020 pohybovala kolem 300 korun,“ vypočítává Filip Vrána z MENDELU.

Přidávání hmyzích složek do průmyslových krmiv hospodářským zvířatům zatím neulehčují ani veterinární předpisy a legislativa. Zpracovaná hmyzí moučka se podle sdělení Státní veterinární správy může využívat pro chov zájmových zvířat, takzvaný petfood a v akvakulturách. Není jí možné ale využívat v chovu hospodářských zvířat.

Přečíst článek ›

Oproti tomu využívat a prodávat hmyz jako složku potravin pro lidi nic nebrání. Od roku 2018 zařadila Evropská unie hmyz na seznam takzvaných nových potravin.

Povolených druhů je jen několik

Na světě se podle vědců pohybuje okolo dvou tisíc druhů jedlého hmyzu. Evropská unie ale byla mnohem striktnější, takže pro lidskou spotřebu jsou chovány podle Potravinářské komory České republiky především cvrček domácí, saranče stěhovavá, potemník stájový, potemník moučný, potemník brazilský a bourec morušový.

Víte že…Pro produkci jednoho kilogramu hmyzího masa je nutné využít jeden litr vody. Oproti tomu produkce stejného množství hovězího si vyžádá 22 tisíc litrů vody. Vepřové pak 3500 litrů.

Nejméně vody spotřebuje chov drůbeže, na jeden kilogram masa je potřeba 2300 litrů vody.Podobná situace je i se spotřebou krmiva. Pro kilo masa ze cvrčků je potřeba ho vynaložit 1700 gramů. Na kilo hovězího padne deset tisíc gramů.

(Zdroj: Grig)Až sedmdesát procent všech zemědělských ploch světa je zabráno chovem hospodářských zvířat.

Hmyz se skládá až ze sedmdesáti procent z bílkovin. Obsahuje také všech 10 esenciálních aminokyselin, vitamin B2, vitamin B12 a řadu dalších látek, klíčových pro správný chod lidského organismu. Zdroj: Grig

Libor Svoboda: Hmyz se stal běžnou součástí mého jídelníčku

Zatímco někteří mají noční můry i z toho, že by ve spánku pozřeli pavouka, jsou lidé, kteří hmyzu jako jídlu budoucnosti věří. A konzumují ho s chutí už několik let. Jedním z nich je i Libor Svoboda z Mladé Boleslavi, kterého hmyz zaujal jako zdroj kvalitní stravy.

„Hmyz jsem okusil poprvé někdy v roce 2016, když jsem viděl upoutávku na Start-up české firmy, která vyrábí produkty z cvrčků,“ popisuje.

Přečíst článek ›

„Připadalo mi to jako dobrý nápad na zpestření mého jídelníčku a ochutnání něčeho nového. Líbila se my myšlenka proteinů z dosud ne běžného zdroje, který je však všude kolem nás a má potenciál do budoucna,“ říká. Cvrček jako hmyz rychle roste a není potřeba hledat způsoby, jak jeho růst urychlovat. Což je nešvar průmyslových chovů hospodářských zvířat.

Dodá energii i chuťový zážitek

Pro Libora Svobodu představuje hmyz zdravé zpestření stravy a cvrččí mouka a produkty z ní se staly pevnou součástí jeho jídelníčku.

„Je to pro mě sladká nebo slaná chuťově výborná svačinka, která vám dodá rychle energii a celkem i zasytí,“ popisuje. Konzumuje především proteinové tyčinky či krekry. Zkoušel ale i těstoviny, chléb, nápoje.

Přesto přiznává zdrženlivost ke konzumaci hmyzu v neupravené podobě.

„Je to pro mě výzva. Ale rád poznávám věci na vlastní kůži a až pak si dělám vlastní názor, který jsem potom schopen obhájit. Zkoušel jsem i například smaženého bource morušového a ten mi celkem chutnal,“ usmívá se. Sám si ale hmyz doma nepřipravuje. „Pokud nepočítám mouchy opařené v hrnci s vodou,“ směje se.

Přečíst článek ›

Hmyzí tyčinky si pochvaluje. „Vždycky mi dodá spoustu energie a dobije mi celkově „baterie“, a nejen při sportu, ale také při jízdě autem, kdy se mi během krátké chvíle vrátí bdělost a pozornost. V době před pandemií jsem docela často trávil denně stovky kilometrů řízením auta a opravdu se mi tyto tyčinky moc osvědčily,“ vypráví Libor Svoboda.

Výbava fitness? Činky, gumy, brouci

Na hmyzí produkty jako zdroj kýžených proteinů a doplněk stravy nedají dopustit ani někteří milovníci fitness, kteří si pěstují silné svaly.

„Množství bílkovin ve sto gramech cvrčků je skoro stejné jako ve sto gramech hovězího,“ poznamenává fitness trenér Lukáš Kuklík.

„Samozřejmě se takové množství cvrčků shání jinak než to hovězí, ale po nutriční stránce je to vynikající zdroj proteinů s opravdu malým obsahem tuku. Pro fitness cíle je to ideální zdroj,“ dodává trenér.

Výběr je dobrý

S aktuální nabídkou hmyzích produktů v České republice je Libor Svoboda spokojený. A protože rád cestuje, má i srovnání se světem za hranicemi.

„Při mých cestách po Evropě, jsem nikdy na produkty z hmyzu nenarazil, ale na druhou stranu, jsem je konkrétně nevyhledával.

V jihovýchodní Asii tomu bylo jinak, tam vždy byl hmyzí produkt poblíž, ale mě zas vždy lákala místní tradiční kuchyně a hmyz zůstával stranou mého zájmu,“ uzavírá Libor Svoboda. (min)

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *