Jak ovlivní schválená koaliční reforma kvalitu zdravotnické péče?
Reforma je hodně silné slovo. Jde jen o malý posun, o snahu začít něco dělat. Mluví se hlavně o doplatcích pacientů. Jsou určitě důležité. Je to jediný způsob, jak lidi motivovat, aby se o sebe začali starat.
Pacient by měl pochopil, že on sám zodpovídá za své zdraví, a neměl by tolik spoléhat na medicínu. Spoluúčast ale sama o sobě nestačí. Problém je, že lidé jsou pod obrovským tlakem medicínsko-farmaceutického komplexu.
Pustíte si televizi, podíváte se do novin, přijdete do lékárny a ze všech stran se na vás valí, abyste jedli prášky, chodili k doktorovi s bolestí hlavy, s bolestí zad…
Říkají vám, jak strašný problém je osteoporóza nebo artróza… Z problémů každodenního života se dělá medicínská diagnóza. Výsledkem je, že lidé chodí do ordinací s potížemi, na které vůbec nepotřebují léky, ale jenom radu lékaře.
Co by měli dělat?
Lékař by měl mít snahu pacientovým obtížím porozumět a poradit, jak má změnit své chování, aby se co nejdřív uzdravil. Statistiky dokazují, že 90 procent zdravotních potíží je pacient schopen zvládnout vlastními silami. Kdyby ovšem věděl jak. Od lékaře se to dnes skoro nedozví. Nikdo nás to na lékařské fakultě nenaučil a systém to po nás ani nežádá.
Jak pracují státní instituce, které by měly regulovat vliv zájmových skupin?
Státní ústav pro kontrolu léčiv dohlíží na to, aby se na trh nedostaly nebezpečné léky. Nemůže ale nijak ohlídat, aby doktoři nepředepisovali léky zbytečně. Stále se opakuje, že krize zdravotnictví je způsobena nedostatkem peněz. To není tak docela pravda.
Nedostatek financí je hlavně důsledkem toho, jak se dělá medicína v praxi. Provádí se spousta zbytečných vyšetření, ordinuje obrovské množství zbytečných léků. Plat lékaře se odvíjí od toho, kolik vykáže návštěv a provede výkonů.
Až do chvíle, než narazí na úředníky nastavený limit. Ptal jsem se ministra Julínka: „Pacienta správně motivujete k tomu, aby se o sebe lépe staral a nechodil tak často k lékaři.
Jak ale chcete motivovat lékaře, aby méně léčili a více uzdravovali?“ Pan ministr odpověděl, že tak těžkou otázku ještě nedostal.
Kde je řešení?
Nestačí reformovat zdravotnictví, musí se reformovat také medicína. Je třeba začít už od výuky mediků. Lékařské fakulty by neměly vzdělávání lékařů nechat na farmaceutických firmách. Musí být opravdu nezávislé.
Může to vyřešit zavedení výuky komplexní péče?
Dlouho jsme se snažili prosadit model komplexní péče na lékařských fakultách. S kolegou Šavlíkem máme pracovní skupinu, vypracovanou koncepci, jednali jsme s ministry, se zdravotními pojišťovnami. Ministryně Emmerová napsala: „To je výborné, ale teď na to není čas.
Budeme se tím zabývat, až vyřešíme finanční krizi.“ Jenže ta nejde vyřešit, pokud se nezačneme zabývat medicínským problémem. Na lékařských fakultách nás rovnou vyhodili. Je to proti jejich zájmům. Kliniky ovládají lidé, kteří jezdí po kongresech za peníze farmaceutických firem.
Jde o střet rozdílných pohledů na medicínu. Byl jsem osloven, abych pomohl vypracovat koncepci komplexní fyzioterapie na fakultě biomedicínského inženýrství, když to nešlo na lékařských fakultách. Rázně se proti tomu postavili šéfové lékařských fakult.
Je to tak mocná lobby, že konkurenci nemilosrdně zlikvidovali. Obávám se, že tenhle systém zdravotnictví není reformovatelný.
Nedá se najít nějaký vhodný zahraniční model?
V Německu je komplexní medicína uznávaným oborem. Vyučuje se na lékařských fakultách, existují tam psychosomatické kliniky. Neznamená to ale, že by v Německu nebyla silná lobby farmaceutických firem. Je to problém celé západní medicíny. Spousta lidí dnes utíká k léčitelům a k medicíně východní.
Hledají únikové cesty u alternativních metod, které oficiální medicína označuje za podvodné a šarlatánské. Třeba akupunktura nebo homeopatie. Jejich hlavní kouzlo ale není v jehle nebo kuličce, nýbrž v jiném způsobu myšlení, v jiném způsobu pohledu na člověka. Léčitelé mu říkají celostní, my komplexní.
V praxi to vypadá tak, že když přijdete ke kvalitnímu léčiteli, tak vstane, podá vám ruku, představí se, posadí vás a dá vám najevo, že jste vzácným hostem, na kterého má čas. O všechno se zajímá: jak se stravujete, jak žijete, jak se hýbete, co jíte, jaké máte manželství, jaké starosti, radosti.
Vidí člověka v souvislostech
jeho života. A nakonec poradí, co máte změnit, abyste se uzdravil, přidá nějaký čaj a třeba i homeopatické kuličky. Ale v těch „nic“ není. Biologická věda je zkoumá a říká: „Vždyť je to nesmysl. Homeopatie nemůže fungovat. Odporuje to fyzikálním zákonům.
“ Jenže ono to pomáhá, právě díky celostnímu přístupu. Na klinice vám pan docent věnuje pět minut…
Vyžaduje to i spolupráci pacienta. V běžné ordinaci mu nezbývá než slepě lékaři důvěřovat…
Pacienti jsou vychováni k tomu, aby spoléhali na medicínu. Nestarejte se! Bolí vás žaludek, máte vysoký cholesterol? Tady máte prášky! Není to vina pacientů. Takovému chování jsme je naučili my doktoři. A nás tomu zase naučili na lékařských fakultách.
Rozděluji pacienty na ty, kteří se chtějí léčit, a na ty, kteří se chtějí uzdravit.
Když jsem ještě pracoval na poliklinice ve fakultní nemocnici, stávalo se, že přišel pacient s bolestmi zad, a když jsem se ho zeptal na práci, ženu, děti, tak mi odpověděl: „Co je vám do toho? Jsem snad na psychiatrii?“ Vůbec nechápal, že bolest zad souvisí s tím, co na nich má naložené. Doslova i obrazně.
Komplexní medicína je medicína dialogu. Mluvíme o všem a hledáme skutečné příčiny potíží. Hodně lidí se toho bojí, protože se na sebe dozvědí věci, které slyší neradi. Nechtějí pochopit, že nemoc souvisí s jejich životem, nepovedeným manželstvím, s osobním selháním. Raději se schovají za diagnózu.
Nejsou tak lékaři stavěni do role psychologů?
Doktor může jednat s pacientem buď psychoterapeuticky nebo psychotraumaticky. Nevhodně volené slovo, neopatrná interpretace nálezu může mít pro pacienta fatální důsledky. Měl jsem nedávno v ordinaci dívku, která pro bolesti svalů lýtek navštívila ortopeda. Bolely ji, protože dělá závodně atletiku a prostě to přehnala. Jinak byla úplně zdravá. Jen si potřebovala odpočinout.
Ortoped měl ale volné kapacity a iniciativně jí udělal rentgen kyčlí. Nikdo to po něm nechtěl, nebyl jediný důvod. Pak se zasmušil a řekl, že má těžkou vadu, zakázal sport a objednal ji na operaci. Té dívce se zhroutil celý svět. Ještě před operací se naštěstí přišli poradit. Ukázalo se, že je to celé nesmysl. Dneska už zase normálně sportuje.
Moc nechybělo, a mohla být od šestnácti let operovaným invalidou.
Není to trochu extrémní případ?
Ne, to není výjimka, toto se skutečně děje. Lékaři dnes mají k dispozici špičkovou techniku. Provádějí brilantní operace. Bohužel mnoho operací je naprosto zbytečných. Hlavně proto, že se medicína dělá „na pacientovi“, a ne s pacientem. Jenom na základě objektivního nálezu, který ale s jeho obtížemi nemusí mít nic společného.
Aby to fungovalo, jak říkáte, měl by pacient klást větší nároky na lékaře.
Postavení pacienta a lékaře je stále nerovné. Doktor je mocný, pacient ne-mocný. V ordinaci se mu někdy dostane kázání jako v kostele. Ten vztah je třeba narovnat. Když nemluví doktor, musí klást zvědavé otázky pacient. Svým pacientům říkám: „Rozumíte všemu? Ptejte se.“ Často se ani nezajímám o stohy vyšetření, které s sebou přinesou.
V záplavě zbytečných informací se totiž snadno ztratí to důležité. Doktor, který nemá na pacienta čas, jen těžko stanoví správnou diagnózu. Naopak, ze strachu, aby něco nezanedbal, ho začne posílat na desítky vyšetření. S banální bolestí hlavy pacient pobíhá mezi neurologem, ortopedem, očním, internistou. Vylučuje se a vylučuje. Obvykle se nic nenajde.
Pacient je „objektivně“ zdravý, jen hlava ho bolí dál. Pokud si lékař udělá na pacienta hned v úvodu čas a pozná ho jako člověka, dokáže si udělat vysoce pravděpodobnou představu, proč ho ta hlava bolí. Pak už stačí třeba jen jedno vyšetření, aby si tu představu
potvrdil. Pokud by medicína fungovala takhle, byla by účinná, účelná a levná.
To by ale celý medicínsko-farmaceutický komplex přišel o obrovské zisky. Proto je reforma v podstatě nežádoucí.
Měl by zájem směřovat ke zlepšení péče praktických lékařů?
Praktický doktor je základem kvalitní medicíny. Místo toho je odstrkován a špatně placen. Namísto podpory megakomplexů fakultních nemocnic by se měla věnovat pozornost právě vzdělávání a špičkovým podmínkám pro praktické, rodinné nebo osobní lékaře. Dobrý praktik dokáže přesně stanovit příčinu obtíží a včas správně léčit. Jednoduše proto, že pacienta zná.
Existuje nějaká studie o vlivu farmaceutické lobby?
Dnes je farmaceutický průmysl mocnější než celé státy. Třeba firma Pfizer je z hlediska hospodářského obratu mnohem silnější než Švédsko, Singapur a další země. Není jediná instituce, která by si mohla dovolit takovou studii udělat. Hodně se mluví o korupci, o uplácení lékařů.
Farmaceutické firmy pod tlakem vypracovaly etický kodex, kde stojí, že doktor může dostat jednorázový dar v částce 200 Kč a ročně 1500 Kč. Korupci ale přece nelze kvantifikovat. Je jedno, jestli je to pozvání na oběd nebo kongres v Keni.
Nechal bych se inspirovat tím, jak potlačili kriminalitu v New Yorku. Je potřeba tvrdě trestat sebemenší náznak. To ale nemohou dělat instituce medicínsko-farmaceutického komplexu – tedy ministerstvo, komora, pojišťovny. Musí to být orgán úplně nezávislý.
V Itálii, která má bohaté zkušenosti s mafií, se do toho tvrdě pustila policie.
Výzkum jedné léčivé molekuly stojí farmaceutické firmy miliony dolarů. Není odhad jejich vlivu přehnaný?
Výzkum je určitě drahý, o tom není pochyb. Co ale stojí spoustu peněz, je propaganda. Náklady na korumpování doktorů, reklamu a mediální prezentaci. Menší farmaceutické firmy už na to nemají. Nemohou v korumpování konkurovat velkým firmám a musejí fúzovat.
Zažil jste korupci při své medicínské praxi?
Na vlastní kůži jsem poznal jejich způsoby. Pracoval jsem na poliklinice. Týdně ke mně chodili dva až čtyři dealeři. Měli vybrané jednání, dávali mi najevo, že si mne váží, že jsem špička v oboru, mé ego rostlo. Nejdřív mi dali razítko. Víte co je to za otravu, psát recepty? Pak přišli: „Pane doktore, spolupráce s vámi si moc vážíme, pojďme na oběd.
“ Šli jsme do luxusní restaurace, kam bych si to v životě nedovolil. Příště přišli: „Pane doktore, kdybyste se neurazil…“ Donesli kopací míč s logem firmy a ještě malý kazeťáček. Pořád jsem si říkal, že si na mě nepřijdou. Koncem měsíce jsem kontroloval recepty a s hrůzou zjistil, že jsou tam všude ta jejich razítka, že ordinuji léky i lidem, kteří je nepotřebují.
Ukončil jsem všechny kontakty a své zkušenosti zveřejnil.
A dnes?
Už ke mně nechodí jako zástupci firem s dárky, ale jako pacienti. Mají v pracovní náplni lámat doktory, přesvědčovat nás, abychom psali léky. Na druhé straně cítí strach, co bude, až jim bude zle. Jeden dealer mi vyprávěl, že mají školení, jak získávat lékaře.
Kuchařku, komu nabídnout rovnou peníze, koho pozvat na kongres, komu zaplatit knížku, kdo si řekne o úplatek sám. Takhle to funguje.
Doktorů, kteří jsou zkorumpovaní a zkorumpovatelní, není mnoho, nejde o masový problém, ale podrývají důvěru v medicínu a dělají ostudu těm slušným.
Manažeři farmaceutických firem upláceli lékaře, tvrdí policie. Navrhla obžalovat 25 lidí
ČTK
Aktualizováno 9. 3. 2018 14:50
Farmaceuty policie viní z účasti na organizované zločinecké skupině a některé také z podplácení. Peníze na úplatky pro lékaře údajně získávali daňovou trestnou činností.
Praha – Policie v pátek navrhla obžalovat 25 farmaceutů a lékařů, kteří se podle ní podíleli na systému nelegální podpory prodeje některých léků. Uvedl to šéf Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 Tomáš Svoboda. Některým z obviněných hrozí až deset let za mřížemi.
Kriminalisté tvrdí, že 16 manažerů a reprezentantů dvou farmaceutických společností nabízelo a poskytovalo devíti lékařům úplatky za to, že budou přednostně předepisovat léky vyráběné nebo distribuované těmito firmami.
Peníze na úplatky údajně farmaceuti získávali daňovou trestnou činností. „Podle míry svého zapojení do systému jsou tyto osoby obviněny převážně ze zločinu účasti na organizované zločinecké skupině, případně i v kombinaci se zločinem podplacení,“ sdělil Svoboda.
Trestní zákoník definuje organizovanou zločineckou skupinu jako společenství nejméně tří trestně odpovědných lidí, které je zaměřené na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti a vyznačuje se vnitřní organizační strukturou, rozdělením funkcí a dělbou práce. Za zapojení do takového gangu hrozí dva až deset let odnětí svobody nebo propadnutí majetku. Za samotné podplácení lze uložit rok až šest let vězení, propadnutí majetku nebo peněžitý trest.
Jednotliví lékaři prý za přednostní předepisování léků převzali částky od 370 000 korun do 2,5 milionu, čímž spáchali trestný čin přijetí úplatku. V závislosti na výši částek jim hrozí buď až čtyři roky vězení, nebo přísnější sazba tři až deset let. Soud jim také může uložit zákaz činnosti.
„Pro úplnost dodávám, že nadále probíhá vyšetřování týkající se dalších více než dvou stovek lékařů zapojených do tohoto systému,“ uzavřel státní zástupce.
Podle dřívějších informací médií se korupce týká let 2008 až 2013 a stály za ní dnes již neexistující firmy Interchemia a Genericon. Obvinění lékaři pocházejí z různých částí republiky.
U některých dalších lékařů státní zastupitelství podmíněně zastavilo trestní stíhání poté, co poslali peníze na pomoc obětem jiné trestné činnosti. Tuto možnost však dostali pouze ti, kteří se přiznali a kteří na úplatcích nevzali více než půl milionu korun.
Někteří lékaři se hájili tím, že peníze od distributorů nebyly úplatky, ale odměny například za spolupráci na dotazníkových šetřeních.
domácí Aktuálně.cz léky farmaceutické firmy zdravotnictví lékárna ekonomika
Farmaceutické firmy, korupce a nevhodná řešení
V nedávné době zde proběhla debata na téma korupční praxe farmaceutických firem ve vztahu k lékařům a lékárníkům. Minulý týden byla předběžně schválena novela zákona o regulaci reklam, která má tyto vztahy regulovat.
Nejvíce jsou nyní slyšet hlasy proti této reformě, a to jak od opozičních, tak překvapivě i od některých koaličních politiků.
Podle nich nebude mít novela zákona v praxi žádný účinek a někteří místo toho navrhují, aby lékaři místo konkrétního léku (od konkrétního výrobce) předepisovali pouze účinnou látku, čímž by se uplácení lékařů mělo zcela vymýtit. Tato představa je však mylná.
Na rozdíl od běžné firmy, farmaceutická společnost neoslovuje přímo spotřebitele svých výrobků (tedy pacienty, kteří vyrobené léky konzumují), ale lékaře, kteří o užití toho kterého léku rozhodují.
Je tomu tak proto, že pacienti zpravidla (nejsou-li sami vzdělanými lékaři) nejsou schopni rozhodnout, který lék je pro jejich aktuální zdravotní stav nejvhodnější a jaké nežádoucí účinky by mohl mít jiný lék od konkurenčního výrobce. Rozhodnutí lékaře je pro farmaceutickou firmu zcela zásadní.
Ta proto často neváhá použít různé, ať už povolené, či nepovolené praktiky, aby lékařovo rozhodnutí hrálo v její prospěch.
Mnoho nezávislých odborných studií prokázalo, že “dary” (od zajištění konferencí po drobnosti stylu kalendáře či propisky) od farmaceutických firem skutečně rozhodování lékařů v oblasti preskripce léčiv ovlivňují [5].
Nejčastěji se jednalo o upřednostnění výrobků konkrétní farmaceutické firmy před výrobky od jejích konkurentů [1] (tedy na jejich úkor s celkovým nulovým ekonomickým efektem pro výše plateb od zdravotních pojišťoven); v mnohých případech byl ovšem prokázán i absolutní nárůst preskripce, který již rozpočty pojišťoven zatěžuje [2, 4].
Je však důležité zdůraznit, že žádná z dosud provedených studií neprokázala negativní efekt na zdraví pacientů. A o to jde v prvé řadě.
Lékař je objektem zájmu farmaceutické firmy ne proto, že nosí bílý plášť, ale proto, že rozhoduje o tom, od které společnosti bude lék pro pacienta zakoupen.
Pokud by lékař, dle návrhu některých politiků, rozhodoval pouze o účinné látce a nikoliv o konkrétním léku (od konkrétního výrobce), zájem farmaceutických firem jakkoli sponzorovat lékaře by pochopitelně skutečně opadl. Takové opatření však problém neřeší.
Pokud by o užití konkrétního léku nerozhodoval lékař, musel by toto rozhodnutí udělat někdo jiný (losování léků z černého pytle je nepřijatelné už z důvodu možných kontraindikací a tím možného negativního vlivu na pacientovo zdraví, či dokonce život).
Sám pacient o konkrétním léku rozhodnout nemůže, protože k tomu zpravidla nemá potřebné vzdělání a nezná veškeré souvislosti. Alternativ se pak nabízí několik. Jednou z nich je, že by o konkrétním léku rozhodoval lékárník. Systém na podobném principu fungoval např. v sousedním Německu do roku 2004, kdy zdravotní reforma vrátila danou rozhodovací pravomoc zpátky do rukou lékařů. Ukázalo se totiž, že celkové výdaje za léky byly každým rokem stále vyšší, a zdravotní pojišťovny při tom neměly žádný nástroj, jak lékaře k omezení preskripce motivovat [3]. Navíc lékárník málokdy zná pacienta déle než trvá vystát frontu v lékárně, zatímco vztah lékaře s pacientem bývá podstatně důvěrnější, a lékař (i za předpokladu ovlivněného úsudku) tedy může mnohem lépe posoudit, který lék je pro pacienta nejvhodnější. Z pohledu farmaceutických firem se za těchto podmínek stal primárním objektem zájmu lékárník a korupční snahy se jednoduše přesunuly k němu. Pokud by o užití konkrétního léku rozhodovala zdravotní pojišťovna, která obvykle pacientovi hradí velkou část ceny léku, dostáváme se do situace ještě extrémnější, než v předchozím případě. Pojišťovna nezná pacienta osobně vůbec; byrokratický aparát by výdej léků zbrzdil natolik, že by mohl způsobit mnoho zdraví či život ohrožujících situací. Navíc, objektem zájmu farmaceutických firem by se v takovém případě stala právě zdravotní pojišťovna, konkrétně jedinci, kteří by o užití léčiv rozhodovali. Na trhu s léky bude vždy existovat subjekt, který bude předmětem potenciálních korupčních zájmů farmaceutických společností. Je proto třeba prostor ke korupci zaměřit tak, aby pravděpodobnost podlehnutí těmto tlakům byla minimální. V případě, kdy rozhodovací pravomoc o konkrétním léku je v kompetencích lékaře, podléhá toto rozhodnutí kontrole jednak ze strany zdravotní pojišťovny, velmi zásadní roli však hraje i osobní vztah mezi lékařem a pacientem. Tento důležitý faktor ostatní možnosti postrádají, a proto by rozhodnutí o užití konkrétního léku mělo i nadále zůstat v kompetencích lékařů.
___
[1] Bowman M. A., Pearle D. L.: Changes in drug prescribing patterns related to commerical company funding of continuing medical education. J Contin Educ Health Prof. 1988; 8:13-20. [2] Caudill T. S., Johnson M. S., Rich E. C., McKinney W. P.: Physicians, pharmaceutical sales representatives and the cost of prescribing. Arch Fam Med. 1996; 5:201-206. [3] Gress S., Niebuhr D., May U.
, Wasem J.: Reform of Prescription Drug Reimbursement and Pricing in the German Social Health Insurance Market. Pharmacoeconomics 2007; 25(6): 443-454. [4] Orlowski J. P., Wateska L.: The effects of pharmaceutical firm enticements on physician prescribing pattern. Chest. 1992; 102:270-273. [5] Wazana A.: Physicians and the pharmaceutical industry.
Is a gift ever just a gift? JAMA 2000; 283:373-380.
Blíží se soud s lékaři, které měly uplácet farmaceutické firmy
Možná ještě letos budeme svědky soudního procesu, který se bude zabývat vztahem farmaceutických firem a lékařů. Detektivové z Národní centrály proti organizovanému zločinu už několik let rozplétají velkou kauzu údajné korupce lékařů.
Jde v ní o to, že lékaři měli předepisovat léky, distribuované dvěma farmaceutickými firmami a dostávat za to provize. Už v roce 2015 bylo obviněno 34 lidí, pak přibylo dalších 19 – a letos na jaře podle MF Dnes neuvěřitelných 127 lidí.
Lékaři jsou obviněni z přijímání úplatků a lidé z firem z podplácení.
Kauza, v níž policie momentálně stíhá 180 lidí z řad lékařů nejrůznějších odborností (od praktiků přes urology či gynekology až po psychiatry) a zástupců dvou farmaceutických firem (ani jedna z nich už na trhu neoperuje, obě jsou v likvidaci), začala vlastně náhodou. Detektivové se o farmaceuty zajímali kvůli podezření z krácení daní pomocí fiktivních faktur, a přitom zjistili, že peníze „ušetřené“ na daních jsou určené na „motivační programy“ pro doktory.
Vyšetřovatelé pak měli celkem snadnou práci, našli totiž důkladnou evidenci – seznamy lékařů i léků, jež předepsali, a odměny, které za to přijali.
Během několika let si tak podle policie mohli lékaři přijít bokem na desítky, ti nejsnaživější i na stovky tisíc korun (v případě jednoho lékaře prý šlo o víc než dva miliony).
Někdy dostávali lékaři podle policistů místo peněz dárky, poukazy do obchodu nebo jim firma zaplatila luxusní rodinnou dovolenou.
Někteří lékaři se hájí tím, že peníze nedostávali za předpis léku, ale za spolupráci na dotazníkovém šetření – jak lék pacientům svědčí či jak jsou s ním spokojeni. Dotazníky nebo přednášky, které lékařům platí farmaceuti, nejsou přitom v české kotlině nic nového.
Například před třemi lety vyměřil Státní ústav pro kontrolu léčiv rekordní pokutu výrobci léků Teva Pharmaceuticals CR za to, že lékařům dával za dotazníky příliš vysoké odměny – 1 200 korun za jeden. Firma se hájila tím, že takovou kompenzaci za administrativní zátěž si lékaři zaslouží a lékaři se tehdy zlobili, že nevidí jediný důvod, proč by měli pracovat lacino.
Pro nás pacienty je klíčové, zda lékaři kvůli penězům ohrožovali naše zdraví.
Například tedy vybrali lék, který je méně účinný, má víc vedlejších nežádoucích účinků nebo je pro pacienta méně vhodný než jiný jen proto, že za to dostali zaplaceno. Nebo předepisovali léky zbytečně.
A pro nás plátce zdravotního pojištění je kromě zbytečné preskripce důležité i to, zda třeba nevybírali zbytečně drahý lék.
Tímhle rozměrem kauzy se podle státního zástupce Ondřeje Šťastného policisté nezabývali. Je ale možné, že na něj u soudu přijde řeč. Soud s těmi, kdo byli obviněni v roce 2015, by mohl začít už tento rok.
Sněmovna: Regulaci styku lékařů s farmaceutickými firmami je nutné upravit
Prvním čtením ve Sněmovně prošla novela zákona o regulaci reklamy, která má mimo jiné upravovat kontakt lékařů s reprezentanty farmaceutických společností. Zákon bude potřeba přepracovat, říká předseda výboru pro zdravotnictví Boris Šťastný. Je nutné tuto oblast regulovat? Narušují reprezentanti firem chod ordinací a uplácejí lékaře? EurActiv zjišťoval názory zákonodárců.
V Poslanecké sněmovně dnes (25. října) prvním čtením prošla novela zákona o regulaci reklamy, kterou v létě připravilo ministerstvo zdravotnictví. Nejdiskutovanějším bodem legislativy se stala úprava reklamy na humánní léčivé přípravky, a to konkrétně reklama zaměřená na zdravotnické odborníky.
Novela by totiž měla zakázat návštěvy obchodních zástupců farmaceutických firem v ordinační době lékařů.
Podle názoru ministra zdravotnictví Leoše Hegera (TOP 09) by měla tato legislativní úprava zkrátit čekací dobu v ordinacích a zamezit zbytečnému předepisování léků.
Podle propočtů ministerstva totiž lékaři věnují jednání se zástupci farmaceutických firem až čtvrtinu své pracovní doby.
Zaznívá také názor, že opatření pomůže v boji proti korupci lékařů, kteří mohou být obchodními zástupci firem ovlivňováni k předepisování „jejich“ léků.
Navrhovaný zákon vzbudil kritiku ze strany farmaceutických společností i některých lékařů. Argumentují například, že jde o přílišnou regulaci s malým reálným dopadem.
Firmy také upozornily na to, že se může jednat o diskriminaci, protože styk lékařů se zástupci jiných než farmaceutických společností zákon neupravuje.
Navrhované znění novely je prý také povrchní, protože například nepostihuje rozdíl mezi ordinací soukromého lékaře a větším zdravotnickým zařízením (více informací o postoji farmaceutických firem naleznete v dnešním rozhovoru).
Nyní by měl novelu v blízké době projednávat sněmovní výbor pro zdravotnictví. Podle informací EurActivu legislativa pravděpodobně projde změnami. Řada poslanců má totiž k její současné podobě také výhrady. „Jedinou možností bude zákon upravit,“ řekl redakci předseda výboru a sněmovní zpravodaj k zákonu Boris Šťastný (ODS) ještě v době, kdy zákon čekal na první čtení ve Sněmovně.
Boj proti korupci?
Podle jeho názoru by stát neměl takovým způsobem zasahovat do podnikání soukromých firem. Tím, že zakáže návštěvy farmaceutických zástupců v ordinačních hodinách, nezabrání ministerstvo korupci, dodal Šťastný, který má sám lékařské vzdělání.
Podle dalšího člena výboru Jiřího Koskuby (ČSSD) někdy skutečně dochází k tomu, že se někteří lékaři nechávají farmaceutickými firmami uplácet. „Žijeme však v době, kdy se v politice uplácí miliony.
V případě lékařů jde o drobné dárky nebo účast na konferencích. Pokud se pan ministr domnívá, že tím vymýtí korupci, mýlí se,“ uvedl poslanec, který také působí jako primář II. interního oddělení Nemocnice Na Bulovce.
Regulace je podle něj příliš tvrdá a „necitlivě zasahuje do citlivého problému“.
Jak EurActivu sdělil poslanec TOP 09 Rom Kostřica, korupce by se měla ve zdravotnictví skutečně vymýtit, současná podoba novely zákona je ale podle něj „bezzubá“. Sám má přitom zkušenost jako přednosta ORL kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.
Pozornost by se podle něj měla upírat i na lékárny. Ty mohou být zástupci firem také ovlivněny a na základě dohody s danou firmou například zaměňovat léky se stejným účinkem. Tím se korupce vlastně jen přesouvá na jiného člověka než na lékaře, dodal Kostřica.
S tím, že je s korupcí ve zdravotnictví potřeba bojovat, souhlasí i další poslanec TOP 09 Aleš Roztočil, který působí jako primář gynekologicko-porodnického oddělení jihlavské nemocnice. V českém zdravotnictví podle jeho názoru existuje velký korupční potenciál. „Styk firem s lékaři bychom proto měli regulovat,“ řekl redakci.
Pacienti mají přednost
Legislativní úprava se však zaměřuje také na to, aby kontakt zástupců farmaceutických firem s lékaři nezatěžoval chod ordinací a obchodní reprezentanti nedostávali přednost před čekajícími pacienty. Podle odpůrců znění novely je ale regulace v tomto případě zbytečná.
Dodržování pravidel prý nebude možné kontrolovat, jak ukazuje třeba příklad ze Slovenska, kde již podobný zákon platí. Zákonodárci s lékařskou prací navíc dodávají, že doktoři jsou dostatečně způsobilí k tomu, aby o setkávání se zástupci farmaceutických firem rozhodovali sami podle vlastní zodpovědnosti.
„Myslím si, že opatření je poněkud naivní a vychází z nereálné představy o možnostech regulace chování lidí prostřednictvím zákona. Slabinou bude obtížná kontrolovatelnost takového jednání a snadnost jeho obcházení. Raději žádné, než neúčinné ustanovení,“ domnívá se dnes už bývalý senátor ODS Pavel Čáslava z výboru pro zdravotnictví a sociální politiku.
„Zakázat styk lékaře s reprezentantem firmy samozřejmě nelze, protože zástupce může do ordinace přijít jako pacient s nějakým problémem.
Nikdo už pak nezkontroluje, co s lékařem ve skutečnosti řeší,“ uvedl příklad senátor Jan Žaloudík (bezpartijní za ČSSD), který je profesorem v oboru chirurgie.
Připomněl také, že se v zákoně nehovoří o nabízení potravinových doplňků nebo zdravotnických potřeb.
Jak již bylo zmíněno, o kontaktu se zástupci firem by měli podle některých zákonodárců rozhodovat sami lékaři. „V době mé lékařské praxe byla invaze zástupců farmaceutických firem do ordinačních hodin i do vizit nemocničních lékařů zcela běžnou praxí.
Většina lékařů je běžně přijímala. Tato praxe v menším rozsahu přetrvává stále.
Je na zodpovědnosti lékaře a jeho úctě k nemocným vymezit návštěvu mimo ordinační hodiny,“ sdělil EurActivu senátor Pavel Lebeda (bezpartijní za ČSSD), který mimo jiné působil jako primář nemocnic v Sušici a Kolíně.
Poslanec TOP 09 Martin Gregora, který pracuje jako zástupce primáře dětského oddělení Nemocnice Strakonice, je přesvědčen, že lékaři se s reprezentanty firem na svých schůzkách domlouvají tak, aby to nenarušilo jejich ordinační hodiny.
„Farmaceutičtí zástupci často volají předem a domlouvají si schůzky s lékařem podle jeho pracovního vytížení. Doba, kdy přicházeli bez ohlášení a díky dárkům byli do ordinace přednostně vpuštěni, je dávno minulostí.
Nyní si obvykle vysedí důlek v čekárně, než na ně dojde řada,“ řekl.
Například senátorka a členka výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Miluše Horská (bezpartijní) si však myslí, že farmaceutické firmy vstupují do života lékařů neadekvátně.
Pacienti by přitom měli mít před „obchodem“ vždy přednost.
„Protože se lékaři ani netají tím, že se farmaceutické firmy předhánějí v nabídce ‚výhod‘ pro většího odběratele jejich výrobku, pacient se ztrácí ze zorného úhlu lékařů – jistě ne všech, ale znám takové,“ uvedla.
Relevantní informace?
Někteří zákonodárci se navíc domnívají, že reprezentanti firem nejsou pro lékaře tím nejrelevantnějším zdrojem informací.
Poukazují na to, že nemohou podávat nezávislé informace, protože jejich hlavním cílem je prodat výrobky své společnosti.
Jako alternativními způsoby komunikace mezi lékaři a firmami zmiňují odborné semináře nebo komunikaci prostřednictvím veřejného zdroje, jakým je například internet.
„Ke komunikaci farmaceutických firem s praktickými lékaři by mělo docházet v co nejmenší míře, neboť úkolem takového lékaře je předepsat účinnou látku, nikoliv konkrétní značku léku. Partnerem pro farmaceutické firmy mají být zejména zdravotní pojišťovny,“ říká senátorka Božena Sekaninová (ČSSD) z výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, která pracovala jako zdravotní sestra.
Další členka výboru, senátorka Daniela Filipiová (ODS), si naopak myslí, že reprezentanti firem relevantním zdrojem informací jsou. „Uvědomme si, že léky procházejí dlouhým procesem schvalování, například klinickými testy. To, co je uvedeno v informacích u léků, je prověřeno. Kdo jiný, než zástupci farmaceutických firem, by o tom měl informovat,“ řekla EurActivu.
Stanoviska
„Někteří lékaři skutečně upřednostňují zástupce farmaceutických firem před pacienty. Jindy je zástupce firmy tak neodbytný a v čekárně na zdravotní sestru tak nepříjemný, že ta ho na konec dovnitř vpustí,“ domnívá se poslankyně Patricie Kotalíková (TOP 09), která pracuje jako primářka dětského oddělení kadaňské nemocnice.
„Jsem přesvědčen, že tomu tak v naprosté většině případů rozhodně není, a že pracovní schůzky, s výjimkou jednání statutárních zástupců nemocnic, zdravotních středisek a dalších zdravotnických zařízení, probíhají mimo ordinace, a tedy v jiné než ‚pracovní‘ době. Určitě však existují i takoví lékaři, kteří se nevěnují pacientům zcela řádně tak, jak kdysi přísahali. Ale takové nepoctivce najdeme v každém oboru lidské činnosti,“ řekl k tomuto tématu poslanec z výboru pro zdravotnictví Tomáš Úlehla (ODS).
„Co se týče relevance informací, které předávají farmaceutičtí reprezentanti lékařům, je odpověď nasnadě. Vzhledem k jejich přímé hmotné zainteresovanosti na množství prodaných farmaceutik byly, jsou a vždy budou jejich informace pouze pozitivní. O objektivitě a relevanci tudíž nemůže být řeč,“ uvedl jeho stranický kolega a také člen výboru Igor Svoják.
„Farmaceutičtí reprezentanti jsou relevantním informačním zdrojem pro lékaře, samozřejmě v obecné rovině. Klíčový je dostatek času na jednání a samozřejmě schopnosti a znalosti reprezentanta,“ řekla naopak poslankyně Jitka Chalánková (TOP 09), která pracuje jako dětská lékařka v nemocnici v Prostějově.
„Co se týče mého názoru na návštěvy zástupců firem v ordinacích lékařů, nemají tam co pohledávat, pokud nejsou pacientem. Ať tedy neobtěžují lékaře při jejich práci.
Pokud mají lékaři i zástupci zájem se potkávat, ať tak činí mimo ordinační dobu a zdravotnické zařízení,“ sdělil EurActivu senátor Zdeněk Schwarz (bezpartijní za ODS), který je ředitelem Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy.
„Nevidím nic špatného na tom, pokud lékař přijme obchodního zástupce, pokud má v danou chvíli prázdnou čekárnu.
Můžeme zakázat návštěvy v ordinačních hodinách, ale jak to tak bývá u většiny represí, vždy se najdou možnosti, jak zákaz obejít.
Tudíž zákon v tomto ohledu pokládám za zbytečný,“ řekl poslanec Jiří Rusnok (nezařazený, zvolen za VV), který zasedá ve výboru pro zdravotnictví.