Esenciální tremor (neboli esenciální třes) – příznaky, příčiny a léčba

Definice třesu (nebo latinsky tremoru) říká, že třes je rytmická (pravidelná) oscilace (pravidelný, stejný, opakující se pohyb) části těla kolem fixního bodu. Třesem bývají nejčastěji postiženy prsty, ruce, hlava nebo nohy.

Dále lze třes hodnotit podle toho, zdali je třes klidový, nebo polohový – to znamená, že je třes přítomen pouze v klidu, nebo je závislý na poloze končetiny.

Často se takový polohový třes vyskytuje, pokud sedíte na židli, vaše stehna slouží jako opěrná plocha pro cokoliv (knihu a podobně) a postavíte chodidlo téže nohy na špičku.

Naopak klidový třes se nejčastěji vyskytuje (společně s dalšími příznaky, jako je například hypomimie – snížená mimika obličejového svalstva) u Parkinsonovy choroby. Takový třes bývá pomalý, uvádí se frekvence 4–5 kmitů za sekundu, a začíná velmi pomalu, tudíž ho lidé velmi často zprvu přehlížejí, později mu nepřikládají význam, a když už ho začnou považovat za problém, bývá choroba v pokročilém stadiu.

Samostatnou jednotku třesu tvoří takzvaný idiopatický tremor (idiopatický = není známa příčina), který je často vázán geneticky a postihuje celé generace rodin, proto se lze někdy setkat s pojmenováním idiopatický familiární tremor.

Pokud narazíte na pojem intenční tremor (třes), jedná se o takový třes, který v klidu není přítomen vůbec, ale začíná se projevovat, pokud se nemocná osoba snaží provést nějakou cílenou činnost, například dát si lžíci polévky do úst. Tento druh třesu je cílenými pohyby zesilován a sílí zároveň s přibližováním k cíli.

Takové osoby mají problém se najíst samostatně, protože velikost kmitů u úst je značná a je pro ně prakticky nemožné se strefit. Tento druh třesu je podmíněn onemocněním mozečku a může se projevit společně třes hlavy a rukou.

Dlouhodobě se může třes též vyskytovat u odvykacích stavů – u alkoholiků, toxikomanů a podobně.

Fyziologicky se třes vyskytuje jako reakce na chladné prostředí. Za jeho vznik mohou krátké rychlé stahy kosterního svalstva, které tímto způsobem vytvářejí teplo.

Další možností, kdy se člověk může začít třást, je při psychickém napětí nebo velkém množství stresu, mechanismus jeho vzniku je podobný – je to rovněž obranná reakce organismu na nepříznivé podmínky.

Tyto uvedené druhy třesů jsou však na rozdíl od výše uvedených třesů krátkodobé.

výběr z naší tvorby

Dystonie je syndrom, který může mít řadu příčin. Podle etiologie se dystonie dělí na primární (idiopatické) se sporadickým nebo familiárním výskytem, u nichž se kromě dystonie ještě může objevit třes, ale ostatní klinický nález je normální. Do skupiny primárních dystonií patří i takzvané dystonie plus syndromy nejčastěji v kombinaci s parkinsonismem nebo myoklonem.

Heredodegenerativní dystonické syndromy jsou podmíněny geneticky, obvykle u nich dominuje dystonie a jsou spojeny s výskytem dalších neurologických (další extrapyramidové, pyramidové, cerebelární léze periferního motoneuronu a myopatie) i jiných příznaků (poruchy chování, kognitivní deficit, hepatopatie, splenomegalie) podobně jako sekundární dystonie, které ale nejsou podmíněny geneticky.

U primárních dystonií se zpočátku abnormní svalová aktivita objevuje jen při určitém pohybu (task specific) a teprve později se vyskytuje i v klidu. Naopak u sekundárních dystonických syndromů se dystonie v klidu vyskytuje již od počátku.

Hemidystonie má téměř vždy sekundární původ. Pro dystonii je při elektromyografii typická trvalá mimovolní svalová aktivita, obvykle nepravidelného charakteru.

U fokálních a segmentálních dystonií je nutno elektroencefalograficky vyloučit epileptický původ.

V diferenciální diagnostice dystonií postihujících cervikokraniální oblast je třeba odlišit faciální hemispasmus, který není přiřazován k dystonickým syndromům, dále choreu, tiky a psychogenní původ.

Hemispasmus se klinicky projevuje záškuby periorbitálního a často i periorálního svalstva včetně m. platysma. Záškuby mohou být nepravidelné a i v salvách. Velmi vzácně se vyskytuje bilaterálně. Hemispasmus se objevuje při fokálním postižení n.

facialis (například kontaktem s a. cerebellaris posterior inferior) nebo po jeho periferní paréze.

Etiologie dystonických syndromů

Primární sporadické dystonie:

• cervikální dystonie (torticollis)
• blefarospasmus
• grafospasmus
• oromandibulární dystonie
• laryngeální dystonie

Primární hereditární dystonie (dystonie plus syndrom):

• progresivní torzní dystonie (Oppenheim)
• doparesponzivní dystonie (Segawa)
• myoklonická dystonie

Dystonie v rámci herododegenerativních onemocnění:

• Wilsonova nemoc
• Parkinsonova nemoc
• Huntingtonova nemoc
• progresivní supranukleární obrna
• mnohotná systémová atrofie
• kortikobazilární ganglionická degenerace
• deficit pantoteinát kinázy
• spinocerebelární ataxie
• juvenilní parkinsonismus
• mitochondriální poruchy

Sekundární dystonie:

• perinatální trauma
• poléková (dopaminergní medikace, antipsychotika, antikonvulziva)
• encefalitida
• kranicerebrální trauma
• hypoxie
• fokální léze míchy a mozku
• periferní léze
• úraz elektrickým proudem
• intoxikace (methanolem, oxidem uhelnatým, manganem)
• hypoparatyreóza
• psychogenní

Léčba

V léčbě fokálních dystonií je lékem první volby botulotoxin.

U generalizovaných a torpidních dystonických syndromů lze perorálně podle snášenlivosti vyzkoušet benzodiazepiny (klonazepam, diazepam, tetrazepam), anticholinergika (procyklidin od 3x 2,5 mg až do 60 mg denně, biperiden od 2x 1 mg až do 16 mg denně ve třech dávkách), karbamazepin a tetrabenazin (od 2x 12,5 mg až do 200 mg denně ve 3 dávkách), který není toho času v ČR registrován. Baklofen lze podávat perorálně (40–180 mg denně) i kontinálně intrathekálně. Efektní může být hluboká mozková stimulace nebo selektivní léze (rizotomie, pallidotomie, thalamotomie). U dystonií s počátkem v dětském věku, adolescenci, ale i před 45. rokem je nutno vyzkoušet odpovídavost na L-DOPA (150–500 mg alespoň měsíc) a vyloučit Wilsonovu nemoc.

Benigní familiární tremor, Minorova nemoc či esenciální tremor je poměrně časté onemocnění (výskyt asi 1%). Podle některých prací až 20 % ve věkové skupině nad 65 let. Může se vyskytnout i sporadicky, ale ve většině případů jde o geneticky vázané onemocnění s rodinným výskytem. Často se objevuje v mladších věkových skupinách, někdy i v dětském věku.

Vedle pomalu se zhoršujícího třesu rukou, který se objevuje ve statické poloze a při pohybu, bývá častý i třes hlavy nebo hlasu. Velmi zajímavé je, že onemocnění esenciálním tremorem se obvykle spojuje s dlouhověkostí a se zachovanou tělesnou i duševní svěžestí.

Touto chorobou trpěl pravděpodobně i Max Švabinský, francouzský malíř Nicolas Poussin (1594–1665) a norský sochař Magnus Berg (1666–1739). Podstata choroby není objasněna, předpokládá se špatná funkce mozkových bazálních ganglií a mozečku. Esenciální třes neboli esenciální tremor je nepříjemné, i když naštěstí nikoliv nebezpečné neurologické onemocnění.

Svým nositelům způsobuje řadu obtíží a jeho léčba není vždy snadná. Choroba se vyléčit nedá, dají se léčit jen příznaky.

Příčiny

Při vzniku onemocnění není přítomno jiné způsobující onemocnění a jiné příčiny vzniku obtíží nejsou moc známy. Zcela jistě existují určité genetické předpoklady a esenciální třes mívá častěji rodinný výskyt.

Projevy

Esenciální tremor je jednou z nejčastějších příčin třesu. Typicky jde o kinetický třes horních končetin, ale třást se může v podstatě celé tělo. Třes se objeví při pokusu o pohyb, v klidu má tendenci vymizet.

To je důležitý rozdíl oproti klasickému parkinsonskému třesu, který je nejvýraznější v klidu a mizí při pohybech, například při uchopení předmětu. Další dosti typickou charakteristikou esenciálního třesu je jeho zhoršení při stresu a naopak vymizení po napití se alkoholu.

To ovšem není až tak dobrá věc, protože si toho většina postižených všimne a je mezi nimi vyšší riziko alkoholismu. Tíže obtíží je individuální a zvláště těžké formy mohou těžce narušit pacientovo zaměstnání i běžné denní činnosti.

Typické znaky:

• nepřítomnost jakýchkoliv dalších neurologických příznaků
• zmírnění potíží po požití alkoholu – pomocná diagnóza
• zvýrazňuje se při emocích a léky na Parkinsonovu chorobu neúčinkují

Diagnostika

Diagnózu určuje většinou neurolog na základě znalostí pacientových obtíží, fyzikálního vyšetření a vyloučení jiných příčin třesu. Neexistuje nicméně žádné vyšetření, které by esenciální třes objektivně potvrdilo.

Léčba

Léčba je problematická a efekt je individuální. Řadě pacientů pomáhají některé léky ze skupiny beta-blokátorů, i když je mechanismus účinku v tomto případě nejasný. Kromě beta-blokátorů mohou mít efekt benzodiazepiny nebo některá antiepileptika.

Terapie je pouze symptomatická, léky se nasazují teprve ve chvíli, kdy příznaky obtěžují – léky první volby jsou: primidon a betablokátory (metipranol), menší efekt lze očekávat od benzodiazepinů (clonazepam, alprazolam) či gabapentinu.

V případě výrazného třesu a nedostatečné účinnosti léků je namístě zvážit neurochirurgický výkon.

výběr z naší tvorby

Třes hlavy v klidu může způsobit přílišná únava, jindy stres nebo přemíra alkoholu, případně zdravotní komplikace. V závislosti na celkovém stavu se třes hlavy dělí na benigní a patologický.

V případě benigního třesu hlavy dochází k potížím během klidu, nebo naopak tehdy, kdy je jedinec vystaven stresu nebo při aktivitě.

Patologický třes se projevuje během „normálního“ života člověka a vyžaduje zvláštní pozornost a léčbu.

Příčiny

Nejčastěji se benigní třes projevuje jako symptom některých nemocí a patologických stavů, jako je roztroušená skleróza, sekundární poranění mozku, onemocnění dýchacích cest, ledvin a jater, otravy tělo těžkých kovů, Wilsonova choroba, hypertyreóza, alkoholismus nebo zneužívání návykových látek.

Co s tím dělat

Cílem je stanovení správné diagnózy. Pokud není zjevná příčina, přistupuje se k alternativní léčbě. Využívají se uvolňovací techniky jógy. Návštěva psychologa může být také doplňkem léčby. Tento typ třesu je často důsledkem komplexu méněcennosti a nejistoty člověka.

Třes hlavy se může objevit i při stresu. Stres je reakce organismu na mimořádně zátěžové situace. Takováto reakce tělo ale značně vysiluje. Proto jakmile stresový faktor pomine, musí člověk odpočívat, aby nabral zpět své síly.

Situace, se kterými dnešní člověk přichází do styku (například v zaměstnání, ve škole a podobně), jsou dlouhodobějšího charakteru. Pokud tělo setrvává delší dobu ve vybuzeném stavu, může to mít značný negativní efekt na zdraví. Ke stresu se také často přidružují další negativní faktory jako kouření, alkohol a nezdravá strava.

Prvotní problémy, jako je například třes hlavy při stresu, mohou přerůst až v srdeční ischémii, která v nejhorším případě končí infarktem myokardu.

Mezi metody boje se stresem patří efektivní způsoby relaxace, meditace, zdravá strava, sport, rozumné řešení mezilidských vztahů a další.

Autor: © sveviFoto: © Advisor

Třes rukou: 14 hlavních příčin a možnosti jejich léčby?

Třes (tremor) rukou se může objevit bez zjevné vyvolávající příčiny nebo jako příznak jiného základního onemocnění. Třes rukou bez zjevné příčiny označujeme jako idiopatický a často bývá dědičný (odborně ho označujeme jako esenciální nebo familiární tremor).

• Mezi onemocnění, která jsou spojena s třesem rukou patří například Parkinsonova choroba nebo roztroušená skleróza.
• I když třes rukou není sám o sobě život ohrožujícím stavem, má velmi negativní dopady na kvalitu života pacientů, kterým často znemožňuje či podstatně ztěžuje provádění běžných každodenních činností, včetně základních hygienických potřeb či oblékání.
• Existuje několik typů třesu rukou a závažnost příznaků je různá, od velmi mírného třesu, až po výrazný tremor.
• Tento článek popisuje nejčastější příčiny třesu rukou a možnosti jejich léčby.

Co je třes?

1. Třes (tremor) je odborné lékařské označení pro vůlí neovladatelné (neúmyslné) rytmické svalové pohyby na různých částech těla.
2. Nejčastěji postihuje končetiny (ruce a nohy), ale může postihnout i hlavu či trup nebo dokonce celé tělo.

3. Někdy se třes objeví sám od sebe bez zjevné příčiny a jindy se vyskytuje jako příznak neurologických, svalových, metabolických či dalších onemocnění.
4. Třesoucí se ruce mohou způsobovat potíže při psaní a kreslení a postižená osoba může mít také potíže s držením a používáním nástrojů a náčiní, jako jsou například jídelní příbory.

5. Existuje více než 20 různých druhů třesu, nicméně obecně se tremor rozděluje do dvou základních kategorií, a to na takzvaný klidový a akční třes:

• Klidový tremor: tento třes se vyskytuje v klidu při uvolněných svalech (například když pacient sedí s rukama v klíně) a setkáváme se s ním u některých neurologických onemocnění (Parkinsonova choroba). Esenciální tremor je rovněž druhem klidového třesu.
• Akční tremor: tento druh třesu je spojený s nějakou akcí a rozdělujeme ho na posturální (takzvaný statický), který je fyziologický a setkáváme se s ním třeba při prochladnutí, hladu, emocích, vyčerpání, horečce nebo zimnici, a intenční, což je třes při provádění cíleného pohybu. S intenčním třesem se tak můžeme setkat například při zasouvání klíče do klíčové dírky, apod.

Jaké jsou příčiny třesu rukou?

Někdy se příčinu třesu rukou nepodaří zjistit, ale obecně platí, že nejčastější příčinou tohoto problému jsou onemocnění mozku a nervové soustavy, ale může se vyskytnout i u dalších onemocnění, jako jsou poruchy hybnosti, hormonální poruchy (například zvýšená činnost štítné žlázy – hypertyreóza), selhávání orgánů (hlavně jater a ledvin) nebo duševní onemocnění, jako jsou stres, úzkost nebo deprese.

Třes rukou může být také nežádoucím účinkem některých léků.

Onemocnění mozku a nervové soustavy

Třes rukou patří mezi příznaky mnoha různých neurologickýchproblémů.

Jednou z častým příčin třesu rukou jsou některá neurodegenerativní onemocnění, jako je například Parkinsonova choroba

Mezi nejčastější z nich patří:

• Roztroušená skleróza (RS): u většiny lidí s roztroušenou sklerózou se během nemoci objeví třes rukou. Stane se tak tehdy, pokud nemoc poškodí oblasti v dráhách centrálního nervového systému, které jsou odpovědné za řízení pohybu.
• Cévní mozková příhoda: k ischemické cévní mozkové příhodě dochází, když krevní sraženina ucpe některou z mozkových tepen a zabrání tak přístupu krve do mozku. To může způsobit trvalé poškození neurologických drah a vést ke třesu rukou.
• Traumatické poranění mozku: fyzické poranění mozku může také poškodit nervy a nervové dráhy, které jsou důležité pro správnou koordinaci pohybu, což se může projevit nejen zhoršením koordinace pohybů (zakopávání, nejistá chůze, apod.), ale také třesem rukou.
• Parkinsonova choroba: udává se, že více než 25 % lidí s Parkinsonovou chorobou trpí klidovým třesem jedné nebo obou rukou (1). Třes obvykle nejprve postihne jednu stranu a následně se rozšíří i na druhou stranu. Při stresu nebo silných emočních prožitcích může být třes rukou výraznější.

Poruchy hybnosti

Mezi poruchy hybnosti spojené s třesem rukou, mimo jiné, patří:

• Esenciální třes: tento druh tremoru patří mezi nejčastější pohybové poruchy a příčina jeho vzniku je neznámá. Obvykle postihuje obě strany těla, ale může být výraznější na dominantní ruce. Esenciální tremor patří je akčním typem třesu a může být jak posturální (klidový), tak kinetický (při pohybu). Vzhledem k tomu, že zhruba v polovině případů má esenciální třes genetický podklad, označujeme ho také jako familiární třes.
• Dystonický třes: u osob s dystonií mozek vysílá nesprávné signály, což vede k hyperaktivitě svalů (projevuje se zejména jako mimovolní svalové kontrakce), opakovaným nežádoucím pohybům (zejména kroucení nebo trhání končetinami) a abnormálnímu držení těla. Dystonickým třesem, který může postihnout všechny svaly v těle, trpí nejčastěji mladí dospělí a lidé ve středním věku.

Třes rukou je také příznakem následujících zdravotních potíží:

• duševní onemocnění, jako jsou deprese nebo posttraumatická stresová porucha
• některá dědičná degenerativní onemocnění, jako jsou syndrom fragilního chromozomu X nebo vrozená ataxie
• abstinenční syndrom (při nadužívání alkoholu nebo drogových závislostech), alkoholismus nebo odvykací stavy
• otrava rtutí
• hypertyreóza neboli nadměrná činnost štítné žlázy.
• selhání jater nebo ledvin
• úzkost nebo panická ataka

Třes rukou mohou způsobovat i některé léky, jako například:

• některé léky na astma
• amfetaminy
• kofein
• kortikosteroidy
• některé léky používané v neurologii a psychiatrii.

Prevence třesu rukou

• Pokud je příčinou třesu rukou nějaké základní onemocnění, jako je například hypertyreóza, obvykle se po léčbě tohoto základního onemocnění stav pacienta zlepší.
• Stejně tak platí, že pokud jsou příčinou třesu rukou nežádoucí účinky některých léků, potíže odezní při změně těchto léků za jiné, které podobné nežádoucí účinky nemají.
• V prevenci třesu rukou se uplatňují také:

Změny životního stylu

Omezení nebo vynechání látek, které mohou způsobovat třes rukou, jako jsou například kofein a amfetaminy, může třesu rukou zabránit nebo jeho nežádoucí projevy alespoň snížit.

Fyzikální terapie (rehabilitace)

Rehabilitace pomáhá zlepšit fungování svalů, svalovou sílu, koordinaci i rovnováhu.

Psychologické techniky

Pokud je příčinou třesu úzkost nebo panická ataka, mohou pacientovi pomoci relaxační techniky, jako jsou meditace nebo dechová cvičení.

Při poruchách koordinace pohybů může pomoci například ergoterapie.

Možnosti léčby třesu rukou

Mírný třes rukou obvykle nevyžaduje žádnou léčbu.

Nicméně, pokud je třes rukou obtěžující a znemožňuje pacientovi normálně fungovat, existuje několik způsobů léčby.

Léčba esenciálního třesu

Při esenciálním třesu může lékař předepsat beta blokátory, jako je propranolol, metoprolol nebo nadolol. Lékaři také pacientům mohou předepsat léky proti epileptickým záchvatům (antiepileptika), jako je například primidon (v ČR prodávaný pod názvem Liskantin).

Léčba Parkinsonovy choroby

1. V léčbě Parkinsonovy choroby se uplatňují speciální léky, jako jsou levodopa nebo karbidoba, které brání odbourávání dopaminu a zvyšují tak jeho koncentraci v mozku což zmírňuje nejen příznaky Parkinsonovy choroby, ale i třes rukou.
2. Léčba roztroušené sklerózy
3. Mezi možnosti léčby lidí s třesem rukou souvisejícím s roztroušenou sklerózou patří beta blokátory, anxiolytika (léky proti úzkosti) a antikonvulziva (léky proti křečím).

Třes bez zjevné příčiny

Pokud se nepodaří zjistit příčinu třesu rukou, může vám lékař předepsat léky na uklidnění.

Někdy pacientům pomáhají také injekce botulotoxinu neboli botoxu, které ale mohou mít nežádoucí účinky v podobě oslabení prstů.

Hluboká mozková stimulace

Pokud pacient nereaguje na léky nebo je třes rukou tak silný, že mu prakticky znemožňuje normální fungování, může pomoci hluboká mozková stimulace (DBS).

Tento způsob léčby spočívá v tom, že lékaři umístí malý generátor pod kůži v horní části hrudníku. Ten vysílá elektrické signály do elektrod implantovaných v thalamu, což je část mozku, která koordinuje a ovládá některé mimovolní pohyby.

Lékaři používají hlubokou mozkovou stimulaci k léčbě třesu rukou u Parkinsonovy choroby a také k léčbě esenciálního a dystonického třesu.

Co si z článku odnést?

• Třes rukou může být způsoben celou řadou různých onemocnění, jako jsou například Parkinsonova choroba nebo roztroušená skleróza.
• Objevuje se ale také při selhání ledvin či jater (pak ho označujeme jako asterixis nebo flapping tremor) nebo jako nežádoucí účinek některých léků.
• Třes rukou mohou způsobit také některé návykové látky, jako je kofein nebo alkohol a může se objevit i jako jeden z projevů úzkosti.
• Pokud třes rukou přetrvává nebo se zhoršuje a brání vašemu normálnímu dennímu fungování vyhledejte lékařskou pomoc.

Diferenciální diagnóza třesu

Třes je nejčastější abnormální mimovolní pohyb. V podobě fyziologického třesu se může za určitých okolností vyskytnout u každého zdravého jedince. Třes může být také příznakem různých neurologických onemocnění a chorobných stavů metabolického, toxického nebo jiného původu…

MUDr. Olga Ulmanová, doc. MUDr. Evžen Růžička, DrSc.

Univerzita Karlova v Praze, 1. LF a VFN, Neurologická klinika, Centrum extrapyramidových onemocnění

Klíčová slova

třes • diferenciální diagnóza • esenciální tremor • Parkinsonova nemoc

Úvod

Třes je nejčastější abnormální mimovolní pohyb. V podobě fyziologického třesu se může za určitých okolností vyskytnout u každého zdravého jedince.

Třes může být také příznakem různých neurologických onemocnění a chorobných stavů metabolického, toxického nebo jiného původu.

Chorobný třes je nejčastějším projevem extrapyramidových poruch hybnosti, vznikajících při postižení bazálních ganglií a jejich spojů. Podkladem třesu může být i postižení některých dalších systémů mozku, míchy a periferních nervů.

Definice

Třes (tremor) je rytmický oscilační pohyb části těla působený střídavými stahy svalových agonistů a antagonistů.

Pro určení povahy a příčiny třesu je nejdůležitější, zda je nejvíce vyjádřen v klidu (klidový třes), ve statické poloze (statický neboli posturální třes) nebo při pohybu (kinetický a intenční třes).

Dalšími podstatnými rysy jsou tělesná lokalizace, frekvence a amplituda třesu(1).

Klasifikace třesu (Obr.)

Klidový třes se projevuje v klidové poloze postižené části těla, bez jakékoliv volní aktivity (např. ruce položené v klíně). Amplituda klidového třesu se zpravidla zvyšuje při rozrušení, mentální aktivitě, při volních pohybech jiné části těla. Ve statické poloze a při volních pohybech postižené části těla třes zcela vymizí nebo jeho amplituda poklesne.

Akční třes vzniká při volní svalové aktivitě. Statický třes se objevuje při aktivním držení příslušné tělesné části proti působení gravitace, kinetický třesdoprovází volní pohyby.

Prostý kinetický třes vzniká při jakémkoliv volním pohybu, intenční třes se objevuje pouze při cílených pohybech (např. zkouška ukazovák-nos, pata–koleno) a jeho amplituda směrem k cíli roste.

Třes vázaný na specifickou činnost se objevuje pouze při určité specifické činnosti (psaní rukou, hra na hudební nástroj aj.).

Patofyziologie třesu

Vznik třesu se obecně vysvětluje přítomností oscilátoru (zdroje rytmické aktivity) na kterékoli úrovni centrálního nervového systému.

Za různých okolností dochází k deliberaci fyziologicky existujících nebo ke vzniku patologických oscilátorů, které pak cestou nervových drah vnucují svou aktivitu příslušným svalovým skupinám. Některé druhy třesu mohou vznikat na základě reflexní činnosti, případně s podílem mechanických dějů.

Předpokládá se, že za jednotlivé typy třesu odpovídají buď izolovaně, nebo v různých kombinacích jednak periferní mechanismy (mechanické a reflexní), jednak centrální oscilátory (fyziologické a patologické)(2).

Vyšetření pacienta s třesem

V popisu třesu je nutno uvést jeho lokalizaci (hlava, jazyk, měkké patro, prsty rukou, celá ruka, noha, celá končetina, dvě končetiny nebo kombinace jiných tělesných částí, generalizovaný třes), vyvolávající nebo zvýrazňující okolnosti, frekvenci třesu (pomalá – méně než 4 Hz, střední 5 až 7 Hz, rychlá nad 7 Hz), amplitudu třesu (jemná – výchylky do 1 cm, střední 1 až 2 cm, hrubá nad 2 cm).

V neurologickém vyšetření je třeba zjistit všechny další projevy a průvodní známky, které mohou rozhodujícím způsobem přispět k syndromologické klasifikaci třesu a k diagnóze vyvolávajícího onemocnění.

V objektivním vyšetření pátráme po přídatných projevech – bradykinezi, rigiditě, změnách svalového tonu (dystonie, spasticita), poruchách držení těla a jeho částí (dystonie), po mozečkových příznacích (ataxie, hypermetrie), pyramidových příznacích, známkách polyneuropatie, poruchách stoje a chůze, známkách systémového onemocnění (např. tyreotoxikóza). Při vyšetření svalového tonu provádíme Fromantův manévr (aktivní pohyb druhostranné končetiny) na horní i dolní končetině a při suspekci na psychogenní tremor příznak koaktivace (končetina postižená třesem klade hmatatelný zvýšený odpor pasívní flexi a extenzi, vymizí-li při odvedení pozornosti třes, ustane i odpor).

Nezbytnou součástí je rodinná anamnéza s cíleným dotazem na výskyt třesu či jiných pohybových poruch, osobní anamnéza včetně interních chorob, užívaných léků, abúzu alkoholu i jiných drog, intoxikací, práce v rizikových provozech. Zjišťujeme okolnosti vzniku třesu, věk a způsob začátku (náhlý versus postupný), lokalizaci počátečních příznaků, okolnosti ovlivňující třes, ovlivnitelnost třesu alkoholem, odpověď na současnou i minulou léčbu.

K upřesnění diagnózy mohou přispět farmakologické testy – např. test dopaminergní odpovídavosti s levodopou či agonistou dopaminu u suspektní Parkinsonovy nemoci, alkoholový test u esenciálního tremoru atd.

Pro kvantifikaci třesu lze použít různé škály podle vyvolávajícího onemocnění – UPDRS škála (Jednotná stupnice pro hodnocení Parkinsonovy nemoci – Unified Parkin son’s Disease Rating Scale)(1), Fahnova-Tolosova škála(2) u esenciálního tremoru a jiné.

Tyto stupnice umožňují objektivizovat tíži postižení a sledovat jeho vývoj či reakci na léčbu. Funkční testy umožňují hodnotit tíži třesu a omezení v konkrétních situacích.

Z pomocných vyšetřovacích metod se provádí elektromyografie (EMG), která pomůže určit frekvenci třesu, zapojení jednotlivých svalových skupin, umožňuje diagnostiku primárního ortostatického třesu, odlišení třesu od rytmického myoklonu či od asterixis.

Ostatní elektrofyziologické metody mají spíše výzkumný význam (dlouhodobé monitorování EMG, akcelerometrie, vyšetření kresby pomocí počítačového tabletu). Další pomocná vyšetření se řídí předpokládanou etiologií základního onemocnění u symptomatického třesu.

Klinické jednotky třesu

Třes se objevuje jako izolovaný příznak (např. fyziologický tremor, esenciální tremor), jako pevná součást charakteristického syndromu (Parkinsonova nemoc), nebo v rámci širší chorobné symptomatiky (např. u Wilsonovy choroby, některých otrav).

Fyziologický tremor

Posturální a kinetický třes o nízké amplitudě a frekvenci 6 až 12Hz, na rukou obvykle okolo 10 Hz, vzniká při prochlazení, hladu, emoci, úzkosti, vyčerpání, účinkem kofeinu.

Akcentovaný fyziologický tremor

Především posturální třes o vyšší frekvenci a jemné amplitudě, nejsou známky žádného neurologického onemocnění projevujícího se třesem, po úpravě vyvolávající příčiny obvykle ustupuje. K jeho manifestaci dochází v souvislosti s celkovými metabolickými, endokrinními a toxickými vlivy – viz níže.

Esenciální tremor

Esenciální tremor (ET), nazývaný také benigní familiární tremor či Minorova nemoc, je nejčastější chorobnou příčinou třesu s prevalencí 1–4 % (podle některých prací až 20 % ve věkové skupině nad 65 let). Vyskytuje se ve formě sporadické i hereditární s autosomálně dominantní dědičností s vysokou penetrancí.

Klasický esenciální tremor je symetrický kinetický a posturální třes o frekvenci 4–12 Hz, postihující horní končetiny, méně časté je postižení hlavy, dolních končetin a hlasu. Nejsou přítomny žádné jiné známky neurologického onemocnění.

Může se manifestovat v kterémkoli věku. K zhoršení třesu dochází obvykle při emočním rozrušení, mezi další zhoršující faktory se řadí únava, chlad, ko fein, tabák, sexuální vzrušení a horečnaté onemocnění.

Ke zmírnění třesu naopak dochází asi u 3/4 pacientů po požití malého množství alkoholu.

Diagnóza: z anamnestických údajů je podstatný akční charakter třesu, familiární výskyt (často s dlouhověkostí u postižených členů rodiny) a zmírnění třesu po alkoholu.

Je nutno odlišit klidový, posturální a kinetický třes rukou. Diagnostická kritéria uvádí Tab.1.

Hlavní kritéria musí být splněna u každého pacienta s diagnózou ET, podpůrná kritéria jsou přítomna u více než 50 % pacientů s ET, nejsou však pro stanovení diagnózy nezbytná(3).

Užitečnou součástí vyšetření je kresba spirály podle předkresleného vzoru, napsání krátké věty a podpis. Hodnocením kresby lze také sledovat účinky léčby či progresi onemocnění v čase. Anamnestické údaje týkající se zkušeností s alkoholickými nápoji jsou v mnoha případech nejasné.

Zde pacienta informujeme o významu alkoholového testu a poučíme o jeho provedení – pozorováním a výše uvedenými testy zhodnotíme parametry třesu před vypitím adekvátní dávky alkoholu (20–30 g, tj. 0,5 dl destilátu nebo ekvivalent) a 15 až 30 min po něm. U každého pacienta je na místě vyšetření funkce štítné žlázy k vyloučení hypertyreózy. U pacientů, u kterých třes začal před 45.

rokem, je nutno myslet na možnost Wilsonovy choroby a provést vyšetření metabolismu mědi (viz níže). Další vyšetření (např. zobrazovací metody) provádíme v případě diagnostických pochybností k vyloučení dalších chorob.

V současné době není známá léčba, která by zbrzdila nebo zastavila postup onemocnění, používané preparáty (propranolol – u nás dostupný jen metipranol, primidon, klonazepam, gabapentin aj.) pouze potlačují projevy třesu, někdy ale za cenu nežádoucích účinků.

V diferenciální diagnóze se u nás poměrně často chybuje záměnou s Parkinsonovou nemocí (PN), a to i v případech s izolovaným akčním třesem typickým pro ET.

Řada pacientů pak zbytečně užívá L-DOPA a další antiparkinsonika, ačkoli jsou u ET neúčinná(4). Rozlišovací kritéria obou nozologických jednotek uvádí Tab.2.

Pravdou však je, že v rodinách pacientů je častější výskyt ET a i současný výskyt PN a ET u jednoho pacienta je častější, než by odpovídalo náhodné koincidenci(5).

Varianty esenciálního tremoru připomínají některými svými rysy ET.

Primární ortostatický tremor je charakterizován subjektivním pocitem nejistoty a nestability při stoji, v těžších případech i při chůzi, vleže a vsedě obtíže nejsou. Při stoji se po několika desítkách vteřin objevuje chvění svalů dolních končetin (m. quadriceps, m. gastrocnemius) rychlé frekvence (kolem 15 Hz).

Třes vázaný na polohu a specifickou činnostzahrnuje primární písařský tremor (třes ruky pouze při psaní, bez dalších neurologických příznaků) a další specificky vázané třesy, např. u hudebníků (houslisté, klavíristé) či sportovců (golfisté). Izolovaný hlasový třes (tremolo) není provázen třesem žádné jiné části těla.

Třes u dystonie:

dystonický tremor – objevuje se na částech těla postižených dystonií (např. třes hlavy u cervikální dystonie);

tremor asociovaný s dystonií – akční třes na částech těla nepostižených dystonií (např. posturální třes rukou u pacientů s idiopatickým blefarospazmem).

U periferní neuropatie (morbus Charcot-Marie-Tooth, spinální muskulární atrofie, akutní a chronická zánětlivá demyelinizační polyneuropatie, monoklonální gamapatie IgM a IgG, metabolicky podmíněné neuropatie) je charakteristický posturální a kinetický třes postižených končetin, zpravidla bez třesu hlavy a hlasu.

Parkinsonova nemoc a parkinsonské syndromy

Typický třes u PN je klidový, převážně končetinový, zpravidla asymetrický akrální třes o frekvenci 4 až 6 Hz, který ustupuje při volním pohybu a mizí ve spánku.

Zvýrazňuje se stresem, mentálním úsilím, únavou, třes ruky se akcentuje pohybem druhostranné končetiny a při chůzi.

Třes bývá provázen dalšími příznaky PN (rigidita, bradykineze, posturální poruchy) a alespoň částečně se mírní dopaminergní léčbou.

PN tvoří 80 % případů parkinsonského syndromu, asi 10 % představují parkinsonské syndromy u jiných neurodegenerativních onemocnění (multisystémová atrofie, progresívní supranukleární obrna, Alzheimerova nemoc aj.

) a dalších 10 % symptomatické (sekundární) parkinsonské syndromy (polékový, toxický – exogenní: Mn, CO, metanol, endogenní: mo.

Wilson; traumatický, postencefalitický, vaskulární)(1), u těchto parkinsonských syndromů ale nebývá typický akrální končetinový třes.

Mozečkový třes

Je intenční třes zpravidla i s posturální složkou, pomalé frekvence (do 4 Hz), obvykle asymetrické lokalizace na končetinách.

Při cílených pohybech se k němu přidává ataxie, hypermetrie a další projevy mozečkového syndromu. Bývá projevem poškození mozečku různými příčinami (roztroušená skleróza, trauma, tumor, cévní léze).

U hereditárních ataxií se na třesu spolupodílí poškození mozečku a jeho aferentních a eferentních drah.

Holmesův (rubrální) třes

Je kombinací klidového, posturálního a intenčního třesu, bývá jednostranný nebo asymetrický, pomalé frekvence a hrubé, nepravidelné amplitudy. Vzniká na podkladě ložiskových lézí mozečku, talamu a mozkového kmene, typicky horního mozečkového stonku, často je následkem cévní mozkové příhody.

Wilsonova nemoc

Třes je častou (druhou nejčastější po dystonii) manifestací poškození centrálního nervového systému depozity mědi, obvykle v kombinaci s mozečkovým syndromem nebo demencí. Může být jakéhokoliv typu. Wilsonovu nemoc je nutno vyloučit při každé manifestaci třesu (či jiného extrapyramidového syndromu) u pacienta mladšího 45 let.

Na místě je oftalmologické vyšetření štěrbinovou lampou k vyloučení Kayserova-Fleischerova prstence, stanovení hladiny volné mědi a ceruloplazminu v séru a především vylučování mědi v moči za 24 hodin. Při zvýšené exkreci mědi v moči je třeba doplnit penicilaminový test a při jeho pozitivitě jaterní biopsii k definitivní diagnóze.

Polékové a toxické třesy

Polékový třes se objeví se v určitém časovém odstupu po podání léku. Nejčastější je akcentovaný fyziologický tremor při terapii sympatomimetiky, xantinovými deriváty, lithiem nebo tricyklickými antidepresívy.

Klidový třes doprovázený dalšími příznaky parkinsonského syndromu může vzniknout po neurolepticích a jiných preparátech blokujících dopaminové receptory.

Při toxickém třesu (rtuť, olovo, arzen, brom, sirouhlík, sirovodík) jsou obvykle přítomny i jiné známky toxického poškození centrálního nervového systému (okohybné poruchy, poruchy chůze).

Akcentovaný fyziologický tremor je abstinenčním příznakem u alkoholiků, encefalopatie při těžkém abúzu alkoholu je provázena intenčním třesem pomalé frekvence a hrubé amplitudy, provázeným dalšími projevy cerebelární léze(6).

Psychogenní tremor

Pro psychogenní původ třesu svědčí následující kritéria: náhlý vznik či náhlé remise, neobvyklá klinická kombinace klidového, posturálního nebo intenčního třesu, pokles amplitudy a změna frekvence při odvedení pozornosti, příznak koaktivace, anamnéza nasvědčující somatizaci(6).

1. RŮŽIČKA, E., ROTH, J., KAŇOVSKÝ, P., et al. Parkinsonova nemoc a parkinsonské syndromy. Extrapyramidová onemocnění I. Praha : Galén, 2000.

2. RŮŽIČKA, E., ROTH, J., KAŇOVSKÝ, P., et al. Dyskinetické syndromy a onemocnění. Extrapyramidová onemocnění II. Praha : Galén, 2002.

3. BAIN, P., BRIN, M., DEUSCHL, G., et al. Criteria for the Diagnosis of Essential Tremor. Neurology, 2000, 54, Suppl. 4, p. S7.

4. VESELÁ, O., RŮŽIČKA, E., JECH, R., et al. Esenciální tremor v naší populaci nemocných – základní charakteristika onemocnění a vyšetření kresbou spirály. Čes a Slov Neurol Neurochir, 2002, 65/98, s. 181–186.

5. JANKOVIC, J. Essential Tremor: Clinical Characteristics. Neurology, 2000, 54, Suppl. 4, p. S21–S25.

6. DEUSCHL, G., BAIN, P., BRIN, M., et al. Consensus Statement of the Movement Disorder Society on Tremor. Mov Disord, 1998,13, Suppl. 3, p. S2–S23.

Práce vznikla za podpory výzkumného záměru MŠMT CEZ J13/98 11110001 a grantu GA UK 41/00.

e-mail: [email protected]

Jak zvládat třes

• Aktivní život s RS
• Cvičení
• Jak zvládat třes
• Jak zvládat třes

Tremor neboli nekontrolovatelný třes je častým příznakem u roztroušené sklerózy.

Existuje několik typů tremoru – intenční, posturální a klidový –, které různou měrou postihují různé svalové skupiny. Pacienti trpící tremorem mívají i problémy s řečí (dysartrie) nebo polykací problémy (dysfagie).

Za specifický tremor se pokládá nekontrolovatelný pohyb očí (nystagmus).

Tremor patří mezi nejobtížněji ovlivnitelné příznaky roztroušené sklerózy. Léčebné možnosti zahrnují cvičení podporující rovnováhu a koordinaci, mechanické přístupy jako nošení závaží a stabilizujících prvků, imobilizaci kloubů a svalových skupin a užívání léků. Ačkoli žádný z těchto přístupů neeliminuje třes zcela, vhodnou kombinací lze jeho intenzitu zmírnit.

Zvládání každodenních aktivit

Rehabilitace třesu cílí jednak na zvládání každodenních nezbytných činností (zahrnujících chůzi, koupání, oblékání, pití a jedení, vstávání z postele, sedání na židli, používání toalety aj.), jednak na aktivity, které nemocný potřebuje k tomu, aby fungoval nezávisle v rámci své komunity (příprava jídla, nakupování, používání telefonu, zacházení s penězi apod.)

Rehabilitační možnosti

Pozitivní vliv na snížení třesu má používání závaží. Při nevhodném dávkování (hmotnost, doba nošení) se však jako nežádoucí efekt může vyskytnout svalová únava. Další vhodnou intervencí je periferní chlazení.

Pacienty je třeba také učit, jak třes kompenzovat. Například používat suché zipy místo tkaniček, připevnit mýdlo ke koupacímu plášti, fixovat pohybující se kloub (loket k trupu) nebo pracovat v uzavřeném svalovém řetězci (opora loktu o stůl).

Amplituda intenčního třesu je větší, je-li pohyb končetiny koordinován s okem. Vhodné je tedy nacvičit kompenzační strategii, ve které se pacient nejprve na předmět podívá a teprve pak se snaží na něj dosáhnout.

Amplituda třesu se zhoršuje také s mírou stresu, proto se při ovlivňování třesu, především esenciálního, osvědčily relaxační techniky.

Fränkelovo cvičení

Jako příklad rehabilitačního cvičení užívaného u nemocných s nejistými pohyby, poruchami rovnováhy, třesem lze uvést Fränkelovo cvičení. Nemocný při něm provádí přesné, cílené pohyby ve správném tempu a za kontroly zrakem (v zrcadle). Postupuje od jednoduchých pohybů ke složitým, od rychlých k pomalým, z poloh vleže k pohybům vstoje a za chůze.

Při třesu je vhodná také technika psaní velkých číslic a písmen silnou tužkou nebo křídou na velkou plochu, obtahování obrysů, spojování vzdálených bodů na ploše.

(ask)

Zdroje: www.nationalmssociety.orgŘasová K. Fyzioterapie u neurologicky nemocných (se zaměřením na roztroušenou sklerózu mozkomíšní). Praha: CEROS 2007

www.msif.org

multiplesclerosis.net

Třes těla: Jak zmírnit jeho projevy?

Třes těla: Jak zmírnit jeho projevy? foto: Shutterstock

Třes těla neboli tremor vzniká nejčastěji špatnou informací v mozkové oblasti, která má na starost řízení pohybů svalstva. Jde tedy o neúmyslný svalový pohyb, který se u každého z nás může objevit v jakémkoli věku.

Jak se třes těla projevuje

Třes těla se řadí k příznakům určitého onemocnění nebo určitých zdravotních potíží. Tremor se přitom může projevovat pouze v určitých částech těla.

A to zejména v dlaních, pažích, nohách, trupu, hlasivkách nebo třeba obličeji. Vlivem stresu se s třesem těla setkávají všechny věkové skupiny.

Co se týče neurologických potíží, v tomto případě třes těla postihuje zejména lidi ve středním a starším věku.

Třes těla a jeho příčiny

K  tremoru dochází z celé řady příčin. Kromě zmíněných neurologických potíží, únavy a stresu vzniká v důsledku prochladnutí, dehydratace, předávkování kofeinem nebo otravy organismu (například rtutí).

Mohou jej způsobovat také některé léky, a to nejčastěji amfetaminy nebo kortikosteroidy.

Třes těla však může být příznakem daleko vážnějšího onemocnění, jako například je Parkinsonova choroba, ale i roztroušená skleróza, mozková mrtvice či traumatické poranění mozku.

Třes těla vzniká i tehdy, trpíte-li hypoglykémií, což je častá komplikace léčby diabetu. Za tento nepříjemný stav však mohou i takové maličkosti, jako je nedostatek kvalitního spánku, anebo nedostatek hořčíku či vitaminů řady B v těle.

Esenciální tremor a beta-blokátory

Třes těla rozhodně nemusí být parkinsonický. Nejčastějším druhem třesu těla je totiž tzv. esenciální tremor, který je způsobený právě stresem, únavou a další negativním i pozitivním rozpoložením. Esenciálním třesem trpí zhruba čtyři procenta dospělé populace, důvodem jeho vzniku je pravděpodobně vysoká hladina adrenalinu, která má dopad na nerovnováhu přenosu neurotrasmiterů.

Abyste esenciální tremor potlačili, můžete sáhnout po klasických beta-blokátorech. O co se vlastně jedná? Beta-blokátory jsou léčiva cílená na beta-adrenergní receptor.

Jde přitom o receptory, které najdete na povrchu buněk v tkáních, která jsou napojené na sympatický nervový systém a kterém se spustí adrenalinem v důsledku stresu.

Beta-blokátory tak vlastně brání účinkům hormonu adrenalinu na lidský organismus.

Třes těla v klidu nebo při určité činnosti

Týká se esenciální třes těla i vás? Abyste mohli jeho projevy úspěšně potlačit, odpovězte si v prvé řadě na následující otázky:

• Kdy ke třesu těla dochází? Jenom, když něco dělám, nebo také tehdy, když jsem v klidu?
• Třesou se mi určité části mého těla i tehdy, když spím?
• Zhoršuje se u mě třes těla v důsledku rozrušení, strachu nebo stresu? Nebo spíš v důsledku očekávání a radosti?

Léčba třesu těla přírodní cestou

Kromě beta-blokátorů můžete esenciální třes těla potlačit i přírodní cestou. Jakých pravidel byste se měli konkrétně držet?

1. Užívejte ve vyšším množství hořčík, zinek a selen. Naordinujte si zvýšenou dávku vitaminů skupiny B, zaměřte se zejména na vitamin B12. Zaměřte se také na zvýšený příjem vitaminu A.

2. Přestaňte pít alkohol a kávu.

3. Dodejte svému tělu pomalé sacharidy, které najdete v tmavém pečivu, hnědé rýži, tmavých těstovinách, ovesných vločkách, pohance, hrachu, fazoli, čočce nebo datlích.

4. Vyhýbejte se stresu a snažte se myslet pozitivně.

5. Věnujte se pravidelně protistresovým cvičením, která vycházejí ze strečinku.

6. Začněte užívat bylinky na uklidnění.

   Od esenciálního třesu vám pomůže zejména kozlík lékařský, který zklidňuje organismus při psychickém napětí, podráždění a ve stresových situacích a který přispívá i k udržování vnitřní rovnováhy.

   Od stresu, únavy a vyčerpání vám uleví také mletý prášek z kořene indické ašvagandy. Tato rostlina se podílí na optimálním stavu duševní činnosti, pomáhá s koncentrací a také vás podpoří při svalových činnostech.

Tremor – Wikipedie

Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Konkrétní problémy: Doplnit reference

TremorKlasifikaceMKN-10R25.1Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tremor (třes) je neúmyslný, rytmický svalový pohyb, který se vyskytuje na jedné nebo více částech těla. Mimovolné pohyby se nejčastěji vyskytují na horních i dolních končetinách, na obličeji, na hlasivkách nebo na trupu těla, nejčastěji se třes vyskytuje na rukou. Příčinou bývají jak neurologické poruchy různého původu, tak také jiná onemocnění či podněty (např.

prochladnutí, hypoglykemický stav, otrava alkoholem či jinými jedy).

Příčina

Příčiny třesu leží hluboko v mozku, přesněji někde v mozkové části, která ovládá pohyby svalstva. Tato neurologická porucha se většinou objevuje spolu s nějakou jinou nemocí, např. roztroušenou sklerózou, mozkovou mrtvicí nebo traumatickým poraněním mozku. Tremor mohou způsobit i některé léky – amfetaminy, kofein, kortikosteroidy, způsobit jej může i otrava rtutí nebo selhání jater.

Třes však může signalizovat také hypoglykémii, kterou doprovází palpitace nebo pocení. Stejně tak může třes způsobit nedostatek spánku, nedostatek vitaminu B nebo hořčíku.

Příznaky

Nejčastěji se objevuje jako příznak onemocnění samotný třes, a to třes rukou, nohou, paží, trupu, hlasivek nebo obličeje. Tremor se může vyskytnout v každém věku vlivem stresu; neurologické potíže, které způsobují tremor, však mají lidé staršího nebo středního věku.

Druhy tremoru

Tremor můžeme rozdělit do více než 20 skupin.

Základní fenomenologické dělení(2) je založeno na okolnostech výskytu dané formy třesu – podle toho, zda se třes objevuje v klidové poloze (klidový), nebo při aktivní inervaci (akční), ve statické zátěži (posturální), či v průběhu pohybu postižené části těla (kinetický a intenční) – Další dělení třesu je možné podle jeho tělesné lokalizace, frekvence (pomalá do 4 Hz, střední 5–7 Hz, rychlá nad 7 Hz) nebo amplitudy (jemná – výchylky do 1 cm, střední 1–2 cm, hrubá nad 2 cm). Třes může být projevem řady různých fyziologických i patologických stavů, objevuje se jako izolovaný příznak nebo jako součást charakteristických syndromů.

• Esenciální tremor – jedná se o nejčastější druh tremoru, může se objevit v každém věku, většinou se však objevuje po 40. roce života, patrný je tremor rukou, někdy i nohou, tento druh tremoru může způsobit stres, nedostatek potravy, dehydratace…
• Parkinsonský tremor – je to typický příznak Parkinsonovy choroby, objevuje se zpravidla po 60. roce života, začíná se rozvíjet více na dolních končetinách.
• Intenční tremor – vzniká ve chvíli, když je porušený mozeček, síla třesu stoupá při chůzi, zejména ke konci chůze.
• Holmesův tremor (cereberální tremor) – tento druh tremoru je vzácný a objevuje se při poruše určité části mozku, která je postižena lézemi, může být také důsledkem chronického alkoholismu nebo konzumace velkého množství léků. Tento tremor vzniká nejčastěji při jaterní encefalopatii nebo při tyreotoxikóze.
• Myoklonická dystonie – je charakterizována paralelním výskytem myoklonu a dystonie. Onemocnění začíná v dětství, nejpozději do 20 let věku. Podobně jako u esenciálního tremoru myoklonus i dystonie výrazně ustupují po požití alkoholu. Porucha se dává do souvislosti s mutací genu DYT11 (jeho produktem je epsilon-sarkoglykan) či genu DYT15.

Diagnostika

Lékař většinou zjišťuje frekvenci tremoru a zda probíhá v klidové fázi nebo při chůzi, pohledem může zjistit, zda při tremoru vzniká svalová atrofie. Někdy se dělají krevní testy k vyloučení některých diagnóz spojených se štítnou žlázou. Většinou se dělají typická neurologická vyšetření: CT, magnetická rezonance nebo EEG.

Léčba

Neexistuje žádná léčba, která by tremor vyléčila. Například parkinsonský tremor se léčí pomocí dopaminu nebo látek obsahující THC (v marihuaně). U esenciálního tremoru se nasazují beta-blokátory.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu tremor na Wikimedia Commons

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.

Autoritní data

LCCN: sh85137280 MA: 2908664787, 2910834134, 2910959410

Portály: Medicína

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tremor&oldid=20411292“