S využitím elektrické energie a všemi jejími moderními projevy se naše přirozené prostředí vyvinulo v pevně tkanou síť mnoha zdrojů záření. V jednadvacátém století je už natolik hustá, že se pro většinu lidí stala nepřehlednou. Není divu.
Intenzita jejího záření narůstá téměř denně a kumuluje se do podoby potenciální hrozby pro naše zdraví. Generuje totiž elektrosmog.
Některé jeho zdroje nedokážeme ovlivnit, ale ty v naší bezprostřední blízkosti, v našem domě, v naší domácnosti, při troše porozumění ano.
Náš organismus je absolutní zázrak složený ze třiceti bilionů buněk, které reagují na ty nejjemnější elektromagnetické podněty.
Každá molekula, každá atomová částice má elektromagnetické pole a vyzařuje energii, která má v závislosti na své energetické formě specifickou vlnovou délku nebo frekvenci; vyzařuje elektromagnetické záření.
Některé nám za vhodné expozice dělá dobře, například některé léčebné terapie, světlo nebo sluneční záření. Jiné ale může být problematické až patologické. Co se „proudu“ týká, zde neplatí, že kudy teče, tudy léčí.
Účinky elektromagnetického záření lze rozdělit do dvou skupin – tepelné a netepelné.
Na rozdíl od vlivů tepelných, které ovlivňují osoby ve styku s vysokofrekvenčním polem o vysoké intenzitě, se netepelné účinky mohou týkat prakticky každého člověka, který má denně u ucha mobil, ruce na klávesnici a většinu času mu dělají společnost elektronická zařízení, a to i v době odpočinku či spánku. Na pováženou je pak zamoření elektrosmogem v dětských pokojích. Počítač, tablet, mobil, herní věž, televize, reproduktory, digitální budík, změť kabelů pod psacím stolem, vše pod proudem, všechny energie jsou v pohybu, relace kladných a záporných iontů ve vzduchu se dramaticky mění. Připočteme-li fakt, že podobně to vypadá i ve škole nebo v kanceláři, uvidíme nezdravé, technické, nepřirozeně střídavé elektromagnetické zatížení stejnosměrně naladěného organismu.
Ani ostatní místnosti nejsou tak „němé“, jak by bylo vhodné. Zvláště v kuchyni máme spoustu elektrických spotřebičů, které přijímanou energie zpět vyzařují do místnosti, tvoří radiační sítě a díky magnetické složce projdou bez problémů i 45 centimetrů silnou zdí, o subtilních stěnách dřevostaveb nemluvě.
A pak jsou tu ještě kovové předměty a konstrukce, zvláště ty propojené, které sbírají patogenitu všude, kudy projdou.
Komplikace v biologické únosnosti nastávají i křížením radiačních sítí. Pokud se budíte s bolestí či jinými potížemi, možná potřebujete jen přestěhovat postel a ne navštívit doktora.
Obr.: Pokud vede kabel elektroinstalace s fází podél sádrokartonové desky upevněné do kovových lišt, indukuje se do celé konstrukce a stěna nebo strop celou plochou vyzařuje elektromagnetické záření. Řešením je dřevěný rám místo kovového. Foto: Dreamtime
Kde se bere elektrosmog
Elektromagnetické pole je fyzikální pole, tvořené elektricky nabitými částicemi a šířící se prostorem do nekonečna. Skládá se ze dvou fyzikálně propojených polí:
- elektrického (primárně vytvořeného stacionárním elektrickým nábojem; je přítomno všude tam, kde kabely a vodiče nesou elektřinu, i když nejsou zapnuty žádné spotřebiče) a
- magnetického (vytváří ho pohybující se elektrický náboj; je přítomno tam, kde proud protéká, takže tam, kde jsou zapnuty spotřebiče, respektive utváří se kolem vodiče, kterým prochází elektrický proud).
Potenciální zdroje elektrosmogu
- vedení vysokého napětí
- nadzemní elektrické vedení
- transformátory
- antény základových stanic (BTS) a vysokorychlostního internetu
- vysílače mobilních sítí, rádia a televize
- elektroinstalace – silová pole
- elektrické obvody – zásuvky, osvětlení, podlahové vytápění, elektrická topidla (radiátory,, konvektory, panely…) elektrostatické pole – syntetické materiály
- kovové součásti konstrukcí budov a vnitřního zařízení
- elektrické a digitální technologie v domě – zabezpečení, žaluzie, rolety, centrální topení, řízené větrání…
- domácí elektro zařízení a spotřebiče – televize, počítač, tiskárna, mobil, budík, světla, wifi router, nabíječka, dětská chůvička, hi-fi…
Pokud vodičem prochází časově proměnný elektrický proud, stává se vodič de facto anténou a vyzařuje postupné elektromagnetické vlnění, respektive záření (neionizující radiové vlny, mikrovlny, infračervené záření, viditelné světlo, UV záření a ionizující záření gama a rentgenové).
Ionizující záření obecně působí na živé organismy destruktivně, zatímco vlivy neionizujícího záření nejsou jednoznačné.
Každé elektronické zařízení je zdrojem elektromagnetického záření, které ovšem samo o sobě většinou není dostatečně výkonově silné pro to, aby bylo jeho působení na člověka na první pohled zřejmé. Ovšem to, že do našeho těla zasahuje bez povšimnutí, neznamená, že lze jeho škodlivý vliv vyloučit. Záleží na mnoha proměnných v každé jednotlivé domácnosti.
Elektrosmog je totiž výsledkem hromadění různých elektromagnetických vlivů v jedné oblasti, či jinak – kumulace vzájemného působení mezi elektrickými a magnetickými poli a exponovanou osobou, a to v míře, která sice nemusí překročit hygienické limity, ale přesahuje biologickou odolnost jednotlivce. Únava, oslabení, vyčerpanost, stres a další důsledky zatížení elektrosmogem se totiž těžko měří a vtěsnávají to tabulek. Neustálé oslabování bioenergie je pak jedním z průvodních jevů a příčin nemocí.
Obr.: Elektromagnetická pole by měla být rehabilitována především v oblastech odpočinku, protože zde působí expozice dlouhodobě. Fáze hlubokého spánku, ve které dochází k významným mechanismům regenerace, produkci hormonů a detoxikaci, může být elektrosmogem významně narušena. Foto: VELUX
I jediný zdroj záření, jakým je třeba lampička na nočním stolku nebo „dětská chůvička“, vytváří elektromagnetické pole, které může být potenciálně škodlivé, ale ještě bychom to nenazvali elektrosmogem.
Problematická už by ale mohla být kombinace více zdrojů záření v jedné místnosti, například počítač, mobil, herní věž, budík, televize a mnoho dalších, z nichž na některé byste ani nepomysleli, ale bez výjimky je každý máte doma – elektrická instalace. Nejhorší je oblast, kde se překrývá – interferuje více polí přes sebe.
Zde dochází k narušování biomolekulárních vazeb, zvláště v kombinaci s výskytem geostatického pole (zvýšenou vlhkostí a vodivostí podloží).
Vliv nízkofrekvenčního záření však můžete minimalizovat například vhodnějším řešením či eliminovat příkladně vypnutím.
Naproti tomu silnější zdroje záření (vysokofrekvenční), jakými jsou například směrovače telekomunikačních sítí nebo elektrická přenosová soustava, a které generují elektrosmog jednoznačně, nemůžete přímo ovlivnit, nemůžete je vypnout. Pronikají do vašeho domu jako nůž do másla.
Elektrosmog vzniká tedy při výrobě, přepravě a spotřebě technicky vyrobené energie. Je to termín a priori pejorativní a v profesionálním a vědeckém světě jde častěji o formulaci „elektromagnetická kompatibilita životního prostředí člověka“ (EMVU). Nicméně běžnému čtenáři je onen smogový výraz jasnější a bližší, proto u něj zůstanu.
Záření a jak se mu vyhnout
Střídavá elektrická pole nízké frekvence
Jde o střídavé napětí v elektrických kabelech, zařízeních a elektroinstalacích v domě, nadzemních vedeních v blízkosti domu, i bez účasti zapnutého spotřebiče.
Elektrická pole nízké frekvence jsou vázána na bezprostřední blízkost svého zdroje, klesají se zvětšující se vzdáleností od něj a lidský organismus sama o sobě prakticky neprostupují, respektive působí na lidské tělo stejně jako na každou jinou látku, po jejímž povrchu se přemísťují elektrické náboje, směrem do země. Nicméně v případě potřeby mohou být dobře odstíněna. Například dřevo to dokáže do značné míry.
Střídavá magnetická pole nízké frekvence
Jedná se o průtok proudu v kabelech, zařízeních, transformátorech, domovních vedeních apod. v době, kdy je spotřebič zapnutý nebo v pohotovostním režimu. Intenzita magnetického pole je největší v bezprostřední blízkosti zařízení a klesá se zvětšující se vzdáleností od něj.
Tato pole snadno prostupují běžnými stavebními materiály, ale také lidským tělem, kde mohou způsobit vznik vířivých (cirkulujících) proudů, které nad jistou prahovou hodnotou mohou stimulovat nervové a svalové buňky, popřípadě ovlivňovat další biologické procesy.
Odstínění magnetických polí je bez velké technické investice velmi obtížné.
Je proto důležité, aby minimálně v době spánku, kdy probíhá regenerace organismu (například hormon melatonin, který je zodpovědný za úplnou relaxaci a posílení imunitního systému, produkuje epifýza pouze v noci), byla ze sítě odpojena každá elektrická šňůra vedoucí ke spotřebiči (i prodlužovačka). Používání elektrických deček pro zahřátí postele nebo elektricky nastavitelná lůžka jsou na pováženou.
Magnetické nízkofrekvenční střídavé pole produkuje i vedení vysokého napětí nebo železnice. Vzdálenost jejich umístění vůči vašemu budoucímu domu by neměla být menší než stopadesát metrů.
Elektromagnetická pole vysoké frekvence
Elektromagnetická pole jsou vírové povahy a mají tedy určitou energii, hybnost a setrvačnost. Prostorem se šíří téměř rychlostí světla a generují je telekomunikační a rádiové vysílače, bezdrátová internetová komunikace (WLAN), zabezpečovací systémy, satelitní anténa, mikrovlnka, radar…).
Elektrická stejnosměrná pole (elektrostatika)
Statická pole jsou v čase neměnná. Stejnosměrný proud teče pouze jedním směrem a jeho tok vytváří statické elektrické pole, které generují například umělé materiály jako záclony, koberce, nábytek, květiny, barvy, nátěry, tapety, pěnová pryž, hračky, plasty, obrazovky, monitory… Elektrostatika má velký vliv na kvalitu ovzduší.
Magnetická stejnosměrná pole
Kovové součásti nábytku, kovová postel (anténa), kovové součásti matrace, kovové stavební konstrukce, kovové spotřebiče… Dlouhodobá expozice vede k tvorbě volných radikálů.
Nejednoznačnost zdravotních rizik
V roce 2011 klasifikovala Světová zdravotnická organizace (WHO) a Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) elektromagnetické pole jako „potenciálně karcinogenní“ ve spojení s používáním mobilního telefonu.
I když nebylo hodnoceno jako „jasný karcinogen“, a i přesto, že výsledky pouze desetiletého výzkumu byly v následujících letech mnohokrát zpochybněny i opraveny se závěrem „je nutný další výzkum“, je důležité si uvědomit, že taková klasifikace trvá často i několik desetiletí.
Pro představu vezměme třeba výzkum vztahu mezi inhalací azbestu a rakovinou, který prokázal jednoznačnou souvislost už před sto lety, ale mezi klasifikované karcinogeny se azbest dostal až v roce 1980.
Podobně byla v šedesátých letech pozorována korelace mezi rakovinou plic, emfyzémem a užíváním tabáku, ale oficiálně potvrzeno to bylo až v roce 2004.
Onu nejednoznačnost míry škodlivosti elektrosmogu je proto zřejmě třeba vnímat se zdviženým prstem. Nejde totiž jen o jednu konkrétní věc. Na stavební biologii je třeba nahlížet jako na celostní medicínu, která obvykle – a často i pozdě – přichází do úvahy ve chvíli, kdy je klasická medicína v koncích.
Míra škodlivosti
Nařízení vlády ČR č. 1/2008 Sb., stanovuje mezní hodnoty expozice elektromagnetickému poli, jež nesmí být nikdy překročeny a referenční hodnoty elektromagnetického pole. Zeptáte-li se však stavebního biologa na názor, téměř každý vám řekne, že hodnoty jsou nereálně vysoké.
Například pro zdravé bydlení a zdravý spánek doporučují, aby hodnota hustoty vysokofrekvenčního EMP, vytvářená pro přenos signálu u různých bezdrátových informačních technologií, nepřekročila v ložnici 0,0001 mW/m2.
Stávající zákonné limity jsou však v řádech tisíců! Mnoho lidí i dnes věří pohádce, že naše normy jsou mnohonásobně tvrdší než v Evropské unii.
Když zapátráte v archivu, možná se budete divit, co obsahovala vyhláška ministerstva zdravotnictví o ochraně zdraví před nepříznivými účinky elektromagnetického záření v devadesátých letech, a co obsahuje dnes nařízení vlády o ochraně zdraví před neionizujícím zářením. Co si o tom asi myslí lobbisté?
Elektrotechnika a elektronika posunuje pokrok lidstva mílovými kroky. Je to ale také leckdy neřízený experiment na lidech, jehož všechny důsledky lze nyní těžko dovodit.
Pomocí metod měření stavební biologie lze určit míru znečištění elektrosmogem. Pokud máte sebemenší pochybnosti o kvalitě domácího prostředí, jděte za stavebním biologem. Možnosti řešení jsou mnohdy překvapivě jednoduché.
Mohlo by vás zajímat:
Stavební biologie: Dům zdravý ekologicky i biologicky
Energie pozemku – mystérium, možnost nebo nutnost?
DaS 4-2019
Elektromagnetické záření — Svět zázraků — Česká televize
Číhá všude. Neviditelné záření ukryté v přístrojích. V televizích, laptopech nebo bezdrátových telefonech. O elektromagnetickém záření zdaleka nevíme všechno. Hlavně o jeho vlivu na lidský organismus. Ale mohli a měli bychom vědět.
Mobilní telefony mohou prý mít vliv na lidský mozek. A dokonce způsobit nádor. „Znamenalo by to nebezpečí pro ty, kteří hodně telefonují,“ tvrdí Hans Ulrich Raithel z Institutu životního prostředí v Mnichově. Svět zázraků se rozhodl záření prozkoumat, protože podobné názory nemůžeme přehlížet, ani podceňovat.
Lidský organismus je nezranitelnější ve spánku. Proč ho dobrovolně vystavujeme vysokým dávkám záření? Zatímco spíme, mobil nikdy. Raithel upozorňuje: „Hodně lidí používá mobil jako budík. Ten se hlásí s plným výkonem signálu každou půlhodinu a vyzařuje škodlivé vlny.
Pokud ho musíte použít, pak v režimu letadlo nebo offline.“ Některé budíky v mobilních telefonech ale fungují jen, když je mobil zapnutý. O nic lepší není ani radiobudík. I ten vydává záření. A to nepřetržitě. „Koho trápí nespavost, neměl by používat radiobudík zapojený do sítě.
Takové budíky mají často levné trafo vyzařující magnetické vlny silné jako vysokonapěťové vedení u domu,“ říká Raithel. Řešením, jak nezaspat, je pořídit si budík na baterie ty jsou téměř neškodné. Nechcete-li se radiobudíku vzdát, měl by být od postele vzdálený minimálně 1-2 m.
Elektrosmogu je totiž tím méně, čím větší je vzdálenost od zdroje.
Záření je různé podle délky vln. Kratší vlny mají více energie než světlo, tím jsou více nebezpečné. Tak jako třeba RTG nebo gama záření. Radiové vlny, nebo vlny z mobilních telefonů mají větší vlnovou délku. Buď jde o elektromagnetické vysokofrekvenční záření, jaké používají mobily nebo o nízkofrekvenční záření – to je u všech ostatních spotřebičů.
I televizor vyzařuje elektromagnetické vlny, odstup od něj by měl být minimálně 2 m. U ostatních elektrických přístrojů, které musíme vzít do rukou, jako např. fén, platí, čím kratší doba použití, tím méně elektrosmogu. „Elektropřístroje, které se dotýkají, nebo jsou blízko těla jako holící strojek nebo fén, vytvářejí silné magnetické pole,“ vysvětluje Raithel.
Silné elektrické vysokofrekvenční záření nás provází každý den na každém kroku. Mikrovlnka – ohřívá jídlo – je potom ozářené? A vyzařuje záření ven? Při našich testech měřicí přístroj ukázal minimální zvýšení za plného provozu. „U mikrovlnky zůstává převážná část záření uvnitř, aby se jídlo ohřálo. Samotné jídlo ozářené není.
Je to podobný princip, jako když vaříme na sporáku a pečeme v troubě. Chceme jídlo upravit. Jinak bychom mohli jíst pouze syrové potraviny,“ uklidňuje Raithel. Přes všechny mýty tedy mikrovlnná trouba jídlu neškodí. Platí však pravidlo pro vzdálenost – 30 cm je minimum. Podle druhu přístroje může totiž v okolí skla pronikat záření.
Popcorn v mikrovlnce je vyrobený stejným druhem záření jaké mají mobilní telefony.
Mohly by ho samotné mobily taky vyrobit, jak tvrdí známé video z internetu? Expert na elektrosmog je skeptický: „Podle mého odhadu není možné, aby se popcorn udělal, protože záření z telefonů je na to moc slabé.
“ Svět zázraků provedl stejný test, jako na videu – čtyřmi zvonícími telefony ozařoval kukuřičná zrnka několik minut a zázrak se nekonal. Vyzařovaná energie nestačí na to, aby nafoukla popcorn. Video bylo marketingovým tahem jedné firmy, která prodává bluetooth-headsety.
Přesto si nemůžeme být jisti. Dlouhodobé následky mobilního telefonování zcela neznáme. Seznam chorob, které by mohlo vyvolávat toto záření je dlouhý, od nespavosti až po rakovinu. Dlouhý je i seznam studií a průzkumů na toto téma. Žádný nemá důkaz o skutečné škodlivosti.
Jde o moderní, svým způsobem novou technologii. Mezinárodní zdravotnická organizace radí: omezte dlouhé telefonní hovory – pro jistotu.
„Kvůli možnosti vzniku rakoviny zařadila mezinárodní zdravotnická organizace mobilní telefonování do kategorie 'přísně sledované',“ zdůrazňuje Raithel.
Strach z telefonních vysílačů reálný základ ale nemá. Protože ani tam, kde jsou umístěny, na komínech, výtahových šachtách nebo na křížích kostelů skutečné nebezpečí nehrozí. Po několika metrech vyzařování slábne. Mnohem horší to je u telefonu, který máme denně u ucha: „Existují důkazy o souvislosti mezi telefonováním a mozkovým nádorem.
Riziko pro ty, kteří telefonují víc než 30 minut denně.“ Člověk by měl proto telefonovat krátce, v mnoha situacích mobil nepoužívat, např. v autě – nejen kvůli bezpečnosti. „Když telefonujete v autě, vyzařování se zesiluje, protože auto funguje jako Faradayova klec. Vlny se odrážejí stále tam a zpět, nemohou z auta projít ven,“ popisuje Raithel.
Ani spolujezdec by proto neměl telefonovat. V nenutnějších případech přes handsfree.
Záleží i na typu telefonu. Chytré telefony mají hodnoty záření vyšší. Což nemá s vyšším přenosem dat nic společného. „U smartphonů není množství dat viníkem vyššího zatížení zářením, je to spíše konstrukcí antény. Protože množství čtených dat máme dále od těla, ne přímo u ucha. Při telefonování máme anténu blízko u hlavy a tím se zatížení zářením zvyšuje.“
Zatížení spojené se zářením z mobilních telefonů je označováno hodnotou SAR. Ta udává množství energie, které tělo převezme při telefonování. U téměř 100 % testovaných mobilů bylo naměřeno zahřívání daleko pod stanovenou hranicí. V Evropě je povolena hodnota SAR do 2 Wattů na kg. Mobily s nízkým vyzařováním mají hodnoty do 0,6 W/kg.
Ostražití by měli být muži, kteří nosí telefony v kapsách u kalhot. Ani náprsní kapsa není dobré místo pro mobil: „Člověk by neměl mít přístroje přímo na těle, např. mobil, nebo notebook. Zatížení zářením není moc vysoké, aby mělo vliv na plodnost, abychom ale vyloučili rizika, je lepší mít přístroje dál od těla.“
Další zatížení zářením vzniká z bezdrátových sítí W-LAN. Zdrojem záření není jen laptop, ale hlavně vysílač signálu. To je zdroj tak silný, že záření prochází i přes zdi. Pokud takový přístroj používáme, jsme vystaveni silnému záření. Raithel má řešení: „Dnes můžeme využít i méně nebezpečné možnosti.
Tzv. Power-LAN fungují přes adaptér.“ Adaptér se spojí síťovým kabelem s internetem a pak se zapne do zásuvky. Internetový signál není vedený jen vzduchem, ale přes elektrické vedení domu. Přes druhý adaptér lze signál chytit všude v domě. Internet je pak bez škodlivého záření a přitom rychlejší než W-LAN.
Vedle internetu je velkým zdrojem záření bezdrátový telefon připojený k pevné síti. Jako mobily používá k přenosu hovoru vysokofrekvenční signál.
Problém u většiny modelů je v tom, že základna vysílá neustále i pokud netelefonujete. Jedno škodlivé záření navíc.
„Kdo chce telefonovat bezdrátově, měl by si pořídit telefon s ECO-módem, protože vysílá škodlivé záření jen během telefonování.“ Nejlepší je telefon na pevné síti, který nevyzařuje skoro nic.
Záření nejde zabránit 100%, Ale při dodržování pravidel je možné ho výrazně omezit.
» Technologie
Elektrosmog – Wikipedie
Komunikační vysílač pro mobilní telefony
Elektrosmog je neionizující elektromagnetické záření, které se přirozeně v přírodě na Zemi v produkované intenzitě nevyskytuje.
Etymologie
Tento výraz je složen ze dvou slov: elektro (souvislost s elektrickými zařízeními) a smog. Smog je výraz označující chemické znečištění atmosféry způsobené lidskou činností.
Název pochází z anglického spojení slov smoke (kouř) a fog (mlha) a znamená, že atmosféra je obohacena o složky, které v ní normálně nejsou a které jsou škodlivé pro zdraví. Název elektrosmog se jeví jako nevhodný vzhledem k definici slova smog.
Alternativou v pojmenování tohoto fenoménu je název elektromagnetické znečištění.
Zdroje elektrosmogu
- Komunikační vysílače všeho druhu (přímý zdroj)
- Elektrospotřebiče obecně
- Vznětové a výbušné motory (výboje a jiskření)
- Přenosové soustavy elektrické sítě (elektrický proud, výboje)
Vliv elektrosmogu na životní prostředí
Dopadem elektrosmogu na životní prostředí se zabývalo mnoho studií, ale negativní vliv na životní prostředí nebyl prokázaný.[zdroj?]
Účinky radiofrekvenčních polí byly pozorovány v 50% studií zvířat a 90% studií rostlin v laboratorních podmínkách, velmi málo studií však plně reflektovalo komplexitu reálných expozic a žádná nalezená studie se dosud nezabývala výzkumem na úrovni ekosystému.[1]
Vliv elektrosmogu na zvířata
Zvířecí modely umožňují zkoumat účinky elektromagnetického záření na úrovni organismu. Výsledky obvykle nelze zcela přenést na jiné živočišné druhy kvůli transpozičnímu zkreslení expozice (odlišné množství absorbované energie v cílovém místě).
Dvouletá studie vlivu mobilních sítí na zdraví laboratorních myší v rámci národního toxikologického programu objevila významný nárůst počtu zhoubných nádorů mozku (gliom), vláken inervujících srdeční sval (schwannom) a vzácného nádoru nadledvin (feochromocytom). Nárůst u ostatních typů nádorů (adenom a karcinom prostaty, adenom hypofýzy, adenom a karcinom Langerhansových ostrůvků) mohl souviset s expozicí radiofrekvenčnímu záření.[2]
Expozice hlodavců Wi-Fi signálu během těhotenství nežádoucím způsobem ovlivnila fyzický a neurologický vývoj potomstva i chování během dospělosti, výsledné účinky značně závisely na pohlaví potomka.[3]
Vliv elektrosmogu na zdraví člověka
Vzhledem k možnému poškození zdraví byly zavedeny hygienické limity pro vystavení intenzivnímu neionizujícímu záření.[zdroj?] Zatímco tepelné účinky jsou široce přijímány (doporučení hygienických limitů dle ICNIRP), u netepelných účinků stále panuje vědecká kontroverze. O možném škodlivém vlivu záření se provádějí rozsáhlé výzkumy.[zdroj?]
Švédská studie z roku 1992 se snažila vypátrat vztah mezi elektromagnetickými vlnami vysílanými mobilními telefony a výskytem rakovin mozku. Výzkumníci se ptali přes 800 účastníků žijících do 300 metrů od vysokofrekvenčního vedení po alespoň 25 let.
Studie našla až čtyřikrát větší výskyt dětské leukémie mezi nejblíže žijícími respondenty. Nicméně nebyla přijata širší odbornou veřejností z důvodu neprůkazné metodiky.
Pozdější výzkumy o vztahu mozkových nádorů a užívání mobilního telefonu neshledaly žádnou spojitost, nicméně je velmi těžké hledat respondenty, kteří nepoužívají mobilní telefon a ty, které zastihl zároveň mozkový tumor, čili panuje obecný nedostatek vzorků.
Nakonec bylo i paradoxně zjištěno, že původní hypotéza, že lidé žijící v blízkosti vysílačů budou přijímat vyšší dávky radiace se ukázala být mylná, protože mobilní telefony nepotřebují vysílat tak intenzivní záření na to, aby komunikovaly s věží.[4][5]
Systematická rešerše a meta-analýza z roku 2017 objevila významnou souvislost výsledků studií v závislosti na jejich kvalitě i zdrojích financování. Kvalitnější studie vykazovaly vyšší riziko výskytu nádorů mozku při vyšší míře používání mobilního telefonu.[6]
Hygienické limity v České republice
V České republice jsou zdravotní limity pro elektromagnetické pole zavedeny nařízením vlády č. 291/2015 Sb.[7], v platném znění. ČR tyto limity převzala v roce 2000 z doporučení Mezinárodní komise pro ochranu před neionizujícím zářením (International Commission on Non-Ionizing Radiation Protection, ICNIRP).
Tyto limity byly v roce 1999 Radou Evropy doporučeny všem státům Evropské Unie[8]. Velmi podobné limity platí i v USA.
Světová zdravotnická organizace (World Health Organization, WHO), která vydává nemalé prostředky na výzkum působení elektromagnetických polí na člověka a systematicky sleduje[9] vědecké publikace a výzkumné zprávy vztahující se k této problematice, označila dodržení limitů stanovených dle ICNIRP za dostatečnou ochranu zdraví.
Faktem je, že v komunálním prostředí, kde se zdržuje obyvatelstvo (domácnosti, ulice, letiště, …), je expozice elektromagnetickému poli velmi nízká[10]. Běžné domácí elektrické přístroje generují pole dosahující nejvýše zlomků procent ze zdravotních limitů.
I tolik obávané základnové stanice pro mobilní telekomunikace generují pole, které již ve vzdálenosti asi 10 m bezpečně splní zdravotní limity. Obdobné závěry lze udělat i pro rádiové a televizní vysílače. S překročením limitů v komunálním prostředí se setkáváme jen velmi zřídka.
Na hranici limitů se lze prakticky dostat pouze v těžkých průmyslových provozech (elektrické proudy řádů stovek až tisíc ampérů) či v přímé blízkosti silných vysílačů (vysílací výkony v řádech kilowatů).
Hygienické limity v Evropské unii
Dle srovnání mezinárodních směrnic na ochranu vůči škodlivým účinkům EM polí z roku 2018 jsou pravidla v jednotlivých státech poměrně různorodá. V rámci Evropské unie se legislativní limity 10 členských zemí řídí doporučením EU (některé používají i zásady předběžné opatrnosti), 9 má benevolentnější nebo žádné omezení, 8 naopak přísnější legislativní limity.[11]
Nízkofrekvenční elektromagnetické pole (0 Hz – 10 MHz)
Jediným prokázaným efektem jsou indukované elektrické proudy v tkáni[12], které při dostatečné intenzitě mohou způsobovat dráždění nervové tkáně a tím negativně ovlivňovat funkci nervové soustavy. Zdravotní limity jsou stanoveny tak, aby byly bezpečně (přibližně desetkrát) pod prahem prvních fyziologických účinků.
První účinky proudu (přibližně desetinásobné překročení limitu) se projevují sice nepříjemnými, ale neškodnými fosfeny, tj. vjemem blikajícího světla způsobným drážděním očního nervu. Tyto efekty bez následků mizí po vypnutí pole.
Teprve extrémně velké proudové hustoty (přibližně tisícinásobné překročení limitu) mohou vést k závažnému ohrožení zdraví možným vznikem extrasystol a ventrikulární fibrilace. Elektromagnetické pole, které by bezkontaktně takové proudy způsobilo, je však technologicky téměř nedosažitelné.
Důležité je poznamenat, že účinky indukovaných proudů jsou ze své podstaty okamžité a nejsou závislé na době expozice. Účinky také velmi rychle slábnou s rostoucí frekvencí pole a při frekvencích vyšších než přibližně 10 MHz jsou již bezvýznamné.
Na základě revize vědeckých poznatků doporučila komise ICNIRP v roce 2020 intenzivnější epidemiologický a experimentální výzkum vlivu nízkofrekvenčních polí na rozvoj neurodegenerativních onemocnění (Alzheimerovy choroby a roztroušené sklerózy). [13]
Vysokofrekvenční pole (100 kHz – 300 GHz)
Takové elektromagnetické pole má již příliš vysokou frekvenci (malou vlnovou délku) na to, aby nervy stačily reagovat na rychlé změny pole. Začíná se však uplatňovat jiný jev, ohřev tkáně způsobený přeměnou elektromagnetické energie v teplo[14][15]. Zdravotní limit je zde (291/2015 Sb.
) stanoven pro výkon absorbovaný v jednom kilogramu tkáně těla (Měrný absorbovaný výkon, SAR) a byl stanoven tak, aby ohřev tkáně nebyl vyšší než 0,1 °C při kontrolované expozici a 0,02 °C při nekontrolované expozici.
Jelikož ohřev není okamžitý efekt a vykazuje setrvačnost, je při hodnocení expozice nutné absorbovaný výkon průměrovat přes dobu 6 minut, která souvisí s termoregulačním mechanismem těla. Pro delší expozice již však čas nehraje roli.
S rostoucí frekvencí klesá hloubka pronikání elektromagnetického pole do tkáně a při frekvencích přesahujících přibližně 10 GHz již vlna ohřívá pouze pokožku. Nejedná se tedy o objemový ohřev a pro frekvence přesahující 10 GHz je třeba časové průměrování zkracovat.
Mnoho studií za posledních 30 let se věnovalo vlivu záření mobilních telefonů na riziko vzniku nádorů. Epidemiologické studie naznačují zvýšené riziko nádorů mozku při dlouhodobém používání. [16] Nejrobustnější důkazy jsou pro neurinom akustiku.[17]
Optické záření (300 GHz – 1,7 PHz, vlnové délky 1 mm – 180 nm)
Optické záření se dělí na infračervené záření (IR), viditelné záření (světlo) a ultrafialové záření (UV). Hlavním přírodním zdrojem optického záření je Slunce, které vyzařuje podle Planckova vyzařovacího zákona s maximem na vlnové délce přibližně 500 nm.
Zdrojem infračerveného záření je každý předmět, který má absolutní teplotu vyšší než 0 K (-273,15 °C), tedy i všechny živé organismy. Vlnovou délku maxima vyzařování lze spočítat pomocí Wienova zákona.
Viditelné záření, IR a UV mají různý vliv na lidský organismus a přináší různá zdravotní rizika. Souhrnný přehled o zdravotních limitech pro optické zdroje poskytuje mezinárodní nezávislá expertní organizace ICNIRP[18].
Přijetí zdravotních limitů navrhovaných organizací ICNIRP doporučila členským státům směrnice evropského parlamentu 2006/25/EC[19] Česká republika limity zavedla v nařízení vlády 291/2015 Sb.
Infračervené záření (780 nm – 1 mm)
Infračervené záření nemá dostatečnou energii, aby mohlo způsobit změny ve struktuře molekul nebo spustit fotochemické reakce. Absorpcí infračerveného záření dochází ke zvyšování teploty exponované tkáně stejným mechanismem jako u vysokofrekvenčního pole 100 kHz – 300 GHz. Riziko poškození zdraví IR zářením spočívá ve zvýšení teploty tkáně, které může mít až charakter popálení.
Vystavení pokožky infračervenému záření v blízkosti viditelného světla (IR-A) vede ke zvýšené produkci volných radikálů.[20] Lidské oko je náchylné na popálení, protože není schopno vnímat infračervené záření a tudíž není chráněno přirozeným mrkacím reflexem jako je tomu u viditelného záření. Expozice IR záření může způsobit popálení rohovky vedoucí ke vzniku očního zákalu.
Vlnové délky od 780 nm do 1200 nm pronikají až na sítnici, která se zahřívá a tím může dojít až k jejímu popálení, které vede ke ztrátě citlivosti oka. Právě v této oblasti neviditelných záření se vyskytují silné průmyslové lasery.
V některých provozech (například slévárna kovů) musí být pracovníci vybaveni ochrannými brýlemi, aby nedošlo k překročení zdravotních limitů a tím i k možnému poškození zdraví.
Viditelné záření (380 nm – 780 nm)
Viditelné záření dopadající na sítnici oka způsobuje fotochemické reakce, které evokují nervové impulsy vysílané do mozku. Působení viditelného elektromagnetického záření se může nepříznivě projevit při dlouhodobém působení silného světla na sítnici oka.
Platí to především o světle se silně zastoupenou modrou složkou, které může způsobit zánět sítnice neboli fotoretinitidu. Modré světlo má spolu s fialovým světlem nejkratší vlnovou délku a z viditelného záření tedy největší energii. Velmi silné zelené nebo červené světlo poškodí sítnici dříve přehřátím než fotochemickým procesem.
Oko je proti viditelnému záření částečně chráněno mrkacím reflexem, který nedovolí hledět do silného zdroje záření a výrazně tak snižuje expozici.
Ultrafialové záření (180 nm – 380 nm)
Největší zdravotní rizika má ultrafialové záření v části s nejkratší vlnovou délkou 180 nm až 280 nm (UV-C), které je však zcela pohlceno při průchodu ozónovou vrstvou. V technické praxi však existuje celá řada umělých zdrojů UV-C záření (výboje, obloukové sváření). Expozice UV-C má nepříznivé účinky na kůži i oči.
Účinky velmi silně závisejí na vlnové délce[21]. Nejzávažnější pro poškození oka a pro onemocnění kůže je vlnová délka v okolí 270 nm. Při dlouhodobé expozici zvyšuje i riziko vzniku rakoviny kůže. Záření UV-C je zcela absorbováno v povrchové vrstvě oka a nepoškozuje tedy sítnici.
Při velké intenzitě však způsobí akutní zánět spojivek (například při obloukovém sváření). Při dlouhodobém působení může trvale poškodit rohovku. V oblasti vlnových délek 280 nm a 315 nm (UV-B) biologická účinnost působení UV záření prudce klesá s rostoucí vlnovou délkou.
Ultrafialové záření z intervalu 315 nm až 380 nm (UV-A) není již v rohovce, oční čočce a sklivci zcela absorbováno a jeho část dopadá až na sítnici. Při vyšší intenzitě zhoršuje zrakovou ostrost.
Reference
- ↑ A review of the ecological effects of radiofrequency electromagnetic fields (RF-EMF). Environment International. 2013-01-01, roč. 51, s. 116–140. Dostupné online [cit. 2020-09-01]. ISSN 0160-4120. DOI 10.1016/j.envint.2012.10.009. (anglicky)
- ↑ NATIONAL TOXICOLOGY PROGRAM (U.S.). NTP technical report on the toxicology and carcinogenesis studies in Hsd:sprague dawley SD rats exposed to whole-body radio frequency radiation at a frequency (900 MHz) and modulations (GSM and CDMA) used by cell phones. [s.l.]: U.S. Dept. of Health and Human Services, Public Health Service, National Institutes of Health, National Toxicology Program Dostupné online. OCLC 1079065647
- ↑ OTHMAN, Haifa; AMMARI, Mohamed; SAKLY, Mohsen. Effects of prenatal exposure to WIFI signal (2.45 GHz) on postnatal development and behavior in rat: Influence of maternal restraint. Behavioural Brain Research. 2017-05, roč. 326, s. 291–302. Dostupné online [cit. 2020-09-01]. ISSN 0166-4328. DOI 10.1016/j.bbr.2017.03.011.
- ↑ VERITASIUM. Do Cell Phones Cause Brain Tumors?. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ FRONTLINE: previous reports: transcripts: currents of fear [online]. PBS, 1995-06-13 [cit. 2012-07-03]. Dostupné online. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
- ↑ PRASAD, Manya; KATHURIA, Prachi; NAIR, Pallavi. Mobile phone use and risk of brain tumours: a systematic review of association between study quality, source of funding, and research outcomes. Neurological Sciences. 2017-02-17, roč. 38, čís. 5, s. 797–810. Dostupné online [cit. 2020-09-01]. ISSN 1590-1874. DOI 10.1007/s10072-017-2850-8.
- ↑ Sbírka zákonů. www.zakonyprolidi.cz
Vliv elektromagnetického pole na zdraví člověka
Dotaz:
Dobrý den,
chtěl bych se zeptat, jaké jsou účinky na zdraví člověka působením elektromagnetického pole a pole magnetického (od permanentních magnetů – pole stálé)?? Jde stálé magnetické pole měřit (pro účely kategorizace prací)??
Odpověď:
Z pohledu vlivu neionizujícího záření na zdraví působí elektromagnetické pole na lidský organismus stimulačně. Největším problémem jsou nízkofrekvenční elektromagnetická pulzní pole, která mohou zapříčinit i srdeční arytmii.
Vysokofrekvenční elektromagnetické pole způsobuje pouze tepelný ohřev lidské tkáně.
Důležité je to, že ani v jenom z možných působení elektromagnetických polí respektive celého spektra neionizujícího záření na člověka se nic v našem organismu neukládá jako je tomu v případě expozice osob ionizujícímu záření.
Co se týká magnetického a elektromagnetického pole a působení magnetů sdělujeme: Magnet je objekt, který v prostoru ve svém okolí vytváří magnetické pole. Může mít formu permanentního magnetu nebo elektromagnetu.
Permanentní magnety nepotřebují k vytváření magnetického pole vnější vlivy. Vyskytují se přirozeně v některých kamenech, ale dají se také vyrobit. Elektromagnety potřebují k vytvoření magnetického pole elektrický proud.
Zvětší-li se proud, zvětší se i magnetické pole.
Pokud se ptáte na měření elektromagnetických polí, potom např. Elektromagnetická kompatibilita, intenzita elektrického pole a intenzita elektrického pole jsou parametry sledované nejen z technologického, ale i hygienického a zdravotního hlediska. Existuje i přístroj ESM 100, který je ideálním řešením pro sledování parametrů v rozsahu 5Hz – 400 kHz.
Pokud jde o aplikace v oblasti osobní ochrany připomínáme, že vědecké studie v celosvětovém rozsahu popisují nebezpečí způsobovaná elektrickými poli. Jejich výsledky jsou provázeny zvyšujícím se tlakem na snižování přípustných hodnot.
Bezpečnostní předpisy v současné době vyžadují měření elektrických a magnetických polí. Měření s přístrojem EMS-100 je v souladu s předpisy platnými v EU, například s normou jako EN V 50166.
Vymezuje zátěž na osobu, umožňuje vyhodnotit vlivy elektrických a magnetických polí, stejně jako tok proudu lidským tělem.
Přístroj umožňuje nejen okamžitá, ale i dlouhodobá měření. Díky tomu je možno získat přehled i o časově proměnných polích a údaje o expozici v průběhu dané doby (např. 24hodinová měření).
Přesto však doporučujeme zajistit si měření od příslušného zdravotního ústavu, který je pro měření škodlivých faktorů v pracovním prostředí autorizován. Zjištěné výsledky lze potom uplatnit i při zařazování prací do kategorií. Zde se postupuje dle vyhlášky 432/2003 Sb.
, kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli.
Zhodnocení působení a intenzity neionizujícího záření by mělo být i součástí dokumentace výrobce kpříslušnému zařízení.
Prevence rizik před neionizujícím zářením je uložena také nařízením vlády č. 1/2008 Sb. o ochraně zdraví před neionizujícím zářením.
Uvedené nařízení vlády je koncipováno na základě § 108 odst. 3 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného v platném znění a zákona č. 309/2006 Sb.
, kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), a k provedení zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.