Dva druhy stresu: „hodný a zlý“

 

Víte, že více než 70 % dospělých má problém s cholesterolem a krevními tuky? Víte, že je „hodný“ a „zlý“ cholesterol? A kde se vůbec cholesterol bere a k čemu nám slouží? Vše se dozvíte v následujícím článku.

Cholesterol je látka tukové povahy přítomná v lidském organismu, je důležitá pro tvorbu buněčných membrán, hormonů, vitaminu D a pomáhá tělu zpracovávat tuky. Cholesterol si získal velmi špatnou pověst a pro mnoho lidí je výživovým strašákem, nicméně pro naše tělo je nepostradatelný.

Pokud je však jeho hladina vysoká, ukládá se do cévní stěny, snižuje tak její pružnost a omezuje průtok krve. Omezení pružnosti cév a zúžení průsvitu se nazývá ateroskleróza. V jejím důsledku nejsou orgány dostatečně zásobeny kyslíkem a srdce je nadměrně přetěžováno.

To může způsobit například infarkt či mozkovou příhodu. Největším rizikem je, že vysokou hladinu cholesterolu v krvi sami nepoznáte. Nebolí a obvykle nemá ani jiné nepříjemné projevy. Hladina cholesterolu v krvi se dá zjistit jednoduchým a rychlým krevním testem, který vám udělá praktický lékař.

Celková hladina cholesterolu by měla být nižší než 5 mmol/l.

Hodný a zlý cholesterol

Cholesterol je však nutné sledovat podrobněji. Rozeznáváme dva základní typy cholesterolu, tzv. HDL a LDL cholesterol. Vedle celkové hladiny cholesterolu je důležité sledovat zastoupení obou typů cholesterolu.

Cholesterol „hodný“ HDL – hladina tohoto cholesterolu má být u mužů vyšší než 1 mmol/l a u žen vyšší než 1,2 mmol/l. HDL cholesterol pomáhá ateroskleróze předcházet, odvádí přebytečný cholesterol z krevního oběhu do jater, kde se následně odbourává. Díky tomu pomáhá udržovat celkovou hladinu cholesterolu v krvi na normální úrovni.

Cholesterol „zlý“ LDL – hladina tohoto cholesterolu by měla být nižší než 3 mmol/l. V některých případech je doporučená hodnota LDL cholesterolu v krvi dokonce mnohem nižší. Například u osob, které prodělaly srdeční infarkt nebo cévní mozkovou příhodu, by se měla hladina LDL cholesterolu snížit pod 1,8 mmol na litr krve.

LDL cholesterol prochází našimi cévami, a je-li ho nadbytek, usazuje se v nich a to může vést až ke vzniku srdečního infarktu nebo cévní mozkové příhody. Je tedy potřeba znát jak hladinu cholesterolu v krvi, tak i poměr „hodného“ a „zlého“ cholesterolu.

Kde se cholesterol v našem těle bere?

Tělo si vytváří větší podíl cholesterolu samo a zbytek přijímá prostřednictvím stravy, stravou dodáváme do těla 20-40 % cholesterolu.

Nejvíce je cholesterol zastoupen v živočišných tucích, přijímáme ho tedy v másle, uzeninách, vnitřnostech, mase, vaječném žloutku a tučných mléčných výrobcích. Cholesterol se téměř nevyskytuje v čistě rostlinné stravě.

V potravinách rostlinného původu jsou naopak obsaženy rostlinné steroly, které napomáhají hladinu cholesterolu snižovat.

Avšak je dobré najít v jídelníčku určitou rovnováhu a živočišné produkty (například méně tučné mléčné výrobky nebo libové maso) striktně z jídelníčku nevyškrtnout.

Některé studie prokázaly, že vegani (osoby, které nejí maso ani žádné jiné živočišné produkty) mají často paradoxně extrémně zvýšenou hladinu cholesterolu v krvi.

Děje se tak proto, že pokud tělu nedodáte z potravy žádný cholesterol, vytvoří si ho o to více samo.

Cholesterol není ten hlavní viník

Ve stravě nestačí hlídat si pouze celkový příjem tuků a cholesterolu jako takového. Ukázalo se, že s ohledem na hladinu LDL cholesterolu je daleko důležitější dbát na správné složení tuků. Konzumace nevhodných tuků zvyšuje hladinu cholesterolu více než samotný cholesterol, který přijímáme v potravinách.

A jaké je to správné složení tuků? To už pro většinu z vás bude jen opáčko 🙂 

Nevhodné tuky

Mezi tuky, které bychom měli omezovat, patří tuky bohaté na nasycené mastné kyseliny.

Jedná se hlavně o tuky živočišného původu

(sádlo, lůj, mléčný tuk), dále jsou nasycené mastné kyseliny obsaženy dnes ve velice oblíbeném kokosovém, ale i palmojádrovém tuku, a tedy v různých sušenkách, polevách, zmrzlinách a dalších výrobcích.

Jejich spotřeba u většiny z nás je značně vyšší než doporučují odborníci. Proto bychom měli jejich konzumaci omezit a nahradit je potravinami s vysokým obsahem nenasycených mastných kyselin.

Vhodné tuky

Přednost bychom měli dávat tukům bohatým na nenasycené mastné kyseliny. Nenasycené mastné kyseliny jsou v různém poměru obsaženy v rostlinných olejích (řepkový, olivový, slunečnicový, sójový) a produktech z nich vyrobených, např.

kvalitních margarínech, rostlinných roztíratelných tucích a majonézách. Kromě toho jsou obsaženy i v rybím tuku a ořeších.

Nenasycené mastné kyseliny mají příznivý vliv na regulaci hladiny cholesterolu, a proto by měly být upřednostňovány a konzumovány ve větším množství než nasycené mastné kyseliny.    

Co jsou rostlinné steroly?

Rostlinné steroly (tzv. fytosteroly) jsou látky přírodního původu, které částečně zabraňují vstřebávání cholesterolu do krve, a tím pádem snižují hladinu celkového a LDL cholesterolu v krvi. Jejich hlavním zdrojem jsou rostlinné oleje, v menší míře i ovoce, zelenina, luštěniny a ořechy.

Při klasickém zpracování rostlinných tuků se určitá část těchto zdraví prospěšných rostlinných sterolů ztrácí. Někteří výrobci přidávají rostlinné steroly do výrobků a vytváří tzv. funkční potraviny. Pokud se vás týká zvýšená hladina cholesterolu, můžete příjem rostlinných sterolů navýšit díky margarínu obohacenému o rostlinné steroly.

Bylo prokázáno, že pravidelná  konzumace rostlinných sterolů snižuje hladinu cholesterolu v krvi.

Dbejte na celkový režim 

Nezapomeňte, že je nutné ke snížení cholesterolu přistupovat komplexněji. Hladinu cholesterolu ovlivňuje obezita, nedostatek pohybové aktivity, stres a nevyvážená strava. Někdy ale stačí udělat v jídelníčku a životním stylu jen pár změn, které ovlivní nejen hladinu cholesterolu, ale přispějí ke zlepšení celkové kvality života a ochrání vaše srdce. 

Mozek a stres. Základní věci, které musíte vědět

Co se děje v mozku a v těle, když jsme ve stresu? A jak se vůbec zrodil stres?

Když jsme ve stresu, cítíme se pod tlakem a přetížení. V těle dochází k nadměrné aktivaci – zatínání svalů, rychlejší dýchání a tlukot srdce, stoupá krevní tlak. Tělo ve stresu řídí stresové hormony: adrenalin a kortizol. V prefrontálním kortexu se aktivují neurotransmitery dopamin a noradrenalin. To způsobí, že jsme ve zvýšené pozornosti.

Pokud nás vyvede z míry konkrétní situace, například když vám pět minut před poradou řekne kolega, že mu není dobře a že budete místo něj poradu vést vy, zažijete akutní stres. Nakupení pracovních věcí a případné neshody doma, které trvají delší dobu nás přivádějí do stavu chronického stresu.

Hodný a zlý stres

Jak to tak bývá v pohádkách i v životě – máme stres hodný a zlý. Hodný stres (eustres) je takový, který prožíváme pozitivně, motivuje nás k lepšímu výkonu. V tomto případě nám pomáhá, máme pružnější myšlení a v mozku se tvoří dobře zapamatovatelné vzorce, které můžeme v podobné situaci opět aktivovat.

Distres je zlý stres. Cítíme ho vždy, když je něco nad naše síly, že nejsme schopni situaci zvládnout. Zlý stres vnímáme negativně, kognitivní výkonnost klesá.

Čím větší napětí, tím menší podáme výkon. Malé napětí nás však dokáže stimulovat k lepším výkonům. Důležité je najít si svůj vlastní vrchol. 

Stres je subjektivní. Stejné situace vnímá každý jinak. Zatímco pro někoho je nečekané vedení porady obrovským problémem, který nemůže zvládnout, pro jiného to může být příjemná změna a výzva zkusit něco nového.

Záleží na náladě – ta hodně ovlivní, jestli napětí vnímáme jako eustres nebo distres.

Jak se zrodil stres

Bylo to kdysi dávno. Při setkání s nebezpečným zvířetem měl člověk 2 možnosti: 1. utéct, 2. útok. Mohlo se stát, že se člověk nemohl rozhodnout, takže tu byla ještě 3. varianta: ustrnutí. Při zjištění hrozby se naše tělo nadměrně aktivovalo (svaly i mozek), aby bylo připraveno zvládnout nebezpečnou situaci.

Z lesů a jeskyní jsme se přesunuli do měst a kanceláří. Jenže náš mozek se stále toulá v pravěké přírodě a je připraven reagovat na nebezpečí. Tygr nás už neohrožuje, ale hrozbou se nám staly jiné věci – například termíny.

Co se děje, když nedokážeme jasně myslet

Rozhodování a myšlení probíhá v prefrontálním kortexu. Pocit neschopnosti při stresu jasně myslet je způsoben tím, že tato část mozku je zaplavena neurotransmitery dopaminem (motivace) a noradrenalinem (stresová aktivace).

Naše řídící centrum se dostane do stresu, a proto nejsme schopni jasného uvažování. V tu chvíli situaci přebírá amygdala (zodpovídá za emoce). Mozek vyhledá vhodný naučený vzorec chování a podle tak jednáme. Když ze křoví vyskočil tygr, reakce musela být okamžitá.

Následoval útěk, nebo útok. V každé případě to byl pohyb. Právě pohyb neutralizuje hormony. Jenže v dnešním světě se při stresových situacích moc nehýbeme. To způsobuje to, že mozek stále vysílá informace o tom, že potřebujeme mít energii na útěk, nebo útok.

Energii nemůže šetřit na svalech, tak ji ušetří na kognitivním výkonnosti. To se projevuje únavou, zhoršenými reakci, podrážděním.

• Hladina adrenalinu se dostává do normální hladiny po 30 minutách, kortizolu to trvá až 2 hodiny.
• Dvě osvědčené rady, jak zvládnout akutní stres
• Jakmile na sobě rozpoznáte, že se dostáváte do akutního stresu, pomohou vám dvě věci.

1. Nepodlehnout prvnímu impulsu. Využijte čas a dýchejte. Tím si uvědomíte lépe situaci, klesne vám hladina hormonů a neurony začnou pracovat v běžném režimu. Jedině tak můžete přiměřeně reagovat.

2. Změňte úhel pohledu. Najděte v nepříjemné situaci něco pozitivního. Například vám nejde nastartovat auto a už víte, že nestihnete být včas na schůzce. Zakládáte si na tom, že jste dochvilní a tato situace vás hodně naštve.

Řešení? Stačí se telefonicky omluvit, vysvětlit, co se stalo. Na přepravu použijte MHD nebo jděte pěšky. Zažijete něco jiného a uvidíte svět jinak, než od volantu svého auta.

Navíc pohybem se odbourávají stresové hormony, takže po procházce přijdete na schůzku zcela zklidnění.

Jak předcházet stresu?  

1. Najděte příčinu

• Posíláte úkoly kolegovi mailem a stává se, že nejsou hotové, což zdrží zakázku, naštve klienta i vás? Domluvte se na pravidlu, že každý přijatý mail vám kolega potvrdí.
• Odcházíte ráno z domu ve spěchu? Vstaňte dřív.
• Hledáte klíče od auta a nemůžete je najít, když zrovna hodně spěcháte? Dávejte je vždy na stejné místo.

2. Udělejte si pořádek. Mozek má rád systém a přehled.

• Ukliďte si pracovní stůl (v kanceláři i při vaření). Nebudete pracovat ve stresu, že nemůžete něco najít a nemáte si kam postavit hrnek s kafem.
• Hledáte dokumenty, smlouvy, dopisy, očkovací průkaz, technický průkaz? Udělejte si systém a vždy sáhněte po jistotě.
• Sepište si úkoly, které vás čekají. Díky tomu máte přehled a lépe naložíte s časem na jednotlivé úkoly.
• Nevíte kam dřív? Zapisujte si své nápady, myšlenky, úkoly. Uleví se vám.

Nová zjištění o cholesterolu: Existuje vůbec hodný a zlý?

Cholesterol je důležitý tuk cirkulující v naší krvi. Tělo ho využívá k výstavbě buněk, syntéze hormonů i vitaminů. Proč je vysoká hladina cholesterolu nebezpečná a jak ji poznat?

Patří k tukům nerozpustným v krvi. Produkují ho játra. Spojuje se s nosiči – tzv. lipoproteiny složenými z tuků a bílkovin. Ty jej přenášejí krevním řečištěm do celého těla.

Proč je pro tělo nezbytný?

Navzdory negativní publicitě jde o životně důležitou látku v našem těle. Podle serveru Healthline.com má 3 hlavní funkce:

1. Jde o stavební kámen všech lidských tkání a buněk.
2. Pomáhá produkci pohlavních hormonů.
3. Podporuje tvorbu žluči.

„Dobrý“ versus „zlý“ cholesterol

Existují dva základní typy nesené 2 různými druhy lipoproteinů.

• Lipoproteiny s nízkou hustotou (LDL) dříve platily za „zlý“ cholesterol. Mohou se usazovat na stěnách cév a způsobit závažné srdečně-cévní komplikace.
• Oproti tomu lipoproteiny s vysokou hustotou (HDL) platí za dobrý cholesterol. Odnáší totiž tuky zpět do jater, která je zpracovávají.

Proč byl LDL dříve označovaný za špatný?

LDL nebo také non HDL cholesterol s nízkou hustotou dříve lékaři označili za špatný, protože ho považovali za jednu z hlavních příčin kornatění tepen. Podle American Heart Association podporuje tvorbu nánosů, plaků na vnitřní stěně tepen. To může vést k:

• Zúžení cév, omezení toku krve a roznášení kyslíku do tkání.
• Tvorbě nebezpečných krevních sraženin. Pokud se uvolní, mohou úplně zastavit tok srdce do důležitých orgánů, a způsobit tak mozkovou mrtvici nebo srdeční infarkt.

Ukázalo se, že LDL ale není tak špatný, jak jsme původně mysleli,

říká dětský endokrinolog Robert Lustig z univerzity v San Franciscu.

Z technického hlediska však skutečně podporuje tvorbu plaků v cévách. Proto se některé léky – především tzv. statiny – zaměřují na snížení LDL v krvi.

British Medical Journal boří hypotézy o zlém cholesterolu

Výsledky studie zveřejněné v British Medical Journal ale hypotézu o LDL jakožto příčině kardiovaskulárních potíží zpochybňují. Výzkumný tým – složený z odborníků ze 7 různých zemí –vyhodnotil údaje shromážděné z 19 studií na celkem 68 094 starších dospělých. Cílem bylo ověřit, zda se vysoký LDL cholesterol pojí s vyšším rizikem úmrtí u starších dospělých.

Tato hypotéza se však nepotvrdila – 80 % respondentů s vysokým LDL zemřelo z jiných příčin než kvůli hladině tuků v krvi. Naopak problémy však měli lidé s nízkou hladinou LDL. Ti měli nejvyšší úmrtnost v souvislosti s kardiovaskulárními onemocněními, což je hlavní příčina úmrtí u mužů i žen v USA.

Nová zjištění vycházejí přesně opačně, než zněla dosavadní hypotéza o zlém LDL cholesterolu,

shodli se vědci.

Proč platí HDL za hodný?

HDL cholesterol s vysokou hustotou cévy „čistí“ – odnáší totiž potenciálně zlý cholesterol zpět do jater. Chrání tak před mrtvicí i infarktem.

Správné hodnoty cholesterolu podle nových zjištění

Dělení na „zlý“ a „hodný“ tak nové poznatky vyvracejí. Lékaři se teď zaměřují hlavně na celkovou hladinu. Důležité jsou také hodnoty triglyceridů – dalšího druhu tuku v krvi, který může být potenciálně nebezpečný.

V mmol/l	Normální hodnota	Bezpečná hodnota	Zvýšené riziko	Vysoké riziko
Celkový cholesterol	pod 5,0	3,9–5,2	5,2–6,2	nad 6,2
Triglyceridy	pod 1,7	pod 1,95	1,95–4	–

Měření cholesterolu

Vysoký cholesterol nebolí a většinou nemívá ani žádné specifické příznaky. Proto nezanedbávejte prevenci a vyrazte k lékaři aspoň jednou do roka na preventivní prohlídku. Podle věku a rizikových faktorů určí schéma vašich kontrol tak, abyste měli cholesterol pod kontrolou.

TIP: Chcete znát své hodnoty hned? Udělejte si jednoduchý domácí test.

Jak snížit cholesterol bez léků?

Na internetu najdete spoustu tipů. Všechny se shodují v tom, že hlavním krokem je úprava stravy.

Mayo Clinic radí:

1. Snížit nasycené tuky – především z červeného masa, uzenin a plnotučných mléčných výrobků.
2. Omezit trans-tuky – tzv. částečně ztužené tuky obsahují například některé druhy trvanlivého pečiva a sušenek, margarínů atd.
3. Zvýšit příjem rozpustné vlákniny – třeba z ovesných vloček, kapusty, hrušek nebo jablek.
4. Vyzkoušet syrovátkový protein do vaření i pečení – snižuje hladinu LDL.
5. Omezit alkohol na 1 skleničku denně.
6. Vynechat sladké nápoje.

Čekají vás i nezbytné režimové změny:

Diskutujte s námi

Jaké máte nároky na užívání statinů? Co kokosový olej – pomáhá, nebo škodí? Které přírodní přípravky opravdu pomáhají?

Jak správně zacházet se stresem

Stresu, který v sobě nezpracujeme, se přisuzuje podíl na zhoršení psychického i fyzického stavu.
Foto: Profimedia.cz

Všichni jsme asi v zátěžové situaci zažili pocit svírání žaludku, případně bolest na hrudi a následné vyčerpání. Ale také vzrušení a nervozitu, které se obvykle objevují zároveň s nepříjemnými tělesnými projevy.

Právě vzrušení ve stresových chvílích dokonce mnozí z nás vyhledávají, ať už v práci, nebo v životě obecně. Máme rádi ten stav, kdy se jakoby projasní hlava, tělo i mozek fungují rychleji, soustředění na problém nebo situaci dosahuje vrcholu, prostě nemyslíme na nic jiného a fungujeme na nejvyšší obrátky jako dobře namazaný stroj.

Náš organismus nám jednoduše pomáhá takové situace zvládnout a je k tomu skvěle vybaven. Ale pozor, zvládá to jen po omezenou dobu a jen v určité intenzitě, jejíž míra bývá individuální. Proto odborníci rozlišují tzv. hodný a zlý stres – eustres a distres.

Ten druhý nám vysloveně škodí – při takových intenzivních prožitcích se organismus potýká s nadměrnou zátěží a často nás nejrůznějším způsobem handicapuje.

Budíte se během noci? Vaše tělo tím něco naznačuje Zdraví

Zato eustres je zátěž vyvolávaná pozitivními zážitky, jako je třeba vlastní svatba, narození dítěte či povýšení, ale třeba i zkouška ve škole.

Tehdy se sice stresujeme (jestli zkoušku zvládneme, zda stihneme vše zařídit, aby bylo dítě zdravé apod.), ale zároveň se těšíme na to, že náročnou situaci překonáme a výsledek bude stát za to.

Jde tedy především o vidinu pozitivního výsledku této zátěže.

Eustres by měl mít o něco mírnější projevy než distres, oba ale v těle produkují stejné hormony – adrenalin a obávaný kortizol, který z dlouhodobého hlediska může velmi poškodit tělo i mysl.

Z krátkodobého hlediska ale zvyšuje celkovou pohotovost organismu a mimo jiné zajišťuje dostatečný přísun glukózy do mozku, což ho takzvaně nakopne. Díky katecholaminům adrenalinu a noradrenalinu se nám zvýší tep, tlak, svalová tenze, prokrví se svaly, což je pro leckoho, minimálně krátkodobě, docela příjemný stav.

Organismus se v tu chvíli dostává do módu útok, nebo útěk – v okamžiku, kdy adekvátně zareagujeme, stresová reakce prostě odezní.

Ještě zajímavější je, že podle výzkumu Stanfordské univerzity v USA se nám díky této reakci našeho těla zvyšuje například i imunita. Problémem je tedy až chronický nebo potlačovaný stres, který nezvládáme.

Náročné stresové situace mají i jiný překvapivý pozitivní efekt. Mohou vylepšovat mezilidské vztahy. Málo známým faktem je, že se v rámci stresové reakce vylučuje i tzv. hormon lásky oxytocin. Ten se za normálních okolností uvolňuje především při fyzickém kontaktu s někým blízkým, ale třeba i při porodu, kdy pomáhá překonávat bolest.

Rychlé tipy, jak si ulevit od stresu během několika málo minutZdraví

Příroda to ale geniálně zařídila tak, že nám oxytocin během stresové reakce velí hledat podporu, a tak tíhneme k sociálnějšímu chování.

Pátráme po někom, kdo nám pomůže, nebo kdo je v podobné situaci, abychom ji mohli překonat společně. Na to se zaměřili i němečtí vědci z Freiburské univerzity, jejichž studie naznačuje, že stres může přispět k vytváření přátelství.

Stres také zvyšuje výkon, tedy do určité míry. Podle tzv. Yerkes-Donsonova pravidla se výkon zvyšuje při psychickém nebo mentálním rozrušení, jenže pouze do určité hladiny. Pokud se tato hladina překročí, výkonnost naopak klesá.

Takže, i když se kamarádíme s výzvami, je podle mnoha odborníků dobré vyznat se v tom, co právě prožíváme a kdy je toho na nás už moc.

„V běžném životě není jednoduché mít vnitřní kontrolu a říct si: Aha, teď se začínám cítit nepohodlně. Kde je ta vnitřní příčina? a vyřešit ji,“ upozorňuje fyzioterapeut Richard Jisl, který se stará o fyzické zdraví a duševní pohodu sportovců a manažerů.

„Není snadné říct šéfovi: Děkuji, že mi nabízíte práci v pátek večer, ale rád bych už měl volno, týden byl dostatečně náročný, proto potřebuji zregenerovat své síly.“

Umět si nastavit hranice je pro spokojený život velice důležité, najít smysluplnost v našem chování jistě také. A stres přichází s životními obdobími, která později hodnotíme jako významná.

Pokud se psychologové ptají na nejsmysluplnější období života svých klientů, bývají tato období označena i jako vysoce stresující. Tento fenomén byl nazván stresovým paradoxem.

Kelly McGonigalová, psycholožka působící na Stanfordské univerzitě, razí myšlenku, že bychom kvůli duševnímu klidu měli změnit vnímání stresu. Odkazuje na řadu vědeckých studií z poslední doby a tvrdí, že pro člověka je stres škodlivější, pokud jakoukoliv jeho známku vnímá negativně.

Proto vědomí toho, do jaké míry nám stres prospívá, může vést i k lepším výkonům. Sníží také pravděpodobnost toho, že si zaděláme na psychické i fyzické potíže. Už když jsme v náročné situaci a sami pro sebe si naše rozpoložení pojmenujeme jako vzrušení, nikoliv jako stres, sníží se nám stresové markery.

Jak se vyhnout přejídání při stresových situacích Zdraví

Podle Richarda Jisla bychom také neměli přehánět reakce na nepříjemné podněty. Tím, že reagujeme přepjatě nebo zveličujeme, se dostáváme do ještě většího stresu.

„Například, když vedle nás štěká ratlík, tak nám asi nic neudělá.“ Prostě je třeba dobře vyhodnotit, která situace vyžaduje naši rozhodnou reakci, a která za to nestojí.

Typicky to mohou být třeba opakující se drobné hlouposti v práci kolegů. Za normálních okolností jsme s nimi smíření a velkoryse je přecházíme nebo se jim smějeme (vždyť sami nejsme bez chyby), ovšem v období, kdy jsme unavení, přetažení a v kalupu, je rozhořčeně vnímáme jako donebevolající absurdity, které nám ztrpčují život a brání či zdržují v práci.

V tu chvíli se ale stačí párkrát nadechnout, dát si pauzu, nebo – a to nejlépe – se všemu zasmát.

Stresu, který v sobě nezpracujeme, se přisuzuje podíl na zhoršení psychického i fyzického stavu. Může vést například k depresím.

Mezi důsledky jeho působení odborníci řadí i zvýšený krevní tlak, kardiovaskulární nemoci, žaludeční vředy či křeče svalstva. Neustálé kolování hormonu kortizolu v těle může nadělat pěknou neplechu.

„V dnešní společnosti je na nás kladen velký tlak. Chce se po nás, abychom byli asertivní a zadobře s každým,“ říká Richard Jisl s tím, že nezpracované psychické impulzy se obzvlášť rády ukládají ve svalech.

Manžel, nebo děti aneb Kdo ženy stresuje vícVztahy a sex

„Například vás v průběhu dne někdo naštve a vy si řeknete, že jste lepší než on, a nebudete se rozčilovat. Jenže ten nepříjemný pocit, který to ve vás vyvolalo, zůstává ve vás a uloží se. Pak se takové pocity kumulují, až je z vás takový papiňák.“

Z toho jasně vyplývá, že bychom měli umět nejen to, jak takové pocity zvládnout a přejít je, ale také, jak si je vyhnat z mysli i těla.

To, že jsme neustále vystavováni impulzům, které způsobují chronický stres, víme. Jak se takové zátěže zbavit, nebo jak ji zpracovat, je tak velmi skloňovaným tématem. A samozřejmě i to, že ho řada z nás odbourává nezdravě.

„Alkohol nebo čokoláda uvolňují, jenže musíme zvyšovat dávky,“ varuje Richard Jisl.

Správnou míru uvolnění bychom měli podle fyzioterapeuta najít nejen v práci, ale i při sportu – respektive se nepřetěžovat.

„Někteří lidé mají tendence utíkat sami před sebou, například běží maraton proto, aby se úplně uštvali a vyčerpali. Ve chvíli, kdy se z takového vyčerpání dostanou, jsou šťastní, že žijí.

Když se člověk dostane do tak velkého nepohodlí, může v sobě vyvolat reakci, která působí jako droga,“ upozorňuje fyzioterapeut s tím, že pokud svalstvo takto nadměrně zatěžujeme, sice se vyčistí, ale neodstraní příčinu stresu a celý cyklus nadměrného fyzického výkonu se musí opakovat.

„Pokud tělo přetěžujeme, není to zrovna zdravé,“ uzavírá Richard Jisl.

Chronický a nezdravý stres je třeba odbourat

Techniky, které nám pomohou zbavit se důsledků chronického stresu, se spíš zakládají na práci s vlastní psychikou a schopností se zklidnit.

Existují například různá dechová cvičení, výborný je i směr mindfulness, který nás učí trénovat všímavost vůči sobě samému. Existují i mobilní aplikace, které člověka stresovou reakcí provedou. Jejich kvalita může být velmi různá, ale jednu takovou vyvíjí i brněnská Masarykova univerzita.

„Jsem optimista, věřím, že se časem i u nás propojí západní postoj s tím východním,“ říká fyzioterapeut Richard Jisl s tím, že na západ od nás už to funguje a zejména nejrůznější asijské cvičební metody posilování i uvolňování těla a mysli se stávají součástí tamního života.

Do své praxe zahrnuje čchi-kung, tedy tradiční čínské cvičení a bojové umění. „Na začátku motivuje lidi k tomu, aby byli laskaví, dobrotiví a otevření vůči okolnímu světu i sobě. Zabývá se tím, jak v sobě takový pocit vyvolat. Pokud si takový vnitřní pocit navodíme, začne se v nás rozlévat.“ Důležité je uvědomit si, že se necítíme pohodlně a že to chceme změnit.

Hlavní zprávy

Stres

Tento článek je o stresu u lidí. O stresu u rostlin pojednává článek stres (rostliny).

Stres (angl. stress = napětí, tlak, zátěž) je funkční stav živého organismu, kdy je tento organismus vystaven mimořádným podmínkám[1] (stresorům), a jeho následné obranné reakce, které mají za cíl zachování homeostázy a zabránit poškození nebo smrti organismu.

Stres v medicíně

Stres můžeme definovat jako souhrn fyzických a psychických reakcí na nepřijatelný poměr mezi skutečnými nebo představovanými osobními zkušenostmi a očekáváními.

Podle této definice je stres odpověď, která v sobě zahrnuje jak fyzické, tak i psychické složky. Jinými slovy, stres je stav organismu, který je obecnou odezvou na jakoukoliv výrazně působící zátěž – fyzickou nebo psychickou.

Při stresu se uplatňují obranné mechanismy, které umožňují přežití organismu vystaveného nebezpečí.

Druhy psychologického stresu

Následující dělení zavedl roku 1975 Hans Selye:

• Eustres – pozitivní zátěž, která v přiměřené míře stimuluje jedince k vyšším a nebo lepším výkonům.
• Distres – nadměrná zátěž, která může jedince poškodit a vyvolat onemocnění či dokonce smrt.

Obvyklé stresové faktory (stresory)

Následující výčet faktorů vyvolávajících stres není ani nemůže být úplný. Běžnými stresory v životě jsou:

1. fyzikální faktory: prudké světlo, nadměrný hluk, nízká nebo vysoká teplota
2. Psychické faktory: zodpovědnost (nezaplacené účty, nedostatek peněz), práce nebo škola (zkoušky, dopravní špička, termíny úkolů), frustrace, nesplněná očekávání, věk
3. Sociální faktory: osobní vztahy (konflikt, nevěra, zklamání, týrání, šikana), životní styl (přejídání, nezdravé složení stravy, kouření, nadměrné pití alkoholu, nedostatek spánku)
4. Traumatické faktory: události (narození dítěte, úmrtí, únos, znásilnění, válka, setkání, sňatek, rozvod, stěhování, chronické onemocnění, ztráta zaměstnání, ztráta životní role)
5. Dětské faktory: vystavení stresu v raném věku může trvale zvýšit odpověď na stres, např. u týraných a zneužívaných dětí, školní zátěž, alkoholismus rodičů, přílišná náročnost rodičů.

Reakce na stres

Psychické reakce na stres

Psychické reakce zahrnují přizpůsobení, úzkost a depresi. Pokud stres vede k vyšším psychickým nebo fyzickým výkonům, jedná se o eustres. Tento druh stresu patří k hlavním motivačním prvkům konání.

Může například vést k lepšímu učení.[2] I malý stres ale nemívá pozitivní účinek.

[3] Pokud ovšem působení stresu trvá příliš dlouho nebo přesáhne určitou mez (distres), může vést k rozhodnutím, jejichž důsledkem je úzkostné (únik) nebo depresivní (ústup) chování.

Fyzické reakce na stres

Mozek, který vyhodnocuje zátěž, řídí nejen chování, které má za cíl tuto zátěž překonat, ale zároveň vyvolává v těle fyziologické reakce umožňující krátkodobě aktivovat rezervy pro útěk nebo boj.[4]

Stresová odpověď aktivuje sympatoadrenální osu:

1. Nervové řízení. Stimuluje se činnost sympatiku, tj. jedné ze složek vegetativního nervstva, který není ovládán vůlí. Neuromediátorem, tedy látkou, která přenáší nervové impulzy sympatiku na výkonné orgány, je noradrenalin (norepinefrin). Druhá složka vegetativního nervstva, parasympatikus, má převládající vliv v organismu, neboť řídí životně důležité funkce. Poměr vlivu sympatiku a parasympatiku na vnitřní orgány závisí na tom, zda je organismus v klidu, nebo podává nějaký výkon.
2. Hormonální řízení. Mozek aktivuje osu hypothalamus – hypofýza – nadledviny. Hypothalamus je část mozku, kde se nacházejí různá řídící centra, mj. kontroluje i hladinu různých hormonů v krvi. Je-li to potřeba, vysílá chemické signály do podvěsku mozkového (hypofýzy), který reaguje vyplavením hormonů přímo ovlivňujících činnost jiných žláz s vnitřní sekrecí. V případě stresové reakce je stimulována činnost nadledvin. Dřeň nadledvin uvolní do krve adrenalin (epinefrin), který je strukturálně podobný noradrenalinu a má i podobné (i když ne úplně stejné) účinky. Kůra (cortex) nadledvin produkuje steroidní hormony, tzv. glukokortikoidy – kortizol a kortizon, které hrají důležitou roli v regulaci metabolismu. Adrenalin, noradrenalin a glukokortikoidy se řadí mezi tzv. stresové hormony.

Zvýšená činnost sympatiku a stresové hormony ovlivní činnost většiny orgánů v těle. V případě reakce typu „útěk nebo boj“ je tedy potřeba dodat živiny a energii do svalů a dalších orgánů, které mají podat zvýšený výkon. Proto se zvyšuje jejich prokrvení, a naopak se odvádí krev např. z trávicího ústrojí a omezuje se jeho činnost.

Stres stimuluje i srdeční činnost a zvyšuje krevní tlak, a to právě kvůli zabezpečení dostatečné distribuce živin krevním oběhem. Dochází k uvolnění energetických zásob organismu, v prvé řadě odbouráváním zásobního polysacharidu glykogenu („rychlý zdroj“ energie), z něhož se do krve uvolňuje glukóza – hlavní zdroj energie.

[5] Později se pak využívají tukové zásoby („na horší časy“).

Popsaná obranná reakce je náročná na energii a vyčerpává rezervy organismu. Může tedy být pro organismus užitečná, je-li krátkodobá. Vyžaduje následný odpočinek pro regeneraci a pro doplnění energetických zásob.

Adaptační syndrom

Adaptační syndrom (někdy též generalizovaný adaptační syndrom, tzv. GAS) je termín použitý Hansem Selyem pro označení tří stupňů biologické reakce na stres:[6]

1. Spustí se poplachová reakce u člověka, který se dostane do stresového šoku. Začínají pracovat obranné mechanismy a člověk se pokouší svůj stres zvládnout.
2. Člověk se na stresovou zátěž pomalu začíná adaptovat. Stres se pro něj stává přirozenou věcí, šok ustupuje a obranné mechanismy úspěšně pracují.
3. Dostavuje se fáze vyčerpání, která je přímým důsledkem dlouhodobého zvládání stresu. Adaptivní reakce selhává a tělo se dostává do krize, protože záložní zdroje energie jsou nutné pro zajištění běžných tělesných pochodů, jako je zažívání nebo anabolismus. Energetické výdaje jsou ukončeny až ve chvíli, kdy jsou tyto rezervní zdroje vyčerpány, což může vést k těžkým zdravotním onemocněním a ke smrti.

Důsledky dlouhodobého působení stresu

V dnešní době vlastně podstupujeme simulované stresové situace, které nevedou k ohrožení života, ale lidská psychika je tak chápe, a právě proto spouští celou řadu těchto život zachraňujících mechanismů.

Ale pokud se tyto situace neustále opakují a přetrvávají, dochází z krátkodobějšího hlediska ke „ztuhnutí svalů“.
Z dlouhodobého hlediska je zvýšené uvolňování glukózy jedním z faktorů vzniku diabetes mellitus druhého typu (tzv.

stařecká cukrovka), často zvýšený tlak je jednou z příčin trvale zvýšeného tlaku (hypertenze). Tím se dostáváme k dnešní nejrozšířenější civilizační nemoci, a tou je ischemická choroba srdeční[7], jejímž asi nejobávanějším projevem je infarkt myokardu.

Stres také působí sníženou odolnost žaludeční sliznice k vnějším vlivům, snížením prokrvení sliznice, a to může vyústit v tzv. stresový vřed žaludku.[8] K jiným možným důsledkům stresu patří zvýšené riziko astmatu.

Psychosomatická onemocnění

Výše uvedené změny nejsou samozřejmě úplným výčtem toho, co se děje v organismu při stresu. Z výše popsaného však vyplývá, že stresová reakce vede k aktivaci mechanismů, které umožňují krátkodobě podávat vysoké výkony v případě nebezpečí, což je dáno využitím rezerv organismu.

Tato účelná reakce umožňuje přežití jedince v přírodě. Stejná reakce se však spouští i v případě, kdy je organismus vystaven psychickým tlakům, které nejsou skutečnou hrozbou pro fyzickou existenci. Způsob života často vede k tomu, že organismus nemůže na stres reagovat bojem nebo útěkem.

Pokud není schopen psychický tlak z různých důvodů zvládnout, přechází do stadia distresu, kdy původně užitečné obranné mechanismy začnou tělu škodit. Dlouhodobé psychické problémy právě tímto mechanismem vyvolávají různé zdravotní obtíže, které nejprve přispívají ke snížené kvalitě života.

Později se podílejí na rozvoji onemocnění, která představují reálné nebezpečí ohrožení života.

Onemocnění, na jejichž vzniku se podílí psychická nepohoda a silné emoce, se souhrnně nazývají psychosomatická, což vystihuje fakt, že stav duše (psyché) a těla (soma) se vzájemně ovlivňují.[8] Rozšířený názor, že lidé trpící psychosomatickými poruchami nepotřebují lékařskou péči, neboť nejsou skutečně nemocní, je nesprávný.[8]

Zvládání stresu

Stres jako takový se dá řešit jedině snahou o odstranění jeho příčin. Léky nebo potravní doplňky mohou pomoci zvládnout některé průvodní obtíže (depresivní nebo úzkostné stavy apod.). Za určitých okolností mohou být užitečnými pomocníky při překonávání těžké životní situace.

Každodenní stres se lidé snaží zvládat různými způsoby, které zahrnují fyzické cvičení, různé relaxační techniky, meditace atd.
Strategie zvládání stresu jsou nazývány copingovými strategiemi.[9] Coping = Reakce na stres + způsob zvládání stresu.

Hlavní obranné mechanismy

Tyto strategie zaměřené na emoce nemění stresovou situaci, nýbrž způsob, jak tyto situace člověk vnímá nebo jak o nich přemýšlí. Všechny tedy obsahují prvek sebeklamu.[10]

• Vytěsnění – vyloučení bolestivých impulzů či vzpomínek z vědomí.
• Racionalizace – jde o přidělení logických či sociálně žádoucích motivů činnostem, aby se zdálo, že jednáme racionálně. Např. při nesplnění cíle si člověk může zmírnit zklamání, když si řekne „stejně jsem to nechtěl“.
• Reaktivní formace – vyjádření opačného motivu. Např. matka trpící pocitem viny, že své dítě nechtěla, je pak přehnaně rozmazluje a ochraňuje.
• Projekce – připisování vlastních nežádoucích vlastností jiným v přehnané míře. Je velmi rozšířená v euroatlantické civilizaci.
• Intelektualizace – pokus o získání emočního odstupu od stresové situace užitím abstraktních intelektuálních výrazů. Tato obrana je častá u lidí, jež se ve své každodenní profesi zabývají tématy života a smrti.[10] Lékař, jenž je často přítomen u velkého lidského utrpení, nemůže soucítit s každým, musí si udržovat jistý emoční odstup.
• Popření – popření existence nepříjemné vnější reality. Např. rodiče smrtelně nemocného dítěte si odmítají připustit takovou diagnózu.
• Sublimace – neboli přesunutí. Potřeba, kterou nelze uspokojit je zaměřena na náhradní cíl. Náhradní činnosti pomáhají snižovat napětí, např. hostilní (nepřátelské) impulzy mohou být vybity v přijatelné formě v kolektivních sportech, erotické napětí zmírněno tvorbou (hudba, poezie, umění), atd.

Odkazy

Reference

1. ↑ Jiří Linhart a kol. autorů: Slovník cizích slov, nakladatelství Dialog, ISBN 80-85843-61-7
2. ↑ http://phys.org/news/2015-10-stress-adolescence-rats-future.html – Stress in adolescence prepares rats for future challenges
3. ↑ https://medicalxpress.com/news/2020-12-bit-stress-good.html – A bit of stress might not be so good for us after all, study finds
4. ↑ ATKINSON, Rita L. Psychologie. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-640-3. Kapitola Fyziologické reakce na stres, s. 497. 
5. ↑ ATKINSON, Rita L. Psychologie. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-640-3. Kapitola Reakce útok nebo útěk, s. 497. 
6. ↑ HARTL, Pavel. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2004. 
7. ↑ ATKINSON, Rita L. Psychologie. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-640-3. Kapitola Ischemická choroba srdeční, s. 500-501. 
8. ↑ a b c ATKINSON, Rita L. Psychologie. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-640-3. Kapitola Vliv stresu na zdraví, s. 499-500. 
9. ↑ ATKINSON, Rita L. Psychologie. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-640-3. Kapitola Dovednosti zvládání stresu, s. 510. 
10. ↑ a b ATKINSON, Rita L. Psychologie. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-640-3. Kapitola Obranné mechanismy a zvládání zátěže, s. 533. 

Související články

• Frustrace
• Deprivace

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu stres na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo stres ve Wikislovníku

Autoritní data: GND: 4058047-7 | LCCN: sh85128702 | WorldcatID: lccn-sh85128702

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Stres&oldid=19437165“