Zdlouhavá zima přímo vybízí k popíjení lahodných vín s partnerem či přáteli v teple domova. Zatímco v létě toužíme po osvěžujících a ovocných bílých vínech, v zimě máme chuť spíše na těžší, červená.
Ta se totiž více hodí ke kaloricky výživnějším jídlům, která si v mrazech dopřáváme. Červená vína navíc nejsou tolik vychlazená jako bílá či růžová a vyvolávají v nás pocit tepla. Jaké víno si ale vybrat a jak jej správně servírovat?
S tím nám poradí Tomáš Brůha, trojnásobný vítěz Mistrovství sommelierů České republiky.
Proč jsou červená vína těžší?
Za to, že víno vnímáme jako těžší, může poměr kyselin a tříslovin. Přičemž platí jednoduchá úměra: čím více tříslovin, tím těžší víno. Obsah třísloviny je určen macerací neboli vyluhováním husté hmoty rozmixovaných hroznů, která slouží k uvolnění barviv ze slupek do moštu, ze kterého se pak víno vyrábí.
A proč nám v zimě chutnají více tato těžší vína? „V zimě obecně upřednostňujeme hutnější a mastnější pokrmy.
A tak raději sáhneme po kvalitním červeném víně s příjemnou tříslovinou než po svěžím ovocném bílém víně, které se hodí spíše k lehčím pokrmům či zeleninovým salátům.
Červené víno je navíc spojeno i s hřejivou atmosférou domova, a proto v nás vyvolává pocit tepla,“ vysvětluje sommelier Tomáš Brůha (na snímku vpravo).
Tip sommeliera
A jakým vínem můžeme pohostit své přátele? Tomáš Brůha doporučuje Víno Mikulov Sommelier Club Frankovka 2011 pozdní sběr, které se skvěle hodí ke steakům či hovězím ragú. Jeho tmavě rubínová barva, ovocná vůně s kořenitým podtextem a plnější, kulatá chuť s příjemnou tříslovinou udělá z večera nezapomenutelný zážitek.
Servírujte jako profesionál
Pokud si chcete svou oblíbenou lahev červeného co nejvíce vychutnat, nepodceňujte servírování. Se staršími červenými víny je třeba nakládat velmi opatrně, aby nedošlo k rozmíchání přirozené usazeniny – depotu –, který se na dně lahve tvoří.
Proto je nutná dekantace, která víno navíc provzdušní. A jak na ni? Nejprve zapalte svíčku. Poté odřízněte kapsli a začistěte hrdlo lahve plátěným ubrouskem. Zavrtejte spirálu do tří čtvrtin korku a tiše jej vytáhněte.
Hrdlo opět začistěte, tentokrát korkem, který lahev zbaví i drobných chloupků z ubrousku. Do jedné ruky vezměte karafu a do druhé otevřenou lahev, kterou zvedněte nad plamen svíčky tak, abyste v jejím hrdle viděli světelný bod plamene. Po stěně pak opatrně přelévejte víno z láhve do karafy a přes plamen kontrolujte, zda se vám do karafy nepřemisťuje depot.
Ve chvíli, kdy vidíte, že se blíží usazeniny, přestaňte víno přelévat. „Dekantací se nejenže zbavíte usazenin, ale plynulým přeléváním se navíc víno krásně provzdušní a připraví ke konzumaci,“ doplňuje Brůha.
Tip sommeliera
Ohromte své přátele znalostmi servírování i skvělým vínem. Vyzkoušejte Víno Mikulov Sommelier Club Zweigeltrebe 2011 pozdní sběr, které získalo zlatou medaili na Prague Wine Trophy. Jeho granátová barva, vůně třešní a višní a šťavnatá chuť s příjemnou tříslovinkou vaše přátele dostane, stejně jako vaše umění dekantovat.
Barrique zraje v sudech
Mají vaši přátelé vytříbené chutě a chcete jim nabídnout něco jedinečného? Vyzkoušejte víno barrique, které si je získá svou kořenitou chutí s tóny dřeva. Jedná se o víno, které zraje v sudech vyrobených z amerického nebo francouzského dubu o objemu 225 litrů minimálně tři měsíce.
Tyto sudy se pro uložení vína mohou použít pouze třikrát. Podle původu použitého dřeva přecházejí do vína tóny oříšků nebo vanilky. Díky zrání v sudu se víno zakulacuje, třísloviny se zjemňují a barva nabírá na intenzitě.
Tip sommeliera
Vychutnejte si s přáteli Víno Mikulov Sommelier Club Selection Barrique Rulandské modré 2011 pozdní sběr, které vás nadchne svou rubínovou barvou, elegantní vůní s tóny hořké čokolády a podtóny kouře a vanilky a středně plnou chutí s příjemnou tříslovinkou.
Všechna doporučená vína jsou k dostání v osobní vinotéce.
Sommelierská abeceda
Znáte ten pocit, kdy si v restauraci objednáte kvalitní víno a číšník najednou začne mluvit cizím jazykem a jednotlivá vína představovat pomocí pojmů, ve kterých se ztrácíte? Co je to ten zbytkový cukr? Čím by měl být barrique tak speciální? A proč mi obsluha v případě objednávky bílého vína nabízí jakýsi claret Modrý Portugal?
Alkohol
Alkohol vzniká ve víně fermentací vinných hroznů. Cukr v hroznech se přeměňuje na alkohol a oxid uhličitý a vytváří energii (teplo). To, jak bude víno silné, závisí proto na cukernatosti, tedy obsahu cukru v hroznech.
Čím později jsou hrozny sklizeny, tím je možné vytvořit silnější víno. Jakostní vína mají běžně okolo 11 % alkoholu, zatímco například výběr z bobulí může mít až 14,5 %. Maximální možná hodnota je však přibližně 15-16 %, protože poté ušlechtilé kvasinky vytvářející alkohol umírají. Pokud chce vinař vytvořit sladší víno, může fermentaci uměle zastavit.
Barva vína
Základní rozdělení na bílé, červené nebo růžové víno je třeba dále rozvíjet odstínem a hloubkou barvy. Pro bílá vína platí, že výrazná či tmavá intenzivnější barva může znamenat starší vína. Naopak vodově bledé a zelenkavé odlesky jsou znakem mladých vín.
Červená vína se vyznačují nejtmavší barvou, pokud jsou mladá, postupem zrání ztrácejí ze svých tónů fialové, purpuru a nachu a přecházejí do sytě červených, rubínových a granátových odstínů. Růžová vína se jako mladá projevují světle růžovou barvou, která se během vyzrávání postupně mění na lososovou a meruňkovou.
Barrique
Vína, která jsou označená jako barrique, zrají minimálně tři měsíce v sudech vyrobených z amerického nebo francouzského dubu o objemu 225 litrů. Tyto sudy se pro uložení vína mohou použít pouze třikrát. Podle původu použitého dřeva přecházejí do vína tóny oříšků nebo vanilky. Díky zrání v sudu se víno zakulacuje, třísloviny se zjemňují a barva nabírá na intenzitě.
Cuvée
Označení cuvée naleznete u vín, která se skládají z více odrůd, nejvíce však ze tří. Může se jednat jak o bílá, tak i červená vína. Míchání odrůd probíhá buď před zpracováním hroznů, nebo až po vyrobení vína.
V České republice, na rozdíl od zahraničí, není zcela běžné pít vína z více odrůd. I u českých vinařů však můžete nalézt vynikající cuvée, za vyzkoušení stojí například bílé víno z Habánských sektů Cuvée Jacob Hutter, které bylo představeno v loňském roce a skládá se z Tramínu červeného, Chardonnay a Ryzlinku rýnského.
Claret
Dekantace
Dekantace je způsob servírování, který se používá především u červených vín. Zjednodušeně se jedná o přelití obsahu lahve do speciální dekantační karafy. Díky tomu se víno zbaví usazenin, depotu, a také se provzdušní, čímž se chuť vína rozvine.
Depot
Depot je přírodní usazenina ve víně, která je zcela nezávadná a vyskytuje se především ve starších červených vínech. Při dekantaci bychom se právě těchto usazenin měli zbavit.
Enolog
Enolog, technolog zabývající se kvalitou vinné révy a vína, má ve vinařství svou nezastupitelnou roli. Provádí analýzy hroznů a vína, je zodpovědný za zpracování vinné révy a ošetřování vinic.
Fermentace
Fermentace je proces, při kterém kvasinky vytvářejí z cukru alkohol. Doba procesu fermentace a její teplota ovlivní, jak bude víno alkoholické a kolik v něm bude zbytkového cukru. Fermentaci lze i uměle zastavit, díky čemuž vzniknou sladší vína, která nejsou tolik alkoholická.
Glycerol
Glycerol je látka, tzv. trojsytný alkohol, a vzniká při kvašení společně s alkoholem, má sladkou chuť a dává vínu plnost a jemnost. Po vodě a alkoholu je to nejzastoupenější látka ve víně.
Hrozen
Hrozen je plod vinné révy, ze kterého se vyrábí alkoholický nápoj – víno. Od žádného profesionálního sommeliera ani vinaře neuslyšíte, že se víno pěstuje. To se pouze vyrábí a pije, ale pěstuje se vinná réva a sklízejí se hrozny. Z jednoho kilogramu hroznů se průměrně vyrobí jedna lahev vína.
Chuť
Chuť vína neboli sapor je klíčová vlastnost pro jeho výběr. Je ovlivněna jak odrůdou hroznů, tak i půdou a klimatickými podmínkami, ve kterých byla vinná réva pěstována. Znamená to tedy, že např. Ryzlink rýnský chutná jinak z moravských strání, například ze Bzence, a jinak v Porýní, odkud tato odrůda pochází.
Zároveň také jedna a ta samá odrůda z jednoho vinařství může chutnat každý rok jinak, což způsobují klimatické podmínky.
Pro určení chuti je velice důležitá teplota podávaného vína. Pokud je moc vysoká, uvolňují se některé těkavé látky, zatímco při nízké teplotě víno zůstává uzavřeno jak ve vůni, tak v chuti.Při hodnocení chuti se posuzuje jeho sladkost, kyselost, obsah tříslovin, intenzita a charakter chuti, ale i to, co víno na jazyku zanechává po jeho spolknutí, tzv. perzistence či dochuť.
Individualita
Jakostní víno
Vína rozdělujeme na obyčejná vína (dříve stolní), zemská a jakostní. Toto dělení udává, jak byly hrozny zralé, tedy kolik v sobě měl mošt, ze kterého se vyrobilo víno, cukru. Za jakostní se mohou považovat pouze ta vína, ve kterých bylo minimálně 15 kg cukru na 100 litrů moštu.
Tato vína jsou vyráběna z kvalitních hroznů, musejí také pocházet pouze z jedné země a na lahvi musí být uveden původ hroznů, ročník a odrůda. Jakostní vína se dále dělí na odrůdové, známkové a s přívlastkem.
Kyselinka
Kyselinka je pro víno velmi důležitá složka – dotváří jeho charakter a chuť. Bez ní by vína byla fádní a mdlá. Nejčastějšími kyselinami zastoupenými ve víně jsou kyselina vinná a jablečná, nicméně můžeme nalézt, byť v poměrně malém množství, i kyseliny další – mléčnou, jantarovou, mravenčí, octovou, atd.
Ledové víno
Ledové víno je vyráběno z hroznů, které se smějí sbírat pouze při minimální teplotě minus 7 °C. Dlouhé zrání hroznů má za následek sladká těžší vína, která se nejčastěji používají jako digestiv, tedy nápoj po jídle, či k sýrům. Prodávají se nejčastěji v lahvích o objemu 0,2 litru.
Ledová vína obvykle patří mezi nejdražší vína z produkce daného vinařství, protože při sklizni je objem hroznů menší než například u pozdního sběru, a vyrobí se ho tedy méně. Pro vinohradníky je navíc poměrně riskantní nechat hrozny na keřích takto dlouho, protože sladké plody jsou oblíbenou pochoutkou špačků či jiných ptáků, a v posední době také zlodějů.
Macerace
Macerace znamená proces louhování hroznů a slouží k extrakci důležitých látek do moštu. Je důležitá hlavně pro výrobu červeného vína, protože právě díky tomu získává jedinečnou barvu a zároveň typickou chuť tříslovin. Naopak při přípravě bílých vín trvá macerace jen několik málo hodin, poté je již namletá směr hroznů lisována a zbavována pevných součástek.
Nůž sommelierský
Sommelierský nožík je nástroj, který slouží k otevírání vína. Jedná se o menší otvírák, který má v sobě vývrtku, ale i krátký nožík na odstranění kapsle na lahvi (obal hrdla lahve). Slangově se tomuto nožíku může říkat i „číšničák“, s tímto výrazem byste se však ve vybraných restauracích setkat neměli.
Oblast (vinařská)
Přívlastkové víno
Víno s přívlastkem je jakostní víno, jehož 100 litrů moštu mělo v sobě minimálně 19 kg přírodního cukru. Hrozny musejí pocházet z jedné podoblasti, například Mikulovska, a víno musí být vyrobeno maximálně z tří odrůd vinné révy. Další dělení přívlastkového vína udává cukernatost (kilogramy cukru na 100 litrů moštu) či způsob výroby vína.
Přívlastková vína rozdělujeme na kabinetní (min. 19 kg cukru na 100 litrů moštu), pozdní sběr (min. 21 kg cukru na 100 litrů moštu), výběr z hroznů (min.
24 kg cukru na 100 litrů moštu), výběr z bobulí (min. 27 kg cukru na 100 litrů moštu), výběr z cibéb (min. 32 kg cukru na 100 litrů moštu), ledové víno (min.
27 kg cukru na 100 litrů moštu) a slámové víno (min. 27 kg cukru na 100 litrů moštu).
Rmut
Sklizené hrozny se nejdříve rozdrtí, čímž vznikne tzv. rmut. Ten se nechá macerovat a poté se lisuje, díky čemuž oddělí pevnou, nadbytečnou část rmutu od tekuté, ze které se dále zpracovává víno.
Slámové víno
Slámové víno je podobně jako ledové velmi sladké těžší víno, které se nejčastěji podává pouze v objemu 0,2 litru. Zajímavá je jeho příprava. Zralé hrozny se nejdříve dají minimálně na tři měsíce usušit na slámu, odtud pochází název vína.
Během sušení se z hroznů odpařuje voda a plody získávají na cukernatosti. Každý hrozen i bobule je potřeba pravidelně kontrolovat a ty špatné ihned vyhazovat. Jinak by se mohla rozšířit hniloba a plísně a víno by bylo nepitelné. Usušené hrozny, které vypadají spíše jako rozinky, se vylisují a vznikne mošt, který má v sobě minimálně 27 kg cukru na 100 litrů.
Třísloviny
Třísloviny, jinak řečeno taniny, jsou látky, které se nacházejí především ve slupce a peckách hroznů. Tyto látky dávají vínu trpkou, hořkou a až svíravou chuť. Nejvíce se třísloviny projevují u červených vín, která macerují delší dobu.
Uchovávání vína
Víno by mělo být uchováno ve tmavém, chladném a vlhkém prostředí, pro tento účel se tedy hodí například sklepní prostory. Lahve by se měly skladovat ve vodorovné poloze. Na některých etiketách také najdete, jak dlouho by mělo být víno uloženo v lahvi, aby mělo část dostatečně uzrát.
Vůně vína
Víno obsahuje až osm set rozličných vůní, které je možné rozdělit do několika hlavních oblastí, skupin a podskupin. Můžete cítit květnatou vůni, kořeněnou, ovocnou, rostlinnou, jako například rozkvetlou jarní louku nebo čerstvě posekanou trávu, zemitou vůni, která připomíná třeba beton, houby, plíseň nebo kůži.
Viskozita
Víno posuzujeme nejen chutí a čichem, důležitý je i jeho vzhled, při kterém můžeme zjistit mnoho jeho cenných vlastností. Vedle barvy je důležitá i viskozita vína, což značí zjednodušeně to, jak se víno chová ve sklenici.
Určitě znáte ten pohled, kdy sommelier zatočí sklenkou a zkoumá, jak víno stéká po stěnách. Pomalé stékání vytváří „slzy“, jež jsou známkou vyššího obsahu alkoholu, zbytkového cukru či obsahu extrahovaných látek. Naopak při rychlém stékání, které nezanechává žádné stopy na stěnách sklenice, se jedná o řídké víno, což je způsobeno nedostatkem uvedených látek.
Zbytkový cukr
Cukry v hroznech se přeměňují na alkohol, zároveň je však možné, například díky umělému zastavení kvašení, nechat ve víně i tzv. zbytkový cukr, který poté dotváří chuť. Vína rozdělujeme na suchá (nejvýše 4 g zbytkového cukru na litr), polosuchá (4–12 g zbytkového cukru na litr), polosladká (12–45 g zbytkového cukru na litr) a sladká (minimálně 45 g zbytkového cukru na litr).
ztp, ŽenyproŽeny.cz
Pošlete nám recept na svoji specialituPŘIDAT Máte oblíbené jídlo a rádi je vaříte druhým?Podělte se s námi
Co pleti během zimy nejvíc škodí
Každé roční období má svoje světlé i temnější stránky. Já osobně miluju jaro a podzim, ale o tom psát nechci.
Žijeme v takových zeměpisných šířkách a délkách, kde jsou jsou roční období velmi od sebe odlišné. Je pravda, že v poslední době už není tak mrazivá zima, jak bylo dřív.
Ale i tak co se týká péče o pleť je potřeba změnit svůj kosmetický arzenál a přizpůsobit určité návyky.
Změnám ročního období se přizpůsobujeme nevědomky. V létě jíme hodně salátu, přes zimu až tak moc ne. Vyhledáváme spíš těžší tučnější jídla. V létě pijeme hodně tekutin, v zimě pitnému režimu většinou až tak moc nevěnujeme pozornost, protože si to tělo až tak nežádá. Mezi námi děvčaty: přes léto piju bílé víno a v zimě si dám radši červené. Tělo si samo řekne ????
Tělo přirozeně posloucháme a následujeme jeho potřeby. Když ale pleť volá o pomoc, když má na sobě šupiny je červená bolavá, stažená tak je nám jasné, že je něco v nepořádku, ale najít tu správnou příčinu problému občas trvá odhalit.
S typem pleti se narodíme, ten máme daný geneticky. Ale co se stále mění jsou potřeby pleti v návaznosti na roční období, stresové období, léky, nedostatek spánku atp. V tomto případě mluvíme o stavu pleti. A stav pleti se během zimy u většiny lidí mění na dehydratovanou, šupinatou a někdy až podrážděnou.
Proč tomu tak je? Protože vzduch je kvůli chladu sušší a také v místnostech, kde se topí je vzduch velmi suchý. Kolikrát denně přecházíme ze zimy do tepla? Přetopené kanceláře přes den a pak cesta domů mrazivým večerem. Z toho má pleť pěkný zmatek.
Při takové extrémní zátěži se začne odpařovat nadměrné množství vody z pleti, protože ztrácí schopnost udržet vlhkost uvnitř a stává se tak dehydratovaná.
Navíc při používání nevhodné péče během chladných dnů pleť ztrácí svoji lipidovou (tukovou) ochranu na povrchu a pocit napětí pleti po opláchnutí vodou je rázem na světě.
Což se může postupně zhoršovat v podobě viditelných šupinek, začervenaných fleků a citlivosti.
- pocity pnutí pleti bych přirovnala jako o velikost menší kůže ihned po opláchnutí vodou z kohoutku je nejsnadnější ukazatel dehydratované pleti
Během zimy se také o dost zhorší stav pleti, které trápí například ekzém, kuperóza, akné nebo lupénka. Proč? Opět je to způsobené dehydratací a přesušením, které oslabuje ochrannou bariéru pokožky. Tu totiž potřebujeme ze dvou důležitých důvodů:
- první je kontrola ztrát nadměrné vlhkosti z pleti ven
- druhá je zabránění proniknutí agresivních bakterií a dalších nečistot do pleti, které mohou způsobit podráždění a zánět
Konečně se dostáváme k nejčastějším chybám, na které vy kosmetičky určitě upozorněte svoje zákaznice:
Nejrychlejší čištění pleti, které znám a sama dělám je mycí gel rovnou ve sprše. V zimě to jsou ale hned dva velké hříchy během jedné sprchy.
Čistí gel/ pěna jsou určené primárně pro smíšenou mastící se pleť. Během zimy, jak už teď víte, je pleť více náchylná k dehydrataci a vysoušení.
Proto odličování s gelem, pěnou, nebo micelární vodou mimo léto bude pleť postupně vysušovat.
A proč ne ve sprše? Horká voda způsobuje větší odpařování vlhkosti z pleti. Horká a dlouhá sprcha v kombinaci s mýdlem poškozují ochrannou bariéru pokožky, která je už tak dost během zimy narušována. Poslední době je velmi oblíbené otužováním a je skvělé jako prevence před různými onemocněními. Proto si teplotu ve sprše nastavte na tak akorát ????
To nejlepší od začátku zimy do jara, co můžete pro svoji pleť udělat, je používat odličovací mléko, balzám, nebo můj velmi oblíbený hydrofilní olej. Už při představě všech těchto odličovadel se vám určitě vybaví hutnější těžší konzistence. Díky tomu se v produktu udrží více vitamínů a důležitých výživných aktivních látek.
Jako například ceramidy, bambucké máslo, jojobový, arganový olej nebo olej z rýžových otrub a mnoho dalších. Úžasně obnovují komfort, vyživují a chrání pokožku před vysoušením a nadměrným odpařováním vody.
Pozor ale, aby produkty neobsahovaly tzv.
komedogenní aktivní látky, protože by sice udělaly službu v podobě výživy a ochrany, ale postupně by se póry začaly ucpávat a tvořily by se pupínky a komedony.
Více o komedogenních olejích najdete v tomto skvělém článku:
>>>>https://magazin.biooo.cz/prirodni-kosmetika/pece-o-pokozku/pupinkovy-detektiv-komedogenni-oleje/
V případě mastné a problematické pleti platí co se týká hydratace a výživy to stejné. Protože tyto pleti během zimy také trpí dehydratací i když na povrchu tvoří hodně mazu. Mastná pleť může být kolikrát způsobená právě dehydratací, protože pleť začne na svoji ochranu tvořit více mazu. Takže hydratovat, hydratovat a zase hydratovat.
V zimě zapomeňte na produkty typu fluid a emulze. Potřebujeme pleť obléct do ochranného kabátu pomocí výživnější a hutnějších krémů.
Velmi suchá až místy popraskaná pokožka určitě ocení velmi výživné hutné masti.
A v případě mastné a smíšené pleti můžete vyzkoušet vrstvení, kdy nejposlednější vrstvou bude výživný krém ale ne až tak mastný jako pro suchou.
Složení je samozřejmě vždy velmi důležité, co s pletí konkrétní produkt dělá. A v zimě je cíl jasný! Navíc pleť ještě chrání i neviditelná vrstva ochranného výživného krému. To je důvod, proč lehké konzistence, které se okamžitě do pleti vstřebávají, nejsou přes zimu vůbec vhodné. S přicházejícími teplými dny pro změnu tyto typy péče velmi vřele uvítáme.
O vrstvení jsem už psala v tomto článku. Pro přečtení klikněte na tento obrázek:
Pamatujete si na mýty, které říkaly, že hydratace je v zimě úplný nesmysl? Že hydratační krém na pleti zmrzne? Tak to se nám nemůže stát s krémy, které budu mít hutnější výživnou konzistenci, byť budou hydratační.
Ale stejně pokud byste použili lehký krém, tak vám zmrzne až v extrémních podmínkách, které se většiny z nás ve městech vůbec netýká. V zimě je vzduch suchý studený a uvnitř místnosti máme naopak teplo a ohřívám se horkými sprchami a v saunách způsobuje velmi intenzívní ztrátu vlhkost z pleti.
Proto velmi důrazně doporučuji hydratovat a vyživovat pokožku především během zimy.
- zvlhčovače místnosti jsou skvělou prevencí přesušení pleti
Pitný režim je samozřejmě důležitý po celý rok. Je pravda, že během zimy většina z nás přirozeně sníží příjem tekutin. Nezapomínejte ale na to, že tekutiny přijímáme také v potravě. Co je ale velký omyl, který často slyším, že pitný režim si poradí se suchou pletí.
Je to velký omyl, protože voda hydratuje pokožku uvnitř. Ale suchá pokožka má narušenou a děravou ochrannou hydrolipidovou bariéru a tu pitný režim opravdu nezlepší.
Pouze výživné krémy se správnými aktivními látkami opraví díry v ochranné bariéře, a tím zabrání odpařování nadměrného množství vody z pleti.
Všechno, co jíme, dodává do těla určité živiny.
A v zimním období je určitě důležité nevynechat z jídelníčku potraviny s esenciálními mastnými kyselinami, protože jsou skvělými pomocníky pro prevenci odpařování vlhkosti z pleti.
Nejlepšími zdroji esenciálních mastných kyselin je losos, avokádo, nebo mandle. Poslední dobou je také velmi oblíbený rybí olej.
Známe to všichni, přijdeme z venku zmrzlí, tak si napustíme pěkně horkou vanu. Bohužel dlouhá horká vana z pokožky celého těla odstraňuje důležité lipidy a jak už jsem psala, ty jsou velmi důležité, aby zůstala pokožka hydratovaná, pružná a v komfortu.
V zimě jsou také skvělým relaxem sauna nebo pára. Pro pokožku to má stejný vliv, jako vana.
Osobně si nedokážu zimu představit bez sauny… Vysušení pleti se tak dá zabránit aplikací výživného krému klidně ještě na trochu vlhkou pokožku, která mnohem lépe vstřebá výživné látky.
- pokud je vám stále zima a přijdete z venku zmrzlí, tak místo horké vany si dejte nohy do lavóru s teplou vodou
Slunce nesvítí tolik, jako během zbytku roku, přesto je stále důležité přes den používat ochranný krém s faktorem. Sluneční paprsky prochází také skrz mraky. Proto jen make-up s faktorem opravdu nestačí.
Obzvlášť na lyžích, kdy jsme blíž slunci a navíc se 90% slunečních paprsků odráží od sněhu.
Věděli jste, že ultrafialové záření (UV), tedy sluneční paprsky z 90% způsobují předčasné stárnutí pleti a pigmentové skvrny?
Závěrem
Zimní péče o pleť je opravdu diametrálně odlišná oproti letní. Proto stále vzdělávejte své zákaznice a ptejte se na jejich každodenní péči doma. Vysvětlete, co se s pletí děje během zimy a proč je důležité změnit péči minimálně 2x do roka. Samozřejmě se změnou ročního období se také mění nabídka ošetření pleti v salonu.
Proč ženy pijí? Příběhy žen, které se svěřily se skutečnými důvody
- Víte, proč nejčastěji mají ženy problém s alkoholem a závislostí? Protože jim nefungují vztahy nebo zažívají stres. I to je důvod, proč je nejvíc alkoholiček mezi učitelkami, sestřičkami a lékařkami. Většina z nich začínala na skleničce prosecca na pohodu. Tři ženy se přiznaly, proč doopravdy pijí, jak často a kolik.
-
Aby bylo jasno, nemáme nic proti alkoholu. Takový svařák v zimě, sklenička s kamarádkou nebo panák na zahřátí nejsou žádná katastrofa. Jenže čím dál víc žen popíjí tajně celé lahvinky, některé si nenápadně, ale pravidelně přihnou i v práci a jiné vyžahnou každý večer, co jim přijde pod ruku. Kdo si může sem tam popíjet celý život, a nic se neděje, a komu naopak hrozí závislost? „Ženy, které nežijí v klidném a sociálně stabilním prostředí, mají potíže a konflikty v práci, zaměstnání je neuspokojuje, nevycházejí s manželem a svými rodiči, pijí pravidelně. Čím víc je splněno těchto faktorů, tím je vyšší náklonnost k pití,“ říká Zbyněk Mlčoch na webu Alkoholik.cz. A na tom něco bude. Vyrovnaná a spokojená žena nemá potřebu se uvolňovat pomocí alkoholu.
Jak přivést ženu k orgasmu? Víme to! -
Před pár lety mě sejmuly deprese a zajímavé bylo, že jsem v tomhle období nemohla alkohol ani vidět. Prostě jsem na něj přestala mít chuť. Ještě že tak. „To máte štěstí. Kdybyste zjistila, že vám alkohol pomáhá od psychických potíží, můžete si být jistá, že za pár let byste se objednávala na odvykací léčbu,“ prozradila mi tehdy důvod, proč má s alkoholem problém spousta žen, psychoterapeutka Zuzana Krausová. Jednoduše se dá říct, že jim pomáhá se uvolnit, zmírní napětí, trápení a stres. Samota nebo problémy s manželem nevypadají po skleničce vína tak hrozně jako bez ní. Problém je, že jde o úlevu, ale jen na chvíli. „Alkohol ze začátku opravdu zmírňuje deprese, ale časem je prohloubí. Tím se ovšem dostanete do začarovaného kruhu,“ říká terapeut z komunity léčby závislostí Petr Opletal.
-
- CO PILA: Šampaňské, whisky a rum
- KOLIK: Týdně 4 lahve šampaňského a lahev tvrdého alkoholu
Alkohol byl vždycky součástí mé profese, ale jen v symbolickém množství. Jsem totiž manažerka a na setkáních s obchodními partnery se vždycky slušelo ťuknout si něčím ostřejším. Celé roky jsem budovala kariéru a byla na sebe pyšná. Nevycházely mi vztahy a děti jsem si nestačila pořídit, tak jsem se plně věnovala práci.
Na kariérním žebříčku jsem stoupala i díky své pečlivosti až perfekcionismu. Jenže odvrácenou stranou čím dál vyšších postů byl nepředstavitelný stres. Neznala jsem víkendy, pracovala jsem často i po večerech, takže jsem se naučila přijít domů z práce a okamžitě si nalít panáka. Pak druhého, třetího a k tomu lahvinku milovaného prosecca.
Ne každý den, ale osamělé večery s alkoholem začínaly být pravidelnou součástí mého života. Podívat se sama na sebe mi pomohlo až dno. Když jsem se zhroutila z pocitu vyhoření, překopala jsem svůj život. Našla jsem si méně náročnou práci, víc kamarádek a nedávno jsem se i zamilovala.
K pití už nemám tolik důvodů, i když prosecco si přes léto dám ještě pořád ráda.
Francouzští farmáři nafotili sexy kalendář: Který měsíc se vám líbí nejvíc?
-
- CO PILA: Krabicové víno a „kdo jí co dal“
- KOLIK: Litr denně, někdy víc
Začalo to vlastně docela nenápadně, ale tak je to možná vždycky. Každopádně s bývalým manželem jsme si dávali sem tam skleničku, ale byla to spíš jen společenská událost než nějaké velké popíjení. Horší to začalo být ve chvíli, kdy mi oznámil, že má jinou a odchází. Pamatuji si na den, kdy si sbalil věci a odešel.
Nelidsky jsem brečela, prosila ho, ať nás se synem neopouští, vyčítala mu, nenáviděla ho, milovala… Br, byla to hrůza. Když jsem pak uspala syna, otevřela jsem lahev – ani nevím čeho – a za večer ji zdolala. Na takové množství jsem nebyla zvyklá, takže jsem byla jako dělo, ale ulevilo se mi. Ráno jsem zvládla kocovinu a začala řešit běžný život.
Ze dne na den jsem měla méně peněz, více starostí, řešila jsem rozvod, nemohla překousnout pocit, že můj muž je teď v posteli s jinou, a neumíte si představit, jak smutno mi bylo. Nikdy jsem si nepřipadala osamělejší. A tak jsem pila, protože to od hnusu, který jsem měla v sobě, opravdu pomáhalo.
Možná bych se propila až do protialkoholní léčebny, kdyby mě včas nezabrzdila kamarádka. Když přišla asi po roce od mého rozvodu na návštěvu, dost drsně mi vysvětlila, že už jsem daleko za hranicí, a domluvila mi psychoterapii. A jak jsem pomalu, ale jistě začala odpouštět svému ex a rovnala si život, ubývalo i vypitých lahví.
Dnes na tohle období vzpomínám jako na nejtemnější část svého života a doufám, že už nikdy nic takového nezažiju.
-
- CO PILA: Ze začátku jen červené víno, postupně jakýkoliv alkohol
- KOLIK: Ve všední den litr vína, o víkendech i přes dva litry denně
Jedna z dětských vzpomínek na mé rodiče je, jak táta leze polonahý po bytě po čtyřech, protože je tak opilý, že nemůže stát. A maminka na tom byla stejně. To, že měli problémy s alkoholem, mi došlo až v dospělosti. Rodiče mi totiž zemřeli, když jim bylo něco málo přes čtyřicet, a tehdy jsem to tak ještě nevnímala.
Já do třiceti let nepila vůbec. Nic mi to neříkalo. Jenže pak jsme se přestěhovali z vesnice do města a já tam narazila na partu lidí, kteří milovali umění. Po letech na mateřské to byla úžasná změna. Měla jsem pocit, že znovu žiju, že někam patřím, že něco dokážu. Chodila jsem s nimi na výstavy, koncerty, do hospod.
Tehdy jsem se také zamilovala. Milan byl nejcharizmatičtější muž, jakého jsem kdy poznala. Chytrý, vtipný, nadaný, okouzlující – a pít s ním bylo zážitek. Bylo krásné sdílet s ním i požitek z alkoholu. Navíc k umělcům přece alkohol tak nějak patří, ne? Dlouho jsem neměla pocit, že piju víc než kdokoli jiný, i když mi to můj muž říkal.
Časem jsem se naučila schovávat krabičáky ve své pracovně, aby to manžel a děti nevěděli, ale pořád ještě jsem to neviděla jako problém. Popíjela jsem tímhle způsobem několik let do chvíle, než se můj muž naštval a pohrozil mi rozvodem. Nezbavila jsem se pití ze dne na den, ale začala jsem ho omezovat.
Teď si dávám maximálně skleničku jednou za dva dny. A doufám, že časem zvládnu nepít vůbec.
-
Pokud vaše dřív dokonalá kamarádka kašle na líčení, chodí ve vytahaném svetru, má nepořádek v bytě, neřeší problémy s dětmi a vypadá ztrhaně, může mít problém s alkoholem. Opilou ji vidět nemusíte. Ženy totiž svou závislost tutlají, pijí tajně. Často nikoho nenechají uklízet, protože se děsí okamžiku, že jejich tajnou skrýš někdo objeví.
8 nejlepších fitness rad z internetu, které skutečně fungují Skuteční muži přiznali, jaké to je dělat nám to pusou
Klíčová slova: láska a vztahy, alkohol, alkoholismus, ženy a alkohol, pití
Červené v pokojové teplotě aneb 4 největší mýty o pití vína
Foto: ImYanis, Shutterstock.com
To, že jste za svůj život vypili hektolitry vína, ještě neznamená, že si ho dovedete vychutnat jako znalci. Avšak mohli byste! V první řadě stačí, když přestanete věřit rozšířeným mýtům o kultuře pití či o správném skladování vína.
Češi už dávno nejsou pouze hrdým národem piva. Stejně jako vaření zlatavého moku, zde má své místo a historii i vinařství. Dnes je navíc stále populárnější nejen pít víno pro příjemné opojení, ale také o něm přemýšlet. Vnímat jeho vůni, barvu, dokázat si každý doušek vychutnat, potažmo dané víno párovat s vhodnými pokrmy.
Na to, abyste vínu trochu rozuměli, nemusíte být diplomovaní experti. Bohatě postačí praxe a špetka teorie. V první řadě přestaňte věřit následujícím mýtům.
V průběhu 19. století, kdy se formovaly některé zásady týkající se vína, skutečně platilo, že se červené pije v pokojové teplotě. V té době však byla běžná teplota v místnosti kolem 15–17 °C, což má dnes v bytě málokdo.
Mnohem vhodnější je tak červené víno nachladit na 14–18 °C, přičemž lehčí druhy by měly být spíše k nižší hranici, plnější a vyzrálejší vyniknou nejlépe v teplotě kolem 18 °C. Co se běžného suchého a polosuchého bílého vína týká, dle typu je ideální teplota 9–14 °C.
Foto: Africa Studio, Shutterstock.com
Teplota vína by měla korespondovat s historicky chladnými místnostmi
Volba sklenice je často podceňovaná záležitost. Ve většině domácností najdete jednu sadu, která se používá do té doby, než se jednoduše porozbíjí.
Oprosťte se od předsudků a věřte nám, že vzhled a tvar sklenice skutečně významně ovlivňuje zážitek z pití vína.
Mnohdy ve vybrané restauraci chutná víno lépe nejen kvůli tomu, že skutečně lepší je, ale spíše, že je servírované v kvalitní vysoké foukané sklenici.
Mnoho lidí, jež se snaží o víno zajímat, si pamatují jedno základní pravidlo. Úzká uzavřená sklenice je na bílé, otevřená široká na červené. Ovšem úplně takto to není.
Na lehounká bílá vína jsou skutečně nejvhodnější úzké, protáhlé a uzavřené skleničky. Avšak volíte-li těžší polosuché či polosladké víno, lépe vám vynikne v kulatějším otevřeném kalichu.
Stejně tak lehčí červená vína mohou mít skleničku spíš uzavřenější, zatímco ta těžší chutnají nejlépe z širší a vysoko protažené skleničky.
Vína s korkovým uzávěrem vypadají na pohled vábněji, to však vůbec neznamená, že vína se šroubovacím jsou špatná. Upřímně většina z vás si nejčastěji koupí víno v supermarketu nebo malé vinotéky určené k brzké konzumaci. U těchto vín nemá korek nijak zvláštní význam. Spíš naopak.
Šroubovací uzávěr je nevhodný pro vína určená k dlouholeté archivaci. Avšak pro nápoje určené k okamžité spotřebě je naopak spíše lepší variantou. Mnohem lépe si totiž zachová původní aroma a čerstvost.
Některé státy přešly převážně ke šroubovacím uzávěrům – důvodem byly epidemie plísní, které dokázaly zničit nejen zdroje tohoto materiálu, ale následně i uzavřené víno. Třeba Austrálie produkuje 85 % vín bez ohledu na jejich kvalitu s těmito uzávěry.
Doporučuje potom víno zkonzumovat do 10 let od nalahvování.
Foto: George Rudy, Shutterstock.com
Kombinování jídla a vína není příliš složité, ale přemýšlet se nad ním musí
Barevně se k sobě hodí hovězí, vepřové a červené víno, stejně tak lehké kuřecí, ryby a víno bílé. Snažíte-li se někdy o párování vína s jídlem, zřejmě postupujete právě tímto způsobem. Není to vyloženě špatně, avšak zbytečně se omezujete.
Některé odrůdy bílého vína skvěle spárujete s telecím a vepřovým. K mořským plodům či tučnějším rybám se zase často hodí lehké červené víno. Jak správně párovat, je na velice dlouhé povídání. V obstojné restauraci by vám vždy měla poradit obsluha, při vaření pak berte v potaz koření.
Méně koření rovná se víno bílé, výrazné koření si spíše porozumí s červeným.