Kam se chystáte na dovolenou – do apartmánů k přehradě, do hotelu k jezeru, do kempu k řece nebo na chatu k rybníku? Ať tam či tam, ve všech případech hraje svoji podstatnou roli voda. Proč je odjakživa magnetem, který nás k sobě tak táhne a jaké pro vás máme tipy?
Ať už si to uvědomujeme či nikoli automaticky naši letní dovolenou párujeme s vodou a není to jen kvůli tomu, že k létu patří koupání, romantické projížďky na šlapadlech nebo vodácká turistika a samozřejmě moře.
Vodní plochy a toky člověka historicky vždy přitahovaly. V minulosti to bylo spíše kvůli práci a hygieně, dnes hlavně z rekreačních důvodů. Důkazem toho jsou i podnikatelské počiny, při kterých hraje klíčovou roli právě voda.
Příkladem může být i úspěšný rodinný festival u vody Přehrady.
Lidé si podél vody vždy automaticky stavěli svá obydlí, hrady měly vodní příkop, uprostřed téměř každé vesnice byl rybník, každé historicky důležité město protínala řeka.
Bydlet u vody znamenalo mít co jíst a pít, umět si poradit s požáry, možnost vybudovat kanalizační systém města a také příležitost vydělat si peníze. Život u řeky ve většině případů vytářel pracovní příležitosti, protože lodní doprava – obzvláště v minulosti – plnila svůj zásadní obchodní účel.
Člověk si zároveň mohl nachytat ryby a jejich přebytek vyměnit na trzích za jiné zboží. Jednoduše řečeno zdroj vody byl zároveň zdrojem života. A jak je to nyní?
Voda hraje v krajině stále svou nezastupitelnou roli, nejen kvůli zachování přírodního ekosystému. Navzdory moderním technologiím současného světa, nadále voda zůstává klíčovou součástí života lidí. Přirozeně a podprahově k ní tíhneme a směřujeme.
Jen se zamyslete nad tím, kam jezdíte vy a vesměs většina světa na výlety nebo na dovolenou? K moři, k jezerům, řekám, k přehradám… Kde si lidé vždy stavěli a vlastně i dnes budují chaty, chalupy, zkrátka tak zvané druhé bydlení? Právě podél řek a na březích vodních ploch.
Zkrátka aniž bychom si to uvědomovali, vodu potřebujeme nejen pít, ale také k tomu, abychom měli kam jezdit za relaxací, sportem, rybolovem, za rekreací.
Pokud milujete windsurfing, jachting, kite či jednoduše řečeno kombinaci velké vodní plochy a větru, který vás nadzvedává nad její neklidnou hladinu, pak se vydejte se na Lipno. Šumavská perla ponořená mezi kopcovité lesy přitahuje nejen milovníky větru, ale také kol a rybaření.
Na své si přijdou ale i příznivci in-line brusí, kteří se mohou projet po upravených stezkách přímo podél vodního břehu.
Vodní nádrž Lipno je největší přehradní nádrží s největší vodní plochou v České republice a stejně tak jako jiné přehrady ji lemuje řada kempů s atraktivní nabídkou dalších služeb jako jsou například plážové bary, hřiště či letní kina.
Když
by vám náhodou bylo Lipno málo, pak se můžete vydat prozkoumat
šumavská jezera, která vznikla činností ledovce – Černé,
Čertovo, Plešné, Prášilské a jezero Laka.
Jde o hluboká lesní
jezera s jedinečnou atmosférou a odrazem okolních tmavých lesů a
skal.
Černé jezero je největším jezerem v tuzemsku, dosahuje
hlouby okolo čtyřiceti metrů a dostanete se k němu, stejně tak
jako k ostatním, po dobře značených turistických stezkách.
Jižním
Čechům dominuje Lipno, Jižní Moravě kralují Nové Mlýny. Ty
jsou ekvivalentem aktivní dovolené propojené s degustacemi vína a
zejména příznivci nenáročných cyklostezek si přijdou na své.
Jde o kaskádu
tří přehradních nádrží na řece Dyji a specifickým symbolem
tohoto vodního díla je kostel sv. Linharta, který vystupuje z
přehrady. Jde o pozůstatek vesnice Mušov, která byla zatopena,
aby vodní dílo mohlo vzniknout.
Dnes se u Nových Mlýnů sjíždějí
jachtaři, rybáři, cyklisti a milovníci vína, protože jde o kraj
protkaný vinicemi a vinařstvími v každé vesnici. Nové Mlýny
ale ve skutečnosti stojí až na třetí příčce co do velikosti
přehradních nádrží v tuzemsku.
Druhé místo – možná trochu
překvapivě – zaujímá Orlík, který dosahuje ve svém
nejhlubším místě až 74 metrů. Hlubší je pouze vodní dílo
Dalešice na řece Jihlavě, které je vyhledávaným místem zejména
rybářů a potapěčů.
Každý, kdo se zajímá o historické památky kulturního i přírodního charakteru, jistě rád jezdí do Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko. Do kraje rybníků a zámků rozkládajícího se na ploše 700 km2 mezi Jindřichovým Hradcem a Českými Budějovicemi.
Do této části vyráží turisté často s cyklistickým kolem a seznamem památek, které chtějí navštívit – většinou mezi nimi nechybí Schwarzenberská hrobka, zámek Červená Lhota nebo Hluboká nad Vltavou.
Velmi populární jsou na Třeboňsku také každoroční výlovy ryb a samozřejmě legendární kapří hranolky, které nabízí každá tamní rybí restaurace.
Spádovou oblastí pro Prahu jsou Slapy. Jde o šestou největší přehradní nádrž v Česku a je součástí tak zvané Vltavské kaskády.
Vzhledem k relativní blízkosti od Prahy putují každý víkend na své chaty, chalupy, ale také houseboaty a do kempů stovky Pražanů, kteří chtějí vyměnit prostředí velkoměsta za klidnou náruč přírody.
Krajina kolem nádrže láká i řadu jednodenních turistů, kteří často využívají výletní plavby lodí nebo si udělají pěší túru na jednu z kouzelných vyhlídek.
K atraktivitě vodních děl přispívá také fakt, že Češi jsou národem, který zkrátka miluje koupání, kempy a vodní turistiku, takže k jaké vodě letos vyrazíte vy?
8. 7. 2020
Hotel Krvavec
Slovinsko, Gorenjsko, Kamnicko-Savinjské Alpy, Ambrož pod Krvavcem, Krvavec
src=“//cz.zimg.cz/img/imgz/l21/269/12104/th4/fotky-exporty-velky-hotel-krvavec-hotel-krvavec-ambroz-pod-krvavcem-julske-alpy-slovinsko-dovolena-s-ck-geovita.jpg“> title=“Hotel Krvavec: Rekreační pobyt 3 noci“> 
+ 32
Detail nabídky a možnosti objednání zájezdu:
Hotel Krvavec *** leží uprostřed okouzlující horské
scenérie přímo na sjezdovce v nejlepším resortu ve
slovinských Alpách. Svým hostům nabízí výbornou lokalitu,
ideální podmínky pro turistiku, horskou cyklistiku a zimní
sporty, wellness centrum, restauraci, prostornou terasu, skvělé
zázemí pro rodiny s dětmi a přátelskou atmosféru. Do hotelu
se můžete dopravit buď lanovkou nebo po panoramatické cestě,
která začíná u dolní stanice lanovky.
Ubytování
Hotel byl vystavěn v alpském stylu. Nabízí ubytování ve
dvoulůžkových a rodinných pokojích. Ke standardní výbavě
patří koupelna se sprchovým koutem, sušička na vlasy,
satelitní televize a internetové připojení WIFI.
V některých
dvoulůžkových pokojích je možnost přistýlky pro dvě osoby
na rozkládacím gauči. Rodinný pokoj je vhodný pro větší
rodiny 4 až 8 osob. Lze jej rozdělit na dvě samostatné
jednotky.
Jeho součástí jsou dvě standardní postele,
rozkládací gauč a další dvě přistýlky.
Gastronomie
Výbornou alpskou kuchyni můžete ochutnávat v hotelové
restauraci. Den zda začíná chutnou bohatou snídaní. Později
je k dispozici prostorná samoobslužná restaurace. Na
skleníčku vína nebo něčeho ostřejšího láká místní velmi
populární bar Plaža s prostornou terasou a krásnými
výhledy ležící poblíž hotelu.
Wellness centrum
Součástí hotelu je wellness centrum se dvěma finskými
saunami (vnitřní pro 4 osoby a venkovní pro 6 osob),
infračervenou kabinou (pro 2 osoby) a odpočinkovými prostory.
Wellness centrum je v provozu denně od 10:00 do 21:00.
Hotelové vybavení
V hotelu se dále nachází recepce, terasa a společenská
místnost se stolním fotbálkem, šipky a kulečníkem
Parkování
Své vozidlo si můžete zaparkovat zdarma u dolní stanice
lanovky nebo u hotelu. Zájemci si mohou objednat transfer
z dolní stanice do hotelu.
Zimní sporty
Lyžařské středisko na Krvavci se pyšní titulem
nejlepšího lyžařského střediska v zemi. Disponuje 30 km
sjezdovek ve výšce od 1,450 m n.m. do 1 971 m n.m. a mnoha
horskými apres ski bary s občerstvením.
Krásně upravené
sjezdovky, jsou vhodné jak pro začínající tak i zkušené
lyžaře. Děti určitě nadchne místní 800 metrů dlouhý snow
park s 6 skákacími můstky a 10 dalšími atrakcemi, možnost
jízdy na sněžním kole nebo noční sáňkování v pátky a
soboty.
Dobrodruzi mohou vyzkoušet sněžnice, airboarding nebo
snowtubing.
Ve středisku nechybí lyžařská a snowboardová škola,
půjčovna a servis lyžařského vybavení.
Léto
V létě je toto místo přímo rájem pro milovníky aktivní
dovolené a adrenalinových zážitků a rodiny s dětmi
hledající dobrodružství a zábavu.
Pro děti je zde připravena pohádková stezka za tajemstvím
pastýřské hory. Stezka vede lesy a rozlehlými pastvinami a
nabízí dechberoucí výhledy na alpskou přírodu. Během cesty
navštívíte zahradu skřítků, budete lovit perly, vyzkoušíte
si jak se žije v chatrči pastýře a zaposloucháte se do zvuků
hor.
Za návštěvu dále stojí zábavný adrenalinový park pro
celou rodinu, který má formu unikátního lezeckého polygonu
vystavěného v lese.
Najdete zde trampolínu s výhledem na
celé údolí Tiha, čtyřúrovňovou horolezeckou věž,
slackline, frisbee golf, lukostřelbu a sjezd na nafukovacích
kruzích po 100 metrů dlouhé klikaté dráze.
Děti určitě
také nadchne letní park se třemi vzrušujícími adrenalinovými
sjezdy na motokárách, horských koloběžkách nebo horských
kolech. Tato atrakce je vhodná pro děti od 7 let.
Milovníci horské cyklistiky a zábavy na kolech mají
k dispozici Bike Park s 30km značených tras různých
obtížnosti. Okolní malebná příroda je přímo stvořená pro
cyklo nebo horskou turistiku. V Krvavci najdete také vhodné
podmínky pro paragliding nebo jízdu na koni
- Název hotelu dle CK: Hotel Krvavec: Rekreační pobyt 3 noci ***
- Lokalita dle CK: Slovinsko
- Místo dle CK: Krvavec
565 656 610 Číslo zájezdu: 1 880 346 dnes 7.30–17 h
Vyhledávaná oblast pro letní i zimní dovolenou. Země sice malá rozlohou, ale o to více rozmanitá, má co nabídnout každému návštěvníkovi. Překrásná příroda, průzračná jezera, majestátní hory, města s bohatou historií a milí hostitelé dávají příslib k nevšedním zážitkům.
Platba kartou v zahraničí. Na co si dát pozor?
V době bezhotovostních plateb se před cestou do zahraničí nemusíte zabývat tím, kde si vyměníte české koruny za valuty, ani složitě vypočítávat, kolik peněz budete přibližně potřebovat. To vše díky platebním kartám. Na co byste si ale při platbě kartou nebo výběru z bankomatu v cizině měli dát pozor?
Pokud obecně raději spoléháte na fyzické peníze, klidně si před dovolenou koruny za příslušné valuty vyměňte. To platí speciálně pro cesty na odlehlejší místa, kde se vám díky zásobě peněz v místní měně nestane, že budete na obchodníka v zapadlé vesničce marně mávat kartou, protože bude přijímat jen hotovost.
Při cestování po Evropě, Severní Americe nebo severských zemích vám ale zpravidla postačí pouze menší částka, abyste měli hotovost třeba na zaplacení parkoviště, drobného nákupu nebo třeba uhrazení poplatku za použití toalety. Zbytek bez problémů zaplatíte kartou. Třeba v USA je placení kartou tak rozšířené, že dokonce můžete působit trochu podezřele, když chcete platit většími bankovkami.
Debetní nebo kreditní kartu můžete v cizině použít dvojím způsobem:
- k placení u obchodníků
- k výběru místní měny z bankomatu
Každá z možností má svá specifika, a proto se na obě blíže podíváme.
V civilizaci plaťte bez obav kartou. Ale pozor na DCC!
Ve většině dovolenkových destinacích s kartou uspějete jak v obchodech, restauracích nebo barech, tak i v kulturních institucích, jako jsou třeba muzea.
Pokud máte – stejně jako většina Čechů – kartu od velkých kartových společností, jimiž jsou Mastercard a Visa, neměli byste při placení narazit na žádný problém.
České banky si navíc za platbu kartou v zahraničí ve většině případů neúčtují žádné poplatky.
Nenechte si zkazit dovolenou zbytečnými poplatky.
Při platbě kartou v cizině ale můžete narazit na službu, kvůli které se váš nákup může zbytečně prodražit. V mezinárodním prostředí se jí říká Dynamic Currency Conversion (DCC) a v Česku se pro ni vžil překlad dynamická konverze měn.
Služba spočívá v okamžitém převodu účtované částky na měnu, v níž je veden bankovní účet klienta. To znamená, že si můžete vybrat, jestli nákup uhradíte v lokální měně, nebo přímo v českých korunách.
Obě možnosti se vám zobrazí na displeji platebního terminálu.
Vědět hned při nákupu, kolik českých korun utratíte, je přece fajn. Tak kde je problém? Potíž je v tom, že kurz převodu měny určuje společnost, která terminál provozuje.
A ten, jak už vám asi došlo, není pro nakupujícího příliš výhodný. Jenže málokdo má v hlavě kalkulačku, aby si bleskově spočítal, jestli se mu transakce vyplatí.
A právě na to provozovatelé terminálů sázejí.
Služba DCC často cílí na turisty.
Proto se nenechte nalákat a vždy volte možnost platby v místní měně. V takovém případě proběhne přepočet platby na české koruny podle kurzu vaší banky. Tato volba bývá ve srovnání s dynamickým převodem měn pro zákazníka férovější. Na službu DCC si ostatně posvítil i Evropský parlament, který pro spotřebitele požaduje transparentnější podmínky.
Ostražití buďte i při výběru z bankomatu
O tom, kolik peněz vás bude stát samotný výběr ze zahraničního bankomatu, rozhoduje vaše banka, respektive balíček služeb, který máte sjednaný ke svému běžnému účtu nebo kreditní kartě.
V některých případech je výběr zdarma, jindy za něj zaplatíte pár desetikorun, ale v krajních případech může poplatek přesáhnout i 100 korun.
O výši poplatku někdy rozhoduje také lokalita – v mimoevropských destinacích si za výběr často připlatíte.
Pokud hotovost v zahraničí vybíráte jen velmi výjimečně, platba navíc vás při jednorázovém výběru asi nezruinuje. Ale při častějších cestách do ciziny se vyplatí upravit podmínky účtu tak, aby pro vás použití bankomatu bylo výhodnější. Ve většině bank pro vás určitě najdou způsob, jak změnu provést. A pokud ne, můžete se po lepších podmínkách poohlédnout u konkurence.
| Nejen v anglicky mluvících zemích se bankomat označuje zkratkou ATM (Automated Teller Machine). S vyhledáním nejbližšího bankomatu v zahraničí vám pomůže například aplikace ATM Locator, kterou si můžete stáhnout do svého chytrého telefonu. |
Na DCC neboli zmíněnou dynamickou konverzi měn můžete narazit i u bankomatů. A to zejména u těch, které nejsou přidružené ke konkrétní bance.
Ty často potkáte v turisticky exponovaných lokalitách, protože jejich provozovatelé vychytrale sázejí na neznalost výletníků ze zahraničí.
Pokud natrefíte na bankomat, který vám DCC nabídne, nebuďte zbrklí a vyberte možnost přepočtu kurzu podle vaší banky, nikoliv ten, který vám bude chtít vnutit stroj. Při výběru větší sumy byste totiž mohli přijít o pořádný balík peněz.
Chystáte se v létě do zahraničí i vy? Tak si užijte příjemnou dovolenou bez zbytečných komplikací!
Jedete autem do zahraničí? Nachytat vás mohou na odlišných pravidlech
Pokud se chystáte autem do zahraničí, je dobré se připravit na to, že ne vždy dopravní předpisy odpovídají těm, které znáte z českých silnic. Vítaným uvolněním může být fakt, že ve většině zemí Evropy lze na rozdíl od Česka řídit s 0,5 promile alkoholu v krvi.
Přečíst článek ›
Pozor ale na pojišťovnu, i takové množství může být při nehodě přitěžující okolností. Řidiči by měli být pečliví také v přípravě povinné výbavy. V Česku povinná lékárnička není v řadě zemích nutná, zato si zahraniční policisté mohou při kontrole všimnout chybějících reflexních vest nebo dokonce hasicího přístroje. V následujícím přehledu zjistíte, v jakých zemích si dávat pozor.
Německo
Při cestě na západ od našich hranic se českému řidiči spíše uleví. Na řadě úseků dálnic se dá totiž jezdit neomezenou rychlostí (a dálnice jsou zatím stále zadarmo), ale je potřeba dávat pozor. Doporučená rychlost je 130 km/h.
, pokud pojedete rychleji a dojde k nehodě, může to znamenat problém při vyjednávání s pojišťovnou. Kuriozitou je fakt, že na dálnici není dovoleno zastavit a je proti předpisům, aby řidiči došlo palivo.
Policisté vás tedy v takovém případě „zachrání“, ale následně vypíšou pokutu.
Přečíst článek ›
Příjemný je naopak fakt, že mimo dálnice je povolena maximální rychlost 100 km/h., tedy nejvyšší v celé Evropě. Navíc si před cestou můžete dát něco na posilnění, povolený limit je jako ve většině států EU 0,5 promile alkoholu. Při nehodě jde ale opět o přitěžující okolnost.
V Německu se dbá na dodržení bezpečné vzdálenosti a policie může trestat i vulgární gesta směrem k ostatním řidičům nebo k ní. Pokud se chystáte navštívit některé z německých měst, je dobré ověřit, zda jeho centrum neobklopuje takzvaná nízkoemisní zóna. V takovém případě musíte mít plaketu, která se lepí na čelní sklo.
Lze ji pořídit i na českém STK při předložení technického průkazu.
Zdroj: Deník
Rakousko
Rakouští řidiči jsou dobře známi svým úpěnlivým dodržováním rychlosti. Je to dáno vysokou přítomností policie na silnicích a dálnicích, za které se platí ještě tradiční známkou. Tamní vláda ale od loňska testuje na dálnici A1 spojující Vídeň se Salzburgem zvýšení povolené rychlosti na 140 km/h.
, což si mohou vyzkoušet i čeští turisté směřující na jih do Alp. Naopak při cestě do Itálie narazí před Brenerským průsmykem na stovku. Pozor, pro řidiče je povinné mít v autě reflexní vestu, pro spolucestující je doporučená. Telefonování za jízdy je zakázáno v celé EU, ale v Rakousku vám za ně může přijít pokuta i kvůli fotografii z radaru.
Totéž platí pro ty, kteří se v autě nepoutají.
Jak se dostat k moři bez auta a cestovky?
Slovensko
Náš východní soused má podobná silniční pravidla jako my. Přesto se najdou drobné rozdíly. Povinnost mít reflexní vestu platí pro každého, kdo z důvodu poruchy zastaví mimo obec a pohybuje se na vozovce.
Stejně jako v Česku také platí nulová tolerance alkoholu za volantem. Řidiči by si měli dát velký pozor na překračování povolené rychlosti.
Na dálnicích a hlavních tazích se pohybují neoznačené policejní vozy nejrůznějších typů a stáří, nejsou tedy tak snadno odhalitelné jako české octavie a superby.
Chorvatsko
Země, která je častým cílem českých turistů, má také podobná pravidla. Najde se ale několik výjimek. Jednou z nich je povinnost mít na palubě hasicí přístroj, týká se to ale pouze vozidel kategorie N (do ní spadají i některá starší osobní auta s mříží v zavazadlovém prostoru).
Pozor na fakt, že děti do 12 let musí povinně sedět na zadních sedadlech, jejich výšku chorvatské úřady neřeší. Během letní sezony je dobré počítat nejen se zdražením mýtného na dálnicích, ale také s větší přítomností policistů s radary.
Ti obvykle nekompromisně trestají i malé překročení povolené rychlosti.
Přečíst článek ›
Slovinsko
Na slovinské cesty si připravte reflexní vesty pro všechny členy posádky, a to tak, aby je měli při ruce. Mít vesty uložené v kufru se nevyplatí, policie vás může pokutovat.
Jinak jsou pravidla velmi podobná těm českým, na dálnicích se jezdí 130 km/h., mimo obec 90 km/h.
Je možné řídit až s 0,5 promile alkoholu v krvi, ale pokud řidič jeví známky opilosti i tak, může dostat pokutu až do 150 eur. Od 1,1 promile hrozí vězení.
Itálie
Italové jako jedni z mála zavedli zákaz kouření ve voze. To platí ale jen tehdy, pokud v něm jede člověk mladší 18 let nebo těhotná žena.
Pokud se chystáte na kola a budete je převážet na nosiči ukotveném na zádi vozu, je povinné mít ho vybaveno pruhovanou reflexní deskou o rozměrech minimálně 50×50 centimetrů. Lékárnička není povinností. Alkohol za volantem je klasicky limitován do 0,5 promile.
Českého řidiče může v horských oblastech na severu země příjemně překvapit povolená rychlost v tunelech, která je obvykle 100 km/h., tedy vyšší než v Česku.
Přečíst článek ›
Francie
Ve Francii se loni odhodlali ke snížení maximální povole-né rychlosti mimo obce na 80 km/h. Po dlouhých protestech „žlutých vest“, které také demolovaly radary u silnic, se ministr dopravy rozhodl letos povolenou rychlost opět zvýšit na standardních 90 km/h.
Kuriozitou byla před lety i povinnost mít v autě alkoholtester. Také tu vláda po roce zrušila. Stále ale platí, že s problémy se mohou setkat majitelé aut, která mají příliš tmavá boční okna.
Při cestě do této země nechte doma také radarový detektor, pouhá přítomnost na palubě vozu se trestá vysokou pokutou. Pozor při objíždění cyklistů, je povinnosmíjet je alespoň o 1,5 metru.
Lékárnička ve voze není povinností.
Švýcarsko
Země sýrů, hodinek a čokolády má velmi striktní silniční pravidla, nad jejichž dodržováním bdí nejen policisté ale i tamní řidiči, kteří se někdy odhodlají i k tomu, že hříšníka udávají. Radary hlídající maximální povolenou rychlost na dálnicích a silnicích nemají obvyklou toleranci o 10 km/h.. nad limit tak, jako některé české, a tak může pokuta přijít i za drobné překročení.
Pozor na přenosné GPS, které mají v softwaru nahrané údaje o stacionárních radarech. Jejich přítomnost v autě je přestupek a policie je navíc zabavuje. Ve městě mají tramvaje přednost před auty.
Přečíst článek › Přečíst článek ›
Senioři, pozor! Začíná letní hit šmejdů! DOVOLENÁ
Zpětna
Šmejdi nabírají na síle! Potřebují vydělat stůj co stůj. A pokud společností hýbe pád vlády, mají dost času v současném chaosu obrat víc důchodců…
Je devět hodin ráno. Šest seniorů plní sál Lidového domu ve Starém Plzenci. Čeká na ně pět šmejdů. „Chci vám představit novou cestovní kancelář, která je mnohem levnější než třeba Čedok.
Jsem z Holandska a nebudu dobře mluvit česky,“ začíná naprosto plynulou češtinou jeden ze šmejdů.
Přes hodinu seniorům vtlouká do hlavy, jaké výhody jim přinese členství v cestovním klubu RTS Reisen za 5000 korun.
Zpočátku to vypadá, že má šmejd políčeno jen na těch 5000 Kč. Brzy ale přestává mluvit o členství a nabízí pětidenní zájezd do Alp. „Na pozvánce máte od nás dárkový šek. Když si koupíte zájezd za 5999 Kč, tak vám těch 5000 Kč odečteme od ceny a vás to bude stát jen 999 Kč,“ láká.
Schyluje se k uzavření kšeftu. V tu chvíli přináší hostinský jedné ze seniorek sušenky. „Co si to dovolujete rušit naši prezentaci. Zmizte pryč,“ rozčiluje se šmejd. Prezentace končí a všech pět šmejdů s už vyplněnými smlouvami míří k důchodcům. Čtyři z nich podepisují.
Hurá na výlet!
„Vždyť je to tak výhodné,“ raduje se Bedřich Černý (73), který si zájezd od šmejdů koupil a vlastně jim zaplatil za to, že ho odvezou do Rakouska, kde mu budou nutit předražené harampádí. V letáku to maskují jako představení sponzorů. „Trochu mě zarazilo, že ve smlouvě není RTS Reisen, ale Beck Reisen. Ale to bude dobrý,“ dodává.
Senior souhlasí i s tím, že si k cestě musí zaplatit polopenzi 1999 Kč a hotelovou taxu 15 euro. A jestli bude chtít vidět i slibovaný Salzburk, Bad Ischl a Hitlerovo Orlí hnízdo, bude muset dát dalších 9000 Kč. Tyto tři výlety totiž nejsou v ceně zájezdu… „No tak budu chodit na procházky jen kolem hotelu.
I tak je to výhodné,“ trval si na svém Černý.
Seinoři, pozor: I takhle vypadá zájezd do Salzburgu!
O výletě, při kterém jeden z prodejců surově zranil seniora Luboše Ž. (82) Blesk již informoval. Pan Luboš se dodnes nedomohl žádného finančního vyrovnání, přestože si úraz vyžádal návštěvu lékaře ve Švýcarsku a několikatýdenní rehabilitaci v Česku.
Šmejd vlevo vedl předváděcí akci. Další dva mu asistovali. Znáte je? Napište nám!
Autor: archiv Blesku
Kolik lidí se skutečně „fláká“ na home office? Dlouhý rozvířil debatu
Být na home office? Covidová vymoženost, ale také většinou stres z toho, jak zvládnout práci a vyučování zároveň.
Prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý řekl, že část zaměstnanců považuje home office za placené volno. Řadu lidí pracujících z domova namíchl, ale našli se i tací, kteří Dlouhého podpořili.
Zatímco v minulých letech z domova pracoval zlomek lidí (4 %), příchod koronaviru proměnil mnoho bytů v kanceláře a úřadovny. Přesné údaje nejsou k mání, ale relevantní odhady ano: na jaře home office využívala pětina zaměstnanců, nyní kolem desetiny.
Ze svých domovů tak pracují statisíce lidí, kteří kombinují videoporady, práci u počítače, telefonní hovory s prací učitele, pokud mají školou povinné děti. K nim i jejich šéfům mířily výroky Vladimíra Dlouhého, prezidenta Hospodářské komory, který pro SZ Byznys uvedl, že z home office se často stala placená dovolená.
„Ti lidé na jednu stranu strádají, trpí, hádají se doma, nelíbí se jim to, na druhé straně je to placená dovolená. Co si budeme namlouvat,“ prohlásil doslova v rozhovoru Dlouhý s poznámkou, že se nechce dotknout těch, kteří i doma tvrdě pracují.
Reakce čtenářů a diváků byla prudká.
„Pracuji na home office mnohem více hodin, než bych pracovala v práci. Nikdo se mě neptá, musím vše stihnout. Do toho po práci řeším výuku dětí a v průběhu dne rychlé vaření. Místo obědové pauzy. Můj den je stejný jako druhý – neustálé povinnosti. Placená dovolená? Ani omylem,“ napsala v diskuzi například Eva Habrnálová.
Další se k ní přidali. „Chce to velkou sebedisciplínu. Přežít občas řvoucí dítě, zvíře nebo manžela, co dělá rambajs v kuchyni. Nazývat tohle dovolenou je dost mimo. Kdo se flinkal v práci, flinká se i doma, jen o něco víc,“ myslí si další diskutující.
Masové rozšíření home office přináší reálné potíže nejen zaměstnancům, ale i jejich šéfům. Nedávný průzkum jedné z agentur práce ukázal, že více než polovina zaměstnanců trpí odtržením od kolektivu. Chybí jim pracovní prostředí a mají pocit, že do firmy nezapadají. Drtivé většině lidí uniká, co se ve firmě děje, ačkoliv je to zajímá.
Šéfové si stěžují na omezenou možnost, jak lidi motivovat a kontrolovat.
Diskuze nad výroky Vladimíra Dlouhého potvrdila další pocit, který lidi přepadá na home office: zdá se jim, že pracují mnohem více, nebo přinejmenším déle. Místo osmi, devíti hodin je najednou devět, deset.
Čas ušetřený za jízdu do práce padne za oběť delším poradám a složitějšímu domlouvání s kolegy: ale také ve prospěch dětí, kterým je třeba uvařit, dovézt je na rehabilitaci, či po škole nějak zaměstnat, aby bylo možné dál pracovat.
Podle některých účastníků debaty však není u všech zaměstnání možné tvrdě pracovat z domova. Často padají příklady státních úředníků. „To je právě ta nespravedlnost dnešní doby.
Někdo má víc práce a jiní jsou doma za peníze státu a pracovat nemusí,“ napsal čtenář Roman Slušný. A dodal, že ne všechny firmy mají zakázky. „Část firem pošle lidi na home office a bere na ně podporu.
Úředníci také z domova nedělají z pochybných IT bezpečnostních důvodů,“ myslí si.
Celkem hlasovalo 32939 čtenářů.
„Horník asi v tomto režimu fárat nemůže a instalatér vám vodu na home office asi také těžko opraví. Krize je všude a přišla by i bez covidu, který ji jen uspíšil. Automobilový průmysl, na který jsme se orientovali, jde do kopru už minimálně 10 let, a nepomohlo mu nic,“ přidává další názor čtenář Petr Žáček.
Ne všichni však prezidentu Hospodářské komory oponují. „Naprostý souhlas. Mnozí zaměstnanci covid zneužívají, tím myslím hlavně nemocenské a karanténu. Přitom s celou rodinou pořádají výlety. A práci doma berou jako dovolenou. Znám těchto lidí spousty,“ dává Vladimíru Dlouhému za pravdu František Velčovský.
A není sám. „Plný souhlas. Mám také takových pár známých. Jsou ze státní správy. Jeden týden dělají dva dny a druhý týden tři dny. A plat mají, jako kdyby pracovali. Oni mají home office na výlety a podobně. Žádná práce z domova. Já státní zaměstnanec nejsem, denně musím do práce a za tu mám asi ani ne poloviční plat než tihle ‚dovolenkáři‘,“ tvrdí uživatelka s přezdívkou Mery Babulinka.
Část lidí upozorňuje na zdravotní rizika rozvolňování. „Jako člověk, který je doma na home office, říkám, že budu rád, až se budu moci vrátit k normální práci na pracovišti. S pravidelným režimem pracovní doby, s veškerými podklady, s IT servisem. Ale z myšlenky k návratu k normálu za cenu zvýšení počtu mrtvých mne docela mrazí,“ říká Pavel Nováček.
A Roman Slušný dodává, že k návratu do „normálu“ možná nikdy nedojde. „Už to nebude nikdy jako dřív. Proč platit kanceláře, proud, toaletní papír. Z home office se stane standard všude tam, kde to bude možné. Ve velkých korporacích především,“ myslí si.
„Jak dlouho ještě vydržíme takhle žít? Měsíc? Půlrok? Rok? A co když to potrvá déle? Třeba pět deset let? A co když už to bude navždy? Kolik peněz ještě bude potřeba na podpory a bonusy? A co když peníze dojdou? Jak dlouho ještě děti nebudou chodit do školy? Kde se vezmou pak noví doktoři, sestřičky a učitelé? Kdo by chtěl být ošetřován v budoucnu doktorem, který se učil na dálku? Ztrácíme empatii a lidský kontakt. Je to dobře? A společnost je teď hrozně rozdělena. Zdá se, že ‚nahoře‘ vůbec nechápou, a ani je nezajímá, co se děje dole,“ uzavírá uživatel s přezdívkou Industrial Bistro.