Houby – nedílný prvek mnoha lahodných pokrmů. Nejčastěji je kupujeme nebo sbíráme v lese. To je příjemný zážitek, ale je mnohem výhodnější, ale napadlo by Vás, že je můžete pěstovat také doma přímo na parapetu?
Dnes Vám řekneme, jak to udělat. Budete velmi mile překvapeni tím jak snadné to vlastně je!
- Prvním krokem k pěstování hub je jejich nasbírání v lese. Budete potřebovat 2-3 houby, měly by být velké, zralé a čisté. Nejlepší je, pokud houba má velký a šťavnatý klobouk, ve kterém bude mnoho pórů, vhodných pro zasazení.
- Jakmile jste si přivezli houby domů, je třeba je důkladně umýt a nakrájet na malé kousky. Pak je třeba je rozdrtit, nejlépe v mlýnku na maso, ale můžete je také jemně rozsekat nožem.
- Potřebujete připravit směs pro výsev. Potřebujete vodu a kvasnice. 2-3 velké houby potřebují 50 g kvasnic a 4 l vody. Důkladně promíchejte vodu s kvasnicemi, namočte do směsi houby a nechte na tmavém a teplém místě 1,5-2 týdny.
- Po 2 týdnech musíte tuto směs připravit a důkladně promíchat. Odeberte 200 ml a povařte. Poté smíchejte s dvěma litry nové čisté vody. Tato směs je připravena k setí.
- Aby houby rostly, potřebují symbiózu (silné spojení s jinou rostlinou), takže je nejlepší je pěstovat v květináčích ostatními s rostlinami ve vnitřních prostorách. Podle zkušených sběratelů hub se nejúčinnější symbióza získává společně s liliemi, ale můžete experimentovat s jinými rostlinami.
- Pro výsev hub prostě polévejte rostliny v místnosti připraveným roztokem. Zaléváním nešetřete, aby se co nejvíce dostaly aktivní póry do země, ze které se pak dále rozvíjí mycelium. Nyní už jen trpělivě čekejte na výsledek.
Sdílejte tenhle geniální nápad jak pěstovat vlastní houby i s vašimi přáteli! Určitě se jim bude také hodit!
zdroj: liveinternet.ru
My, Češi, houbaři: Od bílých hřibů k bílým muchomůrkám
Jen máloco přináší člověku takové uspokojení jako vracet se z lesa s košíkem plným hub. Nevadí, že kalhoty jsou zatrhané od trní, boty navlhlé z mokré trávy a ve vlasech pavučiny. Našli jste! A navíc – cha! Támhleti houbaři jdou skoro s prázdnou. Lovec v nás se tetelí.
Spisovatel a novinář Jiří Kamen, sám vášnivý houbař, se zhruba před deseti lety začal pídit po tom, kde se v české nátuře tyto instinkty vzaly. A jako první zmapoval vliv houbaření na tuzemské umění. Budete překvapeni, kolik výtvarníků, spisovatelů či hudebníků začlenilo houby do své tvorby.
A kolik osobností světových dějin nedokázalo opustit les, pokud rostly.
„Bratr Hugo našel stráň plnou bílých hřibů. Museli si dokonce půjčit nůše od tety Karolíny. Ta s maminkou plakala, protože pověra praví, že když roste hodně hub, bude válka. Příští rok nás zabrali Němci. Tatínek a bratři museli do koncentráku. Dětství skončilo.“
Kdo by neznal povídku Oty Pavla Bílé hřiby? Je přitom jen jedním malým střípkem, které za sebou v české kultuře nechávají houby. Protože Češi zkrátka jsou národem houbařů.
Do lesa se podle nejrůznějších šetření na houby vydávají dvě třetiny z nás.
Přičemž Česká zemědělská univerzita spočítala, že jich jen za loňský rok nasbírali téměř 28 tisíc tun, což dělá pěkných sedm kilogramů na domácnost. Kde se to v nás bere?
Autor v akci. Foto: Archiv Jiřího Kamene
„Těch důvodů je hned několik. Třeba ten, že Češi mají opravdu rádi les. Za protektorátu, a rozhodně pak v 50. letech, v době tvrdé normalizace, když se kolektivizovalo naprosto všechno, zůstal les ostrůvkem svobody. Bylo to místo, kam nikdo nedosáhl, kde nebyl nikdo omezován.
Jak komunisté všechno omezovali, lesy nechali být. Stala se z toho vášeň, která se dědí v rodinách. Já jsem toho příkladem. Táta mě brával na houby už jako tříletého kluka,“ říká spisovatel a novinář Jiří Kamen, autor knihy Báječný svět hub.
V ní houbaření coby fenomén rozebral do nečekané hloubky, v kulturních narážkách výskyt hub objevil i ve středověkých textech.
Neo: A jaké jsou ty další důvody?
Tradice. První zmínky o houbách a jejich konzumaci najdeme už ve středověké legendě Utrpení sv. Vojtěcha. Ze čtrnáctého století pochází taky žertovaný jmenovací dekret, zřejmě dílo Jana ze Středy, ve kterém je jakýsi Jan ustaven pánem v Údolí bláznů. A tomu je povoleno živit se všemi druhy hřibů a dalšími houbami. Odráží to, že houby byly tehdy potravou pro blázny (směje se).
Neo: A to proč? Že se mohl člověk otrávit, že ještě nebylo známo, které druhy jsou jedlé?
Zvláště šlechtou byly považovány za podřadnou potravinu, která spíše patřila poddaným. Patřilo to k nižšímu společenskému postavení. Houby neměly dobrou pověst. A k tomu si připojte, že občas byly jedovaté.
Už ve 14. století jsme ale znali o houbách mnoho. Tehdy zaznamenal kanovník Bartoloměj, řečený Klaret, ve svém Glosáři celkem 39 názvů hub. To je obrovský počet, vždyť kolik hub dnes umí vyjmenovat průměrný člověk. Na tu dobu to navíc v Evropě nemá obdobu. O něčem to vypovídá.
A jsou i jiné prameny, které dokládají, jak se ve středověku u nás houby sbíraly. Důvodem pochopitelně bylo, že šlo o doplnění jídelníčku. Když trochu skočíme v čase, do 19. století, tam se stalo houbaření typickou obrozeneckou aktivitou. Z té doby existuje krásný text od Boženy Němcové.
Jde o převyprávěnou pověst, jak se zrodily houby jako pokrm pro chudé. Vypráví o svatém Petrovi a Ježíšovi, kteří byli pozváni na svatbu. Na odchodu jim nabízejí výslužku, ale Ježíš říká Petrovi, ať si nic nebere, že to jsou chudí lidé. Ten si ovšem koláče vezme. Pak jdou, Petr si vždycky kousne a Ježíš se ho na něco ptá.
A jak chce Petr hned odpovědět, sousto vyplivne. Protože nechce mluvit s plnou pusou, aby tak nedal najevo, že si přece jenom něco vzal. A takhle skončí všechny ty koláče. Když už Petr nemá nic, Ježíš řekne: říkal jsem ti, že si nemáš nic brát. Tak se tam vrátíme a omluvíme se. A jak se vrací, vidí, že z těch soust vyrostly houby.
Posbírali je a přinesli na svatbu. A tak měly podle této krásné legendy vzniknout houby.
Neo: Moment, já teď v hlavě počítám, kolik znám druhů hub, jestli je jich 39.
A to je další důležitá věc, která ve světě nemá obdoby a podpořila fenomén houbařství. U nás se staly houby předmětem osvěty. To jsou ti Smotlachové a tak (František Smotlacha a jeho syn Miroslav, známí popularizátoři mykologie, pozn. red.).
U nás, na rozdíl od Italů, o kterých se říká, že jsou dobří houbaři, tak lidi, kteří chodí na houby, jsou docela vzdělaní. Informovaní.
Znalci italských houbařů dokonce s určitou nadsázkou tvrdí, že Ital když jde do lesa na houby, tak sesbírá všechno a pak se modlí, aby to přežil. Což Čechům nehrozí.
Lesní houby certifikované živé podhoubí pro jehličnany/Z/
- Lesní houby certifikované živé podhoubí pro jehličnany
- SUPER DÁREK, KTERÝM URČITĚ PŘEKVAPÍTE!
- JEDINEČNÝ A NENAPODOBITELNÝ DÁREK, KTERÝM POTĚŠÍTE KAŽDÉHO ZAHRADKÁŘE, CHALUPÁŘE, CHATAŘE
- LESNÍ HOUBY NA ZAHRADĚ – TOTÁLNÍ HIT certifikované živé podhoubí za 1 balení podhoubí 250 ml
- Živé podhoubí – 6 druhů lesních hřibů ve vaší zahradě
- Díky společnosti MYKOFLOR® Vám můžeme nabídnout živé podhoubí lesních hub
- Složení preparátu:
- hřib smrkový Boletus edulis ), hřib suchohřib) hnědý Xerocomus badius ), ryzec pravý Lactarius deliciosus), ryzec lososový Lactarius salmonicolor ), klouzek obecný Suillus luteus ) a klouzek sličný modřínový Suillus grevillei )
- Způsob aplikace:
- Ektomykorizu se souborem jedlých hub je možno aplikovat u všech druhů a odrůd těchto jehličnanů:smrk, borovice, jedle, modřín, jalovec a další jehličnany
- Námi nabízené firmou MYKOFLOR® podhoubí jsou izolované z kořenů rostlin, rostoucích nejlepších lokalitách a byly mnohonásobně testovány v Laboratorium Grzybów Mikoryzowych
MYKOFLOR® . Jsou to nejmodernější produkty doporučené Polským Mykorízním Sdružením pro amatérské i profesionální využití. Tyto preparáty jsou přírodním produktem, množení probíhá pro v laboratorních podmínkách; neobsahuje patogeny ani saprofity mikrobiologicky testováno). TUDÍŽ SE NEJEDNÁ O NĚJAKÉ DOMÁCÍ POKUSY A MIXY NA PAPÍRKU ČI OBILÍ.
- Aplikace preparátu je velmi jednoduchá.
- **Nůžkami odstřihněte špičku na láhvi se zakoupeným preparátem.
**Následně vykopejte malé důlky kolem kořenů stromku asi tak 10 cm hluboké resp. podle toho o jakou možnost se jedná dle bodů 1. až 5.).
**Do důlku na kořeny rostliny je třeba aplikovat 1 polévkovou lžíci tj. 10 ml preparátu.
**Důlek je nutno zahrabat a vydatně zalít vodou nejlépe dešťovou vodou).Pokud budete aplikovat na více místech, tak se projeví lepší efekt, protože podhoubí bude mít více startovacích bodů pro kolonizaci teritoria.
Jaký je přínos mykorizových preparátů?Nejen pro houby, ale i další nabízené mykorizy pro zahradní aplikaci obecně platí
**rostlině se zlepší zásobování vodou **zlepší se vstřebávání živin i těžce vstřebatelných prvků fosfor, železo)**znásobení vstřebávací plochy kořenového systému a taktéž bude stimulován jeho růst **zvýšená jak aktivní tak pasivní imunita na kořenové patogeny fytoftoroza, fuzarioza a další)**lepší a bohatší květenství, ovoce, kondice, přirozený vzhled
**menší náchylnost na stres vyplývající ze současného prostředí: nevhodné pH, zvýšený výskyt soli, přívalovou vodu, toxické látky.
Vám nabízené firmou MYKOFLOR® podhoubí jsou izolované z kořenů rostlin, rostoucích v nejlepších lokalitách a byly mnohonásobně testovány v Laboratorium Grzybów Mikoryzowych MYKOFLOR®.
Jsou to nejmodernější produkty doporučené Polským Mikoryzowým Sdružením pro amatérské i profesionální využití.
Tyto preparáty jsou přírodním produktem, množení probíhá v laboratorních podmínkách; neobsahuje patogeny ani saprofity mikrobiologicky testováno).
Příbalový leták je v českém jazyce!!!
- Stačí aplikovat jednou za celý život rostliny
- Podhoubí má adekvátní certifikát od:
- PAŃSTWOWY INSTYTUTU UPRAWY I NAWOŻENIA I GLEBOZNAWSTWA w PUŁAWACH
- Pouze podhoubí s certifikátem dává 100% záruku spokojenosti zE zakoupeného originálního podhoubí.
- Podhoubí je možno aplikovat od dubna po ukončení období přízemních mrazíků) minimílní teplota půdy by měla být +10 C do podzimu září až října, dle teplot
- Balení obsahuje 250ml.
Pokuta 50 tisíc za houbaření? Nejcennější hřiby a jejich rizika
„Každý houbař považuje za cennější jiné houby. Projevuje se to například v tom, jaké druhy sbírají raději, nebo podle toho, které vyhodí z košíku, když už nemají další kam dávat. I když je naprosto hrozné vyhodit houbu z košíku,“ vysvětluje mykolog Jaroslav Kryvý.
Už to začalo, houbaři mají žně. Kde teď rostou nejvíc?
Podle mykologa nejčastěji lidé upřednostňují hřiby. „Z košíku raději vyhodí jedlé holubinky, růžovky, babky nebo kuřátka,“ popisuje Kryvý. Jenže jsou i houby, které jsou tak vzácné, že vám za jejich utržení hrozí pokuta dokonce až 50 tisíc korun.
Stopnutá houbařská sezona se znovu rozjíždí. Už rostou všude!
Výborné, leč zakázané
Podívejme se na houby, které jsou jedlé a moc byste si na nich pochutnali, ale jsou zakázané. „Tím chuťově nejlepším by měl být letní lanýž. U nás se už objevil, ale roste spíše na Moravě,“ popisuje mykolog. Jejich chuť je jemná a nedá se přirovnat k ničemu jinému. Za kilogram byste zaplatili na trhu klidně i 30 tisíc, jenže pokuta za sběr je od 5 tisíc do 50 tisíc.
Dále riskujete při sběru: hřibu bronzového, hřibu rubínového, hřibu příveskatého, hřibu mokřadního, hřibu skvrnitého nebo velmi chutného hřibu borového.
Hřib královský je dalším zakázaným ovocem, totiž houbou. Je velmi chutný, a navíc ještě vypadá překrásně. „Ještě ve středověku patřila tato houba výhradně na královský stůl, odtud také název.
V lese jich je tak málo, že můžete houbařit klidně celý život a žádný nenajít. Když se to však už stane, jistě ho poznáte.
Má sytě žlutou nohu a klobouk barvy růžové, ale může přecházet třeba až po fialovou,“ popisuje Kryvý.
Pokutu riskujete, i když budete trhat hřib moravský. Vypadá jako klasický pravák, ale jeho klobouček je oranžovohnědý a jeho noha je často prasklá. „Ten roste nejčastěji na jihu, má moc rád teplo,“ říká mykolog.
Málokterý nepříliš zkušený houbař by sbíral muchomůrku císařskou. „Je sice červená a někdo by si ji mohl splést, ale popravdě je chuťově naprosto skvělá. Roste především v Povltaví a Polabí a její název je opět odvozen od toho, že ji jedli císaři, patřila zkrátka jen těm bohatým. Paradoxně dnes bychom ji spíše ze strachu z vroubků zespod netrhali,“ směje se Kryvý.
Jak se správně chovat při objevení vzácného krasavce v lese?
Jednou správnou stategií je zastavit se v úžasu. Užít si pocit něčeho speciálního. Houbu ze všech stran vyfotit a pak ji skrýt pod listím tak, aby ji neviděl a neutrhl někdo jiný. „Pokud houby utrhnete, dostáváte se do rizika. Pokuty jsou od 500 korun do 50 tisíc.
Může se stát, že vás někdo uvidí a zavolá policii. Pravdou však je, že nejčastěji se nálezci sami nechtěně napráší, když sdílí na sociálních sítích své úlovky. Možná ani nevědí, co za poklad znehodnotili. Je to obrovská škoda.
Tyto klenoty bychom si měli hýčkat a chtít, aby v našich lesích rostly co nejdéle,“ apeluje na houbaře odborník.
A je přece pravda, že v lese roste dost krásných a chutných hub, se kterými nic neriskujeme a můžeme si je klidně do smaženice přihodit bez nejmenších obav a špatného svědomí.
Jak správně utrhnout jakoukoliv houbu?
„Všichni si myslí, že oni to dělají dobře, ale pravdou je, že to zvládá spíše menšina. Pak je to hrůza vidět v lese. Ničí tak, snad nechtěně, celou populaci a hub pak roste méně.
Jak na to tedy správně? Kroutivým pohybem vytáhněte váš úlovek ze země a pak přikryjte podhoubí okolní hlínou či mechem. To aby nevyschlo. Úplně špatně je řezat nad zemí, stejně jako vyrvat i s podhoubím ze země.
Takže žádné vytrhávání a dloubání!
Přehled největších volovin při pěstování hlívy | Český specialista na sadbu hlívy ústřičné
Tyto stránky vlastní houbař a výrobce nejlepší hlívové sadby v ČR Ing. Vlastimil Šavelka. Web je studijní, hlívovou sadbu zde nelze koupit. Šavelkovu hlívovou sadbu lze objednat pouze a jedině v eshopu www.planetahub.cz.
VAROVÁNÍ: Tento článek je výjimečně napsán ironickým až jízlivým slohem. Není to ve zlém úmyslu ani namířeno proti vám. Je tomu tak proto, aby mé sdělení bylo co nejdůraznější, abyste slepé uličky pěstování hub dobře poznali a nevstupovali do nich. Útlocitný čtenář laskavě promine. Bystrý čtenář záměr jistě pochopí.
Za několik let své práce s myceliem a houbami jsem vypozoroval typické chyby začínajících pěstitelů hlívy. Ty jsou často příčinou pěstebního neúspěchu hned v počátku snažení. Tyto chyby se pravidelně a pozoruhodně často opakují. Přitom pěstování hub není nijak složité a vložené úsilí bývá korunováno úspěchem, pokud se ovšem vyvarujete těch největších volovin.
Kutilské supermarkety, hobbymarkety (obi, baumax…) jsou jedny z mála kamenných prodejen, kde se houbové sadby (zejména kolíčkové) nabízejí. Je proto až s podivem, že zvolily poměrně nešťastnou metodu prodeje.
Takovým obchodům totiž více záleží na líbivém obalu, který dobře prodává, než na zachování kvality pěstebního materiálu.
Pod hezkými neprůhlednými barevnými papírovými obaly se můžete někdy setkat se sadbou suchou, starou (viděl jsem expiraci až dva roky, což je při skladování bez chlazení jednoduše absurdní) a nebo dokonce i plesnivou. Přitom je paradoxní, že na začátku (tj. od výrobce) jsou tyto sadby vždy ve 100% kondici a životaschopné.
Vezměte také v úvahu, že houbové sadby jsou pro tyto velkoobchodníky až „tisící“ položkou na skladě, která rozhodně nepatří mezi kasovní trháky. Skladují pak takové sadby v nevhodném prostředí, často velmi dlouho (v teple zavěšené na stojanech, podobně jako semena rostlin).
Pro zachování životaschopnosti se podhoubí musí uvést do „zimního spánku“, tj. chladit na 2-6°C a chránit před přímým slunečním světlem.
I přes tato opatření je doba plné životnosti omezená (kolíčková sadba dobře chlazená max rok a půl, zrnitá sadba max několik týdnů až měsíců).
Houbová sadba je zkrátka živý materiál, nelze ji skladovat jako suchá semena rostlin a pro tento supermarketový typ prodeje se příliš nehodí.
Sadba hlívy z obi pěstební úspěch drobí!
Nákup sadby na internetových aukčních portálech je rizikový ze dvou důvodů – prodávající nabízejí buď úplný nesmysl a nebo někdy dokonce i kvalitní sadbu (většinou nikoli vlastní výroby, ale od jednoho, dvou výrobců z ČR či Polska), ale bez jakékoli schopnosti konzultace a odborné rady, bez dostatečné osobní zkušenosti s pěstováním hub. Příkladem úplného nesmyslu, který jsem nedávno viděl na aukru, byla nabídka asi 20 ks zrnek (což je jedna polévková lžíce) infikovaných hlívou za cenu celého 0,7 litrového balení. Chcete-li si užít trošku trpké srandy, položte takovým prodejcům (nejlépe telefonicky, protože to nemohou googlovat) pár věcných dotazů.
Nákup sadby přímo u výrobce (a nemusí to být nutně u Šavelky – v ČR jsou ještě další dva velmi dobří výrobci kvalitní sadby), to je směrovka která vás vyvede z této slepé uličky.
Tato slepá ulička patří k mým nejmilejším, málokdy NEvypěstujete hlívu ústřičnou tak dobře jako když ji naočkujete na smrkový pařez. Prakticky všechny druhy uměle pěstovaných jedlých dřevokazných hub (s čestnou výjimkou václavky) rostou jen na listnatém dřevě. Chcete-li si pěstební neúspěch opravdu zaručit, naočkujte jakýkoli jehličnan.
Očkuj hlívu do smrku – žádné houby do krku!
| TABULKA VHODNOSTI DŘEVIN PRO PĚSTOVÁNÍ HLÍVY ÚSTŘIČNÉ(a většiny ostatních hub) | |
| dřeviny pro pěstování hlívy zcela nevhodné | všechny jehličnany, akát, dub, habr, švestka, jasan, hrušeň |
| dřeviny dobré | jabloň, třešeň, olše, jeřabina, lípa |
| vynikající dřeviny pro pěstování hlívy | ořešák, buk, bříza, topol |
Často na výstavách musím vyslechnout: „mám takové staré zhnilé peň, tož naň chcu sadit toť tu hlévu“.
Uvažujte – co způsobuje rozklad, hnilobu dřeva? Jedině houby! Co znamená, že peň je „zhnilé“, ještě lépe s dutinou a nejlépe přímo s plodnicemi chorošovitých hub? Ano – hotel je plně obsazen a další hosty nepřijímá, vaše sadba hlívy nemá kam hlavu složit, nenajde životní prostor ani živiny… Zkrátka všechno vybydlely a sežraly choroše.
Zhnilé peň – na hlívu zapomeň!
Skoro každý ví, že podhoubí i plodnice hub jsou z 90% procent tvořeny vodou. Kde má ale hlíva pro svůj život a růst brát vodu ze špalku pět let starého, který vytáhnete z dřevníku a s velkým očekáváním (marným) naočkujete?
Houby a voda jedno jest!
Pokud se přece jen rozhodnete tuto slepou uličku opustit a hlívu opravdu vypěstovat, použijte dřevo (špalek, pařez) listnaté, bez hniloby, čerstvé. Po naočkování ho také správně uložte do stínu a vlhka, více viz návody.
Jako čerstvé chápeme dřevo právě skácené až zavadlé (do 6 měsíců od skácení).
Houby prostě nejsou rostliny: mají jinou buněčnou stavbu, žijí zcela jinak, jinak získávají živiny, mají jiné nároky na světlo, teplo a hlavně vlhkost, pěstitel jinak zachází s reprodukčním materiálem…
Zkuste uplatnit zásady chovu slepic v chovu tropických akvarijních rybek a dosáhnete podobného výsledku jako když budete pěstovat hlívu stejně jako rajčata.
Odložte zahrádkářskou myšlenkovou rutinu a přečtěte si návody na pěstování hub, nebo si v této slepé uličce pěstování hub rovnou pronajměte byt.
Hlína hlívu hatí!
Hlívě naprosto stačí k životu lignocelózový substrát (dřevo, sláma) a dost vláhy. Všechno ostatní je navíc a nebývá to ku prospěchu. Nejvíc nesmyslů se obvykle nadělá při pěstování na slámě. Ovšem asi jen proto, že do špalku či pařezu nelze nic přimíchat. Nepřidávejte do slámy ani hnůj ani průmyslová hnojiva, nemíchejte slámu s hlínou. Dále pak nezapichujte očkovací kolíčky do půdy a do kompostu, nejsou to sazeničky a v kompostu jsou stejně bezradné jako křovák v Dubaji (skromná hlíva zvyklá jen na celulózu je v bohatém kompostu plném dusíku a jiných živin opravdu ztracená). Sadbu nijak nenamáčejte a chraňbůh nespařujte (spařuje se sláma, tedy substrát – nikoli sadba). Nejdříve se raději držte návodu a teprve až získáte zkušenosti, zkuste smysluplně experimentovat.
Houby můžeme pěstovat i doma. Tyto rady zaručeně pomohou
„Kromě žampionů jsou to vlastně téměř výhradně jen dřevní houby, přestože se najdou podnikavci, tvrdící něco jiného,“ říká Ivan Jablonský, který se pěstování hub odborně věnuje už desítky let.
Přečíst článek ›
„Zaznamenal jsem tak třeba inzerát, nabízející sadbu osmi druhů hub v jednom balení – například hřibu smrkového, ryzce pravého či křemenáče osikového.
Objednal jsem si tu ,sadbu‘ a přišel mi sáček s deseti gramy rozmačkané pšenice. Dal jsem ji na agarovou živnou půdu, načež se objevil pouhý náznak růstu podhoubí jakési stopkovýtrusné houby.
Vyrobili jsme z ní sadbu, ze které pak vyrostla malá kolonie podhoubí hlívy ústřičné. Nic víc.“
O pěstování mykorhizních hub se snaží řada pracovišť na světě, ale výsledky stále nejsou dobré. Hlavně proto, že houby žijí v symbióze se stromy – a ta se buduje léta, nelze se k ní dopracovat za pár týdnů. Webové inzeráty, nabízející hřiby či křemenáče rostoucí na zahrádce „ze semene“ proto pomíjejte – jde o klamání zákazníka.
Kupte bloky substrátů hlív a žampionů
Ze zhruba čtvrt milionu druhů hub, které na světě rostou (a z nichž je zatím vědecky zpracováno pouze asi 120 000 druhů) je jich k domácímu pěstování vhodných jen několik desítek.
Roční světová produkce takto pěstovaných hub se odhaduje na 24 milionů tun a je řada zemí, kde jiné houby ani nejedí.
„Pro pěstitele, kteří nemají čas připravovat si sami substrát a shánět k tomu potřebné suroviny, se nabízejí už hotové bloky substrátů hlív a žampionů,“ vysvětluje ing. Jablonský.
„K bloku žampionového substrátu se přikládá i vhodná krycí zemina, takže zbývá jen ho umístit do vhodných pěstebních podmínek. Pro pěstování hlívy se zas mimo jiné nabízí speciální set, obsahující slaměné pelety, sadbu a sáčky. Pelety rozpustíme v horké vodě v ,tlačenkovém‘ sáčku a druhý den vzniklý substrát přiloženými kolíčky naočkujeme sadbou hlívy.“
Přečíst článek ›
Velmi vděčná je houba zvaná límcovka, která se pěstuje na slámě, máčené dva až tři dny ve studené vodě. Pak se naplní do polyetylenových pytlů či založí do pařeniště a osadí sadbou. Stejně můžeme pěstovat i hlívu – ta ovšem vyžaduje spaření slámy vřelou vodou.
„Širokou škálu dřevních hub můžeme snadno pěstovat na špalcích dřeva,“ pokračuje Jablonský. „Pro každou je ale třeba použít vhodný druh dřeva. Obecně není vhodné dřevo jehličnatých stromů. Pro pěstování dřevních hub je nejlépe použít dřevo čerstvé ze stromů pokácených v době vegetačního klidu. To starší vysychá a pak nemůže být osídleno myceliem pěstovaných hub.“
Čerstvě pokácené dřevo je dobré očkovat především na jaře či v předjaří. Sadba se vkládá do vyvrtaných otvorů nebo zářezů, případně na řezné plochy špalků. Důležité je, aby bylo dřevo během prorůstání ve vysoké vlhkosti – třeba ve vlhkém sklepě nebo zabalené do polyetylénových pytlů či fólie.
Na sadbu s čistýma rukama
Jaké jsou nejčastější nástrahy, jež číhají na nezkušeného pěstitele hub? „První chybou bývá skutečnost, že si pěstitel pořádně nepřečte návod, který je u sadby vždy přiložen,“ dozvídáme se.
„Nejběžnější chybou pak bývá volba nevhodného dřeva. Pěstitel sáhne po dřevu starém, suchém anebo dokonce po starých pařezech, které už ovládly jiné dřevokazné houby.
“ V takovém případě lze věc zčásti napravit, když ne úplně čerstvé dřevo na pár dnů namočíme do vody. Několik let starému dřevu ale nepomůže ani tato operace.
Přečíst článek ›
Další chybou bývá špatný postup očkování. To se nejčastěji děje vložením kolíčku s myceliem do vyvrtaného otvoru. V případě příliš velkého průměru otvoru má mycelium se dřevem horší kontakt a rychle vysychá.
Proto musí být kolíček do otvoru zaražen těsně (pro udržení vlhkosti se osvědčilo i následné zalepení otvoru voskem).
Důležité je také zabránit infikování podhoubí – se sadbou vždy manipulujme čistýma rukama a dbejme, aby očkovací otvory nebyly znečištěny například zeminou.
Nepříjemnou chybou je nedostatek vlhkosti při růstu podhoubí. To se pak vyplatí třeba zabalit špalek do PE či strečové fólie nebo ho v PE pytli postavit na cihlu zalitou vodou.
K pěstování hub jsou velmi vhodné pařezy čerstvě poražených listnáčů. Z těch může naočkovaná houba žít a dávat výnos po několik let. „I tady je ale třeba zachovat vlhkost – nejlépe tak, že naočkovaný pařez zakryjeme několika vrstvami papíru, fólií a zeminou,“ upozorňuje ing. Jablonský.
„Tím jej také ochráníme před prudkými změnami teplot. Je při tom ovšem zapotřebí dát pozor na mravence, kteří si na myceliu naočkované houby rádi pochutnají. V případě potřeby proti nim musíme klást vhodné nástrahy.
Některé houby pak na měkkém dřevu (topol, bříza) plodí zhruba tři roky, zatímco na tvrdém (dub, buk, habr) až pět let.“
Máme raději ty z lesa
Odborníci odhadují, že ve světě se ročně vypěstuje zhruba jeden kilogram hub na jednoho obyvatele planety.
V rámci Evropské unie ovšem žijí větší labužníci: tady je průměrná spotřeba pěstovaných hub 2,5 kilogramu na osobu a rok plus vcelku zanedbatelné množství hub z lesa (v německy hovořících zemích jsou třeba oblíbené lišky/kuřátka).
U nás je ovšem poměr obrácený – ročně každý sníme jen 0,4 kg pěstovaných hub, ale z lesa si přineseme více než dvě kila hub na osobu. Podle vyhlášky je u nás 54 druhů jedlých hub, které je možné i prodávat (plus devět druhů holubinek pouze pro průmyslové sušení).
Pěstovaných hub zná příslušná právní norma 22 druhů – od žampionu či kukmáku sklepního a líhovce moučného přes hlívy až po korálovce ježatého. V praxi se ale pěstují hlavně hlívy, Jidášovo ucho, šiitake a žampiony.
Slimáci mají houby také rádi
Pokud chcete získat spolehlivý výnos hub, zkuste hlívy – jak ústřičnou, tak případně i plicní nebo citronovou. „Hlívy jsou méně náročně na použité dřevo,“ vysvětluje ing. Jablonský.
„Někteří zahrádkáři používají i pytle se štěpkou z čerstvých větví po průklestu ovocných stromů a keřů.
Dají ji do pytlů, prolijí vřelou vodou, následující den přebytečnou vodu vypustí a naočkují sadbu hlívy.“
Při troše trpělivosti můžeme snadno vypěstovat i oblíbenou houbu šiitake. Na jaře naočkujeme odseknuté větve dubu nebo buku kolíčky s podhoubím a otvory zalepíme voskem. Podhoubí pak prorůstá až do příštího jara. Ale pozor – v Japonsku, vlasti této houby, je vyšší vlhkost, a tak musíme naočkované větve udržovat ve vlhku.
Přečíst článek ›
Mezi další houby, jež můžeme na zahrádce pěstovat na špalcích či slaměných peletách, patří třeba polnička topolová, Jidášovo ucho, penízovka nebo hnojník obecný. „Jediným problémem jsou tu hnědí slimáci,“ mračí se pěstitel. „Proti nim doporučuji klást speciální návnady.“
Na jaře a na podzim je možné naočkovaný materiál umístit i do skleníku nebo fóliovníku – teplota však nesmí překročit 25 °C. „Nejspolehlivější je zařídit si pěstírnu v nějaké malé hospodářské stavbě nebo ve sklepě,“ popisuje ing. Jablonský.
„Základem ovšem je, abychom tam mohli udržovat optimální teplotu, vlhkost a podle potřeby větrat.
Někteří pěstitelé si už nyní pomáhají tím, že do pěstíren instalují zařízení pro automatické hlídání teploty a ovládání větrání podle časového spínače.“
Není pravda, že…
- Na houby se nesmí pít alkohol (s výjimkou některých druhů hnojníků).
- Okousaná houba je jedlá.
- Jídla z hub nelze jíst druhý den (záleží na jejich uchování).
- Dlouhé vaření zničí všechny jedy (platí jen u některých hub).
- V houbách jsou těžké kovy a radioaktivní látky (platí jen pro některé druhy a některá stanoviště).
Přečíst článek ›
Jak houby uchovat?Nakrájet a šup s nimi do mrazáku? Ne, tak jednoduché to není. Pokud si chcete na houbách opravdu pochutnávat celý rok, doporučuje se několik základních postupů, jak je skladovat. Houby zpracujte co možná nejrychleji po sběru. Nesmírně důležité je konzervovat jen zdravé plodnice bez červů a dalších vad. Pokud je houba plesnivá, nestačí příslušný kousek odkrojit – raději ji celou vyhoďte.
SUŠENÍ: Houby očistěte a podélně nakrájejte na tenké plátky, sušte je na suchém a dostatečně větraném místě. Pokud je dosušujete v troubě, je vhodné ji kvůli zničení hmyzích zárodků na cca pět minut zapnout na 80 °C. Zvlášť za sychravého počasí, kdy jsou houby nasáklé vodou, je po nakrájení dejte do trouby hned.
Teplotu nejdřív nastavte na zhruba 30 °C, aby se houby nezapařily, pak zvyšte na 50 °C a dosušte je. Důležité je houby občas převrátit (dvířka trouby je dobré nechat pootevřená, aby mohla unikat pára). Pokud použijete sušičku, půjde vše rychleji a navíc v houbách zůstane jen malé procento vody, takže výrazně snížíte nebezpečí plesnivění.
Usušené houby uložte do dobře těsnící nádoby, aby se k nim nedostala vlhkost. Vydrží vám tak i několik let.
MRAZENÍ: Mrazit můžeme houby syrové i tepelně upravené, ale vhodné je alespoň krátce uvařit větší kusy (nejsou pak „patlavé“). Nesmírně důležitý je dokonale utěsněný obal, aby pach hub neovlivnil mikroklima v mrazáku. Houby by se měly každopádně spotřebovat do půl roku, aby byl kulinářský zážitek opravdu hodnotný.
ZAVAŘOVÁNÍ: Houby důkladně očistíme, menší necháme celé nebo rozpůlíme, větší pokrájíme. Vaříme je 15 až 20 minut v mírně osolené vodě.
Sklenice ponoříme do vody o teplotě 100 °C alespoň na půl hodiny, čímž je zbavíme bakteriálních zárodků. Poté houby scedíme a propláchneme teplou vodou. Po vychladnutí houby naskládáme do skleniček a zalijeme vychladlým nálevem.
Je třeba dát pozor na dobré utěsnění víčka, aby se dovnitř nedostal vzduch.
IVO BARTÍK