Dietní policie radí, pátrá, informuje

sobota, 13. června 2020, 18:00ZprávySpolečnost

Ničivá povodeň zasáhla v Šumvaldu na Olomoucku a v jeho v místní části Břevenec téměř 280 objektů, upřesnil dnes starosta obce Josef Šenk. Na obecním majetku jsou škody i nadále odhadovány na 250 milionů korun a stejná částka je zatím vyčíslena i…

sobota, 13. června 2020, 14:00ZprávySpolečnost

Domácí mazlíčci často doprovázejí své majitele na cestách. Pokud je berete s sebou autem, platí pro vás především povinnosti stanovené zákonem na ochranu zvířat proti týrání a zákonem o provozu na pozemních komunikacích. Jak správně a bezpečně…

sobota, 13. června 2020, 13:00ZprávyDopravaSpolečnostOlomoucko

Olomoucký primátor Mirek Žbánek bude nově ke krátkým pracovním cestám používat elektromobil, který město pořídilo v rámci projektu „Ekomob- čistá mobilita“, financovaného ministerstvem životního prostředí.

pátek, 12. června 2020, 18:00SpolečnostJeseníky

V Jeseníku, který je jedním z pěti měst Česka, kde bude od druhé poloviny příštího roku vysokorychlostní síť páté generace (5G), ji využijí například i k testování aplikace určené pro péči o seniory. Ošetřovatelé se díky ní zvládnou postarat o…

pátek, 12. června 2020, 15:00SpolečnostOlomouckoKultura

Statutární město Olomouc přistoupilo k úpravě svého tržního řádu. Tím je nařízení číslo 7 z roku 2013, které je nově doplněno o odstavec, jenž zakazuje pochůzkový prodej a poskytování služeb na Svatém Kopečku a v části Droždína v okolí před…

pátek, 12. června 2020, 10:30SpolečnostOlomoucko

Od začátku týdne pomáhají hasiči občanům ze zatopených obcí na Uničovsku, které v noci z neděle na pondělí postihly bleskové záplavy. Odváží se naplavený materiál a bahno těžkou technikou na skládky. Hasiči také pomáhají s čerpáním studní,…

pátek, 12. června 2020, 09:00SpolečnostOlomoucko

Kvalita vody v koupacích nádržích v Olomouckém kraji, které sledují hygienici, je v pořádku. Bez obav se tak mohou lidé vydat o víkendu, kdy mají teploty dosáhnout letních hodnot, k Plumlovské nádrži u Prostějova i na štěrkopísková jezera…

čtvrtek, 11. června 2020, 22:00Společnost

Absurditou roku 2020 zvolili podnikatelé tři sazby DPH na pivo. Na druhém místě je žádost o potvrzení školy, když stát všechny školy zavřel. Třetí skončila povinnost platit rozhlasové a televizní poplatky v zavřených hotelech. Výsledek ve středu…

čtvrtek, 11. června 2020, 21:00SpolečnostOlomoucko

Více než dvě stovky domácností na Uničovsku a Šumpersku je zasaženo povodněmi. Organizace Člověk v tísni se zapojila do pomoci postiženým občanům a na místě má několikačlený tým, který zjišťuje akutní potřeby a poskytuje zasaženým rodinám…

čtvrtek, 11. června 2020, 18:00SpolečnostOlomouckoProstějovsko

Módní policie na stránkách bulváru ví vždycky přesně, jak se obléknout a jak se znemožnit. Naše Dietní policie si naopak neuzurpovala právo vědět nejlíp, jak zdravě žít.

Autor: Archív Tomáše Baldýnského

Zdravý životní styl podle Tomáše Baldýnského?

V seriálu rozhovorů jsme mapovali životní styl známých osobností, lidí, na něž je díky jejich profesi vidět, a mohli ho porovnávat s našimi návyky. Některá zjištění překvapila – například fakt, že řada zpovídaných toho moc nenaspí. A vlastně i to, že vesměs žijí dost zdravě – i když si to často sami nemyslí.

Na úvodní otázku „Žijete zdravě?“ zaznělo od 22 zpovídaných v různých variantách jedenáctkrát „Ne“. Juraj Kukura hned ještě doplnil: „Žít zdravě je strašně nudné.“ O svém zdravém způsobu života je naopak přesvědčeno deset lidí. A ten jeden zbývající? „Neprožívám to,“ říká Alexandr Hemala. „Zaplať pánbůh, že vůbec žiji.“

Zkuste si i vy odpovědět na otázky Dietní policie:

Myslíte si, že žijete zdravě?

Kolik hodin denně v průměru spíte?
Pijete kávu a alkohol?
Kouříte?

Vybíráte si jídlo podle toho, jestli je zdravé, nebo ne? Jíte pravidelně? Sledujete, zda potraviny obsahují nějaké konzervanty a další chemické látky?
Když vám není dobře, jdete hned za lékařem, nebo se to snažíte řešit sami? Chodíte na preventivní prohlídky?
Sáhnete hned po lécích, dáváte přednost bylinkám a alternativní medicíně?

Jakým způsobem relaxujete?
Jak jste na tom se sportem a pohybem?
Jak dlouho myslíte, že tady ještě budete?

A otázka na závěr: Jste spokojeni se svým životním stylem?

Jedenáct zpovídaných odpovědělo na poslední dotaz kladně. A jaké byly další odpovědi? Co jsme se dozvěděli o životním stylu známých lidí a snad potažmo i o tom našem?

Ideál? 12 hodin spánku

Autor: SXC

K největším spáčům patří Tomáš Cikrt, který nejraději spí dvanáct hodin denně. I když přiznává, že nejčastěji je to osm. Spánek řadí mezi své tři hlavní opory zdravého životního stylu: dobrý spánek, dobrá čokoláda a dobrý sex.

Rádi si pospí také Eva Jurinová, Jan Šibík, Jiří X. Doležal, Kateřina Kalistová či Zuzana Bubílková.

Naopak pouhé čtyři hodiny postačí Jaromíru Noskovi, Juraji Kukurovi a z nutnosti kvůli dítěti také Evě Decastelo.

Průměrně naspí naši zpovídaní celkem normálních 6,8 hodin denně.

Bez cigaret je život smutný

Autor: SXC

Ze 24 zpovídaných jich v současné době kouří 9. Dušan Klein holduje dýmkám, jichž se vzdal pouze krátce po infarktu. Nejvášnivější kuřačkou je Kateřina Fričová, která zdolá dvě krabičky za den a je také autorkou výroku v titulku, a J.X. Doležal s paklíkem tabáku a 3–5 g marihuany denně.

Nikotin opustilo z nejrůznějších důvodů 6 lidí, osm nekouřilo nikdy – až na nějaké ty ojedinělé pokusy v mládí.

Kávu vlastně nesnáším… i když ji piju

Autor: SXC

„Dělají všichni divadelníci a filmaři. Nejsem žádný kávičkář, nedokážu si ji vůbec vychutnat. Prostě to dělám jen proto, že ji pijí jiní,“ říká Juraj Kukura.

Žádné velké nadšení pro kávu neprojevil nikdo, rekordmanem ve spotřebě je Tomáš Baldýnský: „Když jsem hubnul a drasticky omezil příjem prakticky čehokoli, kafe bylo jednou z mála věcí, které jsem si mohl dávat, i když neslazené.

Tenkrát jsem pil kávu opravdu hodně, třeba desetkrát denně.“ Teď už si kávu dává tak třikrát denně, což je také zhruba maximální denní spotřeba ostatních, častěji si kafe – a to hlavně rozpustné – zalévají jednou až dvakrát za den.

Pivo – nejlepší, co si můžete dát po sportu

Autor: SXC

Budete mít zájem: Přesvědčil mě, že jsem hadr na podlahu

V národě vyhlášených pivařů možná překvapí, že přednost pěnivému moku dávají pouze dva.

„Jsem spíš pivař. Jen jednou za čas, ale potom to stojí za to,“ říká Oldřich Navrátil.

„Jako rodilý Západočech jsem přilnul k pivu a myslím si, že je to to nejlepší, co si můžete dát po sportu,“ domnívá se Jaromír Bosák.

Největší spotřebou se mohl pyšnit Otakar Černý: „Nejsem abstinent. Bývalo to ale horší, pil jsem hodně piva. Třeba deset za den, ale rozložených do celého dne, ne najednou. Občas jsem si dal panáčka. Teď jsem přešel na víno a toho vypiji denně tak dvakrát dvě deci. Někdy ale mám pivní den a dám si třeba tři plzně.“

Alexandru Hemalovi chutná koňak, Tomáš Baldýnský nepohrdne několika panáky, Eva Jurinová když už, tak volí slivovici nebo whisky, ale má ráda i moravská vína. Dobré víno uvádí i většina ostatních, tvrdý alkohol láká málokoho.

Všichni popíjejí tak decentně, až se tomu nechce věřit, jen Jaromír Nosek přiznává: „S alkoholem je to ostřejší. Většinou zůstávám po představení v divadle a tam se obvykle propijeme do rána. Zlepšuje mi to náladu.“

Jídlo? Jak to vyjde

Autor: SXC

Tak by se dala shrnout nejčastější odpověď na pravidelnost ve stravování. Obvykle jíme, na co máme chuť a kdy na to máme chuť, nebo podle času.

I když ženy se snaží o větší pravidelnost a také více hlídají, co jedí, ať už s ohledem na zdraví nebo na postavu.

„Miluji jídlo, dobré jídlo,“ vyznává se Kateřina Cajthamlová. „Jím pravidelně a hlídám zdroje potravin.“ K poznání, že jídlo je úžasná věc, dospěl s věkem i Juraj Kukura.

„Před třemi dny koupil jablko, a nevěděl jsem, jak se to jí. Jestli od stopky nebo naopak, a tak jsem ho nejdřív zabil,“ žertuje na úkor tzv. zdravé stravy Jaromír Nosek.

„Zdravé? Co to znamená? Jako že to smrdí?“ přidává se J.X. Doležal.

K lékařům se nikdo nehrne…

Autor: SXC

Sice více než polovina ze zpovídaných absolvuje pravidelné prohlídky, alespoň zubaře si málokdo dovolí vynechat, ale jinak zní téměř jednohlasně: „K doktorovi jdu, až když je to naprosto nutné“.

„Doktory nenávidím,“ tvrdí dokonce Jaromír Nosek. „To už musí být hodně špatné.“ „Nejdřív na to kašlu několik let, a pak běžím s prosíkem k doktorovi a omlouvám se,“ popisuje podobné praktiky Tomáš Baldýnský.

„Protože znám dobře české zdravotnictví, poměrně se bojím jít k doktorovi,“ říká Tomáš Cikrt. „Jít na „blind“ k nějakému doktorovi není dobré. Samozřejmě vím, kde jsou skvělí lékaři, ale ti nejsou všude.

Když v daném oboru znám nějakého specialistu, jdu k němu. Máme řadu špičkových doktorů, ale to jsou takové ostrůvky a vy jste parašutista, který padá v mlze a neví, jestli dopadnete na ten ostrov, nebo do vody, kde vás sežerou žraloci.

Jít naslepo k nějakému doktorovi bych se bál.“

…a léky moc neužívá

Autor: SXC

„Nedá se říct, že bych byla nějaký fajnšmekr na léky,“ říká třeba Zuzana Bubílková. “Když mi je někdo předepíše, beru je, ale jinak moc ne.“

Kateřina Fričová se přidává: „Spíš počkám, než to přejde. Moc léků do sebe necpu. Léčená chřipka trvá týden a neléčená sedm dnů.“

Homeopatikům věří například Kateřina Cajthamlová nebo Jolana Voldánová: „Nevím, zda nefungují na principu „víra tvá tě uzdravila“, nebo jestli je jejich efekt skutečný. Ani mě to upřímně řečeno nezajímá, ale na naši rodinu homeopatika docela fungují. Po prášku ale sáhnu třeba ve chvíli, kdy mě bolí hlava.“

V oblibě jsou také bylinky, čaje, čínská medicína. Hrdinou alternativní medicíny je ovšem Míra Bosák: „Léčím podle čarodějnických receptů, protože moje matka je regulérní čarodějka přes energie a masti. Naši předci věděli, proč to dělají a k čemu ty bylinky jsou. Dnes jsme přecpaní různou chemií, a přitom by opravdu stačilo dojít někam do lesa nebo na pole a udělat si z bylinek mast.“

Kdo tu bude nejdéle?

To samozřejmě nevíme a nevědí to ani naši zpovídaní. Jaké jsou ale jejich domněnky a přání?

Alexandr Hemala: „Netroufám si odhadnout. Zaplať pánbůh, že vůbec žiji. Můžeš tady být sto let, ale může tě to taky klepnout, a můžou stát okolo tebe čtyři sanitky a pětadvacet kardiologů a nikdo ti nepomůže. Tak si vyberte.“
Alice Nellis: „Doufám, že tady budu tak dlouho, jak bude potřeba.“
Barbora Kroužková: „Budu tady ještě docela dlouho.“

Dušan Klein: „Už teď jsem dlouhověký.“
Eva Decastelo: „Když to dotáhnu do šedesátky, budu hodně šťastná.“
Eva Jurinová: „Každý den si připouštím, že zítra mohu umřít.“

Jan Šibík: „Hrozně rychle to uteklo. Ještě bych toho chtěl hodně stihnout. Chtěl bych tady být dlouho, ale zároveň bych chtěl fungovat. Ne abych byl upoutaný na lůžko, to by pak bylo na nic.“
Janis Sidovský: „Tak dlouho, abych stihl cestu na Aljašku a možná se i odstěhovat někam k moři.“
Jaromír Nosek: „Těžko říct. Vidím se zvenku a jenom si říkám, jak to asi vypadá uvnitř. Bylo by asi rouhání k tomu cokoli říct. Viděl jsem v televizi pořad, kde takový podivný pán říkal, že za třicet let už bude úplně normální žít do 150 let. Myslím si, že se to díky medicíně trošku protáhne, ale člověk nikdy neví. Když si vezmete, že Kájovi Saudkovi zaskočil rohlík a skončil v kómatu, tak mu nějaká moderní medicína může být úplně fuk. Snad si užiju důchod.“

Jiří X. Doležal: „No tak za takové blbé období považuji tu sedmdesátku, tam jde spousta lidí najednou do háje – ať už do smrti, nebo do demence. Ale jsou lidi, co vydrží mnohem déle. Doufám, že se tu ještě nějakou dobu zdržím.“
Jolana Voldánová: „Myslím, že tady ještě nějakou chvíli vydržím. Líbilo by se mi, kdybych odešla na vrcholu sil. V opačném případě, děkuji, nechci.“
Josef Pejchal: „Člověk musí být připravený skončit kdykoli, a být vyrovnaný s tím, co udělal. Myslím, že to tak je dobře. Neměli bychom si nárokovat být tady třeba o minutu déle. Každý to máme nějak vyměřené a je to tak dobře.“

Juraj Kukura: „Chtěl bych tu být tak dlouho, dokud budu zdravý. Nechtěl bych tu být, kdybych byl odkázaný na jiné a svojí existencí bych je obtěžoval. Zkrátka bych nerad slintal na vozíku.“
Kateřina Cajthamlová: „Mám v plánu být tady minimálně do pětadevadesáti. Takže jsem v podstatě v polovině života, a od malička jsem si přála být důchodce. Hrozně se mi líbí univerzita třetího věku. Kdysi jsem měla být architekt, takže si myslím, že si tu architekturu tímto způsobem udělám. Těším se na to.“
Kateřina Fričová: „To nevím. Dlouhověkost v rodině nemám, to je pravda. Ale to taky neřeším.“

Kateřina Kalistová: „Doufám, že dlouho, alespoň než budu mít dospělou dceru. To by mi stačilo. Možná bych brala, kdybych se dožila takového věku, jako moje babička, která zemřela v 86 letech přirozenou smrtí. To by mi vyhovovalo.“
Martin Veselovský: „Pevně se snažím nad touto otázkou nikdy nepřemýšlet, abych náhodou nedohnal sám sebe do nějakého stavu, který by nebyl řešitelný.“
Oldřich Navrátil: “Jo, to se musíte zeptat někoho jiného, toho nahoře. Bohužel. Na to vám nemůžu odpovědět, protože nevím.“

Otakar Černý: „Chtěl bych tady být pořád, ale nevím, jestli mi to vyjde. Zase se vrátím k citátům. Jeden velikán na smrtelné posteli prohlásil: „To je špatně. Já jsem myslel, že budu žít věčně. Co teď?“ A to je i můj slogan.“
Tomáš Baldýnský: „Nevím, no. Obávám se, že moje matka mě přežije a zpráva o mé smrti ji zastihne, až jí bude dvaadevadesát a bude cvičit pilates nebo bude někde na surfu.“
Tomáš Cikrt: „Doufám, že vydržím alespoň do šedesátky, byl bych rád do sedmdesátky a překvapený bych byl u osmdesátky. Ale člověk má žít pod úhlem věčnosti a moc nemyslet na to, kolika let se dožije, spíš aby to stálo za to.“

Zuzana Bubílková: „Ráda bych tu byla alespoň tak dlouho, dokud si nevyberu to, co jsem zaplatila státu na daních.“

Budete mít zájem: Jak doplnit vápník bez mléka

Nejvíc si ale věří Míra Bosák: „V tomhle jsem v naprosto v klidu, protože jsem si dal jednoznačný cíl, že tu budu do 120. Takže mám vystaráno.

Třetina života je sice v háji, no ale co mi zbývá… Jediné, co mě na tom štve a co říkám všem kamarádům, že budu muset chodit oprašovat ty jejich hroby. Zabere to příšerně času, mohl bych se věnovat něčemu užitečnějšímu. Ale myslím, že se s tím docela dobře vyrovnám.

Říkám to i ženě, ta to neslyší ráda: až jeden z nás dvou umře, bude mi strašně smutno. Do těch 120 let to vidím jako základ a pak se uvidí.“

Přejeme Jaromíru Bosákovi i všem ostatním, ať se jim vyplní nejoptimističtější přání. Dlouhý a spokojený život přejeme i vám, a občas si vzpomeňte na slova MUDr. Jana Hnízdila, který se ujal komentování rozhovorů Dietní policie: „Z praxe vím, že jak člověk žije, tak také stůně.“

Všechny rozhovory najdete v seriálu DIETNÍ POLICIE

Každý rok se pohřešuje několik tisíc dětí. Jejich osudy připomíná „Pomněnkový den“, který připadá na 25. května

Dne 25. května si celý svět připomíná Mezinárodní den pohřešovaných dětí. Takzvaný „Pomněnkový den“ připomínající osud pohřešovaných dětí se zrodil v USA, Česká republika se zapojila poprvé v roce 2004.

Symbolem je pomněnka (slovensky „nezábudka lesná“, německy „das Vergissmeinnicht“ a anglicky „forget-me-not“ – poslední dva doslovně „Nezapomeň-na-mne“). K problematice pohřešovaných dětí vytvořilo Ministerstvo vnitra ve spolupráci s Policií České republiky projekt „Pomozte mě najít“. Na webových stránkách projektu www.pomoztemenajit.

cz jsou uveřejněny podrobnější informace, včetně možnosti stažení preventivně informačních materiálů a zhlédnutí animovaného filmu „Zůstaň v bezpečí se Simonem“.

Dalším společným projektem je „Národní koordinační mechanismus pátrání po pohřešovaných dětech“, který se aktivuje při pátrání po „dítěti v ohrožení“. Systém umožňuje bezprostřední zapojení sdělovacích prostředků, a tím i široké veřejnosti do pátrání. Právě rychlost sdílení informací je při záchraně pohřešovaného dítěte klíčová (viz pátrání o pohřešovaných osobách).

Čeští policisté pátrají každý rok po několika tisících dětí a po téměř dvou desítkách pohřešovaných dětí v ohrožení. Ve spolupráci s hromadnými sdělovacími prostředky a širokou veřejností věnují každému případu velkou pozornost, a i díky tomu je úspěšnost pátrání vysoká.

Velkým pomocníkem v dané oblasti je rovněž výstražný systém AMBER Alert, který upozorní na pohřešované dítě v celé Evropě, a umožní tak rychlou a efektivní mezinárodní spolupráci. Mezinárodní nezisková organizace AMBER Alert Europe vytvořila síť policejních expertů zabývajících se problematikou pátrání po pohřešovaných dětech.

Předsednictví této sítě expertů náleží od května 2018 do května 2020 Policii ČR.

K letošnímu „Pomněnkovému dni“ připravila Policie ČR ve spolupráci s odborem prevence kriminality Ministerstva vnitra, vedle dalších aktivit, informační interaktivní kampaň pro žáky základních škol.

Konkrétně se při ní uskuteční besedy s policejními specialisty z odboru pátrání úřadu služby kriminální policie a vyšetřování, při kterých se budou mimo jiné promítat videospoty.

Cílem těchto aktivit je zvýšit povědomí o tématu „dítěte v ohrožení“, a napomoci tak k urychlení pátracích akcí, a především k ochraně lidského života a zdraví.

Základní pravidla bezpečného chování pro děti:

vždy by si měl informovat rodiče o tom, kam jdeš a s kým a požádat je o svolení,
neměl by ses venku pohybovat sám, vždy je lepší mít doprovod kamaráda nebo dospělé osoby,

neměl bys přeceňovat své síly, zbytečně riskovat, nechat se „vyhecovat“ kamarády k tomu, abys podstoupil něco, co by mohlo skončit nešťastnou náhodou, ohrozit tvé zdraví nebo život,
jestliže se někdo pokusí tě odvést někam proti tvé vůli, snaž se dostat se od něj pryč, ať už za použití křiku, kopání nebo jiných metod,
pokud si tě někdo bude chtít vyfotografovat, máš právo říct „NE“ a informovat o tom své rodiče nebo jinou důvěryhodnou dospělou osobu,

nikdy nestopuj, nenastupuj do auta k žádné osobě (ať už známé či neznámé), nemáš-li předem daný souhlas rodičů,
v případě, že se ztratíš rodičům na veřejně přístupném místě, nepátrej po nich sám a co nejdříve vyhledej uniformovaného policistu či strážníka nebo jinou důvěryhodnou osobu (prodavačka v obchodě, maminka s dětmi,…) a řekni jim, že jsi se ztratil a potřebuješ pomoct najít rodiče,
zapamatuj si základní bezplatné linky tísňového volání, na které se můžeš obrátit 24 hodin denně, 7 dní v týdnu (158 – Policie ČR, 155 – Zdravotnická záchranná služba, 150 – Hasičský záchranný sbor ČR, 156 – Obecní policie, 112 – Jednotné evropské číslo tísňového volání).

Jak se bezpečně dostat do školy?
Následuj medvídka Amber a dozvíš se to.

Budete mít zájem: Prirodni Leky Na Vysoky Tlak?

Jak předejít situaci, že se dítě ztratí či se stane obětí trestného činu?

Komunikujte se svým dítětem, zajímejte se o jeho problémy, naslouchejte mu, vnímejte změny v jeho chování,
mějte vždy přehled o tom, kde a s kým se vaše dítě nachází, mějte přehled o jeho denních aktivitách,

vysvětlete dítěti klidným a přiměřeným způsobem (v závislosti na jeho věku) jaká nebezpečí ho mohou potkat a jak jim může čelit, na koho se může obrátit s žádostí o pomoc,
dítě by mělo znát základní linky tísňového volání (112, 158, 155, 150, 156),
učte děti, aby věřili svým vlastním pocitům, ujistěte je, že mají právo říct kdykoliv „NE“, jestliže cítí, že není něco v pořádku,

vždy velmi dobře zvažte, komu své dítě svěřujete a tyto osoby si náležitě prověřte (např. chůva),
pro případ zmizení dítěte mějte k dispozici (nejlépe vždy při sobě) aktuální fotografii vašeho dítěte.

Krátký spot “Jak přispět k tomu, aby byly Vaše děti během prázdnin v bezpečí”

Dojde-li ke zmizení vašeho dítěte…

kontaktujte policii na kterékoliv policejní služebně nebo na lince tísňového volání 158 ihned, jakmile zjistíte, že se vaše dítě ztratilo, vyvarujte se pozdního oznámení, rozhodovat mohou i minuty,
v závislosti na věku dítěte prohledejte všechna místa, kde by si dítě mohlo hrát nebo kde by mohlo usnout, uvědomte si, kdy a kde jste jej viděli naposledy, i malé dítě je schopno ujít několik kilometrů,
poskytněte policii detailní popis vašeho dítěte včetně oblečení a zvláštních znamení (jizvy, tetování, mateřská znaménka), předejte policii aktuální fotografii vašeho dítěte v odpovídající kvalitě, informace o jeho zdravotním stavu a užívaných lécích,

informujte policii o okolnostech zmizení dítěte, kdy a kde, popř. s kým jste jej naposledy viděli,
policii uveďte jen pravdivé a nezkreslené informace, v žádném případě informace nezatajujte, i sebemenší detail může být významný pro pátrání včetně změn v chování dítěte před jeho zmizením,
zamezte přístupu sousedů, známých a dalších osob mimo rodinu do domu nebo bytu, odkud se dítě ztratilo do doby, než policie provede šetření na těchto místech,

buďte neustále na příjmu, aby vás policie mohla bez problémů kontaktovat,
pohřešování dítěte představuje pro každou rodinu velké psychické trauma, máte proto možnost využít služeb policejního psychologa, nebojte se také kontaktovat neziskové organizace pomáhající lidem v obtížných životních situacích či linky důvěry (viz kontakty – sekce „psychosociální pomoc pro rodiny pohřešovaných dětí“).

Národní koordinační mechanismus pátrání po pohřešovaných dětech (dále jen NKMPPD)

NKMPPD byl vyvinut za účelem rychlého a úspěšného nalezení pohřešovaných dětí, který počítá se zapojením široké veřejnosti do pátrání a také se zajištěním potřebné psychologické podpory rodinám pohřešovaných dětí. Základem systému je pátrací činnost Policie ČR. Při rozsáhlých pátracích akcích v terénu je rovněž zapojován integrovaný záchranný systém (IZS). Systém jako celek není založen na konceptu vytváření nových institucí, ale na lepším využití existujících mechanismů spolupráce mezi zainteresovanými subjekty, na efektivním využití existujících komunikačních kanálů a koordinaci odpovědných orgánů.

O aktivaci mechanismu a zařazení dítěte do něj rozhoduje Policie ČR na základě stanovených kritérií, přičemž systém není určen pro dobrovolné útěky z domova či z ústavního zařízení.

Vždy se posuzují konkrétní okolnosti případu, samotný vývoj pátrání po pohřešovaném dítěti.

Konečné rozhodnutí, zda bude systém aktivován, náleží příslušnému pracovníkovi služby kriminální policie a vyšetřování zodpovědnému za pátrání, na základě stanovené metodiky a spolupráce se specialisty po linii mládeže a násilné trestné činnosti.

Podmínky pro přenos informací od Policie ČR k médiím vytváří nově upravená aplikace „pátrání po osobách“.

Aplikace umožňuje nejen médiím, ale i všem občanům přihlásit se e-mailem nebo RSS kanálem k odběru novinek (upozornění o zveřejnění/aktualizaci/stažení záznamu o pohřešovaném dítěti na webu Policie ČR). Na tuto aplikaci se můžete přihlásit přímo prostřednictvím těchto webových stránek.

V současné době je do projektu zapojeno celkem 10 médií (Česká televize, TV Prima, TV Barrandov, Český rozhlas, Rádio Impuls, Frekvence 1, Aktuálně.cz, Česká tisková kancelář, zpravodajský web TN.CZ a Týden.

cz), společnost GOPE Systems, a.s., evropská platforma pro pohřešované děti AMBER Alert Europe, organizace Cesta z krize, z.ú. a organizace Aplikace Echo, z.s. Více informací o spolupracujících partnerech zde.

Dosavadní zkušenosti a průběžná vyhodnocení ukazují, že systém je efektivní a splňuje účel, pro který byl zřízen. V doporučení Výboru OSN pro práva dítěte ze 17.

června 2011 je NKMPPD přímo označen jako jeden z několika progresivních počinů České republiky v rámci plnění závazků plynoucích z Úmluvy o právech dítěte a Opčního protokolu k Úmluvě o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů.

Poznatky z praktického využívání systému jsou s ohledem na svoji závažnost také dále zapracovávány do interních předpisů Policie ČR.

Informační materiály:

Informační leták linky pro rodinu a školu
Schéma NKMPPD
Počet pátrání (2010 – 2018)
Bezpečná cesta do školy
Co dělat, když se moje dítě ztratí?

Ke stažení na webu pomoztemenajitvcas.cz/ke-stazeni

Více informací viz www.pomoztemenajit.cz

Zdroj: Ministerstvo vnitra České republiky