Ohledně jedovatých potravin u nás panuje dost mýtů. Které vás nejvíce zvedají ze židle? — Rozhodně mýtus, jak prospěšné nám jsou doplňky stravy, to je téma, které mě nyní nejvíce hněte.
Na rozdíl od potravin, které podléhají všemožné kontrole, se v oblasti doplňků stravy schovává spousta podvodů, ale i nebezpečí.
V řadě případů investice do potravních doplňků nejenže vůbec neodpovídá očekávání konzumentů, ale může být i zdraví nebezpečná. Z mnoha důvodů.
Nemluvíte tedy jen o klamavé reklamě, ale přímo o jedech, které mohou obsahovat? — Klamavá reklama – typu léčí rakovinu, zlepšuje funkci mozku – ta už je několik let zakázána, výrobci smějí deklarovat jen prokazatelné účinky jejich produktu.
Evropská agentura pro bezpečnost potravin EFSA má seznam biologicky aktivních látek a povolených tvrzení, která musejí být opřena o důkazy. Takže podobné deklarace neprokázaných účinků jsou vyloučeny. Ale něco jiného jsou jedovaté látky. Producenti nemají v řadě případů doplňky stravy pod kontrolou, což jsme mnohokrát zaznamenali.
Takovéto výrobky mohou obsahovat různé kontaminanty, mykotoxiny, vysoké množství pesticidů. Jako příklad uvedu přípravky obsahující silimarin. To je látka obsažená v ostropestrci mariánském, s antioxidačními účinky, ale spojuje se i s hepatoprotektivními účinky. Jenže my jsme v těchto přípravcích našli také spoustu mykotoxinů. Na vině je nesprávná technologie zpracování přírodní suroviny.
Producenti izolují silimarin, ale spolu s ním z vlhkého substrátu nasbírají i metabolity vláknitých hub a s kontrolou se nenamáhají. Riziko podobných problémů roste zejména u zdrojů exotických.
To je dejme tomu opomenutí. Narážíte i na úmyslné podvody, u kterých může jít o zdraví, o život? — Tak třeba na stoprocentně přírodní doplňky pro muže, což deklaruje výrobce. A my zjistíme, že je tam přimíchána aktivní složka viagry, samozřejmě bez jakéhokoli upozornění, nebo ještě hůř, obsahuje nějaké modifikované molekuly viagry. A z obalu se nedozvíte nic o možných škodlivých účincích. Těchto látek, které kopírují viagru a jsou opravdu nebezpečné, jsou stovky, syntetizují se hlavně v Číně, dostávají se do oběhu a mohou být velmi nebezpečné. A také je to ekonomický podvod; lidé dají stovky korun za něco, co ve výrobcích není a co kupovat nechtějí. Tak to je jeden takový příklad.
Potravinové doplňky nepodléhají podobně přísné kontrole jako potraviny, jde tedy spíše o náhodu, když se na něco takového přijde? — Naše Státní zemědělská a potravinová inspekce i Státní veterinární správa jsou výborně vybavené a velmi dobře šlapou, ale logicky zaměřují své kontroly zejména na hlavní potraviny na trhu, na potraviny pro citlivé populace, tedy například děti. Potravinové doplňky proto určitě nejsou první kategorií co do významu, ale jejich falšování nás zajímá stále více.
Před časem jsme slýchali zase o ohromném množství pesticidů v různých čajích dovážených z Číny. — Taková pikantnost, teď jsme začali spolupracovat s Thajskou univerzitou, dali mi 400 vzorků koření, čajů a dalších výrobků k analýze.
Zjistila jsem, že kromě obrovského množství pesticidů tyto produkty obsahují spoustu mykotoxinů včetně aflatoxinu, což je prokazatelný karcinogen, nejnebezpečnější toxin z kategorie 1A. V této zemi totiž zatím žádná státem organizovaná kontrola nefunguje.
Nedávno jsem byla ve Vietnamu, tak jsem si hned řekla, co všechno jsem tam asi s jídlem do sebe dostala. Ale Čína, to už je trochu jiný případ. Vyváží do Evropy, takže se musela kultivovat, už si nemůže dělat, co chce.
Tlačí na ni dovozci, distributoři, kterým se vrací vadné zboží, platí pokuty, jsou vláčeni médii, takže čínské potraviny určené na vývoz, už mnohem více vycházejí vstříc evropským nárokům, a proto je excesů, jako byly „pesticidové čaje“, daleko méně.
Nedávno se objevila nežádoucí a nebezpečná příměs v čajích z Polska prodávaných v Albertu – skopolamin a atropin. Jak se to mohlo stát? — A bylo jich tam alarmující množství. Bezpečný limit je zhruba jeden mikrogram na kilogram, zde ho bylo řádově více.
Stát se to může lehce, když výrobce nedodržuje pravidla dobré výrobní praxe, to znamená, že nekontroluje suroviny.
V případě tropanových alkaloidů je to trochu složitější, existuje mnoho rizikových látek, kontaminantů, aditiv a pro řadu z nich jsou stanoveny maximální limity, a to na základě nálezu expertních skupin EFSA v rámci procesu zhodnocení rizik. Tyto expertní skupiny hodnotí jednak toxicitu, jednak možnou expozici látkám.
Příklad: máku sníme za rok minimální množství, takže maximální limit pro obsah kadmia může být vyšší než u cereálií, které jíme denně. No a Evropská komise pak rozhodne, jaká regulační opatření přijme, čímž se dostanou do legislativy a stanou se závaznými pro importéry.
A jak je to tedy u tropanových alkaloidů? — Právě že tam ještě nejsou limity stanoveny. Pracuje se na tom a podílíme se na tom i my. Kontrolovali jsme například bylinné čaje, pohanku a další produkty, kde se mohou tropanové alkaloidy vyskytovat.
To se stane lehce při sběru či sklizni z plevelů a různých jiných rostlin, což může být nejen známý durman, ale i „obyčejný“ svlačec. Nedbalci je zamíchají do šarže a výrobce čajů už je v suché hmotě nevidí, a když to nekontroluje – protože legislativa to zatím nevyžaduje – tak tu máme kauzu.
Státní zemědělská a potravinářská inspekce je totiž aktivní, ví, že se uvažuje o regulaci těchto alkaloidů, takže se vydá na kontrolu – a ejhle.
Kolik procent z obrovského množství potravinářských výrobků stačí kontrolní instituce prověřit? Asi to bude spíš věcí náhody? — Nechtěla bych říci nepatrné množství, ale kontrola na národní úrovni není jediná, funguje tady – a já jej považuji za dost obdivuhodný – evropský systém rychlého varování. Představte si, že do Hamburku připluje loď z Íránu s pistáciovými oříšky. V Hamburku – stejně jako v jiných vstupních bodech – pracují obrovské laboratoře, kde se dovážené zboží, v našem případě pistácie, zkontrolují na obsah mykotoxinů. Objeví-li aflatoxin, jeden z nejsilnějších přírodních karcinogenů, který je prověřeným lidský hepatokarcinogenem bez jakýchkoli pochyb, náklad se odmítne a pošle zpět. Podobně se odmítají třeba mořské plody, obsahují-li veterinární farmaka a podobně, takových kontrol je obrovské množství.
To je tedy první ochrana v případě dovozu. — Pak je tu kontrola národních států – a opět zde funguje varovný systém pro všechny ostatní členské státy a další do systému zapojené, jako je Turecko, Norsko, Švýcarsko.
Nedávno se objevily v olivovém oleji exportovaném ze Španělska do Česka polychlorované aromatické uhlovodíky, tedy karcinogeny stejné jako v cigaretách. Výlisky oliv se totiž sušily nad ohněm a kontaminovaly se zplodinami hoření. Zpráva z Česka hned putovala do centrály v Bruselu, varování dostaly všechny členské státy.
Pak samozřejmě existují podnikové laboratoře, třeba Nestlé si samo kontroluje vstupní suroviny, protože nestojí o žádnou ostudu ani z ekonomických ani z morálních důvodů.
Existence kontroly má tedy nejen sankční, ale i výchovný moment? — Jak už jsem říkala, kontroly, pokuty a následná medializace problémů s pesticidy v čínských čajích byly pro dovozce i prodejce velmi nepříjemné, proto začali zpětně vyvíjet tlak na výrobce. Platí to ve více případech – kontroly, pokuty, snížení platby, odmítnutí šarže, to všechno působí na podniky na trhu s potravinami. Podniky a distributoři to vezmou na vědomí a umravní se.
Proč existují opakované problémy s polskými potravinami? Tam se ještě výrobci neumravnili? — Určitě si nemyslím, že polské potraviny jsou šmahem špatné, spíš se domnívám, že dovozci při nákupech hledají na úplném cenovém dně, u méně důvěryhodných dodavatelů, no a tomu odpovídá kvalita, a tak se občas objeví problém.
Za jedy v potravinách se často označují i nejrůznější éčka. Jaký je váš názor? — Výhrady vůči aditivům, éčkům, jsou často přepálené, tyto přídatné látky jsou bedlivě sledované a ty, které mohou být na trhu, vůbec nejsou tak škodlivé, jak pověsti praví. Různá podezření, třeba že způsobují ADHD, byla zatím vždy vyvrácena, studie byly neprůkazné.
Ale to neznamená, že nemám výhrady. Dám příklad – měli jsme velkou studii, která se týkala těch teď tak módních bubble tea. A ukázalo se, že výrobci se chovají zcela neférově, když všude tvrdí, že vše je stoprocentně přírodní, a přitom se ukázalo, že nápoje přibarvují éčky.
Tedy případná konzumace nebude otřesem pro zdraví, ale je to klamání zákazníka – a navíc je jejich použití zcela zbytečné, jen pro efekt, pro barvičky.
Zbytečné „barvičky“ neuznáváte, ale éčka konzervanty na milost berete. — Protože jsou neškodné a jejich použití má smysl. Tak třeba kyselina askorbová. O její toxicitě nemá smysl mluvit, to byste ji musela jíst po lžičkách, ale na druhou stranu zabrání rozvinutí patogenní mikroflóry.
Totéž kyselina benzoová. Představte si, jak dlouho by vydržel na stole v restauraci otevřený kečup, bez konzervace by byl plesnivý za pár dnů. Konzervace má své opodstatnění, i ekonomické, nemusíme potraviny vyhazovat. A kyselina benzoová je jen strašák, vždyť se přirozeně vyskytuje třeba i v brusinkách.
Přirozeně se ale v potravě vyskytují i látky pro tělo jedovaté. — A ty mohou být oproti nevinné démonizované kyselině benzoové skutečně nebezpečné. Mám na mysli třeba akrylamid, látku, která vzniká přirozeně při tepelném zpracování v potravinách obsahujících škrob, tedy i v nechvalně známých brambůrkách.
Akrylamid je podezřelý lidský karcinogen, karcinogenní při pokusech na zvířatech, tedy ne prokázaný jako aflatoxin. Ale co s tím? Víme to, ale pečené brambory nebo hranolky jíst chceme. Tak bychom si asi měli konzumaci těchto jídel hlídat. To platí obecně o všech rizikových látkách: Je důležité být informovaný, rozhodovat se odpovědně, přemýšlet.
Kde bychom tedy měli být nejopatrnější?
Kde nám nejvíce hrozí přirozené i nepřirozené jedy? — Při současné úrovni kontrol i znalostí jsou podle mne nejrizikovější potravní doplňky.
Kontrolovat vše nejde, sortiment je obrovský, šarže proměnlivé, dodavatelé nejrůznější, zdroje exotické – tady vidím v současnosti největší riziko klamání, ale i poškození zdraví.
To, že se na doplňky stravy inspekce už zaměřily, velice vítám.
Víme, co jíme? I. díl: Jaké látky jsou v potravinách nejškodlivější?
S Martinou Kociánovou diskutovali: paní profesorka Anna Strunecká, vědkyně, pedagožka, spisovatelka autorka knihy Doba jedová, Irena Michalová za sdružení českých spotřebitelů a pan Petr Cuhra, ředitel pražské Státní zemědělské a potravinářské inspekce.
Jaká je nejhorší věc, která nám v potravinách ubližuje?
Anna Strunecká: Já osobně považuji za nejhorší ty látky, které se přidávají do potravin proto, aby lépe chutnaly, aby lépe vypadaly a aby déle vydržely. A aby lépe chutnaly, to jsou glutamát a aspartam, to jsou nejvíce používaná ochucovadla na celém světě. Aby dobře vypadaly, aby měly tvar a měly dobrou barvu, dávají se umělá barviva a soli hliníku.
Petr Cuhra: Já bych to nezaměřoval na jednotlivé látky, já myslím, že největší nebezpečí je skladba potravin, to jak lidi jedí. Že mají nedostatek ovoce a zeleniny a konzumují moc tuku. Myslím, že příjem tuku nám škodí obecně.
Také velmi škodí samotné zacházení s potravinami. Buď jídlo nedají do lednice vůbec nebo tam mají vysokou teplotu. Mají třeba 12 stupňů a přitom nejvyšší přípustná je 8 stupňů. Lidé často jídlo špatně skladují, nedbají na křížovou kontaminaci.
Teprve potom by měla přijít diskuse, co je v potravinách.
Anna Strunecká: Vy mě děsíte s vaší vizí českých domácností, já mám o českých hospodyňkách lepší mínění.
Anna Strunecká: Jinak k té skladbě potravin, za dobu mého života se tolikrát změnil názor, kolik čeho by měl člověk jíst. No a když došlo k zásadní změně skladby potravin, například když Amerika přešla na margarín, tak se ukázalo, že počet infarktů neklesl a že obezita naopak narůstala. Lidstvo se pokusem a omylem samo na sobě přesvědčuje, že tudy cesty nevede.
Dneska je takovým hitem vědecky zdůvodněná teorie, že člověk má 50% živin přijímat v podobě tuků. To se dietologům jistě nebude líbit. Záleží na každém zvlášť, co se dozví, čemu věří a o čem si myslí, že mu to prospívá.
Ale co mám dělat, když si dám suchou housku se salámem a při tom zkonzumuji tolik cukru a soli, že by mi to stačilo na pokrytí několikadenní potřeby. Tady jsou spotřebitelé rukojmí.
Petr Cuhra: Zdroje informací o tom, co která potravina obsahuje, jsou, ale musíte tomu věnovat dost času. Lidé se často šidí, částečně vědomě, částečně nevědomě. Lidi by se o to měli zajímat víc.
Anna Strunecká: Já učím své čtenáře, aby věděli čemu se bránit. Jsou určité nápoje a potraviny, které víte, že jsou obarvené. Že například obsahují aspartam, který je nejčastěji ve slazených nápojích. Já varuji před coca colou, ta by neměla vůbec přijít do domácnosti nebo dětem.
A jak je to s nebezpečností tuků?
Anna Strunecká: Velkým mýtem je, že nevhodný je veškerý živočišný tuk. Pochází z doby, kdy se zaváděl margarín a jiné ztužené rostlinné tuky.
Jenže už se zjistilo, že problém jsou transmastné kyseliny, které představují veliké nebezpečí pro naše cévy.
Badatel, který toto nebezpečí objevil, tomu je teď 98 let a sám na sobě vlastně je příkladem toho, že když nejí transmastné kyseliny a jí živočišné tuky jako máslo, sádlo a popřípadě kokosový olej, tak se člověk může dojít vysokého věku.
Takže, co nám ubližuje? Složení potravin nebo skladba stravy nebo….?
Irena Michalová: Já si nemyslím, že by to bylo složením, protože to bychom pak mohli říct, že potraviny jsou jedovaté a to určitě pravda není. Já myslím, že je to tím co a jak nakupujeme.
Protože v obchodě jsou věci lákavé, přijdu nakoupit tři, odnesu si deset. Nové choroby zejména ty kardiovaskulární a rakovinové nevznikají tím, co jíme a jaká je ta potravina, ale rozhoduje, kolik té potraviny jíme a jestli se příjem se vyrovná výdeji.
Dřív se lidé více hýbali, nebyla taková obezita. Já to vidím v tom nepoměru.
Anna Strunecká: Ta jednoduchá lineární představa, že člověk je obézní proto, že toho hodně sní, je lichá. Samozřejmě pohyb je důležitý, ale bohužel se ukazuje, že mnozí lidé, i když jedí málo, stejně přibírají.
Na světě je epidemie obezity a není to jen proto, že ty lidi tolik jedí. Je to tím, co jedí. Taky existují velmi vážní škůdci a těmi jsou hormonální disruptory.
A těch stačí docela málo, aby v těle způsobily, že člověk je obézní nehledě na množství potravy, kterou sní.
Kde se hormonální disruptory nacházejí?
Anna Strunecká: Hormonální disruptory jsou všude kolem nás. Oni nejsou považováni za éčka, nejsou označovány. Je to třeba bisfenol A nebo ftaláty. Ty se uvolňují z některých obalů, jsou ve vodě, vyskytují se v zelenině.
Co způsobují?
Anna Strunecká: Zasahují do hormonálních regulací a naše tělo je závislé na koncertu regulace hormonů. Každé narušení tak způsobuje třeba změnu metabolismu (obezita) nebo cukrovku. Je nebezpečné pro změny vývoje, velmi citlivé jsou vyvíjející se plody a malé děti.
Důsledkem mohou být epigenetické změny, kvůli kterým může mít člověk v dospělosti rakovinu prostaty nebo kolorekta. A tyto následky mohou způsobit jen stopové látky v potravinách, v dětské výživě, ve výživě kojících žen. My musíme vědět, co jíme.
Není pravda, že když sním něčeho málo, že mi to neuškodí.
Jsou u nás tyto hormonální disruptory kontrolovány?
Petr Cuhra: Řada těch látek samozřejmě je kontrolována a u bisfenolu došlo ke změně v obalech a byl vyloučeno z obalů, které přijdou do styku s potravinami.
Ale my vždycky reagujeme až na něco, jehož škodlivost se zjistí a co možná konzumujeme už delší dobu. Teprve potom hasíme ten problém.
Informací vědeckých a skutečně prokazatelných máme málo, takže teprve ve chvíli, kdy je ta informace o škodlivosti skutečně prokázána, tak se nastaví limity. Teprve poté se může začít ten limit kontrolovat, měřit, vymáhat.
Vidím v tom ještě jeden problém. Na nás nepůsobí izolovaně nějaký bisfenol A, na nás působí spousta chemických látek a je to obrovský komplexní problém se kterým si z toho toxikologického hlediska neumíme poradit.
Takže my z toho vyzobáváme ty řekněme nejhorší, které nám nejvíce škodí, ale my nevíme, jestli tam nejsou nějaké skryté , které nám škodí stejně nebo víc. Na druhou stranu já bych nechtěl, aby to vyznělo, že straším posluchače.
Já si nemyslím, že by to mělo tak katastrofální dopady Já si myslím, že to není tak dramatické, jak to paní profesorka říká. Ani já ani ona nemá žádné naprosto stoprocentní důkazy, že existuje přímá úměra mezi množstvím bisfenolu A a rakovinou.
Anna Strunecká: Jaké důkazy čekáte? Vy čekáte, až celá generace umře, až všechny děti budou postižené, čekáte, až všichni muži budou neplodní nebo na co čekáte? Jestliže máme výsledky z laboratoří, že to působí na buňky, na tkáně na živočichy? Podívejte se ftaláty u zvířat vyvolávají to, že mají malé penisy, nebo takzvanou hypospádii, to znamená, že ten penis není otevřený na špičce, ale po straně nebo někde dole a v dospělosti mají malý počet spermií a velmi nízkou plodnost.
Ftaláty, které jsou změkčovače PVC, jsou všude kolem nás. Abyste udělali pláštěnku, musíte přidat ftaláty. Ftaláty jsou laky na nehty, kosmetika, úklidové prostředky, což máme neustále kolem sebe.
Jdeme cestou důkazů. V Dánsku a to je dokument WHO, takže můžete považovat za důkaz, zjistili, že už má dneska 1-4% čtyřletých chlapců hypospádii. Takže tam už zakázali čtyři druhy ftalátů.
Irena Michalová: Trošku bych to zmírnila. Veškeré obaly, do kterých se balí potraviny podléhají přísné kontrole i na ftaláty. Jsou tam limity a hygienická stanice s tím zabývá a kontroluje to. Nakonec spotřebitelé se mohou přesvědčit, protože proniklo dost afér, kdy se stahovalo zboží z trhu právě pro to množství ftalátů.
Anna Strunecká: My jsem tady říkali, že na lidi působí směsi, že se to působení násobí, takže potom každý limit je do jisté míry podezřelý. Nikdy nepůsobí ta látka sama. Není třeba dělat limity, ale bylo by třeba ty látky úplně zakázat.
Protože jedině tak dokážeme udržet zdraví celé generace. Zrovna třeba ftaláty jsou v moči 90% Američanů, ftaláty jsou v moči polárních medvědů na Špicberkách. Je to v našem prostředí. Bisfenol A je v tolika jiných výrobcích a jsou zakázané jenom lahvičky.
Jak jsou u nás potraviny kontrolovány a hlídányTři kontrolní orgány. Jeden je hygienická služba a spadá pod ministerstvo zdravotnictví.
Kontroluje potraviny, které si koupíte v restauraci nebo dostanete v jídelně.
Druhý orgán je státní veterinární správa, která kontroluje výrobu živočišných potravin a třetím orgánem je potravinářská inspekce, která má na starosti obchody a výrobu rostlinných potravin.
Nezvykli jsme si na to, že přirozenou součástí jídelníčku jsou nepřirozené věci?
Petr Cuhra: Určitě to tak je, protože jinak bychom nemohli nakupovat jídlo na týden a na čtrnáct dní.Jenže je to reakce na poptávku lidí. Je velmi jednoduché se přizpůsobit.
A vy naštěstí máte i v dnešní době tu možnost koupit si mléko bez UHT nebo nepasterizované. Musíte sice vynaložit větší úsilí než ho najdete, bude dražší, ale pořád ta možnost je.
Stát nemůže direktivně nařídit, zakázat konzervační látky. Musí to chtít spotřebitel.
Záznamy pořadu najdete v iRadiu.
Související příspěvky
Víme, co jíme? II
Víme, co jíme III
Opravdu víme, co jíme?
Jedy v jídle
Přes dva miliony dvě stě tisíc úmrtí ročně je na světě způsobeno nemocemi z potravin. Vyplývá to z údajů Světové zdravotnické organizace. Ta mezi choroby, které ovlivňuje to, co jíme, řadí dvě stě druhů nemocí, od průjmů až po rakovinu.
Běžný nákup se pro mnoho lidí změnil v dobrodružnou výpravu plnou nástrah, na kterou je třeba se vyzbrojit.
Například tím, že si do mobilů stáhneme aplikace, které radí, jaký postoj k té či oné potravině zvolit. Zda ji koupit bez přemýšlení, zda pečlivě zkoumat na obalu její složení, nebo kolem ní projít obloukem, protože je zdraví škodlivá. Takovou aplikací může být třeba databáze éček.
Tuhle jsme se u pečiva setkaly s bývalými kolegyněmi.
„Ty kupuješ tohle?“ ptala se jedna druhé, která zrovna brala do ruky koblihu s růžovou polevou posypanou kousíčky něčeho bílého.
„My to máme rádi,“ špitla ta druhá omluvně, jako bychom ji nachytaly při něčem značně nemravném.
Následovalo probuzení mobilních telefonů a vyhledání informace, že barevné polevy obsahují žluté karoteny nebo syntetický tartrazin, který se vyrábí z uhelného dehtu. A že ten způsobuje u dětí hyperaktivitu a alergii.
Dalším krokem bylo kliknutí na databázi éček a diskuse, zda je žlutý karoten neškodný, či ne, protože ne každé éčko přináší zhoubu a smrt.
Jako éčka se totiž označují i pektin, obsažený v marmeládách, nebo kurkumin či karoten, což jsou barviva přírodní.
Připadala jsem si jako při hodině chemie a začala jsem mít strach se vůbec u nějaké potraviny zastavit, dotknout se jí, natož dát najevo úmysl, že ji snad sním. Proplížila jsem se tedy oddělením uzenin a jogurtů, protože jsem se chystala zásobit rodinu na chatě jídlem s dlouhou trvanlivostí. Viděla jsem v této sekci na etiketách hrůzostrašné věci.
Například kódy E952, E951 či E124, E129, o nichž mi kolegyně před chvílí sdělily, že kdo má v mobilu databázi éček, nechce s nimi mít nic společného.
Při následném pokračování diskuse ve frontě u pokladen mi definitivně došlo, že kdo dnes neví, že drtivá většina potravin byla vyrobena proto, aby lidstvo postupně vyhubila, je naivní a nedopadne to s ním dobře.
CO ZPŮSOBÍ CHIA?
Strach z toho, co jíme, je všudypřítomný a nedá se mu vyhnout. Stačí si přečíst tuto zprávu: „Národní centrum bezpečnosti potravin při ministerstvu zemědělství nabízí možnost stáhnout si nutridatabázi.
“ Jedná se o soupis složení jednotlivých potravin prodávaných v Česku. Nebo další: „Zdravotní ústav spustil projekt nutrivigilance.
“ To slovo se dá přeložit jako zdravotní bdělost nad potravinami a nabádá lidi, aby hlásili, pokud mají po nějakém jídle zdravotní potíže.
Jedná se přitom o takzvané potraviny nového typu. Tedy takové, které nebyly rozšířené před rokem 1997. Lidé je dřív neznali a nikdo neví, jestli třeba po čase někdo nepřijde na to, že je v nich něco zdraví škodlivého.
Evropské společenství sem například řadí potraviny obsahující semínka chia. Ano, ta semínka, která do sebe nyní vyznavači zdravého životního stylu cpou po hrstech, protože jsou přesvědčeni, že jim zaručí věčné zdraví.
Vlny údajné škodlivosti jednotlivých potravin připlouvají a zase odplouvají, jak už to u vln při bouři bývá. Ke vzniku takové bouře před pár lety výrazně přispěla kniha Doba jedová.
Napsala ji Anna Strunecká, bývalá vědkyně Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Ta tvrdí: „Prokazatelné jedy v potravinách jsou uznané za bezpečné.
“ V knize popisuje, jak jednotlivé látky, které výrobci potravin běžně používají, škodí zdraví.
Pro mnoho vyznavačů zdravého životního stylu se tato žena stala bohyní. Pro mnohé vědce je naopak zrádkyní, která si pohrává s fakty tak, aby se její knihy dobře četly. Klub skeptiků paní doktorce dokonce udělil cenu Bludný balvan za matení veřejnosti.
Anna Strunecká se ovšem jen tak nedá: „Za nejhorší považuju látky, které se přidávají do potravin proto, aby lépe chutnaly, lépe vypadaly a déle vydržely. K tomu se nejvíc používá glutamát a aspartam.
“ A pozor: „Skladba potravin a životní prostředí se změnily natolik, že obranné systémy lidského těla jsou škodlivinami přesycené a už nedokážou plnit svou původní roli.“
Tato vědkyně dále tvrdí, že aspartam, který původně Pentagon zařadil na seznam bojových chemických látek schopných ovlivňovat činnost mozku, se dnes běžně používá při výrobě nápojů, nízkokalorických jogurtů, krémů, sušenek, směsí cereálií nebo vitaminů. Je tedy i v potravinách, které zařazujeme mezi takzvanou zdravou výživu.
Shrnuto: toto levné barvivo vzbuzující chuť na další věci obsahující stejné barvivo časem u lidí může vyvolat vážné zdravotní potíže. Další vědci, jako například bývalý předseda spolku Sisyfos Jiří Heřt, mají v této kauze poněkud jiný názor. „Kdyby byl aspartan tak nebezpečný, byl by už dávno celosvětově zakázán.
Studie dokazující jeho rizikovost byly odmítnuty jako mylné“.
A co teď? Co si máme počít my, znejistělé bytosti procházející regály plných jogurtů, snídaňových cereálií a musli tyčinek a různými polevami? Dát si je, když je tam aspartan, a zadělat si tím na Alzheimera? Nebo počkat na příští rok, než bude za jed označeno zase něco jiného?
DOMÁCÍ NEZNAMENÁ ZDRAVÉ
Mnoho z nás při výběru jídla přepadá opatrnost, nejistota a strach. Ve skutečnosti existují tři druhy nebezpečí, které s potravinami souvisejí. Předem se omlouváme za ostřejší slovo, ale k mnoho současným potravinám se tak nějak hodí.
- Nějaké to svinstvo se do nich dostalo při výrobě nebo dalším nevhodným zacházením. Jde o jasné případy, kdy je v jídle něco závadného, třeba plíseň nebo bakterie. Velká část těchto případů je odhalena při namátkových akcí kontrolorů a výrobce nebo prodejce z toho má průšvih. Jde o vcelku jasnou věc, která se zkrátka čas od času stává.
- Svinstvo je součástí potravin, protože jde o svinstvo v povoleném množství a ne každý si myslí, že jde o svinstvo. Typickou ukázkou jsou už zmíněná éčka, tedy umělé přísady, kterými výrobci u potravin prodlužují trvanlivost a dodávají jim barvu i chuť . Vědci se pořád nedokážou shodnout, která z látek je škodlivá, v jakém množství, a hlavně, co to s lidstvem udělá v budoucnu. Jsme totiž první pokusné generace, které takové věci jedí. Je tedy na každém, jestli mu vyhovuje nakoupit si trvanlivé salámy v igelitu a pak nadávat, že do nich výrobci dávají éčka, nebo si zajde pro deset deka čerstvé šunky přímo k řezníkovi, o kterém si zjistí, z čeho tu šunku vyrábí.
- Za svinstvo v potravinách si můžeme sami. Protože jsi myslíme, že všecko, co je takzvaně domácí, je zdravé. Lékaři zaznamenávají výrazný nárůst případů, kdy se lidé přiotrávili či nakazili salmonelou či něčím podobným při různých druzích vlastní výroby. „Evidujeme například vzrůstající výskyt virových hepatitid typu E, které jsou spojovány s domácími zabíjačkami,“ říká Jarmila Rážová, ředitelka odboru ochrany veřejného zdraví ministerstva zdravotnictví.
Ročně je u nás zaznamenáno sto čtyřicet tisíc otrav nebo infekcí způsobených potravinami.
DĚTI A KADMIUM
Strachu z jedů a jiných nebezpečí se nezbaví ani ten, kdo chodí jen do prodejen se zdravou výživou a zkoumá složení potravin všemi dostupnými aplikacemi v mobilu. Následující řádky mohou být pro někoho stejně zdrcující, jako když zjistil, že neexistuje Ježíšek.
Stačí si tam jen pročíst zprávy Informačního centra bezpečnosti potravin. Nedávno inspektoři zakázali dodat na trh přes dvě tuny kustovnice z Číny. Kustovnice je také známa pod názvem goji. Kromě carbofuranu v ní byl i pesticid propargit. A to není všechno.
Špaldová mouka celozrnná hrubá v sobě měla něco, co kontroloři označili za černé jehličkovité částice s feromagnetickými vlastnostmi. Čaj zvaný Sedmero bylin s echinacenou obsahoval alkaloidy atropin a skopalamin v množství, ke kterému kontroloři uvedli, že je není možné považovat za bezpežné.
Také česká čiroková mouka celozrnná s názvem Bio harmonie obsahovala atropin a skopalamin, k čemuž kontroloři dodali, že v tomto množství může vyvolat u citlivých jedinců akutní zdravotní potíže.
Státní zemědělská a potravinářská inspekce našla atropin a skopalamin i v bezlepkové kaši. Ve zprávě to okomentovala tak, že jde o látky působící jako halucinogeny a vyvolávající poruchy paměti či neschopnost úsudku.
Samozřejmě to neznamená, že všechny čaje ze sedmera bylin, všechny čirokové a špaldové mouky, bezlepkové kaše a všechno kustovnice obsahují něco ohavného. Ale přiložení polínka k našemu planoucímu strachu to je.
„To, že vše přírodní rovná se zdravé, je mýtus,“ říká profesorka Vysoké školy chemicko-technologické Jana Dostálová, mimo jiné místopředsedkyně Společnosti pro výživu. „Lidé mají často strach ze syntetických látek v potravinách, ale ty jsou kolikrát bezpečnější než přírodní extrakty.
Sama bych si mnohdy spíš vybrala potravinu s éčkem, které je prověřené, než extrakt z rostliny, které nebyl testován. Všechna éčka, která se do potravin přidávají, musejí být povolena a je dáno jejich maximální množství. Jsou také přesně stanoveny základní potraviny, do nichž se dávat nesmějí.
Ale je jasné, že když je na obalu uvedeno množství látek s kódem E, o kvalitě z hlediska surovinového složení a výživové hodnoty to nesvědčí.“
SLADKÉ NEBEZPEČÍ
Ve správném hororu se objevují fáze klidu a fáze hrůzy. Takže uklidnění máme za sebou a teď si dáme zase trochu vzrušení.
Před lety udělali vědci z univerzity v Southamptonu pokus, kdy děti různého věku řešili počítačové testy a souběžně přitom dostávaly různé nápoje a sladkosti. Vyšlo najevo, že při konzumaci potravin s některými éčky klesala jejich pozornost.
Americká akademie pediatrů zase zveřejnila zprávu, podle které určitá syntetická barviva v jídlech souvisejí s nárůstem poruchy ADHD, tedy hyperaktivitou u dětí. A do třetice: Evropská komise se rozhodla snížit povolené množství několika barviv v potravinách.
Do té doby se naprosto běžně ve vyšším množství používala v bramborových lupíncích, bonbonech, zmrzlině a mnoha nealkoholických nápojích.
K tomu, že se u jídla čím dál častěji objevuje slovo strach, přispělo i oznámení Státního zdravotního ústavu, podle nějž až polovina českých dětí ve věku mezi čtyřmi a šesti lety má v těle moc kadmia.
To je přitom označováno za jed, který způsobuje chudokrevnost nebo může vést až k rakovině. Děti do sebe ten jed dostávají jednak tím, že žijí ve znečištěném životním prostředí, ale i tak, že jedí jídlo ze surovin, které kadmium obsahují.
Za nejrizikovější byly v tomto směru označeny brambůrky, špenát, rýže, olivy, slunečnice, čaj a mák.
Současná vlna strachu z nebezpečných potravin má podivuhodné podoby. „Lidé se už potravin tak panicky bojí, že si sami vytvářejí různé programy, podle kterých je to či ono právě teď zdraví škodlivé.
Ve výsledku si tím škodí ještě víc. Prostě se rozhodnou, že něco nebudou jíst, ale racionální důvod to nemá,“ upozorňuje Miroslava Navrátilová, lékařka specializující se na poruchy metabolismu a výživy.
„Lidé sice mají hrůzu z éček, na druhé straně vyhledávají potraviny s dlouhou trvanlivostí, ať už se to týká uzenin, pekařských výrobků, či různých pomazánek. Jenže přesně u těch musejí s éčky počítat,“ říká odbornice Jana Dostálová.
„Takže než podléhat strachu, by bylo prospěšnější pamatovat na heslo všeho s mírou a poohlédnout se po potravinách s lepším složením. Největším rizikem pro zdraví jsou totiž potraviny, které dodávají lidskému organismu nasycené mastné kyseliny a jednoduché cukry.
Ty jsou prokazatelně příčinou mnoha civilizačních onemocnění.“
ZDRAVÉ ALE JEDOVATÉ
Nezbývá tedy než se smířit s tím, že žijeme v době, ve které se výrazy jedovaté či nebezpečné budou dávat do souvislostí s potravinami čím dál víc. Cesta jak se z téhle situace vydat ven, neexistuje. Čím více se totiž o škodlivé látky v jídle budeme zajímat, tím pozoruhodnější informace najdeme.
Například tuto: „Ryby jsou považovány za všeobecně zdravé, ale pozor, jsou jedovaté. Světové vody jsou znečištěné průmyslovou činností a obsahují velké množství rtuti. Ta se ve vodě mění v methylrtuť, která se ukládá ve tkáních. Kontaminovaný je platýs, žralok, makrela, ale i okoun, bolen a candát.
“
Neptejte se, proč je kontaminovaný zrovna platýs a okoun, a ne třeba mečoun a pstruh. Možná na ně autor této informace zapomněl nebo znal jen některé ryby. Nevím.
Každopádně vím, že když se teď na jedné straně vyzbrojena radami výživových poradců o prospěšnosti rybího masa, a na druhé straně zděšena po přečtení této zprávy, vypravím koupit ryby, pokaždé ve mě zahlodá strach.
Co když sním nějakou mrchu jedovatou, a tím ve mě zase pár jedů přibude?
Jediná možnost je smířit se s tím, že nakupování už není, co bývalo. Doba, kdy se chodilo do obchodů beze strachu, je prostě pryč.
– Pozor na dioxin a jiné jedy v potravinách (9.2.13)
Deset nejčastějších jedů, které jíme v potravinách
Aféra s dioxiny v německém mase nutí k přemýšlení: jaké další jedy, o nichž nevíme, sníme? Tak třeba v brambůrkách jsou to acrylamidy, které vyvolávají rakovinu. Ještě si je dáte?
Dioxiny dovezené z Německa ve vejcích a v mase hýbou společností, kontrolní úřady jsou zdrženlivé a uklidňují nás, že i když jsme maso snědli, nic vážného nám nehrozí. Dioxiny ovšem nejsou jedinými jedy v potravinách, které nám mohou ublížit.
Sdružení obrany spotřebitelů pátralo a sestavilo žebříček deseti nejčastějších jedů, které konzumujeme spolu s potravinami. Tady jsou:
1/ Aflatoxin Jde o produkt plísní, jež produkují rakovinotvorný jed. I živočišné potraviny vyrobené ze zvířat krmených plesnivým krmivem mohou aflatoxin obsahovat. Jed vyvolává zhoubné bujení a značně oslabuje funkci jater.
2/ Acrylamid Sloučenina je považována za látku, která vyvolává rakovinu. V poslední době byla prokázána v bramborových chipsech. Poněvadž chipsy na severní polokouli konzumuje denně skoro každý, jde o potenciálně velké nebezpečí.
3/ Dioxin Je jedním z nejúčinnějších jedů, jaké lidstvo zná. Je to stabilní a odolná látka. Vzniká jako vedlejší produkt třeba při výrobě herbicidů, tedy jiných jedů. Čas od času „nedopatřením“ unikne a dostane se do potravního řetězce.
Dioxiny se v přírodě velmi pomalu rozkládají (podobně jako další halogenované organické sloučeniny) a díky své rozpustnosti v tucích mají schopnost se akumulovat v tukových tkáních. Nejznámějším dioxinem je 2,3,7,8-tetrachlordibenzo-p-dioxin (TCDD), který vzniká nedokonalým spalováním chlorovaných organických látek, například dichlorbenzenu.
Ve velmi vysokých dávkách způsobují dioxiny trvalé poškození pokožky známé jako chlorakné. V nízkých dávkách je dioxinům připisována teratogenita (vývojová toxicita) a karcinogenicita.
Karcinogenita TCDD byla potvrzena v roce 2001, kdy byl dioxin překlasifikován ze skupiny „pravděpodobný karcinogen“ na „známý karcinogen“.
Na rozdíl od většiny jiných toxických látek či karcinogenů není pro dioxin stanovena bezpečná dávka; předpokládá se, že je škodlivý v jakékoliv detekovatelné koncentraci. Některé zdroje dokonce udávají, že TCDD je nejsilnější známý karcinogen.
4/ Dusičnany, dusitany, kuchyňská sůl Jde o sloučeniny dusíku a kyslíku. Kuchyňská sůl je ve výčtu uvedena proto, že se v poslední době množí pozorování, že příjem slaných jídel významně zvyšuje riziko rakoviny, hlavně žaludku. Totéž platí pro dusičnany (ty obsahuje hodně hnojená a rychlená zelenina) a dusitany (bez nich se neobejde výroba uzenin).
5/ Olovo Ovoce i krmivo získané ze zdroje ležícího několik desítek metrů od frekventované silnice je olovem zamořené.
6/ Glutamát Jde o nejedovatou látku užívanou běžně – v čínských restauracích dokonce velmi často – jako zesilovač chuti. U citlivých jedinců však může jídlo s glutamátem vyvolat intenzívní bolesti hlavy a nevolnost. Někdy se mluví o „syndromu čínské restaurace“. Látka občas přispěje i k vyvolání astmatického záchvatu.
7/ Hliník Ten je v nerozpustné formě neškodný. Vysoká koncentrace byla v Česku objevena v jednom druhu čínských nudlí, které se proto ihned musely stáhnout z oběhu. Opravdu nebezpečné jsou rozpustné soli hliníku, ty jsou v potravinách jedem.
8/ Hormony, steroidy přidávané do krmiv zvířat Tyto látky přecházejí v různé míře do tkání zvířat a nakonec i do tkání konzumentů. Záludnost tkví v tom, že se do potravin dostávají „načerno“. Mohou vést k alergiím.
9/ Herbicidy, pesticidy, insekticidy Jde o skutečné jedy a rakovinotvorné látky. Pozůstatky ochrany rostlin se dostávají do potravního řetězce a je dokázáno, že dlouhodobé požívání potravin ošetřených shora uvedenými látkami vede k vyššímu výskytu rakoviny.
10/ Léky, antibiotika Zbytky léčiv z nemocnic i z domácností se dostávají z odpadní vody do řek. Kdyby se skutečně pravdivé detailní údaje o vzniku a složení potravin – v tomto případě konkrétně rybích výrobků – dostaly čitelně na obaly, asi bychom se dost divili.
Antidepresiva, která tak hojně polykáme, stejně jako antikoncepce, či antibiotika a další léky, se dnes už běžně nacházejí v tělech ryb. Žádná čistírna odpadních vod totiž neumí zbytky léků odfiltrovat, a tak se nám spolu s vodou z vodovodu dostávají zpět do těla.
Co jíst, když ve všem jsou jedy?
Dá se vůbec jíst něco, co by neobsahovalo nějaké jedy? Lékař Rudolf Zemek tvrdí, že ano. „Chce to ale chodit do supermarketu s lupou,“ říká.
Sám to dělá. To proto, aby si mohl přečíst drobným písmem napsané podrobné složení potravin a vrátit zpět do regálu ta jídla, která jsou plná chemie. Člověk sice stráví nákupem o hodně delší čas, ale zase má větší jistotu, co jí.
- Zdroj: internet, wikipedie
- Doporučujeme naše velmi kvalitní potraviny – ZDE
- Kompletní nabídka čajů – ZDE
- VAŠE ZDRAVÍ A SKVĚLÁ KONDICE,
- TO JSOU NAŠE PRODUKTY A PORADENSTVÍ