Co všechno se dá v přírodě teď sníst?

Co všechno se dá v přírodě teď sníst?

Toto je trochu obecné téma, a jelikož jsem nevystudoval žádnou školu se zaměřením za živočichy, popíšu Vám to základní.

Hmyz:

Červi – žijí pod kůrou stromů nebo přímo ve dřevě. Pokud je jejich zbarvení neprovokativní, určitě bych se jich nebál. Viděl jsem za život jen jednu obří larvu měřící cca 10cm s průměrem mého prostředníčku. I když pocházela ze stromu, nevím co přesně to bylo zač a chtěl bych to do budoucna zjistit.

Každopádně jsem se do ní nepustil, protože měla pěkný kusadla a hlavně byla barevně zbarvená. Většinou ale narazíte na menší larvy bílé či krémové barvy. Těch se nemusíte bát.

Dají se jíst zasyrova (někdo jen ukusuje křupavou hlavičku), vařené třeba v polívce či guláši, ale dají se i pražit a rozemlít na prach a pak dochutit pokrm.

Co všechno se dá v přírodě teď sníst?

Kobylky, sarančata – Najdete je všude na loukách. Jsou jich milióny a daly by se jíst po hrstech. Pokaždé jen odtrhnu krovky a nohy aby neškrábaly. Velká sarančata mají takový trn na zadečku.

Popravdě nevím k čemu slouží, ale myslím, že jen straší a nic nedělá. Vždy ho odtrhnu. Pokud narazíte na takovou velkou pochoutku, nenechte si jí upláchnout, protože je plná bílkovin… úprava je stejná jako u červů.

Zasyrova jsou nejlepší (připomínají mi chuť buráků – až na to že buráky nejsou plný střev a hnisu).

Co všechno se dá v přírodě teď sníst?

Brouci – Abych pravdu řekl, tuto kapitolu moc vyzkoušenou nemám. Né že bych se brouků štítil, ale nevím jak je to s jedlostí.

Myslím, že když si vyberete brouky podle vzhledu, tak že se vám nic nestane. Osobně si ale myslím, že se dá najít mnohem lepší jídlo než brouci.

U střevlíků vím že koušou, za hovnivála hovoří jeho jméno a další ošklivě zbarvené ploštice bych taky nevyhledával…

Co všechno se dá v přírodě teď sníst?

Ostatní hmyz – sem patří například sršni, vosy, včely, které jsou jedlé. Jelikož ale mají žihadlo, raději bych se jim vyhnul. Ale proti gustu žádný dišputát, znáte to…Podobné je to i u housenek. Většinou jsou chlupaté, nebo sytě barevné. U první možnosti se dají vymáčknout střeva a kůži s chloupky zahodit.

Druhou možnost bych radši neriskoval, pokud si nejste jistí, že jde o jedlý druh. Mravenci se taky dají jíst, nekonzumoval bych je ve větším množství kvůli kys. mravenčí. Ale ono to stejně moc dobře nejde. Leda že byste měli rádi hlínu nebo jehličím ze kterých si staví mraveniště. Jejich larvy se ale dají dobře nasbírat.

Stačí přenést část mraveniště na volné prostranství a rozhrabat. Kolem se dají třeba nějaké klacky, látka, kůra. Mravenci budou chtít larvy schovat a ukryjí je pod tyto věci. Vy je pak krásně sesbíráte s minimálním úsilím.A teď k mojí oblíbené pochoutce. Šneci… Uvědomte si, že se se u nás jedli za starých časů a bylo to takové národní jídlo chudých.

Francouzi je jedí s oblibou dodnes. Je to levná surovina. Šneků je všude dost a mají výtečné maso. Je ale pravda že jejich příprava je zdlouhavá. Nejprve je musíte dát na 2-3 dny hladovět, anebo jim připravit hostinu z bylinek. Pak je naložte do vody se solí, aby se odslinili a dále se vaří cca 3h aby změkli. Vodu musíte několikrát měnit.

Maso vytáhnete i s vnitřnostmi které oddělíte. Nakonec máte kousek masíčka asi jako poslední článek prstu. Výborní jsou zakapaní bylinkovým máslem.

Co všechno se dá v přírodě teď sníst?

I když konzumace hmyzu není úplně gurmánská lahůdka, při jeho sběru vynaložíme minimální úsilí, a tudíž spálíme málo kalorií, což znamená ztrátu energie. Pokud lovíme větší zvěř, vydáváme i víc energie a to se nám nemusí vyplatit. Pravidlo přežití říká: NIKDY NEVYNALOŽTE VĚTŠÍ ENERGII PRO OBSTARÁNÍ POTRAVY, NEŽ VÁM POTRAVA PŘINESE…

Malí savci, ptáci a obojživelníci a ryby:

Zajíci – Mezi malé savce a ptáky zařadím zajíce, kuny, lišky, divoké kočky, veverky, myši, krysy,ptáky a ostatní. U zajíců je to myslím jasné. Jsou jedlí, po upečení mají vynikající maso. Jen si dávejte pozor na nemoci.

Mohou přenášet TULARÉMII, která je díky svojí velké infekčnosti zahrnována mezi možné biologické zbraně. Přenáší se pouhým dotykem za zvíře, nebo i přičichnutí k výkalům nebo senu kde zvíře pobývalo.

Na zajících se projevuje malátností a ztrátou plachosti zvířete.

Co všechno se dá v přírodě teď sníst?

Kuny a lyšky – Kuny, lišky a divoké kočky není snadné chytit. Zaprvé jich moc není a zadruhé jsou velmi ostražité. Nicméně myslím že masíčko mají dobré. Je potřeba si opět dávat pozor na nemoci.

U lišek je to zejména VZTEKLINA, která je smrtelná i pro člověka. Naštěstí se tato nemoc u nás už snad ani nevyskytuje.

Pamatuju ale na časy, kdy jsme měli na chalupě všude po lese přibité letáky na stromech ať si lidi dávají pozor na lišky právě kvůli vzteklině.

Co všechno se dá v přírodě teď sníst?

Veverky a myši – Veverkám myslím tolik chorob nehrozí. Jsou ale velice zablešené. Dávejte si pozor, ať vás blechy neštípou celou noc… Myši a krysy jsou také přenašeči nemocí.

Uvědomte si, kde žijí a je snadné pochopit proč… Nicméně jejich maso je pochoutka v asijských zemích, takže s nutnou opatrností proč ne… No třeba protože kolem 15. Století přenášelyČERNOU SMRT neboli MOR.

Myslím, že v tomto období zemřelo na mor několik miliónů lidí (s čísly si nejsem jistý).

Co všechno se dá v přírodě teď sníst?

Ptáci – Ptáci pokud vím tak netrpěli žádnou nemocí až na PTAČÍ CHŘIPKU v posledních letech. 🙂 Ta se ale týkala spíše drůbeže myslím. Ptáci se musí napřed spařit vařící vodou, aby peří pustilo. Pak stačí jen oškubat, vyvrhnout a upéct. Jejich vajíčka jsou také výtečná a dá se z nich připravit spoustu jídel.

Co všechno se dá v přírodě teď sníst?

Obojživelníci – Obojživelníci , ryby a hadi patří do skupiny, které se snad všechny nákazy vyhnuli. Nicméně je tady jiné nebezpečí a tím je jedovatost určitých druhů. To si ale povíme v kapitole nejedlí a jedovatí.

Obojživelníci jako jsou žáby a ještěrky jsou jedlí až na pár vyjímek. Stačí zabít, vykuchat a upéct. U hadů je to podobné až na to, že bych je určitě stáhnul z kůže. U ryb se ničeho nemusíte bát. Maximálně toho že vás kousne štika, nebo že při kuchání protrhnete žluč.

Tím maso dostane svíravě hořkou chuť a je tak nepoživatelné.

Co všechno se dá v přírodě teď sníst?

Vysoká a divočáci:

U těchto zvířat hrozí zejména PARAZITI, kterých se zbavíte důkladnou tepelnou úpravou. U těchto zvířat vynaložíte velkou energii při jejich lovu, zpracovávání a úpravě.

Pokud se ale zadaří a opravdu něco ulovíte, je to výhra. Maso z Divočáka vám vystačí na několik týdnů či měsíců pokud ho vyudíte a budete s ním šetřit.

Myslím, že to je risk ztráty potřebné energie, který ale stojí za to.

U všech savců, ptáků, obojživelníků a hadů nezapomeňte na dobrou tepelnou úpravu. Všechna tato potrava může obsahovat červy v masu, ale i TASEMNICE a podobnou havěť. Před požitím vždy důkladně tepelně zpracujte.

Prostřeno: z čeho dneska budete jíst?

Plast je syntetická látka, která se vyrábí z ropy a v přírodě se němá šanci rozložit. Od 60. let se celosvětová produkce plastů zdvojnásobila.

Kapacita recyklačních center v Evropě na tak obrovské objemy odpadů nestačí. A tak i to, co se vytřídí, se často vůbec nezužitkuje.

Jednorázové plasty jsou v tomto ohledu ještě větší zlo, protože se mnohdy ani netřídí. Navíc se na jejich výrobu spotřebovávají zdroje a energie.

Co všechno se dá v přírodě teď sníst?

Nakonec výrobek poslouží v průměru pět minut a skončí v koši. Kvůli množství plastového odpadu, který produkujeme a nejsme schopni ho dále zpracovávat, dochází k zamoření oceánů a vod. Plast se k nám vrací tak, že se stává součástí potravinového řetězce. Příroda odpad nezná, a tak si s látkami, které jsou umělé, opravdu poradit nedokáže.

Bez jednorázu už to jde

Vyhnout se jednorázovým plastům se dá pomocí nádobí z jiných materiálů –  cukrová třtina, dřevěná dýha, otruby, palmové listy, papír nebo zavedením konceptů zálohovaného nádobí a kelímků, jako je třeba Otoč kelímek a krabička.

Bio plast není žádnou alternativou. Záměrem bylo vytvořit plnohodnotnou náhradu za plasty, která by byla šetrnější pro životní prostředí. Bio plasty byly slibným nápadem, ale ukazuje se, že se stejně v přírodě úplně nerozloží. Naopak životní prostředí zamořují mikroplasty, které se pak dostávají do pitné vody a ke zvířatům, a tak nakonec končí na talíři lidí.

Co všechno se dá v přírodě teď sníst?

První, alespoň trochu lepší náhradou je nádobí papírové. V posledních letech se k němu přidala i papírová brčka. Papír se plně rozloží a trvá to podstatně kratší dobu než u plastu.

Zároveň je přírodním materiálem. Jeho hlavní nevýhodou je to, že použitý – mokrý nebo umaštěný –  se nedá využít k recyklaci.

Kousky s polyetylenovou vrstvou navíc zvládají zpracovat jen tři recyklační linky ve Velké Británii.

Nádobí z cukrové třtiny je lehké, pevné a voděodolné. Dá se použít jako jednorázové, nebo opakovaně omývat, a tím pádem bude sloužit déle. Protože je z přírodního materiálů, plně se rozloží v kompostéru nebo v půdě.

Také nádobí z palmových listů nepředstavuje až tak velkou zátěž pro životní prostředí. Je chuťově neutrální, vodě a termo odolný a dá se použít i do mikrovlnky. Vyrábí se slisování opadaných palmových listů. Takže z materiálů, který je považován za odpad. Nádobí je plně rozložitelné.

Co všechno se dá v přírodě teď sníst?

Asi nejnovější alternativou je nádobí z pšeničných otrub. Dá se použít jak na teplé, tak i studené pokrmy. Po použití se dá nádobí bez obav také sníst. A pokud mu zákazník nepřijde na chuť, do třiceti dnů se rozloží. Nevýhodou je, že tolik neodolá vodě a obsahuje lepek, který je dnes častým alergenem.

Z dřevěné dýhy nebo bambusu se pak vyrábí příbory, které jsou výbornou náhradou plastových. Brčka se samozřejmě nejlépe nahradí drinkem bez brčka. Ale existují i hliníkové, skleněné a papírové alternativy.

U všech uvedených alternativ, kromě bio plastů, je důležité zmínit, že pokud má dojít k ekologicky šetrné likvidaci, je potřeba nádobí zkompostovat.

Pokud se výrobky dostanou na skládku, tak i přes všechny rozložitelné vlastnosti k jejich rozkladu nedojde.

Na skládkách kvůli různorodosti odpadu a absenci klasických přírodních procesů nedochází k plnohodnotnému ani ekologicky přijatelnému rozkladu.

Budete mít zájem:  Metastázy V Kostech Příznaky?

Navíc při hnilobných procesech bioodpadu dochází ke vzniku metanu. Jedná se o skleníkový plyn, který ke globálnímu oteplování přispívá stejně nebo více než oxid uhličitý. Samozřejmě pokud nádobí z alternativních materiálů skončí úplně mimo skládku, například ve volné přírodě, tak jeho rozložení nic nebrání. Což samozřejmě neznamená, že byste ho měli pohodit na nejbližší procházce v lese.

Neplastuj, zálohuj

Pořád je ale z ekologického hlediska prospěšnější, aby žádný nový odpad nevznikal. S řešením přišla například česká iniciativa Otoč kelímek.

Jde o systém vratných kelímků na kávu, který sdružuje už skoro 300 kaváren po celé České republice.

A jak to funguje? Kávu s sebou dostanete do zálohovaného kelímku, který pak můžete vrátit v kterémkoli ze zapojených podniků. V Praze už takových míst najdete přes 130.

Co všechno se dá v přírodě teď sníst?

S víčky k nim je to složitější. Kvůli hygienickým normám Evropské unie je nelze vracet a používat znova.

Iniciativa proto přišla s nápadem, že víčka na kelímek si každý může za drobný peníz zakoupit sám a používat pořád dokola to svoje vlastní. Navíc ve většině případů není opravdu potřeba.

Současně se rozjíždí i Otoč krabička, která funguje na stejném principu, jako kelímek, jen jde o obaly na hotová jídla.

Jedním z podniků, které používají Otoč systém je bar Cobra na pražské Letné. Bar je i součástí projektu Cirkulární kavárny. „Motivací bylo asi hlavně nějaké naše vnitřní přesvědčení. V současnosti asi nikdo nemůže tvrdit, že je legitimní jednorázové, ať už z jakéhokoliv materiálu, obaly jen tak vesele používat,“ říká provozní podniku Matěj Kočí.

Co všechno se dá v přírodě teď sníst?

Podnik jde ve směru redukce odpadu ještě dál. Kromě vratných kelímků, obalů na jídlo a opakovaně použitelných brček minimalizoval odběr produktů v nevratných obalech. Místo velké části ubrousků používají textilní rozetky a vyrábí si vlastní, skoro bezobalové čističe.

„Žádná velká finanční úspora v tom není a je to často o vystupování z komfortní zóny a hledání nových návyků. Neobejde se to bez chyb, slepých uliček. Spousta věcí je nedohledatelná, nebo není úsporou ihned.

Rozetku nebo brčko, které vám zákazník po prvním použití ukradne, rozkousá, nebo zničí pak člověk fakt opláče,“ říká Kočí.

Zákazníci podniku jsou většinou spokojení a občas je prý i vidět, že je to samotné k úspoře inspiruje.

Do budoucna by si provozní podniku přál: „Větší a lepší informace o tom, kde jaký odpad končí, jak se s ním nakládá a hlavně u jakých materiálů a obalů je jaká ‚energetická‘ náročnost výroby.

Prostě odbornější informace, podle kterých bychom se mohli lépe a fundovaněji rozhodovat, jak dále postupovat.“

Důležité je i globálno

Nesmíme zapomínat, že existují i mnohem větší zařízení než kavárny. V České republice teď McDonald‘s testuje ve dvaceti restauracích zavedení papírových brček. Současně však společnost pracuje i na vývoji dalších alternativ pro bezpečné a pohodlné konzumování nápojů.

„U každé novinky, kterou uvádíme na trh, nějakou chvíli trvá, než si na ni všichni zákazníci zvyknou. U papírových brček, v případě, že se je rozhodneme zavést plošně po celé České republice, věřím, že adaptace bude podpořena ekologickým záměrem této změny,“ uvádí Zuzana Svobodová PR/Communications Director společnosti. Stravovací řetězec má většinu svých obalu na bázi papíru.

Co všechno se dá v přírodě teď sníst?

„V rámci dlouhodobé strategie se v McDonald‘s zaměřujeme na produkci udržitelných obalů z obnovitelných, certifikovaných nebo recyklovaných materiálu, zároveň podporujeme cirkulární ekonomiku, kdy odpad je vlastně zdrojem pro budoucí použití, a doufáme v rychlý rozvoj infrastruktury recyklačních linek či spaloven,“ dodává. Přechod na papírová brčka ve všech restauracích McDonalds by znamenal ušetření několika tun plastového odpadu ročně.

„V současné chvíli hledáme nejvíce vyhovující variantu alternativních příborů místo plastových. Dřevěná míchátka máme již několik desetiletí, v naší kavárenské části McCafé nabízíme možnost přípravy kávy do přineseného hrníčku. Samozřejmostí je servírování zákusků a kávy do porcelánu a skla při konzumaci v restauraci,“ dodává Zuzana Svobodová.

Škrobem proti zákonné stopce

Před nedávnem přijala Evropská unie směrnici, která zakazuje prodej a použití jednorázových plastů. Členské státy musí směrnici implementovat do dvou let. Zvedení směrnice se očekávalo, a tak se trh už snaží nějakou dobu připravit na to, že se bez plastů budeme muset obejít. Příkladem je i česká firma ReFork, která vyrábí svůj vlastní rozložitelný materiál.

Skládá se z dřevní směsi a přírodního pojiva na bázi škrobu. Díky unikátním technologiím z těchto dvou složek vznikne materiál, který se dá tvarovat do jakékoliv podoby. Brčka, kelímky, nádoby a příbory od firmy ReFork jsou plně rozložitelné za jakýchkoliv podmínek. Motivací firmy pro vytvoření vlastního materiálů byla poptávka od zákazníků.

„Jejich záměrem bylo, aby mohli označit produkt za BIO. Začali jsme hledat vhodný materiál a zjistili jsme, že je takovýchto materiálů velmi omezené množství a že jsou velmi drahé.

Tak jsme se rozhodli vytvořit náš vlastní, který by se v přírodě velmi rychle rozkládal,“ říká Ondřej Vomela. Materiál společnost ReFork vyvíjela a testovala zhruba dva roky.

Zájem o alternativu k plastovým výrobkům je enormní a kvůli blížícímu se zákazů těch jednorázových stále roste.

Co všechno se dá v přírodě teď sníst?

„Vzhledem k zachování technologie při zpracování koncových produktů jako u konvenčních plastů je cena příznivá,“ dodává Vomela. Společnost ReFork má do budoucna velké plány. „V rámci expanze našeho projektu do většiny zemí v EU, bychom během 3 let chtěli obsadit zhruba 10 % evropského trhu,“ říká Vomela.

Jednorázové plasty jsou celosvětovým tématem. Lhostejné už k nim nejsou ani jednotlivé státy. V České republice spustilo Ministerstvo životního prostředí kampaň #dostbylopalstu.

Prostřednictvím dobrovolných dohod se společnosti přihlásí ke konkrétním krokům ve snižování spotřeby jednorázových plastů.

Jedním z opatření může být i sleva pro zákazníky, kteří si donesou vlastní obal.

Lesní Survival

Mně se to už například díky mému špatnému orientačnímu smyslu stalo a na vlastní kůži jsem vyzkoušela, co je dobré a co není dobré jíst.

Začnu tou druhou kategorií. Vždy je výhodné vyhnout se bílým, žlutým a raději i červeným bobulím, i když některé z nich můžou vypadat velmi lákavě.

Pokud má rostlina ve stonku nebo v plodu mléčnou šťávu, nezkoušejte její chuť. Listy, které tvarem připomínají kopr, mrkev, pastinák nebo petržel, tak pouze vypadají a určitě nejsou jedlé. V přírodě naleznete i mnoho různých lusků, které mohou připomínat hrách nebo fazole, ale i zde platí to, že zdání klame.

Také není dobré zkoušet ještě nevyzkoušené druhy hub.

Obecně platí, že většina planě rostoucích rostlin obsahuje vysoké koncentrace šťavelanů, známých jako kyselina šťavelová. Tato látka poškozuje ledviny. Možná jste už vyzkoušely ochutnat šťavel kyselý, který vypadá jako krásný trojlístek, chutná kysele, a proto dovede osvěžit. Můžete ho sníst velmi malé množství (pár rostlin), protože při větší konzumaci má neblahý vliv právě na ledviny.

A co tedy lze jíst, aby se člověk ve snaze přežít ještě neotrávil? Vedle malin, ostružin, borůvek, lesních jahod a dalších známých plodů nabízí les další lahůdky.

Co všechno se dá v přírodě teď sníst?

Nyní je období, kdy kvete bez černý a právě omamně vonící květy jsou vhodné k jídlu. Nejlepší je obalit je jako květák a osmažit je, ale to se v lese málokomu povede.

Květy, které obsahují aromatické oleje, tříslovinu a některé kyseliny, lze konzumovat i syrové. Také z nich je možné připravit osvěžující nápoj, stačí je namočit na několik hodin do vody, pak je vyjmout a vodu vypít.

Odvar z květů má zase močopudné účinky a podporuje pocení.

Jitrocel, který roste většinou na loukách, mezích nebo u cest, je také jedlý. Dříve se jeho listy hojně využívaly k zastavení krvácení, hojení a dezinfikování ran a tišení horečky. Z listů je výborný čaj, ale mladé lístky je možné jíst i syrové. Semena, která jsou používaná jako krmivo pro zpěvné ptáky, lze také konzumovat.

Čekanka obecná se svými modrými květy je další delikatesou. Rostlinu můžete vytrhnout i s kořeny a celou jí sníst. Tato bylina má díky obsaženým látkám příznivý vliv na činnost jater, sleziny, žlučníku, slinivky břišní a na krevní oběh. Také se traduje, že šťáva z kořenů podporuje růst vlasů. Takže jestliže se dočkáte čekanky, pusťte se do ní.

U vody můžete zase najít rákos obecný. Tato vytrvalá bylina je také vhodná ke konzumaci celá. Nejlepší částí jsou však mladé lístky, protože ty starší nebo ty pod vodou bývají dost tuhé.

Na vodní hladině někdy objevíte leknín. Tuto nádhernou rostlinu je také možné konzumovat celou, ale pozor, účinky této bílé krásy jsou sedativní a navíc je rostlina v současné době zákonem chráněná.

Co všechno se dá v přírodě teď sníst?

V lese se setkáte také s různými druhy ořechů. Z těch méně známých uvedu bukvice. Z trojúhelníkových oříšků stačí nehtem odtrhnout skořápku a máte vnitřní bílé sladké jádro, které je jedním z nejchutnějších přírodních ořechů.

Lesy a háje nabízejí ještě mnoho dalších pochoutek a léčivých bylin a občas je příjemné je vyzkoušet. Je ale pravda, že po několika dnech na této alternativní stravě dostanete obrovskou chuť na pořádný kus masa.

Krátký výlet do přírody vás nasytí. Co všechno se dá sníst na louce?

Běžný člověk vnímá jarní louku jako plnou zelených rostlin, které většinou nedokáže ani pojmenovat. Jsou ale lidé, kteří se na takové louce dosyta najedí. Snaží se pak přesvědčit ostatní, že nemusí za očistné kúry organismu utrácet stovky a tisíce korun. Stačí, když se naučí využívat rostliny nebo stromy rostoucí kolem nás.

Pan Bartek Krzewinski, znalec rostlin, v reportáži doslova ochutnává přírodu: „Nejradši mám mladé listy buku a lípy, také břízy,“ říká. Můžeme je podle něj použít do polévky, do salátu, ale jak říká, sám se nejraději „pase“ přímo v lese.

Jak dále Krzewinski uvádí, tak skoro všechny druhy trávy jsou jedlé. „Většinou má tráva kořeny velmi hluboko v zemi a vytahuje velmi mnoho živin. Nejlehčí způsob, jak odšťavnit takovou trávu, je pomocí zubů,“ dává tip posluchačům. Jako jednu z nejlepších rostlin pak k jídlu doporučuje kopřivu nebo pampelišku.

Co netrhat?

Většina jedovatých rostlin je léčivá. Záleží na tom, jaké množství užíváme. Jedovatou rostlinou je třeba vlaštovičník. „Měl jsem v puse mnoho jedovatých rostlin.

Ale většina z nich má tak nepříjemnou chuť, že to člověk sám zjistí a vyplivne.

Budete mít zájem:  Nitroglycerin Slovakofarma – příbalový leták

Ale jsou některé, které dobře chutnají, ale jsou jedovaté,“ varuje Krzewinski a uvádí, že on sám se každý rok stále učí od přírody, co je a není možné jíst.

„Téměř polovina všech rostlinných druhů je jedlá – můžete sníst jednu misku konkrétní rostliny a nehrozí vám žádné nebezpečí,“ vysvětluje další odborník Lukasz Luczaj, botanik a propagátor jedlých rostlin.

„Když se dostává na jaře míza do stromů, má neskutečnou sílu přírody. Šťáva nám dává energii, čistí náš organismus, zbavuje nás toxinů.“ Experti potvrzují, že březová šťáva obsahuje stopové prvky, podporuje růst buněk a zpomaluje stárnutí. Poslechněte si celý pořad Zaostřeno na toto téma.

Velmi důležitá rada pro kuchaře: „Mladé listy rostlin teď na jaře jsou nejvýživnější a nejcennější. Ale měli bychom je povařit, abychom se zbavili například vajíček parazitů a brouků,“ připomíná Luczaj.

Šampaňské a sodovka ze stromů

Z březové šťávy, která má nasládlou chuť, se dá vyrobit i klasická sodovka, víno nebo šampaňské. Je to ovšem složitý proces a je třeba nepropásnout správný okamžik.

„Nejdříve se do břízy vyvrtá úzký, zhruba 5 centimetrů dlouhý otvor, do něj se pak zatluče rourka, kterou průzračná míza vytéká do plastových pytlů,“ popisuje proces sběru Linnarts Libertis, lotyšský expert na odběr mízy z břízy. K dispozici má 200 stromů.

Do lesa jezdí dvakrát denně a za jeden den může získat až tisíc litrů březové šťávy.

Pořad Zaostřeno natáčel a sám ochutnával Petr Vavrouška.

Jíst se dá i smrk, pokud víte, kdy ho očesat aneb Co najdete na jaře v lese?

Větve, šišky a mechy zavlekli na jídelní stůl Skandinávci. Lesní artefakty začali před pár lety severští šéfkuchaři používat jako zajímavé detaily při servírování jídla – sousta napichovali na větvičky, pokrmy podávali na kamenech, listech nebo na mechu.

Přírodniny se však uplatnily i jako chuťová složka pokrmů, zejména smrkové jehličí se ukázalo jako velmi efektní a efektivní. Jídlo jím ovoněné dostává nové aroma, například během procesu uzení. Jehličí lze ale také jednoduše jíst, řeč je o tom velmi mladém.

Na chuť i pro zdraví

Určitě jste si jich také všimli: světle zelených konečků smrkových větví. Na stromech se objeví během chvíle, ani se nestačíte rozkoukat, prostě najednou tam jsou. Obvykle někdy během dubna. Velmi mladé smrkové výhony jsou měkoučké, ohebné, krásně šimrají. Můžete je prostě utrhnout a sníst.

Chutnají příjemně nakysle a jen s nepatrným nádechem terpentýnové silice. Výhonky jsou k užitku i ve chvíli, kdy jehličky zbytní, jsou pevnější, k nakousnutí už opravdu nelákají, ale stále jsou jasně zelené. Obsahují totiž velké množství vitamínu C, ten posiluje imunitu a likviduje v těle toxiny.

Tady se potkávají zkušenosti bab kořenářek s ambicemi šéfkuchařů, kteří holdují trendu „návrat k přírodě“. Zatímco bylinkáři si brali z přírody především její užitečnost pro lidské zdraví, šéfkuchař jde po chuti a léčivý či zdravotní efekt je tu jako příjemný bonus.

Takže pokud vám jde především o chuť, udělejte si ze smrkových výhonků třeba smrkovou sůl. Jednoduše rozdrťte výhonky s kvalitní solí v hmoždíři a hotovou směs nechte proschnout, abyste místo soli nevyrobili smrkové bláto.

Zelená sůl je pak skvělá jen tak na chleba s máslem, ale i na dokončení pokrmů. Podobně jednoduše připravíte smrkový olej, kterým efektně korunujete jídlo: kvalitní olivový olej lehce zahřejte asi na 50 °C, přidejte hrst smrkových výhonků a nechte macerovat.

Pár kapek takového oleje udělá parádu na steaku, rizotu nebo v salátech.

Med, odvar i tinktura

Pokud vám jde spíš o zdraví, tak je pro vás podstatná informace, že terpentýnová silice obsažená ve smrku působí protizánětlivě, zmírňuje revma a tiší bolesti končetin i svalů.

Čaj ze smrkového jehličí zase léčí záněty dásní. Pokud vás trápí nespavost, jste vyčerpaní a v celkové nepohodě, udělejte si ze smrkového jehličí koupel.

Uhlí ze smrkového dřeva zase pohlcuje jedy ve střevech a má dezinfekční účinky.

Zůstaňme ale u mladých smrkových výhonků.

Vyhlášený bylinkář Pavel Váňa z nich doporučuje připravit například med (tekutina z výhonků několik dní macerovaných ve vodě se svaří s cukrem do zhoustnutí), inhalační odvar (sušené větvičky se spaří horkou vodou a inhalují), čaj či tinkturu.

Já se určitě pustím do přípravy sirupu, soli a oleje. A přidám jednu prosbu: až půjdete na smrkové výhonky, trhejte je šetrně a neočesejte jeden smrk stejně důkladně jako jabloň na zahradě. I stromu jsou jeho výhonky k užitku.

Recept: Smrkový sirup

Můžete ho použít jako základ na přípravu domácích limonád nebo ho užívat po lžičkách jako medicínu. Pomůže s imunitou, je dobrý proti kašli a působí celkově protizánětlivě.

Do zavařovací sklenice naskládejte vrstvu omytých smrkových výhonků, zasypte je třtinovým cukrem a přidejte pár koleček citrónu. Takhle postupně zaplňte celou sklenici. Množství výhonků a cukru by mělo být asi v poměru 5 : 1. Sklenici uzavřete, uložte na slunné místo a dva až tři týdny ponechte svému osudu. Začne se tvořit hustá šťáva, kterou přeceďte, přelijte do láhve a užívejte.

Kuchyně z mechu a kapradí

Při zkušebních vařeních jsem si všimla, že do jídel přidáváš divoké bylinky, které znám spíš jako plevel ze zahrádky…

Vařili jsme s nimi v La Degustation Bohême Bourgeoise a vždycky mě to zajímalo. Navíc jsem před časem prodal byt v centru Prahy a bydlím s rodinou ve venkovském stavení v Sázavě. Dětem jsem vařil sirupy z bezu, chodili jsme na houby, zkoušeli fermentovat zeleninu a zjišťovali, co jak chutná.

Chodíš po zahradě s atlasem rostlin a hledáš, co by se dalo sníst?

Spíš rovnou ochutnávám. Příroda to má chytře zařízené – co se nedá jíst, nemá příjemnou chuť. Ale samozřejmě jsem si nejdřív nastudoval jedovaté rostliny. Také zkouším, jak se chuť bylin mění. Třeba pampeliška nevoní moc hezky, ale když se vylouhuje a udělá se z ní odvar, má specifickou chuť a krásnou vůni. Vynikající jsou i poupata naložená ve sladkokyselém nálevu.

Tomu se říká kaprlata, to znám od babičky.

Právě, rád bych vzkřísil tyhle staré techniky. Nabízejí velkou škálu chutí a vůní, které jsme už zapomněli. Když jsem zkoušel pampeliškový med, hodně lidí říkalo, že ho dělala jejich babička.

Které byliny sis oblíbil?

Pořád mě překvapuje, co všechno se dá jíst – nedávno jsem třeba objevil česnáček, ten má chuť jako pažitka. V La Degustation jsme používali šťavel, výborný je ptačinec… Moji kluci (Kryštof 5 let, Robin 2 roky, pozn. red.) všechno ochutnávají se mnou, třeba si házejí do jídla sedmikrásky… Žena mi už říká, ať dávám pozor, protože to synové učí děti ve školce a nemuselo by se to každému líbit.

V La Degustation Bohême Bourgeoise ses zabýval molekulární kuchyní. Využiješ ji i v Esce?

Určitě ano! Budeme kombinovat tradiční a moderní postupy. Molekulární kuchyně vychází z přirozených vlastností potravin, ale mění strukturu, vzhled, vůni, tvar nebo barvu a k tomu se využívají výtažky z rostlin, řas a hub a samozřejmě znalosti o potravinách. Když vaříte vajíčko a víte, že po dvou minutách bude nahniličko a po pěti natvrdo, je to vlastně molekulární kuchyně.

Od koho ses ji učil?

Když začínala La Degustation Bohême Bourgeiose, pracoval v ní Španěl David Diaz Delgado. Ten byl dokonce na školení v El Bulli, tříhvězdičkové michelinské restauraci, která je tímto způsobem vaření vyhlášená.

Moc mě to zajímalo, takže zatímco všichni šli o pauze na cigáro, já dělal pokusy. Některé se mi povedly, a tak jsme je ukázal Oldovi Sahajdákovi a zařadili jsme je do menu.

Další informace mám z knížek a z internetu.

Pořád mě překvapuje, co všechno se dá jíst.

Martin Štangl, šéfkuchař restaurace Eska

Můžu dělat podobné pokusy i doma?

Domácí pokusy se dají dělat třeba s želatinou, lecitinem napění tekutiny… Jednoduchý trik je třeba kaviár z agar-agaru. V agar-agaru se rozmíchá balzamikový ocet a ten se pak kape do oleje. Vzniknou kuličky, které vypadají jako kaviár, ale chutnají po balzamikovém octu.

V La Degustation Bohême Bourgeoise jsi pracoval od úplného začátku. Jak na tu dobu vzpomínáš?

Bylo to perfektní! Lidi, kteří v „Degustačce” pracovali, byli strašně zapálení.

V neděli jsme mívali zavřeno, a tak se v sobotu večer rozdaly číšníkům potraviny, snědli jsme humry a steaky a šli do hospody.

A v neděli, jediný volný den, jsme se z toho léčili… Bylo to skvělé, pohánělo nás nadšení. Samozřejmě to, co jsme vařili tehdy a co se dělá dnes, se vůbec nedá srovnat. Je to zkrátka vývoj.

Kam ses „vyvinul” ty?

Setkání s Oldou Sahajdákem byl kariérní mezník. Teď se těším na Esku a rád bych vyrazil někam na stáž. Zatím jsem jezdil spíš na školení, ale dospívám k tomu, že potřebuju další informace, abych se mohl posouvat. Hodně mě ovlivnilo i přestěhování na venkov, jsem rád, že moji kluci vyrůstají v přírodě. Navíc zrovna včera říkali, že by taky chtěli taky být kuchaři. Z toho jsem měl radost.

Hýžová: Potraviny se mají jíst, jak je příroda vytvořila

Dříve učitelka v mateřské školce (pracovala také u neslyšících dětí) dokončila v roce 2009 Institut alternativních studií v Olomouci a dnes se věnuje stravování a výživě na volné noze.

Jak vidí současné běžné stravovací návyky společnosti, a co to je ono vitariánství neboli živá strava, vám řekne Anna Hýžová v našem rozhovoru nebo v pátek 4.

 září osobně na Svátku vína na soutoku v hradeckých Jiráskových sadech.

Co Vás přivedlo k živé stravě?Došla jsem si hektickým životem a špatným způsobem stravování k velkým zdravotním problémům. Intuitivně jsem vycítila, že v léčbě nepůjdu klasickou cestou, že to není cesta ke zdraví. Byla to vnitřní obrovská změna.

Ze dne na den jsem vyloučila ze svého jídelníčku vše živočišné. Koupila jsem třeba zrní, namlela ho, přimíchala skořici a trochu vody a usušila sušenky a celá rodina mi na ně chodila (smích).

Bylo to experimentální období, kdy jsem objevovala chuť a vůni přírody, a že nemám vůbec chudý jídelníček.

Jste někdy nemocná? Chřipka, angína…?Nemám vůbec žádné nemoci. Naučila jsem se jít do pokory a naslouchat svému tělu.

Budete mít zájem:  Rosacea Léčba Laserem Zkušenosti?

Když se třeba stane, že promoknu, dám si sprchu nebo si napařím nohy a vypiji prohřívací zázvorový čaj. Když mé tělo prochladne, tak mu pomůžu.

Vůbec nevím, co to je chřipka, angína nebo nastydnutí, protože tělo má dobrou výživou dobře nastavenou imunitu. Prostě to funguje, věřte mi.

Vitariánství zní trochu sektářsky, co to vlastně je?Je to tepelně neupravovaná strava. Nepoužívá se sporák, protože potraviny se nevaří. Tak jak je příroda vytvořila, tak se jí. Základní potraviny tvoří ovoce, zelenina, byliny, semínka a ořechy.

Živá strava je prospěšná mimo jiné díky enzymům, které žijí jen do teploty 42 °C. Při vyšší teplotě enzymy umírají a pak mluvíme o neživé stravě.

V živé stravě zůstávají zachovány všechny látky, jako jsou minerály, vitamíny a stopové prvky, tuky, cukry v původní podobě.

Takže jde o jakési veganství do 42 stupňů?Obecně mám pocit, že společnost má trošku zkreslené povědomí o tom, co to je výživa. O jídle mívají lidé představu jako o hmotě.

Tím, že začnu jíst hmotu, tak tím dávám tělu potravu, aby žilo.

Jenomže výživa nám má přinést energii a sloužit našim buňkám, aby mohly zdravě žít, množit se, aby byly zdravé, tím aby fungovaly správně naše orgány, hormonální činnost, prostě aby byl zdravý celý organismus.

Jenže 99% populace se takhle rozhodně nestravuje. Co je tedy špatně na běžné stravě?Kombinujeme nekombinovatelné. Děláme si na talíři zmatek, mícháme sacharidy a bílkoviny. Trávící systém vytváří na každý druh potravin jinou trávicí šťávu. Na maso tvoří kyselé šťávy a například na rýži šťávy zásadité.

Když se při trávícím procesu vzájemně smíchají, zneutralizují se a pak je nám těžko, protože se potraviny dobře netráví. Nestrávené sacharidy začnou kvasit. Naše tělo neumí vyloučit rychle bílkovinu a ta uvnitř nás v podstatě hnije.

Postupně se pak se ve střevě vytvářejí různé nánosy, střevo se ucpává a nefunguje tak, jak by fungovat mělo.

Mluvíte o nevhodné kombinaci, ale mluvila jste také o teplotě přípravy jídel…Ano, mimo vhodné kombinace je zásadní tepelná příprava potravin. Vaření zabíjí to dobré, co ve stravě je. Nejsou tam například živé enzymy, které by pomáhaly stravu trávit.

My tak zatěžujeme naše orgány, které musí trávicí enzymy vytvářet, hlavně slinivku a tenké střevo. Příroda nám dala pro život výbavu. Zuby k rozmělňování potravy a ruce pro její sbírání a zavedení do úst. Dala nám jediný hrnec, náš trávicí systém, nastavený na teplotu 37 °C.

Při této teplotě jsou zachovány veškeré vitamíny, minerály a další látky v nezměněné podobě. Jednoho dne se stal, z mého pohledu, velký omyl, a to když lidé využili oheň pro úpravu potravy. Vezměte si syrovou mrkev. Je úžasná slaďoučká, křupavá.

Když se uvaří, to vše se ztratí a už se musí dochucovat, aby byla poživatelná – tymián, cukr, sůl… Co je chutné a výborné samo o sobě, to my začneme dochucovat. To není přirozené. S vitariánstvím se učíme znovu vnímat vůně, chutě a barvu potravin.

Ve vaší knize jsem narazil na tvrzení, podle kterého každý orgán v našem těle pracuje v jinou hodinu.Ano, to jsou takzvané orgánové nebo také biologické hodiny, což je přirozeně nastavený životní hodinový cyklus člověka, podle nějž orgány různě pracují. Například bílkoviny se tráví nejlépe mezi 15 a 17 hodinou. Dobře to mají nastavené Britové, kteří touto dobou obědvají.

Cukry je tělo schopné dobře trávit jedině dopoledne. Pokud si dáte ovoce dopoledne v jakémkoli množství, jste v pohodě, ale pokud si ho dáte odpoledne, může vám být těžko nebo můžete být malátní. Cukry v této době již tělo netráví a ty pak zůstanou v těle a začnou kvasit. Často doporučované jablíčko večer tedy nedoporučuji, ráno se pak můžete probudit například s bolestí hlavy a únavou.

Doporučila byste živou stravu každému?Doporučila bych ji úplně všem lidem, ale mým cílem není dělat z lidí vitariány. Ne pro každého je to cestou. Každý jsme originální bytost, každý máme i jinak nastavené tělo.

Přesto bych každému doporučila, aby si ji vyzkoušel. Úplně ideální je, když se lidé seznámí se živou stravou a zařadí ji do svého jídelníčku tak, že se dostanou na 60 %, ideálně 80 % živé stravy. Pak prožijí svůj život ve zdraví.

Už nikdy nebudou mít na talíři stejné potraviny jako dřív.

Co třeba těhotné ženy? I jim byste živou stravu doporučila?Těhotenství je specifické období, ve kterém není dobré experimentovat. Nedoporučila bych, aby těhotná žena hned přešla na živou stravu, ale aby jedla živou stravu ve větší míře.

Určitě bych doporučila veganskou stravu. Pokud má ale nastávající maminka chuť na maso, ať si ho dá. Pokud žena rodinu teprve plánuje, doporučila bych jí, aby jeden až dva roky před otěhotněním začala jíst živou stravu.

Její organismus se zregeneruje a bude dobře připravený na těhotenství i na porod.

A co nemocní lidé, třeba cukrovkáři?Je potřeba si připomenout, že živá strava je strava přirozená. Nemoce, o kterých se tu bavíme, jsou civilizační nemoci, způsobené především standardním stravováním.

Dříve jsme měli, stejně jako zvířata, asi deset nemocí. Ale my jich dnes máme 250 druhů a možná i více, z toho jsou to převážně nemoce chronické.

Pakliže lidé takto nemocní změní způsob stravování a zařadí do jídelníčku hodně živé stravy, tak nemoci postupně mizí. Strava má na naše zdraví zásadní vliv.

Kdy začít s živou stravou a jak?Je především důležité vědět, proč to chci dělat. Přechod z vařené stravy na živou stravu je pro tělo šok. Rozhodně nedoporučuji začít změnu třeba v lednu, kdy je venku chladno.

Organismus je v zimním období třeba prohřívat a není připraven na tak razantní změnu. Doporučuji začít na jaře, ideálně v červnu, když začínají růst první rostliny, saláty, ředkvičky, jahody apod.

Vynechat těžká jídla, vynechat maso a živočišné produkty a pokud má člověk potřebu, tak si něco jen lehkého uvařit – například zeleninovou polévku.

A nebo můžeme jít do supermarketu…Supermarket absolutně není ideální místo. Ovoce a zelenina jsou tu sice krásné, ale prázdné.

Příkladem je současné pěstování rajčat, která nevidí zeminu a jsou nadopována minerály, vitamíny a dalšími látkami, aby měla chuť jako rajčata a také tak vypadala, a dozrávají opět pomocí průmyslové chemie. Je důležité si uvědomit, co kdy v přírodě vyroste, a podle toho potraviny jíst.

Supermarkety nám umožňují koupit si vždy všechno z celého světa, například i potraviny, které rostou jen v létě. A to asi každý uzná, že to není přirozené.

Ale v zimě nic neroste..Ale v zimě se to dělá jinak (smích). Co vyroste na podzim, to po vzoru našich předků uchováváme. Sušíme, krechtujeme nebo jinak vhodně skladujeme.

V zimě se jedí semínka, ořechy a placky z nich, samozřejmě bulvové rostliny – celer, petržel, mrkev, jíme zelí, různé ředkve. To všechno se dá jíst v zimě. Jsou to potraviny, které tělo prohřívají. Červená řepa… hm…úžasná.

Používá se záhřevné koření jako je skořice, chilli, zázvor, také kurkuma hodně zahřívá. I v tomto období se dá normálně stravovat vitariánskou stravou, aniž by tělo mělo problém, že mu něco chybí.

A co ovoce?Jablíčka, hrušky, některé odrůdy vydrží až do ledna, také se nasuší křížaly. Opět nedoporučuji nic ze supermarketu, to je plné chemie a bez chuti. Důležité je potraviny před konzumací vyndat z lednice a nechat je prohřát v místnosti a pak teprve je jíst. Jinak nám bude zima, protože organismus ochladíme.

No a kde tedy nakupovat? Takhle to zní,  že bych musel být zemědělec…Ten, kdo se chce zdravě stravovat, tak si najde svého farmáře, nebo zajde na trh. Když lidé přestanou nakupovat v supermarketu a dají prostor českým farmářům, budou moci pěstovat více, a tím klesne i cena biopotravin.

Kolikrát denně správný vitarián jí?Přirozené je jíst dvakrát až třikrát denně. Důležité je jíst, když mám hlad. Ale pozor, někteří lidé často na hlad pro pracovním vytížení nereagují. Pak jim může být špatně. To není hlad, to je průšvih.

Doporučuji, aby si ráno každý člověk dal, ať už vaří nebo nevaří, sklenici teplé vody. Ta tělo prohřeje a odvede toxiny, které se v těle přes noc uložily.

Tělo se čistí a vylučuje toxiny do 12 hodin, proto je dobré dopoledne jíst jenom ovoce, které obsahuje cukry pro potřebnou energii a vodu, která pomáhá škodliviny z těla vyloučit.

Odpoledne, kdy tělo „buduje“, potřebuje bílkoviny (aminokyseliny), tuky, minerály, vitamíny a ostatní prvky. Jíme zeleninu, ořechy, semínka atd. Každopádně by člověk měl jíst především podle pocitu hladu.

A co podle pocitu chutě?Je důležité nedělat z vitariánství dogma. Jestliže mám na něco chuť, tak si to dám. Ale ono nám tělo samo řekne, jestli to bylo dobré nebo ne.

Kde máme možnost se s živou stravou v Hradci Králové setkat?Teď nás čeká krásná akce Svátek vína na soutoku, což bude v pátek 4.

 září od 11 do 20 hodin v Jiráskových sadech, kde bude od 17 hodin v růžovém sadu „setkání se živou stravou“. Koho toto téma zajímá, je srdečně zván. Budeme si povídat o tom co je živá strava, proč ji jíst a jak ji zařadit do svého života.

Budou tam také stánky, kde bude možné ochutnat výrobky živé stravy od našich výrobců.

A pokud nestihnu zajít na Svátek vína na soutoku – mohu ji někde ochutnat?Ano. V Bazalce, se kterou spolupracuji už dva roky. Začínali jsme jednou polévkou na týden. Pak jedním jídlem na týden. A pak jsme zjistili, jak přibývá o živou stravu zájem. Dnes je v nabídce každý den polévka, hlavní jídlo a také zákusek.   (rd)

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector