Co je to epilepsie? Příčiny + dělení epileptických záchvatů

Epilepsie je jedním z nejčastějších chronických neurologických onemocnění, konkrétně přímo mozku, projevující se opakovanými epileptickými záchvaty.

Epileptické záchvaty jsou příhody náhlé přechodné zvýšené aktivity mozku (dochází k poruchám elektrických impulzů, které zprostředkovávají proud informací mezi nervovými buňkami).

Projevují se dočasnou ztrátou či poruchou vědomí, poruchou citlivosti a hybnosti (končetiny, rty, obličej). Mohou být vyvolány malým či dokonce žádným podnětem.

Dělení epilepsie:

• Primární: zde je příčina nejasná, nejspíše genetická
• Sekundární: vzniká např.po úrazech hlavy, nádory na mozku, v souvislosti s porodem (krvácení do mozku, klešťový porod), závislí na alkoholu či drogách, infekční onemocnění (meningitida)…

Dělení epileptických záchvatů:

• Jednoduché parciální záchvaty: záchvat postihuje jen určité ložisko mozku. Projeví se dočasnou poruchou postižené oblasti (hmat, sluch, zrak, myšlení,…), vědémí zde není narušeno.
• Komplexní parciální záchvaty: záchvat postihuje širší oblasti mozku. Vědomí a paměť bývají narušeny.
• Generalizovaný záchvat bez křečí (PETIT MAL): projevuje se náhlou a krátkou poruchou vědomí, strnulý pohled a přerušení prováděné činnosti. Po odeznění se vědomí téměř okamžitě vrací do normálu a člověk ani nemusí vědět, že k něčemu došlo.
• Generalizovaný záchvat s křečemi (GRAND MAL): Nemocný upadá do bezvědomí, má křeče končetin a celého těla tzv. tonická křeč (= hlava a oči stočeny na stranu, svalstvo je napjaté, prohnuté do luku, bledost v obličeji z důvodu křeče dýchacích svalů). Následuje klonická křeč (= prudké záškuby těla, nemocný bije hlavou i končetinami o zem, chrčivě dýchá, bledost v obličeji ustupuje, zpěněné sliny často s příměsí krve z důvodu poranění jazyka.) Křeče po cca 3 minutách ustávají, nemocný se probírá, bývá dezorientovaný, velice unavený a spavý.

STATUS EPILEPTICUS = nahromadění velkých epileptických záchvatů bez úpravy vědomí mezi jednotlivými záchvaty. Pacienta tento stav ohrožuje na životě, nutná hospitalizace na ARO. Často vzniká při rychlém vysazení antiepileptické léčby.

Léčba epilepsie

Nemocný je pravidelně sledován v neurologické ordinaci

• Úprava životosprávy: nepracovat v noci/ nespat přes den, bez velké fyzické námahy, pravidelný životní rytmus, zákaz alkoholu a drog,…
• Medikamentozní léčba: Antiepileptika (Gabapentin, Rivotril, Neurontin)
• Chirurgická léčba: operativní odstranění ložiska

 Vhodnou alternativou, tedy spíše doplňkem medikamentozní léčby, je léčba pomocí kanabinoidů, především pak kanabidiolu CBD.

Účinky kanabidiolu CBD při epliepsii

Významnou roli podpůrné léčby epilepsie hrají kanabinoidy. Prostřednictvím endokanabinoidního systému dochází ke spuštění účinku cbd na jednotlivé části organismu, které přímo vedou ke spouštění záchvatů nebo k postupnému chronickému poškození vlivem epilepsie jako takové.

Přesný mechanismus účinku CBD ještě není dopodrobna popsán (veškeré výzkumy jsou značně ovlivněny legislativou a stálými debatami o vhodnosti použití léčebného konopí v medicíně)  avšak vychází se z obecných účinků CBD  na jednotlivé části lidského oganismu.

CBD při epilepsii je nápomocné hned několika způsoby:

• Působení CBD na hladinu kyseliny gama-aminomáselné (GABA), jejíž nízké hodnoty v těle jsou spojeny s výskytem záchvatů. CBD snižuje vstřebávání kyseliny GABA, což následně vede ke zvýšení její hladiny v mozku. Tento účinek je podobný jako účinek některých léků, které jsou při léčbě epilepsie podávány.

• CBD mění způsob, jakým spolu nervové buňky v mozku komunikují a jak vstřebávají ostatní látky. Díky tomu CBD dokáže zvýšit účinnost ostatních léků ordinovaných na léčbu epilepsie (obecně toto platí i pro jiná léčiva při jiné diagnoze).

• CBD stabilizuje funkce iontových kanálů v těle (stejný účinek jako u některých antiepileptik). Tyto kanály šíří jak ionty draslíku, vápníku, chloru a sodíku, tak také umožňují šíření nervových vzruchů v nervové soustavě. Správná funkce těchto kanálů je pro správnou funkci tkání a orgánů nezbytná.

• Ne úplně jistý učinek, avšak velmi pravděpodobný: CBD blokuje NMDA receptory (= receptory důležité pro regulaci elasticity nervových spojení tzv. synapsí a pro paměťové funkce/ učení). Blokace těchto receptorů způsobuje nervovému systému ochranu při neurodegenerativních onemocněních. Opět stejný účinek jako některé ordinované léky.

• Mezi další významné účinky CBD nepochybně patří schopnost chránit buňky před nedostatkem kyslíku, čímž buňky chrání proti opotřebení, stárnutí a jejich zániku, tzv. antioxidační účinky CBD.

• Jeden z důležitých účinků je analgosedace: CBD se váže na receptory CB1 v těle a tím zmírňuje bolest (např. bolest hlavy či končetin často doprovází stavy epilepsie, ať už chronicky či akutně po prodělaném záchvatu).

• U epilepsie způsobené zánětlivým onemocněním získává význam protizánětlivý účinek CBD. Působí v těle tak, že vyhledá zánětlivé buňky, napadne je a nedovolí jim šířit se dále do organismu.

• Důležitá je zde také léčba depresí a úzkostných stavů: nemocný se často bojí normálně fungovat, vyjít ven bez doprovodu a tak může docházet k sociální izolaci. CBD způsobuje celkové zklidnění, kvalitní spánek a tím dostatek energie pro zvládání běžných denních situací.

• CBD také působí proti křečím, což hraje významnou roli během samotného záchvatu: nemocný nekřečuje tak silně a následky záchvatu mohou být díky tomu velice krátké, tělo není po prodělání záchvatu tolik ztuhlé a „bolavé“, nedochází k tak velkému spazmu dýchacích cest, což má dalších mnoho pozitiv.

• Význam CBD při epilepsii podtrhuje především fakt, že WHO = Světová zdravotnická organizace zmiňuje účinky CBD ve svém reportu a také že jediný schválený lék s CBD je právě na epilepsii (zmíněno v témže reportu) 
• 
• Pokud epilepsii máte diagnostikovanou, tak jako vždy doporučíme nejprve užívání CBD olejů konzultovat s Vaším lékařem. 

Dávkování CBD při epilepsii: 

Dávkování CBD olejů je velmi individuální záležitostí. Pro určení správné dávky je důležité vzít v potaz vaši hmotnost, stavovací návyky i celkový životní styl. CBD působí na lidský endokanabionidní systém a určení správné dávky je dán především zkoušením a pečlivým sledováním účinků.

Pro začátek začněte s jednou kapkou CBD oleje denně. Postupně dávku můžete zvyšovat až dosáhnete dávky 2 mg na 10 kilo váhy. Na této úrovni několik týdnu zůstaňte a poté zkuste dávku znovu zvyšovat a znovu pečlivě sledujete vliv konopných kapek. 

Obsah CBD v našich CBD kapkách je:

Před užíváním CBD se vždy poraďte s Vaším ošetřujícím lékařem!

Typy epileptických záchvatů – Nemocnice Na Homolce

Jak již bylo řečeno, epilepsie není jedna choroba, ale skupina chorob, z nichž některé jsou natolik typické, že se řadí do tzv. epileptických syndromů. Každý z nich má odlišnou příčinu, průběh a prognózu. Každý též vyžaduje různou léčbu, a proto je určení typu epilepsie (syndromu) nezbytné k zahájení správné léčby. K tomu může dopomoci rozpoznání typu záchvatu.

Záchvaty se mohou projevovat rozličným způsobem, to je dáno umístěním ložiska v různých oblastech mozku a různým šířením epileptické aktivity.

Přes pokrok ve vyšetřovacích procedurách správné zahájení a výběr léčby závisí často jen na odpozorovaném průběhu záchvatu. A protože pacient zřídka dostane záchvat při návštěvě lékaře, musí tyto informace dodat pacient sám či spíše svědkové z pacientova okolí.

 Existuje řada dělení epileptických záchvatů podle typu. Pacienti sami rozlišují mezi velkým záchvatem (porucha vědomí, křeče) a malým záchvatem (záraz, zahledění)

• Klasická klasifikace záchvatů z počátku minulého století rozeznávala:
• grand mal – velký záchvat
• petit mal – malý záchvat
• Jacksonský záchvat – s postupným šířením záchvatových projevů po těle
• psychomotorický záchvat – často vycházející ze spánkového laloku.

Toto dělení je hrubé, ale přehledné a někdy se ještě za účelem zjednodušení používá.Dnes je ale nejpoužívanější dělení dle Mezinárodní ligy proti epilepsii, které rozděluje záchvaty do dvou hlavních skupin: parciální (částečné) a generalizované.

Částečné záchvaty (ložiskové) začínají v určité ohraničené oblasti mozku a jejich projevy jsou dány umístěním této oblasti (tzv. epileptogenní zóny). Tento typ záchvatů je v dospělosti nejčastější a nejčastějším místem vzniku jsou spánkové laloky. Část nemocných pociťuje před vlastním záchvatem předzvěst neboli auru.

To je již vlastně záchvat omezený na malou část mozku, který se nemusí dále šířit a větší záchvat se pak nerozvine. Aura se často objevuje jako nepříjemný pocit v břiše, nadbřišku, stoupající vzhůru, dále jako pocity již prožitého, viděného, pocity odcizení, halucinace čichové atd.

 Pokud se záchvat šíří dále, rozvíjí se již do obrazu takzvaného částečného komplexního, kdy je již porušeno vědomí (částečně či úplně), pacient vykonává automatické a neúčelné pohyby (olizuje se, polyká, přežvykuje, manipuluje s okolními předměty, upravuje si oděv), může bezcílně přecházet nebo i pokračovat ve složitější činnosti, kterou započal před záchvatem.

Může i mluvit, většinou nesrozumitelně, nesmyslně. Někdy je naopak pohybová aktivita minimální a pacient ustrne. Po záchvatu není výjimkou zmatenost, neklid ani agresivita. Pacient si na záchvat většinou nepamatuje. I tento záchvat se může dále šířit a přecházet do záchvatu „velkého“, druhotně generalizovaného.

Částečné záchvaty z jiných laloků mívají vědomí zachováno a projevují se například záškuby či křečemi jen na jedné straně těla, nebo dokonce jen v určité svalové skupině, odkud mohou „cestovat“ dál.

Při generalizovaném záchvatu je epileptickou aktivitou postižena celá mozková kůra obou polokoulí. Pacient proto ihned ztrácí vědomí. Existuje více takových typů záchvatů, v dospělosti je nejčastější velký záchvat s křečemi.

Na jeho začátku nemocný často vykřikne, pokouše si jazyk, upadne. Je ztuhlý, nedýchá, zmodrá. Postupně se objevuje chrčivé dýchání, slinění a rytmické symetrické záškuby všemi končetinami. Na konci záchvatu se často pomočí a zůstává určitou dobu ochablý a v bezvědomí (resp.

hlubokém spánku).I u dospělých se mohou objevit absence (typické pro dětský věk), charakterizované třeba jen krátkým zahleděním a „výpadkem“. Myoklonické záchvaty se projevují mimovolným prudkým záškubem hlavou, končetinami či celého těla.

Záchvaty se objevují přes den i v noci, ze spánku. Jeden pacient může mít více typů záchvatů.

Epilepsie: příznaky, léčba (padoucnice) – Vitalion.cz

Epilepsie je onemocnění projevující se opakovaným výskytem
epileptických záchvatů. Epileptický záchvat je vyvolán
náhle vzniklou nerovnováhou mezi excitačními (stimulujícími) a
inhibičními (tlumícími) systémy v mozku, tato nerovnováha vede
k převaze stimulujících mechanismů a projevuje se záchvatem.

Záchvaty dělíme na klinické a subklinické. Klinický
záchvat se může projevovat poruchou vědomí, pohyblivosti,
citlivosti, kožního čití, změnami ve smyslových funkcích a pozměněnými
psychickými projevy.

Subklinický záchvat tyto klinické příznaky neobsahuje,
dá se rozpoznat pouze na EEG (elektroencefalografe –
vyšetření elektrické aktivity mozku), kde se projeví pozměněnou
aktivitou.

Dále můžeme záchvaty dělit z hlediska původu vzniku na
symptomatické a idiopatické. Symptomatické
záchvaty vznikají v důsledku strukturálního poškození centrálního
nervového systému. U idiopatických záchvatů žádné poškození nebo
původ vzniku na dosud dostupných vyšetřovacích metodách
rozpoznat nelze.

Epidemiologie epilepsie

Studie ukazují, že epilepsie postihuje všechny etnické rasy. Výskyt
v populaci je kolem 1,3 až 3,1% . Muži bývají postiženi 2,5 krát
častěji než ženy a děti asi 4 krát častěji v porovnání
s dospělými.

Přibližně u 60% dětských pacientů onemocnění během
dospívání vymizí a tyto pacienty lze považovat za vyléčené. Naopak mohou
však záchvaty v průběhu puberty vzniknout a přetrvávat až do dospělého
věku.

Další věkovou hranicí pro zvýšený výskyt epilepsie je
60 let.

Rizikové faktory epilepsie

Příčinou epileptického záchvatu je tedy nerovnováha mezi
stimulujícími a tlumícími procesy v centrálním nervovém
systému vedoucí k převaze stimulující složky. Hlavní roli sehrávají
aminokyseliny. Mezi nejdůležitější excitační
(stimulující) patří kyselina glutamová a aspartová. Nejvýznamnější
inhibiční (tlumící) je GABA – kyselina gama amino máselná.

Epilepsie může vzniknout v každém věku. Při jejím vzniku se
uplatňují zejména tyto tři faktory: 1. pohotovost k záchvatu, 2. vznik
ohniska, které záchvaty vyvolává, 3. podnět jako spouštěcí mechanismus
záchvatu.

Pohotovost k záchvatu je podmíněna především
geneticky. Známe již několik desítek tisíc genů, které
se podílejí na vzniku epileptických onemocnění.

Mezi další faktory ovlivňující vznik záchvatů se řadí stav
vnitřního prostředí a věk daného jedince. Záchvatová
pohotovost klesá úměrně s rostoucím věkem. Nejvyšší je u kojenců a
batolat. U nich se setkáváme s tzv.

febrilními záchvaty
(febrilie = horečka), tedy záchvaty vázanými na hořečnaté stavy. Jde
o na věku závislé poruchy vědomí nebo křeče, vyskytující se výhradně
při zvýšené teplotě.

Tento typ záchvatu se do onemocnění epilepsie
neřadí přímo, ale při opakovaném výskytu z něj epilepsie může
vzniknout.

Pohotovost ke vzniku epileptických záchvatů zvyšuje i celá řada
faktorů zevního prostředí, mezi nejčastější patří
nedostatek spánku, alkohol, fyzická vyčerpanost. Důležitým provokačním
momentem u některých typů epilepsií může být i běžný spánek.

Nejvýznamnějším faktorem ovlivňujícím vznik záchvatu je vznik
ohniska, ložiska, ve kterém nervové buňky poškozené,
neodpovídají normálnímu vzhledu a mají i pozměněnou funkci. Takováto
ložiska mohou vznikat prenatálně (před narozením), perinatálně (při
porodu) i postnatálně ( již u narozeného jedince).

V rámci prenatálních poškození se uplatňují poruchy
vývoje, infekce a toxické vlivy. Z perinatálních
zásahů je nejdůležitější příčinou nedostatečné zásobení
mozku kyslíkem.

V postnatálním období a dospělosti jsou
nejčastějšími příčinami poškození úrazy,
krvácení do mozku, cévní mozkové
příhody (tzv.

mrtvice), infekce a
nádory.

S narůstajícím množstvím inzultů u starších jedinců souvisí
i zvýšený výskyt epilepsie u osob nad 60 let věku.

Podnět uplatňující se jako spouštěcí mechanismus
epileptického záchvatu je přítomný pouze u některých typů epilepsie.

Jedná se o zevní i vnitřní faktory, kde ze zevních se nejčastěji
uplatňují smyslové vjemy, zejména světelné (např. reflektory na
diskotékách, rychlé záblesky v dětských seriálech) a zvukové.

Dobrým
příkladem vlivu faktorů vnitřního prostředí je u žen závislost
záchvatů na fázi menstruačního cyklu, dále horečka, únava,
hladovění, léky.

Prevence epilepsie

Prevencí je normální zdravý životní styl. To znamená zdravá strava,
nekuřáctví, střídmost v pití alkoholu.

Příznaky a projevy epilepsie

Rozeznáváme celou řadu různých epilepsií lišících se vznikem,
trváním i průběhem záchvatů. Základní mezinárodní klasifikace dělí
epileptické záchvaty na 1. parciální, 2. generalizované, 3. skupinu
neklasifikovatelných epilepsií.

Parciální, neboli částečné, lokalizované se
dále rozdělují podle toho, zda je doprovází změna vědomí, či nikoliv.
Jednoduché parciální záchvaty změnou vědomí doprovázeny nejsou.
Projevují se motorickými (pohybovými), somatosenozrickými (smyslovými),
vegetativními ( týkající se vnitřních orgánů) nebo psychickými
příznaky.

Motorické záchvaty provázejí záškuby,
křeče až přechodná obrna postižených
svalových skupin. Senzitivní ataky se projevují záchvatovitými
pocity brnění či mravenčení postižených částí těla.

Senzorické záchvaty jsou velmi variabilní a jejich příznaky se odvíjí od
polohy ohniska, epileptického ložiska.

• Přítomnost ohniska v části mozku, která má na starosti zrakové vjemy,
  podmíní záchvatovité vize záblesků, či poruchy
  periferního vidění, výpadky zrakového pole až
  slepotu.
• Lokalizace ohniska v jiném místě může vést
  k sluchovým nebo čichovým halucinacím,
  chuťovým vjemům, závratím, pocitům rotace, záchvatům silně emotivního
  nebo až psychotického chování.
• Psychické projevy mohou vést k různým stavům
  derealizace a depersonalizace, například
  iluze již prožitého, viděného, slyšného nebo naopak pocity prvního
  prožitku těchto vjemů.

Parciálnímu typu záchvatu většinou předchází tzv.
aura. Aura bývá prožívána s individuálními rozdíly,
ale na jejím základě nemocný pozná blížící se záchvat. Často se
prjevuje jako složité psychické vjemy, nervozita, záblesky před očima nebo
poruchy vidění.

Parciální záchvaty doprovázené poruchou vědomí se
nazývají komplexní.

Mohou navazovat na parciální záchvat
jednoduchý, v tom případě k poruše vědomí dochází pozvolna, častěji
je však porucha vědomí vyjádřena již na počátku záchvatu. Pacienti
mají vždy na proběhlý záchvat amnezii, nepamatují si jej.

Většinou se jedná jen o sekundy až minuty, málokdy se
objevuje delší trvání. V průběhu záchvatu nereagují adekvátně na
podněty z okolí.

Opět se objevuje závislost průběhu záchvatu na lokalizaci epileptického
ohniska. Typickými projevy jsou automatické pohyby jako
mlaskání, polykání i složitější
úkony. Tělesné projevy mohou být doprovázeny i emocemi,
smíchem, strachem až agresivním
chováním.

Jindy se objevují nezvyklé až bizarní pohybové úkony
jež připomínají například plavání nebo jízdu na kole.

Generalizované epileptické záchvaty jsou již od
počátku provázeny poruchou vědomí a oboustrannými
pohybovými projevy. Dle pohybových projevů se dělí na:
1. tonické, 2. klonické, 3. tonicko – klonické, 4. atonické,
5. absence.

Tonické záchvaty jsou charakterizovány rozlehlou svalovou
kontrakcí, křečí. K primárně postiženým skupinám
svalů patří svalstvo trupu, stehen a paží. Křeče mohou být doprovázeny
i dechovými pauzami. Vše zpravidla odeznívá během desítek vteřin.

Klonické záchvaty se přesněji nazývají myoklonické,
kde myoklonus znamená svalový záškub. Tyto záškuby jsou
mimovolní. Původ záškubu může být epileptický, jindy nemusí mít
s epilepsií nic společného, k jejich odlišení nám slouží
vyšetření EEG.

Nejčastější formou generalizovaných epileptických záchvatů jsou
tonicko – klonické. Období několika hodin až dnů před
vznikem záchvatu se nazývá prodromální stadium. Jedná se o bolesti hlavy,
změny nálady, nervozitu, přecitlivělost, vznětlivost apod. Dále může
následovat aura.

Vlastní záchvat se projevuje nejdříve
náhlou ztrátou vědomí a pádem, změnou postavení očních
bulbů a ztrátou reakce zornice na osvit. Následuje tonická křeč
veškerého svalstva.

Jelikož v těle převažují extenzorové (natahovače,
napínače) skupiny nad flexory (ohýbače), tak má nemocný natažené
končetiny a hlavu s páteří v záklonu, této poloze se říká
opsitotonus.

Postiženo je také dechové svalstvo, kde v počáteční fázi může
křeč vyvolat silný výdech doprovázený charakteristickým
výkřikem. Následuje zástava dýchaní a zmodrání
obličeje. Křečí bývají postiženy i žvýkací svaly, to vede
k poranění rtů a jazyka.

Postupně se rozvíjí fáze klonická. Při ní se objevují
záškuby, postiženy jsou svalové skupiny na obou stranách
těla ve stejnou chvíli. Intenzita záškubů se zvětšuje, jejich frekvence
se snižuje. Při uvolnění svěračů močového měchýře a konečníku
dochází k pomočení a pokálení.

V poslední fázi odeznívají veškeré projevy křečí a záškubů a
normalizuje se dýchání. Porucha vědomí přechází v hluboký
spánek. Po probuzení přetrvává zmatenost, nemocný prožívá
úpornou bolest hlavy a rozlehlou nelokalizovatelnou
bolest svalů.

Atonické záchvaty jsou provázeny ztrátou svalového
napětí, ochabnutím svalů.

Může jít jen o určitou
skupinu svalů, například ochabnutí svalstva šíje se projeví poklesem
hlavy, nebo je postižení celkové a v tom případě dochází
k náhlým pádům.

Vzhledem k okamžité ztrátě
vědomí a velmi rychlému začátku záchvatu hrozí velké
nebezpečí úrazů. Navíc tento typ záchvatu se nejčastěji vyskytuje
u dětí.

Absence je též typem epileptického záchvatu
charakteristická pro dětský věk. Trvá jen 5 až
10 vteřin.

Dítě se strnule zahledí, přeruší
činnost (hru, psaní, čtení…), ve které po odeznění záchvatu,
aniž by si tento výpadek uvědomilo, pokračuje. V průběhu záchvatu
jedinec nereaguje na oslovení.

Může být přítomna změna
barvy v obličeji, pokles hlavy, stočení očí směrem vzhůru. Předměty
držené v ruce vypadávají na zem.

Za neklasifikovatelné epileptické záchvaty jsou
považovány takové záchvaty, u kterých není možné zařazení do
některé ze skupin dle daných kriterií a nebo o nich nemáme k dipozici
dostatek údajů.

Velmi závažným stavem je tzv. status
epilepticus. Tímto pojmem je označováno nakupení
epileptických záchvatů. Jednotlivé záchvaty trvají 2 až 3 minuty,
navzájem na sebe navazují bez přechodného návratu vědomí.

To celé trvá
déle než 30 minut. Jde o velmi závažný život
ohrožující stav. Vyžaduje okamžitou léčbu a hospitalizaci.

Status
epilepticus může vzniknout jako první projev epileptického onemocnění,
častěji se však objevuje až v jeho průběhu, kdy nejvýznamnějším
vyvolávajícím činitelem je vynechání léčby.

Léčba epilepsie

Léčba epilepsie musí být ordinována uvážlivě. Ojedinělý
epileptický záchvat ještě neznamená, že jedinec trpí epilepsií. Může
být odezvou organismu na mimořádné podmínky (nedostatek spánku, alkohol,
fyzická vyčerpanost). Před nasazením léčby je nutné zvážit za jakých
okolností k záchvatu došlo a posoudit nález na EEG
záznamu.

Současné trendy nedoporučují nasazovat léčbu jako prevenci.
Pravděpodobnost opakování prvního záchvatu je 40 % , u druhého záchvatu
až 90 %. Proto převažuje názor, že antiepileptická léčba by měla být
nasazována až v případě opakujících se záchvatů.

Při užívání léků musí být dodrženo několik zásad. Ze strany
pacienta jsou to: spolupráce, pravidelné užívání
léků dle rady lékaře a absolutní vynechání
alkoholu. Pacient musí dodržovat pravidelný spánkový
režim a vyvarovat se spánku během dne. Dále nesmí pracovat na
směnný provoz, to znamená zákaz nočních služeb.

Lékař nejprve nasadí lék první volby, nejúčinnější, osvědčený.
Pokud nezabere, přichází na řadu lék druhé volby. Selže – li i ten,
zvolí se kombinace různých léků, s přihlédnutím na nežádoucí
účinky. Důležitou součástí léčby je stanovení hladin léků proti
epilepsii v krvi. Toho se užívá zejména jako prevence předávkování
těmito léky.

Při neúčinnosti léků je v určitých případech doporučována
chirurgická léčba. Selháním lékové terapie se rozumí
dva roky přetrvávající nezlepšující se opakované záchvaty i přes
vyzkoušení veškeré dostupné odpovídající medikamentózní léčby.

Komplikace epilepsie

Mezi komplikace onemocnění patří již dříve zmíněné
úrazy a status epilepticus.

Další komplikací může být předávkování léky,
které se projevuje útlumem, poruchami stoje a chůze, nerovnováhou,
poškozením tvorby krve a nepříznivými účinky na játra. Postižena je
zejména kvalita života pacientů trpících epilepsií.

Z hlediska pacientů jsou nejzávažnějšími problémy omezení výběru
povolání, zákaz řidičského průkazu, ztížení výběru partnera,
omezení společenského uplatnění a u žen strach z těhotenství. Téměř
polovina nemocných je více unavena a stěžuje si na sníženou pozornost
následkem vedlejších účinků léčby.

Diskuse

Další názvy: padoucnice, padoucí nemoc, parciální epilepsie, generalizovaný epileptický záchvat, absence, status epilepticus, grand mal, petit mal,

TRADIČNÍ ČÍNSKÁ BYLINNÁ MEDICÍNA

EPILEPSIE

Epilepsie (padoucnice, padoucí nemoc, latinsky eufemicky také morbus sacer nebo morbus divinus – svatá nebo božská nemoc) je záchvatovité onemocnění mozku, tedy onemocnění neurologické. V populaci se udává její výskyt 1%, ale bude pravděpodobně vyšší.

Epilepsie je onemocnění projevující se opakovaným výskytem epileptických záchvatů. Epileptický záchvat je vyvolán náhle vzniklou nerovnováhou mezi excitačními (stimulujícími) a inhibičními (tlumícími) systémy v mozku, tato nerovnováha vede k převaze stimulujících mechanismů a projevuje se záchvatem.

 Záchvaty dělíme na klinické a subklinické. Klinický záchvat se může projevovat poruchou vědomí, pohyblivosti, citlivosti, kožního čití, změnami ve smyslových funkcích a pozměněnými psychickými projevy.

 Subklinický záchvat tyto klinické příznaky neobsahuje, dá se rozpoznat pouze na EEG (elektroencefa­lografe – vyšetření elektrické aktivity mozku), kde se projeví pozměněnou aktivitou. Dále můžeme záchvaty dělit z hlediska původu vzniku na symptomatické a idiopatické.

Symptomatické záchvaty vznikají v důsledku strukturálního poškození centrálního nervového systému. U idiopatických záchvatů žádné poškození nebo původ vzniku na dosud dostupných vyšetřovacích metodách rozpoznat nelze.

Léčba epilepsie musí být ordinována uvážlivě. Ojedinělý epileptický záchvat ještě neznamená, že jedinec trpí epilepsií. Může být odezvou organismu na mimořádné podmínky (nedostatek spánku, alkohol, fyzická vyčerpanost). Před nasazením léčby je nutné zvážit za jakých okolností k záchvatu došlo a posoudit nález na EEG záznamu.

 Současné trendy nedoporučují nasazovat léčbu jako prevenci. Pravděpodobnost opakování prvního záchvatu je 40 % , u druhého záchvatu až 90 %. Proto převažuje názor, že antiepileptická léčba by měla být nasazována až v případě opakujících se záchvatů.

 Při užívání léků musí být dodrženo několik zásad.

Ze strany pacienta jsou to: 

• spolupráce
• pravidelné užívání léků dle rady lékaře
• absolutní vynechání alkoholu

Pacient musí dodržovat pravidelný spánkový režim a vyvarovat se spánku během dne. Dále nesmí pracovat na směnný provoz, to znamená zákaz nočních služeb.

Lékař nejprve nasadí lék první volby, nejúčinnější, osvědčený. Pokud nezabere, přichází na řadu lék druhé volby. Selže–li i ten, zvolí se kombinace různých léků, s přihlédnutím na nežádoucí účinky. Důležitou součástí léčby je stanovení hladin léků proti epilepsii v krvi.

Toho se užívá zejména jako prevence předávkování těmito léky. Při neúčinnosti léků je v určitých případech doporučována chirurgická léčba.

Selháním lékové terapie se rozumí dva roky přetrvávající nezlepšující se opakované záchvaty i přes vyzkoušení veškeré dostupné odpovídající medikamentózní léč­by.

• svalové křeče
• záškuby ve svalech
• poruchy vědomí
• zhoršení zraku
• poruchy čití
• pocit mravenčení
• bolest hlavy
• výpadek zorného pole
• bolest svalů
• mžitky před očima
• nervozita
• závratě
• časté pády
• aura
• agresivita
• poruchy nálady
• halucinace a bludy
• bezvědomí
• svalová slabost
• zmatenost
• neschopnost udržet stolici
• křeče žvýkacího svalstva
• modravé zbarvení kůže
• křečovité propnutí těla do záklonu
• krátkodobá zástava dechu
• slepota
• změny osobnosti
• pomočování

​

Pro odstranění příčin onemocněním EPILEPSIE, je nutné se objednat na osobní konzultaci k Dr.

Zhengovi 

(kontakty ZDE), který si udělá vlastní diagnozu, díky které si zjistí přesné příčiny Vašeho onemocnění ve Vašem těle a na základě svého zjištění Vám napíše vhodnou bylinnou směs, která příčiny postupně odstraní, tedy odstraní i onemocnění samotné a navíc Vám poví, jak se správně stravovat a chovat, aby se Vaše onemocnění již nevracelo.

Zároveň je nutné brát na vědomí čínské pořekadlo:

„Každé onemocnění by se mělo léčit minimálně 2x takovou dobu, jakou se neléčilo.“

Osobní léčba u Dr. Zhenga tuto dobu rapidně zkracuje.