Co je to artróza?

Jak organismus stárne, dochází k jeho celkovému opotřebení. Kromě únavy nám může začít dělat společnost artróza a artritida. To vše může způsobit, že každý váš pohyb bude poznamenán bolestí. Takže místo chození do přírody, nebo na setkání s přáteli budete raději sedět doma. To je ale škoda, protože s trochou vědomostí ji můžete zmírnit, nebo se jí vyhnout. Víte jak?

Pohyb patří k životu. Umožňuje nám chodit, psát, nakupovat nebo třeba v klidu a nerušeně spát. (Své o tom vědí ti, kteří se ráno probouzí na úplně jiné straně postele.) Když je nám tedy nějakým způsobem znemožněn, tato skutečnost se poměrně negativně odrazí na kvalitě našeho života. 

Na druhou stranu, jistá míra opotřebení jde zákonitě ruku v ruce s věkem.

Je tedy vůbec možné docílit nějak toho, že budeme v seniorském věku čiperní a vitální? Ačkoliv to nelze zaručit (vzhledem ke genetice a odlišnému životnímu stylu) každému, existuje způsob, jak riziko vzniku artrózy snížit.

Dobré zprávy máme dokonce i pro ty, u kterých už vypukla. I když jde o běh na trochu delší trať, pokud si pořádně vyhrnete rukávy, můžete ji celkem snadno pokořit.

Zajímá vás jak?

Co je to artróza

Artróza je chronické onemocnění kloubů, které způsobuje tření kostí o sebe.

K tomu dojde, když každá (ale i jen jedna) z nich přijde o chrupavku, která za normálních okolností zmírňuje vzájemné působení a umožňuje bezbolestný pohyb.

Vzhledem k tomu, že tato její funkce chybí, postižený pociťuje intenzivní ztuhlost a senzitivitu poškozené části pohybového ústrojí. (Nejspíš si umíte představit tu nepříjemnost, jakou dokáže být artróza páteře.)

Léčba

Artróza není léčitelná nemoc.

Pacientům ale nejvíce prospívá redukce váhy (obezita nadměrně zatěžuje klouby), fyzická aktivita, která zabraňuje ztuhlosti, dostatek odpočinku a přikládání obkladů.

Ty mohou být jak teplé, tak studené. Jak už bylo uvedeno výše, běžně se přistupuje i k předepisování léků na bolest a v krajních případech i k výměně kloubů.

Jak se jí bránit?

Nejlepší je, když na riziko jménem artróza začneme myslet už v mladším věku. Ačkoliv to neznamená, že u nás i přesto nemůže v pozdějším věku propuknout, uděláme tak něco málo pro to, abychom maximálně oddálili její příchod.

Svému tělu prospějete, když:

• Budete (alespoň trochu) cvičit a hýbat se
• Se budete protahovat
• Se naučíte plnohodnotně odpočívat
• Budete dostatečně spát (během noci probíhá řada ozdravných a regeneračních procesů)
• Si budete udržovat zdravou tělesnou váhu
• Budete spolu s vaším lékařem sledovat hladinu cukru v krvi (jinak řečeno, budete si hlídat cukrovku 2. typu)

Závěr

I když je opotřebení lidského těla přirozená věc, můžeme se snažit, aby k němu docházelo co možná nejméně. A když na nás artróza i přesto udeří? V tom případě se jí nezalekněte a udělejte maximum pro to, abyste zůstali co nejdéle aktivní. Jakmile to totiž jednou vzdáte, může se stát, že už se víckrát nepostavíte na nohy. 

Artróza kyčelního kloubu – koxartróza

Pokud cítíte po ránu ztuhlost či bolest kloubů, trvá Vám déle, než se rozhýbete nebo Vás bolest provází dokonce i v klidu, pokud Vám lékař sdělil, že máte artrózu, pokud hledáte jinou možnost léčby, než lékařem navrženou operaci, v následujících řádcích Vám tuto problematiku přiblížíme a pokusíme se nabídnout řešení.

Kyčelní kloub

Kyčelní kloub je ve své podstatě jednoduchý kloub, který spojuje dvě kosti – pánev a kost stehenní. Tento párový velký kloub umožňuje pohyb dolních končetin, chůzi a zároveň zajišťuje ideální rozložení tlaku. Na kyčelní klouby působí současně tlak celého trupu (tělesné hmotnosti) a dynamický tlak svalů.

Součty těchto tlaků působí na kloubní chrupavku, která za optimálních podmínek dokáže tlak rozložit tak, aby nebyla sama poškozena. Bohužel, v některých případech je působení těchto tlaků příliš silné a nadměrně zatížená chrupavka se postupně opotřebovává.

Artróza obvykle postihne jednu dolní končetinu, nicméně, vzhledem k omezené pohyblivosti a vyšším nárokům na druhou nohu, se může artróza časem rozvinout oboustranně.

Artróza

Artróza je degenerativní onemocnění kloubů, které vzniká zpravidla dlouhodobým přetěžováním. Proto touto nemocí trpí nejvíce velké klouby, jako kyčle, kolena, kotníky, které nás celý život „nosí“.

Tato choroba se ovšem nevyhýbá ani kloubům ramene či dokonce drobným kloubům ruky. Artróza je nejčastější kloubní onemocnění, ve vyšším věku se vyskytuje až u 80 % populace.

Artróza je nezánětlivé onemocnění, nicméně zánět – artritida ji často doprovází jako druhotná komplikace.

Příčin artrózy může být hned několik:

• anatomické – nestejná délka končetin, hypermobilita…
• traumatické – nepřiměřená sportovní zátěž, vykloubení, vnitrokloubní zlomeniny…
• metabolické – diabetes, dna, poruchy metabolismu steroidů,
• zánětlivé – revmatoidní artritida.

Vyšší tělesná hmotnost má na vzniku těchto potíží také svůj velký podíl.

Co se děje v kyčli při artróze?

Vyšší nároky na kloub způsobují jeho opotřebení, to se týká především chrupavek na koncích kostí. Prostor mezi kostmi vyplněný chrupavkou a kloubním mazem se zmenšuje, a po čase může dokonce vymizet úplně. Ztráta chrupavky je NEVRATNÁ.

Vlivem zvýšeného tlaku a ztráty ochranného chrupavčitého obalu se mohou na koncích kostí vytvářet osteofyty – malé útvary, které ještě více dráždí již tak hrubý povrch kostí a provokují další bolest. Artróza postihuje také měkké struktury kolem kloubu.

Vazy, které těsně obklopují kyčelní kloub, již nedokáží plnit svoji stabilizační a ochrannou funkci a může dojít až k vybočení kloubu z osy.

Diagnostika

Mezi zobrazovací metody vyšetření při podezření na artrózu patří především rentgenový (RTG) snímek. Na snímku je patrný prostor mezi kostmi, který je za normálních podmínek vyplněn chrupavkou, i případné osteofyty (výrůstky na kosti). Je tedy možné posoudit míru postižení kloubu. Ne vždy však nález na rentgenu odpovídá subjektivním potížím.

Subjektivní příznaky

První příznak je bolest, která se může promítat až do oblasti třísel a šířit se po vnitřní straně stehna až ke kolenu. Omezení pohyblivosti, nestabilita, startovací bolest a později i bolest v klidu, v noci, jsou dalšími příznaky artrózy kyčelních kloubů. Lidé s tímto onemocněním trpí především námahovou bolestí, která v klidu vymizí.

Je to způsobeno vyšším nitrokloubním tlakem vestoje či při chůzi. Pokud je artróza zkomplikována zánětem, postižený kloub je teplejší, může být i zarudlý. Zvýší se i napětí úponů šlach, kloubního pouzdra a svalů. Omezení kloubního rozsahu může mít za příčinu bolestivost, reflexní omezení, kterým se nás tělo snaží chránit před další bolestí.

Postižený kloub je zpravidla nestabilní, dojde tedy k omezení chůze.

Objektivní příznaky

Objektivně při vyšetření nacházíme změnu postavení pánve, poruchu statiky páteře a chybný stereotyp chůze.

Při vyšetření se často setkáváme se zkrácením jedné dolní končetiny, což může být jak příčina, tak i důsledek postižení kloubu artrózou. Výrazné je omezení pasivního pohybu v kloubu, především rotace vnitřní.

Artrózu doprovází i zvýšené svalové napětí především vnitřní strany stehen, naopak vnější svaly jsou oslabeny. Při vyšetření se setkáváme s tzv. vrzáním při pohybu v kloubu.

Terapie

Farmakologická a operační léčba

Farmakologicky lze léčit pouze symptomy, podávají se tedy léky proti bolesti či nesteroidní antirevmatika (protizánětlivé léky). Vhodné je doplnit léčbu tzv.

chondroprotektivy (kloubní výživou), které se uvolňují pomalu a mají dlouhodobý účinek. Dokáží spíše zpomalovat odbourávání chrupavky, jelikož chrupavka se po narození již nedokáže obnovit.

Nejvhodnější preparáty by měly obsahovat glukosamin sulfát, chondroitin sulfát, kyselinu hyaluronovou aj.

Operační přístupy zahrnují buď méně invazivní metody, jako artroskopie, při které lékař ošetří kloubní povrch a odstraní osteofyty (výrůstky na kosti), nebo rovnou náhradu celého kloubu – aloplastiku.

Ať už se rozhodnete pro kteroukoliv variantu léčby, mějte na paměti, že lidé trpící nadváhou či obezitou by měli začít léčení především snížením své tělesné hmotnosti. Výrazně se tak sníží tlak, který je na kloub vytvářen.

Fyzioterapie

Výběr vhodných fyzioterapeutických postupů závisí na stádiu onemocnění. V akutních stavech se doporučuje klidový režim. Ten doplníme uvolněním měkkých tkání, které se často reflexně stahují. U kyčelního kloubu to bývá oblast přední strany stehna (tzv. flexorů dolních končetin).

Vnější stehenní svaly jsou naopak oslabené a tímto nepoměrem může dojít až ke zmíněné nestabilitě celého kloubu. Proto je potřeba tyto svalové skupiny cvičit (izometricky – aktivace svalu bez pohybu končetiny) a přetížené svaly uvolňovat. Izometricky se cvičí svaly hýždí, stehen a břicha.

Velmi účinná a úlevující je šetrná manuální trakce (natahování) kyčelního kloubu.

Ve cvičení je nutné pokračovat i poté, co potíže ustoupí, ale je zásadou kloub zbytečně nezatěžovat a vyhnout se krajním polohám, které způsobují bolest.

Velmi oblíbené a účinné je cvičení s využitím labilních ploch, jako jsou labilní úseče, BOSU, Posturomed a senzomotorická cvičení. Díky těmto technikám nejen postižená oblast, ale i celé tělo získá zpět stabilitu a jistotu při chůzi a sportu.

Mezi vhodné sportovní aktivity patří plavání, kde se tlak na klouby mnohonásobně snižuje, nordic walking, trekové trenažery aj. Při sportovní aktivitě je třeba vyvarovat se tvrdých dopadů, úderů a švihů.

Velmi vhodnou doplňkovou terapií je aplikace funkčního tapu (speciální lepící páska nalepená na kůži), který cíleně ovlivní konkrétní svaly. Ať už se tape použije ke stimulaci nebo ke zklidnění, oblast se stabilizuje a pohyb i cvičení bude o to efektivnější. Funkční tape Vám vydrží nalepený i týden.

Terapie FRV – fokusovanou rázovou vlnou

Pokud artrózu provází i zánět, je vhodná léčba fokusovanou rázovou vlnou, která dokáže zánět zacílit a nastartováním přirozeného opravného procesu se ho i velmi rychle zbavit, zpravidla již po první aplikaci.

Vhodné je použít také radiální rázovou vlnu na svaly či svalové skupiny, které jsou ve velkém napětí. Rázová vlna dokáže takto postižené svaly uvolnit a její účinek je dlouhodobý, ale tuto léčbu je třeba zahájit hned v prvních stadiích onemocnění.

Aplikace se pak opakuje dle potřeby 1–3×, v intervalu 7–10 dní.

Autor: FYZIOklinika fyzioterapie s.r.o., Praha

Zdroj: KOLÁŘ, P. et al., Rehabilitace v klinické praxi, Praha: Galén, 2012. ISBN: 978-80-7262-657-1; Klinické zkušenosti v diagnostice a terapii s využitím fokusované rázové vlny

Co je to artróza?

Artróza (osteoartróza) je degenerativní nezánětlivé kloubní onemocnění, jde o nejčastější onemocnění kloubů. Je charakterizováno degradací kloubní chrupavky, subchondrální sklerózou multiplex, tvorbou ostefytů a změnami měkkých tkání.

K čemu dochází při artróze?

Při artróze dochází k degeneraci kloubní chrupavky, kosti sousedící s chrupavčitým, kloubního pouzdra, jakož i okolokloubových svalů a struktur. V kloubní chrupavce vznikají trhliny, chrupavka se rozvlákňuje, na okraji kloubu vznikají výrůstky a kloubní štěrbina se zužuje.

Výrůstek na okraji kloubní štěrbiny se nazývá osteofyt. Na tyto změny kloubní blána reaguje místním zánětem a při přetížení zvýšenou tvorbou tekutiny v kloubu. Zánět způsobuje bolest a omezení pohyblivosti v daném kloubu.

Následkem sekundárních zánětlivých změn, které vznikají při degeneraci chrupavky se ve zvýšené míře tvoří kloubní tekutina a zánětlivé produkty, které dále poškozují kloubní chrupavku.

Ve snaze organismu o reparaci dochází k subchondrální kostní hypertrofii, kterou nazýváme subchondrální skleróza.

Již od 30. roku věku však u mnoha lidí dochází k postupnému opotřebení a poškození chrupavky. Chrupavka má na rozdíl od jiných tkání pohybového aparátu minimální, téměř nulovou regenerační schopnost. Souvisí to s tím, že nemá krevní zásobení, ale je vyživována difúzí z kloubní tekutiny.

Proto pokud se jednou poškodí, neví se zahojit jako jiné tkáně. Při poškození se chrupavka stává hrubou, ztrácí svou elasticitu, omezuje pohyb kloubů. Ztráta chrupavky způsobuje zvýšení tlaku na konci kostí, kosti přicházejí do přímého kontaktu, což způsobuje bolest, zmenšenou pohyblivost, ochablost svalů a ztíženou chůzi.

TIP: Chcete se vyhnout artróze?

Artróza postihuje především drobné klouby rukou, váhonosné klouby a páteř. Při chůzi jsou dolní končetiny zatížené tíhou pánve, trupu, horních končetin a hlavy, tím se stávají váhonosných.

Při sezení jsou váhonosných klouby zejména SI kloub (sakroiliakálny) a bederních část páteře (zejména drobné meziobratlové klouby). Váhonosné klouby jsou důsledkem nepřiměřené zátěže přetěžovány nebo naopak pro nečinnost nezatěžované. Oba případy súdôležitými iniciačními faktory artrózy.

Nejčastěji se setkáváme s již zmíněnou koxartrózou (artróza kyčelního kloubu) a gonartróza (artróza kolenního kloubu).

Dále rozlišujeme nodálnu osteoatrózu – osteoartróza kloubů prstů rukou, Heberdenova artróza – artróza koncových kloubů rukou, Bouchardova artróza – artróza středních kloubů prstů, rizartróza – osteoartróza sedlovitý kloubu palce ruky, spondylartróza – osteoartróza meziobratlových kloubů.

Příznaky artrózy

Bolest při artróze je nejdůležitější a zpravidla první příznak choroby. Na začátku je bolest námahová, při níž vznikají reflexní svalové spasmy, které šetří postižený kloub, tato bolest ustupuje v klidu.

V dalším stádiu je bolest kloubu přítomna při aktivním nebo pasivním pohybu. Pro osteoartrózu kloubů dolních končetin je typická startovací bolest – přítomna v prvních krocích po období klidu.

V pokročilejších stádiích se bolest ozývá i když jste v klidu a nastupuje také noční bolest. Protože v kloubní chrupavce nejsou nervová zakončení, bolest pochází ze synoviální blány, periostu (okostice), kloubního pouzdra, šlach a úponů v oblasti postiženého kloubu.

Příčinou bolesti tedy může být zánět synoviální blány, dráždění periostu, hyperémie (zvýšené množství krve, prokrvení) v daném kloubu nebo spasmus svalů v okolí postiženého kloubu.

Charakter bolesti je při artróze variabilní, často jde o bolesti neutuchající se zlepšeními i zhoršeními v závislosti na počasí, polohy, pohybu, námahy atd..

Dalším příznakem je ztuhlost v ranních hodinách, která nepřesahuje většinou 30 minut (na rozdíl od revmatoidní artritidy), vyskytuje se i přes den po období klidu.

V časných stádiích artrózy dochází k omezení hybnosti v krajních polohách. Může vznikat otok nebo náplň kloubu, kde kloubní výstelka napuchne, začne produkovat více kloubní tekutiny, která však ztrácí původní složení a tím i vlastnosti. Kloub může být na pohmat bolestivý a teplejší s omezenou hybností.

Při rozvinuté formě artrózy v postiženém kloubu dochází ke ztrátě pohyblivosti. Nestabilita kloubu, snížení funkce a funkční nedostatečnost jsou také projevem pokročilých stádií artrózy. Svalové spasmy a kontraktury (zkrácení svalu a jeho vazivová přeměna) jsou zdrojem sekundární bolesti.

Kontraktury vznikají omezením hybnosti v postiženém kloubu právě pro bolestivost kloubu, chronickou nečinností dochází k oslabení svalů, až může nastat zkrácení končetiny.

Důsledkem kontraktur tedy vznikají deformity kloubů, které zmenšují funkci kloubu, což vede ke svalová atrofie, které dále omezují funkci kloubu, výsledkem čehož je instabilních kloub.

Průběh artrózy je kolísavý: střídají se období výraznější bolestivosti zejména při zátěži a povětrnostních vlivech s obdobími relativního klidu. Přirozené postupování nemoci je pomalé.

Příčiny vzniku artrózy

Z hlediska etiologie rozeznáváme primární artrózu a sekundární artrózu. Rozvoj a průběh primární artrózy způsobuje celou řadu různých patogenetický mechanismů.

Sekundární artrózou označujeme onemocnění, které vzniklo na základě jiného primárního (prvotního) postižení kloubu, které předcházelo vzniku artrózy a bylo příčinou jejího rozvoje.

Příčiny sekundární OA mohou být metabolické, anatomické, poúrazové a zánětlivé.

Rizikové faktory pro vznik artrózy:

• pohlaví
• genetická predispozice
• obezita
• etnické a geografické vlivy

Jak již bylo zmíněno u každého jedince začnou po 30.let života procesy opotřebení a procesy degenerace chrupavky, které se kolem 50.

roce života postupně klinicky projevují, avšak i přes rentgenologicky zjištěným artrotickým změnám na kloubech nemusí mít všichni pacienti subjektivní potíže a naopak.

Pocítění prvních příznaků může být urychlené nepříznivými podněty, jako jsou přetěžování, nestejná délka nohou, nadváha, úrazy, virová onemocnění, nesprávná strava i vrcholový sport.

Primární artróza je idiopatická, tedy nejsou přesně objasněny příčiny jejího vzniku, předpokládá se však podřízení několika mechanismy, zejména genetická predispozice (kvalita chrupavek, vývojové poruchy chrupavek, pevnost vazů) a rizikové faktory hrají hlavní roli. K jejímu vzniku dochází když je porušena rovnováha mezi novotvorbou a odbouráváním kloubní chrupavky ve prospěch odbourávání. Při primární artróze dochází k prvotní ruptuře (roztržení) kolagenových vláken, tím se zvyšuje obsah vody v chrupavce tak její tloušťka.

Sekundární artróza je častější a převažuje více u mužů.

Může vznikat na podkladě poruch:

• metabolických – ochronóza (nebo alkaptonurie – porucha metabolismu aminokyselin fenylalaninu a tyrosinu), akromegalie, hemochromatóza (nadměrné ukládání železa v tkáních), chondrokalcinóze (ukládání krystalů kalciumpyrofosfát dihydrátu v kloubních strukturách)
• anatomických – epifyzeální dysplazie (deformace), dysplazie kyčelního kloubu, hypermobilita, rozdílná délka končetin
• poúrazových – haemarthros (nahromadění krve v kloubní dutině), větší úrazy kloubu, nitrokloubní, okolokĺbne zlomeniny, přetěžování, mikrotraumata
• zánětlivých – revmatoidní artritida, septická artritida

Diagnostika artrózy

Diagnostika artrózy se opírá o klinické příznaky, zjištění charakteru, lokalizace bolesti, její vyzařování, či startovací bolesti, fyzikální vyšetření, dále vyloučení jiného revmatického onemocnění a nálezy zobrazovacích metod (rentgen, ultrazvuk, či magnetická rezonance) pomáhají v diagnostice OA.

Je třeba odlišit primární od sekundární, posoudit její pokročilost a stupeň progrese. Funkční způsobilost pacienta hodnotíme podle dotazníků, např. WOMAC dotazník (Western Ontario McMaster osteoarthritis Index), intenzitu bolesti můžeme hodnotit např.

podle vizuální analogové škály (VAS), kdy pacient na 10 cm úsečce vyznačí stupeň bolesti od bodu 0 po bod 10 (od nepřítomnosti bolesti – bod 0, až po bod 10 – kdy je bolest nejintenzivnější).

Různé stádia vývoje je možné sledovat na rentgenových nálezech:

• I. stádium je charakterizováno mírným zúžením kloubní štěrbiny a začátkem tvorby drobných osteofytů
• v II. stádium je pozorovatelné zúžení kloubní štěrbiny, zřetelná tvorba osteofytů, subchondrální skleróza a hypertrofie
• v III. stádiu je přítomno výrazné zúžení kloubní štěrbiny, dochází ke tvorbě mnohočetných osteofytů, Geodis (dutin)
• v IV. stádiu kloubová štěrbina vymizí, jsou přítomny velké osteofyty a je vidět známky ankylotizácie kloubu (chorobná ztuhlost).

Utrazvukové vyšetření je vhodné na vyšetřování měkkých částí – šlach, kloubního pouzdra, přítomnost tekutiny atd. Vyšetřením pomocí magnetické rezonance (MR) je možné sledovat změny v měkkých částech kloubu nebo defekty na povrchu kloubní chrupavky.

Autorem článku je naše redakce

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Artróza kolenního kloubu

Artróza je obecně primárně nezánětlivé degenerativní onemocnění, které může postihnout každý více namáhaný kloub. Nejedná se přirozený proces “opotřebení” a stárnutí, jde o poruchu funkce v důsledku chronického přetěžování. Artróza kolene neboli gonartróza je postižení kloubních ploch a především chrupavek mezi kostí stehenní a holenní.

Příčiny onemocnění

Gonartróza může vznikat na podkladě vrozených dysplázií kloubu, metabolickém onemocnění, jako následek traumatických a postraumatických poruch či septických nebo aseptických zánětlivých procesů. Degenerativní forma artrózy je následek chybné funkce toho kloubního spojení. Při nevhodném dlouhodobém zatížení, v kombinaci s např.

traumatem čéšky nebo jiné kostní struktury kolene, dochází k opotřebení kloubní chrupavky. Pokud je koleno vystavováno dlouhodobému přetížení a zároveň je na něj kladen velký tlak, může to vést až k poškození struktur povrchu kostí. V případě, že je kloub napadený zánětlivým procesem, je kloubní chrupavka poškozena rovnoměrněji.

Projevy onemocnění

Prvním výrazným projevem artrózy je bolest. Bolest postupně doprovází každý pohyb kolene, bolest doprovází hlavně chůzi, chůzi do schodů, chůzi po nerovném terénu a později se objevují i nepříjemné drásoty. Bolest při pohybu a námaze následně doprovází bolest i v klidu a při spánku.

Často dochází i k tzv. giving way fenoménu, tedy nekontrolovatelnému podklesnutí dolní končetiny s tendencí k pádu.

Jelikož kloub postižený artrózou tělo reflexivně omezí v pohybu, omezí se zároveň i jeho prokrvení a prokrvení okolních tkání a můžeme pozorovat otok, zarudnutí a vyšší teplotu. Tyto faktory mluví spíše pro sekundární rozvoj zánětlivého procesu v důsledku nedostatečné látkové výměny.

V podkolenní jamce se může tvořit pseudocysta s náplní, náplň se objevuje i přímo v kloubu. Gonartróza výrazně omezuje v pohybu, postupně se tvoří i flekční kontaktura ohybačů kolene.

Artróza je viditelná na RTG snímku. Pro rozvoj artrózy mluví zúžení kloubní štěrbiny mezi kostí stehnní a holenní. V pozdějších stádiích pozorujeme vznik vápenatých výrůstků, tzv. osteofytů. Od 3. stádia chrupavka prakticky vymizí a dochází ke tření kosti o kost.

Léčba

Jelikož se jedná o degenerativní onemocnění je třeba začít s léčbou ihned při prvních příznacích. Pokud je klient zatížen nevhodnou pracovní polohou, která kolenní kloub přetěžuje, je na místě popřemýšlet o změně zaměstnání nebo minimálně polohy a zátěž omezit.

V prvních fázích onemocnění je třeba se vyvarovat bolestivým polohám, sportům, které bolest vyvolávají a věnovat energii do prevence poškození. Aktivním cvičením lze naučit mozek používat svaly více ekonomicky, zbytečně je nepřetěžovat a vyvarovat se tak následným poškozením ostatních struktur.

Vhodným cvičením je DNS dle Koláře, PNF, Vojtova metoda, a další. Prevence je základ úspěchu kterékoliv léčby.

Pokud přece jen dojde k progradaci bolestí a obtíží, je na místě ovlivnit přetížené svaly, vyvarovat se nadměrné zátěži a aktivně cvičit.

3.-4. stádium onemocnění je již indikací k operaci. V případech, kdy nedošlo ještě k úplnému vymizení kloubní chrupavky, je možné její povrch nahradit menší endoprotézou.

V případě, že je poškozen i povrch kosti je na řadě operace tzv. totální endoprotéza kloubu (TEP). TEP kolene spočívá v nahrazení vrchní části kosti titanovou protézou a v případě nutnosti se protéza vsune do druhé kosti.

Kloubní endoprotézy mají ale omezenou životnost.

Pooperační léčba se zaměřuje především na péči o jizvu a ostatní měkké tkáně.

Po operaci hrozí srůstání jednotlivých vrstev kůže a podkoží a nezřídka dojde k prorůstání jizvy až do vazivového obalu svalu (fascie) a tím dojde k omezení rozsahu pohyblivosti dané oblasti a zvýšení bolestivosti.

Postupně se snažíme dolní končetinu “rozhýbávat” a zvyšovat její sílu. Rozsah pohyblivosti kolene je velmi důležitý především pro samostatnost a rychlý návrat do každodenního života.

V pozdějším stádiu terapie můžeme pomocí therabandů trénovat svalovou sílu a koordinaci, s použitím BOSU aktivovat stabilizační funkci dolních končetin v zátěži a pomocí DNS konceptu naučit tělo efektivně a ekonomicky pracovat v zátěži v nejrůznějších polohách a stimulovat tak povrchové i hluboké svalstvo celého těla.

Léčba pomocí rázové vlny

Rázová vlna bude velmi efektivní volbou terapie v prvních fázích onemocnění a dále své úplatnění najde především v pooperační péči.

Na počátku potíží dokáže fokusovaná rázová vlna proniknout hluboko do prostor uvnitř kloubu, kde stimuluje metabolismus, prokrvení a ostatní přirozené reparační procesy. Její aplikací se dá výrazně oddálit hrozící rozvoj artrózy.

V kombinaci s aktivním cvičením může být tato hrozba minimálně na několik let zažehnána. Radiální rázová vlna se naopak postará o povrchovější svaly, které bývají v důsledku bolesti postižené.

    

V pooperační péči najde rázová vlna uplatnění především v urychlení hojení jizvy a všech ostatních měkkých tkání. Svaly po aplikaci radiální rázové vlny jsou intenzivně prokrvené, dochází k urychlené látkové výměně a tvorbě nových cév, které tkáně zásobují krví, reparační proces je tak urychlen hned několikrát, než by tomu bylo bez jejího přičinění.

Kinesiotaping pomůže kolenní kloub fixovat bez omezení rozsahu pohyblivosti a klient tak má větší pocit jistoty při pohybu i v klidu. Zároveň svou elasticitou můžeme ovlivnit napětí svalů a efekt vydrží několik dnů. Kinesiotape se s úspěchem aplikuje i na hojící se jizvu.

Autor: Bc. Adéla Papoušková, Fyzioterra s.r.o., Praha

Zdroj: KOLÁŘ, P. et al., Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, 2012. ISBN: 978-80-7262-657-1., Praktické zkušenosti v diagnostice a terapii s využítím fokusováné rázové vlny (ESWT).

Nemocnice Jihlava

 

Artróza kloubů

Co je to osteoartróza ?

Artróza je degenerativní nezánětlivé kloubní onemocnění, charakteristické poškozením kloubní chrupavky, sklerotizací (zesílením) kosti pod chrupavkou, změnou kloubního pouzdra a ve svém důsledku deformací a omezením hybnosti kloubu. Artróza je doprovázena bolestivostí, která je závislá na řadě faktorů, např. na míře poškození kloubu, zátěži, přítomnosti výpotku v klubů, počasí, roční době.

Proč osteoartroza vniká ?

Artróza vzniká v kloubu, kde byla porušena rovnováha mezi reparačními schopnostmi chrupavky a mírou zatížení (poškození) kloubní chrupavky. U tzv. primární příčiny nemusí být příčina jasná.

U sekundární artrózy vniká v důsledku poškození menisků a vazů, úrazových poškození chrupavky či osových změn končetiny po zlomenině kostí.

Dále v důsledku zánětlivých onemocnění (revmatoidní artitida, bakteriální zánět kloubu), neuromuskulárních či metabolických onemocnění.

• Rizikové faktory:
• Věk: artróza je nejčastějším chronickým onemocněním staršího věku (nad 75 let je postiženo 80 % osob.)
• Pohlaví: ženy jsou postiženy častěji
• Hmotnost resp. nadváha: zvýšením zátěže při zachování reparačních schopností je spojena s vyšším výskytem artrózy
• Stavy po úrazech kloubů či přilehlých kostí
• Další faktory: genetická dispozice, geografické vlivy
• Který kloub může artróza postihnout ?

V podstatě každý kloub. Nejčastěji však velké klouby dolních končetiny- kyčelní a kolenní kloub, meziobratlové klouby páteře, malé klouby ruky, kořenové klouby palce ruky a nohy, méně častěji hlezna, ramena, lokty či zápěstí.

Dá se artróza léčit ?

Léčba artrózy je poměrně obtížná, v podstatě zcela vyléčit nelze. U těžkých forem lze pomoci náhradou postiženého kloubu za umělý. U lehčích forem lze ovlivnit průběh onemocnění změnou zátěže a pohybových aktivit, snížením hmotnosti a zvýšením odolnosti a regeneračních schopností chrupavky vhodnou farmakoléčbou.

Léčba osteoartrózy je shrnuta v doporučení OARSI- mezinárodní odborné společnosti pro osteoartrózu. V podstatě se jedná o kombinaci režimových opatření, farmakologické a operační léčby. Mezi režimová opatření patří např. přiměřená fyzická aktivita.

I postižený kloub potřebuje určitou zátěž, jenž zajišťuje výživu kloubní chrupavky. Naopak nepřiměřená zátěž vede k poškození chrupavky. U obézních je důležitá redukce hmotnosti. Preventivní ošetření kloubních poškození či deformit končetin.

(ošetření poškozených menisků a vazů, traumatických lézí chrupavky, řešení osových deformit končetin.) Používání vhodné ortopedické pomůcky a jiná opatření.

Které léky lze užívat na osteoartrozu ?

Chondroprotektiva: tzv SYSADOA neboli léky modifikující chorobu. Patří sem např. glukosamin či chodroitin sulfát, MSM (/ methylsulfonylmethan), kolagen, kyselina hyaluronová.

Výhodnou těchto léků jsou minimální nežádoucí účinky a studiemi dokázané účinky na artrzu.

Zvýšenou nabídkou ve stravě může dojít ke zlepšení regenerace chrupavky. Popisován je též protizánětlivý efekt a snížení bolesti. Většinou jsou volně prodejné.

Antirevmatika: vhodná v případě dekompenzace artrózy (přítomnost otoku či výpotku v kloubu) nebo jako občasné analgetikum. Mohou mít nežádoucí účinky, nejčastěji na zažívací trakt.

Analgetika: tlumí bolest u těžších forem artrózy, neovlivňují chorobu jako takovou. Patří mezi ně např i Paralen, který dle mezinárodní společnosti pro artrózu je lékem první volby.

Injekční preparáty:

Aplikace růstových faktorů, tzv autologní biologická léčba: spočívá v aktivaci chondrocytů (buněk chrupavky) pomocí růstových faktorů. U této metody zatím chybí jasný důkaz o její účinnosti či vlivu na příčinu nemoci. Nicméně lze očekávat, že v blízké budoucnosti právě zde může dojít k zásadní změně v léčbě této nemoci. Tato léčba není určena při těžší formy artrózy a

nevýhodou je relativně vysoká cena.

Aplikace kyseliny hyaluronové: nitrokloubní instalací této makromolekuly se zlepšuje biochemická prostředí v kloubu, což může vést ke zklidnění artrózy a stimulaci chondrocytů.

Aplikace kortikoidu: při správné indikaci vede ke zklidnění artrózy-snížení toku a zabránění vzniku výpotku, což je subjektivně vnímáno snížením bolesti kloubu. Při příliš časté či nesprávné aplikaci může naopak negativně působit na kloubní chrupavku.

1. (injekční léky musí aplikovat lékař, nejlépe ortoped)
2. Operační léčba:
3. TEP– totální endoprotéza – neboli náhrada kloubu: v dnešní době patří mezí nejčastější a základní operace prováděné na ortopedických pracovištích. Zdokonalováním implantátů TEP, operačních postupů a technik, a v neposlední řadě z intenzivněním rehabilitace vytlačuje tento typ výkonu jiné

operace(osteotomie a artrodézy) a je prováděn i u mladších pacientů. Bližší informace můžete nalézt ve složce „ informace pro pacienty“.

• UNI TEP- unikompártmentální náhrada kloubu: náhrada ½ kolenního kloubu: je indikována v případě poškození vnitřní nebo zevní strany kolena. Tato operace má řadu výhod (miniinvazivní operační přístup, snadnější rehabilitace),
• má však poměrně úzká indikační kritéria.
• Další operační výkony při osteoatróze: ASK, osteotomie, artrodézy

ARTÓZA – příznaky, léčba a stádia nemoci

Artróza je degenerativní a zároveň i nejčastější onemocnění kloubů, jehož výskyt stoupá s věkem pacientů.

Nejvíce postihuje nosné kyčelní i kolenní klouby a v pokročilých stádiích se zpravidla projevuje bolestí při pohybu, ztuhlostí a přítomnými otoky. Za obtížemi typicky stojí nadměrná zátěž kloubů.

Není tedy divu, že se s nimi nejčastěji potýkají obézní lidé, ale také příliš zapálení sportovci. 

Artróza, osteoartróza či latinsky arthrosis patří mezi nejčastější onemocnění kloubů, jež způsobuje jejich degeneraci. A ačkoli je nemoc nejčastěji diagnostikovaná lidem důchodového věku, stále více postihuje také mladé lidi, přičemž první degenerativní změny lze pozorovat už ve věku 20 let, častěji však o 10 let později.

Pro artrózu bývá typický progresivní charakter, což znamená, že vede k rychlému poklesu funkčních schopností, snížené pohyblivosti a tedy i zhoršení kvality života. Osteoartróza si velmi často vyžádá operativní řešení, které spočívá v totální náhradě postiženého kloubu. Pacienty nejčastěji trápí:

•  artróza kyčle (koxartróza),
• artróza kolene (spondylartróza)
• artróza ramene (omartróza).

Výjimkou však není ani artróza páteře, artróza kotníku či artróza prstů ruky, tedy konkrétně malých kloubních spojů.

K jakým změnám vlivem artrózy dochází?

Již v prvotních fází nemoci ztrácí chrupavka svou typickou pružnost, což odborníci přičítají sníženému obsahu glykosaminoglykanů. Konkrétně jsou pro osteoartrózu typické tři znaky:

• hladký povrch chrupavky je narušován drobnými štěrbinami, které se postupně prohlubují až ke kosti,
• drobné úlomky chrupavky se uvolňují do dutiny kloubní, což bývá příčinou změn okolních měkkých tkání, zejména pak vazů,
• dochází k přestavbě chrupavky a vytváření kostěných nárůstků, takzvaných osteofytů.

Na počátku onemocnění není tvar kloubu změněn a kloub je volně pohyblivý. Při soustředění lze však zachytit takzvané drásoty, které se časem stávají výraznějšími. Kloub se postupně deformuje a zvětšuje, jeho tvar se stává nepravidelným.

Patrné mohou být také změny kloubní osy a s postupující nemocí se dostavuje i omezení pohybu, nikdy však nedochází k úplné ztuhlosti kloubu.

Výjimku v tomto ohledu představuje pouze kyčelní kloub, jehož onemocnění osteoartrózou může způsobit úplnou nehybnost. 

K artróze se mohou kdykoli připojit zánětlivé příznaky, v jejichž důsledku se okolí kloubu zahřívá a dochází ke zmnožení synoviální tekutiny.  

Příčiny artrózy

Na rozdíl od revmatoidní artritidy není artróza způsobena zánětem, potíže totiž vznikají z opotřebení postižených kloubů.

K drobnému opotřebení pohybových částí těla dochází už jen vlivem každodenních pohybů, s tím si ale naše tělo dokáže poradit obnovením chrupavek. Tato činnost se ale zhruba kolem 40.

 roku života snižuje a chrupavčitá vrstva kloubu se postupně ztenčuje, až se kosti nakonec otírají samy o sebe.

Následně se rozvíjí artróza, která nepostihuje jen chrupavky a kosti, ale zasahuje celý kloub. Kvůli bolesti vznikající při pohybu se rozsah pohybu omezuje, na což reagují i okolní struktury, konktrétně vazy a svaly. Dochází k jejich oslabení, což obtíže ještě více zhoršuje. Na kloubu postupně vznikají výrůstky, které ho deformují a mění původní stavbu.

Nadměrně přetěžování kloubů pak může celý proces značně urychlit a vyvolat onemocnění i v poměrně mladém věku. Jinými slovy, rozvoj artrózy jde ruku v ruce s životním stylem, kdy za obtížemi stojí hlavně:

• nadváha a obezita,
• nedostatek pohybové aktivity,
• pracovní či sportovní přetěžování (zvláště pak jednostranné),
•  nevhodná obuv,
• špatné držení těla,
• vrozené vady a s nimi spojené nesprávné postavení kloubních ploch,
• úrazy, záněty a choroby látkové výměny (dna, cukrovka…)
• nedoléčená zranění pohybového aparátu,
• dědičné faktory,
• psychické stresové poruchy – nespavost, nervozita, úzkost.

Příznaky artrózy

Zpočátku se zpravidla objevuje nespecifická bolest kloubů, a to zejména při zvýšené námaze, během které se zvyšuje tření kloubních ploch, zatímco funkce tlumení nárazů chrupavkou je snížená.

Typická je rovněž pohybová ztuhlost, kdy je kloub nejprve třeba „rozehřát“. Může také docházet k otokům, které bývají způsobeny výpotkem nebo zbujelou synoviální membránou.

Pokud je produkce tekutiny zvýšená, je pohyb oteklého kloubu omezený a velice bolestivý.

Artrotická bolest se obvykle zvyšuje k večeru, což souvisí s celodenní námahou. A ačkoli bolest není nesnesitelná, pacienty zpravidla obtěžuje svou vytrvalostí, přičemž při změnách počasí (zejména při zhoršení) může být výraznější než normálně. Citlivější bývají krajní pohyby, střední pohybový rozsah může být zcela bezbolestivý.

Maximální bolest se obvykle drží přímo v kloubu, často ale vystřeluje i do svého okolí. A pokud se obtíže objevují trvale, spontánně, v klidu i při pohybu, je to obvykle známkou toho, že došlo k druhotnému postižení měkkých tkání.

Příznaky artrózy kolene

Gonartróza neboli artróza kolene je nejčastější u pacientů trpících nadváhou. Prvotní příznaky se vyskytují při každodenních činnostech, jako je například chůze do schodů či v terénu.

V kolenním kloubu při pohybu dochází k lupání, praskání a bolesti, která se objevuje zejména při nošení těžkých břemen.

Častým subjektivním pocitem je nestabilita, může docházet k takzvanému efektu „giving away“, kdy noha při chůzi či zátěži sama od sebe náhle poklesne a v některých případech způsobí i pád.

U pacientů, které trápí gonartróza, se velice často objevují druhotné zánětlivé změny, výjimkou není ani zmnožení kloubní tekutiny. U artrózy kolene se nezřídka vyskytuje i flekční kontraktura, což je vysoké napětí svalu vyvolávající bolest a současně omezující pohyb.

Příznaky artrózy kyčelních kloubů

V případě artrózy kyčelního kloubu, tedy koxartrózy, se bolest promítá do třísel, na vnitřní stranu stehen a šíří se dále až ke kolenům. Dochází k omezení pohybu kyčelního kloubu.

Degenerace chrupavky a kostní přestavby může rovněž vyústit v relativní zkrácení končetiny, což se u pacientů projevuje kulháním při chůzi. Tyto změny se následně přenášejí na bederní páteř, která je značně namáhaná.

Při dekompensaci kyčelního kloubu dochází ke kontrakturám svalů spojeným s bolestí. Postupně může dojít až k úplné ztrátě hybnosti kyčelního kloubu.

Diagnostika

Během diagnostiky je základem klinické ošetření, které zpravidla ukáže bolestivé omezení pohybu, nestabilitu vazů, poškození menisků kolenního kloubu a případně i otoky. Artrózu lze následně jistě určit pomocí hned několika technik.

Důležitou roli hraje například rentgen, který prokáže zúžení kloubní štěrbiny způsobené atrofií chrupavky. Ta může postupem času i zcela vymizet. V takovém případě je pak na snímku patrné přímé naléhání kostní tkáně.

Druhým rentgenem zachytitelným příznakem jsou osteofyty, tedy kostní výrůstky, které se tvoří na kloubních okrajích, a v neposlední řadě také přestavba kosti pod chrupavkou kloubu (skleróza subchondrální kosti).

Viditelné jsou rovněž cysty a okrajové trhliny kostí.

V některých případech lékař indikuje vyšetření moderními diagnostickými metodami, jako je počítačová tomografie, magnetická resonance nebo ultrazvuk. Obecně se tedy diagnóza artrózy opírá o tyto nálezy:

• bolestivost kloubů,
• nález zhrublého kloubu s omezenou hybností,
• pohmatový nález drásotů,
• RTG nález (případně magnetické resonance, ultrazvuku…),
• druhotné změny v okolí (zánět kloubu, zmnožená kloubní tekutina…).

Artróza: léčba

Jak na artrózu? V případě její léčby je nutné se zaměřit hlavně na prevenci. Řadou opatření lze totiž omezit či dokonce zastavit další vývoj nemoci. V první řadě se proto lékaři snaží odstranit příčiny, které k rozvoji osteoartrózy vedly.

Na místě je určitě vyloučení jednostranné zátěže a u silnějších či obézních pacientů i redukce nadváhy. Pomocí vhodné rehabilitace se pak doporučuje také posilování svalových skupin, které mohou ochránit kloub před přetěžováním.

Bolest mohou pacienti tlumit pomocí analgetik, při svalových kontrakturách se podávají léky na svalovou relaxaci. Důležitým prostředkem jsou rovněž fyzikální procedury s použitím tepla. Ty lze ale aplikovat pouze za předpokladu, že nejsou přítomny druhotné zánětlivé změny.

V takovém případě je totiž naopak nutné používat zábaly studené, které na postižených kloubech pacient ponechává pouze krátkodobě. U pokročilé artrózy je potřeba přistoupit k operaci kloubu. Děje se tak nejčastěji v případě postižení kyčle anebo kolene.

V počátečních stádiích může naopak pomoci hlavně:

• fyzioterapie,
• manuální terapie,
• elektroléčba,
• magnetoterapie nebo laseroterapie,
• tepelná nebo chladová terapie,
• svalová cvičení,
• akupunktura.

Důležitá je také strava, která by měla být bohatá na minerály a vitamíny. Nápomocný je například vitamín C, D a E.

Důležitou roli hrají také látky s vysokým obsahem kolagenu, které přispívají ke zdravým kloubům. V některých případech může být zapotřebí poškozený kloub stabilizovat, odlehčit či odpružit.

V takovém případě se používají korektivní pomůcky, jakými jsou ortézy, hole, berle či ortopedické boty a vložky.

Své místo mají při léčbě samozřejmě i medikamenty. Ty mají kromě mírnění bolesti za úkol také zpomalit destrukci chrupavky a pomoci obnovit její strukturu, případně také redukovat probíhající zánět. Mezi využívané léky patří:

• glukosamin sulfát,
• chondroitin sulfát,
• diacerhein,
• kyselina hyaluronová,
• nesteroidní antiflogistika,
• cox-2 inhibitory.

Co se týče operativní léčby artrózy, záleží na rozsahu poškození kloubu. V případě menšího poškození chrupavky se využívají moderní metody, jako je třeba transplantace chrupavky či jejích buněk. K této léčbě se nejčastěji přistupuje při poškození chrupavky úrazem, při rozsáhlejších degenerativních změnách je nutné kloub zcela nahradit.

Co je to artróza?

Artróza je označení pro degenerativní onemocnění kloubů, které se častěji vyskytuje s přibývajícím věkem pacientů. Během onemocnění dochází ke změnám a oslabení chrupavky, která nakonec může zcela vymizet. Tento proces je důsledkem opotřebení kloubu a pacientům působí nepříjemnou bolest i problémy s pohybem.

Jaké jsou příčiny artrózy?

Artróze zpravidla předchází opotřebení kloubu, někdy ale může k rozvoji nemoci dojít i v důsledku poranění. S rozvojem osteoartrózy velice úzce souvisí životní styl.

Obtížím jsou náchylnější například lidé s nadváhou anebo sportovci, kteří klouby extrémně zatěžují.

Rozvoji onemocnění může napomáhat také nedostatek pohybu či potřebných vitamínů, špatné držení těla, nošení nevhodné obuvi či nedoléčená zranění pohybového aparátu.

Jaké má artróza příznaky?

Typickým znakem artrózy je bolest, která se zpočátku objevuje pouze při pohybu, později však může přetrvávat i v klidu. Nejintenzivnější bývá k večeru, což je důsledek celodenní námahy.

V postiženém místě se mohou objevovat také otoky, v některých případech může být přítomný i zánět. Dochází rovněž k degenerativním změnám, kdy se v chrupavce tvoří trhliny, cysty či kostěné výrůstky.

Tyto procesy mají za následek změnu původní stavby celého kloubu.

Jak se artróza léčí?

Důležitou roli hraje při léčbě artrózy prevence. Řadou opatření lze totiž omezit či dokonce zastavit další vývoj nemoci. V první řadě se proto lékaři snaží odstranit příčiny, které k rozvoji osteoartrózy vedly.

Nápomocná je pak samozřejmě také medikamentózní léčba, která má za úkol zpomalit průběh nemoci a podpořit regeneraci chrupavek, dále fyzioterapie, svalová cvičení či terapie teplem a chladem.

U pokročilejších případů je potřeba přistoupit k operativnímu zákroku, který spočívá v úplném nahrazení poškozeného kloubu.

Zdroje: artrocentrum.cz, neosportclinic.cz, 1chirurgie.cz, ottobock.cz