„Být nemocný“ je něco jiného než „mít nemoc“

23. 10. 2015

Pětadvacetiletou lékařku z Nemocnice Valašské Meziříčí si pacienti často pletou ze zdravotní sestrou.

Text: Ing. Tomáš Želazko / Foto: archiv MUDr. Evy Štěpánové, Ing. Tomáš Želazko

V našem mapování života lékařů a zdravotních sester na začátku jejich profesní dráhy jsme tentokrát zakotvili na interním oddělení Nemocnice Valašské Meziříčí, kde pracuje pětadvacetiletá MUDr. Eva Štěpánová.

Pochází ze Slovenska a pozitivní vztah k Moravě získala už během studií na Univerzitě Palackého v Olomouci.

V rozhovoru nám prozradila, proč je pro ni interna královnou medicíny, co pro ni znamená práce s lidmi i jak tráví volný čas.

Jak jste se dostala ke zdravotnictví? K medicíně mě přivedl zájem o přírodní vědy, hlavně o biologii. Ve zdravotnictví jsem viděla smysluplnou aplikaci poznatků vědy v praxi. Navíc hodně příbuzných má nějaký vztah ke zdravotnictví a babička pracovala jako zdravotní sestra.

Kde jste vystudovala? Studovala jsem na Univerzitě Palackého v Olomouci. Město, škola i lidé ve mně zde vzbudili sympatie a už při první návštěvě fakulty mi bylo jasné, že šest let studia chci strávit právě v Olomouci.

Čím Vás interna zaujala, že jste se pro tento obor rozhodla? Interna představuje nejkomplexnější, nejširší a nejhlubší obor, což je lákavé i hrozivé současně. Jeden lékař nemůže obsáhnout celý rozsah současných znalostí.

A i z toho důvodu jde tady hlavně o souvislosti a integraci poznatků, pohled na pacienta jako celek. Proto je interna asi nejlepší „odrazový můstek“ pro jakoukoliv další užší specializaci a poskytuje solidní základ pro řadu menších podoborů.

Navíc se jedná o směr velmi perspektivní i s přihlédnutím k vyššímu věku, kterého se dnes dožívají lidé v naší společnosti. Bohužel se zabývá nemocemi víceméně chronickými a nevyléčitelnými, takže málokdy můžeme z nemocnice propustit pacienta zcela zdravého.

 Dostatečným cílem je pro nás mít nemoc pod kontrolou, aby byl pacient schopný vést plnohodnotný život.

Kde jste absolvovala stáže? Ve více nemocnicích na Slovensku i v Olomouci. Do Nemocnice Valašské Meziříčí jsem v létě 2014 nastoupila hned po absolvování medicíny jako absolventka „naostro“, a to i přesto, že jsem zde žádnou praxi neabsolvovala.

Jste rodačka ze Slovenska. Co Vás přivedlo, že bydlíte na Moravě? Přistěhovala jsem se za manželem, který pracuje jako dětský lékař v Novém Jičíně. Jsme spolužáci z vysoké školy.

A proč jste si vybrala Valašské Meziříčí? Je to příjemné malé městečko s nemocnicí téměř rodinného typu. Je zde dostupnost všeho, co potřebuji, hodně možností na výlety do přírody i za kulturou. Okresní nemocnice má před krajskou nebo fakultní výhodu v tom, že se poměrně brzo dostaneme k různým pacientům, diagnózám a výkonům.

Nástup do zaměstnání přestavuje jistě radikální změnou v životě. Byla jste na tuto skutečnost ze školy připravena? Hodně věcí jsme měli možnost zkusit si již během studia – vizity, drobné ošetřovatelské výkony, příjem pacienta s diagnostickou rozvahou a návrhem léčby…

Absolvovali jsme i kurzy zaměřené na komunikaci s pacientem, vyučující nám kladli na srdce, jak zásadní je způsob sdělování informací. Přesto je rozdíl pečovat o pacienta jako student pod dohledem lékaře a mít ho v péči jako lékař se vším všudy. Sdělování nepříznivých zpráv představuje náročnou, ale nevyhnutelnou součást práce – nikdo jiný to místo mne neudělá.

 Něco odpozorujeme od starších kolegů, ale každý si musí najít vlastní slova.“

Kdo Vám nejvíce pomohl při nástupu do práce? Možná bych otázku otočila. Těžko bych z kolegů hledala někoho, kdo mi nepomohl.

Vypadáte hodně mladě, nemají s tím pacienti někdy problém? Na oddělení jsme celkově mladý kolektiv. Pacienti často dávají najevo údiv, nezřídka si mne pletou se sestřičkou. Přesto nepociťuji negativní dopad na práci – pacienti si rychle zvyknou a hodnotí spíš kvalitu péče než věk doktora.

Jaký máte kolektiv lékařů a sester? Fungující kolektiv je jeden z pilířů, o který se můžeme v práci opřít.

Naše zaměstnání považuji za vyváženou kombinaci individuální a týmové práce – diagnostický proces a léčebný plán se rodí v hlavě jednotlivce, minimálně u nás mladších se vylepšuje a upravuje i po konzultaci se zkušenějšími kolegy.

Nicméně užitek pro pacienta přichází až realizací léčebného plánu, který mají ve velké míře v rukou sestry. Další aspekt týmové práce představují velké vizity, kde referujeme primáři oddělení, jak pečujeme o své pacienty a konzultujeme další postup.

Co Vaše další studium? Nejbližším mým cílem je absolvovat interní kmen, který odpovídá bývalé atestaci prvního stupně. Kromě praxe na interním – vlastním – oddělení je nutností i tzv. „kolečko“, tedy stáže na jiných odděleních.

 Individuální studium samozřejmě pokračuje pořád. Povzbudivý je rozdíl mezi učením ve škole a v praxi. Ve škole malý výsledek vyžadoval velké úsilí, teď je tomu naopak.

 Malá investice do zopakování poznatků nebo nabytí poznatků nových přináší velký efekt, protože se dají hned využít v péči o pacienta.

Pacienti s více nemocemi musí mít i hodně tlusté chorobopisy, neztrácíte se někdy v množství papírů? Prakticky celá práce je zaznamenána v podrobné dokumentaci zachycené v informačním systému IKIS a přístupné i lékařům jiných nemocnic skupiny AGEL.

V tomto vidím obrovskou výhodu pro pacienty i pro lékaře. Pomáhá nám při ošetřování pacientů, které překvapí zdravotní potíže třeba na návštěvě či rekreaci. Dostupnost dokumentace urychlí práci a upřesní údaje, které si hlavně starší pacienti nemohou pamatovat do detailů.

Kromě toho je zajímavé i poučné sledovat péči o pacienta odeslaného na jiné oddělení či specializované pracoviště – třeba do kardiocentra nebo iktového centra – a zpětnou vazbou se učit od kolegů z různých oborů.

Důraz na čitelnost, jasnost a přesnost dokumentace je též způsobem, jak zajistit plynulost péče o pacienta.

O čem se s Vámi pacienti baví? Prakticky o všem. Hlavně u starších lidí je důležité i rodinné zázemí, po němž aktivně pátráme. Často se za zdravotními potížemi skrývají problémy osobní. Bohužel někdy nemáme čas vykládat si s pacienty o jejich zážitcích z mládí, cest do Afriky, nebo šikovných vnoučatech.

Jak by měl vypadat ideální pacient? V první řadě by měl být nemocný. Zdraví lidé, kteří si nemoc vymýšlejí, se léčí dosti těžko. Dále má mít s sebou doporučení od praktického lékaře nebo alespoň aktuální rozpis léků.

Pokud některé z předepsaných léků neužívá, přizná se k tomu dobrovolně. Při vyšetření se nesnaží vyplnit trapnou chvilku ticha při poslechu srdce líčením dalších potíží, protože nějak intuitivně chápe, že doktor by pak ozvy srdce neslyšel.

Čím Vás dokáže pacient naštvat? Když přijde na pohotovost o Vánocích s tím, že má šest týdnů kašel.

Je ještě něco, co byste chtěla vzkázat pacientům? Aktuální rozpis užívaných léků by měl obsahovat názvy, sílu a schéma užívání během dne – například „warfarin 5 mg 0–1–0“.

 Pokud takový seznam není k dispozici a pacient si léky nepamatuje z hlavy, pomůže, když si je vezme s sebou – ovšem v krabičkách, ne nachystané na týden předem v dávkovači.

Většinou nepomůže ani popis „beru na tlak takové ty bílé kulaté“.

Když Vám skončí služba, umíte „přepnout“ a nevěnovat se práci? Někdy probíráme práci i doma s manželem. Je výhoda, že mi rozumí.

Jindy se věnujeme něčemu celkem jinému, kde zapomeneme, že máme něco společného s medicínou. Když jsem začala sloužit, naučila jsem se najednou vážit si volných víkendů, kterých je bohužel míň, než bych potřebovala.

 Pořádný výlet na hory mne dokáže nabít novou energií. Práci hlavou je důležité vyvážit něčím aktivnějším.

Jak simulovat nemoc

Snažíte se vyhnout škole nebo nepříjemným povinnostem v práci či rodině? Jako první výmluva vás určitě napadne oznámit, že jste nemocní. Pokud vás ale má kdo zkontrolovat, bude potřeba, abyste tuto lež podložili vhodným simulováním nemoci. Vědět, jak dobře simulovat nemoc, se vám může hodit. A možná tyto znalosti uplatníte v budoucnu v hodině biologie, až se budete učit o různých nemocech lidského organismu.

Jak nejít do školy

Důvodů, proč nejít do školy, může být spousta. Některé jsou méně závažné (jako například písemka z matematiky nebo obava z toho, že budete vyzkoušeni z něčeho, co jste se nestihli naučit), některé závažné velice (například z důvodu šikany).

V tuto chvíli je velice důležité zmínit, že i když existuje spousta způsobů, jak se vyhnout škole, není to dlouhodobé řešení. To znamená, že učivo, které jste neuměli a absencí ve škole se mu vyhnuli, se stejně budete muset doučit.

Stejně tak šikaně se nevyhnete.

Některé důvody, proč nejít do školy mohou být vážné. Pokud jste obětí šikany, nestyďte se a oznamte to – doma, učitelům, řediteli školy nebo na policii.

Rozhodněte se pro nemoc

Pokud hledáte způsob, jak nejít do školy, je nejsnadnější vymyslet si nemoc. Rozhodněte se jen pro jednu nemoc.

Vyberte si takovou nemoc, která vás zneschopní z nepříjemných povinností, ale přitom nebude tak závažná, abyste museli jít k lékaři nebo do nemocnice. Nachlazení, horečka, nevolnost mohou být dobrou volbou.

U vybrané nemoci musíte znát příznaky – neváhejte se podívat na internet, jak se nemoc projevuje.

Jak dobře simulovat nemoc?

Zjistěte si symptomy co nejdříve. Simulace nemoci až ráno nemusí být důvěryhodná (tím spíše, pokud nejste tak dobrý herec). Den před nepříjemnou povinností, respektive večer, už byste mohli cítit první nepohodlí.

Předstírejte únavu a říkejte, že se necítíte dobře nebo máte lehkou bolest hlavy. Moc nejezte a běžte brzo spát. Čím dříve budete cítit příznaky, tím věrohodnější bude vaše nemoc.

 Řiďte se například tím, jak jste jednali, když jste byli naposledy skutečně nemocní. To je nejlepší způsob, jak simulovat a nejít do školy.

Jak onemocnět?

Pokud se obáváte, že nejste natolik dobrý herec, aby vám rodiče uvěřili (nebo vaši rodiče vždy vyžadují návštěvu u lékaře – potřebují to jako potvrzení do práce, aby s vámi mohli zůstat doma), pak vám nezbývá než do školy jít. Nebo onemocnět. Jak být nemocná? Existuje spousta způsobů.

Mezi jeden z nich patří přiložit si sáček s ledem ke krku. Účinné je také rychlé pití ledové vody. Někdo využívá také falešné zvracení (dát si prsty do krku). Dalším velmi drastickým způsobem je sprchovat se ledovou vodou, nebo po sprše vyjít na pět minut do ledového počasí (na podzim a v zimě).

Rozhodně žádný z nich nedoporučujeme, protože z lehkého nachlazení se může vyklubat závažná choroba. Je mnohem lepší dostat pětku z matematiky, než trpět při dlouhodobé nemoci.

Jak tedy simulovat nemoc?

Nezapomeňte na to, že nemocný člověk je velice bledý, někdy až do zelena. Pokud máte kosmetiku, můžete ji použít k tomu, abyste vypadali bledě a nemocně.

Tváře můžete například jen trochu potřít zeleně (opravdu jen velice jemně). Nebo můžete zvolit jen make-up světlejší barvy, než je vaše přirozená barva. Choďte pomaleji, kratšími kroky.

Dejte si na čas, než se zvednete ze židle nebo z postele. Když se postavíte, předstírejte, že trochu ztrácíte rovnováhu.

Důležité je nevypadnout z role, zejména jsou-li vaši rodiče poblíž. Nepřestávejte předstírat ani v okamžiku, kdy si myslíte, že vás nikdo nevidí.

Jak simulovat horečku?

Nejlepším způsobem, jak se vymluvit ze školy, je simulovat horečku. Horečnatého vzhledu dosáhnete tak, že si dáte horkou sprchu (nenamočte si vlasy).

Foukejte si na obličej fénem, trochu vody si poté znovu naneste na obličej. Nahřívejte si obličej lahví s horkou vodou, když se nikdo nedívá. Rukama si třete obličej.

Lehněte si s hlavou dolů přes postel, aby do ní šla krev.

Jak simulovat nevolnost?

Další velmi oblíbený způsob, jak se vymluvit ze školy, je nevolnost. Ta se ale těžko dokazuje. Pokud chcete předstírat, že je vám špatně, budete muset vynechat nějaké jídlo. Čas od času se chytněte za břicho. „Pro jistotu“ si na večer přistavte kbelík k posteli. A poslední věc – buďte hodně dlouho v koupelně. Pokud se nebojíte zvracet, můžete si prsty zakvedlat s ústní mandlí.

Jak simulovat bolest zad?

Pokud už vás záda někdy bolela, tak víte, že problémem je každý pohyb. S bolavými zády se dokonce nedá ani ležet, ani sedět, ani stát. Pokud tedy chcete simulovat bolest zad, musíte chodit pomalu, přihrbeně.

Nezapomeňte, že bolí také chůze, takže můžete občas syknout bolestí. Chytejte se za bolestivé místo (nebo to alespoň naznačujte, na celá záda si samozřejmě nedosáhneme, navíc jsou pohyby při bolesti zad velmi omezené).

Všechny pohyby musí být velice pomalé – jak si sedáte, točíte se na druhý bok, jak si leháte, jak jdete – prostě všechny.

Výmluvy do práce

Pokud se chcete vyhnout práci, je to bohužel o něco složitější. Zaměstnavatel většinou vyžaduje potvrzení od lékaře. Pokud ale chcete simulovat nemoc, můžete zkusit zaměstnavateli zavolat a domluvit se na tom, že zůstanete doma a vyberete si na to dovolenou (popř.

sick days). Vymluvit se můžete například na to, že potřebujete celou výplatu, nebo na to, že lékař by vás nechal doma týden, a vám přece stačí jen dva až tři dny na léčbu. Zpoždění do práce je možné samozřejmě vymluvit na dopravní situaci, problémy s autem a podobně.

Jak simulovat nemoc

1. 1

   Rozhodněte se, jakou nemoc chcete mít. Ideálně by to mělo být něco, co vám brání plnit důležité povinnosti, ale ne nic tak vážného, abyste s tím museli do nemocnice. Nachlazení, teplota nebo chřipka jsou většinou nejlepší. Zjistěte si všechny příznaky této nemoci a držte se pouze těchto.

2. 2

   Den před tím, než chcete být falešně nemocní začněte zmiňovat některé příznaky. Pokud se chcete v pondělí vyhnout škole, měli byste tvrdit už v neděli, že se cítíte trochu divně. Když potom budete mít ostatní příznaky, nebude to ostatním připadat tak nápadné.

3. 3

   Vybavte si vzpomínky. Jistě jste někdy dříve byli nemocní a lidé si toho všímali. Zamyslete se nad tím proč to tak bylo a čeho si lidé všímali nejvíce. Snažte se tyto příznaky napodobit a vyvolat stejný dojem. Bude mnohem jednodušší přesvědčit lidi o tom, že mátě něco, co jste už někdy dříve měli.

4. 4

   Zesvětlete si obličej. Pokud máte zelený korektor, natřete si je na tváře a na čelo abyste vypadali bledě. Nepokrývejte si korektorem celou tvář, ale pouze jemně změňte barvu pleti.

   • Naučte se správně nanášet make-up. Pokud bude jasně vidět, že máte na sobě líčidla, jistě vás odhalí.
   • Pokud používáte make-up, vyhněte se cizím dotekům. Pokud vám někdo rukou setře korektor z tváře, budete přistiženi při činu.

5. 5

   Předstírejte zmatení a závratě. Pohybujte se pomaleji a dělejte kratší kroky. Když vstáváte z postele nebo ze židle, dávejte si na čas. Když stojíte u stolu, můžete například předstírat, že jste na chvíli ztratili rovnováhu a přichytit se stolu.

   • Závratě napodobíte nejlépe tak, že se v soukromí budete chvíli točit dokola, aby se vám hlava opravdu zamotala. Všímejte si toho, jaký z toho máte pocit. Pokud jste mezi lidmi, snažte se tohoto výsledku dosáhnout nenápadně.

6. 6

   Chovejte se tak, jako kdybyste se cítili špatně. Lidé, kteří jsou nemocní se většinou necítí dobře, takže byste neměli vtipkovat a usmívat se.

   Snažte se budit dojem, že jste dezorientovaní a „ve svém vlastním světě“. Pokud jste typ člověka, který je při nemoci k nesnesení, měli byste se chovat tak, jak se očekává. Snažte se nedávat najevo radost.

   Pokud vás někdo pozve do kina, musíte to odmítnout.

7. 7

   Buďte pomalí. Pokud můžete, zůstaňte v posteli. Je to přirozené chtít spát a odpočívat, když trpíte nějakou nemocí. Tělo vám tak říká, že potřebuje čas, aby se mohlo vyléčit. Můžete například dělat, že se vám chce spát a zavírat oči. Kdykoli budete mít možnost, lehněte si na gauč.

   • Předstírejte, že se v posteli třesete zimou.

8. 8

   Dělejte, že vás vaše nemoc štve. Být nemocný není žádná legrace a často to lidem způsobí problémy, protože nestihnou udělat vše, co mají. Říkejte lidem, že litujete toho, že s nimi nemůžete podniknout domluvené akce a omluvte se za komplikace. Nikdy nedejte najevo, že máte radost z toho, že musíte zůstat doma. Jen zamumlejte „dobře“ a jděte zase spát.

9. 9

   Nemělo by se vám náhle udělat dobře. Pokud lidi úspěšně přesvědčíte o tom, že jste nemocní, budou vás hned podezírat, pokud se vám za několik hodin udělá zázračně dobře. Pokud vás rodiče nechají doma a omluví vás z vyučování, neměli byste se cítit dobře ani po skončení výuky.

Epidemie – Wikipedie

Možná hledáte: folkovou skupiny Epydemye.

Epidemie (resp. epidemický výskyt choroby; z řec. epi-, na, nad a démos, lid) znamená prudký růst výskytů nejčastěji téhož onemocnění za určitou dobu a v určité populaci.

Kritéria pro vyhlašování epidemií mohou být v různých zemích a pro různé nemoci odlišná, nejčastěji je to nárůst nově onemocnělých za jistou dobu nebo počet současně nemocných na počet obyvatel.

V ČR je to pro vyhlášení epidemie chřipky 1600 až 1800 nemocných na 100 000 obyvatel, významné jsou i další okolnosti, například trend, nakažlivost nebo úmrtnost. Studiem epidemií a obranou proti nim se zabývá lékařská věda epidemiologie.

Epidemie extrémně velkého rozsahu zahrnující většinu světa se nazývá pandemie. Metaforicky může znamenat i rychlé šíření jiných společenských jevů, jako jsou nehody, módní změny atd.

Průběh epidemie z jediného zdroje

Charakteristika

Rozlišuje se epidemie explozívní s náhlým prudkým nárůstem případů, krátkým trváním a rychlým odezněním, které jsou typické pro nemoci s krátkou inkubační dobou (salmonelóza) a epidemie kontaktní s pomalým vzestupem případů, dlouhým průběhem nemoci a dlouhodobým přetrváváním epidemie, které jsou typické pro nemoci s dlouhou inkubační dobou (hepatitida, AIDS). Zmíněné typy jsou ovšem pouze teoretické ideální modely, existují i epidemie, které se nacházejí někde mezi a nedají se jednoznačně zařadit ani do jedné skupiny.

Aby výskyt nemocí bylo možné označit za epidemický, je nutné, aby počet případů začal prudce růst v porovnání se svým dosavadním výskytem v dané oblasti (růst incidence).

[1]
Jedno z kritérií, která vypovídají o počínající epidemii, je počet nemocných na 100 000 obyvatel. Například u chřipky jde v ČR o hranici 1 600–1 800 případů. Nemocnost je však nutno hodnotit v souvislostech, hodnotí se trend nemocnosti, a ne jednorázový nárůst.

Při dosažení epidemického prahu 1 600–1 800 případů je vyhlašována chřipková epidemie.[2]

U epidemie je důležitá inkubační doba, délka trvání nemoci a počty nakažených.

Pokud dojde k infekci z jediného zdroje (jednorázová infekce bez reinfekcí), pak je graf ostrý, vrchol epidemie je dán průměrnou inkubační dobou, ústup epidemie je pozvolnější než nástup.

Dynamika epidemie je pro jednotlivé nemoci typická. Pro epidemie infekčních onemocnění je typické, že se patogen v populaci trvale nevyskytuje, ale objeví se, způsobí onemocnění a zase zmizí.

Příklady epidemií a pandemií

• SARS – hlavně Hongkong, Vietnam, Singapur, Kanada, 2003, 7327 případů, 7% mortalita[3]
• HIV/AIDS – epidemicky se šíří od 80. let[4]
• hepatitida A – Šanghaj v roce 1988 – 300 000 případů (konzumace ústřic z mořské vody kontaminované splašky)
• příušnice ve Velké Británii, 56 000 případů v letech 2004–2005, v USA cca 5 800 případů v roce 2006, Makedonie v roce 2009 16 350 případů,[5] New York – 3 500 případů v roce 2010[6]
• spalničky 2015[7] Berlín (468), USA a Kanada (přes 200 případů)
• černý kašel – lokální epidemie se hojně vyskytují v USA (2010, 2012), kde je endemický výskyt velmi nízký
• ebola – epidemie v západní Africe
• covid-19 – pandemie covidu-19 po celém světě, která vypukla v čínském Wu-chanu, WHO prohlásila nemoc za pandemii dne 11. března 2020 (2019–dosud)

Epidemie v geologické minulosti

Někteří paleontologové[kdo?] se domnívají, že epidemie (nebo dokonce pandemie) nemocí mohly stát i za vyhynutím velkých skupin organismů, například druhohorních dinosaurů na konci období křídy před 66 miliony let (tato hypotéza však již byla vyvrácena).[8]

Odkazy

Literatura

1. ↑ Ottův slovník naučný [online]. Dostupné online. 
2. ↑ KHS Ostrava: Chřipka epidemie
3. ↑ Severe acute respiratory syndrome (SARS): epidemiology and clinical features
   Postgraduate Medical Journal. 2004 Jul; 80(945)373 [online].

4. ↑ webově stránky WHO [online]. Dostupné online. 
5. ↑ Mumps outbreak in the former Yugoslav Republic of Macedonia, January 2008-June 2009: epidemiology and control measures.
   Euro Surveill. 2010 Jun 10 ;15(23). pii: 19586. [online].

6. ↑ http://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJMoa1202865 [online]. 
7. ↑ Výskyt nákaz preventabilních vakcínami [online]. [cit. 2015-03-11]. Dostupné v archivu. 
8. ↑ Článek V. Sochy Vyhubila dinosaury pandemie? na webu Technet.cz

Související články

• Endemie
• Epifytie
• Epizootie

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu epidemie na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Epidémie v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Slovníkové heslo epidemie ve Wikislovníku

Autoritní data: AUT: ph137768 | GND: 4137380-7 | LCCN: sh85044370 | WorldcatID: lccn-sh85044370

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Epidemie&oldid=19653667“