Mezi lidmi je obecně rozšířená představa, že zelenina je mnohem zdravější syrová než tepelně upravená. To ale nemusí platit vždy.
Podle Pavlíny Dostalíkové z Institutu zdravého životního stylu jsou některé druhy zeleniny pro tělo prospěšnější syrové a jiné tepelně upravené a u některých je vhodné přípravu střídat.
Tatáž zelenina totiž může obsahovat více cenných látek, z nichž některé tělo využije v syrovém stavu a některé po tepelné úpravě. U tepelné úpravy platí, že by měla být vždy šetrná, aby zajistila maximální využitelnost všech živin.
Autor: Vitalia.cz
Vodítkem je míra vodnatosti zeleniny
Jaké druhy zeleniny je tedy prospěšnější konzumovat tepelně upravené a jaké syrové? Podle čeho se můžeme jako laici orientovat?
„Každá zelenina obsahuje různé množství vody, sacharidů, poměrně málo bílkovin a tuků a různou škálu vitaminů a minerálních látek.
Pro rozhodnutí laika, zda a kterou zeleninu jíst syrovou a kterou tepelně upravenou, je dobré se zamyslet i nad tím, co právě chceme využít,“ vysvětluje Pavlína Dostalíková a dodává: „Některé druhy zeleniny jsou vždy lepší syrové, jedná se především o vodnatější druhy, které obsahují menší množství sacharidů i vlákniny. Zároveň obsahují vitaminy, které se tepelnou úpravou ničí, takže po uvaření je jejich hodnota téměř nulová (například kyselina listová nebo vitamin C) a většinou z nich vařením stejně vznikne nechutná hmota. Mezi ty, které bych nikdy neupravovala tepelně, doporučovala bych s nimi zacházet co nejšetrněji a jíst je ihned po přípravě, patří: listové saláty – všechny možné druhy, salátové okurky, melouny.“
Tepelná úprava je naopak vhodná u zeleniny s tužší strukturou, která je méně vodnatá, obsahuje více škrobu a vlákniny, více sacharidů a zpravidla i více minerálních látek, které se teplotou neničí. Jedná se třeba o všechny druhy kořenové zeleniny.
Syrová zelenina je obecně hůře stravitelná a může způsobit zažívací problémy, obzvláště u těch, kteří nejsou na její konzumaci navyklí.
Stravitelnost se podle Pavlíny Dostalíkové dále odvíjí od množství přítomných sacharidů, vlákniny, bílkovin, minerálních látek a vitaminů. „Například brukvovitá zelenina je bohatá na hůře stravitelnou vlákninu a syrová způsobuje nadýmání.
V tomto případě je vhodné začít s tepelně upravenou, svoje zažívání si takto na pravidelnou konzumaci zeleniny připravit, a pak kombinovat,“ radí Pavlína Dostalíková.
Výživová poradkyně neopomíná ani vliv ročního období nebo počasí: „Dalším impulsem, jak se rozhodnout, by mělo být také roční období, případně počasí. Studená zelenina organismus ochlazuje, vařená zahřívá. Také toto je důvod, proč přirozeně v létě saháme raději po čerstvých salátech a v době plískanic máme mnohem větší potřebu zeleninu vařit nebo péct.“
„Ať budete jíst zeleninu teplou nebo studenou, nikdy nezapomeňte na přidání malého množství oleje, pro lepší využití vitaminů A, D, E a K rozpustných v tucích,“ upozorňuje Pavlína Dostalíková.
Důležitá je zásada: Když tepelná úprava, tak šetrná. Může jít o vaření, dušení, spařování, pečení či restování na kvalitním druhu oleje. Pozor na smažení – zelenina pak nasákne příliš tuku a obecně není tato úprava ani zdravá.
Vybrané druhy zeleniny a využitelnost cenných látek
Mrkev
Tento druh zeleniny se zdá opravdu výhodnější konzumovat po tepelné úpravě. „Obsahuje beta karoten (tzv. provitamin vitaminu A), který chrání tělo před volnými radikály a má protirakovinné účinky. Při tepelné úpravě s trochou oleje je jeho využití mnohem efektivnější,“ potvrzuje Pavlína Dostalíková.
Rajčata
„Jsou velmi významným zdrojem lykopenu, který se také řadí mezi tzv. antikarcinogeny, tedy působí preventivně proti nádorům. Jeho obsah se prohřátím a přidáním tuku zvyšuje.
Právě to je důvod, proč rajčatový protlak nebo restovaná rajčata jsou pro organismus přínosnější,“ hodnotí Pavlína Dostalíková.
Ale rozhodně si neodpírejte ani syrová rajčata, získáte z nich vitamin C, který se varem ničí.
Červená paprika
Obsahuje velké množství vitaminu C (více než citrony, ostatně navzdory zažitým představám k doplnění vitaminu C se citrusy moc nehodí) a lykopen. Pokud chceme využít protirakovinné účinky lykopenu, je vhodná tepelná úprava. Pokud nám ale jde o zdroj vitaminu C, z tohoto pohledu je zase lepší čerstvá.
„Některým citlivým lidem vyhovuje, když si odstraní slupku, která je stravitelná nejhůře. To platí také u rajčat,“ radí Pavlína Dostalíková.
Špenát
„Obsahuje kyselinu šťavelovou (stejně jako mangold), která na sebe váže minerální látky obsažené ve špenátu, a právě ta se snižuje tepelnou úpravou.“ Z tohoto důvodu je lepší špenát tepelně upravit, čímž se zvýší vstřebatelnost cenných minerálních látek. Špenát představuje skvělou dávku minerálů, zejména hořčíku a železa.
„Také ale obsahuje kyselinu listovou, která je velmi důležitá nejen v těhotenství. Je to jeden z vitaminů skupiny B, který hraje roli v prevenci infarktů. Ta ovšem tepelnou úpravou téměř vymizí, proto je vhodné úpravu špenátu střídat a přidávat také za studena třeba do listových salátů nebo smoothie,“ doplňuje Pavlína Dostalíková.
Kapusta
Patří mezi nadýmavé zeleniny, má velký obsah vlákniny a díky tomu je mnohem lépe stravitelná upravená tepelně.
Po tepelné úpravě také mnohem blahodárněji působí na snižování škodlivého cholesterolu.
„Kapustu do jídelníčku rozhodně doporučuju a díky obsahu minerálních látek ji řadím mezi naše superpotraviny (působí protinádorově). Podobně na tom je i květák nebo zelí,“ uvádí Pavlína Dostalíková.
Brokolice
Brokolice upravená do asi 80 °C působí protirakovinně (za vším stojí enzym, který se přetváří na látku sulforan). Varem se rovněž ničí obsažený vitamin C. Nicméně po tepelné úpravě na druhou stranu zůstávají zachovány fytochemické látky indoly, které významně působí proti nádorovým buňkám. Nejlepším řešením je asi rychlá tepelná úprava v páře.
Chřest
Chřest určitě tepelně upravte, je tak nejen mnohem chutnější (syrový má hořkou slupku), ale hlavně teplo zvyšuje dostupnost polyfenolů, které působí jako antioxidanty a chrání před srdečními a onkologickými onemocněními.
Česnek
Je významný díky alicinu, který má antibiotické a protiplísňové účinky. Nejzdravější je v syrovém stavu a jeho blahodárné účinky se tepelnou úpravou rychle ztrácí. Pokud nechcete jíst česnek vyloženě zasyrova (může dráždit žaludek), zkuste jej přimíchat do již hotového pokrmu nebo přidat těsně před koncem vaření.
Cibule
Syrová je opět bohatá na alicin. Tepelně upravená zase uvolňuje kvercetin, antioxidant působící proti zánětům a srdečním onemocněním.
A když si nebudete jistí, použijte hlavu a moc to neřešte. „Od svých profesních začátků vidím, jak se výživa, doporučení a znalosti lidí mění a také tříští. Mým osobním mottem je: Používejme hlavu, nepodléhejme všem módním vlnám a neobjevujme objevené. Žádný extrém k vytoužené harmonii stejně nevede,“ říká Pavla Dostalíková.
Odborná spolupráce:
Bc. Pavlína Dostalíková, MBA
Zakladatelka a majitelka Institutu zdravého životního stylu a NutriCentra se sídlem v Praze
Svému celoživotnímu koníčku – poradenství ve výživě a životním stylu – se začala profesionálně věnovat před více než deseti lety. V roce 2013 založila Institut zdravého životního stylu, který se věnuje vzdělávání profesionálů v oboru. Institut organizuje rekvalifikační kurzy akreditované MŠMT, je partnerem neziskového projektu Zdraví do škol od A … do Z. www.nutricentrum.cz, www.izzs.cz
Není zelenina jako zelenina
Při mých konzultacích s klienty ohledně jejich stravovacího režimu se jedna z otázek týká konzumace zeleniny. Na otázku “ kolikrát týdně konzumujete brukvovitou zeleninu?“ většina z nich odpoví “co to je?“ Po zjištění, která zelenina patří do skupiny brukvovitých (košťálových) opět nedostávám pozitivní odpověď, jelikož tato zelenina tvoří opravdové výjimky v jídelníčcích mých klientů. A jak jste na tom vy s konzumací košťálové zeleniny?
Pojďme se tedy společně podívat na zeleninu, která má pro naše zdraví obrovsky pozitivní význam a kromě toho se z ní dají připravovat velmi chutné pokrmy.
Co tedy patří do skupiny brukvovité zeleniny: brokolice, květák, kapusta kadeřavá a růžičková, hlávkové zelí. Všechny tyto druhy mají jednoho společného předka a za svůj odlišný vzhled i chuť vděčí pouze usilovnému šlechtění řeckých a římských rolníků.
Všechny druhy společně obsahují velké množství glukosinolátů, velmi účinných protirakovinných látek, které obsahuje pouze a výhradně brukvovitá zelenina.
Řada výzkumů ukázala, že pravidelná konzumace této zeleniny umožňuje podstatně snížit riziko bujení mnoha druhů rakoviny, především rakoviny plic, močového měchýře, žaludku, tlustého střeva a prsu.
Jak působí zelenina z čeledi brukvovitých v našem těle? Brokolice, květák, kapusta či zelí díky obsahu glukosinolátů mají schopnost blokovat působení různých kancerogenních látek a tím znemožnit narušení nebo změnu genetického materiálu buňky (DNA), aby nemohlo dojít k bujení rakoviny.
Mechanismus působení glukosinolátů je takový, že velmi účinně posilují imunitní systém a ten začne velmi urychleně kancerogenní látky odstraňovat a snižovat jejich kancerogenní potenciál. Jednodušeji řečeno, brukvovitá zelenina má velký detoxikační účinek.
Řada druhů rakoviny je právě spojena s nedostatečnou detoxikací těla.
Nedávné výzkumy ukázaly, že lidé u kterých byla zjištěna snížená obranyschopnost proti kancerogenním látkám a tím velká pravděpodobnost onemocnění rakovinou plic, pravidelná konzumace brukvovité zeleniny situaci zcela zvrátila a riziko onemocnění minimalizovala.
Jak často bychom měli tuto zeleninu konzumovat? Chceme – li se opravdu chránit před rakovinou, je třeba tuto zeleninu konzumovat pravidelně nejlépe 2-3x do týdně a to např. v polévce, obilném rizotu nebo jako zeleninová obloha k rybě nebo drůbeži či do celozrnných těstovinových pokrmů.
Ráda vám prozradím můj super rychlý recept na přípravu jednoho takového protirakovinného jídla. Chutná opravdu fantasticky!!!
Rýžové vlasové nudle s brokolicí a uzeným tofu v Tamari omáčce (4 porce):
- špetka kurkumy
- půl pórku
- 1 malá brokolice
- 1 velká mrkev
- 1 balíček uzeného tofu
- hrst žampionů
- olivový olej extra panenský
- 150 – 200 g rýžových nudlí
- 1 lžíce nastrouhaného zázvoru
- 2 stroužky nasekaného česneku
- barevný pepř z mlýnku
- Tamari sojová omáčka
- nerafinovaná sůl
- pár kapek z citronu
Na rozehřátém oleji orestovat na kolečka nakrájený pórek, přidat nakrájenou mrkev a na malé růžičky rozdrobenou brokolici. Současně se zeleninou přidat na malé kostečky nakrájené tofu. Vše chvíli restovat ve velké nejlépe WOK pánvi. Potom přidat česnek a zázvor a dobře vmíchat do zeleniny a pokračovat v krátkém restování.
Jemně osolit. Pokapat citronovou šťávou. Přisypat kurkumu. Rýžové nudle spařit horkou vodou, slít a přelít studenou vodou. Tu opět slít. Hotové rýžové nudle přidat do WOK pánve k zelenině a tofu a na plátky nakrájené žampiony apomalu vmíchávat. Pokapat olivovým olejem. Dochutit barevným pepřem a Tamari sojovou omáčkou.
Teplé servírovat!
Protirakovinné potraviny v tomto receptu: kurkuma, pórek, brokolice, mrkev, tofu, žampiony, zázvor, česnek, Tamari, citron. Neváhejte a často takovéto jednoduché recepty zařazujte. Jsou účinnou prevencí proti rakovině.
S košťály proti rakovině | Prameny zdraví
Když jsem učil studenty medicíny na Tufts University, měl jsem jednou přednášku o úžasné nové terapii jménem „ecilo korb“, hovořil jsem o všech důkazech hovořících v její prospěch a o všech skvělých věcech, jež dokáže.
Rubrika: Zelenina | Typ článku: Články
Teprve poté, co moji studenti začali zoufale pátrat po tom, kde by onu věc mohli nakoupit do zásoby a předepisovat ji svým budoucím pacientům, odhalil jsem, že se někde stala chyba. Omluvil jsem se za svou „dyslexii“ a připustil, že z nějakého nepochopitelného důvodu jsem napsal název tohoto druhu zeleniny v obráceném pořadí. Celý čas jsem samozřejmě hovořil o brokolici.
Brukvovitá (košťálová) zelenina, jako je právě brokolice, má potenciál bránit poškození DNA a šíření metastáz, aktivovat obranu proti patogenům a polutantům, pomáhat při prevenci lymfomu, podpořit enzymy umožňující detoxikaci jater, zaměřovat se na rakovinné kmenové buňky a snižovat riziko rakoviny prostaty.
Experti se domnívají, že základní složkou, odpovědnou za všechny tyto výhody, je sulforafan, který se tvoří takřka výhradně jen v brukvovité zelenině.
Proto má tento druh zeleniny své místo v mém každodenním tuctu nejzdravějších potravin.
Vedle toho, že je slibným činitelem s účinky proti rakovině, může brukvovitá zelenina také pomoci chránit váš mozek a zrak, redukovat alergické záněty horních cest dýchacích a zmírňovat cukrovku 2. typu.
Nedávno byla úspěšně vyzkoušena i jako pomocný prostředek při terapii pro autisty.
Slepý, dvojitě zaslepený randomizovaný a placebem kontrolovaný test, který byl uskutečněn u autistických chlapců, dospěl k závěru, že dvě až tři porce košťálové zeleniny, odpovídající potřebné denní dávce sulforafanu, zlepší sociální interakci a verbální komunikaci a zmírní projevy nestandardního chování během několika týdnů. Za příznivým účinkem zřejmě stojí role, kterou sulforafan hraje jako detoxikační prostředek.
Strategie pro nárůst tvorby sulforafanu
Tvorba sulforafanu v košťálové zelenině je velmi podobná chemické reakci, kdy dojde k rychlému vzplanutí hořlavé látky. Vyžaduje prekurzor sulforafanu a enzym zvaný myrosináza, inaktivovaný při vaření (ačkoliv brokolice uvařená v mikrovlnce si podle všeho zachovává určitou schopnost působit proti vývinu rakoviny).
To může vysvětlovat, proč v laboratorních podmínkách pozorujeme dramatické potlačení růstu rakovinových buněk, když přijdou do styku se syrovou brokolicí, květákem či růžičkovou kapustou, avšak sotva nějakou změnu, když tuto zeleninu povaříme. Kdo by ale chtěl jíst syrovou růžičkovou kapustu? Já ne.
J Naštěstí existují způsoby, jak zachovat přínosy, které košťálová zelenina skýtá, i když ji povaříme.
Jakmile se zakousneme do brokolice, je to podobné, jako když prudce vzplane nějaká hořlavá látka. Když syrovou brokolici (nebo kterýkoli jiný druh košťálové zeleniny) nasekáme nebo rozžvýkáme, prekurzor sulforafanu se smísí s myrosinózou.
Vzniká sulforafan, zatímco zelenina je nakrájená na podložce nebo leží ve vašem žaludku a čeká na natrávení. Ačkoliv se enzym vařením zničí, jak prekurzor, tak konečný produkt jsou odolné vůči vysoké teplotě.
Takže celý trik je následující: použijte metodu, kterou označuji jako „nakrájet a uchovat“ – možná bych ji měl nazvat „nakrájet a čekat“.
Když rozkrájíte brokolici (nebo růžičkovou kapustu, kadeřávek, kapustu, květák či kteroukoli jinou brukvovitou zeleninu) a pak počkáte čtyřicet minut, můžete ji vařit, jak dlouho chcete. Tou dobou se už vytvořil sulforafan, takže není zapotřebí, aby se z enzymu získal maximální užitek. Svou práci už odvedl.
Vzhledem k tomu, co jsem vám právě vysvětlil, vám bude asi jasné, že většina lidí vaří brokolicovou polévku nesprávně. Nejdříve totiž brokolici povaří, a pak ji rozmixují.
Když ji ale mixujete, směšuje se tak pouze prekurzor s enzymem, který byl předtím inaktivován vařením. Udělejte to v opačném pořadí: nejdříve zeleninu nakrájejte na malé kousky, pak počkejte čtyřicet minut a teprve potom ji povařte.
Tímto způsobem maximalizujete výnos z produkce sulforafanu.
Zmražené produkty – ano či ne?
A co takhle zmražená brokolice a další košťáloviny? Brokolice, zmražená tradičním způsobem, ztrácí schopnost tvořit sulforafan, protože je nejdříve blanšírovaná (krátce povařená) a teprve potom jde do mrazicího boxu, a to za jediným účelem – aby se v ní inaktivovaly enzymy.
Pomocí tohoto procesu vydrží zelenina déle v mrazicích boxech supermarketů, když ji ale následně rozmrazíte, enzym je inertní. V tom okamžiku už je jedno, jak dlouho zeleninu krájíte nebo jak dlouho čekáte před vařením – žádný sulforafan už nevznikne.
Z toho důvodu se možná během laboratorních testů ukázalo, že čerstvý kadeřávek potlačuje růst rakovinových buněk až desetkrát více nežli zmražený.
Zmražená brukvovitá zelenina je plná prekurzoru, jenž vzdoruje vysokým teplotám. Můžete získat velké množství sulforafanu tím, že do této zeleniny vrátíte enzymy. Odkud ale získat myrosinázu? Vědci si tu svou kupují u chemických firem, vám ale stačí navštívit specializovaný obchod s potravinami.
Brukev sítinovitá patří rovněž mezi košťáloviny. Vyrůstá z hořčičného semínka, které si můžete koupit v regálu s kořením, pomleté na hořčičný prášek. Tím, že jím posypete mraženou brokolici, která byla povařena, začne se uvolňovat sulforafan? Ano!
Když povaříte brokolici, zabráníte tím vzniku jakéhokoli významnějšího množství sulforafanu právě kvůli inaktivaci enzymu. Když ale k povařené brokolice přidáte pomletý hořčičný prášek, výrazně tím povzbudíte tvorbu sulforafanu. Pak je to skoro totéž, jako byste ji jedli syrovou.
Pokud tedy nemáte čtyřicet minut času mezi krájením a vařením, nebo pokud používáte pouze mraženou zeleninu, posypejte košťáloviny trochou prášku z hořčice sareptské, než se do ní pustíte, a dosáhnete téhož efektu.
Bílá ředkev, ředkvička, křen a wasabi (japonský křen) jsou také všechno druhy brukvovité zeleniny a mohou mít stejný účinek. Můžete také k vařené zelenině přidat malé množství čerstvé listové zeleniny.
Když tedy přidám pár kousků červeného zelí k hotovému jídlu, nejenomže tím vytvořím nádhernou oblohu, chutnou a křupavou, navíc si zajistím enzym, produkující sulforafan.
Jedním z mých prvních úkolů bývalo každé ráno nakrájet zeleninu na zbytek dne, samozřejmě s použitím metody „nakrájet a uchovat“. Teď, když už mám k dispozici „projekt hořčičný prášek“ je každý den zapotřebí udělat o jednu věc méně.
Křen
Velikosti porcí, které uvádím na začátku, se přibližně rovnají dennímu přísunu látek potřebných k tomu, abychom dosáhli hladiny umožňující ochranu proti rakovině.
Jak můžete vidět, pokud jde o křen, jsou porce minimální, což znamená, že je to právě ten druh brukvové zeleniny s nejvyšší koncentrací látek, který potřebujeme. Stačí jedna polévková lžíce a na seznamu vašeho „každodenního tuctu“ si můžete odškrtnout jednu položku.
Z křenu se může udělat omáčka, nebo dresink, čímž se snadno dosáhne vyššího efektu. Je skvělý ve šťouchaných bramborech, nebo, a to je ještě zdravější varianta, šťouchaném květáku.
Stačí květák povařit deset minut, až změkne, a pak jej našťouchat vidličkou nebo šťouchadlem na brambory či umixovat dohladka na pyré společně s trochou vody, v níž se vařil. Pak jej okořením pepřem, praženým česnekem a špetkou křenu a zaliju houbovou omáčkou. Vynikající!
Zelí vs. brokolice
Kadeřávkové chipsy
Kadeřávkové chipsy si vyžadují speciální pozornost. Můžete použít sušičku, pokud ji máte, já ale zpravidla nemám trpělivost, potřebnou k výrobě chipsů tímto způsobem. Když dostanu na kadeřávkové chipsy chuť, chci je mít teď hned.
Jejich příprava je jednoduchá, protože jsou tvořeny jednou jedinou ingrediencí: kadeřávkem. Otrhejte listy ze stonku a rozdělte je na menší kousky. Dbejte na to, abyste je opravdu pečlivě osušili, jinak se pouze spaří a nebudou křupavé.
Naskládejte listy v jedné vrstvě na plech vyložený pečicím papírem nebo silikonovou podložkou na pečení, aby se na plech nepřilepily, a pak je pečte při nízké teplotě (okolo 120 °C) a často kontrolujte, aby se nepřipálily. Během přibližně dvaceti minut se přemění v lehkou, křupavou svačinku.
Okořeňte je ještě před pečením, nebo koření přidejte až poté. Na internetu naleznete dobré tipy, resp. recepty. Čím více kadeřávkových chipsů sníte, tím zdravější budete.
Podobně jako používám otevřenou plechovku fazolí v ledničce k tomu, aby mi připomněla, že mám každé jídlo obohatit o trochu fazolí, máme v boxu na zeleninu vždy fialové (nebo červené) zelí, abychom si mohli svou stravu vždy vylepšit trochou barev a křupavosti.
Takřka každý pokrm ozdobím na nudličky nakrájenými listy.
Červené zelí není drahé, je snadno dostupné, v ledničce vydrží týdny (ačkoliv pokud tam vydrží, znamená to, že ho jíte málo J) a v poměru k ceně má více antioxidantů než cokoli jiného, co najdete v regálech se zeleninou.
Jsou jistě zdravější druhy potravin, které si můžete koupit, ne však za stejné množství peněz. Kupříkladu fialové zelí může mít až třikrát větší intenzitu antioxidantů na jednotku ceny než borůvky. Pokud jde o levnou a zdravou stravu, nemůže zelí nic porazit. Nebo snad ano?
Poté, co zelí nakrouháte a vyhodíte, co se nehodí, stojí jeden plný šálek možná 10 Kč. Výhonky brokolice – pokud si je vypěstujete sami – mohou být ještě levnější.
Semínka lze koupit na internetu nebo v obchodech se zdravou stravou, a to za přibližně 100 korun za 100 g, což představuje přibližně patnáct šálků. Co se týče obsahu sulforafanu, mohou tak představovat okolo šedesáti šálků celé brokolice.
Takže brokolicové výhonky, vypěstované vlastními silami, poskytnou zdroj zeleného sulforafanu za přibližně dvě koruny na den.
Nechat brokolicová semínka naklíčit je snadné. Stačí vzít zavařovací sklenici se skleněným víčkem, dát do ní lžíci semínek, nechat je přes noc namočené ve vodě, ráno vodu slít a pak je stačí už jen dvakrát denně rychle propláchnout vodou a vodu zase slít.
Většina lidí čeká asi pět dní, dokud semínka nezačnou plně klíčit (vypadají pak jako naklíčená vojtěška), moderní věda však tvrdí, že obsah sulforafanu je nejvyšší osmačtyřicet hodin potom, co jsou semínka poprvé namočena do vody.
Což znamená, že nechat je naklíčit a připravit ke konzumaci je proces, který trvá velmi krátce. Když zrovna nejsem na cestách, mám takto zpravidla připraveno několik sklenic v různém stadiu naklíčení. Může vrcholit zima a já mám vždy na poličce v kuchyni vlastnoručně vypěstovaný salát.
J Každý den můžete své rodině nabídnout několik hrníčků čerstvého produktu, aniž byste museli jít do obchodu.
Doplňky stravy?
Pokud nemáte rádi chuť košťálovin a přesto byste chtěli mít užívat přínosy, které poskytuje sulforafan, proč nevyzkoušet doplňky stravy, které jsou v současnosti na trhu? Výzkumníci nedávno otestovali nejpropagovanější z nich. BrocoMax se pyšní tím, že v každé kapsli je ukryt ekvivalent čtvrt kilogramu brokolice.
Osobám, které se testu zúčastnily, bylo podáváno buď šest kapslí, nebo jeden šálek brokolicových výhonků.
Náhražka vykázala stova nějaký účinek, zatímco výhonky měly za následek, že hladina sulforafanu v krvi vzrostla osmkrát, přičemž jejich cena byla osmkrát nižší než u náhražky brokolice.
Výzkumníci proto došli k závěru, že „naše data poskytují další důkazy o tom, že množství sulforafanu, které je k dispozici, je dramaticky nižší, když zkoumané osoby konzumují náhražky brokolice na rozdíl od čerstvých brokolicových výhonků.“
Příliš mnoho užitečných látek?
Pokud výhonky brokolice jsou tak levné a účinné, proč jich nejíst celé mísy? Formální analýza zdravotních rizik nevykázala žádné negativní účinky až do půldruhého šálku denně, neměli jsme ale k dispozici data týkající se možné horní přípustné hranice, dokud se tým italských výzkumníků nepokusil tento problém vyřešit. Zkusili použít při chemoterapii intravenózní dávku a zjišťovali, kam až mohou zajít. Odhalili, že hladina v krvi, která byla dosažena po čtyřech a více šálcích brokolicových výhonků, může už být skutečně škodlivá. Došli nicméně k závěru, že u „nutričně dosažitelných koncentrací“ nebyla zjištěna „žádná újma pro organismus“. To ale ve skutečnosti nemusí být pravda. Brokolicové výhonky mají chuť ředkviček a někdo jich může sníst i čtyři šálky denně. Vědci nevědí nic o lidech, kteří se zbláznili do zdravé stravy, já o nich ale něco vím.
Povím vám v této souvislosti jeden příběh. Před několika lety za mnou po přednášce v Miami zašel jeden člověk a řekl mi, že slyšel, že je pro naše zdraví dobrý zelený ječmen. „Vyčistí vás,“ četl prý někde. A tak si řekl, proč ne, a začal se tou věcí cpát.
Vyprávěl mi, jak si spočítal, kolik činí objem trávicího traktu u člověka (ten je dlouhý asi pět metrů) a začal odpovídající množství šťávy postupně pít – až z něj začalo vytékat zase ven. Zaujalo mě to, a tak jsem se zeptal, jak to dopadlo.
Podíval se na mne, v očích měl výraz, který by se dal popsat nejlépe jako šílený, a řekl: „Bylo to jako sopečná erupce.“
Košťáloviny – brokolice, růžičková kapusta, zelí, květák, dřeňová kapusta, křen, kadeřávek, brukev, ředkvička, bílá ředkev, vodnice, potočnice – se nedají vynachválit.
Tento druh zeleniny dokáže pro vaše zdraví vykonat zázraky, ať už se jedná o boj s postupující rakovinou a posilováním obranných schopností organismu proti patogenům a polutantům či pomoc při ochraně mozku nebo zraku a další přínosy.
Navíc můžete tuto zeleninu využít v kuchyni při hře na šíleného vědce a manipulovat s chemickými procesy s cílem maximalizovat užitek pro zdraví.
Doporučená dávka je 1 porce denně. To představuje ½ šálku nasekané zeleniny, ¼ šálku výhonků růžičkové kapusty nebo brokolice anebo 1 polévkovou lžíci křenu.
Z knihy Michaela Gregera How Not to Die. Vydalo nakladatelství Noxi.
Počet přečtení: 1 601 Datum: 10. 5. 2018
Květák podporuje hubnutí, posiluje imunitu a výtečně pečuje o všechny buňky v těle
Květák patří do čeledi brukvovitých stejně jako růžičková kapusta, zelí či brokolice. I když existuje více druhů, v naší zemi zdomácněl hlavně květák bílý. Například v Itálii ale mají raději barevné odrůdy jako květák fialový či zelený.
Košťálové zeleniny jsou proslavené obsahem glukosinolátů, jejichž štěpením se uvolňuje látka známá jako indol-3-karbinol. Ta je účinná při detoxikaci jater a pomáhá vytvářet enzymy, které nedovolí karcinogenním sloučeninám poškozovat tělo. Napomáhá odstranění rakovinných kmenových buněk, jež jsou neblaze proslulé šířením metastáz.
Na účinky indol-3-karbinolu poukázali vědci v časopise British Journal of Cancer. Výzkum ukázal, že naše strava dokáže ovlivňovat geny rakoviny. Léčivé působení květáku na sliznici tlustého střeva je nejlepší prevencí rakoviny zvláště u mužů. Příznivé působení bylo také zjištěno u žaludku.
Pozitivní vliv glukosinolátů se ukázal při pokusech na zvířatech, která následně vykazovala menší příznaky nemoci. Zjevné je i působení proti vysokému tlaku, podpora snížení cholesterolu a působení proti odolným bakteriím. Květák je také antialergikum, které zmírňuje astma a přecitlivělost pokožky.
V květáku obsažený vitamin B5 podporuje organismus při produkci kortizolu. Z této látky se v těle vyrábí kortizon, který je důležitý při tlumení zánětlivých reakcí. Badatelé, kteří více než deset let sledovali skupinu starších žen, také zjistili, že u těch, které konzumovaly více brukvovité zeleniny, se výrazně snížilo riziko kloubních zánětů.
Květák můžete jíst i syrový se studenými omáčkami nebo salátovými dresinky. Jako u všech druhů zeleniny s vysokým podílem vlákniny ale může při trávení docházet k nadýmání.
V tom případě je tepelná úprava vhodnější a nadýmání potlačíme přidáním výrazného koření, například česneku, kmínu, mletého koriandru nebo muškátového květu, kari či kurkumy.
Zajímavé je, že i po krátkém varu si květák uchovává až polovinu denní dávky vitaminu C.
Zároveň dodá tělu vitaminy B, například biotin, který pomáhá odstraňovat lupy. Přispěje také k zesílení nehtů a chrání je před štěpením a lámáním. Pokud někdo trpí svíráním čelisti během spánku a skřípáním zubů, pak chroupání křupavého květáku před spaním by také mohlo pomoci.
Květák odvodňuje, pomáhá při problémech s ledvinami a močovým měchýřem, podporuje hubnutí, posiluje imunitní systém a celkově výtečně pečuje o vysoký obsah živin ve všech tělesných buňkách. Proto si ho na příštím nákupu nezapomeňme přidat do košíku.
- Květák na indický způsob
- Suroviny:1 květák rozebraný na růžičky 1 lžíce olivového oleje 1 nakrájená cibule 1 nakrájený stroužek česneku 1 lžička mletého zázvoru 1 lžička mletého koriandru 1 lžička kurkumy
- 2 lžíce vody
Na oleji opečeme cibuli, přidáme česnek, koření, květák a podlijeme. Za občasného míchání dusíme pod pokličkou, dokud květák nezměkne. Podáváme jako přílohu.
- Vařený květák s parmezánem
- Suroviny: 1 květák sůl muškátový květ trochu másla
- parmezán
Květák očistíme, omyjeme a uvaříme v osolené vodě. Okořeníme mletým muškátovým květem, poklademe vločkami másla. Posypeme parmezánem (užíváme také střídmě jako koření) a podáváme.
- Pečený květák s kurkumou
- Suroviny: 1 květák 1 polévková lžíce olivového nebo kokosového oleje 1 polévková lžíce kurkumy špetka mletého kmínu
- sůl a pepř podle chuti
Předehřejeme troubu na 200 stupňů. Květák rozdělíme na růžičky. Ty dáme do nádoby na pečení a přidáme olej, kurkumu, kmín a sůl a smícháme dohromady.
Nádobu zakryjeme alobalem, abychom zabránili spálení růžiček, a pečeme 35 až 40 minut. Poté odstraníme alobal a dopečeme dalších asi 15 minut.
- Květáková kaše
- Suroviny: 1 květák pokrájený na růžičky muškátový oříšek (případně kurkuma) 1 lžíce másla
- sůl a pepř na dochucení
Květákové růžičky dáme do středně velké pánve s vodou a vaříme do změknutí. Okapaný, mírně ochlazený květák mixujeme s máslem (nebo ghí), případně rozmačkáme vidličkou.
Dochutíme muškátovým oříškem, solí, pepřem. V míse přikryjeme pro uchování teploty.
Související příspěvky
Špenát mimo jiné dodá vitamin krásy. Jezte ho osmahnutý, dušený, ale i syrový
Fenykl – zimní zelenina, která se hodí do polévek i k zapékání, pomůže trávení
Červená řepa rychle povzbudí mozek. Zkuste řepnou šťávu, salát nebo polévku
Je zelenina lepší syrová, nebo vařená? Záleží na druhu
Dnes a denně se o zdravé výživě dozvídáme protichůdné informace, jednou jsou rajčata výborným prostředkem proti rakovině, podruhé mohou zdraví poškozovat a to samé by se dalo říci prakticky o každém druhu zeleniny. Dnes se však zaměříme na to, jakou zeleninu je lépe konzumovat syrovou a jakou je vhodnější povařit.
‚Konzumace vařené i syrové zeleniny má svá pro a proti. Zelenina v syrovém stavu obsahuje vysoké množství enzymů, antioxidantů, tepelně nestabilních vitaminů a vody.
Podle vědeckých studií syrová zelenina jednoznačně působí účinněji proti rakovině.
Nevýhodou je horší stravitelnost a v některých případech vznik zažívacích potíží (průjmy, nadýmání),‘ říká odbornice na výživu Iva Veselá z výživové poradny Food-Life.
A dodává, že naopak některá tepelně upravená zelenina je lépe stravitelná a díky narušení struktury dojde k uvolnění vitaminů, a tím jejich lepší využitelnosti v organismu (zejména karoteny).
Nevýhodou je oxidace vitaminu C, kyseliny listové a dalších vitaminů skupiny B. Záleží na délce a teplotě zpracování.
Některé druhy zeleniny přirozeně tepelně upravujeme a je to tak pro organismus vhodnější – například brambory nebo chřest.
Podle výživové poradkyně je tepelnou úpravu vhodnější použít u zeleniny, která má tuhou strukturu (obsahuje méně vody a více škrobu). Mezi další podobné typy patří lilek, mrkev, cibule nebo dýně. Například u špenátu, kedluben, česneku nebo rajčat můžeme úpravy střídat.
Naopak zeleninu s vyšším obsahem vody je vhodné jíst přirozeně syrovou (saláty, okurky). Zelenina upravená do 45 °C je stále bohatá na důležité enzymy. Při vyšších teplotách se už zničí.
Pojďme se podívat na některé druhy zeleniny podrobněji.
Cibule
Pokud do sebe chcete dostat co nejvíce alicinu – fytochemikálie, která má antibakteriální a protiplísňové účinky, dejte si cibuli syrovou.
Na druhou stranu, jestliže více stojíte o flavonoid kvercetin, který funguje jako silný antioxidant (působí proti zánětům, chrání před srdečními onemocněními a některými typy rakovin), raději si ji tepelně upravte. Vařit nebo péci byste však cibuli neměli déle než pět minut, jinak ztratí všechny živiny.
Brokolice
Brokolice a další košťálová zelenina z čeledi brukvovitých, jako je zelí, květák a kapusta, jsou dobrým příkladem zeleniny, kterou bychom měli pravidelně konzumovat jak v syrové, tak vařené podobě. Syrová brokolice obsahuje rostlinný enzym myrozinázu, který se přetváří na sulforafan – vysoce účinnou protirakovinnou látku.
Myrozináza je však deaktivována zhruba při teplotách nad 80 °C. Při delším vaření se také významně snižuje obsah vitaminu C. Na druhou stranu vařením se v brokolici nezničí blahodárné fytochemické látky indoly, které pomáhají bránit růstu nádorových buněk. Nejlépe je tedy dát si brokolici buď syrovou, nebo ji jen krátce povařit v páře či rychle osmahnout.
Červená paprika
Červená paprika je významným zdrojem vitaminu C, obsahuje ho téměř čtyřikrát více než citrony nebo pomeranče. Bohužel vařením se až 60 procent vitaminu C zničí. Z tohoto důvodu je tedy lepší jíst červenou papriku syrovou.
Nicméně červená paprika je také výborným zdrojem lykopenu – rostlinného pigmentu, který dodává ovoci a zelenině červenou barvu. Lykopen patří mezi karotenoidy, které podle odborníků snižují riziko rakoviny a dalších nemocí. Využitelnost lykopenu vzrůstá až pětkrát více při tepelném zpracování zeleniny.
Rajčata
Stejně jako červená paprika i rajčata obsahují velké množství lykopenu, který se lépe uvolní při tepelném zpracování. Vysoké množství lykopenu proto obsahují i rajčatové džusy, omáčky, protlaky nebo kečupy. Lykopen se také lépe vstřebá, pokud se uvaří s trochou oleje.
Ale ani syrová rajčata rozhodně nejsou k zahození, obsahují vitamin C, který se vařením ničí.
Mrkev
Obecně vzato je mrkev zdravější ve vařeném stavu než za syrova. Ze syrové mrkve je totiž tělo schopné vstřebat jen asi 25 procent důležitého antioxidantu a prekurzoru vitaminu A beta-karotenu, na který je mrkev velmi bohatá. Z vařené mrkve servírované s trochou tuku dokáže tělo vstřebat více než polovinu beta-karotenu.
Podle serveru Fitnea.com beta-karoten chrání před volnými radikály a snižuje riziko vzniku některých typů rakovin. Na druhou stranu syrová mrkev obsahuje sacharid falkarinol, který má protirakovinné účinky. Při vaření se však falkarinol rozkládá.
Česnek
Je známé, že česnek je nejzdravější v syrovém stavu a veškeré pozitivní účinky česneku se velmi minimalizují nebo úplně ztrácejí při tepelné úpravě. Bohužel konzumace syrového česneku může u citlivějších jedinců způsobovat podráždění žaludku, proto není úplně vhodné jíst česnek samotný.
Nejvhodnější je přidat čerstvý česnek do jídla až těsně před koncem vaření nebo přimíchat do již uvařeného pokrmu. V česneku je nejvýznamnější složkou alicin, který má antibiotické účinky, ale bohužel se vařením ničí.
Košťálová zelenina a její přínosy pro zdraví a linii
Není žádnou novinkou říci, že jíst hodně zeleniny vám pomůže jak udržet si zdraví, tak štíhlou postavu. Jedním z nejlepších druhů zeleniny je v tomto případě košťálová zelenina. Jaké jsou její přínosy pro naše zdraví a linii? Přečtěte si, proč byste měli věnovat květáku a brokolici více pozornosti.
Co je to košťálová zelenina?
Jedná se o rostliny z čeledi brukvovitých, které byly po dlouhá desetiletí až staletí šlechtěna až do dnešní podoby.
Patří sem brokolice, květák, zelí, kapusta, kadeřávek, čínské zelí, zelí bok choy, růžičková kapusta, tuřín, ředkvičky, kedlubny a další.
V minulosti tyto plodiny tvořily jeden ze základů lidské stravy, už proto, že se poměrně dobře skladují přes zimu. Obzvláště hlávkové zelí je jednou z nejoblíbenějších plodin jak v Česku, tak ve střední Evropě.
Jak prospívá košťálová zelenina zdraví?
Většina z nich je bohatá na vitamíny a minerály, především na vitamín K a kyselinu listovou.
K tomu je plná vlákniny a fytonutrientů, rostlinnýžch složek, které snižují zánětlivost a chrání proti rakovině tím, že deaktivují karcinogeny a chrání buněčnou DNA před poškozením.
Doporučuje se, aby ženy snědli 2,5 porce zeleniny denně a muži 3 porce. Košťálová zelenina by měla být hojně zastoupena.
Chrání naše játra
Nové výzkumy zjistily, že tato zelenina obsahuje složku, která pomáhá v boji proti onemocnění jater steatóze, při němž se v nich nahromadí tuk.
To se děje při dlouhodobě zvýšené hladině cholesterolu, což je doprovodným příznakem obezity. Rizikovou skupinou jsou také lidé trpící diabetem II. typu. Tato prospěšná složka – indol – se tvoří v průběhu trávení košťálové zeleniny.
Zjistilo se, že obezní lidé mají oproti štíhlým lidem méně indolu a více tuku v játrech.
Vyvážená strava, ve které figuruje košťálová zelenina a má snížené množství nasycených tuků tedy chrání a potenciálně i léčí játra a chrání proti rakovině.
Syrová, nebo vařená?
V současnosti neexistuje dostatek vědeckých studií, které by nám řekly, jestli se více indolu produkuje po požití syrové, nebo vařené košťálové zeleniny. Užijte si ji proto oběma způsoby. Nakrohané zelí a růžičková kapusta se hodí do salátů, kedlubna a ředkvičky ke studené večeři, kapustu a květák můžete uvařit na páře a zakomponovat do receptů. Můžete péct, grilovat… Buďte kreativní!
Jelikož existuje spousta různých druhů košťálové zeleniny, zakomponujte ji do svého jídelníčku několikrát týdně. Pokud nejste zvyklí tuto zeleninu jíst příliš často, počítejte s tím, že kvůli vysokému obsahu vlákniny se můžete setkat s nadýmáním. Proto je lepší přidávat je do svého jídelníčku postupně, nejlépe doplněné bylinkami a pro lepší stravitelnost uvařené. K tomu pijte dostatek vody.
Zelí – božský lék na krásnou pleť i silný imunitní systém
Pěstuje se více než 4000 let. Jeho příběh se začal psát na pobřeží západního Středomoří a Atlantiku. Staří Egypťané mu dokonce připisovali božskou moc. Používali ho jako obětní dar. Ve starověkém Řecku ho zase používali jako léčivou rostlinu, která posilovala tělo i ducha a konzumovali ho jako ‚imunitní a antistresovou tabletku ‚.
Že pomáhá i na vředová onemocnění, se ukázalo později. Starověcí léčitelé tvrdili, že má zelí sílu měsíce, protože rostlo v měsíčním světle. Moderní věda o výživě však pochopila, že síla zelí vychází z jeho vysokého obsahu síry a vitamínu C.
Půlka šálku drceného zelí (asi 75 gramů), obsahuje 17 kalorií, 4 gramy sacharidů (včetně 1 gramu vlákniny a 2 gramů cukru) a 1 gram proteinu. Půl šálku vařeného zelí vám dodá 47 % denní dávky vitamínu C.
Ze stejné dávky zelí může vaše tělo získat 102 % denní dávky vitamínu K, 8 % manganu, 6 % kyseliny listové a menší množství vitamínu B-6, vápníku, draslíku a thiaminu. Zelí obsahuje také antioxidanty, cholin, beta-karoten, lutein a zeaxanthin, stejně jako flavinoidy kamferolem, quercetin a apigenin.
Červené zelí obsahuje těchto sloučenin více, než zelené zelí. Harvard School of Public Health prohlásil, že lidé, kteří pravidelně konzumují živiny z čerstvých surovin, jako je zelí, mají menší pravděpodobnost, že u nich dojde k rozvoji široké škály chronických onemocnění.
LÉČIVÉ ÚČINKY ZELÍ NA ZDRAVÍ
Šálek vařeného zelí má pouhých 33 kalorií. Má nízký obsah tuku a vysoký obsah vlákniny. Pokud se snažíte zhubnout, pak je zelí potravinou, kterou musíte do svého jídelníčku rozhodně zahrnout. Mimo to zelí podporuje vylučování a detoxikaci, což hubnutí jen urychlí. Vitamín C obsažený v zelí podporuje zdraví kůže, cév, kostí a zubů. Jako antioxidant dokáže eliminovat volné radikály, které poškozují buněčné tkáně a DNA. Pokud budete jíst potraviny bohaté na vitamín C, jako je například zelí, může snížit riziko hypertenze, srdečních onemocnění, rakoviny a osteoartrózy. Vitamín C se rychle kazí, pokud je vystaven působení vody, světla, tepla a vzduchu. Ideální tedy je uložit zelí na chladném a tmavém místě a spotřebovat jej během tří až čtyř dnů od data nákupu. Nejlepší variantou je jíst zelí syrové, lehce dušené nebo dušené. Půl šálku vařeného zelí obsahuje 2 gramy vlákniny, což je 8 % denní doporučené dávky. Zelí obsahuje rozpustnou a nerozpustnou vlákninu.
Rozpustná vláknina se rozpouští ve vodě, čímž vzniká viskózní substance, která zpomaluje pohyb potravy v trávicí soustavě. Tělo tedy může v klidu absorbovat nezbytné výživné látky.
Současně brzdí absorpci sacharidů z tenkého střeva do krve, čímž brání kolísání hodnoty krevního cukru.
Tento typ vlákniny na sebe také nabaluje ve střevech žlučové kyseliny a cholesterol, a tím snižuje kyselost žaludku.
Nerozpustná vláknina vodu dobře absorbuje, ale nerozpouští se v ní. Změkčuje stolici, a tím udržuje obsah střev v pohybu. Následkem pak je ideální pravidelné vyprazdňování. Nerozpustná vláknina rovněž vyplavuje z těla obávané karcinogeny, žlučové kyseliny a nebezpečný cholesterol.
Zelí je podle odborníků jedním z nejlepších zdrojů vlákniny. Strava, která obsahuje dostatek vlákniny, může pomoci předejít rakovině, obezitě, srdečním chorobám, hemeroidům, zácpě a divertikulóze.
Půl šálku syrového nebo vařeného zelí obsahuje 68 % denní doporučené dávky vitamínu K u mužů a 90 % doporučené denní dávky vitamínu K u žen. Vitamín K hraje důležitou roli ve správném srážení krve a pomáhá udržovat pevnost kostí.
Pokud vaše strava postrádá vitamín K, může u vás s největší pravděpodobností vzniknout osteoporóza nebo nadměrné krvácení, pokud se zraníte. Vitamín K je rozpustný v tucích a střeva jej nemohou absorbovat bez zdroje tuku. Zkuste tedy zelí konzumovat s grilovaným kuřetem nebo steakem. Pokud zelí konzumujete syrové, přidejte k němu olivový olej a koření na bázi oleje.
Zelí, stejně jako ostatní členové ze skupiny brukvovité zeleniny, obsahuje vysokou koncentraci sloučenin glukosinolátů. Když zelí žvýkáte, rozštěpí se glukosinoláty na indolové isithiokyanátové sloučeniny. Podle Nation Cancer Institute mohou tyto dvě sloučeniny působit účinně jako antioxidanty, které by mohly pomoci při prevenci rakoviny tím, že inhibují růst a migraci nádorových buněk a zabíjí potenciální rakovinné buňky. NCI však varuje, že většina studií zatím byla provedena jen u zvířat a u lidí je účinek třeba teprve potvrdit. Sloučenina s názvem 3,3´diindolylmetan (DIM), která se nachází v zelí, dokáže ochraňovat před účinky chemoterapie. Ve studii provedené na univerzitě v Georgetownu, dostaly krysy smrtelnou dávku radiačního záření. Některé byly ponechány bez ošetření a jiné dostávaly denně injekcí DIM po dobu dvou týdnů. Všechny neléčené krysy zemřely. Více než 50 % krysích pacientů užívajících DIM zůstalo naživu v následujících 30 dnech. Stejný pokus s podobným výsledkem vědci provedli na myších. Vědci zjistili, že myši léčené DIM mají vyšší počet červených nebo bílých krvinek a krevních destiček, které chemoterapie často ničí. Je dobře známo, že DIM má ochranné účinky proti rakovině a vědci doufají, že používání této látky bude v průběhu léčby rakoviny v budoucnosti sloužit jako ochranný štít pro zdravé tkáně. Další sloučeninou v zelí, která dokáže bojovat s rakovinou, je sulforafan. Výzkum, který proběhl v posledních 30 letech ukazuje, že konzumace brukvovité zeleniny, je spojena s nižším rizikem rakoviny. V poslední době vědci zjistili, že tyto sloučeniny obsahují síru (sulforaphane), díky které má tato zelenina určitou hořkost, ale zároveň může působit proti rakovinnému bujení. Další studie testovala schopnost sulforafanu oddálit rakovinu nebo ji zabránit. Vědci vypozorovali slibné výsledky u mnoha typů rakoviny, včetně melanomu, rakoviny jícnu, prostaty a slinivky břišní. Sulforafan má podle vědců sílu zničit enzymy škodlivé histondeacetylasy (HDAC), která jak je známo, se podílí na růstu nádorových buněk.
Dále bylo zjištěno, že složka jménem epigenin, která se nachází v zelí, petrželi, celeru a jiných rostlinách, dokáže snížit velikost nádoru v agresivní formě rakoviny prsu. Vědci tvrdí, že jejich zjištění ukazují na to, že apigenin má potenciál stát se netoxickou formou léčby rakoviny v budoucnosti.
Červené zelí obsahuje také silný antioxidant anthokyan, jenž dodává červeně a fialově zbarvenému ovoci jeho barvu. Anthokyany zpomalují proliferaci rakovinných buněk a zabíjejí již vytvořené rakovinné buňky, čímž zabraňují tvorbě nových nádorových porostů.
Sloučenina anthokyan potlačuje zánět, který může vést ke kardiovaskulárním chorobám. Nedávná zpráva v časopise American Journal of Clinical Nutrition uvádí, že příjem potravin bohatých na flavonoidy snižuje riziko úmrtí na kardiovaskulární choroby. Prospěšné může být dokonce i malé množství flavonoidů. Vysoký obsah polyfenolů v zelí může snížit riziko kardiovaskulárních chorob tím, že brání hromadění krevních destiček a snížení krevního tlaku. Populárním způsobem přípravy zelí je jeho fermentace. Oblíbenou formou fermentovaného zelí je kysané zelí nebo kimchi. Fermentované potraviny jsou plné probiotik, které jsou jednou z nejlepších složek, které můžeme konzumovat pro náš imunitní a trávicí systém. Obsah vlákniny a vody v zelí také pomáhá předcházet zácpě a udržovat zdravý trávicí trakt. Konzumace vhodné vlákniny podporuje pravidelnost, což má zásadní význam pro každodenní vylučování toxinů prostřednictvím žluči a stolice. Nedávné studie ukázaly, že vláknina může dokonce hrát roli v regulaci imunitního systému a zánětu, v důsledku čehož se snižuje riziko souvisejících zánětů, jako jsou kardiovaskulární choroby, diabetes, rakovina a obezita. Vysoký obsah síry zkrášluje naší pleť. Zelí pomáhá odbourávat mastnou pleť a akné. Vnitřní užití síry je nezbytné pro tvorbu keratinu – proteinových látek, které jsou potřebné pro zdravé vlasy, nehty a kůži. Díky tomu, že zelí čistí krev a mění metabolismus buněk, působí omlazujícím vlivem na pleť a pokožku, činí ji vláčnou a částečně vyhlazuje vrásky.
Ingredience na zelnou masku
- 2-3 listy zelí
- 2 lžičky rýžové mouky
- pár kapek mandlového nebo olivového oleje
Příprava zelné masky: 1. Rozmixujte listy zelí. 2. Smíchejte rýžovou mouku a mandlový olej. 3. Naneste masku na obličej a nechte zaschnout. Poté opláchněte vodou. 4. Pokud máte hodně mastnou pleť, můžete vynechat olej. Zelí je plné vitamínu K a antokyanů, které pomáhají při duševních funkcích a koncentraci. Tyto živiny také zabraňují poškození nervů a zlepšují obranu proti Alzheimerově chorobě a demenci. V červeném zelí se těchto látek vykytuje ještě více než v bílém.
Zelí obsahuje acetylcholin, který ovlivňuje, jak rychle nám to myslí a jak dlouho dokážeme uchovat informace. Nízká hladina acetylcholinu se projevuje častým zapomínáním, špatným vnímáním emocí druhých, ale i touhou po dotecích. Nedostatek je vidět i na pleti, která je suchá a popraskaná.
Zvláštní je i chuť k jídlu, kdy člověk víceméně vyhledává tučnější jídla, protože tuk obsahuje cholin, který utváří základní stavební kámen acetylcholinu.
Bohužel tento stav může být velmi nebezpečný a to především díky špatným tukům, které mohou ucpat tepny v mozku a zničit tak jeho přirozený mechanismus pro produkci acetylcholinu.
Léčivé účinky má zelí pouze v syrovém stavu nebo lehce dušené. Vařené zelí naopak zatěžuje játra. Někteří léčitelé považují vařené zelí pro játra za jed. Pokud nemáte chuť jíst syrové zelí, pak raději sáhněte po kysaném zelí. Vzhledem k dobrému složení sacharidů a komplexnímu působení dalších látek je pravidelná konzumace syrového nebo kvašeného zelí velice vhodná nejen pro diabetiky. Sníme-li před každým slaným jídlem několik listů syrového zelí nebo trochu kysaného zelí, přispíváme tím k léčbě jaterních nemocí jako je například jaterní nedostatečnost, zduřelá a opuchlá játra, počínající cirhóza, žloutenka typu A i B. Velkou úlevu přináší zelná kúra i při rakovině jater. V tomto případě doplňujeme kúru potravinovým doplňkem ze semen ostropestřce mariánského – půl lžičky prášku denně a lžící medu. Příznivý vliv má konzumace syrového zelí i při ateroskleróze. Již více než 80 let je znám a neustále prokazován výrazný léčebný účinek šťávy ze syrového zelí – 0,5 litru denně – při dně, všech formách revmatismu a artróze (společně se šťávou z celeru). Je-li organismus překyselen či vás pálí žáha, pomůže vypít 2 – 3 dcl šťávy ze syrového zelí. Šťáva nebo odvar s medem se používá také při léčbě zánětu hrtanu, průdušek a dalších onemocnění dýchacích cest. Díky obsahu síry, arzenu a vápníku pomáhá zelí i při kožních chorobách, alergiích a lupénce. Drcený zelný list se dříve přikládal na rány a vředy pro rychlejší stažení hnisu a jeho výron. Podobně se dával na vyrážky, akné, karbunkly, furunkly, nežity, ekzémy a vůbec všelijaké možné boláky. Zelí tlumí místní horkost počínajících zánětů, například zánětů žil na oteklých nohách. Ovšem jenom zevně, vnitřně na záněty zelí rozhodně nepoužívejte, protože zvyšuje kyselosti tělesného prostředí, a tím omezuje aktivity bílých krvinek. Naopak zánětům v trávicím systému od jícnu po konečník zelí prospívá i vnitřně, protože velmi vadí patogenním mikroorganizmům.
Drcený čerstvý nebo zapařený list se přikládal i na revma a bolavé klouby, namožené svaly a šlachy, jejichž hojení napomáhají obsažené sirné hořčičné sloučeniny vyšším prokrvením.
Kysané zelí příznivě působí na trávení v žaludku a na činnost střev, údajně i při chudokrevnosti a plicních chorobách. Podporuje látkovou přeměnu, snižuje krevní tlak a zrychluje odvádění odpadních látek z těla. Zvyšuje celkovou odolnost organismu proti infekcím a aktivizuje imunitní systém v boji proti virům a bakteriím, proto je výbornou prevencí nachlazení a chřipky. Dle nejnovějších výzkumů je také účinné afrodiziakum. Zelí bez košťálu nakrouhejte (nakrájejte, nastrouhejte), dejte do nádoby a prosolte 20 g/kg zelí. Přidejte trochu kmínu (kopr, cibule, jablko, křen, česnek), promíchejte, pomačkejte a nechte uležet cca 2 hodiny. Zelí vymačkejte a napěchujte do sklenice tak, aby bylo co nejvíce utlačené – bez komůrek vzduchu. Od okraje nechte cca 2 cm a uzavřete víčkem, případně překryjte potravinovou fólií upevněnou gumičkou. 1 kg zelí vychází na 1 standardní sklenici.
Sklenice nechte při pokojové teplotě v nádobě na zachytávání vody. Po několika hodinách se víčka vypuknou (fólie cca po 30 hodinách), zelí začne expandovat a sklenice mohou mírně odfukovat a vypouštět šťávu.
Sklenice po dobu kvašení mějte v temnu, aby se nesnižoval obsah vitamínu C. Po dobu vypouklých víček (teplota) – několik dnů až dva týdny, probíhá kvašení. Po splasknutí víček (fólie) je zelí hotovo a sklenice dejte do lednice, kde několik týdnů bude dozrávat.
Vyšší teplota při kvašení znamená rychlejší průběh, ale také méně chuti.
Po dobu kvašení kontrolujeme, aby zelí bylo stále pod vodou. Není-li, dolijeme je 2% solným roztokem (svaříme 20 g soli na 1 l vody a necháme vychladnout). Pokud teplota kvašení je v rozmezí 12 – 15°C, potom tento proces trvá 4 – 6 týdnů. Při zácpě se tradičně doporučuje krátkodobě 2x denně pozřít asi půl kilogramu kysaného zelí. Kysané zelí se svým významným obsahem kyseliny mléčné při požívání menších dávek kolem 50-150 g pravidelně udržuje nejen stolici v žádoucí funkci, ale patogenní střevní mikroby, plísně a kvasinky v pozoru. Doporučuje se tuto úpravu zelí užívat jako kúru po několik týdnů pro pořádek ve střevech, proti křečím a pro posílení organizmu a imunity. Autor: Jad
Zelí – božský lék na krásnou pleť i silný imunitní systém. Chcete-li mít krásnou zářící pleť a dostatečně silný imunitní systém, pak do svého jídelníčku určitě zařaďte zelí. Zelí se řadí mezi Zdravá výživa