Břišní tanec se netančí jen břichem

Nové Nové Nové

Účinky a přínos orientálního tance pro ženy

V současné době teprve začínáme poznávat a chápat význam orientálního břišního tance pro moderní ženu. Tato forma umění není doposud příliš známa a někdy bývá chybně chápána a mylně vykládána zejména díky nedostatku informací.

Tato taneční technika je velmi příznivá pro ženu, neboť nejvhodnějším způsobem působí na tvarování a zpevňování těla. Je založena na uvědomění si vlastního těla a izolaci specifických svalových skupin. Pokud je prováděna pravidelně, pozvolna přinese svalovou pružnost a pevnost, půvab, grácii a probudí ve Vás ženskost.

Pro každodenní život znamená ovládnutí této techniky i způsob vyjádření emocí a možnost intenzivního prožitku právě prostřednictvím hudby.

Většina tanečních prvků je prováděna v oblasti bříška, boků a zadečku, které se natřásají a kmitají v harmonii se zbytkem těla a vyvolává u diváka dojem, že hudba a tanečnice jsou jedno. Rytmus je pro arabskou hudbu velice důležitý.

Pohyb stimulovaný tanečními pohyby vede ke zlepšení krevního oběhu a podporuje stejnoměrnému okysličování. Charakteristické pro břišní tanec je, že pomáhá zmírňovat příznaky PMS a uvolňuje oblast pánve. Páteř je další oblastí, která bývá často vystavena napětí a tlaku.

Při tanci se protahuje zádové svalstvo, čímž se zvyšuje pružnost a ulevuje se bolestem zad způsobeným špatným držením těla a nedostatkem fyzického cvičení. Při tanci jsou také namáhány svaly na nohou, takže po čase jsou výsledkem pěkně tvarované pevné nohy.

Tanec nabízí zlepšení fyzické kondice senzitivní a individuální cestou, rozvíjí ji v souladu s možnostmi každého jedince.

Kromě přínosu po fyzické stránce, může být tanec i potěšením a radostí ze zdravého pohybu. Proč tedy neodbourat každodenní stres tancováním – a to třeba i milované bytosti. Orientální břišní tanec je něco pro všechny ženy, pro dobrý pocit, zlepšení kondice, sebevědomí a osobní uspokojení…

Nejstarší tanec

Tanec, který je v Evropě a v USA znám pod názvem břišní tanec, má mnoho dalších názvů. Ve francouzštině se jmenuje „dance du ventre“ nebo-li tanec žaludku. Francouzi byli první běloši, kteří břišní tanec objevili.

V Řecku je tento tanec znám jako „cifte telli“ (tak se také jmenuje jeden turecký rytmus). V Turecku se nazývá „rakkase“ a v Egyptě je znám pod jménem „raks šarki“.

Obyvatelé Blízkého Východu ho nazývají „orientální tanec“, aby jej odlišili od venkovských tanců (baladi).

Tento tanec se dlouhá staletí vyvíjel v různých oblastech různě a i dnes se neustále vyvíjí. Když se poprvé objevil na světové výstavě v Chicagu na počátku 20. století, Američané ho nazvali podle jeho francouzského jména „břišní tanec“. V literatuře se ale používají oba názvy, jak orientální, tak břišní tanec.

Jako neustálená forma určitého typu improvizovaného tance je ale břišní tanec ve všech kulturách pojímán odděleně od mnohých forem jiných lidových tanců, které se vyvíjely v týchž oblastech. Nezávisle na hranicích a kulturách je břišní tanec samostatnou kapitolou. Existuje několik hlavních aspektů, které jej právě od těch ostatních tanců odlišují.

Břišní tanec má tradiční vazby jak na náboženské, tak erotické prvky. A to právě způsobilo, že je někde oslavován, jinde haněn a jinde zase milován. Je velmi pravděpodobné, že jeho počátky tkví v kultech plodnosti starověkých kultur.

Lidé odjakživa přisuzovali svým bohům lidské slabosti a naopak bohové se pyšnili těmi nejlepšími z lidských kvalit. Kulty plodnosti jsou známy ve všech starobylých civilizacích. Matka Bohyně byla pod různými jmény známá jako Militta, Isis, Aštoret, Ištar, Afrodíté, Venuše, Párvatí atd.

Hlavní funkcí těchto bohyň byla plodnost, nejen v omezeném lidském slova smyslu, ale i na planetární úrovni. Zajišťovaly cykličnost ročních sezón a dostatečnou úrodu obilovin. Byly zodpovědné i za zachování lidské rasy, prosperitu měst a vesnic.

Žádná z nich samozřejmě nežila v celibátu a v celibátu samozřejmě nežily ani kněžky těchto kultů. Protože rozmnožovací funkce bohyň byla ve zmenšené formě představována ženskými pohlavními orgány, bylo asi přirozené uctívat bohyně službou dívek a panen.

Tak asi začala praxe chrámových prostitutek, které byly v tehdejší době velmi uctívány.

Důkazy nalézáme v dílech Sokrata, Apollodora, Arnobia, Justina a Eusebia a posvátná prostituce byla známa na Blízkém Východě, v západní Asii, v Řecku, v Egyptě, na Kypru a v severní Africe. Dívky byly do chrámu posílány jako důsledek jisté zbožné přísahy.

Někdy sloužily jak bohyni, tak úmyslu vydělat si prostředky na svatbu. Integrální součástí jejich povinností byl také posvátný tanec, speciálně ten typ tance, který oslavuje břicho, zdroj plodnosti bohyně.

Ještě v dnešním Egyptě panuje zvyk najímat si břišní tanečnici na svatbu. Ženich a nevěsta se pak vyfotí s rukama na břiše tanečnice.

Jedna marocká tanečnice a učitelka tance udává, že byla najata saudsko-arabskou ženou, aby vystoupila v rámci berberského kmenového porodního rituálu. Při tomto rituálu se všechny ženy shromáždily ve velkém stanu, zatímco muži čekali venku.

Uprostřed byla vyhloubena jáma, do které si rodička sedla. Všechny ostatní ženy rodičku v kruzích obklopily a tančily tanec, při kterém neustále opakovaly břišní pohyby, dokud žena neporodila.

Tatáž saudsko-arabská žena se ovšem velmi divila, když od tanečnice zjistila, že tytéž pohyby jsou dnes vyučovány v rámci kursů břišního tance. Tento tanec byl totiž berberskými ženami považován za posvátný a tedy zakázaný mužům. Břišní tanec se tradičně tančí bosky.

Stejně se samozřejmě tančí i jiné tance, ale většinou jim pak schází některé další aspekty, které budeme probírat později. V současnosti některé slavné egyptské tanečnice tančí na vysokých podpatcích, ale to je jen jistý způsob, jak ukázat velmi chudému publiku, že si mohou dovolit drahé oblečení a obutí.

Nemá to žádný vliv na tradiční důvod, proč jsou tanečnice bosé. Bosá noha pomáhá tanečnici pomáhá propojit se s Matkou Zemí.

Břišní tanec vznikl v rámci tradice východních druhů hudby. Ačkoli moderní břišní tanečnice využívají hudbu se spoustou západních vlivů, rytmické prvky hudby Blízkého Východu vytvořily hudební formu, která je značně odlišná od toho, co se vyvíjelo na západě.

Hudebník Izhaq ibn Ibrahim (767 – 850) řekl: „Pokud někdo udělá nějakou chybu, je pořád náš přítel, pokud prodlouží nebo zkrátí melodii, je pořád náš přítel, pokud ale i nevědomky splete rytmus, už nikdy nemůže být naším přítelem.“ Někteří muzikologové vysvětlují tuto rozdílnost v totální absenci harmonie ve východní hudbě.

Západní hudba používá přirozený smysl pro rovnováhu mezi napětím a uvolněním pomocí pravidelného rytmu a melodií, které se vyvíjejí v akordy. Naproti tomu východní hudba je založena převážně na rytmu, který vede melodii, jenž se vyvíjí do různých vzorů. Většinou např. začíná nerytmickými úvody, často mění tempo atd.

zatímco západní rytmus se skládá nebo dělí, takže čtyřčvrťový rytmus je prostě dvakrát tak dlouhý jako dvoučtvrťový. Východní rytmy jsou složeny z malých vzorů a nedají se pravidelně dělit. Např. sedmidobý rytmus je složen z trojdobého a dvou dvojdobých, desetidobý rytmus je složen z čtyřdobého a dvou trojdobých.

Tanečnice často užívají nějaký typ rytmického nástroje, buď aby pomohly hudebníkům, nebo aby se samy doprovázely při tanci. Ruční činýlky se vyskytovaly už v Thébách 200 let př. Kr. Někdy byly sestaveny na určitých typech držadel, jindy, jako např. sestava nalezená v Pompejích (50 po Kr.), jsou činelky svázány provázkem nebo řetízkem.

Španělští cikáni, kteří jsou podle mínění mnohých odborníků odpovědni za rozšíření východních typů tanců původně žádné kastaněty nepoužívali. Tanečnice musela používat pro podporu rytmu tance své vlastní tělo, např. tleskáním rukama (palmadas), luskání prstů (pitos), mlaskání jazykem.

Tanec ještě dále zdobily různými výkřiky (gritos) a výraznými posunky, které naznačovaly kouzlo okamžiku (duende). Později ale i cikánské tanečnice začaly používat kastaněty. V současné době jsou prstové činelky navlékány na prostředník a palec. Břišní tanec je určen pro ženské tělo s důrazem na pohyb břicha, boků a pánve.

Vyznačuje se stabilitou a spojením se zemí, hladkými plavnými a procítěnými pohyby horní části těla, navíc s prvky třesení a vrtění. Východní tance jsou někdy označovány jako tance svalů, na rozdíl od evropských tanců kroků. V rámci tradičního břišního tance se tak koleno nikdy nedostane výš než na úroveň boků.

Jsou známy i varianty v rámci sezení na podlaze.

Římský spisovatel Martial (1. stol.) zmiňuje taneční představení s charakteristickými prvky břišního tance. Zmiňuje, že tanečnice z Cadizu byla tak okouzlující, že muž, který ji původně koupil jako otrokyni, ji pojal za manželku. I Vergilius se v jednou popise hospodské tanečnice zmiňuje o velmi výrazném tanci s párem kovových kastanět, který nemohl být ničím jiným, než břišním tancem.

Pokud sledujeme dále tuto myšlenku zpět do minulosti, je snadné si představit, že tyto pocitové tance vznikly v rámci řeckých mystérií, při kterých tanečnice také hrály na různé prstové činelky.

Jiná cesta tohoto typu tance do Evropy může pocházet z Indie, odkud cestovali cikáni přes Persii do Evropy. Někdy se používaly i další propriety, např.

hadi, meče, závoje a svíčky, které měly magickou ochrannou funkci, a které lze dodnes nalézt v některých lidových tancích.

Diváci platili tanečnicím přímo tak, že házeli mince nebo peníze na podlahu nebo je zastrkávali za oděv tanečnice. Tento způsob není spojen s žádným jiným tancem. Ve starém Řecku někdy ženy z velmi chudých rodin opásaly své boky a tančily na tržištích.

Diváci po nich házeli malými zlatými mincemi, které si pak tanečnice našívala na boční pás jako dekoraci, protože to také bylo nejbezpečnější místo. Tento typ bokového pásu, pošitého mincemi, dodnes tanečnice používají. Za čtvrté dynastie v Egyptě (2500 př. Kr.

) byly tanečnice odměňovány zlatými náhrdelníky. Ještě v 19 . století byly někde tanečnice nuceny zvrátit tělo dozadu tak, aby jim diváci mohli peníze umístit na obličej. Ačkoli se břišní tanec vyvinul z lidového tance, stal se tancem profesionálním, který mohli provozovat jen trénované sólistky.

Vyvinul se ve velmi komplexní typ, vyžadující značné tréninkové úsilí, buď jako sólový tanec, se značným procentem improvizace, nebo jako skupinový tanec dvou až tří tanečnic s připravenou choreografií. Tak se původně z náboženské sféry přes tanec jako podívanou vyvinul až k tanci pro zábavu.

Zároveň se ale různé formy tohoto tance dodnes užívají jako tanec s léčebnými a náboženskými motivy.

Starý Egypt

Pro dávné Egypťany byl tanec základní součástí jejich kultury. Hudbě a tanci se věnovali lidé ze všech vrstev. Dělníci pracovali v rytmu a zvuku písní a bubnů, pouliční tanečnice bavily kolemjdoucí.

Lidé si najímali různé taneční skupiny k vystoupením na různých slavnostech, banketech, hostinách a dokonce i v chrámech. Pro hudbu a tanec byly školeny některé ženy z harémů. Žádná ze vznešených Egypťanek by se ale neodvážila tancovat někde na veřejnosti.

Pro tyto účely existovaly otrokyně. Podobné to bylo i ostatních zemích středního a předního Východu – čím byla žena vznešenější, čím vyšší postavení zaujímala, tím méně tančila.

Tancovala pak jen při příležitosti zasnoubení dcery nebo syna, aby tak dala najevo oficiální souhlas. Egypt je přitom považován odborníky za zemi původu břišního tance.

Tance se v Egyptu rozdělovaly na šest základních druhů: náboženské, nenáboženské festivalové tance, tance pro bankety, harémové, soubojové a pouliční tance.

O pouličních tancích existují jen okrajové zmínky. Přesto se zachovala zajímavá legenda z období 5. dynastie o tom, jak se bůh Ra stal otcem trojčat. Matkou byla Ruditdidit, žena kněze Rausira.

Ten netušil, že otcem trojčat byl jeho bůh Ra. Když Ruditdidit slehla, Ra jí poslal na pomoc čtyři bohyně a jednoho boha.

Aby zůstaly nepoznány, bohyně se proměnily v pouliční tanečnice a nabídly se rodině, že zmírní bolesti rodičky.

To nastoluje zajímavou otázku. Opravdu občas pouliční tanečnice posloužily i jako porodní báby? To by byl, vzhledem k původu břišního tance, docela přirozený vývoj. Tyto tanečnice se pak často objevovaly, nezvány, na ulicích a tržištích a pravidelně tančily pro zájemce.

Nahota byla běžnou součástí egyptské společnosti. Ženy nosily krátké sukně a často tančily nahoře bez, nebo, kromě šperků a bederního pásu, celé nahé. Jedinou jejich ozdobou bylo tetování nebo malba henou. Tradiční svatba v Turecku dodnes sestává i z obřadu zdobení nevěsty henou.

Ženy z harému se nazývaly „obdivované“ a jejich funkcí bylo potěšit svého pána. Stejně jako některé vznešené ženy procházely výukou hudby a tance. Učily se hrát na lyru, loutnu, harfu a především na rytmický náboženský nástroj sistrum.

Tanečnice na banketech a v harémech byly zcela jistě vzdělanější a sofistikovanější, než tanečnice pouliční. Tančily jak sólové tance, tak tance ve dvojicích, trojicích a ve skupinách. Jinak řečeno, vytvářely choreografii, nebyla to jen improvizace. Měly svůj systém označení jednotlivých kroků a pohybů.

Gesta a pozice měly názvy jako „telátko“, nebo „správné nalodění na člun“, „chůze podél zvířete“, „dokonalé uchopení krásy“ atd.

Naštěstí pro choreografy a moderní badatele byly akrobatické a párové tance starého Egypta popsány mladým mužem ze Syrakůs, který navštívil Memfis na konce 4. století a napsal o tom ve svém dopise:

Břišní tance pro zdraví a dobrou náladu

Tanec je pohybová aktivita, která mimo jiné zlepšuje náladu. V současné době je mezi ženami hodně populární břišní tanec. Tančí se na arabské rytmy. Vyniká přitom ženskost, zvyšuje se sebevědomí žen a v neposlední řadě tento tanec má i pozitivní zdravotní účinky.

• Proč břišní tanec? – pro jeho blahodárný vliv na organismus – pro uvolnění těla i mysli – pro zvýšení sebevědomí – pro harmonizaci a formování těla – pro posílení pánevní části i zádových svalů
• – pro celkový pocit pohody a harmonie

Břišní tanec, jinak nazvaný i tanec rodiček, podporuje fantazii, kreativitu v pohybu a v neposlední řadě uvolňuje napětí a stres.Jelikož pohyby působí jako masáž ženských vnitřních orgánů, zmírňuje menstruační bolesti. Kdysi byl tancem rodiček, i dnes se vedou speciální kurzy břišních tanců pro těhotné ženy, protože naučené pohyby napomáhají snadnějšímu porodu.

Pro koho je vhodný? Orientální (břišní) tanec je vhodný pro mladé dívky, budoucí maminky, ženy, ale i starší ženy, dokonce i pro muže. Úžasné na něm je, že si ho užijí a učí se ho ženy i muži jakéhokoliv věku či postavy.

O břišním tanci kolují informace, že se ho dokáže naučit každý. Je to skutečně tak? Samozřejmě, rekreačně je vhodný úplně pro každého, a když se skloubí dobrý pedagog a píle žáka, dá se to naučit.

Na profesionální úroveň je velmi důležité mít cit pro rytmus, pohybový talent, pravidelný trénink a idea orientálního umění, mít neustálý kontakt s arabským světem, aby tanečník pochopil podstatu orientálního tance do hloubky.

To se nenaučíte na žádných hodinách tance, ani z youtube.

Podle čeho si má žena vybrat svou instruktorku resp. školu orientálních tanců? Je rozdíl i ve stylu, jakým kdo učí toto umění? Břišní tanec se dá pokazit jen v základech. A je to pravda, častokrát se základní chyby jako nesprávné držení těla, povislé lokty, rozházené prsty, pohled do země, zvednutá ramena, zakrývají pod pojem jiný styl.

Bohužel v začátcích to tanečník ještě neumí posoudit, že to je chyba a ne styl tance, proto vždy doporučuji vyzkoušet si různé kurzy a různých učitelů. Určitě by se měl učitel na hodině věnovat svým žákům intenzivně a nedělat si vlastní trénink pro sebe v duchu „opakujte to, co vidíte, že dělám“.

Na začátku je velmi důležité vysvětlit co a proč děláme tak, jak děláme.

Jak pozitivně ovlivňuje břišní tanec organismus ženy? V první řadě je pro člověka důležitý pohyb jako takový. Tanec má tu výhodu, že nám do pohybu hraje hudba, která pomáhá uvolnit z těla napětí, vyplaví se endorfiny a člověk je pak plný nové síly i po fyzické únavě.

Ne každému vyhovuje posilovna či běh. V neposlední řadě při tanci, kde se učíme kombinace a choreografie, musíme zapojit i paměť. Takže je to výborný trénink mozkových buněk. Nejnovější studie dokázaly, že tanec je výborná prevence i před Alzheimerovou chorobou.

Ale pomoh i při boji s migrénou či při menstruačních bolestech břicha. Ženy, které mají sedavé zaměstnání, mají většinou nehezké držení těla a je vidět, jak úžasně se mění tancem k lepšímu.

Chodí vzpřímeně, nestydí se vypnout hruď, zvednout hlavu, čím už přecházíme od pozitivních zdravotních účinků i k estetice těla. Opravdu je to široká škála pozitivních účinků.

Když si žena naordinuje břišní tanec jako něco, čím chce uvolnit napětí, odreagovat se, ale také se ho naučit na skutečně dobré úrovni – kolikrát týdně je třeba se mu věnovat a jak dlouho? Nestačí jít na kurz 1 nebo 2x do týdne. Je vhodné i doma si procvičovat tanec před zrcadlem a poslouchat co nejvíce orientální hudbu. Orientální hudba je úplně jiná než ta běžně hraná v rádiích a začátečníkům potrvá, než se naučí cítit a vnímat orientální rytmus v hudbě.

Věk břišních tanečnic Do běžných kurzů (nespecializujících se pro děti nebo seniory) se zapojují i ​​dívky od 13, 14 let, i dámy kolem šedesátky.

Jak je to s kurzem orientálních tanců v případě, pokud je žena těhotná? Těhotenství není nemoc.

Je to přirozená etapa v životě ženy, a pokud se tanci věnovala před otěhotněním, mohla by v tom bez problémů pokračovat, protože její tělo je na tanec zvyklé. Výjimkou jsou riziková těhotenství atd.

Když však žena nikdy v životě netančila, není dobré začínat s orientálním ani žádným jiným tancem v těhotenství. Je lepší počkat, když žena porodí, a začít se mu věnovat po porodu.

Břišní tance v těhotenství? Ano, jen poslouchejte své tělo

Které prvky raději vynechat a na co se zaměřit? S tímto průvodcem se bezpečně utancujete až do porodu. ????

Orientální tance jsou pro těhotné ženy vhodné, když dodržují jedno zásadní pravidlo – řídí se podle reakcí svého těla a svého miminka.

Pokud máte fyziologické – tedy zdravé – těhotenství bez komplikací, každý lékař vám vřele doporučí aktivní pohyb. Existuje řada aktivit, které vám pomohou zůstat fit až do porodu. Výborná je jóga pro těhotné (nebo jakákoliv klidnější forma jógové praxe), úplně obyčejné procházky nebo právě orientální tanec.

Účinky orientálního tance v těhotenství

Lektorka Iveta, která je teď těhotná, si velmi pochvaluje uvolnění beder. Tanec pomáhá také s prokrvením nohou, takže se méně tvoří křečové žíly.

 Aktivitou během těhotenství nejen uvolňujete svaly zad a břicha, ale i jemně posilujete.

Tím nemyslíme pohyb jako ve fitku, ale spíše posílení důležitých vnitřních svalů, které jsou třeba ke vzpřímenému držení těla (které dostává při nabírání hmotnosti pěkně zabrat).

Břišní tance nás také učí, jak pracovat s pružností svalů v pánevní oblasti. Opět nejde pouze o posilování pánevního dna, ale především o jeho schopnost uvolňování, která je pro porod naprosto zásadní!

Dalším superbenefitem pro těhotné je pohoda.

Protože spokojená maminka = spokojené miminko, takže když vás baví orientální tance, směle do toho! Vaše dítě pozná, že se maminka cítí dobře, a bude se mít jako v peřince.

 Dítě je zkrátka jako váš kompas – když se mu něco nelíbí, okamžitě to poznáte. Proto jemné taneční pohyby prohlubují požitek ze vzájemného propojení.

Co na to miminko?

Dítě v bříšku miluje pomalé a houpavé pohyby – takže když chodíte nebo tančíte, je to miminku obvykle velmi příjemné. Však to platí i po narození, kdy se děti uklidní při houpání v kolíbce nebo v náručí.

Miminko také slyší hudbu, která ho obklopuje, což se projeví i po porodu. Děti našich lektorech jsou od bříška zvyklé na arabskou a indickou hudbu… a co myslíte? Jejich rytmy a melodie přímo milují!

Jaké taneční prvky pomohou v těhotenství?

• horizontální kroužky a osmičky pánví – aktivují svaly, uvolňují oblast pánve
• pomalé suny a twisty pánví – také působí na uvolnění a aktivaci svalů v pánví
• jakékoliv pohyby hrudníku (kroužky, osmičky, suny, twisty) – aktivují a uvolňují často přetěžovanou oblast těla
• vlna břichem – jemně aktivuje vnitřní břišní svaly, aby měly sílu pomoct při porodu
• vertikální osmičky pánví – skvělé na bolesti beder v těhotenství

Orientální tanec a trimestry v těhotenství

Doporučujeme nezačínat s orientálním tancem v I. a III. trimestru. Tělo může reagovat na tanec všelijak, tak je lepší neriskovat. Pokud jste s tancem začala už před otěhotněním, užívejte si kurzy po celou dobu těhotenství.

Při tanci vynechte divoké akcenty nebo shimmy pánví – zejména v posledních měsísích těhotenství.Naopak zařaďte jemné krouživé pohyby, které uvolňují oblast pánve. Tančete jen tak dlouho, jak je to vám příjemné a pohodlné, žádný pohyb nikdy nepřehánějte do maxima. Je normální, že se vaše prožitky změní ze dne na den.

Břišní tanec prá údajně přispívá k usnadnění a urychlení procesu porodu. Žádné výzkumy jsme na toto téma nenašly, ale selským rozumem usuzujeme, čím to bude… Pohoda v těhotenství a aktivní svaly pánevního dna totiž dělají divy!

Kdy netančit?

Lektorka by o vašem stavu měla vědět ještě dřív než rodina. ???? Proč? Jen tak vám může uzpůsobit prvky v rozcvičce a při tanci. Těhotné vynechávají na lekci posilování břicha (typicky pozice prkna). Během taneční části měníme například akcenty a třasy za lehké pohupování boků.

Rozhodně si břišní tanec odpusťte v těchto případech:

• Máte rizikové těhotenství (například jste prodělala potrat).
• Máte velké potíže s páteří a pohybovým aparátem.
• Krvácíte.
• Máte sestouplou placentu.
• Orientální pohyb vám nedělá dobře.
• Necítíte se ten den ve své kůži, točí se vám hlava.
• Máte velmi vysoký krevní tlak a pohyb máte zakázaný.
• Chcete začít s orientálním tancem v I. trimestru – počkejte raději na druhý, pohyb doceníte s narůstajícím bříškem.

A jaké je vaše těhotenství?

Jedna prozvrací celé těhotenství, zatímco druhá tančí, jako by se nechumelilo. ???? Také je úplně přirozené, že vám některé pohyby budou nepříjemné a jiné vám naopak přinesou potřebnou úlevu, třeba až u samotného porodu.

Každé tělo a těhotenství je zkrátka jiné, proto neexistují žádné univerzální rady. Vždycky je potřeba vnímat svoje tělo a miminko. Tento článek proto berete jako podnět k sebepozorování… A pokud vám je šoufl, když děláte kroužky pánví, pak je samozřejmě nedělejte.

Na utancovanou!

Břišní tanec pomůže s bolavými zády i s kily navíc

Hlavní obsah

A také břišní tanec je v nabídce řady letních škol tance. Břišní tanec spojuje mnoho tanečních stylů orientálního tance. „Co země orientu, to jiný styl,“ říká profesionální tanečnice břišních tanců uměleckým jménem Eglal.

Mohou se mu věnovat všechny ženy, bez ohledu na věk či váhovou kategorii. A jak už předchozí informace napovídají, je vhodný i pro nastávající maminky.

Orientální tanec obecně pozitivně účinkuje na fyzickou kondici, ale i na psychiku. Je však třeba přesně dodržovat správnou techniku, protože např. špatný postoj u tance může způsobit bolesti bederní páteře. Tento styl tance zlepšuje prokrvení celého těla, pohyblivost a koordinaci pohybů. Posiluje svaly a celkově formuje postavu. Posiluje svaly dna pánevního a usnadňuje porod.

Podle slov tanečnice Eglal má břišní tanec také „pozitivní vliv na problémy s otěhotněním.“ Díky tanci může dojít i ke zmírnění menstruačních bolestí.

Těhotné břišní tanečnice

Foto: Profimedia.cz

Velmi pomáhá jak od ztuhlosti krčních svalů a tak i od bolesti např. od sezení u počítače. Přináší radost a uvolnění, odbourává stres a zvyšuje sebevědomí.

Druhy orientálního tance se od sebe liší hudbou, kostýmy i jednotlivými tanečními prvky. Důležitá je osobnost tanečnice, která se odráží v jejím tanci. Důraz se klade na mimiku a výraz, který je nedílnou součástí tance. Na tanečnici by totiž mělo být vidět, že ji tanec baví, má z něj radost a tančí přirozeně.

Do kurzů břišního tance je nejlepší vzít si na sebe něco pohodlného, v čem se budeme cítit dobře. Doporučuje se tričko na tělo, aby bylo možné si kontrolovat správné pohyby trupu i břicha. Dolů pak volná sukně, či kalhoty a na nohy např. baletní piškoty. Na boky se nosí šátek se střapci, či penízky.

Profesionální tanečnice nosí na vystoupení kostýmy, které se styl od stylu liší. Nejčastěji je jejich součástí zdobená podprsenka, sukně a zdobený pás přes boky. Jako doplňky slouží různé závoje čelenky, šátky na hlavu nebo široké rukávy na paže. Důležitým doplňkem jsou šperky. Ať již náušnice, náhrdelníky, nebo náramky na zápěstí a na kotníky.

Ačkoli bývá orientální tanec brán jako ryze ženská záležitost, není tomu tak. Ve světě jsou známí i mužští tanečníci. Jejich styl tance se však od toho ženského výrazně liší. Historicky totiž měli mužští tanečníci za úkol chránit ženy – tanečnice. Jejich styl je tedy většinou bojovný a prezentují v něm odhodlání a sílu. Mužský styl má také propracovanější krokové variace.

Tento muž se břišní tanec zatím jen učí.

Foto: Profimedia.cz

Hlavní zprávy

Avenna

Přidáno: 28. 3. 2008 – Autor: Katka Kuňová

Výzkumy údajně ukázaly, že orientální tance prý mají léčivé účinky na organismus a v neposlední řadě prý pomáhají ženskému sebevědomí, protože to vypadá krásně a ladně v provedení ženy štíhlé, plnoštíhlé a i velmi plnoštíhlé.

O břišních tancích se také tvrdí, že techniky tohoto tance mají tyto terapeutické účinky:

• uvolňují klouby, ztuhlost páteře a zbavují bolesti
• pomáhají regulovat veškeré gynekologické, menstruační a klimakterické těžkosti
• dochází k masáži vnitřních orgánů žaludku a střeva a tím k lepší látkové výměně, což předchází zažívacím potížím
• zlepšují chůzi a správné držení a celkovou ohybnost těla, rozvíjí tělesnou kondici
• formují ženskou postavu (není to hubnutí), zejména v oblasti břicha a boků
• učí koordinaci těla, vzbuzují vztah k hudbě a rytmu
• zlepšují psychickou rovnováhu, pomáhají ženě akceptovat své tělo takové, jaké je přirozeně
• jsou jemné a přirozené pro tělo a nepřetěžují žádnou část těla.

Jak vlastně Avenna vidí orientální tance?

Z hlediska Avenny máme na orientální tance zcela jiný názor a důvod terapeutických účinky shledáváme úplně někde jinde než v tancování.

Orientální tance jsou nesprávné už svojí podstatou. Kdysi vznikly pro potěšení mužů. Měly vzbuzovat v mužích pudové chutě, vzrušení, touhy a probouzet chtíč. Toto byl hlavní důvod vzniku orientálních tanců. Ostatně, toto převládá doposud.

Ano, některým ženám zvyšují sebevědomí – ale jenom proto, že vidí, jaké má jejich tanec účinky na muže, kteří skutečně reagují na pohyb boků připomínající pohlavní akt. Na tyto pohyby reaguje většina mužů. Avšak ve skutečnosti toto skutečně není důvodem ke zvýšení ženského sebevědomí. Je to spíše smutné, že žena zvyšuje své sebevědomí tím, že „provokuje“ mužskou potenci.

Tento způsob probouzení touhy u muže je velice nešťastný. Vždyť se žena vlastně podbízí, nabízí, vnucuje, vtírá muži.

Pokud žena nedokáže v muži vytvořit chuť, touhu se milovat jiným způsobem, tak je to alarmující a žena by s tím měla něco dělat. Měla by si uvědomit, že muž by měl po ní toužit z ctnostnějších a hlubších důvodů a ne na základě pohybů pánve vyplývajících z orientálního tance.

Muž, který bude toužit po ženě pouze z pudových důvodů, si tuto ženu nikdy nemůže vážit a skutečně milovat. Díky pohybům pánve si totiž onu ženu dá do kategorie: ta, která se podbízí, event. provokuje tělem – necudná. Do určité míry to může muže i vzrušovat, ale takovýto muž si zároveň bude uvědomovat, že je to laciné.

Necudnost je totiž laciná. Cudnost je ctností.

Takovýto muž, pokud se mu necudnost líbí, tak je sám necudným. U necudných lidí dochází k tomu, že nevnímají podstatu cudnosti a záruku cudnosti. Jim cudnost přijde směšná, zbytečná, trapná.

Přitom s cudností je spojena jedna z nejdůležitějších předností a nutností k šťastnému partnerství: věrnost. S necudností je spojená nevěra.

Je to tak dané a nelze říci: necudný člověk může být věrný. Nemůže. Takovýto člověk si totiž neuvědomuje, že věrnost je nejen fyzická, ale i psychická.

Necudný člověk uznává jenom fyzickou věrnost a psychickou věrnost má zapsanou podobně jako cudnost. Dle necudného člověka je cudnost směšnost, zbytečnost, trapnost, nepotřebnost.

Ten, kdo není psychicky věrný, poznamenává vztah více než si myslí. A lze jednoznačně říci, platí to u všech, že necudný člověk je psychicky nevěrný.

Toto cítí muži u žen, které tancují orientální tance. Může je to vzrušovat. A může je taková žena přitahovat. Ale tuto ženu si muž nikdy nemůže vážit, doopravdy milovat. Protože, kdyby tuto ženu skutečně miloval, tak by cítil, že mu necudnost vadí, že si tu ženu právě kvůli té necudnosti nemůže vážit.

A cítil by také, že právě necudnost ženy tancující orientální tanec v něm vzbuzuje zásadní postoj – že takovéto ženě nemůže doopravdy věřit. Nemůže ji ani doopravdy milovat, protože se bojí ji milovat.

Bojí se, protože mu tato žena právě svojí necudností nedává jistotu, že ho nezradí, nepodvede. Jeho strach je přirozený – nikdo na světě přece nechce být podveden, zrazen.

A ti, kteří jsou necudní (psychicky nevěrní), skutečně mají k fyzické nevěře daleko blíže než cudní lidé (psychicky věrní).

Obdivovat ženu, vyzdvihovat ji právě pro její necudnost je projev nedostatečného nastavení svého vnímání. A to jak u mužů, tak i u žen. Pokud je už muž na tom tak, že potřebuje svádět orientálním tancem, je to důkaz toho, že už je otupělý.

Takovýto muž nevnímá, že jeho touhy se mají probouzet už jenom na základě vědomí: „Jsem v blízkosti té, kterou miluji, rozumíme si a chápeme se (nebo o to porozumění a pochopení alespoň usilujeme). A už jenom blízkost této ženy, kterou miluji a se kterou si rozumíme a se kterou se chápeme, ve mne probouzí chuť se jí dotýkat, působit ji i sobě rozkoš.“

Tyto pocity lze cítit i po dvacetiletém manželství. Pokud tyto pocity touhy člověk po určité době necítí, tak je chyba ve třech zásadních věcech:

• buď nemiluji
• nebo si nerozumíme
• nebo se nechápeme.

Ovšem tyto tři zásadní věci by se měli řešit jinak než orientálním tancem.

A měl by to řešit i muž i žena, měli by si místo tancování o tom popovídat, a to třeba na etapy.

Neměli by to řešit tím, že se oba od sebe vzdálí a jediné pojítko, které by ještě mezi nimi zůstalo, je pohlavní pud, uměle stimulovaný právě orientálním tancem.

Ti, kteří takto ustrnou na této úrovni, stejně dříve či později skončí na pohlavní zdrženlivosti (o chvíli později než skupina těch, kteří se nesvádí orientálními tanci).

Ženu má odrazovat, aby ji muž vyzdvihoval a „miloval“ hlavně díky tomu, jak ho dokáže vzrušit a svádět orientálním tancem.

Pro každou ženu má být daleko důležitější být vyzdvihována a milována za vnitřní ctnosti a také za cudnost. Cudností ovšem není míněna pasivita.

I cudná žena může a hlavně má být bezprostřední a spontánní při aktu zpečeťování své lásky. Stejně tak jako věrná žena může a má být bezprostřední a spontánní při milování se.

Stejně tak má muže odrazovat to, že jeho žena s ním neřeší to, co je rozděluje, ale uměle si ho přitahuje orientálním tancem. Přitom orientální tanec nevyřeší to, co jim leží na srdci.

Proč tedy ženě údajně pomáhá orientální tanec ve zdravotních potížích?

Je to jenom přechodné a je to proto, že takováto žena se přestane vnitřně trápit nad tím, že si s partnerem nerozumí, a myslí si, že intimní sbližování se vyvolané orientálním tancem vyřeší jejich odcizení.

Určitou dobu si skutečně budou blíže. Ale časem se problémy zametené pod koberec dříve či později objeví a s nimi vyvstanou dosavadní i nové zdravotní potíže (nejen ženy, ale i muže). A dokonce vyvstanou v daleko závažnějším měřítku než předtím. Je to vše otázka času.

Proto je dobré zvažovat, zda se napasovat do role, kterou orientální tance určují, nebo hledat jiný druh zvyšování sebevědomí, jiný druh obnovení vztahu s partnerem a jiný druh „léčení“ svých zdravotních potíží.

Článek „Orientální tance? Ne… I

Autor: Katka Kuňová

Volně přístupný článek

5 tanců, při kterých zhubnete!

Tancem tvarujete postavu, aniž to tušíte

Nejlepší způsob, jak zhubnout? Tanec! Alespoň tak to v současné době vypadá podle přeplněných fitcenter a tanečních kurzů. Také nadšeně objevujete nové formy pohybu, při kterých vám jde vlastně hubnutí samo? Jestli zrovna nemusíte letošní hit zumbu, máme pro vás další varianty, jak se cíleně propracovat ke krásné postavě.

Pokud přemýšlíte, proč je tím pravým pro vaše tělo zrovna tanec, tady je vysvětlení: „Při tanci dochází ke zvýšení tepové frekvence na takzvanou submaximální úroveň, při níž se ideálně spalují tukové zásoby,“ říká doktorka Václava Kunová z firmy Nutradit. Tělo se nemusí stresovat z příliš velké zátěže, a pohyb vám tak může dělat jen radost. To se samozřejmě odrazí i na vaší psychice. Kruh se uzavírá. Pozitivní myšlení jde ruku v ruce se zdravým životním stylem i hubnutím.

Hubnout tancem znamená hubnout s úsměvem. Není těžké podlehnout svodům příjemné hudby a ladnosti. Když se k tomu přidá aerobní pohyb, který je pro pálení tuku tak důležitý, je z toho koktejl, po kterém se tvaruje postava jedna báseň. Každý tanec je zaměřený na jiné cíle a tělesné partie. Proto si vyberte, co je pro vás stěžejní!

Mezi tanec, při kterém si nádherně vyrýsujete nohy, patří nepochybně step. Ten klasický jen tak hned nenajdete, ale irské tance se staly poslední dobou hitem. Jde o fyzicky velmi náročné cvičení, které samozřejmě nevytvaruje jen nohy. Perfektně posílíte srdeční sval, vybudujete si fyzičku a zpevníte zadeček a stehna. Zkusit můžete i starý známý step aerobic.

Nemáte-li problém s jednou partií, ale chcete jednoduše zamakat na celém těle, zkuste latinskoamerické rytmy. Je na vás, jaký tanec si z nabídky zvolíte (samba, rumba, salsa, kombinace všech…) a zda budete tančit sami nebo v páru.

Řada hodin je koncipovaných jako tanec bez partnera, takže pokud nebude chtít hubnout s vámi, nezoufejte a nevzdávejte to. U všech latino-tanců se budete muset pořádně rozhýbat v bocích. Z vlastní zkušenosti vím, že na stehna a zadeček je nejlepší samba, protože je nejsvižnější.

Výborně zyvšuje i fyzičku. Rumba je pomalejší a skvělá v páru.

Pokud chcete své tělo vysportovat ještě do léta, je třeba něco náročného. Jedním z takových tanců je afro dance. Často se uvádí i zumba, ale pokud ji netančíte správně, jde spíše o cvičení kardiovaskulární, takže je na budování kondičky jak dělaná. Více se o zumbě dozvíte zde.

Afro dance je ideální pro temperamentní jedince s živočišným nábojem, neboť jde o velmi svižný pohyb. Hlavní důraz je kladen na spontánnost – připomíná tanec nezkrotných domorodců kolem ohně. Při hodině zapomenete na starosti okolního světa a ponoříte se hluboko do svého vnitřního já.

Za zkoušku to stojí!

Aby si i mladá generace přišla na své a zdravě se hýbala, nezůstávají fitcentra pozadu. Existuje množství skupinových hodin, které se zaměřují na jeden nebo více tanců najednou.

Chcete-li zkusit něco neotřelého a „cool“, pak se vydejte na hodinu street dance, která zahrnuje všechny pouliční tance původně amerických teenagerů, např. hip hop, R'n'B nebo break dance. Existují i moderní tance jen pro ženy, například „Lady Sexy Dance“.

Naučíte se dokonale ovládat své ladné pohyby, svůdně se kroutit a tančit emotivně. Jako bonus bývá hodina doplněna posilováním problematických partií.

Rychlé pohyby příliš nemusíte, ale ladnosti se nebráníte? Pak určitě zkuste flamenco nebo orientální tance. Čím se ovšem člověk pomaleji hýbe, tím delší dobu potřebuje k hubnutí.

A abyste si nemysleli, že je flamenco jeden tanec, čeká vás Sevillanas, Tangos, Bulerias, Alegrías, Rumba-Gitana nebo Fandangos… Flamenco je žhavé, vášnivé a po absolvování pár hodin vám dodá patřičné sebevědomí.

Navíc je ideální pro zpevnění paží.

Orientální tanec je super hlavně jako doplňkové cvičení. Určitě se nebudete nudit a zlepšíte si držení těla podobně jako u fitbaletu. Skvěle si také posílíte záda a po krátkém čase budete mnohem pohyblivější, což se také počítá.

Tanec je jako droga: chytne vás, a jen těžko pustí! Jaké máte zkušenosti s hubnutím při tanci vy? Napište nám do diskuse, těšíme se na vaše tipy i pocity.

ŽENA-IN – Bolí vás záda? Hoďte si břichem

…co vás napadá, když se díváte na dívky vlnící bříškem a vlastně celým tělem v rytmu vtíravých, rytmických tónů? Já vidím hodně ženskosti a také krásy i ladnosti těla. Zatoužila jsem to také umět…

…co vás napadá, když se díváte na dívky vlnící bříškem a vlastně celým tělem v rytmu vtíravých, rytmických tónů? Já vidím hodně ženskosti a také krásy i ladnosti těla. Zatoužila jsem to také umět…

Víte že..

• …břišní tanec znali už Egypťané, Babyloňané, Sumerové i Asyřané?
• …pohyby, které ženy při tanci prováděly, původně souvisely s uctíváním bohyně plodnosti, lásky a také války?

Nejvíc je ale orientální břišní tanec spojován s harémy. Slovo „harém“, mimochodem, vzniklo  z arabského „haram“. Znamená to „zakázané, svaté, nedotknutelné“.

Harémy původně zaručovaly ženám ochranu. Teprve později se jaksi vyvinuly v prostředí izolace před okolním světem.

Ženy tady ale netančily jen pro zajištění přízně sultána. Byla to jejich forma potěšení, zábavy. Tančily hodně pro sebe. Jedna pro druhou. Ony spolu dělaly i jiné věci, ale to vydá na jeden ze samostatných článků…

Přestala mě bolet záda

Kromě toho, že jsem se přímo rozpadala při pohledu na instruktorku, když předváděla, co nás všechno v budově školy na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad naučí, jsem velmi rychle zjistila, že to zase tak složité, jak to vypadá, není.

Ve chvíli, kdy se pohyby člověk začne učit, zjistí, že jsou hodně přirozené. Člověk si vlní napřed hrudníkem, což je tedy velice působivé, jak mi sdělilo zrcadlo. Pak se naučí bez pohybu hrudníku hýbat trupem, a pak to lze propojit tak, že se hrudník vydá na zcela jinou stranu než trup, což je nejen zajímavé, ale jak jsem záhy zjistila, také zdravé…

V žádném případě nechci agitovat. Fakt nejsem dohodnutá s nějakou taneční školou, že jí teď naliju do nového ročníku houf chtivých zájemkyň.

Je to jen o tom, že mi tenhle způsob pohybové aktivity pomohl a že bych to skutečně doporučila každému, kdo má třeba problém s hrudní páteří, nebo trpí bolestmi zad v oblasti mezi lopatkami.

A nejen to

Budete se divit, ale mezi dnešními muži a dávnými sultány není pražádný rozdíl. Chlapi jsou z břišního tance totiž úplně, abych tak řekla, „odvaření“. Od chvíle, kdy jsem se něco naučila a doma trénovala, měla jsem o publikum postaráno. Hrozně se mu to líbilo. Řekl doslova,  že je to nejerotičtější pohyb, jaký kdy viděl.

A když pominu efekt partnerský, ještě něčeho jsem si všimla. Člověk začne svoje tělo vnímat úplně jinak.

Ne že bych měla se sebou někdy problém, ale tak nějak jsem se naučila se vnímat přirozeně hezky. Líbit se sobě, porozumět si a stejné pocity mi potvrdila i kamarádka, která se mnou chodila. Ještě chvíli tam chodit, a je ze mě druhý Narcis. :-))

Největším zážitkem pro bylo mě pak společné vystoupení, na které jsem sice jela vyklepaná jako startka, ale které se vydařilo. Bylo to krásné.

„V zemích Středního východu se břišní tanec učí odmalička jako ozdravný pohyb vycházející z krouživých pohybů pánví. Střídá svalové napětí s uvolněním, vibrace s plynulým pohybem. Břišní tanec na rozdíl od některých jiných cvičení, naprosto nepřetěžuje jednotlivé svalové skupiny, zvyšuje cirkulaci krve a zrychluje metabolismus.

Podstatný vliv má břišní tanec na poporodní zpevnění pánevního dna i rychlé zformování postavy po porodu. Ještě je zajímavé, že v době přechodu břišní tanec pomáhá zpevňovat pánevní dno, předcházet potížím s únikem moči.

Břišní tanec je, a to vás možná překvapí, součástí terapie při psychických problémech způsobených znásilněním, sexuálním zneužíváním a při léčbě bulimie a anorexie“,

• řekla paní Zdeňka Loukotková z Liberecké umělecké školy.
• Jestli nevíte, co s časem, nebo přemýšlíte, jak si obohatit život, případně se málo hýbáte, doporučuji zkusit to.
• Když mám problémy, nebo je mi smutno, a když se právě neléčím malováním – tancuju.