Břich tlustý, mozek pustý

Fr. Lad. Čelakovského

  • (a Misantropovo)
  • Břich tlustý, mozek pustý
  • MUDROSLOVÍ
  • NÁRODU SLOVANSKÉHO
  • VE
  • PŘÍSLOVÍCH
  • (výpisky)
  • Pověra je hůl, kdo jí věří, ten je vůl.
  • Zajíc také v nic nevěří, a přece je živ.
  • Nám dobře a nikomu zle, toť dle zákona život.
  • Poctivý-lis, buď mi, bratře, živ, aťsi víra tvá jakákoliv!
  • Napadl ho duch proroka Saula.1
  • (tj. zloba či vztek)
  • Moudrý jak Šalomounovy2 holínky (či kalhoty).
  • (žertem o nerozumných)
  • Nedbá nic srdce ctnostné na lidské řeči zlostné.
  • Hříchové po lidech jako dým po hlavni se vlekou a táhnou.
  • Spíše se zlá novina potvrdí nežli dobrá.
  • Kdo mě loni bil, ten i dnes mi není mil.
  • Pozná se zlato i na hnojišti.
  • Křivého dříví (křiváků) v lese nejvíce.
  • Nemaluj čerta na stěnu, on se tam namaluje sám.
  • Nechť hada (člověka) jak chceš držíš, vždy zlé sobě utržíš.
  • Zlého (člověka) se straň a jak před hadem se chraň.
  • Pijavice nechytá se vředu.
  • Do řídkého bláta neházej kamenem.
  • Kdo se s chámem vadí, divákům jen smích ladí.
  • (Nepouštěj se do rozepře se zlými lidmi a s lůzou.)
  • Neboj se čerta, ale zlého člověka.
  • Čerta křížem, svině kyjem se zbavíš, ale ničím zlého člověka.
  • Zlé zlým se zahání.
  • Zlý člověk když sám hyne, rád by celý svět zahubil.
  • Časem člověka nepravosti samy ostavují, a ne on nepravosti; i nepřestává proto činiti zlé, že zlobu nenávidí, ale že k činění už síly nestačují.
  • Psota nejdéle trvá.
  • Zlé býlí nejplodnější.
  • Porodila máma – škoda, že hned nevzala jáma.
  • Štika umřela, ale zuby ostaly.

(Překrásný obraz! Ač zlý člověk–tyran dávno umřel, neumřely s ním častokrát jeho skutky a ustanovení.)

  1. Od myslí nepravých nečekej rad zdravých.
  2. Chval psotu jak chceš, nebude nic než psota a nic dobrého.
  3. Dobrým škodí, kdo zlým hoví.
  4. Zlý s nešlechetným se zná, a jeden druhým se dokládá.
  5. Učinili cikána králem, a on nejprve svého otce oběsil.
  6. Pes jaký do chrámu, taký z chrámu.
  7. Vlkovi mluv nebe, on zuby vycení na tebe!
  8. Pokřti třeba vlka, stejně uteče do lesa.
  9. S kým jsi, takový jsi.
  10. (Řekni mi, s kým se stýkáš, a já ti řeknu, jaký jsi.)
  11. Slunce prochází i kalné mraky, a přece se nepokálí.
  12. Lépe jest v samotě býti, nežli spolek se zlými míti.
  13. Jaký kdo sám je, s takým rád obcuje.
  14. Drb se kůň s koněm, vůl s volem, a svině se sviní.
  15. Mošna lotra našla a svině pytel.
  16. Hadr onuci vždy najde.
  17. Trefil kupec na kramáře, a kramář na lháře.
  18. Breptoun breptounu nejlépe rozumí.
  19. Nelze než s lidmi lidsky býti, a s vlky vlcky výti.
  20. (Neboť za zlého toho zlí mají, kdo mezi nimi taktéž zlým býti nechce.)
  21. Když přijdeš mezi vrány, musíš krákat jako ony.
  22. Oslové vespolek se drbou.
  23. (Hlupec vždy najde hlupce, který ho pochválí.)
  24. Kdo léhá mezi otruby, přichází svini pod zuby.
  25. Kdo se mezi plevy míchá, svině ho snědí v břicha.
  26. Kdo se psy líhá, s blechami vstává.
  27. Chodí jak ovečka, a trká jak beran.
  28. (o nábožném pokrytci)
  29. Svatoušek leze do nebe, a čert ho drží za nohu.

Zdráv buď, rabbi!3 A za plotem drábi.

  • Stáhni larvu, uzříš šalbu.
  • Pod sladkým medem tráví lidé lidi jedem.
  • Pochlebník bratranec lhářův.
  • Svrbný drbného vždy najde.
  • Prašivý s drbavým dobře se srovnají.
  • Lidé pro nás stromy sázeli, sázejme my též.
  • Chceš-li nepřítele míti, učiň někomu dobře.
  • Nedělej dobrého, neočekávej zlého.
  • Neplij v studánku, nevíš, kdy z ní zase píti budeš.
  • (i v Talmudě se nalézá)
  • Dal bůh (příroda) mnoho, a chce se vždy více.
  • Oči jáma a ruce hrábě.
  • (o lidské nenasytnosti)
  • Co mi do koho, jen když mně dobře a hřbet můj celý.
  • Proti slunci neotvírej huby.
  • (Patrné pravdě neodporuj.)
  • Pravda nehladí (nelichotí).
  • Těžko pravdu mluviti a neuraziti.
  • Pro pravdu se lidé rádi hněvají.
  • Kdo pravdu mluví jinému, bývá hlava zbita jemu.
  • Ošklivá tvář zrcadla nemiluje.
  • Rci pravdu, a viz, kudy utečeš.
  • Mnoho se v světě novinkuje, leč málo pravdy ohlašuje.
  • Kdo včera lhal, tomu i zítra se nevěří.
  • Nepravda se světem se počala, se světem i skoná.
  • Blázna mlčením nejlépe odbudeš.
  • (též arabské: Mlčení hlupcům nejlepší odpověď.)
  • Breptavý nejvíc chce mluviti, kulhavý choditi, slepý viděti, bezruký dělati a blázen mudrovati.
  • Kdo chce pěkně mluviti, musí pěkně mysliti.
  • Mluv méně s jinými, a více se sebou.
  • Otec, matka vyučili mluvení, a svět mlčení.
  • Kdo mnoho mluví, lže anebo se chlubí.
  • Hřmí prázdná bečka, plná ticho stojí.
  • Prázdný sud se nejvíc ozývá.
  • Čím kolo u káry horší, tím více vrzá.
  • Hrnec se poznává z klepání, blázen z tlachání.
  • Kdyby lidé řeč kupovali, ne tak mnoho by mluvili, řeči by sobě vážili.

Nevíš, co stojí mezi anděly a čerty? – Žerty.

  1. Časem z žertu přichází se do pravdy.
  2. Žerty trop, a lidi (ne)zlob.
  3. Časem zablázniti neškodí.
  4. Co příliš, není hezké.
  5. Co příliš, ani s chlebem nechutná.
  6. Co příliš, ani svině nechtějí.
  7. Kdo se příliš nabízí, to věc je jistá, buď aby tě zklamal, neb se chystá.
  8. Nebuď příliš sladký, ať si kdo na tobě neposladká.
  9. Budeš-li med, slíznou tě; budeš-li jed, vyplivnou tě.
  10. Nedávej každému hned ruky.
  11. Hrubý člověk neřídí se rozumem, ale chtíči (vášněmi) svými.
  12. Chromého kárají, kulhavý se dovtip.
  13. Po lidských žlabech kalná voda teče.
  14. A protož:
  15. Není dobře po lidských trubách vodu píti.
  16. Ke všech lidí kýchání nelze říkati pozdrav pán bůh.
  17. Huba není chlév; nelze zavříti.
  18. Zlata se rez nechytá.
  19. Orel much nelapá.
  20. (Veliký muž velikomyslně pohrdá lidským hmyzem.)
  21. Lidských řečí nevaž sobě, pakli ctnost a rozum v tobě.
  22. Chceš-li moudrým mužem slouti, dej řečem mimo se plouti.
  23. Moudré ucho nedbá na hloupé řeči.
  24. Kdo čím není, žádný ho tím neudělá.
  25. Kdo se sám nezhyzdí, nikdo ho nemůže zhyzditi.
  26. Tím řeka není horší, že z ní psi pijí.
  27. Pes štěká, a pán (král) jede.
  28. Nesmějte se popovi, jste sami takoví.
  29. Sliby se slibují, blázni se radují.
  30. Co v tichu vzešlo, zdárněji prospívá; hlučný počátek tichý konec mívá.
  31. Hloupost a pýcha na jednom dřevě rostou.
  32. Malá jehlička zničí veliký měchýř.
  33. Vlastní chvála z hrdla smrdí.
  34. Kdo se sám chválí, ten si sám kadí; a kde se kadí, tam jistě smrdí.
  35. Kdo sám se honosí, v hlavě mnoho nenosí.
  36. Sám se chválí, má zlé sousedy.
  37. Co lidé rádi slyší, tomu snadno věří.
  38. Lidská chvála tě nenadýmej.

Chvástej se, chvástej! Ejhle shnilá jablka, hle kobylince nad vodou plynou.

  • Chlouby pytel, a lží dva.
  • Nechlub se pradědy, sám jsa škaredý.
  • Raděj chval jednoho dobrého, než mnoho nanicovatých.
  • Čeho nelze chváliti, (pohaň) nehaň.
  • Lépe jest se ctí umříti, než s hanbou žíti.4
  • Dokud síla, hleďme (duševního) díla, by (literární) památka po nás byla.
  • Psu psí čest.
  • Kvůli hospodáři musí se druhdy i psu šetrnost prokazovati.
  • Chvála a nic, vše jedno.
  • Kdo sám cti nemá, jinému ji nedá.
  • Kde jednou smetiště, lidé ještě víc naházejí.
  • Události jsou tráva, a smyšlenky voda.
  • Trpě mnoho i kámen praskne.
  • V hněvu vyvře, co v srdci vře.
  • Hněv ochladí se vskoře, nenávist neztopí ani moře.
  • Časem hněvati se neškodí.
  • Kdo se neodvetí, ten se neposvětí.
  • (Bez pomstění není ospravedlnění.)
  • Vláda přísná všem nenávistna.
  • I obruč udeří, když na ni šlápneš.
  • Kdo každého poslouchá, zle činí, a kdo nikoho, ještě (lépe) hůře.
  • Tomu sláva a čest, kdo statné mysli jest.
  • Kdo v úmyslu stálý, (člověk) čert ho neošálí.
  • Dvou smrtí nebude, a jedné minouti nelze.
  • anebo
  • Dvakrát nikdo nezhyne, a jedné smrti nemine.5
  • Kdo o strachu neví, ten vítězí.
  • V protivenství chop se udatenství.
  • Čím více se člověk (lidí) včel choulí, tím více se za ním sypou.
  • (Tvůj strach protivníka smělejšího činí.)
  • Kdo strachy umře, prdy mu odzvoní.
  • Kdo utekl, vyhrál.
  • Blahoslaveni bázlivci; neboť oni to jsou, kdo ukázali paty.
  • Zač se stydíme, rádi tajíme.
  • Hoď stud na sud.

(Chorvatsky: Sram za tram. – Seru za trám.)

  1. Nestydové svět požívají.
  2. Ruka neudělá kluka.
  3. Lotr ne bratr, kurva ne sestra.
  4. Pták k letu, a člověk ku práci.
  5. Velké řeky ticho plynou, malé s šumem běží.
  6. (Tak i nejhorší pisálkové mívají největší měchy a bubny.)
  7. Roboty – klopoty.
  8. Než špatně orati, raději vypřahati.6
  9. Raděj málo a dobře, nežli mnoho a špatně.
  10. Pomoz, pomoz, svatý Nikolo!
  11. (volá topící se, a svatý mu:)
  12. Jenom i ty hýbej rukama!
  13. Struna příliš natažená praskne.
  14. (o trpělivosti)
  15. Na sebe dělati není hanba.
  16. (Implikuje opak: Dělat na jiné je hanebné.)
  17. Vlastní břímě (nůše) netíží.
  18. Kdo se v panské práci (službě) přetrhne, nezasluhuje, by mu zvonili.
  19. Opilec sobě rozum odnímá.
  20. Opilý a hloupý, jen s ním do stoupy.
  21. Vyhni se opilému, jakož i bláznu.
  22. Kdo všem na zdraví připíjí, sám svoje zapíjí.
  23. (Nemusí se týkat jen zdraví a jen pití.)
  24. Břich tlustý, leb (mozek) pustý.
  25. V tučném těle hubený mozek.
  26. Tlusté (hrubé) tělo, hrubá mysl.
  27. Víno i moudrého poblázní.
  28. Moudrost vínem zastíněna bývá.
  29. Při pití mnohém, rozum buď sbohem.
  30. Víno, ženy z mnohých blázny činí.
  31. Špatně tam pili, kde se kmotři nezbili.
  32. (Při hojném řadování [popíjení] nebývá bez praček.)
  33. Kdo nehrá, neprohrá.
  34. Malé zloděje věšejí, veliké pouštějí.
  35. Malé zloděje věšejí, a před velkými kloboučky snímají.
  36. Velké věci pomalu rostou.
  37. Jablko, které pozdě zraje, déle trvá.
  38. Prška po kapkách začíná.
  39. Štěstí se trousí, neštěstí sype.
  40. Horší-li člověk, lepší štěstí.
  41. Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech.
  42. (Možno také chápat jako: Neštěstí nepřichází z hor, ale od lidí.)
  43. Dokud jednomu se nesetmí, nemůže druhému svítati.
  44. Nikomu není tak šťastná hodina, aby někomu nešťastná nebyla.
  45. Co nás mrzí, to se nás drží, a co je milo nám, to nechce k nám.
  46. Velikému veliké i třeba.
  47. Chudoba cti netratí,
  48. (a někteří přidávají:)
  49. polibte mě v prdel bohatí.
  50. Raději v nenávisti, nežli v bídě trvati.
  51. Nejdražší jest, co se prosbou kupuje.
  52. (anebo:)
  53. Draho se kupuje, co se vyprošuje.
  54. Kdo nežádá si vlásti, uhne se mnohé strasti.
  55. Větší hlava, větší hlavobol.
  56. Kdo koho vidí, ten toho šidí.
  57. Není toho kostelíčku, aby čert při něm své kapličky neměl.
  58. Nebije se nikdo sám jinam, leč o hlavu.
  59. Hlava bez rozumu pivní kotel.
  60. Oko hledí daleko, a mysl ještě dále.
  61. Rozum miluje prostor.
  62. (Neomezovat cenzurou myšlení, netísnit svědomí lidskými vynálezky.)
  63. Cizím rozumem nežij.
  64. (Nenechávej nikdy jiné za sebe myslit.)
  65. Domům a statkům se počítají léta, a moudrý člověk vždy je mlád.
  66. Kdo neumí sebe skrýt, ten nemůže moudrým být.
  67. Z palce obra poznáme.
  68. (I z nepatrného jeho projevu ihned uhodneme génia.)
  69. Největší moudrost znát sebe samého.
  70. Loutnista hrát nezačne, dokud dudy neumlknou.
  71. (Moudrý nemluví, dokud hloupý nebo tlachavý nepřestal.)
  72. Čím hloupější, tím drzejší, a čím moudřejší, tím nesmělejší.
  73. Raději s moudrým plakat, nežli s bláznem zpívat.
  74. Bláto bez břehů, a blázen bez ohrady.
  75. Hlupcova hlava – ani kam co dát, ani kde co vzít – holé stěny bez hospodáře.
  76. Opilý se z toho vyspí, ale blázen nikdy.
  77. Děravý měch nenadmeš a hlupce nepoučíš.
  78. Darmo blázna učit a mrtvého léčit.
  79. Vyjel jako tele, a jako vůl se vrátil.
  80. Na blázna kyj.
  81. Blázen teprv rozumí, když se stane.
  82. (A často ani potom ne.)
  83. Kdo by se divil, že blázen se narodil.
  84. Netřeba hloupé sít, sami se rodí.
  85. Blázna netřeba lucernou hledat.7
  86. Bláznů rozmanitost veliká.
  87. Posaď blázna vysoko, bude nohama klátit (kopat).
  88. Komu blázen mil, nikdy moudrý nebyl.
  89. Slabý duch nic nevytvoří, a jen čas nadarmo moří.
  90. Jeden blázen deset jiných nadělá.
  91. Kdo se spolčil s bláznem, rozpolčil se s rozumem.
  92. Mrzí se blázen na rozumného, a opilec na střízlivého.
  93. Běda světu, zachce-li se bláznu být hrdinou.
  94. Co jeden hlupák zkazí, tisíc moudrých nenapraví.
  95. (tak i následující:)
  96. Jeden blázen hodí kámen do vody, ale deset moudrých ho nevyloví.8
  97. Co hloupý zaváže, moudrý lehko nerozváže.
  98. Hloupost horší než zlodějství.
  99. Učenost ozdoba, neučenost hanoba.
  100. Umění v štěstí okrasa, a v neštěstí útočiště.
  101. Lépe něco znát, než mnoho mít.9
  102. Čím výše vystoupíš, tím širší rozhled.
  103. Břich tlustý, leb pustý.
Budete mít zájem:  Teorie proti mamografu: Tak ten nádor necháme, třeba zmizí sám

pokračování >>>

POZNÁMKY:

Přečtěte si náš blog

Břich tlustý, mozek pustý

Dnes a denně jsme pod silným vlivem různých reklam, které slibují rychlou a účinnou léčbu řady lehkých onemocnění. Kdo má doma televizi, určitě vypozoroval, že pod největší palbou prezentace léků a doplňků jsme v období začínající zimy a na jaře. Také stále nové a novější studie nás ujišťují, které léky nebo potraviny máme zaručeně konzumovat, třebaže před deseti lety a za dalších pět let budou tvrdit pravý opak.

Co s tímto informačním přehlcením a neustálou reklamní masáží? Ve chvílích nejistoty a zmatenosti dnešní překotné doby je nejlepší podívat se, jak se o své zdraví staraly naše prababičky a naši pradědečci. Minulé generace totiž čerpaly z vědomostí, které byly ověřeny stovkami let úspěšné praxe. Především to byla cesta přirozená, šetrná k přírodě a konec konců i k člověku a jeho dlouhodobému zdraví.

Jedním z pradávných způsobů, jak předcházet nemocem nebo je vhodně léčit, bylo užívání bylin. Řadu z nich si lidé pěstovali na zahradách, ale v tomto článku bude řeč o rostlinách planých – jejich účincích na náš mozek a celý organismus. Bylin, které si můžete nasbírat téměř kdekoli, s trochou nadsázky přímo za vaším domem.

Nepřinášejí žádné nežádoucí vedlejší účinky (na rozdíl od běžných farmaceutických produktů). Pokud ale trpíte závažným onemocněním některého orgánu nebo krve, je vhodné poradit se s lékařem. Další výhodou je, že plané bylinky jsou zcela zadarmo a při šetrném sběru rostlině nijak neuškodí. Jediná věc, na kterou byste si měli dát pozor, je čistota okolí.

Takže místo sběru bylin ve městech je rozhodně vhodnější zajet si na výlet do volné přírody.

Kopřiva dvoudomá

Na kopřivu narazíte od jara až do podzimu snad úplně všude. Patří mezi nejrozšířenější plevele a nejednomu zahrádkáři z ní naskakuje husí kůže. Možná, že až zjistíte, v čem všem je kopřiva blahodárná, přeškatulkujete si ji mezi šampionku užitkových rostlin.

A v čem že je kopřiva tak skvělá? Především čistí krev a silně detoxikuje celé tělo. Dodává mu také spoustu živin – železo, vápník, nebo vitamíny A a K.

Listy kopřivy podporují činnost srdce, snižují krevní tlak a pomáhají při trávení. Dále bojují proti revmatismu nebo ekzémům. V mozku zmírňuje kopřiva kornatění cév a zlepšuje jejich elasticitu.

Zvýšené okysličení pak zlepšuje koncentraci. Významný vliv má i při detoxikaci mozkových buněk.

Neodpustíme si zde uvést jednu zajímavou studii, která se věnovala vlivu výtažku z bylin na kognitivní funkce. Tento výzkum z roku 2016 (viz zdroje článku) zjistil, že výtažky z kopřivy (spolu s výtažky vratiče obecného a šípkové růže) prokazatelně zlepšují prostorovou orientaci u myší. Třebaže experiment ještě nebyl prováděn na člověku, jde o velmi slibný výsledek.

Pokud se chcete vrhnout na vlastní sklizeň, hodí se nejlépe březen a duben, v pozdějším období sbírejte pouze mladé výhonky po sečení. Rostlina by v době sběru zkrátka neměla kvést.

A co s natrhanými listy? Vyzkoušejte třeba kopřivový čaj (nálev) – můžete usušit mladé lístky, nebo pořídit čaj kupovaný. Můžete si ji také čerstvou nasekat do polévky místo petrželky. Pokud rádi přijímáte větší výzvy, uvařte si z čerstvých kopřiv špenát.

Chuť je trochu neobvyklá, takže se doporučuje s kopřivou začít pozvolna přidáváním do běžného špenátu.

Jitrocel kopinatý

Jitrocel najdeme na loukách, okrajích cest a polí až do výšky 1800 m nad mořem. Není zdaleka tolik nepohodlný jako kopřiva, tudíž není člověku ani tolik trnem v oku.

Sbírají se především listy k sušení nebo zpracování začerstva, od května až po srpen. V minulosti se jitrocel používal především jako obklad k zastavení krvácení a hojení ran a puchýřů.

Také umí zmírnit svědění při bodnutí hmyzem.

Znáte jitrocelový sirup? Můžete si jej udělat doma z čerstvých lístků. Stačí střídavě skládat vrstvy listů a cukru do uzavíratelné dózy a za několik dní budete mít sladkou medicínu, kterou stačí jen přelít přes síto do nové nádobky a užívat při prvních příznacích nachlazení nebo při poruchách trávení.

Řebříček obecný

Tuto bylinu najdeme stejně jako jitrocel hojně na loukách, v trávnících, okrajích polí a cest až do 2500 metrů nad mořem. Sbírá se od června až do září. Řebříček se také řadí mezi úžasné léčivé byliny.

Stejně jako jitrocel býval v minulosti oblíben pro schopnost zastavovat krvácení. Dnes jsou oceňovány především protizánětlivé a dezinfikující účinky. Doporučuje se řebříček užívat i při potížích s trávením. Upravuje krevní oběh.

Řebříček stimuluje celou nervovou soustavu a pomáhá proti kornatění tepen v mozku.

Chuť řebříčku je poměrně nahořklá až slaná, což nemusí každému vyhovovat. Za zkoušku to ale určitě stojí. Nejčastěji se užívá nálev – tři čajové lžičky sušené natě stačí zalít půl litrem vroucí vody, po 15 minutách můžeme scedit a pít.

Šípková růže

Léčebné účinky šípku byly hojně využívané už ve starověku a ani ve středověké době temna neupadly v zapomnění. Byla by to velká škoda, protože se dodnes řadí mezi hvězdy přírodního léčitelství. Šípková růže je keř vysoký asi dva metry a můžete ji nalézt na okrajích lesů nebo polí, často se nachází i na starých zahradách.

Šípková růže je známá pro velké množství vitamínu C, ale obsahuje i vitamín B, beta karoten, vápník a mnoho dalších prospěšných látek. Je cenným pomocníkem při zánětech horních cest dýchacích nebo při paradontóze.

Zvyšuje imunitu a zmírňuje jarní únavu. Působí močopudně, což pomáhá při zánětu močových cest. Šípek zpevňuje cévy a zásobuje buňky kyslíkem, což má blahodárný vliv na mozkové funkce, především schopnost soustředění.

Působí také proti stresu, protože posiluje celou nervovou soustavu.

Budete mít zájem:  Jsme to, co si pamatujeme? O co všechno člověk přichází se ztrátou paměti

Plod šípku se sbírá obvykle v polovině září a užívá se především ve formě čaje. Můžete si z něj udělat také kompot, zavařeninu nebo dokonce šípkové víno.

Příroda i naše města jsou plná různých „plevelů“, které mohou překvapivě dobře posloužit našemu zdraví. Stačí se jen více dívat kolem sebe a narazíme na velké poklady. Jen se zeptejte svých prababiček – budu mít určitě radost.

Zdroje:

Hoffmanová, E. (1973) Rostliny v domácí lékárně. Praha: Mladá fronta

Lánská, D. (2006) Jedlé rostliny z přírody. Praha: Aventinum

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4967545/

Břich tlustý, mozek pustý

Nasycené tuky, strašák předchozích generací výživových doporučení, jsou dnes tak či onak brány na milost. Ne všechny závěry ale tuhle změnu pohledu podporují.

Výzkumníci z Georgia Regents University nyní zjistili, že v reakci na stravu bohatou na tuky se čilé imunitní buňky v mozku začnou usazovat a z nedostatku jiných cílů se pustí do spojů mezi neurony – snad by se to dalo přirovnat k autoimunitní chorobě. Výsledkem je hloupnutí.

Poškozené synapse

Naše inteligence, paměť i zkušenost je do značné míry dána právě tím, jak jsou neurony mezi sebou propojeny. S tím, jak imunitní buňky v mozku konzumovaly synapse, pokusné myši např. postupně ztrácely schopnost se efektivně učit a fixovat své zážitky, převádět krátkodobou paměť na dlouhodobou.

Samotná likvidace synapsí je v pořádku. Imunitní buňky v mozku by se měly podílet i na prořezávání synapsí nepoužívaných, čímž mozek „staví sám sebe“.

Jenže v tomto případě se funkce vymkla kontrole, přestala být selektivní a imunitní buňky začaly ničit to, co měly nejblíže ve svém dosahu; ostatně bez vlastního pohybu si moc vybírat ani nemohly.

Neurovědkyně Alexis M. Stranahanová, která studii vedla, dodává, že pokusné myši ovšem už asi dva měsíce poté, co se jim zase změnila strava na vyváženější, dokázaly obnovit i své duševní schopnosti. A to dokonce ještě dříve, než úplně zhubly. Stejně tak ale hloupnutí rychleji než třeba inzulínová rezistence i nastupovalo.

Imunitní buňky v mozku jsou tzv. mikrogliové buňky, obdoba makrofágů ze zbytku organismu. Polykají odpadní metabolické produkty i cizorodé (potenciálně infekční) buňky a ve svém značně kyselém nitru je rozkládají. Jak již bylo řečeno, čím byly myši tlustší, tím více tloustly i mikrogliové buňky, méně se pohybovaly a nakonec začaly poškozovat spoje mezi okolními neurony.

Výsledky výzkumu byly publikovány v časopisu Brain, Behavior, and Immunity, shrnutí přináší tisková zpráva Georgia Regents University na ScienceDaily.

Má jít o doklad škodlivosti tuků, ne samotného přejídání

Pokus, z něhož se závěry odvozují, byl uspořádán následujícím způsobem. Jedna skupina myší jedla „vyváženou stravu“, kde deset procent energie pocházelo z nasycených tuků, u druhé to bylo šedesát procent.

Výzkumníci přímo hovoří o rozdílu mezi zdravým stravováním a životním stylem založeným na řetězcích rychlého občerstvení. Z hlediska obsahu bílkovin nebo minerálů či vitamínů nebyl mezi oběma jídelníčky rozdíl.

Autoři výzkumu mluví konkrétně o škodlivosti nadměrné konzumace tuku; o cukru (ni lepku) bez ohledu na módu nepadne ani slovo.

Opravdu jde přímo o tuk. Obě diety se ani příliš nelišily množstvím kalorií, takže množství tuku samo o sobě dokázalo vyvolat negativní odezvu a samo o sobě stačí; má jít o doklad škodlivosti (přebytku nasycených) tuků, ne samotného přejídání.

Pokud to převedeme do naší lidské roviny, pak ovšem lidé, kteří jedí hodně nasycených tuků, se zpravidla hodně cpou i jinak, takže v praxi se obě skupiny budou překrývat – snad až na určité speciální režimy stravování, přejídající se vegany či zastánce paleodiety.

  • Jedna skupina myší jedla „vyváženou stravu“, kde 10 % energie pocházelo z nasycených tuků, u druhé to bylo 60 %.
  • Po 4, 8 a 12 týdnech se obě skupiny myší porovnávaly z hlediska hmotnosti, obsahu glukózy v krvi a inzulínu. V mozku se zároveň měřily hladiny cytokinů, což jsou látky produkované právě mikrogliovými buňkami v případě zánětu, dále i markery (synaptické proteiny v hipomakpu) korelující s množstvím synapsí.
  • Po 4 týdnech v podstatě ještě nebyly naměřeny rozdíly, po 8 týdnech už překrmované myši byly tlustší, dalšími výsledky se ještě nelišily. Po 12 týdnech už myši přecpávané tukem byly nejen obézní, ale měly v mozku i zvýšené hladiny cytokinů a snížení markerů pro synapse. Inzulínová rezistence ještě zaznamenána nebyla.
  • Nyní polovina obézních myší přešla zpět na běžnou stravu. Hmotnost se vrátila víceméně do normálu za 2 měsíce, i když už jim prý trochu tukového „polštáře“ zůstalo a v budoucnu by zřejmě zase snáze ztloustly.
  • Myši pokračující v konzumaci tuku už začaly vykazovat i viditelné změny na mozkových strukturách, mizí synapse, pokračuje zánět a jasně viditelné jsou změny chování.
  • Poznámka: zdá se to být strašně rychlé, ale myška má prostě kratší celkovou dobu života než člověk, nějaké dva roky.

Šance pro žrouty: cytokiny

Alexis Stranahanová dodává, že pokud za příčinu či alespoň za jednu z příčin problémů prohlásíme zánětlivé cytokiny, pak by se mohly následky obezity v mozku léčit právě touto cestou.

Na cytokiny se zaměřují např. některé léky na Crohnovu chorobu nebo na revmatoidní artritidu. Z čehož již vyplývá, že cytokiny nejsou molekuly nijak specifické pro mozek; obecně jde o signální proteiny produkované buňkami imunitního systému především s cílem „nabudit“ další procesy při boji s patogeny.

U nenapravitelných jedlíků by snad mohlo jít nadměrnou imunitní reakci v mozku potlačovat i bez úpravy stravování…

Energy Tribulus terrestris 30 ml

Podrobný popis produktu

Tribulus terrestris je nejvíce žádán a propagován díky svému nezame?nitelnému vlivu na hormonální systém.

Obsahuje mnoho významných látek, jako jsou fytosteroly (rostlinné „anabolické steroidy“), sapogeniny, alkaloidy, avonoidy, tr?ísloviny, pryskyr?ice, bílkoviny, minerální látky a pome?rne? znac?né množství vitaminu C.

Možnosti použití:

  • Zvyšuje výkonnost, vytrvalost, vitalitu, obranyschopnost
  • U sportovců a při pravidelném pohybu přispívá k přeměně tělesného tuku na svalovou hmotu 
  • Příznivě působí na hladinu testosteronu u mužů, u žen estrogenu – především u lidí starších 40 let, kdy jejich množství začíná klesat
  • Je vhodný u premenstruačního syndromu a v menopauze, tlumí návaly horka, proměny nálad, podrážděnost, nespavost a napětí
  • Pomáhá při problémech s prostatou a poruchách plodnosti
  • Působí pozitivně na libido, má afrodiziakální účinky
  • Příznivě ovlivňuje trávení – zvyšuje vylučování žluče, stimuluje sekreci žaludečních šťáv a zlepšuje peristaltiku střev
  • Má vliv na hospodaření s vodou – působí močopudně, rozpouští ledvinové a močové kamínky, pomáhá při urologických i ledvinových chorobách
  • Snižuje množství cholesterolu, tuků a cukrů v krvi
  • Zlepšuje krevní oběh, rozšiřuje cévy, snižuje krevní tlak, upravuje srážlivost krve, užívá se na kardiovaskulární onemocnění
  • Harmonizuje činnost štítné žlázy
  • Posiluje nárůst sebedůvěry, empatie k druhým lidem a vnitřního klidu.

 Podle principů TČM Tribulus terrestris ovlivňuje především energetické dráhy jater, žlučníku, srdce, tenkého střeva, sleziny a žaludku, významně ale také ovlivňuje dráhu ledvin.

Účinky :Hormonální systémTribulus terrestris je nejvíce žádán a propagován díky svému nezaměnitelnému vlivu na hormonální systém. Populární je zejména jako afrodiziakum – u mužů zvyšuje hladinu mužského pohlavního hormonu testosteronu až o třetinu a obdobně u žen zvyšuje hladinu estrogenů, což by se mělo u obou pohlaví projevit významným vzrůstem sexuálního libida.

U mužů dochází ke snížení pocitu vnitřního neklidu a k růstu svalové hmoty, u žen pak ke zmírnění klimakterických obtíží a snížení množství tělesného tuku.

Blahodárné účinky této rostliny jsou prokázané zvláště u starších mužů a žen, u kterých postupně klesá hladina pohlavních hormonů. Ženám ve vyšším věku navíc hrozí riziko osteoporózy (mnohem častěji než u mužů), což je dáno právě hormonálními změnami, úbytkem estrogenu s následným řídnutím kostí.

Tento proces kotvičník úspěšně zpomaluje. Harmonizuje také činnost štítné žlázy a pomáhá při problémech s prostatou a poruchách plodnosti. Kotvičník působí i na mladší jedince a jeho užívání nemá oproti podobným chemickým přípravkům žádné vedlejší účinky, ani při podání velmi vysokých dávek.

MetabolismusPři pravidelné konzumaci kotvičníku znatelně klesá množství cholesterolu, lipidů a cukrů v krvi. V kombinaci s fyzickou aktivitou přispívá k přeměně tělesného tuku na svalovou hmotu. Má pozitivní vliv na výkonnost, vytrvalost, vitalitu a obranyschopnost.

Zlepšuje krevní oběh, rozšiřuje cévy a snižuje krevní tlak, upravuje krevní srážlivost. Působí též močopudně, rozpouští ledvinové a močové kamínky a pomáhá při urologických i ledvinových chorobách.

Zvyšuje vylučování žluče, stimuluje sekreci žaludečních šťáv a zlepšuje peristaltiku střev.

Psychika Nárůst sebedůvěry, empatie k druhým lidem a vnitřního klidu také neodmyslitelně patří k příjemným přednostem této rostliny.

Mohlo by Vás také zajímat:

Druhý mozek? Máme ho ve střevech

V našich střevech sídlí rozsáhlá struktura nervů, která řídí jejich činnost. Někteří odborníci o ní mluví jako o druhém mozku.
Foto: Profimedia.cz

ENS je ve stěně trávicí trubice po celé její délce. Obsahuje víc než 100 miliónů nervových buněk, tedy asi tolik, kolik jich je v míše. Ve střevech vytváří dvě vzájemně propojené vrstvy, respektive pleteně a další struktury.

K čemu je potřeba tak mohutný nervový systém? K tomu, abychom z potravin získali živiny. To je proces složitější, než si většina z nás umí představit. Ostatně fakt, že o něm dodnes nevíme zdaleka všechno, vypovídá o mnohém.

Budete mít zájem:  Jak si sušit ruce na WC? Vysoušeče šíří bakterie, ale děláme i horší věci

Zdá se také, že trávicí systém určitým způsobem zaznamenává a zpracovává i naše emoce, případně je vyvolává nebo se na nich podílí.

Na to, že najednou dostaneme neodolatelnou chuť například na sladké, může mít vliv i složení naší střevní mikroflóry, protože potřebuje sacharidy jako potravu. Jakým způsobem probíhá tato komunikace, o tom vědci vedou debaty.

Faktem je, že zhruba 90 % informací jde z břicha do hlavy a přibližně 10 % obráceným směrem.

Abychom pochopili, jak složitý proces je trávení potravy, pojďme si stručně popsat alespoň část tohoto procesu. Žaludek, do kterého se vejde potrava o objemu dva až tři litry, neslouží jen jejímu rozmělnění a smíchání s trávicími enzymy. Kyselina chlorovodíková, která v něm také vzniká, potravu zároveň dezinfikuje, respektive snižuje množství bakterií asi miliardkrát.

Jeho stěny jsou pokryté sliznicí. Chrání ho před agresívními účinky této kyseliny a žaludečních šťáv. Tedy před tím, aby nezačal trávit sám sebe.

Dobu, po kterou v něm setrvá jídlo, neurčuje pouze to, jak dobře jsme ho rozkousali, ale také jeho typ. Sacharidy putují do tenkého střeva rychleji, bílkoviny, a hlavně tuky, naopak pomaleji.

Na konci žaludku máme spoustu receptorů, které informují ENS, jak je strava kalorická, a to určuje stahy střev, tedy to, jak rychle bude postupovat trávicím traktem.

Také je tam svěrač (vrátník), který vypouští rozmělněnou potravu do tenkého střeva přibližně každou minutu. Tyto dávky obsahují zhruba čtyři kilokalorie energie.

Vrátník zároveň zajišťuje, aby se do dvanáctníku nedostaly příliš velké kousky potravy.

Ze žaludku se tedy jídlo posouvá do dvanáctníku, kam slinivka břišní vylučuje jeden až dva litry zásaditého sekretu. To je další filtr proti nežádoucím bakteriím, virům a plísním. Díky enzymům ze slinivky, žlučovým kyselinám z jater a dalším trávicím šťávám se sacharidy, tuky a bílkoviny začínají pomalu štěpit.

Z dvanáctníku se potrava dostane do tenkého střeva. Z něj vybíhají výběžky, tedy klky. A každá buňka tenkého střeva má na svém povrchu mikroklky. Díky nim má plochu kolem 400 m2, tedy téměř tolik jako jeden a půl tenisového kurtu.

Střevní stěna je pokrytá specializovanými buňkami, které fungují jako chuťové receptory. Zjišťují, jaké chemické látky obsahuje trávenina. ENS monitoruje také její kyselost a další chemické vlastnosti. Podle toho upravuje trávicí enzymy, výměšky a trávicí šťávy. Snaží se z potravy dostat maximum živin a dalších prospěšných látek.

Trávicí trakt potřebuje pokaždé jiný koktejl enzymů, koenzymů i dalších látek a pokaždé v jiném množství. Kdyby ho měla sestavovat specializovaná biochemická laboratoř, byť jen pro jednoho konkrétního člověka, který snědl konkrétní jídlo, byla by úplně zahlcená údaji. Řadu látek pak také potřebuje neutralizovat.

Sladit milióny chemických reakcí, které se odehrávají v našich střevech, umožňuje právě ENS. Je napojená i na slinivku, žlučník, játra a další orgány, které jí v tom pomáhají. Skrze síť drobných cév přenáší živiny do těla tam, kde jich je zapotřebí.

Imunitní systém ve střevních stěnách pak hlídá, aby se skrze tyto stěny nedostaly látky a mikroorganismy, které se nikam dál dostat nemají. To by ale nezvládl bez imunitních buněk a není náhodou, že přes 70 procent jich sídlí právě ve střevech.

Imunitní buňky monitorují počet a typ bakterií v rozmělněné potravě. Dokážou rozpoznávat ty škodlivé od těch prospěšných nebo neškodných. Pokud zjistí problém, okamžitě ho hlásí ENS. Ta ho vyhodnotí, a pokud je to potřeba, vyhlásí poplach. Tráveninu pak vyzvracíme, a pokud to není možné, tak břišní mozek vyvolá křeče a nás postihne explozívní průjem.

To, co si popisujeme, je jen stručná a zjednodušující zkratka všech procesů, které jsou ve skutečnosti mnohem složitější. Při trávení a dalších souvisejících procesech podává ENS výkon, který dalekosáhle překračuje možnosti i velmi výkonného výpočetního střediska. A dělá to tak, že o tom ani nevíme.

Z uvedených faktů je zjevné, proč trávicímu traktu i ENS hodně pomůžeme, když potravu důkladně rozkoušeme a nebudeme ji zbytečně hltat. Dáme jim totiž čas reagovat optimálně. Skladba jídelníčku navíc neovlivní jen to, jak rychle projde potrava tělem, ale i to, jak se po ní budeme cítit.

Představte si jedničku a za ní ne šest nul jako u miliónu, ale čtrnáct nul. Tak ohromující množství bakterií a dalších mikroorganismů máme v trávicím traktu. Je jich dokonce víc než buněk v těle. Žijí spolu v jakémsi ozbrojeném příměří. Jeho smyslem je vytvořit rovnováhu, která nám nebude škodit, ale naopak prospívat.

Bakterie vytvářejí komplikovaná společenství a neustále reagují na měnící se podmínky. Na naši stravu, pohyb i emoce (například špatně kompenzovaný stres zhoršuje jejich složení a snižuje imunitu konkrétního člověka). Vliv na ně mají také antibiotika, pravidelně užívané léky, alkohol, kouření a další věci.

Zjednodušeně řečeno, ovlivňuje je celá historie našeho života, včetně toho, jakým způsobem jsme se narodili a byli kojeni. Jejich složení je do té míry osobité, že bychom podle něho mohli určitého člověka identifikovat se stejnou přesností jako podle otisků prstů.

Podle vědců z amerického San Diega spolu bakterie komunikují pomocí elektrochemických signálů stejně jako nervové buňky. Posílají si zprávy třeba prostřednictvím nabitých iontů draslíku. Vysílají je jak k sousedům, tak i do vzdálenějších, a třeba i oddělených kolonií.

Bakterie uprostřed kolonie signalizují například těm na okraji, že jim dochází potrava a je nutné zastavit množení, aby doplnily síly. Bakterie na okraji jim začnou okamžitě posílat živiny. Když se všechny nasytí, může celá kolonie pokračovat v růstu.

Signály bakterií jsou ale jenom jednou ze součástí „střevní“ komunikace. K těm dalším patří vzruchy probíhající ENS, ale také sympatikem, parasympatikem nebo centrální nervovou soustavou, s kterými je ENS propojená.

Součástí této komunikace jsou rovněž „vzkazy“ zprostředkované do mozku hormony, respektive přenašeči nervových vzruchů, jako je třeba serotonin (hormon štěstí, který ovlivňuje například emoce, spánek a chuť k jídlu) nebo dopamin (hormon radosti, euforie či motivace, který pomáhá kontrolovat například mozková centra slasti i odměny) a další neurotransmitery.

Podle doktora Michaela Gehrsona, šéfa oddělení anatomie a buněčné biologie na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, vzniká 90 procent serotoninu ve střevech a je zde také ukládáno.

Gehrson je průkopníkem oboru nazvaného neurogastroenterologie. Podle něj má nervový systém našeho trávicího ústrojí vlastní neurologickou aktivitu, do značné míry nezávislou na mozku, jako by šlo o projev samostatného nervového centra, které zvládá docela náročné úkoly. Odtud pochází jeho přezdívka: druhý mozek.

O tom, jak přesně vypadá komunikace mezi ENS a mozkem, toho víme ještě dost málo. Je jisté, že naše emoce ovlivňují například naše chutě, tedy i složení jídelníčku a následně složení mikrobiomu v našich střevech.

Někteří vědci se domnívají, že to může fungovat i naopak. Určitý mikrobiom vyvolává chutě na některé potraviny a tím pádem i určité emoce. Ostatně není náhodou, že lidé, kteří mají dostatek pohybu a optimální jídelníček, mívají ve výborné kondici také mikrobiom, který jim pomáhá udržovat ideální váhu, ale nejen váhu. Bývají většinou dobře naladění a málo marodí.

Výstižně to vyjadřuje lidová moudrost, která říká: Když jsi nemocný, změň styl svého života. Pokud to nepomohlo, změň svou stravu. A jestli nepomohlo ani to, teprve tehdy jdi k lékaři.

Seznam chorob, na jejichž vzniku se podílí nevhodný jídelníček, špatný mikrobiom a negativní reakce ENS ovlivněná třeba stresy, je pestrý a určitě ne krátký. Jmenujme alespoň některé:

  • obezita
  • cukrovka
  • hypertenze
  • deprese
  • žaludeční vředy
  • chronické průjmy a zácpa
  • dráždivý tračník atd.

„ENS pociťuje a zpracovává emoce i problémy vytvářené jejím velkým bratrem,“ říká Irina Matveiková, expertka na rodinné lékařství, endokrinologii a poruchy příjmu potravy, která působí ve Španělsku.

„Zaznamenává i jakousi emocionální ozvěnu významných událostí v našich vnitřnostech. Je místem, kde silně pociťujeme strach, úzkost nebo fobie.“

Fakt, že existuje určitá souvislost mezi emocemi a naším trávicím systémem, potvrzují jak reakce ENS, tak třeba diagnózy typu dráždivého tračníku, kdy lékaři nenalézají na tkáních žádné viditelné změny, a přesto má postižený člověk zjevné potíže: křeče, průjmy, nadýmání, bolesti břicha atd.

Ale nemusí jít jen o choroby. Určitě jste to také zažili. Když jste měli z něčeho strach, sevřel se vám žaludek. Také není náhoda, že se říká: „Na tohle já nemám žaludek.“ Nebo: „Chvilku mi potrvá, než tuhle špatnou zprávu strávím.“ Je ovšem pravda, že naše emoce se odrážejí i v jiných orgánech. Napětí svalů, které se nám zvýší při stresech, je toho jenom malou ukázkou.

Hlavní zprávy

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *