Čtěte také články:
AKADEMIE VĚD: KLESAJÍCÍ KVALITA PITNÉ VODY KLESÁ
VODA Z KOHOUTKU – SKRYTÁ HROZBA
ESTROGENOVÁ DOMINANCE A ODOLNOST NA SPALOVÁNÍ TUKŮ
Lesk a bída konzervy
Všichni tak nějak víme, že je důležité mít ve svém jídelníčku dostatek ryb, zejména kvůli jejich vysokému obsahu tělu prospěšných tuků – omega 3 mastných kyselin.
To potom vede řadu studentů / časově vytížených lidí / ekonomicky smýšlející populace k tomu, že ve snaze ušetřit čas / peníze, pravidelně kupují a konzumují ryby v konzervách.
Samozřejmě v dobré víře, aby doplnili tolikrát omílané potřebné množství omega 3.
Pokud tak přitom činíte, děláte pro své tělo více zlého než dobrého. Paradoxně!
Plechovky a konzervy totiž obsahují vysoké množství BPA (Bisfenolu A), který je součástí tzv.
epoxidových pryskyřic, tvořících vnitřní povrch konzerv z důvodu, aby se zamezilo úniku kovů do jídla (v tomto bodě je potřeba zmínit, že pokud jste zvyklí jíst vidličkou rovnou z konzervy, tak touto ochranou pronikáte a kovy si tak do jídla ještě sami pěkně přidáváte – tzv. summer mix).
Zlo jménem BPA
Bisfenol A (BPA) působí́ v těle jako endokrinní disruptor, tedy narušuje hormonální rovnováhu: ovlivňuje mozkové hormony (zejména dopamin), pohlavní hormony (snižuje testosteron a deaktivuje androgenní receptory, takže snižuje anabolismus a vede ke tvorbě neplodnosti a erektilní dysfunkce, u žen pak také snižuje progesteron), ovlivňuje sekreci thyroidních hormonů (hormonů štítné žlázy) a především má estrogenům podobné vlastnosti (díky podobnosti chemické struktury s estradiolem), proto jej řadíme k tzv. xenoestrogenům (viz článek Testosteronové války: Estrogeny se probouzí).
Nadměrné množství BPA (bylo přitom prokázáno, že je v krvi přítomno u více než 90% západní populace) je proto zdraví velice škodlivé a bylo ve výzkumech opakovaně spojeno s celou plejádou negativních účinků na zdraví, které se ve vrcholné formě mohou manifestovat jako onemocnění a poruchy zdraví, zmíněné v úvodním odstavci tohoto článku.
Protože je produkce výrobků s BPA multibiliónovým byznysem, bylo provedeno mnoho rádoby zvučných výzkumů a konferencí, které měly za cíl jediné – očistit jméno BPA tak, aby nedošlo k regulaci těchto výrobků zákonem, což se průmyslovému lobby nakonec také povedlo.
Na internetu je tedy velice lehké dohledat na první pohled vědecky čisté informace o tom, že BPA vlastně ani tak nebezpečné není a naše tělo si s ním lehce poradí (zjištěno na základě vystavení několikadenní BPA zátěži z 1 zdroje, nepodobné reálným podmínkám, kdy je řada lidí BPA vystavována dennodenně po dlouhé období, a ještě z kumulujících se zdrojů). Oficiální stanovisko se tak od nebezpečnosti přiklonilo k nezávadnosti. Když pak však stále více nezávislých institucí a výzkumů poukazovalo na škodlivost BPA, bylo nakonec prohlášeno, že efekt je nejistý a je potřeba více výzkumů.
Další zdroje BPA
Každoročně se na světě vyrobí 3,6-5 miliónů tun BPA.
Konzervy a plechovky (včetně těch na tolik požívané nápoje jako je pivo a kola) však bohužel nejsou jediným zdrojem BPA, to je totiž součástí také velké spousty plastových produktů, obsahující polykarbonátové plasty, používaných pro výrobu plastových lahví na vodu, plastových krabiček na jídlo, sportovního vybavení, CD a DVD, elektroniky, nových aut, igelitových sáčků, víček na papírové kelímky v kavárnách a termálních papírů, na které se tisknou účtenky. Ty dokonce obsahují více nebezpečnou volnou formu BPA, která se více dostává do okolního prostředí, kdy se potom částečně přes kůži a částečně přes náhodný kontakt potřísněné ruky s ústy dostává i do našeho těla.
Díky tomu v dnešní době rapidně roste naše expozice BPA a s tím související vytváření hormonální nerovnováhy a zdravotních problémů. To, co se pro jednoho může jevit jako malichernost a zbytečný zdroj starostí, to pro jiného může být skrytým faktorem stojícím za tím, že se dlouhodobě potýká s vleklými zdravotními problémy či neschopností spalovat tuk na určitých místech.
Dlouhodobě udržitelné východisko:
Prvním krokem ve snaze zlepšit své zdraví / předcházet zdravotním problémům je takzvaná ELIMINACE, tedy snaha dostat ze svého každodenního života co nejvíce zdrojů BPA. Z praktického hlediska to pak znamená:
|
 Označení 2 (HDPE), 4 (LDPE, mikroténové sáčky) a 5 (PP) jsou bezpečné.Označení 1: PET, je bezpečné pouze při jednorázovém použití a používá se pro většinu balených stolních vod. Proto není rozumné tyto láhve používat například na pití do fitka a opakovaně vymývat a používat. Při opakovaném použití začínají uvolňovat antimon (těžký kov) a endokrinní disruptory (phtalát). Současně by se neměly ani ponechávat na slunci nebo v příliš velkém teple, kdy se toto uvolňování ve zvýšené míře objevuje také.Označení 3: Polyvinyl chlorid – PVC, jsou nejvíce toxické, obsahující phtaláty (další kategorie xenoestrogenů), přesto se někdy používají k výrobě lahví na pití.Označení 6: Polystyren – PS, kam spadají CD a DVD, molitanové výplně, ale třeba i kelímky na pití obsahují toxické látky (bromované zpomalovače hoření: karcinogen benzen, styren a butadien), které vylučují po celou dobu své existence.Označení 7: Ostatní – O, je pro širokou skupinu jiných druhů plastů, kam patří i polykarbonáty, které pokud nejsou označeny BPA FREE tak BPA obsahují. Sem spadá paradoxně velká spousta sportovních lahví. |
Nejen eliminace, ale také posílení jaterní detoxikace
Druhým krokem, který lze provést současně s eliminací nebo po tom, co si na ní dostatečně zvyknete a přestane Vám chybět nadměrné používání plastových výrobků, je posílení jater a zefektivnění jaterní detoxikace (viz článek – ESTROGENOVÁ DOMINANCE A ODOLNOST NA SPALOVÁNÍ TUKŮ).
Na rozdíl od obecného přesvědčení, provádějí naše těla detoxikaci na denní bázi, přičemž detoxikačním orgánem první volby jsou játra.
Pokud však opakovaně přepínáte jejich kapacitu, zatěžujete je a může se pak lehce stát, že detoxikace není dostačující nebo zcela dokončena.
V takovém případě se pak toxiny dostávají do krevního oběhu, kolují po těle a usazují se do tkání (jako je ta tuková) či kolem orgánů (jako je srdce, játra nebo endokrinní žlázy), díky čemuž mohou být následně viníkem v úvodu zmíněných zdravotních problémů.
Jak vždy na přednáškách opakuji: Východiskem pochopení celé problematiky toxinů okolo nás (v tomto kontextu BPA) by neměla být nekonečná skepse nebo fóbie ze škodlivosti všeho okolo nás, ale zefektivnění detoxikace a pravidelná tělesná očista.
Výsledek? Dlouhodobě kvalitní a udržitelné zdraví, prevence vzniku těch nejzávadnějších onemocnění, ztráta rezistentního tělesného tuku, zlepšená regenerace, nálada a energie během dne, a tedy lepší pocit ze života
A to za trochu té námahy stojí ne?
Mgr. Adam Česlík
5 důvodů, proč nepít vodu z plastových lahví
O plastu a jeho dopadu na životní prostředí toho bylo řečeno a napsáno mnoho. Už jeho samotná výroba do ovzduší, země a vody vypouští jedovaté látky, nemluvě pak o dopadu již použitých plastů, které vyhodíme.
Část, která putuje do spalovny, do vzduchu opět vypouští škodliviny a plast na skládce či vyhozený do přírody se zde bude rozkládat stovky až tisíce let. A nakonec do země opět vypustí škodlivé látky, když nemá schopnost rozložit se na úrodný humus.
O výskytu plastů v mořích a oceánech ani nemluvě.
Plast je zkrátka metlou dnešní moderní doby, která nám sice v mnohých směrech usnadňuje život, ale naopak ho znepříjemňuje budoucím generacím. Jak se navíc ukazuje, i obyčejné pití vody z lahve pro nás v dlouhodobém měřítku může být zdraví nebezpečné.
1. Plasty do vody vypouští nebezpečné látky
Pokud budete plastové láhve vystavovat běžnému opotřebení a teplu, na což stačí jízda v rozpáleném autě, mytí v myčce a UV záření, může to poškodit vnější vrstvy plastu. Ten do vaší vody pak může vypustit látku bisfenol a (BPA).
Pokud je na lahvi označeno, že BPA neobsahuje, může ve výsledku vypouštět bisfenol S (BPS).
I malé množství těchto látek pak má negativní vliv na naše zdraví a je spojováno s výskytem astmatu, rakovin, cukrovky a poruchami imunitního systému.
2. Plasty mohou ohrozit vaši plodnost
Je vědecky dokázané, že BPA a BPS látky snižují plodnost. Podle studie z roku 2013 měli ženy a muži připravující se na umělé oplodnění se zvýšenými hodnotami BPA a BPS v krvi a moči menší pravděpodobnost úspěšného dokončení těhotenství. Výsledky studie naznačují, že látky BPA v těle imitují hormon estrogen a těhotenství ovlivňují v různých stádiích.
Zvýšené hodnoty BPA v těle mohou způsobit srdeční choroby, protože zvýšený příjem BPA je spojen s vysokým krevním tlakem. Účastníkům studie z roku 2015, kteří pili nápoje z plechovek obsahující BPA, se tlak zvedl téměř okamžitě. A tím, že BPA v těle imituje estrogen se navíc zvyšuje riziko srdečních příhod a infarktů.
4. Doplňování tekutin do lahve nás vystavuje riziku bakterií
Na rozdíl od skleněných a ocelových lahví se ty plastové časem výrazně více opotřebují. A i ty nejmenší praskliny a štěrbiny v sobě mohou mohou nosit bakterie, z kterých můžeme dostat chřipku, rýmu, ale i gastroenteritidu.
5. Plasty škodí životnímu prostředí
Plast opravdu je metlou moderní doby a i když ho částečně můžeme recyklovat, nemůžeme tak konat do nekonečna. Většina plastů tak hned či po čase skončí v koši a následně na skládkách a ve spalovnách.
Pokud se spotřeba plastů nesníží, odhaduje se, že už kolem roku 2050 bude na zeměkouli skoro 12 milionů kilo plastů.
Nemusíme snad dodávat, že rozložení takovéhoto množství plastů se nedočkají ani naše děti, ani děti jejich dětí.
Z čeho bychom tedy měli pít? Pokud nejsme u zdroje pitné vody a nejsme vybaveni sklenicí, možností máme i tak spoustu.
Jelikož se riziko plastů netýká jen „jednorázových“ PET lahví, ale i těch bytelnějších, v kterých si nosíme pití do práce či školy (u obou se plast opotřebovává stejně), nabízí se nám dvě alternativy. Jednou z nich jsou lahve z nerezové oceli, které jsou známe svou odolností a lehkou konstrukcí.
Druhou jsou pak lahve skleněné, které jsou navzdory předsudkům odolné také. Jsou totiž vyráběné z borosilikátového skla, která je nejen lehčí, ale i odolné vůči střídání teplot.
Pro větší odolnost jsou skleněné lahve často obejmuty vrstvou silikonu nebo k nim od výrobce rovnou dostanete textilní obal z filcu nebo neoprenu. Nerezové i ocelové lahve jsou v dnešní době velmi mpopulární a díky tomu je jejich nabídka na trhu pestrá, když lahve seženeme v různých barvách, tvarech a objemech – dokonce i pro kojence.
Stanovení bisfenolu A (BPA) | ALS Czech Republic
Bisfenol A – výskyt a použití
V současné době je bisfenol A (BPA) používán zejména jako surovina na výrobu tzv. polykarbonatů.
Z polykarbonátu vyrábí řada užitkových předmětů pro domácnost, jako jsou nádoby na tekutiny, dózy na potraviny či kempingové jídelní soupravy, dále například makrolonových desek, pouličního osvětlení, CD a DVD, barely na vodu, sportovní pomůcky, plastové příbory, dózy na potraviny, materiály pro stomatologii, stavebnictví, elektroniku nebo medicínu.
Ve stále větší míře se polykarbonát používal všude tam, kde přichází do styku s potravinami – od kojeneckých lahví až po ošetření vnitřního povrchu konzerv. Díky širokým možnostem využití BPA se ve stále větším množství dostává do životního prostředí a přes potravinové cykly proniká až do lidského organismu. Celosvětová produkce BBA činí kolem tří milionů tun ročně a neustále stoupá.
Předpisy pro bisfenol A
V roce 2011 bylo ve všech zemích EU zakázáno používání Bisfenolu A v kojeneckých lahvích. Toto je jediné omezení pro celou EU. Ve Švédsku rozšířili tento zákaz i na obaly potravin, které jsou určeny dětem do 3 let věku a Francie v roce 2013 zakázala přítomnost BPA v obalech potravin pro děti do 3 let, v roce 2014 pak tento zákaz rozšířila na všechny obaly na potraviny. V Connecticutu (USA) zakázali BPA nejen v kojeneckých lahvích, ale i v dalších výrobcích pro děti.
Zdravotní účinky bisfenolu A
Bisfenol A (BPA) dokáže napodobit estrogen, ovlivňovat procesy v tělech živočichů a negativně působit na zdraví. Bisfenol A, podle pokusů na zvířatech, během nitroděložního vývoje ovlivňuje vývoj prsní tkáně plodu a zvyšuje riziko výskytu rakoviny prsu v pozdějším věku. U mužů způsobuje úbytek spermií. Studie také prokázaly, že má negativní účinky na fungování imunitního systému člověka.
Výzkum z roku 2008 prokazuje, že BPA působí na nervovou soustavu a u dětí způsobuje hyperaktivitu, problémy s pozorností a zvýšenou náchylnost na zneužívání návykových látek.
Vzhledem k těmto expozičním cestám představuje bisfenol A v současné době nejvýznamnější endokrinně disruptivní kontaminaci pro člověka.
Rámcová směrnice pro vodní politiku 2000/60/ES, změněná směrnicí 2008/105/ES uvádí bisfenol A na seznamu látek podléhajících přezkumu pro případnou identifikaci jako prioritní látky nebo prioritní nebezpečné látky.
Stanovení Bisfenolu A v ALS Czech Republic s.r.o.
| LIMS kód | Název | Parametr | Mez stanovitelnosti | Jednotka | Akreditace |
| W-BPA-GMS | Bisfenol A – GCMS | bisfenol A | 0.05 | µg/l | ANO |
Hormonální hrozba v peněžence. Bisfenol proniká do těla i z účtenek
| V některých případech se nahrazuje bisfenol A velmi podobným bisfenolem S, jehož vliv není tak dobře znám. V poslední dobře se ovšem objevují poměrně znepokojivé výsledky, a to i díky práci českých vědců. |
Jen málokterá chemická sloučenina vyvolává mezi odbornou i laickou veřejností tolik kontroverzních reakcí jako bisfenol A (BPA). Chemikálie, které se ročně vyrábí řádově miliony tun, představuje jednu z klíčových surovin používaných při výrobě mechanicky odolných a průhledných polykarbonátových plastů a epoxidových pryskyřic.
Díky jedinečným vlastnostem a nízké výrobní ceně se staly výrobky z těchto materiálů prakticky všudypřítomné. Denně se tak setkáváme s tvrzenými plastovými lahvemi, kuchyňskými potřebami, nábytkem, sportovním vybavením nebo multimediálními nosiči CD a DVD.
Falešný „estrogen“ ze zkumavky
Již několik desítek let se ale objevují výsledky, ze kterých lze oprávněně usoudit, že by mohla mít tato sloučenina škodlivé účinky na lidské zdraví.
Vědecké studie na zvířatech například dokazují, že BPA působí ve vyšších koncentracích jako endokrinní disruptor (látka narušující hormonální rovnováhu v těle) s negativním účinkem na imunitní systém, játra, ledviny, vývoj plodu v těhotenství a může zvyšovat riziko vzniku rakoviny prsu.
Přestože k přesnému posouzení dlouhodobého vlivu BPA na člověka sice v současné době chybí dostatek hodnověrných podkladů, lze na základě experimentů na zvířatech očekávat, že jeho vliv bude minimálně v některých případech obdobný.
Největší záhadou je pro nás v současné době především způsob, jakým se BPA do našeho těla může dostávat.
Za hlavního podezřelého byly až donedávna považovány především potraviny a nápoje skladované v plastových obalech a plechovkách potažených ochrannou fólií.
Kontrolní analýzy však ukázaly, že stopová množství BPA, která se touto cestou mohou uvolnit, nepředstavují pro spotřebitele žádné riziko, neboť je v nich BPA pevně vázána ve formě polymeru.
Vliv plastových obalů nepřímo popírají i závěry rozsáhlé studie z roku 2009. Téměř 1 500 dobrovolníkům, podrobujícím se různě dlouhému půstu, měřili vědci průběžně hladinu BPA v moči.
Pokud by byla zdrojem této látky kontaminovaná potrava, mělo by její množství během hladovky rychle klesat. Toto očekávání se však nepotvrdilo, neboť po počátečním mírném úbytku se koncentrace BPA zastavila a další hladovění již na ni nemělo žádný vliv.
Hlavním původcem BPA tedy musel být nějaký jiný, doposud neznámý zdroj.
 Vrstvy termopapíru
Jak termopapíry fungují?Při tisku dochází k zahřátí termopapíru topnými tělísky v tiskové hlavě na 100–150 °C. Při této teplotě dochází k rozpuštění vývojky ve zcitlivující látce a její reakci s barvivem. To změní svou chemickou strukturu a ztmavne. Po ochladnutí fotocitlivá vrstva opět ztuhne, a zajistí tak dlouhodobou trvanlivost vytištěného obsahu. |
Důkazy černé na bílém
Jedno z řešení této hádanky naznačila o několik let později studie amerických vědců v časopise PLOS ONE. Její autoři zkoumali, zda by zdrojem BPA nemohl být termopapír používaný k tisku účtenek. Některé jeho typy totiž využívají velká množství této látky (∼20 mg/g papíru) jako vývojku barviva. Tato sloučenina v nich není nijak chemicky vázána, a může se tak snadno uvolňovat do okolí.
Ve svém experimentu s termopapírem se autoři pokusili co nejvěrněji nasimulovat prostředí provozovny rychlého občerstvení. Nejprve nechali dobrovolníky podržet účtenku krátce v rukou a následně jim naservírovali malou porci hranolků. Část z nich také dostala za úkol si bezprostředně před experimentem umýt ruce dezinfekčním prostředkem.
Výsledky experimentu jeho autory zaskočily. Zatímco u dobrovolníků se suchými prsty bylo přenesené množství BPA poměrně nízké, na čerstvě umytých rukou vzrostlo množství přenesené látky stonásobně.
Překvapivé také bylo, že k přenesení většiny BPA stačilo jen několik vteřin.
Příčinou tohoto jevu bylo pravděpodobně navlhčení papíru umocněné působením látek, které se běžně nachází v dezinfekčních mýdlech, krémech a jiné kosmetice a usnadňují vstřebávání BPA do pokožky.
Na další, dosud neznámé riziko nedávno upozornil rovněž společný článek švédských a kanadských vědců, kteří zkoumali další osudy BPA v lidském těle v závislosti na různých způsobech podání. Výzkumníci nejprve rozdělili dobrovolníky na dvě skupiny. První z nich zkonzumovala malé množství BPA obsažené v sušence.
Druhá skupina dostala za úkol držet v ruce několik minut účtenku napuštěnou BPA o koncentraci odpovídající běžnému termopapíru. Chtěli-li vědci přesně určit, zda BPA v těle dobrovolníků pochází opravdu z experimentu, museli si vypomoci důmyslným trikem.
V molekulární struktuře BPA nahradili běžné atomy vodíku jejich těžším izotopem – deuteriem.
V případě ústního podání byl dle očekávání všechen bisfenol během jednoho dne zcela vyloučen z organizmu. Velmi překvapivé však bylo chování bisfenolu při podání přes kůži. Místo očekávaného postupného poklesu totiž jeho množství během prvních dvou dní naopak narůstalo a u poloviny účastníků byla tato látka zjistitelná ještě týden po podání.
Přestože cílem studie nebylo posuzovat škodlivé účinky na zdraví člověka, z jejích závěrů vyplývá, že dlouhodobé ukládání BPA v pokožce by mohlo představovat zvýšené riziko především pro pokladní, kteří s termopapírem přicházejí nepřetržitě do styku. Toto nebezpečí však ohrožuje mnohem širší vrstvu populace. Termopapír se totiž běžně používá i při distribuci jízdenek, vstupenek, samolepících štítků, ve faxech nebo u různých typů stvrzenek z automatů.
Z deště pod okap
Rozrůstající se seznam rizik souvisejících s BPA nakonec vyvolal i reakci ze strany úřadů.
Množící se důkazy o škodlivém působení BPA vedly Evropskou komisi v roce 2011 nejprve k zákazu jeho použití při výrobě kojeneckých lahví a o čtyři roky později i ke snížení hranice přijatelného denního příjmu této látky na pouhé 4 mikrogramy BPA na kilogram hmotnosti člověka. V letošním roce pak byl nově bisfenol A zařazen i na seznam látek vzbuzující mimořádné obavy.
Pod tlakem znepokojené veřejnosti byli nuceni začít hledat i výrobci termopapírů bezpečnější alternativy. Někteří z nich začali z toho důvodu vyrábět termopapíry označené jako BPA free – bez bisfenolu A. Ten v nich byl však pouze nahrazen bisfenolem S (BPS) o podobném chemickém složení.
Ačkoliv z obchodního hlediska byl tento krok zřejmě úspěšný („nové“ BPS nebylo tolik zatíženo negativní publicitou), ze zdravotního hlediska se mnoho nezměnilo.
Nezbývá tedy než doufat, že při výrobě termopapíru budou brzy využívány i jiné náhradní látky, kdy nebude pouze stará škodlivá chemikálie nahrazena novou, ještě škodlivější.
Přestožev současnosti neexistuje dostatek důkazů o bezprostřednímohrožením zdraví při zacházení s termopapírem,z dlouhodobého hlediska nelze zcela vyvrátit jeho negativnívliv na lidské zdraví. Pokud se budete držet následujících rad,můžete jeho vstřebávání omezit, zejména pokud patříte doněkteré z rizikových skupin.
|
BISFENOL A (BPA)
Nebezpečné chemické látky jsou všudypřítomné. Unikají přímo při výrobě nebo se uvolňují z výrobků a končí tam, kde by rozhodně končit neměly – v lidském těle.
Ohrožují životní prostředí, lidské zdraví a obzvláště nebezpečné jsou pro ty nejcitlivější organismy – kojence a malé děti.
Takovou látkou je i bisfenol A, toxická látka se schopností narušovat funkci hormonů, která se vyrábí ve velkém objemu a používá se při výrobě epoxidových pryskyřic a polykarbonátových plastů, z nichž se mimo jiné dělají i kojenecké lahve.
Greenpeace a další organizace vedou za podporou řady vědců a lékařů kampaň proti používání bisfenolu A v produktech pro děti a výrobcích přicházejících do styku s potravinami s cílem nahradit v budoucnosti tuto látku všude tam, kde k ní existují dostupné alternativy. Milníkem naší kampaně byl konec listopadu 2010, kdy Evropská komise uznala rizika, která představuje BPA pro dětský organismus, a nařídila zákaz výroby (od 1. března 2011) a prodeje (od 1. června 2011) kojeneckých lahví s BPA.
Rozhodnutí Komise prokázalo oprávněnost naší výzvy směrem k Ministerstvu zdravotnictví ČR, které jsme již od dubna 2010 žádali, aby zakázalo kojenecké lahve a další výrobky pro malé děti s bisfenolem A. Zástupci ministerstva argumentovali nedostatkem informací a neviděli důvod, proč v případě BPA použít princip předběžné opatrnosti, tak jak ho například použilo Dánsko.
Předali jsme zástupcům ministerstva řadu vědeckých důkazů o nebezpečnosti BPA a informovali je i o aktuálních vědeckých studiích dokazujících jeho škodlivý vliv na lidské zdraví.
Navíc jsme otestovali dětské lahvičky s bisfenolem A a naše testy prokázaly, že BPA z lahviček uniká a kontaminuje obsah.
Právě potraviny, do kterých se BPA dostává z obalů (polykarbonátové nádobí, lahve, konzervy s epoxidovou výstelkou), jsou největším zdrojem bisfenolu A pro lidské tělo.
To potvrdily i závěry setkání expertů Světové zdravotnické organizace (WHO), které se konalo počátkem listopadu v Kanadě. Proto je důležité odstranit bisfenol A nejen z kojeneckých lahví, nýbrž ze všech výrobků, které přicházejí do styku s potravinami, a v budoucnu ho nahrazovat vždy, když k němu existují bezpečnější alternativy.
Kde všude BPA najdete
Bisfenol A (BPA, 2,2-bis 4-hydroxyfenyl) je chemická sloučenina, kterou v roce 1891připravil ruský chemik Alexandr Dianin kondenzací fenolu s acetonem (proto A za jménem). Od 40. let 20.
století je významnou průmyslovou surovinou, která se dnes vyrábí a používá v množství několika milionů tun ročně.
BPA je dnes již poměrně dobře známou, ale kontroverzní chemickou látkou, která má estrogenní aktivitu – tedy napodobuje v organismu působení ženských pohlavních hormonů.
BPA je součástí řady běžných spotřebních výrobků, ze kterých se však může uvolňovat do prostředí. Díky tomu byl zaznamenán jeho výskyt v ovzduší, ve vodě nebo v tělech zvířat, ale také v prachu z domácností, v potravinách, v lidské moči, v krvi a v mateřském mléce, a dokonce i v pupeční krvi a v tělech dosud nenarozených dětí vyvíjejících se v děloze matky.
Produkce bisfenolu A i jeho použití stále rostou.
BPA je využíván hlavně při přípravě polykarbonátových plastů, které slouží k výrobě kojeneckých lahví, CD a DVD nosičů, nádob na potraviny, vnitřních ochranných povrchů konzerv, ale také ve stavebnictví, elektronice nebo v medicíně. BPA je také součástí termopapírů (např.
v účtenkách z pokladen supermarketů), najdeme ho i v reprografii, v některých plastových zubních plombách, v kávovarech, v hračkách, v počítačích nebo v mobilních telefonech. Může být i součástí smaltů nebo epoxidových lepidel.
Zdravotní rizika bisfenolu
Bisfenol A je látka akutně toxická pro vodní živočichy a je považována za vysoce nebezpečnou látku pro vodní prostředí. Může mít vliv na normální vývoj živých organismů a může ovlivnit i vývoj jejich potomků. BPA vstupuje do životního prostředí ve velkém množství, a vzbuzuje tak obavy, že by mohl mít okamžité nebo dlouhodobé škodlivé účinky na živé organismy včetně člověka.
V posledních letech bylo publikováno množství vědeckých studií, které poukazují na roli, kterou může hrát vystavení se nízkým dávkám bisfenolu A při vzniku vážných onemocnění, jako je cukrovka, rakovina prsu u žen nebo rakovina varlat a prostaty u mužů.
Největší obavy odborníků vzbuzuje působení bisfenolu A na zdraví novorozenců a malých dětí. Jejich vyvíjející se organismus totiž nemá schopnost odstranit BPA z těla stejně rychle jako u dospělých.
Proto se Greenpeace ČR v první řadě zaměřilo na prosazování zákazu BPA v kojeneckých lahvích.
Tento zákaz byl rozhodnutím Evropské komise skutečně přijat, je ovšem omezen pouze na kojenecké lahve, a proto bude Greenpeace i nadále prosazovat zákaz použití této látky a zároveň bude tlačit na výrobce, aby ji nahradili bezpečnější alternativou, kdykoliv je to možné.
ZDROJ:
http://www.greenpeace.org/czech/cz/Kampan/Toxicke-znecisteni/BPA/
Bisfenol A
Bisfenol A
Vzorec bisfenolu A
ObecnéSystematický název2,2-bis(4-hydroxyfenyl)propanOstatní názvyPreferovaný název: 4,4′-(propan-2,2-diyl)difenolAnglický názevBisphenol ANěmecký názevBisphenol ASumární vzorecC15H16O2IdentifikaceRegistrační číslo CAS80-05-7EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)201-245-8Indexové číslo604-030-00-0VlastnostiMolární hmotnost228,29 g/molTeplota tání155–156 °CTeplota varu220 °C (500 Pa)Hustota1,2 g/cm³BezpečnostGHS05 GHS08 GHS07H-větyH361f H335 H318 H317Zdraví škodlivý (Xn)R-větyR37 R41 R43 R62S-věty(S2) S26 S36/37 S39 S46Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).Některá data mohou pocházet z datové položky.
Bisfenol A (BPA) je organická sloučenina ze skupiny bisfenolů, která se využívá při výrobě plastů. Jedná se o derivát difenylmethanu. Systematický název pro látku je 4,4′-(propan-2,2-diyl)difenol. Název 2,2-bis(4-hydroxyfenyl)propan není preferovaný, jelikož funkční skupina není vyjádřena koncovkou, ale předponou.
Výroba
Bisfenol A se připravuje chemickou reakcí fenolu s acetonem v kyselém prostředí.
Využití
BPA se používá jako monomer při výrobě polykarbonátů, a ty se využívají při výrobě např.
CD a DVD, kojeneckých lahví, barelů na vodu, sportovních pomůcek, plastových příborů, dóz na potraviny, ale také ve stomatologii, stavebnictví, elektronice nebo medicíně.
[1]Používá se také pro výrobu termocitlivých papírů, na které se tisknou například některé jízdenky, účty v obchodech nebo stvrzenky v bankomatech.[2]
Jeho celosvětová produkce činí kolem tří milionů tun ročně a roste.[1]
Avšak pro jeho škodlivost je v některých aplikacích nahrazován jinými bisfenoly, např. bisfenolem S (BPS), který ale také může představovat riziko pro reprodukci.[3]
Vlivy na zdraví
Při pokusech na zvířatech se ukázalo, že vystavení bisfenolu A během nitroděložního vývoje ovlivňuje vývoj prsní tkáně plodu a zvyšuje riziko výskytu rakoviny prsu v pozdějším věku, a také způsobuje úbytek spermií u mužů.[4]
Srovnání bisfenolu A a estrogenu na strukturním vzorci. Estrogenní receptory bisfenoly od estrogenu nerozliší.
Vedou se polemiky, zda BPA způsobuje onemocnění srdce nebo cukrovku, jelikož při těchto nemocech je často prokázána vyšší hladina BPA. [5] Výzkum prováděný u mužských zaměstnanců továren vystavených vysokým koncentracím BPA ukázal, že měli čtyřikrát vyšší frekvenci problémů s erekcí a sedmkrát častěji problémy s ejakulací.[1]
Výsledky studie prováděné v USA v letech 2003-2006 a publikované v listopadu 2010 nasvědčují tomu, že má bisfenol A (a podobně také triclosan) negativní účinky na fungování imunitního systému člověka.
Podle závěrů této studie bude žádoucí prozkoumat mechanismy, které se těchto účincích podílejí a také jaké expozice (z hlediska množství a času) mají významný vliv na imunitní systém a na náchylnost k nemocem (a jejich vážnost) v pozdějších obdobích lidského života.[6]
Bisfenol A je stále nejhojnějším bisfenolem, a proto regulace směřovaly proti němu (FDA: 2012), nicméně stejné či vyšší riziko představují i ostatní bisfenoly – což je pro veřejné zdraví zásadní, protože od té doby, co je veřejnost obeznáměnější s toxickými efekty BPA obsah ostatních bisfenolů ve výrobcích stoupá.
Bisfenol A je nalezitelný v moči 93 % Američanů a v 82 % textilu. Nejčastěji dochází k expozici skrze plastové obaly potravin, uzávěry plechovek, kuchyňské nádobí či z Tetrapacku (BPA je nejčastější složkou polykarbonátů). BPA se také používá jako v epoxidové pryskyřici, ze které pochází např. laminát.
Toxická dávka je 5 mg/kg, letální 40 mg/kg. Absorbance z textilu je zanedbatelná, v potravinách byla natolik vysoká, aby FDA označila r. 2010 látku za nebezpečnou.
Roku 2011 FDA zakázala jejich použití v kojeneckých lahvích a firmy začaly nálepkovat své produkty jako BPA free, produkty, které nejsou v kontaktu s potravinami ale regulacemi dosud zasaženy nebyly, přestože z výzkumů na měření hladiny BPA pokladních před a po směně vyplývá, že pokladní může být vystaven až 90,52 mg/kg za rok skrze účtenky. Bisfenoly bývají totiž potaženy magazínové papíry či účtenky pro lepší odolnost.
U lidí vystavených BPA bylo naměřeno snížení IQ o 5 bodů vlivem působení na dopamin v prefrontální kůře. Uvažuje se o spojení se steatohepatitidou, hyperaktivitou, rakovinou prostaty a prsu.
EFSA jako autoritativní evropská instituce vydala začátkem roku 2015 po nových rozsáhlých studiích prohlášení, že BPA není zdrojem rizika a to ani pro novorozené děti, pokud jsou dodrženy předepsané migrační limity.
Studie nepotvrdily, že jde o endokrinní disruptor. BPA je od 2.sv. války používán jako monomer pro výrobu epoxidových pryskyřic pro konzervový lak. Je tedy chemicky zabudován.
Je také jednou z dlouhodobě nejsledovanějších a nejtestovanějších chemických látek.
Francouzský soud 17.6.2015 pak revidoval své původní rozhodnutí o zákazu používání polykarbonátu na bázi BPA pro kojenecké lahve.[7][8][9]
Regulace
Roku 1980 byla stanovena maximální dávka bezpečné absorbance jako 50 mg/kg. Tato hranice se snižovala až k dnešním 5 mg/kg.
Roku 2002 Stockholmská úmluva zařadila mezi ‚dirty dozen‘ také bisfenolům příbuzné polychlorované bifenyly, které mají podobné toxické efekty.
Roku 2010 označila FDA bisfenol jako nebezpečnou látku.
Od 1. června 2011 se v Evropské unii nesmějí prodávat kojenecké láhve s obsahem bisfenolu A. Nicméně podle zjištění organizace Greenpeace byly v obchodní síti v ČR prodávány ještě za účinnosti zákazu.[10]V dubnu 2012 švédská vláda ohlásila zákaz použití bisfenolu A v obalech potravin určených dětem do 3 let věku.[11]
Odkazy
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bisfenol A ve Wikimedia Commons
- (anglicky) Frederick vom Saal: Evidence mounts against chemical used widely in everyday plastic products (2005)
- (německy) Bundesinstitut für Risikobewertung (BfR): Eine neue Studie zur östrogenen Wirkung von Bisphenol A und ihre Relevanz für die Risikobewertung (2005)
- (česky) Prof. RNDR. Jiří Patočka, DrSc: NEBEZPEČÍ PLASTOVÝCH LAHVÍ – Může za to bisfenol A?
- (česky) Máte problémovou dceru? Vědci možná přišli na to proč – Aktuálně.cz
Dokumenty
- (anglicky) Bisphenol A (BPA) Contaminating Our Food: The Undeniable Truth About Plastics and Canned Foods
Reference
- ↑ a b c Bisfenol A, látka, která nás obklopuje, škodí lidskému zdraví, lidovky, 13. listopadu 2009
- ↑ Proč nedávat účtenky do kompostu? I na zahradě myslete na své zdraví, Zdraví v cajku, Český rozhlas Plzeň
- ↑ – Bisfenol S dělá z plastů hrozbu pro reprodukci
- ↑ Miroslav Šuta: „Proč zrovna já?“ aneb Rakovina prsu, životní styl a prostředí, respekt.cz, 11. listopadu 2009
- ↑ BPA (Bisfenol A): Nebezpečná látka našeho každodenního života
- ↑ The Impact of Bisphenol A and Triclosan on Immune Parameters in the US Population, NHANES 2003–2006
- ↑ DGCCRF: Direction générale de la concurrence, de la consommation et de la répression des fraudes, une direction du ministère de l’Économie, de l'Industrie et du Numérique
- ↑ Law of December 2012 suspending the manufacture, import, export and placing on the market of any food packaging containing bisphenol A (Act No. 2012-1442).http://legifrance.gouv.fr/affichTexte.do?cidTexte=JORFTEXT000026830015&categorieLien=id
- ↑ http://www.conseil-etat.fr/Decisions-Avis-Publications/Decisions/Selection-des-decisions-faisant-l-objet-d-une-communication-particuliere/CE-17-juin-2015-Association-Plastics-Europe
- ↑ V Česku se dál prodávají kojenecké láhve s bisfenolem
- ↑ Miroslav Šuta: Bisfenol A: Švédsko oznámilo zákaz v obalech potravin pro děti, respekt.cz, 16. 4. 2012
| Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Portály: Chemie Autoritní data: GND: 4469502-0 | LCCN: sh2005000932 | WorldcatID: lccn-sh2005000932Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bisfenol_A&oldid=18702877“