Zdroj foto: envato
Zdravá výživa, přírodní lékárna, produkty pro zdraví… To všechno jsou v poslední době opravdu velmi skloňované pojmy. A zákazníci na ně slyší. A to tak silně, že se obchodníci v tomto směru neváhají uchylovat k mnohdy pokoutním praktikám.
Určitě znáte slova jako farmářský, selský a podobně. Evokují v nás velké zelené louky, spokojené kravičky, jablíčka bez pesticidů apod. Ve skutečnosti však nemají v zákoně žádnou oporu. Farmářský jogurt tak může být i ten, který vznikl za zdmi velkého mlékárenského koncernu – z mléka, pocházejícího z celé EU.
Když chcete nakupovat produkty „bez éček“
Ale to není zdaleka všechno. Zdánlivě výhodných benefitů je v této oblasti k vidění bohužel mnohem více. Uvedeme příklad. Pokud mezi sebou porovnáte dva bylinkové sirupy proti kašli, přičemž jeden bude lákat na přízvisko „bez umělých éček a konzervantů“ a druhý ne – který si vyberete?
Právě ten, který vás o svém „100 % přírodním složení“ ujistí výše zmíněným tvrzením? Bohužel, dost možná platíte jen za vzdušné zámky. U mnoha produktů je totiž zakázáno „éčka“ a jim podobné přidávat ze zákona.
U potravin se pak můžeme setkat s tvrzením typu „mléko bez éček,“ „kuře bez hormonů“ apod. Výhoda to ovšem není. Do mléka se nesmí nic přimíchávat už řadu let a hormony v mase jsou zakázány už úplně. Za značnou velikost kuřat opravdu nemohou, na vině je spíše vysoce kalorická strava a omezený prostor ve velkodrůbežárnách. Ale to už odbíháme.
Když „bez éček“ je vlastně „s éčky“
Bylo by to vlastně úsměvné, kdyby to v konečném důsledku nebylo tak vážné. Věděli jste, že systém éček byl původně vytvořen proto, aby spotřebitelům usnadnil orientaci ve složení produktů? Jednoduchá označení měla nahradit mnohdy složité chemické vzorce a výrazy. Protože však byla éčka téměř démonizována, mnoho výrobců se k původnímu označování „éček“ znovu vrací.
Na obalu už tak nenajdete E 100 nýbrž kurkumin (případně Cl přírodní žluť či turmenic). A známé E 120 alias košenila? To se může proměnit třeba v kyselinu karmínovou.
A ta už zní mnohem neškodněji, že ano? Takže ať už se v taxonomii éček vyznáte sebelépe, při studování obalů potravin vám to stejně nepomůže. Smutné, ale je to tak.
Takže i když na obalu žádné „E“ nevidíte, vůbec to neznamená, že tam není.
Zdroj foto: envato
„Bez E“ a „bez přidaných E“ – kdy doopravdy platí?
Zatím jsme se do problematiky éček v potravinách spíše zamotávali, takže to pojďme dát zase do pořádku. Od dubna letošního roku se totiž v ČR mírně změnila legislativa a milovníci obdobných „jásavých“ tvrzení dostlali tak trochu přes prsty.
Nově tedy výše uvedené výrazy na obalech značně prořídnou. Nesmí se totiž používat v případech, kdy:
- Se přídatná látka ve výrobku nachází díky přenosu z použitých potravin (a nezáleží na tom, zda ve výrobku technologickou funkci plní nebo ne).
- Výrobek obsahuje extrakty, jež se běžně ke konzumaci nepoužívají, ovšem dokáží plnit funkci konzervantů.
- Ve složení produktu najdeme látky, jež slouží jako konzervační látky pouze „sekundárně.“ A totéž platí i pro další technologické funkce.
- „Éčka“ vznikají v produktu přirozeně díky použitému procesu výroby.
Zdá se tedy, že alespoň v tomto případě si můžeme oddechnout. I tak se však vyplatí dávat pozor. Pokud například ve výrobku najdete špenátový extrakt, zpozorněte.
Používá se jako náhrada E 250 alias dusitanu sodného. A o jeho neškodnosti se aktuálně vedou spory.
Několik špenátových listů v salátu totiž opravdu není totéž jako vysoce koncentrované účinné látky ze stovek rostlin.
Náš tip: Skrytá „éčka“ v potravinách nejsou jediným problémem, který by nás měl trápit. Pozor bychom si měli dát i na skrytou sůl v potravinách.
Zvláště díky nejrůznějším polotovarům můžeme snadno překročit povolenou denní dávku, což může v dlouhodobém horizontu způsobit řadu nepříjemných zdravotních obtíží.
A kde všude ji najdeme? Inspirovat vás může video Vím, co jím: Analýza Skrytá sůl v potravinách.
Zdroj: youtube.com
Přírodní doplněk stravy bez vedlejších účinků…
Připadá vám tohle tvrzení povědomé? I tady jde o vějičku. Ďábel se ukrývá v detailu, jak by řekl Ludwig Mies van der Rohe. Přírodní doplňky stravy totiž na náš organismus žádné vedlejší účinky mít nemohou. Ze zákona. Tak jednoduché to je.
A co z toho všeho tedy vyplývá? Prodejci, kteří se vám snaží vnutit výše uvedené výrazy to s vámi nejspíš nemyslí tak úplně dobře.
Snaží se získat nezasloužené výhody a vytáhnout tak z vaší peněženky o něco víc. Za zdraví si totiž člověk rád připlatí.
Nebo ne? Když ovšem jejich triky znáte, můžete při nákupu bylinných produktů (od kosmetiky až po čajové směsi) značně ušetřit. Nebudete totiž platit za benefity, které neexistují.
Zdroj foto: envato
Mnoho zdravých potravin si zvládnete připravit doma sami
Jde další stupeň úspory. Chcete vědět, co najdete ve svém mandlové mléce? Připravte si ho sami. Příklad s rostlinnými mléky jsme vybrali záměrně. Jde o totiž velmi přeceňované zboží.
Stačí se podívat, kolik mandlí (nebo jiných ořechů) produkt z regálu obsahuje. Dvě mandle v půllitrové krabici? Realita levnějších výrobků. Zbytek doplňují zahušťovadla, látky vylepšující chuť apod.
Nebudeme jmenovat konkrétně, ale stačí se podívat na obal.
Voda a mléko – nic víc není třeba. Koneckonců, můžete se o tom přesvědčit. Rostlinné mléko si totiž snadno vyrobíte doma.
Stačí vzít hrst libovolných ořechů a tu přes noc namočit do půl litru vody. Ráno propláchnete čistou vodou a spolu s ní rozmixujete a podle chuti přepasírujete.
Na rozmixování ořechů budete potřebovat alespoň 500 W mixér s džbánem (viz test stolních mixérů). A to je všechno.
Překvapí vás, jak jemná a chutná výsledná tekutina je. Navíc vám zbude i široce využitelná ořechová drť, kterou můžete přidat třeba do drobenky, vmíchat do jogurtu, zapéct s těstovinami… A to všechno za mnohem nižší cenu, než za jakou obdobný produkt pořídíte v obchodě.
Ne vždy je samozřejmě takový postup možný. Čekankovou vlákninu si doma nejspíš vyrobíte jen těžko a obdobně složitá bývá i výroba domácí kosmetiky (pokud se tedy celým procesem nechcete zabývat na profesionální úrovni).
Ovšem když už víte, čím se při nákupu řídit, bude vaše úspora skutečná a nikoli imaginární (jako u množství benefitů v našem článku). Obchody se zdravou výživou vám své kvality prozradí na první pohled, stejně jako konkrétní výrobky pro vaši krásu nebo třeba výživové doplňky do posilovny.
Nebudete tak platit za něco, co neexistuje. Ať už se rozhodnete pro koupi základních surovin nebo raději vsadíte na již hotové produkty, můžete si být jistí, že odteď budou vašemu zdraví opravdu jen a jen prospívat. Bez výjimek a kompromisů.
——————Komerční článek——————
Nedělejte v ketóze zbytečné chyby!
2.8.2020
Rozhodli jste se vyzkoušet ketonovu dietu? I ta má svá pravidla. Nedělejte zbytečné chyby a dosáhněte vysněné postavy snadno a rychle.
Ten, kdo se o ketonovou dietu a ketózu trochu zajímá, určitě dobře ví, že úhlavním nepřítelem tohoto způsobu stravování jsou sacharidy.
To znamená žádně přílohy, pečivo, ovoce, žádné džusy, pivo a vůbec nic sladkého (pokud není slazeno umělým sladidlem). Příjem sacharidů by v denním jídelníčku neměl překoročit 50 g.
Někomu se toto množství zdá jako dostatečné, tedy nic nezvládnutelného, ale je třeba si uvědomit, že každá potravina obsahuje malé množství sacharidů.
Zelenina se také počítá!
Zelenina, by především z důvodu správného trávení měla tvořit značnou část takového jídelníčku. Denně by jí člověk měl přijmout okolo půl kila, což odpovídá zhruba 20 g sacharidů, tedy téměř polovině přijmu.
Navíc pozor – není nejvhodnější připravit si večer půlkilovou mísu zeleninového salátu a sníst jí najednou. Raději se zeleninu rozvrhněte alespoň do dvou denních porcí.
20 g sacharidů rozdělených do dvou porcí po deseti, oproti 20 g sacharidů najednou představuje menší riziko narušení ketózy.
Proteinový neznamená vždy nízkosacharidový!
Pozor si dejte pří výběru potravin, které jsou označené jako proteinové nebo bílkovinné. Obsah bílkovin sice bude vyšší, ale neznamená to, že obsah sacharidů bude nízký. Naučte se číst v nutričních hodnotách takových potravin. Až Vás přepadne hlad na cestách nebo během nakupování nepřipravené, tyto informace se Vám určitě budou hodit.
Jak číst etikety?
Na zadní straně etiket vždy najdete tabulku, kde je přehledně uveden obsah tuků, sacharidů a bílkovin.
Pokud by šlo například o proteinovou tyčinku, která nahradí jednu denní porci jídla, obsah bílkovin by se měl pohybovat od 10 do 20 g bílkovin. Pokud se snažíte hubnout, obsah tuků by měl být co nejnižší.
Sacharidy by však rozhodně neměly překročit 10 g na porci, ideální obsah je kolem 5 gramů. V takovém případě můžete potravinu bez obav do jídelníčku zařadit.
Na obrázku můžete vidět nutriční hodnoty naší Ketomix polévky a porovnat s výše uvedenými informacemi. Naše produkty Ketomix jsou navíc vyvinuty tak, aby mohly nahradit celodenní jídlo a Vašemu tělu nic nechybělo.
Líbil se vám článek? Sdílejte jej s přáteli To se mi líbi Sdílet Tweet 
Autor článku Monika Tělupilová
Výživová poradkyně s desetiletou praxí v podnikání v oblasti výživy a vystudovaná nutriční terapeutka. Založila dvě pobočky výživové poradny, a to v Šumperku v roce 2010 a v Brně v roce 2012. Za dobu působení jimi prošlo několik tisíc klientů.
Každodenně pomáhá desítkám lidí s úpravou jídelníčku za účelem zdravého stravování, redukce či nabírání hmotnosti. V roce 2017 byla porotkyní a součástí nutričního týmu pečujícího o finalistky České MISS. Výsledky úspěšných klientů můžete najít v časopise Tina.
Několikrát vystupovala v ČT v pořadu Sama doma a Dobré ráno. Pravidelně publikuje v Brněnském deníku Rovnost, její citace se objevují v článcích na internetových portálech v Česku i na Slovensku.
Je nutriční garantkou celorepublikového projektu Pestrá strava – CEFF v České i Slovenské republice.
Lák na okurky bez éček, zato se sacharínem
Veselý koumák a lidový zabávač, Láďa Hruška (je to skutečné jméno nebo jenom pseudonym?) v televizi i ve svém magazínu přináší nejeden recept do kuchyně i do domácí dílny. Občas se jedná o prkotiny, občas jsou to jen veselé pikošky, ale občas sekne takovou blbost, že je na pováženou, že s tím leze do televize. Jako nedávno s tím lákem bez éček.
Éčka jsou strašákem mnoha lidí. Jsou tak označovány přídavky do potravin, které mění jejich chuť, barvu, konzistenci nebo trvanlivost. Ve všeobecnosti jsou považovány za látky nebezpečné a proto se jim mnoho lidí vyhýbá. Co si je schopen ale uvědomit málokdo je fakt, že označení „éčka“ dostaly tyto ingredience podle toho, že jsou zařazeny do seznamu povolených látek, přidávaných výrobci do jídla, které kupujeme v obchodech a podle stupně vhodnosti, nevhodnosti či nebezpečnosti je jim přiřazeno i číslo. A tak všechno, co se v potravině jako základní surovině nenachází a je do jídla přidáno, nese označení EXX (E a číslo). Tedy i takový vitamín C.
Takže ne každé éčko je nutně jedovaté, nepřípustné, nevhodné, škodlivé nebo jinak špatné.
A to mne jako autora mnoha článků na tomto webu nemůže nikdo podezřívat, že snad nadržuji průmyslovým výrobcům potravin nebo že přímo propaguji potraviny, které škodí lidem. Spíše naopak.
Sám ve svém životě cíleně nekupuji potraviny, které obsahují syntetická barviva, dochucovadla anebo náhražky základní suroviny. Ale co je moc, toho je příliš.
Pojďme tedy k tomu láku, anžto rodinnému stříbru na talíři. Do programu Ládi Hrušky recept přihlásila jistá paní a Vychytávky ji navštívili a odvysílali. Do 4 litrů láku šel ocet a voda, trochu cukru a 60 tablet sacharínu. Cože? Sacharínu! Umělého sladidla.
Proboha, proč? Když je tam cukr, proč ještě sladidlo, umělé, pro diabetiky???? Pro zdravého člověka je umělé sladidlo ještě větší svinstvo, než pro diabetiky cukr. No dobře, paní a její rodina mají rádi sladké, ať si ho jí. Třeba s aspartamem, to je jejich věc.
Proč ale Láďa Hruška těsně před receptem vykládá v televizi, že nebudeme kupovat nijaký lák v sáčku v obchodech, protože jsou v nich éčka, ale uvaříme si lák doma. Se Sacharínem! Protože umělé sladidlo je éčko, a v číselné řade zákonné evidence pěkně vysoko!
A to ještě ta paní vykládala, že prý recept má od někoho kdysi dávno z okurkárny ze Znojma! No možná v továrně přidávali do láku umělá sladidla, a není se jim co divit, je to levnější než cukr, i proto se dnes do potravin dává fruktózový sirup, i když nemá nic společného s ovocem a fruktózou, ovocným cukrem, krom názvu. To ale neznamená, že budu takovým prevítem otravovat své blízké doma!
Protože jestli je něco horšího, než přidávat jedy do potravin v továrně, pak je to přidávání jedů do potravin při jejich domácí výrobě.
ČŠI: Rozvoj matematické gramotnosti na základních školách
„Průměrný věk učitelů matematiky na 2. stupni základních škol byl na začátku roku 2019 48,6 let, vysoký podíl těchto
učitelů proto spadá do vyšších věkových skupin.
V tomto kontextu je dobře srozumitelné, že vedle zvyšování
kvalifikace a odborného růstu učitelů v matematice uvádějí ředitelé navštívených základních škol mezi záměry změn
matematického vzdělávání také odpovídající personální zajištění výuky matematiky,“ píšou autoři Tematické zprávy ČŠI. Přinášíme Shrnutí hlavních zjištění.
Matematické gramotnosti žáků je v základních školách přisuzován vysoký význam. Takto rozvoj matematických
dovedností žáků a představení významu matematiky v každodenním životě, tj.
klíčové aspekty konceptu matematické
gramotnosti, označil nejvyšší podíl učitelů za nejdůležitější cíle výuky matematiky, a to jak v šetření ve školním roce
2017/2018, tak v šetření ve školním roce 2019/2020.
Výraznější změny ve vyučování matematiky byly v období
předchozích tří let realizovány na více než polovině navštívených základních škol, téměř dvě třetiny ředitelů pak
deklarovaly svůj zájem usilovat i nadále o změny matematického vzdělávání na své škole.
Pro hodnocení dosažené úrovně matematické gramotnosti žáků byl ve školním roce 2019/2020 zvolen poměrně obtížný
test s ohledem na aplikační charakter úloh, délku testu, typ testových otázek (otevřené otázky bez nabídky konečného
počtu možných odpovědí) či potřebu aktivace vyššího počtu matematických dovedností při řešení jedné úlohy.
Tuto
skutečnost je potřeba vzít do úvahy při interpretaci nižší dosažené průměrné úspěšnosti žáků (24 %), která naznačuje,
že žákům vstupujícím na 2. stupeň základní školy činí potíže řešit v omezeném čase vyšší počet aplikačních úloh, které
vyžadují jejich samostatný přístup k nalezení odpovědí a často také současnou aktivaci vyššího počtu matematických
dovedností.
Nižší úspěšnost žáků byla charakteristická také pro otázky uvozené delším textem zadání, který jednak
může žáky od řešení úlohy odrazovat a jednak zvyšovat hrozbu, že žák zadání úlohy správně neporozumí.
Opětovně
však zdůrazněme, že v žádném případě nemůžeme hovořit o horšících se matematických dovednostech českých žáků,
neboť výsledky mezinárodních šetření TIMSS a PISA jasně dokládají, že z vývojového hlediska nedochází
v posledních zhruba deseti letech ke zhoršování výsledků českých žáků v oblasti matematického vzdělávání.
Zároveň
poukažme, že právě u zadaných typů úloh se zřetelněji projevují rozdíly v dosažených výsledcích žáků víceletých
gymnázií a žáků základních škol. Při zohlednění vlivu dalších proměnných se i v tomto šetření projevuje význam
socioekonomických proměnných.
Možnost nejen učitelů, ale i žáků pracovat v hodinách matematiky s počítačem byla pozorována na přibližně polovině
navštívených škol, v navštívených hodinách však byla práce žáků s digitální technikou spíše výjimečná.
Na třetině
navštívených škol měli možnost pracovat v hodinách matematiky s počítačem všichni učitelé, ale nikoli žáci, a na více
než 10 % škol pak neměli možnost pracovat v hodinách matematiky s počítačem ani všichni učitelé.
Vedle toho
necelých 40 % ředitelů navštívených škol uvedlo, že změny v matematickém vzdělávání v posledních třech letech
zaměřuje na zlepšování možností využití digitální techniky, a 25 % ředitelů pak hovořilo o vyšším využití vzdělávacího
softwaru a výukových programů.
Téma vybavenosti základních škol digitální technikou (nejen) pro matematické
vzdělávání tak zůstává i nadále aktuálním tématem, jehož důležitost významně zvyšuje průběh pandemie virového
onemocnění covid-19. Uveďme také, že hodnoty většiny sledovaných faktorů charakterizujících průběh výuky
v hospitovaných hodinách matematiky byly příznivější, pokud byla ve výuce účelně využita digitální technika nebo
vzdělávací programy.
Průměrný věk učitelů matematiky na 2. stupni základních škol byl na začátku roku 2019 48,6 let, vysoký podíl těchto
učitelů proto spadá do vyšších věkových skupin.
V tomto kontextu je dobře srozumitelné, že vedle zvyšování
kvalifikace a odborného růstu učitelů v matematice uvádějí ředitelé navštívených základních škol mezi záměry změn
matematického vzdělávání také odpovídající personální zajištění výuky matematiky.
Podobně jako v předchozích šetřeních k rozvoji matematické gramotnosti žáků byla téměř ve všech navštívených
základních školách zaznamenána účast učitelů v DVPP se zaměřením na matematiku a matematickou gramotnost.
Stabilní je také třetinový podíl učitelů matematiky, kteří nabídku DVPP zaměřenou na výuku matematiky nepovažují
za dostatečnou.
V šetřeních ČŠI lze zaznamenat postupně rostoucí zájem ředitelů základních škol o zavádění nových metodických
přístupů k výuce matematiky, které kladou důraz na konstruktivistické prvky. V hospitovaných hodinách se zvyšuje
podíl učitelů, kteří se hlásí k jinému než tradičnímu stylu výuky.
Zatímco ve školním roce 2015/2016 hodnotilo svůj
edukační styl 96 % učitelů hospitovaných hodin jako tradiční, ve školním roce 2017/2018 se k jinému než tradičnímu
edukačnímu stylu přihlásila čtvrtina a ve školním roce 2019/2020 již třetina učitelů hospitovaných hodin.
Posun výuky
ve směru konstruktivistických přístupů a praktické orientace pak patří k nejčastějším záměrům změny matematického
vzdělávání v blízké budoucnosti, které ředitelé škol uváděli (téměř 40 % z nich).
Opodstatněnost těchto úvah je přitom
dána také zjištěním, že právě učitelé hlásící se k edukačnímu stylu s významnými prvky konstruktivismu byli lépe
schopni utvářet podnětnou atmosféru výuky, a to ve spojení s její vyšší metodickou rozmanitostí, častější obousměrnou
komunikací mezi učitelem a žákem a s vyvarováním se poněkud stereotypního zadávání úloh řešených známým
algoritmem. Pozitivně v tomto ohledu působilo také doplnění tradičního edukačního stylu učitele o některé prvky
konstruktivistických přístupů, tj. určitá kombinace obou přístupů.
Při zavádění nových metodických přístupů k výuce matematiky, jež kladou důraz na konstruktivistické prvky, je
potřeba vzít do úvahy existenci hrozeb, které jsou s tímto procesem spojeny a které jsou v této tematické zprávě
ilustrovány prostřednictvím případových studií navštívených škol, např. ochota žáků a zákonných zástupců přijmout nové metodické přístupy, vyšší časová náročnost předávání informací oproti tradičním metodám výuky s hrozbou
neefektivity výuky vzhledem k dosahovaným vzdělávacím výsledkům žáků.
Matematická gramotnost žáků může být rozvíjena také v jiných předmětech, než je matematika. V téměř třetině
navštívených škol byl rozvoj matematické gramotnosti žáků napříč předměty ukotven přímo v ŠVP či v jiném
koncepčním dokumentu školy, v dalších téměř dvou třetinách z nich tak činili učitelé spontánně.
Za nejčastější
matematické dovednosti, které jsou rozvíjeny v hodinách jiných předmětů, byly zástupci škol označeny práce s chybou,
práce s odhadem, matematizace reálné situace a práce s různými typy matematického textu a dat. Méně často bylo
uváděno rozvíjení náročnějších matematických dovedností žáků (např.
interpretace dat a zobecňování).
Pro navštívené hodiny matematiky byla charakteristická horšící se atmosféra výuky při průchodu žáků prvním stupněm
základní školy.
V tomto ohledu se opakuje často zmiňovaný poznatek o klesající oblibě matematiky při přechodu žáků
z prvního stupně základní školy na stupeň druhý.
Tato skutečnost je významnou motivací základních škol pro přijímání
opatření v oblasti matematického vzdělávání k usnadnění přechodu žáků z 1. na 2. stupeň základní školy. Takový
postup sleduje 40 % navštívených škol.
Učitelé matematiky opakovaně řadí mezi nejvýznamnější překážky rozvoje matematické gramotnosti svých žáků
jednak obecný nezájem žáků o vlastní vzdělávání spojený s nízkou oblíbeností matematiky, jednak nedostatek času
pro výuku témat souvisejících s matematickou gramotností. V obecnější rovině je učiteli negativně vnímána také
administrativní náročnost jejich práce. Inspirace v oblasti metod a forem výuky pak patří k nejčastěji uváděným
oblastem, v jejichž rámci by učitelé matematiky na základních školách uvítali podporu své práce.
Celou zprávu naleznete zde
Bez Éček. Označení, které (zatím) neznamená vůbec nic – Vitalia.cz
Velké tiskací písmeno E a k tomu tří- nebo čtyřmístné číslo – to je označení pro látky, které se přidávají do potravin v různých fázích procesu. Říká se jim přídatné látky neboli aditiva a jejich využití a vlastnosti se od sebe velmi liší.
Řada lidí proto sleduje složení potravin a jejich označení. Která Éčka jsou neškodná a na která si dát pozor, zjistíte v katalogu Éček.
Kategoriím a účelu jednotlivých přídatných látek se podrobněji věnujeme v článku Éčka nejsou jen emulgátory – k čemu slouží přídatné látky v potravinách?
Některé přídatné látky, které byly schváleny pro použití v potravinách, jsou zároveň obsaženy jako přirozeně se vyskytující látky v mnoha potravinách.
Potraviny skutečně „bez Éček“?
Bohužel je ovšem třeba konstatovat, že tento slogan se velmi často zneužívá. Navíc platí, že některá Éčka vznikají i přímo v průběhu výroby, aniž by byla do potravin přidávána. A kromě toho mezi Éčka patří, jak již bylo v minulosti mnohokrát řečeno, i zcela běžné, v přírodě a v životním prostředí se vyskytující látky, které ovšem za Éčka většina populace nepovažuje, jako třeba ocet.
Více také: To je skandál: banán obsahuje 75 % vody a éčka
Ministerstvo zemědělství spolu se Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí (SZPI) a Státní veterinární správou ČR (SVS) proto připravilo výklad příslušného Nařízení EU 1169/2011, které používání sloganů „bez přídatných látek“ a „bez Éček“ specifikuje.
Od dubna roku 2020 pak bude takové označování potravin zakázáno, pokud výrobek nebude splňovat dané podmínky. Uvedené výrazy totiž nesmí spotřebitele uvádět v omyl, což se dnes ovšem často děje.
Špenátový extrakt? Podle zákona Éčko
Jednou ze skupin látek, které obecně nejsou považovány za Éčka, jsou přitom extrakty. Ty nejsou za normálních okolností určeny k přímé spotřebě, a jsou tak vlastně dle znění zákona přídatnými látkami.
Ministerstvo uvádí jako příklad „špenátový extrakt“, možná i proto, že špenát je jedním ze symbolů zdravé přirozené stravy a Éčko by v něm nikdo nehledal.
Pro špenát jako takový to platí, pro extrakt z něj (a obecně pro extrakty jako takové) ale ne.
„Použití extraktů, které jsou schopné plnit v potravině určitou technologickou funkci, se považuje za úmyslné použití jako potravinářské přídatné látky. Z toho důvodu by měly splňovat podmínky stanovené v právních předpisech o přídatných látkách, včetně specifikace, a musí být označeny v souladu s příslušnými ustanoveními pro označování přídatných látek,“ uvádí se v argumentaci EU.
V této souvislosti je vhodné připomenout, co se pod pojmem extrakt myslí.
Extraktem se rozumí oddělení složek od původní suroviny, může být získaný například z rostlin bohatých na složky, které jsou schopné v potravině plnit technologickou funkci.
„Pokud se potravina suší nebo koncentruje pouze odnímáním vody, pak se nejedná o extrakt, ale o sušenou nebo koncentrovanou potravinu,“ uvádí k tomu dále ministerstvo zemědělství.
Látky vznikající během výroby potravin
Co se pak týká látek vznikajících v průběhu výrobního procesu, pak těch je celá řada, přičemž tyto látky vznikají například fermentací salámů, ale i zeleniny, nebo v chlebovém kvasu. Takové potraviny nebude možné označovat jako „bez Éček“ nebo bez přídatných látek.
Jde o případy, kdy je technologický proces nastaven tak, aby v jeho průběhu záměrně vznikaly tyto látky namísto toho, aby byly do dané potraviny přidávány.
Opatření má zabránit uvádění nepravdivých údajů
I když se regulace používání pojmů „bez přídatných látek“ a „bez Éček“ může zdát na první pohled jako další z mnoha byrokratických komplikací týkající se označování potravin, jde v tomto případě skutečně o ochranu spotřebitele.
Je všeobecně známo, že o míře prodejů té či které potraviny v dnešní době rozhoduje úspěšný marketing.
Tvůrci marketingových kampaní a strategií ovšem nejsou zrovna znalci potravinářské legislativy, a spotřebiteli se tak vnucují údaje, které buď z neznalosti, nebo i úmyslně, nejsou pravdivé.
Použití zmiňovaných sloganů přitom nepochybně mezi marketingová sdělení patří – až na to, že velmi často neodpovídají skutečnosti.
Galerie: Nejhorší potraviny roku 2018
Hranici škodlivosti éček nelze určit, jejich omezením ale chybu neuděláte
Dopady éček na zdraví člověka jsou velmi individuální.
Foto: Profimedia.cz
“Orientace ve spleti kódů není opravdu jednoduchá. V případě, že potravina je již označena logem CEFF, máte jistotu, že jste od těch nejvíce nežádoucích éček ochráněni. Ale prozatím toto označení nemají všechny tyto potraviny, proto zkuste číst alespoň kategorie éček, které jsou na obalu výrobku uvedeny – dobré je vyhnout se především konzervantům, umělým barvivům, sladidlům a glutamátům,” vysvětluje výživová poradkyně Mgr. Jitka Palatová, MBA.
Zbytečně lidé také utrácejí peníze za modifikované škroby, které často nahrazují nutričně hodnotnější složky potravin, jako je například ovoce nebo mléčná složka – viz některé dětské výživy, které obsahují pouhých 25 % ovoce, dále pak kečupy a jogurty, jejichž ceny bývají výrazně nižší.
Někdy může pomoci v lepší orientaci i počet éček ve výrobku. Obecně se dá říci, že čím jich je více, tím hůře pro člověka. Pokud se vám složení zdá moc chemické, porovnejte ho se složením podobných produktů vedle v regále.
Zcela bez éček jsou pak potraviny jako cukr, káva, máslo, med, mléko, smetana, oleje, nearomatizované čaje, kysané mléčné výrobky bez příchutě.
Foto: Profimedia.cz
Za méně kvalitní potraviny jsou mnohdy označovány i tzv. zpracované potraviny (cukrovinky, snacky, ochucené nápoje, hotová jídla, nátěrky a pochoutkové saláty), které obsahují často velké množství éček.
Naopak nezpracované potraviny, mohou obsahovat pouze některá éčka a jejich množství je navíc regulováno.
| Dělení éček |
| Přírodní látky – např. vitaminy, které jsou pro naše tělo přirozené a mnohdy prospěšné. |
| Éčka přírodně identická – např. zvýrazňovače chuti, kde bychom se měli mít už na pozoru. |
| Éčka syntetického „chemického“ původu – například umělá barviva a sladidla. Ta do našeho těla nepatří vůbec, nic mu nepřinášejí, naopak ho zatěžují. |
„Určitou část chemikálií dokáže náš organismus přirozeně vyloučit, pokud je však chemie moc nebo je těžko odbouratelná, tělo si s ní neporadí a začne ji ukládat na různá místa.
Čím je organizmus v horší kondici (fyzické či psychické), z přijaté chemie si uloží více.
Takto vzniklé černé skládky mohou být v budoucnu zdrojem zdravotních problémů – ekzémy a alergiemi počínaje, přes hormonální nerovnováhu a v extrémních případech rakovinu konče,” dodává Jitka Palátová.
Po požití zbytečné chemie jedince nic nebolí, nicméně ty skutečné problémy se mohou projevit až po několika letech. Chemii po roky ukládanou v našem těle lze částečně vyloučit pod odborným dohledem, je to ale složitý proces, který může trvat několik měsíců a stát i dost peněz.
Zákony, národní i evropské směrnice se neustále mění a upravují. Náklady na testování nezávadnosti éček jsou velmi vysoké a musí se hradit z rozpočtu Evropské unie. Občas se chyba v testování objeví až za několik let, dávno po povolení éčka v potravinách. Jsme tedy svědky zásadních změn v seznamu povolených a zakázaných éček.
Velké rozdíly najdeme také mezi seznamy povolených éček nejvyspělejších světových ekonomik – Evropské unie, USA, Kanady nebo Austrálie.
Dnes již existuje aplikace v mobilním telefonu, kde lze nalézt kompletní seznam éček. Info na www.ceff.info.
Foto: Dana Kysučanová, Novinky
”Umělá sladidla – cyklamáty (E 952), které jsou spojovány s rakovinou močového měchýře, byly v České republice dříve zakázány, ale v rámci sjednocování s legislativou EU jsou nyní povoleny. V 90.
letech bylo prohlášeno barvivo E 128 červeň 2G za neškodné, následně pak bylo v roce 2008 zakázáno v celé EU pro podezření z karcinogenních účinků,” upozorňuje Ivana Bednářová Častvajová, výživová poradkyně z iniciativy CEFF, která navíc vzpomíná na povinné uvádění varování na výrobcích obsahující glutamáty – „Nevhodné pro těhotné ženy a děti do 3 let,” což se už dnes psát vůbec nemusí.
Jak říkají samotní propagátoři stravy bez éček, dopady éček na zdraví člověka jsou velmi individuální. Zatím neexistují žádné dlouhodobé studie, které by negativa těchto chemických látek potvrzovaly. Nicméně to neznamená, že jsou pro lidský organismus přínosem. Proto je lepší se jim alespoň v rámci možností vyhýbat.
Hlavní zprávy
V Česku žije na 40 tisíc lidí s omezenou svéprávností. Někteří končí v ústavech, i když si to nepřejí. A nic s tím nezmohou
Před deseti lety skončil Václav Rozhoň v ústavu sociální péče. „Nechtěl jsem tam, ptal jsem se: Copak jsem nějaký kriminálník, že mě chcete zavřít?“ vzpomíná dnes sedmačtyřicetiletý vyučený zedník.
Jeho svéprávnost omezil soud na základě psychické poruchy. Opatrovníkem se stalo město Pelhřimov. A právě jeho pracovníky Rozhoň viní z toho, že ač si to nepřál, strávil nakonec celé čtyři roky v ústavní péči.
„Nemohl jsem se s tím srovnat. Byla to nejhorší noční můra a prokletí,“ říká dnes Rozhoň. Nejprve pobýval sedm měsíců v Domově Černovice, poté putoval do podobného ústavu v Lidmani. Už po třech měsících tam si stěžoval, že se cítí jako ve vězení, a chtěl se vrátit domů. Nebylo mu však vyhověno.
Povinnosti opatrovníka
V Česku žije téměř 40 tisíc lidí, kterým soud omezil svéprávnost, tedy způsobilost k právním úkonům. Nemohou nakládat s větším množstvím peněz, podepisovat úřední dokumenty či vůbec jednat s úřady.
Takoví lidé potřebují stejně jako Václav Rozhoň opatrovníka, který má hájit jejich zájmy. Opatrovníkem se může stát příbuzný, partner nebo kamarád. Když se ale nikdo takový nenajde, většinou musí tuto roli převzít obec. Pro vedení obcí i jejich úředníky jde o relativně novou povinnost, kterou jim od roku 2014 ukládá nový občanský zákoník. Přešlapům se tedy nevyhnou.
Václav Rozhoň byl nakonec z ústavu propuštěn, nová opatrovnice z pelhřimovského úřadu mu ve městě pomohla najít garsonku, kam se nastěhoval v lednu 2014.
Časem si našel přítelkyni a společně se přestěhovali do bytu nedaleko Havlíčkova Brodu.
Stále ale bere úkorně jak pobyt v ústavech, tak samotný fakt, že je jeho svéprávnost omezená. Znamená to, že se mu opatrovnice, kterou určil pelhřimovský úřad, stará o finance nebo za něj vyřizuje úřední písemnosti.
„Je to ponižující, když si chci koupit něco nového nebo opravit pračku, musím požádat o peníze,“ říká Rozhoň. Dostává sice invalidní důchod a příspěvek na péči, peníze však chodí na účet obce. Opatrovnice mu každé dva týdny dává „kapesné“ ve výši pěti set korun a dalších devět set korun týdně dává jeho přítelkyni na nákup potravin. Pokud chce Rozhoň něco „navíc“, musí o to požádat.
Rozhoň se nehodlal smířit s tím, že by takto měl žít napořád, navíc se stále nemohl oklepat z dlouhodobého pobytu v ústavu. V roce 2017 se proto obrátil na ombudsmanku Annu Šabatovou, která se do případu vložila.
„Téměř od začátku pobytu vyjadřoval pan Rozhoň nespokojenost s umístěním do domova,“ píše Šabatová ve zprávě, kterou mají HN k dispozici. „Přestože podle závěrů diagnostiky z Domova Černovice ze dne 3. 12. 2009 nebyla ústavní péče pro pana Rozhoně vhodná, uzavřel opatrovník dne 4. 3. 2010 smlouvu o poskytování sociálních služeb s Ústavem sociálních služeb Lidmaň,“ poukazuje zpráva.
Žádost o zrušení smlouvy s ÚSP Lidmaň byla podána až v prosinci 2013 a smlouva byla ukončena k 2. 1. 2014.
„Bylo povinností opatrovníka, aby hledal jiné možnosti, jak pro něj zajistit bydlení a péči. Ten však až do konce roku 2014 neučinil žádné kroky k tomu, aby umožnil panu Rozhoňovi z nevyhovující služby odejít.
Tím prodloužil zásah do jeho svobody, jakož i do práva na soukromý a rodinný život,“ podotkla Šabatová. Navrhla proto, aby se opatrovník, tedy město Pelhřimov, za způsobenou újmu omluvil.
Nárok na náhradu materiální újmy by totiž podle ní byl u soudu promlčený.
„V září loňského roku byla panu Rozhoňovi sdělena ústní omluva za účasti vedoucí odboru a pracovnice pověřené výkonem opatrovnictví,“ říká starosta Pelhřimova Ladislav Med.
Vedení města také před několika týdny Rozhoně navštívilo.
K tomu, že byl umístěn do ústavu proti své vůli, starosta říká, že Václav Rozhoň chodil na úřad s tím, že se ve svém bytě necítí dobře, že tam na něj všechno padá.
„Dle mého názoru udělaly pracovnice odboru sociálních věcí vše ke spokojenosti pana Rozhoně v rámci v té době platných předpisů a možností. Žádné pochybení jsem neshledal,“ dodal starosta.
Přesto Rozhoň sám sebe označuje za oběť. „Mám následky, trauma, zdají se mi sny o ústavech. Chci už jen žít důstojný život,“ uzavírá. S opatrovnicí zůstává v pravidelném kontaktu, stará se o něj však především přítelkyně. V současné době probíhá nové soudní řízení o navrácení svéprávnosti, v době uzávěrky tohoto článku ve věci zatím nebylo rozhodnuto.
Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 60 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.
Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:
- Mobilní aplikaci HN
- Web bez reklam
- Odemykání obsahu pro přátele
- On-line archiv od roku 1995
- a mnoho dalšího…