Jak si poradit se zánětem střev? Transplantací stolice
Exkrement je v podstatě nejlepší dostupné probiotikum vůbec, protože může zachránit i život.
Možná jste to již zažili sami, anebo někdo z vašeho nejbližšího okolí: onemocníte, lékař předepíše antibiotika, váš stav se postupně lepší, ale již koncem léčby antibiotiky, nebo několik dnů poté vás začne bolet břicho a rozvinou se hlenovité průjmy, případně i s příměsí čerstvě červené krve.
Poradíte se s odborníky, koupíte si ta nejdražší dostupná probiotika, držíte dietu – a během několika dnů se stav upraví. Po několika dalších měsících užíváte opět antibiotika, tentokrát již přímo s probiotiky, znovu se vám rozvine průjmové onemocnění, které přetrvává i po ukončení léčby antibiotiky.
Jste odesláni na vyšetření do nemocnice, kde vám sdělí diagnózu „kolitida způsobená Clostridium difficile“ nebo „klostridiová kolitida“. Jste hospitalizováni v izolačním režimu a léčeni – zase antibiotiky a infúzemi. Váš stav se zlepší, upraví se rytmus i konzistence stolice.
Po návratu do školy či zaměstnání však průjmy začínají znovu…
Kde se stala chyba?Zánět tlustého střeva po antibiotické léčbě (tzv. postantibiotická kolitida) je jedním z epidemických fenoménů počátku třetího tisíciletí. V širokém měřítku se tato choroba začala objevovat v poslední dekádě po celém světě.
Původcem je bakterie zvaná Clostridium difficile – tento mikroorganismus může být přirozenou složkou naší střevní mikroflóry neboli intestinálního mikrobiomu.
Za fyziologických okolností neškodí a dotváří komplexní mikrobiální komunitu v zažívacím traktu člověka, která čítá přibližně 700 až 1000 různých druhů (naprostá většina z nich dosud není přesně taxonomicky zařazena).
Problém nastává při jakékoli antibiotické léčbě: antibiotikum je látka schopna bránit množení či zabíjet bakteriální buňky – více či méně selektivně. V současnosti není k dispozici žádné antibiotikum, které by zabíjelo pouze jeden jediný druh mikroorganismů.
Průvodním jevem jakékoli léčby antibiotiky je tedy vždy porušení mikroflóry (na kůži i na sliznicích) – tzv. dysmikrobie.
Různými pracemi bylo prokázáno, že střevní mikroflóra se po antibiotickém inzultu obnovuje pozvolna, v několika vlnách, výsledné složení je však vždy kvalitativně i kvantitativně odlišné od původního stavu v negativním smyslu slova.
Prostor po vybitých bakteriích pak může být snadno obsazen nyní již patologicky přemnoženými klostridiemi – a v tuto chvíli se může rozvinout střevní slizniční zánět, který se projeví průjmy s hlenem a případně i s krví a bolestmi břicha.
Proč nepomohla probiotika?Nejlepší dostupné probiotické preparáty, u nichž výrobce garantuje přežití mikroorganismů během skladování, obsahují v současnosti řádově desítky různých bakteriálních druhů. Tyto doplňky léčby tedy nemohou adekvátně doplňovat fyziologickou pestrou skladbu střevní mikroflóry.
Jak se klostridiová kolitida léčí aneb vytloukání klínu klínemZákladním pilířem léčby klostridiové kolitidy jsou antibiotika s účinkem proti Clostridium difficile.
V současnosti sem patří (dříve rezervní) antibiotikum vankomycin, dále metronidazol a jeden z nejnovějších antibiotických preparátů – fidaxomicin.
Při nejlepší dobré vůli však každý z těchto preparátů vede k dalšímu poškození střevní mikroflóry léčeného jedince a k vyvolání bakteriální rezistence k antibiotikům.
U pacientů, kterým se kolitida vrací (a hlavní příčinou je komplexní porucha střevní mikroflóry) lze pak v léčbě použít tzv. transplantaci stolice. Jedná se o metodu vycházející z poznatku, že stolice je z více než 95 % své hmotnosti tvořena pouze mikroorganismy (ostatních 5 % tvoří nestravitelné zbytky potravy) – a to právě ve své přirozené pestrosti a zastoupení.
V praxi je pacient nejdříve opět několik dnů léčen antibiotiky s cílem zklidnit střevní zánět, tato léčba je ukončena den před samotnou transplantací stolice. Mezitím se vyšetří budoucí dárce stolice (zpravidla člen rodiny), zda nemá sexuálně přenosnou chorobu nebo střevní nákazu.
Úspěšnost transplantace stolice se v odborné literatuře pohybuje mezi 70-100 %.
V den D se určené množství dárcovské stolice připraví do roztoku a tento je poté aplikován do střeva pacienta – buď tenkou hadičkou zavedenou nosem přímo do tenkého střeva nebo rektálním nálevem, vzácně kolonoskopicky (technicky obtížnější, pro pacienta náročnější). Po takto provedené transplantaci stolice je již další antibiotická léčba klostridiové kolitidy zcela nežádoucí a pacient je pokud možno z nemocnice propuštěn.
Úspěšnost tohoto postupu se v odborné literatuře pohybuje mezi 70-100 %.
Přísně vzato nesplňuje tato metoda kritéria kladená na léčiva – nevíme, jaké množství jakých mikroorganismů do střeva pacienta vpravujeme, neznáme případné dlouhodobé důsledky tohoto postupu.
Přesto lze v současnosti s trochou nadsázky v těchto souvislostech považovat exkrement za nejlepší dostupné probiotikum vůbec, protože může zachránit i život.
Nicméně i pacienti, kteří byli touto metodou úspěšně vyléčeni, mohou po jakékoli další léčbě antibiotiky opět klostridiovou kolitidou onemocnět.
Jak tomuto onemocnění předcházet?Základním preventivním opatřením je maximálně racionální antibiotická terapie. Vždy je třeba klást si otázku, zda je léčba antibiotiky opravdu stanovena. Jak jsme si již řekli, antibiotika nám pomáhají léčit bakteriální infekce, čili v případě virózy (např. chřipky) je jejich použití zcela bezpředmětné.
Mezi hlavní příznaky infekce všeobecně patří zvýšená tělesná teplota či horečka. Antibiotikum však nesmí být považováno za lék snižující horečku – za antipyretikum.
Lékař zpravidla nedokáže z běžného klinického vyšetření s jistotou říci, zda se jedná o virózu či bakteriální infekci a aby si svou domněnku potvrdil, měl by provést vyšetření základních ukazatelů zánětu – krevní obraz s diferenciálním rozpočtem a hodnota C-reaktivního proteinu (CRP).
Před zahájením antibiotické léčby je rovněž nezbytné odebrat vzorky biologických materiálů (např. výtěr z krku, moč apod.) k průkazu vyvolávajícího činitele. Prohlášení charakteru „Máte chřipku, napíšu vám antibiotika“ by měla být dávnou minulostí.
Nicméně očkování proti chřipce je v těchto souvislostech rovněž významné – virus chřipky vyvolává onemocnění u lidí všech věkových kategorií, zdravých i nemocných.
Důsledkem množení viru je oslabený imunitní systém a poškozené sliznice dýchacích cest, kam se poté velmi snadno uchytí bakterie s následným rozvojem bakteriálního zánětu plic a s nutností antibiotické léčby.
Proto je uvědomělá zdravotní prevence zcela zásadní i v 21. století.
Autor působí na Klinice infekčních chorob Fakultní nemocnice Brno.
Antibiotika se musí předepisovat s rozumem
Jednak jde o nebezpečí pro pacienta samotného, kdy následkem nadměrného užívání antibiotik může dojít k narušení střevní mikroflóry, a potom je to nebezpečí obecné.
Pokud budeme dávat antibiotika neuváženě a zbytečně, bude se snižovat citlivost různých mikroorganismů k antibiotikům, což už se ostatně děje a začíná to být problém.
Podle Národního antibiotického programu, který byl zahájen v roce 2009, je účinnost antibiotik vážně ohrožena narůstající a rychle se šířící rezistencí mikrobů a tato rezistence zvyšuje nemocnost i úmrtnost a ohrožuje tak bezpečí pacientů.
Ale nejde jen o tento problém. Antibiotika mění střevní mikroflóru a z posledních studií například vyplývá, že podání antibiotik dětem do jednoho roku zvyšuje riziko vzniku zánětlivého onemocnění střeva pětkrát a také, že už jedna týdenní kůra antibiotik způsobuje snížení počtu střevních bakterií i zúžení spektra této mikroflóry.
Dále je tu riziko vzniku zánětu střeva, tzv. colitidy způsobené bakterií Clostridium difficile a také riziko vzniku alergie. Z toho důvodu je racionální předepisování antibiotik velmi důležité a osvěta jak odborné tak laické společnosti nezbytná.
Až 90 % antibiotik je předepisováno v primární péči a často zbytečně, takže odpovědnost leží zejména na pediatrech a praktických lékařích.
Ano, proto například když doporučujeme dávat probiotika, nesouvisí to jen s narušením střevní flóry po léčbě antibiotiky. I alergologové doporučují probiotika pro posílení imunity, obzvláště u dětí.
Střevo zajišťuje nejen trávení potravy, ale musí se také vyrovnat s patogeny, které se do něj s potravou dostanou. Takže provázanost s imunitním systémem je jasná. Střevo jako takové je velmi komplexní orgán. Pro zajímavost: je dlouhé 7–10 m, jeho povrch je velký jako tenisový kurt a bakterie, které ho osídlují, váží zhruba kilo.
Všem těmto bakteriím se říká lidský mikrobiom a jsou pro zdraví samozřejmě velmi důležité. Bez nadsázky můžeme tyto „hodné“ bakterie nazvat naším rozšířeným já, které plní mnoho funkcí.
Lidský mikrobiom tvoří zhruba 100 bilionů mikroorganismů, což je desetkrát více, než máme našich vlastních buněk v těle, a dohromady obsahují stokrát více genů než lidský genom. A nenachází se jen v trávicím traktu, ale i na kůži, v respiračním systému či v urogenitálním traktu nebo ve slinách.
V jednom mililitru slin je například okolo miliardy bakterií. A na všechny tyto bakterie, které v našem těle dělají spoustu důležité práce, samozřejmě působí i antibiotika.
Tak například jsou-li ve správné rovnováze, produkují vitamin K a B12 a mají nezastupitelnou roli v trávicím procesu a v imunitních reakcích organismu. Zamezují třeba osídlení střeva patogeny.
A odchylky ve složení těchto mikroorganismů narušují imunitní regulační mechanismy a vedou k alergiím, autoimunitním chorobám anebo třeba k obezitě. Ale mnoho se toho ještě neví. Lidský mikrobiom se intenzivně zkoumá.
Výzkum by měl ukázat, které bakterie konkrétně souvisejí s určitým onemocněním.
Péče o lidský mikrobiom začíná už během porodu a raného dětství. Důležitý je třeba vaginální porod. V děloze je sterilní prostředí, střevo novorozence je také sterilní. Porodem dochází k počátku kolonizace bakteriemi a k nastartování celého procesu budování slizniční imunity.
Také kojení hraje svoji roli, kojené děti mají jinou skladbu střevních mikroorganizmů než děti krmené umělým mlékem. Dalším důležitým prvkem je také zdravá strava. Konzervanty totiž nezabíjejí pouze bakterie v potravinách, ale můžou mít vliv i na bakterie v těle.
A svoji negativní roli sehrávají samozřejmě i antibiotika, takže k jejich užívání je potřeba přistupovat s rozumem.
Může to mít vliv na imunitu, na střevní mikroflóru, může dojít k superinfekci jinou bakterií, která je potom velice svízelná a komplikovaná co do léčby. Dlouhodobý problém představují stavy, kdy ve střevní sliznici dojde k nějakým zánětům či autoimunitním procesům.
Obecně lze říct, že nesprávné a nadměrné užívání antibiotik zejména v raném dětství může zapříčinit, že v dospělosti dojde k zánětlivému onemocnění střeva, například ke Crohnově chorobě.
Stává se také, že kvůli podávání antibiotika se vybije střevní mikroflóra a přerostou v ní bakterie, které by tam jinak žádný prostor neměly a neměly by možnost se tam usadit. Ty pak působí značné problémy – velký zánět, krvácivost, průjmy.
Vloni se u nás na klinice objevili rodiče s 12letým synem, kterému byla kvůli kloubnímu zánětu a s tím spojené vysoké horečce v nemocnici, kde byl hospitalizován, nasazena poměrně intenzivní a široká antibiotická léčba. Zhruba tři týdny po vyřešení problémů s kloubním zánětem chlapec začal mít krvavé průjmy a bolestivé křeče v břiše, ztrácel na váze, byl bledý.
Podrobné vyšetření odhalilo, že má velký zánět v zažívacím traktu. Došlo totiž k tomu, že jeho normální střevní mikroflóra byla potlačena antibiotickou léčbou, což umožnilo, že se mu v trávicím traktu rozmnožila nepříjemná bakterie Clostridium difficile, která je považovaná za nejzávažnějšího původce průjmů spjatých s antibiotiky.
Tato bakterie běžně přežívá v lidském organismu, ale když se přemnoží, bakterie začnou uvolňovat toxiny, které mohou způsobovat nadýmání, zácpu a průjem spojený s velkými bolestmi břicha.
Chlapec si vytrpěl své a bylo velice obtížně se této bakterie zbavit, léčba se táhla několik měsíců a nakonec jsme museli v zahraničí objednat lék za několik desítek tisíc korun, který nehradí zdravotní pojišťovna. Lék naštěstí pomohl, ale byla to velmi nepříjemná a komplikovaná situace.
Riziko je větší proto, že střevní mikroflóra je u dětí citlivější než u dospělých a podávání antibiotik u nich může mít dlouhodobější následky. U malých pacientů jsme tedy obzvláště opatrní – s indikací antibiotika, s délkou podávání, s druhem antibiotika a s tím, jak často dětem antibiotika dáváme.
V naší uspěchané době se zdá, že to je rychlé a jednoduché řešení na všechny infekce, které se objevují nebo se kterými pacient bojuje. Jenže to tak není.
Často hlavně dospělí preferují to, aby dostali předepsáno antibiotikum, než aby se snažili nemoc nějakým jiným způsobem vyléčit – zůstat doma, v klidu, vyležet ji s pomocí běžně dostupných domácích prostředků.
Tak preferují rychlý způsob, který ale není správný.
Určitě také. A naším úkolem je takové pocity vyvracet a dělat osvětu v tom smysl, že běžné infekce, tedy rýma, kašel, bronchitida či zánět středního ucha, jsou povětšinou virové, tudíž dát na ně antibiotika je zbytečné a je to špatně.
Ano, je to zbytečné. Jedině to stojí za úvahu v případě, kdy se obáváme superinfekce – to znamená, že na virové onemocnění nasedne nějaká bakteriální infekce a virózu zkomplikuje. Potom je antibiotikum indikováno, jinak ne.
Tam jsou dvě otázky. Jednak jde o rozhodnutí, zda antibiotikum nasadit, zda s ním začít léčit. A druhé rozhodnutí je, které antibiotikum – máme mnoho skupin od úzkospektrých po širokospektrá.
To první rozhodnutí se odvíjí od historie nemoci, klinického nálezu v den, kdy pacient přijde, i celkové anamnézy pacienta a k tomu obvykle přichází ještě nějaký test. To je na zvážení lékaře. Nejjednodušší je udělat přímo v ordinaci tzv.
CRP nebo odběr na krevní obraz, sedimentaci, test na streptokoka a podobně. Jde o rychlé testy, kdy výsledek je buď ihned, nebo v ten samý den, a podle nich se lze zorientovat v tom, zda je opravdu nutné antibiotikum nasadit a případně jaké.
To druhé rozhodnutí se pak odvíjí od dalších věcí – od toho, zda se jedná o opakované onemocnění, zda pacient nemá nějakou alergii apod.
To nelze říct takto obecně, záleží na tom, jak je dítě staré, v jaké zdravotní kondici…, je tam spousta okolností.
Dalo by se říci, že u dětí do jednoho roku věku by se mělo jednat o zcela mimořádnou záležitost, opravdu indikovanou, podloženou i nějakými testy, aby bylo jisté, že dítě antibiotika potřebuje.
U dětí ve školkovém věku, když jsou nemocné, jde většinou o virová onemocnění, takže i u nich by měla být přísná indikace a zase alespoň jeden dva testy, které by podpořily indikaci k tomu, že antibiotikum je nutné dát.
Určitě, takové dítě by mělo mít základní pediatrické vyšetření, ale třeba i imunologické vyšetření, abychom zjistili, jestli tam není například nějaký imunologický defekt, který způsobuje, že jsou opakovaně potřeba antibiotika. U zdravých dětí to tak nebývá. U opakovaných infekcí, například když má dítě v krku streptokoka, se snažíme zjistit, zda není nosič té bakterie v rodině či někdo jiný v blízkém okolí dítěte danou bakterii nemá – to je asi nejtypičtější příklad.
Najít vztah mezi akutním infektem a nějakým psychosomatickým podkladem je myslím docela těžké. Takovou spojitost lze mnohem snáze vysledovat u dětí, které trpí opakovanými bolestmi hlavy, bříška, kloubů, … Tedy v případech, kdy po vyloučení všech organických příčin je namístě zamyslet se, zdali tam není nějaká psychická příčina.
To se děje spíše jen v situacích, kdy mají nějaký plán – například když mají někam odjet a nechtějí jít do rizika, že dítě bude nemocné, že nemoc přeroste v bakteriální infekci a podobně. Snažím se s nimi dohodnout, aby antibiotika dítěti podali jen v případě, že to bude opravdu nutné, aby je nedávali preventivně.
Jinak pokud není důvod, stres, tak rodiče spíše souhlasí s konzervativním postupem – mají možnost zavolat mi ve dne v noci, přijít i o víkendu… U větších dětí je situace potom zase trochu jiná. Rodiče většinou chtějí, aby dítě bylo rychle zdravé, nezameškalo vyučování. Nasazení antibiotika je rychlé, jednoduché řešení.
Bohužel se stává, že lékař vychází ze své zkušenost a z klinického stavu pacienta, ale už třeba nesahá k nějakému dalšímu ověření, ať už z jakéhokoli důvodu. Když se antibiotikum nenasadí, péče o nemocné dítě složitější, musí se hlídat, je to víc práce. A větší odpovědnost ze strany lékaře.
Stará se tím ale i o dlouhodobější zdraví.
Vodítkem je deset infekcí za rok, což je pro rodiče často šokující zjištění. V podstatě jde o to, že dítě má horší či mírnější infekci průměrně jednou měsíčně a zpravidla se jedná o jeden až dva roky na začátku školní docházky.
Ze začátku jsou z toho rodiče, jejichž dítě častější nemocností dosud netrpělo, překvapení a nervózní a hned vyhledávají lékaře, pak se s tím ale naučí zacházet.
U jinak zdravého dítěte je vhodné první dny vyčkávat doma, kontrolovat teplotu a případné symptomy (rýmu, kašel) léčit domácími prostředky, lékař jim stejně nic jiného neporadí.
Praktický pediatr se nejčastěji setkává s infekčními onemocněními dýchacího systému, zažívacího systému a močového systému. To je to, s čím se u dětí potýkáme. Důležité je mít na to jasný názor, jasný postup, snažit se eliminovat škodlivé vlivy různých léků a neškodit. Snažit se rodiče a děti tímto obdobím provést bez újmy.
Je těžké dávat obecná doporučení, záleží na mnoha okolnostech – v jakém věku dítě je, jaký je jeho zdravotní stav, jestli jsou v rodině další děti… Když dítě často stůně, obecně doporučujeme, aby po nějaký čas nechodilo do kolektivu, aby jeho imunitní systém vyzrál, a po nějakém čase zkusí jít znovu mezi děti.
Jde-li o častá onemocnění, která vyžadují aktivní léčbu antibiotiky, pak je namístě další vyšetření, které by mělo osvětlit, zda u dítěte není nějaký další problém. Otužování dětí, vhodná strava, častý pobyt na čerstvém vzduchu a podobně – to jsou obecné rady, které platily, platí a platit budou.
Doporučujeme probiotika a také preparáty na posílení imunity u dětí, které jsou často nemocné, nemají žádný imunitní defekt a u nichž potřebujeme mírně podpořit imunitu. Probiotika a imunoglukany působí velice dobře a mají minimum vedlejších účinků.
U dítěte, které se potýká s nějakými problémy, je určitě lepší vítězit nad nemocí s pomocí takových podpůrných doplňků a preparátů než dávat složité léky, které mají nějaké vedlejší účinky. U zdravého dítěte žádné doplňky a preparáty nedoporučujeme.
Často předepisujeme k antibiotikům rovnou i probiotika a doporučujeme, aby rodiče začali probiotika dávat už během antibiotické léčby a pokračovali i nějakou dobu po ukončení léčby.
Tato možnost se využívá hlavně u dětí, které mají závažnější infekce a dáváme jim širokospektrá antibitiotika, o nichž víme, že mají negativní efekt na střevní flóru, že děti je budou brát dlouho a že riziko je tam velké. Dále probiotika doporučujeme také u dětí, které mají opakované infekce.
Imunoglukany a jiné preparáty, které posilují imunitu, dáváme v mezidobí, kdy se dítě vyzdraví a my se snažíme jeho imunitu trochu aktivovat, aby záhy nedošlo k dalšímu onemocnění.
V případě nemoci se objednávejte k našim praktickým lékařům a pediatrům, kteří pomocí moderních metod zjistí, zda je vhodné antibiotika nasadit či nikoliv. Telefonické objednání je nejrychlejší cestou: +420235360133
Antibiotika a doba covidová – VZP ČR
„Člověče, já musím chodit do práce, covid necovid. Řekl jsem si doktorovi o antibiotika, zobu to jako prevenci, ať mám jistotu.“ Podobné věty znějí dnes hlavně na pracovištích, kde je hlava na hlavě, avšak není tam možný home office. Ti, kdo je vyslovují, netuší, že tak infekcím, tedy i koronaviru otvírají dveře do organismu a s úklonou ho zvou dál.
„Antibiotika nejsou na virovou infekci účinná v žádném případě. Jejich podávání u viróz, covid-19 nevyjímaje, je nesmysl,“ říká doc. Pavel Čermák, primář oddělení klinické mikrobiologie Thomayerovy nemocnice v Praze. Jeho slova reprezentují jasné a pochopitelné sdělení, které média kupodivu šíří celoročně a v obrovských kvantech.
Jde o jeden z mála případů, kdy v souvislosti s nějakou chorobou nešíří paniku, aby upoutala pozornost, ale věcně informují, když právě ústy odborníků vysvětlují laické veřejnosti, že viry a bakterie nejsou totéž, že antibiotika účinkují pouze na bakteriální infekce a že na virové jsou antivirotika plus aspirin, postel, klid a čaj.
Přesto si rok co rok během chřipkové sezóny i jindy kvanta lidí chodí k panu doktorovi pro antibiotika, aby jim pomohla od chřipkového či jiného respiračního viru, a pan doktor jim je dá.
V tomto fenoménu je příliš mnoho věcí špatně a vůbec není snadné onu zauzleninu rozplétat.
Jako jeden z možných začátků se nabízí porozhlédnutí, odkud se spojování antibiotik a infekcí jako takových, včetně virových, bere.
A laik má rázem jasno
„Koronavirus nezlehčuji. V únoru mi bylo hodně zle, ztratil jsem čich, chuť, měl bolesti svalů, teploty, trápil mě zánět v uchu. Dokonce jsem na týden zrušil ordinaci, šel za zkušenou lékařkou ORL. Antibiotika nezabrala, pomohly až kortikoidy. Doma jsem se zavřel v pokoji, nechtěl nikoho vidět ani slyšet,“ uvedl v jednom nedávném rozhovoru známý psychosomatický lékař Jan Hnízdil.
Bohužel, tohle když si přečte laik, má jasno – antibiotika jsou na jakoukoli infekci. Že mohla lékařka tato antibiotika podat na ušní zánět bakteriálního původu, se v citaci neuvádí a laik by tomu stejně nepřikládal jakoukoli váhu.
Že na koronavirovou nákazu nezabrala? Asi byla slabá, řekne si, ale BYLA NA NI PODÁNA! Jedna takováto zmínka běžnému pacientovi stačí, aby mu vše bylo jasné a ani tisíc vysvětlujících článků s tím nic nezmůže.
Obzvláště když je takovýchto matoucích zpráv propojujících antibiotika a covid-19 víc.
Navíc zkušený český marod „ví svoje“. Například „při té loňské chřipajzně, představte si, paní, bylo to tak hrozný, že mi na ni po týdnu dala paní doktorka antibiotika“.
„Jediný případ, kdy mohou u virové infekce antibiotika pomoci, je bakteriální superinfekce.
Ta ale přichází u většiny případů s určitým zpožděním, v podstatě v době, kdy již vlastní virová infekce odeznívá,“
vysvětluje doc. Čermák.Běžný marod samozřejmě nebude řešit detaily typu, že sliznice napadená virem má oslabenou imunitu, takže se neubrání oné později nasedlé bakterii, která se tak může pomnožit a vyvolat těžký zánět, řešitelný jedině antibiotiky. I kdyby mu to paní doktorka vysvětlila – jako že na to v plné chřipkové sezóně ani nemá čas – náš pacient si z toho po zaklapnutí dveří ordinace stejně nebude pamatovat ani písmenko.
A jsou další výjimky potvrzující v laických hlavách krátké spojení infekce rovná se antibiotika.
„Většinu jich tvoří pacienti s chronickou obstruktivní chorobou plic, již v nějaké míře má téměř každý dlouhodobý kuřák.
U nich viróza zhorší bakteriální nálož v poškozených plicích a může nastartovat infekční bakteriální komplikaci. U těžkých případů obstrukční choroby je podávání antibiotik na místě,“ uvádí doc. Čermák.
A krátké spojení antibiotika jako prevence? Podávají se v nemocnicích při operacích, zažil to nejeden rizikový pacient u zubaře, když hrozí silnější krvácení, především u trhání zubů.
Antibiotika jsou „kouzelná střela“
Jenže krátké spojení s viry nestraší jen v hlavě babičky s minimálním vzděláním, ale běžně se tak chová i gymnazista, který musel na škole vstřebat slušnou dávku biologie. Navíc má masový charakter. Problém tedy evidentně má bytelnější grunt.
Výstižně ho popisuje americký lékař, vědec a publicista Stuart Levy v knize Antibiotický paradox: „Zanedlouho dosáhl objev penicilinu téměř mytických rozměrů. Jako když Prométheus ukradl bohům oheň.
Zdálo se, že využití tohoto léku nezná mezí. Lidé věřili, že může vyléčit jakoukoli nemoc.
Ba i v soudobé lékařské odborné literatuře lze najít pasáže o tom, že penicilin účinkoval u nádorů a virových infekcí, kde, jak dnes dobře víme, nemá vůbec žádný účinek.“
Levy hezky ukazuje, že antibiotika se doslova zavrtala do hlav nejen pacientů, ale i lékařů.
Obě skupiny „dostala“ svým principem, když dokonale naplňují terapeutický archetyp kauzální léčby – narušená funkce orgánů vyvolaná specifickým patogenem, v daném případě bakterií, je vrácena k normálu jasně zacíleným a přesným zásahem.
Jsou slovy německého chemika Paula Ehrlicha tou pravou „kouzelnou střelou“, kterou v druhé polovině 19. století usilovně hledal, ale našel ji až Skot Alexandr Fleming v roce 1928, aby se stala nejdůležitějším lékem v dějinách medicíny.
Co s námi „kouzelná střela“ dělá
Antibiotika však také stojí na začátku éry, kdy syntetická léčiva pronikla do všech terapeutických zákoutí. V pacientovi tak dnešní medicína se svým obrovským arzenálem sugeruje „jistotu“, že ve všech zdraví a život ohrožujících situacích lze doufat ve spásný zásah a že není sebebanálnější obtíže, na niž by něco nebylo.
Mezi všemi prostředky a přípravky, jimiž lze na infekci vyrukovat, antibiotika z výše uvedených důvodů vnímá jako LÉK LÉKŮ a součástí jeho „jistoty“ je i jistý pocit výlučnosti, že s nimi se mu dostává té nejlepší možné péče.
A jestliže v jeho očích „jsou bacily všude, způsobují jenom nemoci a všechny bacily nic nehubí lépe než antibiotika“, není divu, že si o ně panu doktorovi řekne.
Bohužel není také divu, že mu je pan doktor dá.
S oním arzenálem za zády a jasným pacientovým očekáváním musí vždy „něco“ předepsat, jinak jeho bílý plášť co symbol oné jistoty jak v očích pacienta, tak nezřídka jeho samotného povážlivě ztrácí barvu.
Věty typu „Pane Novák, to přejde samo“, jsou v dnešním zdravotnictví takřka nevyslovitelné, byť by šlo o sebevíce samoúzdravnou virovou infekci.
A dalších důvodů k předepsání antibiotik, byť nemá v ruce jasný důkaz, že jsou indikována, má víc než dost. Nechce ztratit pacienta, který by si je při odmítnutí sehnal u jiného lékaře.
Jen těžko lze říci „ne“ naléhavým maminkám, které chtějí rychle uzdravit rozchrchlané dítě, aby mohly do práce, a které by si při odmítnutí lék také sehnaly jinde. Také on chce mít jistotu, a to, že nic nezanedbal, a že se tudíž běžná viróza nepřeklopí v závažnou bakteriální infekci.
Má své diagnózy, u nichž sice antibiotik není třeba, ale jemu se u nich osvědčila. Svou roli sehrává u nejednoho lékaře i pocit, že takhle „přece nic nemůžu zkazit“.
Každý takový lékař samozřejmě ví o existenci rezistentních bakterií, které kvůli nadužívání antibiotik vyřazují čím dál více z nich „z provozu“ v takové šíři a s takovou intenzitou, že je z toho celosvětový problém.
Ale jedna vlaštovka (ta jeho) přece jaro nedělá, a navíc, jak dobře ví, rezistenci mohutně živí i jiné zdroje, například masové podávání antibiotik hospodářským zvířatům, která po nich rychleji a více přibývají na váze.
Račte dál, pane koronavirus
Není toho zrovna málo, co do lidí tlačí antibiotika po hrstech. Ovšem děje-li se tak v době covidu, nejde už jen o rezistenci. „Kouzelná střela“ je mentálně dítětem druhé poloviny 19.
století, doby Pasteurovy a Kochovy.
Jejich objevy, že spoustu chorob způsobují běžným okem neviditelné mikroorganismy, sjednotily odborníky i laiky nadlouho v přesvědčení, že zdraví rovná se jejich absolutní nepřítomnost v prostředí i organismu.
Antibiotika toto dogma naplňují až příliš dokonale. S patogeny ničí i nemalou část střevní mikrobioty, složitého společenstva mikroorganismů, jehož role byla rozpoznána teprve nedávno a intenzivně se zkoumá jen něco přes dvacet let.
Jak se píše v monografii Imunologie člověka z roku 2016, „poskytuje bezprostřední ochranné funkce, metabolickou podporu, pozitivně moduluje slizniční i systémovou imunitu a je schopna likvidace xenobiotik, kterým je člověk vystaven“.
S každým podáním antibiotik, zejména širokospektrých, vzniká v rámci mikrobioty dysbióza, nerovnováha mezi prospěšnými a škodlivými bakteriemi.
Vybitím i prospěšných bakterií, které bránily kolonizaci patogenními mikroby jak produkcí patogeny potlačujících molekul (např. kolicinů), tak tím, že je obíraly o živiny a životní prostor, se otvírají možnosti pro množení patogenů.
Člověk, který, ač jinak zdráv, bere antibiotika preventivně, doslova otevírá dveře dokořán veškerým infekcím, bakteriálním i virovým.
Svým antibiotickým bojem proti koronaviru mu píše pozvánku, aby si po vstupu do jeho organismu udělal pohodlí. Konkrétně tak, že významně narušuje způsob, jak střevo zasahuje do imunity.
Jednou z nejdůležitějších funkcí přirozené a nenarušené mikrobioty je přenášet signály na imunitní systém, kde tak dochází ke správnému klonování imunitních buněk, především těch, jež tvoří vrozenou obranyschopnost vůči veškerým chorobám.
Dysbióza narušuje přenos signálů, výkonnost vrozené imunity proto klesá a viry, které by za zdravého stavu byly likvidovány, se mohou množit, což je teprve příčinou choroby, nikoli pouhá přítomnost viru v těle. Platí to samozřejmě i pro koronavirus.
Antibiotika jsou život zachraňující lék a podle toho by se s nimi mělo zacházet. Přijde-li v ordinaci na úvahu o jejich nasazení, měla by v jejím rámci vždy být vyřčena zásadní otázka: Je to bakterie? Je-li, pak je namístě po nich sáhnout. Není? Tak žádná antibiotika. Avšak aby to takhle fungovalo, měl by si ji vždy pokládat lékař i pacient.
© Všeobecná zdravotní pojišťovna
Střevní chřipka: Co pomáhá na průjem a zvracení?
Střevní chřipka neboli gastroenteritida je akutní zánět žaludku a střev, který se typicky projevuje průjmem, zvracením a celkovou únavou organismu. Toto onemocnění většinou trvá jen pár dní, člověk se dokáže vyléčit sám a není proto nutné chodit k lékaři. U dětí a pacientů s oslabenou imunitou však může znamenat i ohrožení života.
Jak se přenáší střevní chřipka?
Původcem střevní chřipky mohou být viry, bakterie nebo různí parazité. Zdrojem nákazy nejčastěji bývá zkažené jídlo, kontaminovaná voda, ale i nemyté ovoce a zelenina. K přenosu gastroenteritidy však může dojít i vzduchem nebo třeba při kontaktu s nakaženou osobou.
Pokud se jedná o virovou infekci, k nákaze dochází tzv. fekálně-orální cestou, tedy přímým kontaktem s rukama znečištěnýma stolicí. Virovou střevní chřipku nejčastěji způsobují rotaviry nebo noroviry a je vysoce nakažlivá. Nákazu bakteriálního původu mají obvykle na svědomí bakterie Salmonella nebo Escheria Coli.
Inkubační doba střevní chřipky je velice proměnlivá, pohybuje se od několika hodin zhruba do sedmi dnů. Nejvyšší nakažlivost zaznamenali lékaři během prvních 4 dnů onemocnění, ve stolici však nákaza přetrvává i 10 dní nebo déle.
Příznaky střevní chřipky
Střevní chřipce často předchází výrazná únava, nepříjemný pocit v ústech a celkové nechutenství. Jelikož tato nemoc zasahuje trávicí systém, typickým příznakem gastroenteritidy je průjem. Jedná se o řídkou vodnatou stolici, která se v průběhu dne často opakuje a někdy navíc může obsahovat i krev nebo hlen.
Další projevy:
- Bolesti břicha, křeče žaludku a střev
- Nevolnost a zvracení
- Nadýmání
- Zvýšená teplota
- Bolest svalů, kloubů, hlavy
- Vyčerpání organismu
Jak dlouho trvá střevní chřipka? Příznaky většinou přetrvávají 1‒7 dní, záleží však hlavně na tom, co střevní chřipku způsobilo. Bakteriální infekce je často spojená s velkými bolestmi břicha a horečkami, virové onemocnění doprovází spíše zvracení, rýma i kašel. Zvracení obvykle ustoupí do 48 hodin, průjem může trvat i týden.
Střevní chřipka u dětí
Ačkoliv střevní chřipka u dospělých většinou rychle odezní, u malých dětí často představuje závažný problém. Velký výdej vody ve stolici společně s nízkým příjmem tekutin může totiž vést k dehydrataci a totálnímu vyčerpání organismu. Vždy je proto nutné vyhledat lékaře.
Co se týče akutní střevní chřipky, nejrizikovější skupinu tvoří kojenci. Dehydratace může nastat již během několika hodin od té doby, kdy se objeví první příznaky. V takovém případě je nutná hospitalizace, kdy lékaři kojence neustále kontrolují a aplikují jim výživu nitrožilně.
Léčba střevní chřipky
Ve většině případů si pacient se střevní chřipkou poradí sám a není nutné chodit k lékaři. Stačí pravidelně doplňovat tekutiny, dodržovat klidový režim a speciální dietu. Tělo je totiž vysílené a potřebuje znovu načerpat veškeré chybějící minerály a tekutiny, které pacient ztratil během průjmu a zvracení.
Co při střevní chřipce pomáhá?
- První den vynechte tuhou stravu
- Pijte čaj, vodu nebo minerálky
- Nápoje by měly být spíše chladnější
- Pijte vždy po menších doušcích
- Pomáhají odvary z ostružinového listí, máty nebo meduňky
- Starším dětem můžete podávat rehydratační roztok
Díky speciální dietě oslabený organismus postupně zvládne návrat k běžné stravě. Když se žaludek trochu uklidní, můžete pomalu začít jíst lehce stravitelná jídla. Jedná se například o rýži, dušenou mrkev nebo suché pečivo, později můžete přidat také banány, jablka nebo brambory. Vyhněte se naopak mléčným výrobkům, tučným jídlům a sladkostem.
Střevní chřipka léky
Během léčby pacienti mohou užívat podpůrné přípravky v podobě probiotik a minerálů, které uleví vyčerpanému organismu a opět stabilizují střevní mikroflóru. Existují i volně prodejné léky, jako je například Imodium, Endiaron nebo černé uhlí. Ty ale pomohou pouze v případě, že se jedná o infekční průjem.
Kdy vyhledat lékaře?
Někdy si pacient sám se střevní chřipkou neporadí a je nutné vyhledat odbornou pomoc.
Varovné projevy:
- Tělo jeví příznaky dehydratace
- Zvracení trvá déle než dva dny
- Průjem trvá déle než několik dní
- Ve stolici najdete stopy krve
- Máte velice silné bolesti břicha
- Horečka je vyšší než 38,5 °C
Díky vzorkům stolice, krve a moči, které se posílají na laboratorní vyšetření, lékaři zjistí, co onemocnění zapříčinilo. V případě bakteriální infekce je někdy nutné předepsat antibiotika. Zároveň také platí veškerá režimová opatření stejně jako při virové střevní chřipce, která zahrnují klid, dostatek tekutin a dietu.
Střevní chřipka v těhotenství a při kojení
Když gastroenteritidou onemocní žena v průběhu těhotenství, nejedná se většinou o závažný problém. Tato nemoc je sice vysilující, ale obvykle trvá pouze krátce a miminku by neměla způsobit žádné komplikace. Vždy je lepší poradit se ohledně vhodné léčby s odborníkem, dbát na pitný režim, a ještě více odpočívat.
Stejné je to i v případě, že maminka onemocní v průběhu kojení dítěte. Vhodné je vyhledat lékaře, který vám poradí ohledně léčby. S kojením však určitě není nutné přestávat, kojené děti totiž mají až o polovinu nižší výskyt akutní gastroenteritidy.
Střevní chřipka a prevence
Důležité je především dodržování správných hygienických návyků. Ty zahrnují například tato jednoduchá pravidla:
- Myjte si ruce před jídlem a po toaletě
- Vždy omývejte ovoce a zeleninu i další potraviny
- Nepijte ze stejné lahve nebo sklenice jako ostatní
- Vyhněte se společným ručníkům a hygienickým předmětům
Antibiotika – pomocníci nebo škůdci?
Antibiotika jsou látky, které mají schopnost buď bakterie zabíjet (baktericidní), nebo potlačit jejich růst (bakteriostatické).
Jednoduše řečeno jsou antibiotika všechny léky, které působí na bakterie a pomocí kterých se léčí infekce vyvolávané těmito mikroby. Mechanismy působení antibiotik jsou různé.
Mohou ovlivňovat syntézu buněčné stěny, nebo zasahovat tak, že zabraňují buněčnému dělení.
Často se pro léčbu antibiotiky lékař rozhodne na základě svých vlastních zkušeností. Typické je, že předepíše širokospektrální antibiotikum, které působí na celou řadu různých bakteriálních kmenů.
Někdy, po identifikaci bakteriálního kmene, změní širokospektrální antibiotika za taková, která mají účinek přímo na ty bakterie, které ohrožují naše zdraví.
Při léčbě antibiotiky je velmi důležité udržet stabilní, dostatečně vysoké koncentrace léku v krvi.
V ČEM NÁM ŠKODÍ ANTIBIOTIKA
- Poškození střevní mikroflóry – mikroflóra je po antibiotické léčbě více nebo méně narušena.
- Zvýšená přecitlivělost na určitou látku
- Oslabení imunitního systému – má za následek opakované infekční onemocnění a celkové strádání lidského organismu.
- Únava
- Zažívací potíže
- Bolesti hlavy
- Alergické reakce
- Toxické projevy – postižení krve, sluchu, ledvin, jater, nervového systému.
- Riziko vzniku deformit plodu během těhotenství
- Gynekologické výtoky
V KTERÝCH PŘÍPADECH SE ANTIBIOTIKA NEPODÁVAJÍ
Antibiotika nejsou doporučována při lehkých infekcích, například při rýmě, chřipce apod. V případě, že byste užívali antibiotika i u běžných nemocí, získají baktérie časem odolnost vůči antibiotikům.
ANTIBIOTIKA JAKO NEJČASTĚJI PŘEDEPISOVANÝ LÉK
Prodej antibiotik představuje celosvětově částku kolem 45 miliard dolarů ročně. Kontrolní audity uvádějí, že se dokonce až v 50 – 80% zbytečně předepisují antibiotika.
VEDLEJŠÍ ÚČINKY ANTIBIOTIK
Při a po léčbě antibiotiky nás často zastihnou vedlejší účinky jako je nadýmání, zvracení, zácpa, nevolnost, nechutenství, alergické reakce, bolesti hlavy, ale třeba i gynekologické problémy. Tyto, ale i mnoho dalších příznaků, zná každý z nás, kdo antibiotika někdy užíval.
Je to dané tím, že antibiotika vždy naruší všechnu naši bakteriální mikroflóru, protože nedokáží rozeznat bakterie, které jsou našemu tělu prospěšné od těch, které mu škodí. To vždy vede k oslabení našeho těla, a to i v případě, že si nevšimneme žádných vedlejších účinků.
JAK PODPOŘIT LÉČBU A REKONVALESCENCI PO NEMOCI?
Pokud už budeme nuceni jíst antibiotika, měli bychom na naše prospěšné bakterie pamatovat a chránit je, protože zastávají velmi důležité funkce v našem těle. Posilují různými způsoby imunitu, těsní epitelové stěny, takže do naší do krve nevstupují škodlivé látky, ale mají vliv i na produkci buněk, které bojují proti bakteriím.
V trávicím traktu, jsou zodpovědné za udržování zásadité rovnováhy, čímž brání infekcím a průjmům, ale také snižují hladinu cholesterolu, zlepšují vstřebávání potravy, nebo se účastní syntézy vitamínů B a K. Chceme-li, aby naše dobré bakterie nebyly úplně zničeny, musíme je podpořit například chlorellou, nápojem z mladého ječmene, nebo probiotiky.
JAK NA PROBIOTIKA
Probiotické přípravky jsou ve formě tablet, kapslí, prášku, nebo tekutin. Musíme si ale uvědomit, že na rozdíl od zelených potravin, které jsou vhodné za všech okolností, neexistuje žádné univerzální probiotikum, které by ochránilo celé naše tělo. Právě proto bychom si před použitím probiotik měli prostudovat, k čemu jsou vhodná.
Konzumací probiotických potravinových doplňků posilujete užitečné mikroorganizmy, které na střevní sliznici neustále bojují se škodlivými. Obzvláště důležité je to například po průjmovém onemocnění či antibiotické léčbě. K narušení rovnováhy, přemnožení škodlivých bakterií a poruše imunitních mechanizmů ovšem může vést také špatná životospráva, nedostatek vlákniny ve stravě apod.
Ještě bychom si měli připomenout, že jak probiotické přípravky, tak zelené potraviny bychom měli začít konzumovat nejpozději v den zahájení léčby antibiotiky a to i v případě, že nemáme žádné zjevné vedlejší účinky!
Během nemoci naše tělo ztrácí nejen cenné bakterie, ale také vitamíny. Chceme-li zabránit nutričním nedostatkům, musíme jíst daleko více zelených potravin, zeleniny, ale i ovoce.
Top v našem jídelníčku by se měly stát nápoje z mladého ječmene a čerstvé ovocné a zeleninové šťávy, které poskytují nejlepší dostupné vitamíny a minerály.
Velmi důležitý je i vitamín C, jehož největším zdrojem je chlorella, mladý ječmen, petrželová nať, brokolice, růžičková kapusta a zelí.
S CITRUSY PŘI LÉČBĚ ANTIBIOTIKY OPATRNĚ
Zapamatujme si jednu základní věc! Citrusové plody sice obsahují mnoho vitamínu C, ale také obsahují sloučeniny, které brání vstřebávání antibiotik, takže na citrusové plody a šťávy z nich v průběhu léčby antibiotiky úplně zapomeňme!
Antibiotika bezesporu udělala revoluci v medicíně a zachránila mnoho životů, protože dokáží léčit velké množství nemocí, na které se dříve běžně umíralo. Mějme však na paměti, že dokáží napáchat i mnoho škody, takže se snažme jim co nejvíce vyhýbat a užívat je opravdu v krajním případě.
Při menších zraněních, nebo infekcích můžeme antibiotika plnohodnotně nahradit zelenými potravinami, které jedinečně podporují naši imunitu, navíc dokáží i výborně podpořit léčení otevřených ran, popálenin, nebo jizev, které nám po takových zraněních zůstanou, a na které používáme antibiotické masti.