Anatomie párku – jak poznat dobrý párek, když etikety lžou

Proč jsi zvolila právě tuto destinaci?

Portugalsko pro mě bylo jednou z mála evropských zemí, kterou jsem ještě nenavštívila. Byla jsem ve Španělsku, které se mi strašně líbilo, a lidé říkali, že Španělsko a Portugalsko jsou si dost podobné.

O Erasmu jsem slyšela již dříve od mých spolužáků ještě z liberecké univerzity. Dále samozřejmě i od olomouckých spolužáků, konkrétně od jedné mé liberecké spolužačky, která jako já navázala na olomouckou univerzitu a jela na Erasmus do Portugalska – díky jejímu vyprávění a zážitkům se mi otevřely oči.

Byla jsem v tu dobu trochu zmatená a nevěděla jsem, jestli už jsem připravená na práci, nebo jestli chci ještě studovat. K obojímu mi však chyběla jedna věc – a to komunikace v cizím jazyce.

Samozřejmě nějaké základy jsem měla, ale ze své zkušenosti mohu říct, že to byly opravdu jen základy, které mě mnohokrát limitovaly. Také mě stresovalo a styděla jsem se, když na mě začal mluvit někdo anglicky.

Proto jsem se rozhodla prolomit ledy a prostě jet a zkusit to.

Cítila jsi podporu ze strany zahraničního koordinátora na hostitelské univerzitě?

Nevím, jestli bych to nazvala přímo podporou. Každopádně kdykoli jsem něco potřebovala, šla jsem se osobně zeptat koordinátorky Kelly, která si na mě vždy nějakou tu minutu našla, aby se mi pokusila vše vysvětlit.

Můžeš popsat své zkušenosti s ubytováním a stravováním?

Já osobně jsem bydlela v domě zvaném „House of 10“. Byl to dvoupatrový dům s terasou, ve kterém nás bydlelo deset. Se mnou bydlel jeden Čech, dvě Řekyně, tři Rumuni, dvě Polky a Ital. Z osobní zkušenosti mohu říci, že v tomto směru to bylo skvělé. Bylo nemožné se vyhnout denní komunikaci, což mi určitě pomohlo prolomit svůj stud komunikovat.

Navíc jakýkoliv problém, jakákoliv událost, oslava, party, ale i řešení nepříjemných záležitostí, jako byl třeba nedostatek dřeva nebo to, že tekla jen studená voda… všechno nás ještě víc dalo dohromady.

Žili jsme skutečně jako rodina, nejlepší přátelé, zažili spoustu emočních situací, od radosti k slzám, a vytvořili si přátelství (nebojím se říci, že na celý život).

S tímto soužitím bylo spojené i stravování. Měli jsme jednu velikou kuchyň, což pro mě ze začátku byl trochu problém, protože ne každý si po sobě uklízí věci tak, jak by mi to vyhovovalo.

Později jsme o tom začali mluvit, zvykli si jeden na druhého a začali dělat kompromisy, což si myslím, že byl další přínos do budoucího života. Jinak si každý nakupoval své suroviny, ale většinou jsme dělali často jídla společně, hlavně večeře.

Většinou se každý měsíc vystřídaly večeře všech národností.

Jedinkrát jsem okusila tamní jídelnu / menzu, ale už jsem do ní víckrát nevkročila. Asi ne proto, že by to nebylo dobré (bylo to i vcelku levné, platili jsme asi 3 Eura za polévku, hlavní jídlo, dezert, pití a nějaké ovoce), ale spíše proto, že jsem nebyla zvyklá na tamní druh potravin. Byla jsem v šoku, když mi první den ve školní jídelně na stůl přistála chobotnice.

Teď bych si jí dala s oblibou, protože jsem se jí tam naučila jíst. Stejně jako ryby, které jsem předtím nejedla. Jen ten první dojem udělal svoje.

Jak probíhalo tvé studium?

Zapsala jsem si Adventure Sports, což bylo vlastně horolezectví, ale na začátečnické úrovni, takže pro nás to bylo trochu nudné. Později jsme pochopili, že to musí být základy, protože je to vlastně učení se tomu, jak to správně učit malé děti.

Dalším předmětem byl Orienteering, což byl Orientační běh. Pro mě to byla novinka a to mě donutilo se podívat na nějaké věci před zkouškou (jako například kompasy, azimuty, orientační mapy, vrstevnice a jiné). A tím, že jsem byla v dobré fyzické kondici, dalo se to zvládnout. Mimochodem, profesor byl skvělý.

Dále jsem si zapsala hodiny Handball a Basketball, které se vlastně skládaly z učení se pravidel, a zkoušky probíhaly tak, že jednotlivec si připravil hodinu, kterou pak vedl. Opravoval chyby, chválil. Bylo to určitě užitečné do praxe. V těchto hodinách jsem měla štěstí na opravdu skvělé spolužáky, kteří se mi snažili se vším pomoci a začlenili mě mezi sebe, jako kdybych byla Portugalka.

Jak jsi trávila volný čas? Měla jsi možnost cestovat?

Svůj volný čas jsem trávila především s lidmi z našeho domu. Pokud ne s nimi, tak s již zmíněnými Portugalci z mé třídy. Bylo to dost různorodé – jednou jsme vedli konverzaci o náboženství a historii našich zemí, podruhé jsme se smáli a hráli hry, potřetí jsme zpívali u kytary, nebo jsme jen seděli na terase a pozorovali hvězdy, chodili sportovat… O zážitcích bych mohla vyprávět do nekonečna.

To si člověk musí zažít. Pokud jsem zrovna nebyla s nimi, byla jsem na volejbalovém tréninku. V ČR jsem se dříve věnovala volejbalu a hrála ho na extraligové, poté ligové úrovni. Ve Vila si mě všiml kluk, který volejbal hrál, a ihned mi řekl o trénincích. Díky tomu jsem měla možnost hrát turnaj za univerzitu ve vzdáleném Faro, což pro mě byl další velký úspěch, splněný sen a obrovský zážitek.

Možnost cestovat jsem měla nejen díky volejbalu. Žila jsem na severu ve městě Vila Real, z toho jsem měla možnost vyjet do okolních městeček, jako bylo Guimares, Amarante, Lamego, Peso de Régua, ale samozřejmě jsem navštívila i vzdálenější a větší místa, jako bylo Porto, kde jsme dokonce spali v noci na pláži. Dále Lisabon, Coimbra nebo Leiria.

Jak jsi vyšla se stipendiem?

Já osobně jsem měla nějaké peníze našetřené bokem, do kterých jsem původně nechtěla sahat, ale díky svému cestování a svému životnímu stylu, ve kterém rozhodně nechci rozpočítávat, jestli něco stojí o 3 Euro víc nebo míň, tak jsem si ve finále do svých zásob sáhnout musela. Vyžít se ale samozřejmě dá jen ze stipendia, spousta lidí to tak měla. A kdybych se uskromnila, vyšla bych také. Je to jen o tom, co člověk chce a nechce a za co chce a nechce utrácet. Já si vybrala život a přátele a s nimi trávený volný čas.

Zarazily mě ale ceny v barech a klubech. Nejen že každou středu byla „Ladies night“, kde holky neplatí vstup v žádném z barů a ještě dostanou čtyři nápoje zdarma, ale také ceny panáků, které se pohybovaly okolo 50 centů, nebo piva, které bylo za 1 Euro.

Cítila ses v zemi bezpečně?

Budete mít zájem:  Premenstruační syndrom otráví ženám až osm let života. Není to nutné

Naprosto. Bylo to asi i tím, že jsem se od začátku pohybovala mezi Portugalci a vytvořila si s nimi vazby. Tím, že Vila Real je malé město, tak skoro všude, když jsem někam přišla, tak jsem někoho znala.

Ať už lidi z Erasmu nebo lidi ze školy. Tak jako tak se mi nezdálo nic nebezpečné. Snad možná jen Lisabon, kde vám na každém rohu chtějí prodat drogy.

Toho jsem se ale nezalekla, protože vím, že takto to chodí bohužel i v naší matičce Praze.

Na co by si studenti chystající se do této destinace měli dát pozor?

Rozhodně si dejte pozor, kdo jedete na zimní semestr, že Portugalci nemají doma topení. Což znamená, že já jsem chodívala spát v teplákách, mikině, spacáku a přes sebe ještě deku.

U nás byl problém, že párkrát vyhořela i teplá voda, takže to pro mě bylo spíš utužování imunity.

I když se přiznám, že ze začátku nás tam všechny semlela nějaká chřipka, možná protože jsme na to nebyli zvyklí tak jako Portugalci.

Dostala ses někdy do problémů kvůli odlišné kultuře nebo náboženství?

Dostala jsem se jednou jedinkrát do konfliktu, a to na začátku. Myslím si, že to spíše bylo z důvodu neporozumění. Byl tam kluk z Pákistánu, který tam žije už asi čtyři roky.

Začal si se mnou povídat a já jsem se s ním necítila úplně komfortně, tak jsem z toho chtěla elegantně vybruslit a odejít s úsměvem. Jenže pro něj to bylo spíš pobuřující, takže se mě zeptal, co se mi jako první vybaví, když se řekne Pákistán, a proč se ho bojím.

Tak jsem mu řekla, ať se nezlobí, ale že se mi vybaví teroristé a útoky. To ho samozřejmě urazilo, takže odešel. Potkávala jsem ho i nadále, jak čas plynul, přestala jsem z něj mít strach a začala si s ním normálně povídat.

Tím se vysvětlilo nepochopení se v různých otázkách, ve finále jsme se tomu oba zasmáli a nyní jsme přátelé. Teď už se mi nevybaví teroristé a útoky, teď se mi vybaví jako první on a kebab.

Liší se nějak stereotypní zobrazení země, které známe z médií a pop kultury, od reality?

O Portugalcích se říká, že jsou „always late“ a ano, je tomu tak. Chodí všude pozdě a na vše mají hodně času. Dále se říká, že jsou horká krev, což také potvrdit. Ze začátku jsem měla problém s častým objímáním, polibky na tvář a podobně, postupně jsem si ale zvykla a úplně mě to chytlo za srdce.

  • Dále jsem četla, že Portugalsko je hornaté, se změnami počasí a srážek, to je také pravda.
  • Co považuješ za největší přínos svého studijního pobytu?
  • Jak jsem již zmínila, naučila jsem se nebát se komunikovat s kýmkoliv, kdykoliv a kdekoliv.

Největším přínosem jsou pro mě samozřejmě kontakty. Už teď mám koupenou letenku na 14 dní do Řecka za Řekyněmi.

Už teď vím, že se pojedu podívat za svojí Tureckou kamarádkou a už teď vím, že jsem v Portugalsku a konkrétně ve Vila Real nebyla poprvé, ani naposledy.

Co se školy týče, tak se mi podařilo objevit různé nedostatky portugalských škol – například to, že lidé, kteří s námi mluvili anglicky, znají angličtinu jen z filmů a písniček. Na školách nemají vůbec angličtinu, což mě hodně zarazilo.

Doporučila bys studium v zahraničí i ostatním studentům a proč?

Neváhej a jeď! Nemáš co ztratit, můžeš jen získat a obohatit sám sebe do budoucna. Jak se říká: „Jít do neznáma je lepší než zůstat tam, kde nic není.“

Jak v obchodě poznáte dobrý párek? Poradíme | Žena.cz

Také jste se pokoušeli číst ty umrněné etikety na uzeninách, abyste přišli na to, kolik procent masa se ve vašem oblíbeném párku ukrývá? A teď si představte, že i když se vám to podaří vyluštit, uvedený údaj nemusí odpovídat skutečnosti.

Aktuální výsledky dTestu ukazují, že složení vídeňského párku zdaleka neodpovídá tomu, co bylo deklarované na etiketě. „Měli bychom se řídit svými smysly, zkušenostmi s výrobcem a prodejcem.

Dobrou uzeninu poznáte spíše podle chuti a vůně, než podle složení.

A protože si tento malý hřích dopřejeme občas všichni, přinášíme anatomii dobrého párku,“ říká David Kukla, zakladatel sítě prodejen lokálních potravin Sklizeno.

Barva: Svěží růžová nevěstí nic dobrého

Určitě jste se nejednou zastavila v masně a zlákal vás lahodně vypadající párek. Chtěli jste ten svěží růžový a ne vrásčitou šedivou nožku, která za pultem trčí nejspíš nějaký ten den. Ale dobře vypadající uzenina nemusí být zrovna terno. Svěží růžový párek by vám měl spíše naznačovat, že je nacpaný barvivem.

Stejně tak byste neměli odsuzovat nepravidelné a vrásčité kousky. Jejich tvar i barva je dána typem masa. A je jasné, že telecí, vepřové a hovězí maso vypadat stejně prostě nemůžou. A pokud ano, je něco špatně.

Náš tip: Vyzkoušeli jsme za vás: Čím nahradit maso?

Aby výrobci nalákali zákazníky ke koupi, snaží se pomocí dusitanů výrobky stabilizovat, aby vypadaly tak, jako že právě vylezly z udírny. V případě barvy zdání klame a očima se určitě neřiďte. Nechte si poradit a řiďte se zkušeností s výrobci. Pak třeba dáte šanci i těm zašedlým a vrásčitým párkům, možná vás překvapí jejich skvělá chuť.

Střívko: Nekupujte si igelitovou večeři!

První požitek z párku by měl být pro vás příjemný a nesmíte mít pocit, že jíte igelit. Ať už sáhnete po přírodním nebo průmyslově vyráběném střívku, musí být jemné a nenápadné natolik, že si ho při jídle ani nevšimnete. A už vůbec nesmí přetlouct chuť samotného výrobku.

Budete mít zájem:  Každý druh odšťavňovače dělá jinou šťávu

Pokud se vám na talíř dostane kousek, který v ústech žvýkáte několik minut a se strachem se ho snažíte polknout, raději zbytek vyhoďte nebo z něj tu nepoživatelnou slupku alespoň oloupejte.

Maso: Kolik procent je minimum?

V poslední době do nás všude hustí, abychom si pořádně četli etikety a zjišťovali si množství masa v uzeninách. Že jíme vepřové, hovězí, či kuřecí, bychom výrobcům snad věřit mohli, ale aktuální dTest poukazuje na šílený fakt, že bývá ve složení špatně uvedené množství masa.

Věděli jste, že podle zákona musí být ve vídeňském párku minimálně 55 % masa? V případě, že nám i přesto chcete tvrdit, že máte nějaký druh párku, který je fantastický a procent masa je v něm míň, pak pro vás máme špatnou zprávu, tu jedinečnou masovou chuť dohání výrobci glutamany, takže místo vepřového jíte škrobovou hmotu s umělou příchutí.

Čtěte také: Skrytá sůl: Kde všude nám škodí?

Většinou stačí zapojit rozum a nekupovat párky za 9,90 Kč, kde nám výrobce tvrdí, že obsahují 80 % masa. Vyrobit takový produkt by byl nadlidský výkon nebo ještě lépe sponzorský dar.

Tuk: Vytlačte ho masem!

Tuky zdravé rozhodně nejsou, na tom se určitě shodneme, ale uzeniiny obvykle při dietě nejíme. Takový vídeňský párek může obsahovat až 40 % tuku. Je jasné, že když se nožička při vaření zmenší na polovinu a na vodě plavou mastná oka, narazili jsme právě na ten případ, kdy maso ustoupilo do pozadí kvůli tuku. 

Dětem párky raději nedávejte. Dokonce i 25 % tuku je na lidský organismus, obzvláště ten malý, pořádná nálož a takové množství se v uzenářských výrobcích objevuje poměrně běžně. Řiďte se svou chutí a pamatujte, že čím víc masa ve střívku bude, tím méně tuku se tam vejde.

Nežádoucí vetřelci se najdou vždy

Glutamany, přílišné množství soli, fosfáty, dusičnany a dusitany jsou všechno párkoví vetřelci a mělo by jich být co nejméně.

To, že je párek přesolený, poznáme při prvním ochutnání, ale jak přijít na to, že je použitý glutamát? Výrobky mají podezřele masitou chuť, i když je v nich použito třeba jen 40 % vepřového masa.

 A na závěr tu máme dusitany, které patří mezi povolená ale „sporná“ éčka, ale právě ty mohou za ono kouzlo, že nás dokonale vypadající párek přímo vybízí, abychom ho snědli nejlépe ještě po cestě domů.

Jak často se na vašem jídelníčku objevují párky? Kde je nakupujete, supermarkety či menší řezníci a které jsou podle vás ty nejchutnější? Napište nám v diskuzi pod článkem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

  • 13 věcí, které vás ve vašem domě můžou zabít!
  • Chlamydie. Nejčastější nákaza ze sexu postihne i oči
  • Zázračné amalaki: 10 deka lepší než 15 kilo jablek!

  Video Mohlo by Vás také zajímat: Zavřené školy jsou nesmysl. Ohnisko se dělá z jednoho nakaženého, říká Pecková | Video: Daniela Drtinová, Martin Veselovský

Uzenářské výrobky

Snad největší debata na internetových diskuzí týkající se potravin je o špekáčcích, párcích a salámech. Jedná se o výrobky, u nichž  jejich název již nevypovídá o jejich složení, jak tomu bývávalo dříve. Pokud někde dochází ke snaze dát těmto výrobkům jejich pravý a původní význam, pak se to děje velmi laxně a jen polovičatě. Vezměme si např.

tolik diskutovaný špekáček. Poprvé se objevil  na Zemské jubilejní výstavě v Praze roku 1891. Pravý špekáček podle původní receptury by se měl skládat z 50 % hovězího zadního masa z mladých kusů, z 20 % vepřového výřezu bez kůže a 30 % na kostičky nakrájeného špeku a měl by být kořeněn česnekem, pepřem, případně i trochou muškátového ořechu.

Po roce 1993 se kvalita špekáčků neustále zhoršovala, že se z něj stal prakticky moučný výrobek. Když už situace byla neúnosná, stát vydal v roce 2001 vyhlášku  č. 326/2001 Sb., která předepisuje, že špekáček může obsahovat pouze hovězí, vepřové a telecí maso (ne strojově oddělené), přičemž podíl masa musí být nejméně 40%, obsah tuku maximálně 45 %.

Sice to není to původní, co tu bylo od dob císaře Františka Josefa, ale aspoň něco.

Tento příklad vystihuje dnes prakticky veškeré uzenářské výrobky, které jsou v Česku vyráběny, či dodávány na objednávku obchodních řetězců ze zahraničí. Klasická chuť některých výrobků, které byly pojmem a měly jednotnou recepturu v celém Československu, již zcela vymizela. Masné výrobky začaly být v 90.

letech stále více šizeny sójovými či moučnými náhražkami, velkým množstvím kůží, zahušťovadly s vodou, drůbežími separáty. Situace došla dokonce tak daleko, že diabetici museli být varováni , že většina šunek nejsou masné, nýbrž moučné výrobky, které jsou z hlediska diabetes zdraví škodlivé.

Mnohé takové „šunky“ se skládají až z 50% vody, která je ve výrobku vázána polyfosfáty, a obsahují pouze 7% svalové bílkoviny.

Zde je nutno připomenout upozornění, že polyfosfáty vážou vápník, což je velmi nebezpečné pro malé děti, těhotné ženy, ženy v klimakteriu, osoby s osteoporózou a vůbec pro všechny, včetně vašeho psa! Růžovou barvu takové „šunky“ zajistí dusitanové soli a karmíny (E120), jež zabarvují uzeninu do červena, což budí dojem masa, i když je to třeba jen směs tuku, kůží a rostlinné (sójové, bramborové, pšeničné či hrachové) bílkoviny. 

Jednou z diskutovaných ingrediencí masných výrobků je tzv. drůbeží separát čili strojně oddělené maso (SOM), které se ve velké začalo používat od poloviny 90. let 20. století . Jedná se o složky masa, kůží a kostí jatečně opracovaných těl drůbeže, které vznikají po oddělení kvalitního masa.

Podle zpracování existují dva druhy strojově odděleného masa:
– měkké oddělování: jedná se o oddělování měkkých tkání a kůže od koster vysokým tlakem. Výsledný produkt se používá do výrobků, jakými jsou např. sekaná, hamburgery, nugety, či salámy.

Separát se přidává i do různých masových konzerv, paštik a jiných masných výrobků.

– tvrdé oddělování: zde dochází i k drcení kostí a protlačování přes síto, přičemž kostní drť je oddělena. Vzniká jemná masová pasta, která se skládá z částic menších než 1 mm. Tento druh separátu je používán pro výrobky, které vyžadují tepelnou úpravu.

Kvalitní nemusí být ani masné výrobky, u nichž je deklarován vysoký podíl masa a země původu ČR. Stále větší množství těchto produktů se nevyrábí z kvalitního čerstvého masa z domácích chovů, ale z dováženého  masného odpadu, o jehož skutečném stáří i původu se dá pochybovat.

  Tyto suroviny pro výrobu salámů a párků jsou zařazeny do kategorie neidentifikovatelné odřezky jatečného masa jako jsou například laloky, kůže, tlamy, cáry masa a další víceméně masný odpad.

Budete mít zájem:  Alergie na chlad není výmysl

Další častou dovozní položkou sloužící k výrobě masných a uzenářských výrobků je vepřový tuk a kůže, které jsou všudypřítomné snad ve všech masných výrobcích.  Toto vše je zpracováváno v českých masokombinátech a produkty jsou deklarovány jako české výrobky. Těchto výrobků z dováženého masného odpadu je našich putech je stále více .

Podíl dovozu vepřového masa do ČR vzrostl od roku 2003 z 1,3 miliardy na 6,7 miliard korun v roce 2009, podle celních dokumentů tvoří jateční odřezky jako laloky, kůže, tlamy a cáry masa 45,6 procent z celkového množství.

O Češích se říká, že „jsou na pivu a bůčku.“ Kdo se domnívá, že taková slanina, která se na zákazníky usmívá z pultu v oblíbeném supermarketu, je vyráběna uzením bůčku z prasat s přísadou soli, česneku a příp. koření, ten se může mýlit.

Do tohoto výrobku bývá v mnohých případech vpravována sójová bílkovina, která může tvořit s vodou až třetinu hmotnosti produktu. Na podvod přichází zákazník většinou až po ochutnání doma, protože nikoho v obchodě nenapadne, aby se podíval na složení.

Slanina je přece slanina! Možná, že až se technologie výroby „zdokonalí,“ stane se z bůčku dietní pokrm!  Šizení se nevyhnulo ani uzenému masu, které v některých případech obsahuje méně, než 2/3 masa.

Zbytek tvoří voda, polyfosfáty, sója, sušený krevní prášek, rostlinný tuk a další šmakulády na obarvení a dochucení. Úplně největší humus bývají uzené rolky, které obsahují i méně, než polovinu uzeného masa, jedná se spíše o přehlídku náhražek a éček. 

Specialitkou našich „masokombinátů“ je tzv.  výrobní salám, což bývá většinou směs strojně odděleného drůbežího či v lepším případě vepřového masa, voda, vepřové sádlo a kůže, bramborový škrob, sojová bílkovina, sůl a éčka.

Tato „pochoutka“ se stává součástí jiných výrobků, jako jsou různé druhy salátů (pařížský, vlašský, kempinkový, pikantní atd.), „šunková“ pizza, apod. Dnes v Česku prakticky nelze sehnat některý z těchto a dalších salátů, v němž by se nacházel normální salám vyrobený pouze z masa.

O kvalitním vlašáku či pařížáku, který dříve narození konzumovali jako studenti v mléčných barech, si dnes můžeme nechat jen zdát!

  • Zdroje a doporučené odkazy:
  • – Je libo šunčičku?
  • – Kde je maso?
  • – Opečeme si separát
  • – Nejen alkohol, i salámy mohou být falešné
  • – Z čeho se skládaji masné výrobky (pdf)
  • – Zvykáme si na amarouny
  • – Chemie v jídle – „kuřecí párky“ z vepřového masa a kůží
  • – Mýtus rozemletých kostí
  • – Polovinu vepřového masa z dovozu tvoří masný odpad
  • – Takovej páreček z Makra
  • – Co vlastně jíme? Salámy
  • – TEST: Obaly na potravinách lžou

– Jak zlevnit špekáčky? Místo masa dáte škrob!

  1. – Záhada věčné uzeniny
  2. – Dovoz nekvalitních potravin do Česka roste
  3. – Špekáček není buřt. A někdy ani špekáček
  4. – Je až zarážející, kolik škodlivin u nás obsahují uzeniny
  5. – Masný odpad v paštikách
  6. – Čtvrtina špekáčků dostala na ohni pětku, bylo v nich málo masa
  7. – Jíme zdravě – Tuhosz camping salát
  8. – U potravin rozhoduje cena. Lidé na sobě šetří
  9. – Špekáček není buřt. A někdy ani špekáček
  10. – Dioxinový skandál v Německu
  11. – Řezník vysvětluje rozdíl mezi poctivým špekáčkem a tím ze supermarketu
  12. – Sledujete obsah masa v uzeninách?
  13. – Růžovou šunku „dělá“ chemie
  14. – Masný výrobek bez masa
  15. – Špekáček Majolka
  16. – Paštiky bez pravidel
  17. – Vědci trénují umělé maso. Klobásy z laboratoře budou už příští rok
  18. – „Imitované“ špekáčky a další gastronomická zvěrstva
  19. – Některé šunky moc masa neviděly
  20. – Mýty o potravinách – maso v masných výrobcích (video)
  21. – Vysočina není vysočina, 5 z 10 salámů nevyhovělo
  22. – Salám Vysočina obsahoval kostní drť
  23. – Proč šunka není šunka?
  24. – Drůbeží separát
  25. – Opečeme si separát
  26. – Polské uzeniny jsou plné posypové soli!
  27. – Kvalitní uzeniny prostě nemohou být levné
  28. – Párek, který neobsahuje maso? Klidně
  29. – Domácí experiment – výroba nugettů ze separátu (video)
  30. – Kuřecí nuggety – separát (video)
  31. – Špekáčková vyhláška garantuje podíl masa. Ale jen v českých uzeninách
  32. – Peklo na talíři: Rozborka utopence (video)
  33. – Peklo na talíři: Rozbor dětské paštiky (video)
  34. – Většina českých uzenin je tragédie, říká vyhlášený pražský uzenář
  35. – Peklo na talíři: Co to je „výrobní salám“ (video)
  36. – Smutný osud salámu Vysočina
  37. – Peklo na talíři: Buřty a špekáčky
  38. – Nejméně masa obsahují ty nejoblíbenější paštiky – játrové
  39. – Jemné párky – původní receptura (ČSN 57 6099) 
  40. – Gothajský salám – původní receptura (ČSN 57 6099)
  41. – Salám Junior – původní receptura (ČSN 57 6099) 
  42. – Slovenský salám – původní receptura (ČSN 57 6099)
  43. – Specialita: Uzené z vody
  44. – Český špekáček čekají další změny
  45. – Masokombináty nastavují uzené práškem ze sušené krve, zjistil test
  46. – Kvalita vysočiny klesá, ukázal test. Obchodníci příliš tlačí cenu dolů
  47. – A DOST! Párky vídeňské (video)
  48. – Anatomie párku – jak poznat dobrý párek, když etikety lžou
  49. – Test grilovacích klobásek: Kupujte maso, ne éčka!

– Ne-maso tvoří základ pětiny uzenin u nás. Proč separát není tak úplně maso?

– Test paštik: Myslíte si, že je v nich maso? Omyl!

  • – Polovina poličanů na trhu je ošizených, zjistil test salámů
  • – A DOST! Hodně ošizené poličany (video)
  • – A DOST! Šunky – málo masa, hodně soli (video)
  • – A DOST! Anglická slanina speciál (video)

– Jídlo s.r.o. : Šunka – pytle s éčky (video)

– Jídlo s.r.o.: Šunka – chaos na etiketách (video)

– Velký test špekáčků. Jde skutečně o balenou chemii?

– Je libo dobrý špekáček? Nesplňují však dřívější normy

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *