1.3.2020
Jako každá fobie i ta ze zvířat čili zoofobie je velmi nepříjemnou záležitostí. Chorobný strach ze zvířat se projevuje u každého jinak. Někomu stačí pouhá přítomnost zvířete nebo pohled na něj a začnou se u něj projevovat nepříjemné stavy jako úzkost nebo strach.
Někomu může vadit i samotný dotyk a může začít panikařit. Zoofobie se rozděluje na konkrétní druhy fobií a někdy mohou lidé trpět i kombinacemi více druhů fobií.
Pokud se strach ze zvířat prohlubuje, může dojít k intenzivní fobii, se kterou je dobré se svěřit a vyhledat odbornou pomoc.
Fobie ze zvířat -zoofobie nám dokáže znepříjemňovat život (Zdroj: Depositphotos)
Jak vlastně vznikne zoofobie?
Fobie ze zvířat neboli zoofobie ve většině případů vzniká už v raném dětství a méně často nějakým traumatický zážitkem v dospělosti. Pokud dítě v dětství pokouše pes nebo bodne vosa může se těchto zvířat bát.
Někdy stačí, že bylo dítě svědkem, jak na někoho jiného zvíře zaútočilo a někdy vznikne zoofobie zprostředkovaně, jako je tomu například u strachu z netopýrů, kdy se často dozvídáme o těchto zvířatech nepravdivé informace. Někdo je předurčen k zoofobii svou vrozenou dispozicí sklonem k úzkosti.
Člověk trpící fobií je postižen nejen psychickými příznaky jako je ztráta kontroly nad sebou samým, strachu ze zešílení, ztráty vědomí nebo smrti. Ale také tělesnými příznaky jako třeba bušení srdce, chvění, třes, zrychlený puls, pocení, návaly horka nebo chladu, sucho v ústech, ztížené dýchání, neklid, svírání žaludku, závratě, pocity mravenčení nebo znecitlivění.
Chorobný strach ze zvířat je velmi nepříjemný (Zdroj: Depositphotos)
Arachnofobie
Arachnos je latinský název pro pavouka. Pavouci jsou často nebezpeční a z tohoto důvodu k nim máme přirozený odstup. Chorobný strach z pavouků často dědíme po rodičích. Pokud se matka bojí pavouků, snadno přenese tento strach a odpor i na své dítě.
Po spatření pavouka se dotyčný často zaměří na jeho přítomnost a nespustí z něj oči, případně reaguje ne jeho pohyb. Obvykle pavouka nedokáže z místa vyhnat, sebrat ho rukavicí a vyhodit ani jinak zneškodnit.
Často volá své okolí o pomoc a pokud se nedovolá, může pro něj přítomnost pavouka znamenat i bezesnou noc.
Arachnofobie -chorobný strach z pavouků, člověk trpící arachnofobii pavouka do ruky nevezme (Zdroj: Depositphotos)
Ofidiofobie
Ofidios je latinský název pro hada. Ofidiofobií trpí více ženy než muži. Při této fobii se dostavují nepříjemné pocity úzkosti nebo paniky už při zhlédnutí filmu anebo fotografie s hadem.
Mnohdy se hadů štítíme a jsou nám odporní, protože máme milnou představu, že mají slizkou kůži.
Tento mýtus je ale nepravdivý, hadi mají jemnou a mnohdy hebkou kůži a dokonce nejsou ani studení, jak se často traduje, ale mají běžnou tělesnou teplotu.
Chorobný strach z hadů je častou fobii (Zdroj: Depositphotos)
Musofobie
Latinsky myš je mus. Musofobie je chorobný strach z myší, potkanů nebo krys. Velmi často postihuje ženy, které při pohledu na ně často vyskakují na stůl, lezou na skříně a mnohdy i omdlévají. Pokud ovšem myš není nakažena vzteklinou, dívá se na člověka pouze z přiroezné zvědavosti, skutečně není krvelačná.
Žena, trpící chorobným strachem z myší (Zdroj: Depositphotos) 
Ovšem tato myš vám rozhodně neublíží (Zdroj: Depositphotos)
Lupinofoibe
Latinsky lupus je vlk. Lupinofobie je chorobný strach z vlků, který může vzniknout v dětství čtením velmi známých pohádek jakými je Červená Karkulka nebo pohádka O třech prasátkách.
Pravděpodobnost, že by vás vlk napadl je menčí než fakt, že vás zasáhne meteoirit.
Navzdory všem povídačkám a rádoby odborným diskuzím na internetu vlk je a zůstává velmi plachým zvířetem, které na člověka přirozeně neútočí.
Pokud jsme svědky napadení psem, můžeme trpět kynofobií – chorobného strachu ze psů (Zdroj: Depositphotos)
Dorafobie
Dora je latinský výraz pro kůži nebo kožešinu. Lidé trpící dorafobií mají nepříčetný strach z doteku zvířecí kůže nebo kožešiny.
Muž se štítí sáhnout na kožešinu zvířete kvůli fobii (Zdroj: Depositphotos)
Akarofobie
Akaro je latinsky hmyz. Lidé trpící touto fobii se bojí hmyzího bodnutí a často mají strach z i z ostrých předmětů nebo při odběru krve. Tato fobie mnohdy jde ruku v ruce s alergií na hmyzí píchnutí.
Vosy jsou ovšem zákeřné potvůrky, fobie z nich často provází i alergie na bodnutí (Zdroj: Depositphotos)
Chiroptofobie
Chiroptos je latinský název pro netopýra. Fobie z netopýrů vzniká často z různých pověr a mýtů. Netopýr má zvláštní sonar, kterým překonává překážky, v žádném případě se nám tedy nezamotá do vlasů. Ani se nám nezakousne jako upír do krku a nebude nám sát po nocích krev. Netopýři se často živí jen nektarem nebo drobným hmyzem.
Fobie z netopýrů často vzniká zprostředkovaně (Zdroj: Depositphotos)
Zvláštní druhy zoofobií
Mezi další zoofobie patří strach z ptáků – ornitofobie, z mravenců – myrmekofobie, z termitů nebo dřevokazného hmyzu – isopterofobie, z ryb – ichtifoibie, z brouků – entomofobie, z červů – vermifobie, z koček – ailurofobie nebo z vos – sfeksofobie.
Člověk, trpící některou ze zoofobií může vyhledat odbornou pomoc psychologa nebo psychiatra a prostřednictvím vhodné léčby, která je dlouhodobá, se dají zmírnit nebo dokonce odstranit nejakutnější příznaky.
Víte, jak máte zlikvidovat vosí hnízdo u domu?
Kynofobie: Hrůzu naženou i malí psi. Strach ze psů vzniká nejčastěji v dětství
23. 08. 2017 Přečteno: 2969x
Psi bývají mezi lidmi oblíbeni pro svou věrnost a odvahu. Ne nadarmo se říká, že pes je nejlepším přítelem člověka. Chovatelé na ně nedají dopustit, z médií se dozvídáme příběhy o tom, jak psi zachraňují lidské životy. Přesto existují lidé, kteří se jim vyhýbají. Mají totiž chorobný strach ze psů. Tento druh fobie se nazývá kynofobie, projevuje se až panickou hrůzou z těchto zvířat a mnohdy lidem značně komplikuje život.
Kynofobie je složena ze dvou řeckých slov: kyón (pes) a phobia (chorobná obava). Někdy může být kynofobie tak silná, že člověku téměř znemožňuje vycházet z domu.
Tato panická hrůza může vzniknout zcela náhodou, po nepříjemném zážitku se psem. Ten se pak často celoživotně podepíše na vztahu dotyčného člověka ke psům.
Někdy může jít o skutečně agresívní zvíře, které zaútočí bez zjevného důvodu. Jindy jde vlastně o nedorozumění.
Kořeny mívá kynofobie totiž často již v dětství. Dítě si hraje se psem, kterého zná a nechtěně mu způsobí bolest. Pes se ožene, aniž by to myslel ve zlém. Ale vysvětlujte to malému dítěti, které do té doby považovalo psíka za svého největšího kamaráda!
Příčiny vzniku kynofobie
Někdy jsou kynofobií postiženi až dospělí lidé, kteří předtím proti psům nic neměli. Jako příklad můžeme uvést třeba poštovní doručovatele. Ti bývají často pokousáni psem, který vyběhne z bytu a považuje je za nevítanou návštěvu.
V dnešní době se setkáváme i s případy, kdy volně pobíhající pes zničeho nic zaútočí na kolemjdoucí. Ti si potom samozřejmě odnášejí doživotní trauma, kvůli kterému ztrácí ke psům důvěru.
V dospělosti však zoofobie (strach ze zvířat), mezi které kynofobie patří, vznikají mnohem méně často, než v dětství.
Někdy přichází chorobný strach ze psů, aniž by byl vyprovokován negativním zážitkem. Jestliže dítě nevyrůstá v domácnosti se psem, pak ho někdy první setkání může opravdu vyděsit. Hlavně, pokud jde o velkého psa. Obr se chce přátelit, víc si dítěte všímá a projevuje mu náklonnost – a po takovém šoku je často na strach ze psů zaděláno. A leckdy opravdu doživotně.
NÁŠ TIP:
Více o fobiích se dočtete v článku Fobie na Academy Spektrum zdraví
Strach ze psů jako následek působení okolí
Kynofobie může vzniknout i bez přímé zkušenosti. Dítě jako tvor vnímavý může být svědkem, jak na někoho pes zaútočil. A to jak v realitě, tak třeba v televizi. Může se s něčím podobným setkat v televizní reportáži, ve filmu anebo knize.
Existuje ještě další cesta, jak lze celoživotní iracionální strach ze psů získat. V rodinách se mohou tradovat historky, které popisují, jak příbuzného zle pokousal pes.
Úzkostliví rodiče nebo prarodiče mohou v dítěti fobii vyvolat, aniž by si toho byli vědomi. Stačí, aby mu neustále opakovali, jak je pes nebezpečný. Mnoho lidí si však nedokáže vzpomenout, kde vlastně vzala jejich kynofobie původ a kdy začala.
Někdy to bývá přičítáno vrozeným dispozicím, například sklonem k neurózám či úzkostem. Fobie také vznikají u pacientů, kteří trpí odlišným cévním zásobením některých oblastí mozku.
Začarovaný kruh, ze kterého není cesta ven
Jsou dva základní druhy lidí, které kynofobie pronásleduje. Jedni psy nemohou lidově řečeno ani cítit a udělají vše možné pro to, aby se s nimi nesetkali.
Druhá skupina proti psům nic podstatného nemá, uznává, že jejich strach ze psů je iracionální a vlastně se jim psi líbí.
Jen nedokážou překonat bariéru, která je od toho, aby se s nimi stali přáteli, odděluje. A tou je právě jejich fobie.
Svým způsobem je pro lidi trpící kynofobií vše jakýsi začarovaný kruh. Mají strach ze psů a psi je nemají rádi. Proč? Je to jednoduché.
Při setkání se psem zvířata vycítí jejich strach a ten u nich spouští adekvátní reakci. Adekvátní v nich a pro ně. Ne pro lidi, kteří se jich bojí.
Ti naopak nabývají přesvědčení, že psi jsou opravdu strašná zvířata a strach i nechuť k těmto tvorům v nich jenom narůstá.
U kynofobie na velikosti psa nezáleží
Záchvat panické hrůzy se přitom nemusí vyskytnout pouze v přítomnosti zvířete. Stačí, aby člověk s kynofobií viděl psa v televizi, na fotografii, slyšel v dálce zaštěkat anebo na něj pomyslel.
Na velikosti psa přitom vůbec nezáleží. Hrůzu nažene čivava stejně, jako brazilská fila. Ataka strachu trvá pouze po dobu hrozícího nebezpečí. Intenzita bývá různá.
Může se projevit lehkým neklidem stejně, jako prožitkem obrovského strachu.
Lidé s těžkou kynofobií se během takového záchvatu paniky mnohdy obávají o svůj život.
Projevuje se to například zrychleným tepem, pocením, suchem v ústech, třesem, panikou a strachem, obtížným dýcháním, nevolností, točením hlavy, někdy i pocitem ztuhnutí.
Tento stav trvá pouze po dobu hrozícího nebezpečí. Úzkost však může být přítomná nejenom při vystavení se konkrétní situaci, ale také tehdy, pokud je podobná situace očekávána.
Léčba kynofobie. Existuje vůbec?
Léčba kynofobie stejně, jako jiných zoofobií, kam tato fobie spadá, spočívá především v psychoterapii. Někdy se jako její součást používá postupná expozice (vystavení) objektu nebo situaci, která vyvolává strach. Při obzvláště těžkých formách kynofobie je třeba využít také medikamentózní léčbu.
Skutečně chcete smazat komentář?
Ve chvíli, kdy nám není zrovna do smíchu, hledáme různé cesty a terapie, které nám pomohou nepoddat se špatným náladám. Dramaterapie, muzikoterapie, arteterapie – to vše nám může být velmi k užitku. Zažeňte dep… Pláč je přirozenou reakcí organismu. Dochází k němu zejména při zvýšené emoční zátěži. Slzy se však mohou vyskytnout i v případě, že byl dotyčný vystavený nějakému silnému alergenu, či chemické látce. Vědci dok… A jak se zbavit stresu? V dnešní době jsou na nás kladeny čím dál tím větší nároky. A nejde jen o zaměstnance nebo vysoce postavené manažery. Ale… Mezi základní příčiny, které mohou vést k tomu, že má dotyčný nízké sebevědomí můžeme zařadit: Způsob výchovy a přebírání vzorců chování: nízké… Arogance není ve společnosti oblíbená. Neexistuje mnoho lidí, kteří by arogantní chování druhých kvitovali. Samotné slovo pochází z latiny a vyjadřuje něco jako egocentrismus. Jedinci tohoto ražení si navenek a… Čas odpuštění a obnovení kontaktů s blízkými lidmi může nastat právě kolem Vánoc. V období adventu se mnoho lidí pohrouží do svých myšlenek, vzpomínek a často zabrousí i do bolestnějších vod, které se týkají ro… Závislost na matce v dospělosti není překvapivě problémem ojedinělým. Potýká se s ním čím dál více mladých lidí v produktivním věku. A rozhodně se nejedná typicky jen o muže, takzvané „mamánky“. Na rodičích moh… V momentu, kdy váš hlučný soused nebude dodržovat noční klid (od 22:00 do 6:00), máte právo přivolat policii. Jedná se o přestupek, za který může být… Chtělo by se říct, že káva, káva, káva, káva, a ještě jednou káva, avšak i ta má své limity. Navíc, při nadměrném užívání i tento lahodný mok se stává více jedem než „lékem“, jak by řekl Paracelsus. Pozornost l… Paměť zlobí snad každého. A znáte to – čím jsme starší, tím horší to je. Není na tom však nic neobvyklého. Paměť trápí už většinu lidí středního věku. Pokud je to v normě, nemusíme se ničeho obávat, přesto ale … Paměť je pro lidi velice důležitá. Tvoří totiž životní příběhy. Vše začíná již v útlém dětství, kdy se učíme základním návykům. Dí… Mezi nejčastější funkce mozku, které chceme udržovat v kondici jsou paměť (krátkodobá i dlouhodobá), schopnost učit se a udržet pozornost. Prvním… Vztek je emoce, kterou zná snad každý. Ne vždy jde totiž vše podle plánu a mohou nastat okamžiky, které vás prostě vyvedou z míry. Jak se říká: „Jste přeci jen člověk.“ Nebo ne? Většinou se hněváme na sebe, kdy… Bojíte se pavouků, hadů nebo výšek? To jsou zcela běžné fobie mnoha lidí. Ale co třeba takový strach z knoflíků, vyder nebo ztráty… Aviofobie je kvalifikovaná jako psychická porucha, jejíž hlavní příčinou je strach z létání. I když je létání letadlem považované … Závislost na nakupování nemusí být odhalena hned. Do obchodů zavítáte zprvu je zřídka kdy, později však máte čím dál větší nutkání nakupovat ve velkém. A častokrát si koupíte i věci, které vlastně nepotřebujete… Zbytečně jim neškodit. Zařadit do jídelníčku něco z toho, co jim nadmíru chutná: alespoň 1 x denně! Psychika a zdravá střeva: Jak to funguje?
… Bylinky a rostliny uleví od bolesti, nervozity nebo úzkosti. Teplý bylinný čaj vás příjemně zahřeje a přiměje zvolnit a relaxovat. Při užívání… Hořčík je důležitý pro více jak 300 procesů v lidském těle. Potřebuje ho každá buňka. Důležitý je obzvláště pro kosti, zuby, svaly a nervové… Jak tedy připravit kombuchu z pohodlí vašeho domova? Na 2 litry budete potřebovat dva litry vody, 150 gramů cukru, 8 gramů čaje a… Ticho léčí, o tom nelze pochybovat. Kde ho ale v hektické době plné neustálých stimulů hledat? Leckdy jej nemůžeme dohnat ani ve volné přírodě, kde se pohybuje čím dál více dalších lidí. Naskýtá se tu však jedn… Smích léčí, říká se. A možná je na tom hodně pravdy. Je až překvapivé, že pohroma, která zachvátila planetu se zaměřuje právě na dýchání a plíce, tedy symbol naší radosti a svobody. Nenechte se obrat o prostřed… Ranní meditace vás dokáže na počátku dne pozitivně naladit. Díky ní můžete zvládnout daleko více činností než obvykle. Vaše mysl se zharmonizuje a posílí. Jen tak něco vás tedy nerozhází. Pravidelné meditování … Relaxace nebo meditace? Jak se dostat do pohody? Každý z nás potřebuje tu a tam pořádně vypnout a odpočinout. Pokud to neděláme, pak se může objevit nedostatek energie, poruchy se spánkem či nízká odolnost vůči…
Zoofobie – Wikipedie
Zvířata
Zoofobie je panický strach ze zvířat – a to buď ze všech zvířat, nebo z konkrétního zvířete[1]. Jedná se o nejčastější druh fobie. Vyskytuje se častěji u žen než u mužů[2]. U postiženého vede strach ze zvířete až k mohutnému stresu a k celkově vyhýbavému chování[2].
Popis
Je normální se bát hada, agresivního psa či se štítit pavouka[3]. U zoofobie je ale tento strach iracionální – kynofobik se psa bojí ať je pes klidný nebo agresivní, ať má náhubek a vodítko či nikoliv.
Arachnofobik se bojí pavouka i když není jedovatý. U každého druhu zoofobie může postižený panikařit už jen z pohledu na fotografii zvířete.
Dotyčný si uvědomuje nesmyslnost těchto pocitů, ale nedokáže to ovládnout[4].
Příčiny
Existují různé příčiny tohoto onemocnění. Může se jednat o vrozený strach, strach způsobený nepříjemným zážitkem[3], dotyčný byl svědkem napadení nebo o tom slyšel.
Příznaky
Záchvat je vyvolán v přítomnosti zvířete, může se vyskytnout i když zoofobik vidí zvíře v televizi, na fotografii, či při pomyšlení na zvíře. Při záchvatu fobie se u dotyčného vyskytují tyto příznaky[1][3][4]:
- nervozita
- panika, záchvat úzkosti
- strach ze smrti
- touha uniknout
- dušnost, potíže s dýcháním
- sucho v ústech
- zrychlený tep
- pocení
- pocit na zvracení
- třes
- ztuhnutí, neschopnost mluvit
Fobie z určitých zvířat
| akarofobie | z roztočů | |
| agrizoofobie | z divokých zvířat | |
| ailurofobie | z koček | |
| alektorofobie | ze slepic | |
| apifobie | ze včel | |
| arachnofobie | z pavouků | |
| batrachofobie | z obojživelníků | |
| bufonofobie | z ropuch | |
| entomofobie | z hmyzu | |
| ekvinofobie | z koní | |
| herpetofobie | z plazů | |
| helmintofobie | z červů | |
| chiroptofobie | z netopýrů | |
| ichtyofobie | z ryb | |
| kynofobie | ze psů | |
| lutrafobie | z vyder | |
| musofobie | z myší | |
| ofidiofobie | z hadů | |
| ornitofobie | z ptáků jakéhokoliv druhu | |
| parazitofobie | z parazitů | |
| peristerofobie | z holubů | |
| ranidafobie | z žab | |
| selachofobie | z ozubených paryb | |
| vermifobie | z červů a střevních parazitů | |
| zemmifobie | z velikých hlodavců | |
| lupinofobie | z vlků |
Odkazy
Související stránky
Seznam fobií
Reference
- ↑ a b http://www.wisegeek.com/what-is-zoophobia.htm
- ↑ a b http://www.zvirecikuriozity.estranky.cz/clanky/zoofobie.html
- ↑ a b c http://www.allaboutcounseling.com/library/zoophobia/
- ↑ a b Archivovaná kopie. www.phobia-fear-release.com [online]. [cit. 2012-01-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-19.
Externí odkazy
https://web.archive.org/web/20090809102606/http://constricted.pise.cz/94408-druhy-strachu-nebo-vedecky-fobie.html
http://jung.sneznik.cz/forum/read.php?3,19089
http://ivet-k.blog.cz/0703/druhy-fobie
http://naposledy.blog.cz/0901/druhy-fobii
http://wisegeek.com/how-common-is-a-fear-of-animals.htm
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zoofobie&oldid=17373769“
S epidemií může vzniknout fobie z fyzického kontaktu
Ilustrační foto – Žena v roušce prochází v Římě kolem nástěnné malby animovaných postaviček Toma a Jerryho, kresba připomíná povinnost dodržovat metrové odstupy (snímek z 15. května 2020). ČTK/AP/Alfredo Falcone
Paříž – Od začátku epidemie covidu-19 si někteří lidé vzali doporučení dodržovat vzdálenost mezi osobami příliš k srdci, až se u nich rozvinula posvátná hrůza z polibku, ze stisku ruky či z jiného fyzického kontaktu. Píše o tom francouzský deník Le Figaro.
V posledních týdnech žije třicetiletá počítačová expertka Marine podle svých slov jako želva. Jakmile se k ní někdo cizí přiblíží na ulici nebo v obchodě, stáhnou se jí automaticky ruce a hlava, jako by se chtěla skrýt ve svém krunýři.
Od té doby, co se v našich životech usídlil koronavirus, nesnese Marine, která je jinak společenská, žádný fyzický kontakt. Stačí objetí, pohlazení nebo pouhý stisk ruky, aby ji to vykolejilo.
„Jestliže se mě někdo dotkne, dokonce i někdo blízký, cítím se jako v pasti, jako bych se dusila,“ říká.
Této reakci se říká haptefobie, čili chorobný strach z tělesného doteku. Čtyřiatřicetiletá Sarah se změnila od doby, co se podnik, kde pracovala, v březnu zavřel. Nejprve všechno přehnaně dezinfikovala. „Zmocňoval se mě panický strach z nákazy, a jak jsem se vrátila domů, už jsem nechtěla vyjít a nikoho vidět,“ svěřuje se.
Takové chování je podle sociálního psychologa Sylvaina Delouvéa legitimní.
„Vláda zdůrazňovala skutečnost, že nemáme žádnou očkovací látku a že jediným způsobem, jak zabránit šíření nákazy, je dodržovat bezpečnostní opatření. Tak jsme si spojili dotek s hrozbou,“ uvádí.
„Proti HIV se chráníme prezervativem, proti těhotenství pilulkou, ale tyto znalosti těla jsou tváří v tvář covidu-19 k ničemu,“ doplňuje filozof Bernard Andrieu.
Jakmile se začala bezpečnostní opatření rozvolňovat, odchází Sarah z domova klidnější, ale opatrná. „Vyhnu se, když někoho potkám, dávám si pozor, když mi pokladní podává účet, abych se nedotkla jejích prstů,“ uvádí.
V jiných situacích se jí zmocňuje panika. „Když stojím ve frontě, kde lidé nerespektují rozestupy a přiblíží se ke mně, zmocňuje se mě klaustrofobie,“ upřesňuje.
Tu si Sarah prožila už v mládí, takže ví, jak se zklidnit, a okamžitě jde pryč.
„Někteří lidé jsou citlivější, protože se v minulosti setkali s nějakou chorobou nebo s úmrtím blízké osoby. Současná situace prohlubuje hypochondrii, obsedantní myšlenky o nákaze či sociální fobii,“ říká psychiatr Antoine Pellissolo.
Marine nedokázala překročit práh domova pro seniory, kde žije její dědeček. „Pravidelně mu telefonuji, ale nejsem schopná ho navštívit. Mám strach, že nakazím jeho nebo sebe. Tím spíše, že jeho soused z vedlejšího pokoje zemřel na covid-19,“ vysvětluje.
Haptefobie vede k úzkostem u některých lidí, pro jiné je užitečná. Například Dharma je ráda, že se už nemusí s nikým líbat. „Dlouho mě považovali za mimozemšťanku, protože jsem tento rituál odmítala. Upřímně řečeno je nechutné objímat se se starými pány, které neznám,“ uvádí.
„Haptefobie možná znamená konec fyzického kontaktu, nikoli však sociální vazby. V době karantény byly vztahy udržovány prostřednictvím internetu. Naše společnost znovu zavádí tabu kontaktu, a abychom nahradili tento fyzický nedostatek, rozvinuli jsme virtuální dotek pomocí videokonferencí a práce z domova,“ říká Bernard Andrieu.
Ti nejustrašenější si udrží své návyky i po epidemii, ale vznikne i opačný efekt: někteří budou vyhledávat riziko pro riziko samé. Marine čeká na očkovací látku proti covidu-19, aby se své fobie zbavila. „Dají mi injekci a já ze všech sil obejmu dědečka a dokonce i jeho ošetřovatelku,“ říká.
Francie společnost koronavirus
- Autor: ČTK
Separační úzkost u psa – jak ji léčit?
Čím dál častějšími problémy bývá například likvidování zařízení bytu osamělého psa v domácnosti, nadměrné štěkání a různé hlasové projevy psa, které obtěžují okolí nebo separační úzkost.
Výše zmíněné projevy mohou být následkem separační úzkosti, ale i rozmazlenosti, nevychovanosti, nebo získané dovednosti za určitým účelem. U prvních dvou projevů pomůže jen převýchova psa, u separační úzkosti nám mohou pomoci léky či preparáty na zklidnění psa.
My se budeme v tomto článku věnovat těm nežádoucím projevům chování, které jsou způsobeny špatnou funkcí nervové soustavy, a to konkrétně separační úzkostí.
Separační úzkost
Separační úzkost vzniká na základě ochranného pudu – nepřiměřená obranná reakce organismu, selhávání nervové soustavy nebo přílišná reakce nervové soustavy.
Není řízena vědomým myšlením psa. Nejedná se o nudění psa apod., je to patologický strach – fobie.
Toto je třeba si uvědomit a oddělovat tak separační úzkost od ostatních problémových chování osamoceného psa.
Znečišťování (kálení, močení) je ve většině případech projevem i třeba malé separační úzkosti jedná-li se o znečišťování v krátké době po zanechání pejska o samotě. Při dlouhém pobytu v bytě a následném znečistění bytu se může už jednat o nudu psa a „truc“.
Projevy separační úzkosti:
- nervozita, třes
- rozšířené zornice oka
- vyšší plynatost
- neklidná chůze (chůze naprázdno)
- nadměrné lízání a drbání
- kálení či močení v bytě v krátké době po odchodu majitele
- hlasové projevy (většinou zoufalé) – kňučení, hysterický štěkot, vytí
- hysterické pobíhání psa po bytě, zahradě, kotci
- snaha překonat dveře, okna, ničení těchto překážek
- snaha dostat se z uzavřeného prostoru, nebo naopak zalézání do tmavých koutů
Při separační úzkosti pes cíleně neničí ostatní věci, které mu nebrání v útěku, maximálně je zničí při snaze překonat strach hledáním náhradního podnětu – stejné, jako když si člověk okusuje nehty, je-li nervózní.
Separační úzkost může vzniknout nejen v bytě, ale i v kotci nebo na zahradě. Separační úzkost je totiž strach z odloučení, nepřiměřený pud, který pes sám ovlivnit neumí. Také se může jednat o strachovou reakci vyvolanou špatnou zkušeností v takovém či podobném prostředí.
Pes, který se projevuje separační úzkostí, se opravdu bojí a skutečně trpí. Pro takového psa je strašné další uzavření do menšího prostoru (klece), ve kterém se cítí ještě více omezen, nebyl-li na tento prostor zvyklý, a necítí-li se v něm bezpečně.
Pes, který je nucen prožívat tyto stavy strachu může onemocnět, v extrémních případech i uhynout (GAS).
Jak separační úzkost řešit?
Na trhu se naštěstí objevily preparáty – v tomto případě vlastně už skoro léky, které jsou schopny působit na procesy v těle – chemické a hormonální, a mohou psa dlouhodobě zklidnit.
Se psem, který trpí separační úzkostí, je třeba pracovat komplexně. Vedle podávaní antistresových přípravků je třeba psa na stresové situace postupně navykat. Rady, jak psa zvykat na samotu, hledejte u opravdu zkušených kynologů – behavioristů, kteří mají v tomto oboru praxi.
Níže uvedené přípravky mohou velmi dobře působit i na jiné patologické projevy chování psa, které souvisí s fobií a nervovým selháváním.
Každý preparát, ať pasta, tablety, obojky, či difuséry, funguje částečně na jiné bázi účinných látek, ale , je-li správně diagnostikován původ psychických problémů psa (nejedná-li se o výchovný problém), bývá většinou účinný.
Pro léčbu separační úzkosti se používají převážně tyto preparáty:
- Adaptil
- Allegris
- Serene-UM
ADAPTIL
Skutečná jednička mezi preparáty při odbourávání separační úzkosti v uzavřených místnostech či dopravních prostředcích bez velkého proudění vzduchu – vítr, průvan.
Je to syntetická napodobenina uklidňujících feromonů, které vylučuje fena u svých štěňat, aby mláďata měla pocit jistoty a bezpečí.
Tato vůně pozitivně působí i na dospělé psy, protože z vývojového hlediska jsou psi stále ve štěněčím módu a tuto vůni a reakci na tento feromon mají tak hluboce vtisknutou, že na ně může působit celý život, setkají-li se s ním.
Adaptil, jak už název napovídá, nám pomůže psa adaptovat nejen na nové prostředí, ale i na nové situace (návyk psa na nový domov, hotel, dopravní prostředek, návštěva veterináře,…). Lze jej použít také jako pomoc při odbourávání strachu z bouřek a zvuků z ohňostroje, při nadměrném drbání psa z nervozity atd.
Adaptil se vyrábí v několika variantách: obojky, difuzéry, které zapojíte do proudu a v místnosti vylučují feromony nebo je k dostání v podobě spreje.
Sprej používejte 15 minut před předpokládaným stresem. Můžete s ním nastříkat nejen pelíšek nebo dečku, ale i místnost, látkový obojek apod. Sprej se aplikuje každé 2-3 hodiny.
Obojek vybírejte podle velikosti krku psa a nasaďte hotak, aby byl volný na dva prsty a psa neškrtil.
Difusér se zapojí do proudu a odpařuje účinné látky do prostředí. Je nutné jej zapojit alespoň 2 hodiny před odchodem, aby pach feromonů prostoupil celou místnost. Difusér umístěte mimo dosah psa a dětí – je to elektrický spotřebič, a může hrozit poranění psa elektrickým proudem.
Feromony, které jsou vydávané těmito preparáty, jsou pro člověka absolutně neškodné a bez zápachu. Jedinou nevýhodou je, že Adaptil nelze dobře použít venku na větru a v průvanu, protože vůně feromonu je odnášena prouděním vzduchu.
V případě fobického stavu (např. separační úzkost) psa doporučujeme kombinaci alespoň dvou a více účinných látek a pomoc behavioristy – specialisty na problémové chování psů.
Pozor, fobie je trochu něco jiného než strach.
V případě, že reakce jsou na stresovou situaci skutečně silné a projevují se tak, jak je popsáno výše u projevů separační úzkosti, je třeba použít ještě preparát na jiné bázi.
Spolu s Adaptilem lze dále použít tyto přípravky:
Přirozená cesta ke zklidnění vystresovaného či nervózního psa
Mnoho psů je v každodenním životě úzkostlivých nebo náchylných ke specifickým podnětům, které v nich vyvolávají strach. YuCalm Dog působí přirozeně na uklidňující nervové dráhy v mozku. Je to efektivní způsob, jak zredukovat stres a podpořit psy v tom, aby byli veselejší a hravější. YuCalm obsahuje pouze přírodní ingredience, proto ho můžete používat každý den.
Pomáhá redukovat stres
Meduňka lékařská pracuje na výšce hladiny kyseliny gama-aminomáselné (GABA) v mozku, čímž napomáhá vašemu psovi k pocitu klidu, zmírňuje stres a podporuje klidné chování.
Podporuje klidné chování
L-theanin nabízí přírodní zklidňující vlastnosti, které podporují tvorbu uklidňujících složek, jako je serotonin. Také podporuje produkci dopaminu pro udržení hladiny hormonů zodpovědných za pocit štěstí. Vitamíny B podporují zdravé nervy a funkci mozku, redukují podrážděnost a zlepšují koncentraci.
Zmírňuje úzkost
Speciální směs přírodního hydrolyzátu z rybího proteinu, která je jednou se složek Lintbells YuCALM podporuje správnou funkci psího mozku, pomáhá najít vhodné místo v mozku pro zklidňující signály. Také podporuje GABA a hladinu dopaminu pro „dobrý pocit“.
Lze jej použít nejen při léčbě separační úzkosti, ale i při strachu z bouřek a rachejtlí, při změně prostředí, při cestování – například před delší cestou do zahraničí, před cestou letadlem, při návštěvě veterináře apod.
Jedná se o tablety podávané vnitřně – perorálně, s obsahem esenciální aminokyseliny l-tryptofan, která je nosičem serotoninu a melatoninu, tzv. hormonů dobré nálady. Jedná se o přírodní látku.
Allegris používá čistě přírodní účinnou látku, která by měla být i běžnou součástí vyvážené stravy psa. Podporuje syntézu serotoninu výhradně přirozenou cestou.
Lze jej podávat jako pomocníka při odstraňování agresivního chování psa z důvodu nervových kolapsů, při úzkosti a neadekvátních strachových reakcí.
Přípravek působí dlouhodobě a účinek se dostaví po 10 až 14 dnech podávání. Doporučujeme psovi podávat minimálně 3 měsíce, aby došlo k vyhasnutí neadekvátních reakcí psa.
Jedná se o přírodní preparát. Díky obsahu L-tryptofanu (aminokyselina) působí na hladinu serotoninu a melaninu v organismu, což jsou tzv. hormony štěstí, které navozují pocit spokojenosti a radosti. Do kapek i tablet jsou přidávány vitamíny skupiny B, které mají výborný vliv na nervovou soustavu.
Serene se dá použít nejen na separační úzkost, ale i na jakékoliv strachové reakce psa. Díky svému složení a účinku dokáže Serene zklidnit i hyperaktivitu způsobenou strachovou reakcí – „běh na prázdno“. Produkt Serene nelze předávkovat a může se podávat i dlouhodobě.
Účinek se dostaví už krátce po podání, zpravidla ještě týž den. Chcete-li však docílit plného účinku, podávejte Serene alespoň 2 dny před očekávanou stresovou událostí.
Z čeho všeho můžete mít fobii? Z česneku, papeže i dlouhých slov | Zajímavosti
ŘÍM Nevysvětlitelný a přetrvávající strach z některých situací, předmětů, činností a živých bytostí, ať už jde o lidi nebo zvířata: to je fobie, čili chorobný a neúměrný strach z něčeho, co sice nepředstavuje reálnou hrozbu, ale vede k iracionálnímu chování toho, kdo jí trpí. Italský deník Corriere della Sera uvádí několik příkladů iracionální a bizarní hrůzy.
Chromatofobie je strach z barev. Ten, kdo jí trpí, by chtěl vidět svět jen v bílé a černé, neboť barvy jsou pro něho skutečným zdrojem utrpení. Jako mnohé jiné fobie je i tato vyvolána nevědomým spojováním barvy nebo barev vůbec s traumatickou událostí a vzniká tedy jako obranný mechanismus. Osoby, které jí jsou postiženy, se mohou obávat všech barev či jen jediné.
Na rozdíl od nespavosti existuje somnifobie, kdy je postižená osoba doslova terorizována myšlenkou, že usne, neboť je přesvědčena, že se už nikdy neprobudí a že ve spánku zemře, či se děsí ztráty kontroly během spánku. Tato fobie, vyvolaná traumatickým zážitkem či genetickou dispozicí, se projevuje v podstatě podobně jako panika.
Strach z vlastního pupíku je jen stěží uvěřitelný, ale ten, kdo jím trpí, má opravdu strach z vlastního těla. V těžkých případech se taková osoba obává, že jí z břicha vylezou vnitřnosti.
Strach z papeže
Vzácná je fobie z papeže, která vede k tomu, že se člověk hrozí každého předmětu, který nějakým způsobem souvisí s papežem. Příčiny takové fobie jsou záhadné, ale zdá se, že to souvisí s prožitým traumatem souvisejícím nějak s papežským úřadem či s Vatikánem. Fobie se projevuje pocením, dýchacími obtížemi, závratěmi a nevolností.
Kdo by si pomyslel, že Santa Claus může se svým bílým vousem budit hrůzu? Fobie z vousů je většinou spojena s nedostatečnou osobní hygienou nebo pramení z přetrvávajících představ záporných postav s vousem z knih našeho dětství.
Alliumfobie, peladofobie,…?
Mnoho lidí nemá v oblibě česnek v jídle, ale stává se velmi zřídka, aby tato zelenina budila skutečnou hrůzu, Jde o alliumfobii čili strach z česneku. Tento neodůvodněný strach navozuje představy z hororového filmu o upírech, proti nimž se česnek užíval.
Stejně jako v případě vousů nebo papeže je i peladofobie, strach z plešatých lidí, spojena s traumatickým zážitkem s účastí holohlavé osoby. Vzpomínka na takový zážitek vyvolává ještě dnes hrůzu Ambulofobie je ničím nepodložený strach z chůze, který mohl vzniknout v důsledku nějaké nehody či pádu, ale může souviset s nemocí, při níž pacient při stání či chození pociťuje bolest.
Bát se můžete i pohledu z očí do očí
Hrůza z dlouhých a málo používaných slov se případně nazývá hipopotomonstrosesquipedaliofobie. Postižená osoba má hrůzu z toho, že takové slovo špatně vysloví a tím se zesměšní.
Chorobný strach z pohledu přímo do očí se nazývá ommatofobie. Je považována za fobii sociální, protože sociální vztahy vyžadují právě přímý oční kontakt. Jestliže postižený nehledí do očí toho, k němuž se obrací, považuje se to za nevychovanost. Tato fobie vzniká z traumatického zážitku týkajícího se očí, například zranění očí či ztráty oka.
Strach ze všeho se nazývá panofobie. Kdo trpí touto psychickou odchylkou, hluboce se děsí strachu samého, čili má strach, že bude mít strach. Pociťuje mlhavé a přetrvávající ohrožení neznámým zlem. Často jde o druhotný příznak schizofrenie.