Zdraví je v medicíně naprosto imaginární pojem

Máme pár dnů po Novém roce a snad každý člověk si přirozeně položí otázku, jaký asi bude ten letošní? Bude lepší? Horší? Co přinese? Numerologie nám pomůže nastínit odpovědi na takové otázky, ale nejprve, abychom viděli rozdíl, si připomeňme, o čem byl uplynulý rok.

Tak především, jeho jakoby heslem byla Věž, říká se také Hroutící se citadela (potažmo věž), každopádně číslo 16 jako poslední dvojčíslí letopočtu nám dávalo poznat, co znamená ztratit iluze, falešnou víru, falešné představy a domnělé jistoty.

Šestnáctka nás v mnohých aspektech života donutila odložit růžové brýle a podívat se kolem sebe bez jejich příkras.

Děly se věci, jak snad každý postřehl, které burcovaly vědomí lidstva, dávaly nám prohlédnout falešné taktiky, pózy a sliby politiků, rozeznávat pokrytectví, přetvářku a pokud jde o volby a politické dění, udály se věci, jejichž prostřednictvím se ještě hlouběji a výrazněji vyjevovaly špinavosti a vylézaly na povrch kaly. Krátce by se dalo říci, ukazovalo se, že král je nahý, nebo také kdo je kdo, jak se ve skutečnosti věci mají, byť zatažené oponou, která právě pod vlivem demaskující 16 padala, aby bylo vidět, co je za ní, s jakými kartami kdo hraje.

Šestnáctka měla lidstvo nasměrovat k tomu, aby prohlédlo tyto mocenské tanečky, vždyť také její symbol je postava s korunou na hlavě (symbol moci), padající z věže, kterou znenadání zasáhl blesk z čistého nebe. Neboli děly se věci nečekané – např.

 brexit, volba prezidenta v USA, demaskování nejrůznějších organizací a jejich pravé tváře pod falešnou rouškou a tak podobně. Totéž co v tak zvaném velkém světě, dělo se i v osobních životech mnohých lidí.

To, co bylo vyžité, nefunkční, neživotaschopné, co překáželo, muselo pryč, aby uvolnilo cestu a místo novému, progresivnějšímu. Ať už šlo o vztahy, situace, směřování životem, lekce č.

 16 nás měla dovést k poznání, abychom už konečně pro boha přestali přehlížet intuici, tohoto moudrého vnitřního rádce, nepřehlíželi tako tupé stádo jeho hlas, který k nám doléhá z hlubin duše. Když k nám tichým hlasem promlouvá, máme jej poslouchat a poslechnout. Měli jsme se školit v tématu vidět sebe i okolí očima duše a být citliví k jejímu volání.

Sedmička, v 16 skrytá, promlouvala k nám z našeho podvědomí, neboť ona je „pánem“ našeho podvědomí“, tzn. tomu, co je ukryté a překryté rozumem a logickým uvažováním.

Promlouvala k nám z duchovní říše.

Svoji obrovskou schopností přenést nás za hranice běžného lidského vědomí nás posunovala na jinou úroveň, do světa intuice a pomáhala objevit, co je skryto za falešnou fasádou viditelného světa.

Tolik stručné shrnutí k vibracím minulého roku.

Nyní se podíváme, co čísla indikují pro rok 2017. Sedmnáctka je plná příslibů! Mágova hvězda, Hvězda mágů, tak se jí říká, je plná všeho mystického. Jejím symbolem je Venušina hvězda. Představuje požehnanou energii naznačující, že všechny potíže a problémy budou s tímto duchovním číslem překonány. Je to jakési pozvání ke stolu starých mistrů v domě spirituality.

Tím domem je myšleno místo v našem nitru, v našem chrámu duše, v němž jsme objevili svoji moudrost a spojení se svým Vyšším Já, chcete-li se svým božstvím.

Pokud jsme v tom minulém roce nechali ze staré věže spadnout všechno, co nebylo k potřebě, a z pádu a ztát jsme si vzali to dobré, přestali jsme bloudit v bludišti komfortních zón a iluzí, pak si zasloužíme usednout na čestné místo u stolu mistrů s číslem 17.

Musíme ovšem vidět také číslo 8, které nám vznikne součtem 1 a 7. Osmička je síla, vitalita, chuť do života a chuť ukázat drápky, houževnatost, ochota kriticky zkoumat a chytře se rozhodovat, sklízet co bylo zaseto (!) a odpovědnost vůči sobě samým.

A v neposlední řadě dělat, co je třeba, protože osmička je symbolem osudu, danosti – dělej, co je třeba. Co všechno to znamená? K osmičce patří planeta Saturn, planeta karmy, která se „stará“ jen o to, aby naše duchovní účetní knihy byly vyrovnány. Osmička „se chová“ dle hesla padni, komu padni.

Nejde o nic záludného, nic osobního, jen o spravedlivé nastavení Má dáti – Dal. O symbol zákona příčina – následek, nebo také jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Takže přátelé, nic nebude nikomu škodit jen tak pro potěšení z útlaku.

Každý z nás, jednotlivců i národů a potažmo států na celé zemi, bude po celý tento rok pod vlivem nastolení řádu, kázně a zodpovědnosti.

Změny, které nastartovala 16 zbořením falše a iluzí, se budou dokončovat v rámci vesmírného zákona řádu, a charakter tohoto posunu bude mít trvalý ráz! Bude tedy hodně moc záležet na každém z nás, jak se uvelebíme v této vibraci, která se může leckdy zdát až tvrdá a nesmlouvavá. Čím jiným, a jak jinak lze ale dojít k řádu (Univerza), než vytrvalostí, kterou nic nepřemůže a která vždy zvítězí ?

Bude záležet na našem uvědomění si další zákonitosti, a to té, že stav, v němž se právě nacházíme, je výsledkem našich dřívějších rozhodnutí, našich dřívějších postojů a smýšlení a tím se nám zrcadlí naše zodpovědnost.

Osmička nám k tomu dá každopádně šanci, i kdyby k tomu měla použít „donucovací“ prostředky, například takové, že tomu, kdo dosud jen bral a nic nedával, žil egoisticky, bude odjímáno, kdo dával, tomu bude přidáváno, požehnáno.

Vlastně to slůvko požehnáno bude platit i pro toho, kdo bude tratit, protože ho to povede k vnitřní introspekci, třebaže to vědomě nemusí takto vnímat. Mám nyní na mysli osobní životy, protože i své osobní výzvy si vybíráme sami, stejně jako si volíme přístup k jejich řešení.

Osmička je číslem materiálním, to znamená, že ono dávání a braní se bude odbývat samozřejmě na duchovní úrovni, avšak projevovat se bude i v materiální úrovni.

Ať už ty změny, volně pokračující k dokončovací fázi, budou provázeny třeba i zdržováním a překážkami, budou, jak jsme už řekla, mít trvalý ráz a budou každopádně pozitivní, třebaže se nám to zprvu tak jevit nebude muset. Posun se vždy děje dopředu, nikdy ne zpátky! Nezapomínejme, že k vlastnostem osmičky patří veliká vnitřní síla znovu vstát a jít dál a uskutečnit všechno i přes ony možné otřesy s našimi jistotami. A mějme na paměti, že osmička je silou velkých zákonů a koloběhů, které uvádí do pohybu a které si připravuje pro dokončovací sílu posvátné devítky a jejího nastolení nových cyklů (příští rok).

Osmička nás učí, že jsme schopni skutečné změny, opravdové proměny pouze prostřednictví středu. Povšimněte si, že tvar osmičky je na ležato znakem nekonečna, dvou kruhů protínajících se ve svém středu, ve svém společném bodu! A o tento střed nám jde, to je místo, kde máme stanout: ve svém srdci, ve středu svého bytí!

S osmičkou se pojí tvrdé, ale posvátné účtování, jemuž se nelze vyhnout! To nepíšu proto, abych vás děsila, ale proto, abyste věděli, že přijetí je způsob, jak jít a stanout ve středu.

Kdo tohle ještě nepochopil, kdo se stále staví na zadní a bojuje egem s přicházejícími situacemi, kdo se lituje a hledá viníky vně sebe, může vnímat vliv osmičky jako úradek nespravedlnosti vůči sobě. Pak ovšem takovým zaslepencům ani brýle nepomohou. Potřebují facku osudu, aby mu ty jejich imaginární brýle šalby a mámení spadly z očí! A opět zopakuji: padni komu padni.

A jestli si někdo myslí, že tomuto zákonu ujde, pozná, jak tragicky se mýlil. Neschová se před tím, nevyplatí se z něj žádnými statky, neukryje se před tím v krytu. Dojde na něj, tomu věřte, a kdo se hodně moc prohřešil zákonu karmy, Saturn mu to spočítá i s úroky.

Umí to velice vynalézavě, například tím, že nepostihne přímo dotyčného, ale někoho, kdo je mu blízký, koho má rád, protože tento skalpel je nástroj, který řízne mnohem ostřeji, zasáhne – li citlivé místo. Mnohem víc to totiž bolí!. Praxe toto denně potvrzuje, podívejte se kolem sebe, a pokud se umíte dívat, uvidíte to!

Platí to jak pro jednotlivce, tak pro národy, státy, světadíly! Myslím si, že příklady na sebe nenechají dlouho čekat! Univerzální – vesmírné – boží síly jsou už v pohybu a mají povahu mocného setrvačníku, který nejde zastavit!

Nyní zbývá vzít v potaz součtovou číslici celého letopočtu, která činí číslo 10. Co říká desítka, tohle číslo moci? Ano, 10 je tak moc mocná, že má v podstatně jen dvě polohy: vzestupu a pád, dle výběru a přání, záleží na zvoleném jednání.

Na výběru, s čím a kým si podáme ruku, jestli s tvořivou silou srdce a lidské touhy po budování, anebo zvítězí zmar a ničení. S desítkou je všechno absolutní – mezi jedním a druhým není žádné území nikoho. Každá událost s ní je sebeurčující. Moc desítky sahá až k: Představ si a bude, Poruč a stane se.

Moc absolutního tvoření ovšem obsahuje i polaritu moci absolutního ničení. Dar tvoření musí provázet sebekázeň a zodpovědnost (8!), aby se vyloučila tragédie ničení.

Je patrné, a numerologie to jen ztvrzuje, že stojíme na křižovatce, stojíme ve středu dění mezi dvěma kruhy osmičky, bohužel, zatím nikoliv ve středu svých srdcí natolik, abychom měli vyhráno. Kam a k čemu se Kolo osudu (10) otočí, je zrníčko písku na mističkách vah.

Stačí jediné navíc na té či opačné straně, a stane se jedno nebo druhé, váhy převáží. Tak citlivé váhy držíme jako lidstvo ve svých rukách! Pro ještě snazší vysvětlení: jednička v č. 10 nás jednoznačně pojí s tvořivou silou Slunce, zatímco nula postavení jedničky a jejích vlastností zhoršuje a ztěžuje.

Budete mít zájem:  Streptokok V Krku Léčba?

O to větší úsilí a touha po tvoření a budování ze středu našich srdcí bude zapotřebí, aby se váhy nezhouply na stranu ničení.

Závěrem si neodpustím připomenout známou duchovní zásadu, že realitu si tvoříme sami, každý sám za sebe, potažmo tím ve světě.

Napřed ale musí nevyhnutelně vyhnít všechno, co tady zapáchá, co tady tleje, podebraný furunkul musí jednou prasknout, aby se postižené místo mohlo vyhojit.

Kdysi prý římský císař Claudius na otázku, proč nic neudělá a nezasáhne z titulu svojí moci proti řádění smilstva své ženy Messaliny (potažmo s ní přihlíží morálnímu rozkladu celého dvora), odvětil: Nechť všechny jedy z bahna vybublají na povrch.

Jestli to takto skutečně řekl, nebo mu to jenom vložili do úst, není asi důležité. Důležité je, že tento příměr je výstižný. Teprve na poznané jedy se dá najít lék.

Užívejte života v každé jeho chvilce, neboť jenom ta jistá. Buďte se středu svých srdcí. Smějte se, tančete, radujte se. Vesmír to „vidí“ rád a posvítí na vás reflektorem své magické hvězdy!

Vaše Ivana Inšana PÍHOVÁ

Očkování – Ze šuplíku TCM

Zdravý člověk či pojem zdraví je definován dle WHO (světové zdravotnické organizace) jako stav tělesné, duševní a sociální pohody, podle čínské medicíny pak jako stav vnitřní energetické rovnováhy.

Každá nemoc je z pohledu čínské medicíny vždy určitým projevem vnitřní energetické nerovnováhy a její vychýlení či vykolejení se projevuje různými potížemi a příznaky, respektive nemocemi.

Čínská medicína se snaží nemocem předcházet udržováním této rovnováhy pomocí řádné životosprávy se vším všudy – stravou, fytoterapií, cvičením, akupunkturou, masážemi a duševní hygienou.

Západní medicína se zase často snaží nemocem (a tedy vybočení organismu z rovnovážného stavu) předcházet profylaxí, tj. nejčastěji užíváním vakcín a očkováním.

To samo o sobě je protimluv – organismus, dosud zdravý a vyrovnaný, dostává náhle jednu ťafku za druhou v blahé naději, že tím se ještě více posílí a zharmonizuje. Opak je pravdou, neboť z pohledu tradiční čínské medicíny každé očkování přináší tzv. horký toxin RE DU do organismu a vytváří horko v krvi RE XUE. Naopak, mnohdy se tím naruší teprve se vyvíjející rovnováha organismu, obzvláště pak v útlém věku, která je ještě doslova v plénkách.

Mladý stromek ohýbati?

Pro snazší pochopení uveďme si příklad: zdraví každého jedince je určeno vrozenou konstitucí a získanou energií v průběhu života (strava, životospráva, klimatické vlivy, úrazy a poranění atd.).

Život každého člověka začíná podobně jako v přírodě ze semínka, které vzklíčí (v děloze) a vyroste z něho malá sazenička stromku (novorozenec), kterou chceme umístit do naší zahrádky (rodiny).

Tato sazenička je po přesazení (z lůžka dělohy do širého světa) velmi citlivá na veškeré okolní vlivy, jako je podhoubí, zalévání, hnojení a klimatické vlivy, stejně tak, jako je zranitelný a křehký kojenec.

V našem případě klubajícího se nemluvněte se rané (v našem případě zřejmě od slova ranit) očkování chová jako pověstný slon v porcelánu, čili jako jakýsi imaginární zásah sekerou do ukotvujícího se kořene, jež zde nepochybně zanechá své nesmazatelné stopy i dobudoucna.

A aby to nebylo málo, jeden zásah nestačí – často se tyto „rány osudu“ opakují a jejich razance v podobě smíšených vakcín je vskutku těžkotonážní. Záleží pak na každém jedinci, jak moc silný „kořínek“ dostal do vínku, a co vše je schopen ještě vydržet. Ne každý však má to štěstí, což se dříve či později projeví („A hyn sa hukáže, do roka a do dne…“).

Často nemusíme čekat až tak dlouho a již jsou tu první „plody“ v podobě ekzémů, alergií, atopií, bronchitid a astmatu, celiakie, febrilních křečí, epilepsie, dětského diabetu, dyslexie, dysgrafie, dětské mozkové obrny, hyperaktivity (syndrom ADHD), nespavosti, pomočování, revmatoidní artritidy, Crohnovy choroby či ulcerosní kolitidy, autoimunních nemocí… A na začátku bylo „obyčejné“ očkování. Zastánci očkování argumentují většinou tím, že vedlejší účinky jsou minimální a podružné a převládají pozitiva nad negativy – potíž však spočívá v tom, že se sledují nežádoucí reakce po očkování pouze do 3 týdnů po vakcinaci a v budoucnu si pak počátek těchto  celkem “nových nemocí” (alergie a spol.) již nikdo nedává do souvislosti s očkováním, neb to není ani žádoucí, ani v zájmu všeobecného blaha. Notabene, v době, kdy Edward Jenner provedl první očkování proti pravým neštovicím (v roce 1796), tak tato nemoc již spontánně začala ustupovat, podobně jako ostatní epidemické nemoci, neboť spolu se zlepšením výživy, hygieny, životní úrovně a lékařské péče se přirozeně posílilo i zdraví a obranyschopnost lidské populace. Ostatně také později, když Edward Jenner viděl, co vše svým objevem rozpoutal, povzdechl si: Nevím, zda – li jsem přeci jen neudělal chybu a nestvořil něco úděsného! V žádném případě to tedy neznamená, že čím více očkování, tím více budeme zdraví. Podobně ale i v dospělosti můžeme vidět spousty příkladů, kupř. očkování proti chřipce je dle tradiční čínské medicíny absolutní nonsens, neboť vypěstovaný „původce“ chřipky se mezitím několikanásobně zmutuje na jiný. Zdravý člověk se snadno s chřipkou během týdne bez následků vypořádá asi tak, jako když do silného kmene stromku tnete sekerou. Nemocný a oslabený se naopak tímto horkým toxinem z očkování ještě více oslabí a sice nedostane chřipku A, ale zato další nemoci B, C, D… Nejdůležitější je vždy odpovídající terén, čili prostředí, ve kterém se daný vir pomnoží. Dle čínské medicíny je toto prostředí vyjádřeno tzv. stavem vlhka a horka v organismu SHI/RE, na kterém se virům, baktériím, plísním a parazitům neobyčejně daří podobně jako plevelu v uzavřeném, nevětraném skleníku. V době očkování, antibiotik a kortikoidů pak jejich používání představuje jakýsi chemický postřik, třeba Roundup, jež se honosí tím, že ničí pouze cíleně postříkaný plevel a ničemu okolo neškodí, což v praxi nikdy nelze docílit, neb každá akce má svoji reakci. Dnes jsou již studie o tom, jak i tento „šetrný“ postřik, používaný na geneticky modifikované krmivo pro drůbež, ničí jejich přirozenou mikrobiální rovnováhu, mutuje okolní rostliny a infikuje půdu glykofosfáty. Podobně i tzv. „šetrné“ očkovací vakcíny jsou stále jen „horké toxiny, zabalené do jiného obalu“, čili nová vlna se starým obsahem. Roundup je prezentován s dodatkem „zničme plevel jednou provždy“, takže u něho si můžete býti jisti, že zničí nejen plevel jednou provždy… Je sice selektivní (dle z výtěru kultivace baktérií, třeba na zlatého stafylokoka), ale pořád jaksi stříkáme chemii do uzavřeného skleníku, aniž bychom tak odstranili podhoubí horka a vlhka SHI/RE. A to vyvětráním a ručním vypletím plevelu a kopřiv, nejlépe i s kořeny (použitím šetrné fytoterapie a změnou stravy a životosprávy vůbec). Vždy je tedy za určitou infekci zodpovědný terén (zkuste přesídlit opici z rovníkové Afriky na Aljašku, tady jí pšenka nepokvete, a ani se tu nebude příliš množit) a ne jednotlivý vir či baktérie, ty jsou pak již jen důsledkem této příčiny, tedy vlhka a horka SHI/RE, jinak usekáváme hlavu sedmihlavému drakovi…

Nová doba si žádá nové nemoci

Postupně bychom mohli vyjmenovávat celou plejádu nových nemocí, které se dříve buď neznaly, nebo neuměly diagnostikovat, anebo se nejspíše v důsledku těchto nepřirozených zásahů (očkování, antibiotika, hormony, atd.) vůbec nevyskytovaly.

Kdo o tom trochu přemýšlí, tak ví, že dnešní medicína se chová tak trochu alibisticky, trend je vše a nejlépe ihned v počátcích potlačit, udusit, zadupat do země – dle čínské medicíny dochází tak k zatlačení nemoci do hlubších etáží, místo toho, aby se nechala také příroda přirozeně a volně působit, neboť přeci jen „(ne)poručíme větru a dešti“.

Pokud budeme přírodu znásilňovat k obrazu svému (očkovat proti všemu a všem a hlavně v raném věku, klonovat, modifikovat a upravovat genetické kódy nejen u potravin, ale i u lidí, plodit děti ve zkumavkách a z mrazáku…), tak kvalita populace půjde pomalu, ale jistě „zu grunt“.

Zákon přírody a zachování energie stále funguje a bude fungovat i nadále, proto i dnešní „oslabení“ lidé nemohou v budoucnu zplodit až tak silné a zdravím kypící děti. V tomto případě platí přímá úměrnost a jednoduché kupecké počty.

Ale abychom nebyli zase takovými pesimisty a škarohlídy, tak na druhou stranu je zase potěšující fakt, že člověk opravdu vydrží všechno (dokonce snese i více jedů než krysy a potkani) a přežije také leccos, takže stačí jen vzít rozum do hrsti a nenechat se jen tak pasivně zahlcovat záplavou informací od různých autorit a manipulovat reklamou či mainstreamem, tedy tzv.

hlavním oficiálním proudem, jež určuje, co a jak má „správně“ být – česky řečeno: chceš -li s vlky býti, musíš s nimi výti… Je třeba si najít zlatou a zdravou střední cestu z této džungle. Cesta to není zrovna bezbolestná, v dnešní době je to cesta (zatím ještě) trnitá, avšak pro zdárný vývoj každého jedince je každá bolest (fyzická i duševní) vždy i určitým palivem.

Zkrocení teplokrevníka

Dle čínské medicíny se každé malé děcko narodí s určitým větším či menším množstvím tzv. nitroděložního horkého toxinu v krvi RE DU. Ten získává dítě od matky během těhotenství, která si ho rovněž vypěstovává v těhotenství, a to „díky“ stresu, emocím, stravě, nemocem, lékům apod.

Budete mít zájem:  Doplňky stravy s jódem potřebují těhotné i vegani

Tohoto horkého toxinu se každé dítě v průběhu prvních let zbavuje tím, že prodělává různé tzv. dětské nemoci (spalničky, zarděnky, příušnice, plané neštovice, pátou a šestou nemoc). Čím delší a intenzivnější průběh nemoci, kupř. teploty či výsev pupínků, tím důkladněji se také organismus od toxinu „vyčistí“.

V dnešní době, kdy tyto nemoci jsou v důsledku očkování potlačeny, děcko nemá šanci se „vyčistit“ a navíc jsou do něho další „horké toxiny“ v podobě očkování přilévány, takže vnitřní horko RE se tak dostává do nejhlubších vrstev organismu a vše dohromady pak vyústí ve stav, označující se jako horko v krvi RE XUE s přetrvávajícím horkým toxinem RE DU(více Napadení horka – 4 vrstvy). Tento terén je přímo ideální a vpravdě i živnou půdou pro různé alergie, ekzémy, záněty a recidivující a chronické nemoci, včetně psychických potíží. Jak tedy „vyčistit krev“, tedy tzv. horký toxin a horko z krve? Čínská medicína používá v tomto případě kombinaci bylinných směsí HUANG QIN WAN nebo HUANG LIAN JIE DU WAN, který vylučuje horký toxin a horko ve 3 ohništích, spolu s bylinnou směsí RE XUE WAN, která zase ochlazuje horko v krvi. Tato sestava je optimální jak pro prevenci výše zmíněných potíží, tak i pro eliminaci nežádoucích vedlejších účinků očkování. Obě směsi se užívají současně a to již v den očkování a pak ještě nejméně po dobu 8 dnů. V Číně užívají tyto bylinné tablety i malí kojenci a to v dávce do 1 roku  3 x 1/2 tbl od každého druhu (lze je rozdrtit), do 2 let 3 x 1 tbl a od 3 let a výše 3 x 2 tbl.

Jak se v tom všem vyznat?

Říkáte si asi po přečtení výše uvedeného. Obecně platí, že čím dříve se mimino naočkuje, tím také větší změny toto očkování způsobí či spíše napáchá.

Lze pak již jen tiše závidět našim kolegům před 50 a více lety, kteří měli před sebou zcela jasné a neomylné obrazy nemocí – to se to pak, panečku, léčilo! Dnes lze obtížně rozlišit, zdali příznaky a potíže jsou způsobeny léky (na alergii, hormony, antibiotiky, vakcínami, očkováním…) či opravdu pocházejí z původní nemoci, takže mnohdy lékaři ani netuší, zdali léčí nemoc či „vedlejší příznaky“ z potlačené nemoci chemickými léky.

Očkuje se dnes opravdu na všechno možné i nemožné. Člověk by dle této teorie snad musel žíti ve skafandru či ve sterilním prostředí. Naštěstí si je potřeba vždy zachovat zdravý náhled, kupř. očkování proti hepatitidě A a B neznamená ještě, že nás ochrání proti hepatitidě C, D, E, F, natož pak proti hepatitidě non A, non B, non C atd.

Pokud jste rodiči čerstvého a ještě očkováním nezatíženého kojence a nejste zrovna příznivci očkování, tak na vašem místě bych oddaloval každé očkování na co možná nejvyšší věk, co to jde. Vždy záleží, na koho narazíte v případě svého obvodního dětského lékaře, tedy vše je, jako vždy, o lidech a lidském přístupu.

Vhodné je i eliminovat dopady a vedlejší účinky očkování výše uvedenými bylinnými směsi. Nenechte se balamutit nepovinnými očkováními – šance, že vaše dítě umře na tuto infekci je stejná, jako že na vás spadne na ulici taška ze střechy.

Ovšem, pokud bude již předtím děcko oslabeno přehršlemi očkování, pak vskutku to bývá někdy ta poslední kapka benzínu do doslova rozpáleného terénu či do naplněného sudu (střelným prachem…), a v tom případě se tím šance na pád tašky ze střechy a zrovna na vaši hlavu podstatně zvyšuje.

Dobré rady, týkající se očkovací povinnosti, včetně právních aspektů, pak naleznete na www.rozalio.cz. Rovněž v náhledu na povinnost očkovat své děti se již i u nás pozvolna blýská na lepší časy a blíží se k západoevropskému pohledu na tuto problematiku. Nejvyšší správní soud 20. 11.

2017 rozhodl (po 7 letech perzekuce rodičů, kteří nenechali očkovat své dítě hexavakcínou), že očkování je věc svědomí rodičů každého dítěte a proto je nelze nijak sankcionovat (viz Rodiče, kteří nenechali očkovat dítě, uspěli u Nejvyššího správního soudu).

Avšak ten nejlepší a vše zahrnující současný náhled na tuto problematiku, včetně dalších odkazů na zahraniční servery a literaturu, pak naleznete na www.margit.cz/ockovani-hypotezy-versus-fakta nebo v článku Očkování způsobuje alergie, astma a autismus. Ostatně trefně to také vystihuje George Orwell a jeho citát, který je uveden v záhlaví jednoho slovenského webu, jenž se zabývá fakty o současném očkování: „Říkat pravdu v čase všeobecného klamu je revoluční čin“.

MUDr. Petr Hoffmann

Argumenty proti povinnému očkování výstižně popsala Mgr. Margit Slimáková Ph.D. ve své knize Velmi osobní kniha o zdraví:

  • V téměř celé západní Evropě je očkování dobrovolné. Výjimku tvoří pouze Belgie (jedno povinné očkování) a Francie (tři povinná očkování). U nás se stále povinně očkuje proti devíti nemocem! Povinné očkování je pozůstatkem totalitní éry, kdy odpovědnost za naše zdraví přebíral stát a nevzdělaný občan mohl je nastavit paži a poslouchat.
  • Nemáme kvalitní studie, které by srovnávaly dlouhodobé zdraví očkovaných a nenaočkovaných dětí v našich hygienických podmínkách. To staví rodiče před dilema, zdali je pro dítě a rodinu horší riziko vážného poškození v důsledku očkování (i když je minimální), nebo riziko prodělání infekční nemoci. Riziko onemocnění je v zemích s vysokým hygienickým standardem také nízké a průběh nemoci je většinou méně rizikový než v zemích s nedostatečnou hygienou a zdravotní péčí.
  • Není jednoznačně prokázáno, že mnohočetné očkování chrání v době s vysokým hygienickým standardem před infekčními nemocemi lépe než podpora zdraví cestou kvalitní stravy a zdravého životního stylu. K největšímu poklesu výskytu u mnoha infekčních choroba úmrtnosti na ně došlo jednoznačně díky lepším životním podmínkám a hygieně ještě před zahájením plošného očkování, a to i u nemocí, na které se nikdy plošně neočkovalo.
  • Není prokázáno, že neočkované děti jsou hlavní hrozbou společnosti. Ideální celoživotní imunita totiž vzniká pouze po prodělání infekční nemoci. Po očkování dochází jen k dočasnému nárůstu imunity, a proto je zpravidla nutné očkování po čase zopakovat. Mnohé děti už pár let po očkování nemusejí vykazovat dostatečné hladiny protilátek a s velkou pravděpodobností mnozí dospělí mají jen minimální až nedostatečnou imunitu vůči očkovaným nemocem. Pokud by tedy platila teorie kolektivní imunity tak, jak je veřejnosti prezentována, byli by tou největší hrozbou nenaočkovaní či nepřeočkovaní dospělí, a tím pádem by ani očkování všech dětí nezajistilo plošnou imunitu celé populace.

Ani my dospělí se do očkování nehrneme, a to ani v období hrozících epidemií. Vzpomeňme na epidemii prasečí chřipky, kdy očkování odmítl i tehdejší prezident Václav Klaus („Nebudu nikomu dělat pokusného králíka“), stejně tak doporučované očkování nestihl tehdejší hlavní hygienik ČR…

Hans Tolzin, novinář a vydavatel zabývající se zdravotnictvím, umístil na YouTube 19minutové video proti zabezpečování kolektivní imunity proti infekčním nemocem s titulem Proč je povinné očkování proti spalničkám naprostý nesmysl.

„Zdravotní úřady mi občas připomínají upíry, kteří se vyživují naším strachem. Farmaceutický průmysl ročně investuje po celém světě miliardy eur na ovlivňování politiků, médií a odborníků,“ upozornil Tolzin podle časopisu Der Spiegel.

Celý článek a video naleznete ZDE.

Obezita začíná v hlavě – jde však o to, u koho všeho – VZP ČR

Ohrožení koronavirem uvrhlo téměř do zapomnění jinou pandemii – nezdravou nadváhu. Ovšem zatímco covid-19 řádí tři čtvrtě roku a zkušenost napovídá, že se jeho původce v dohledné době přeci jen vyčerpá, nadváha a obezita ve světě i u nás bují již desítky let, a protože jejich spouštěče neslábnou, jen tak je něco nezastaví.

„Vždycky byli u nás lidé silnější, jenže od poloviny 90. let už nemáme jen lidi s nadváhou, ale také extrémně, nebo spíše monstrózně obézní. Dřív mi v ordinaci stačila váha do 120 kilo, dnes musím mít do dvou set, 180kilový jedinec není žádná výjimka,“ říká MUDr. Karel Srch, ortoped z Roudnice nad Labem.

Jeho zkušenosti s obezitou jsou leckdy tristní: „Mám v péči jedno dítě – stále ještě třináctileté – na podzim loňského roku s hmotností 127 kilo, na jaře už 138. Jeho maminka váží 159 kilo při metru a půl výšky.“ A když už jsou zmíněny obézní české děti, za čtvrtstoletí 1994–2019 se jejich počet ztrojnásobil.

Matka mnoha civilizačních onemocnění

To, co dr. Srch zmiňuje, je tzv. morbidní obezita, při níž se BMI index vyhoupne přes hodnotu 40. Když BMI, což je podíl tělesné hmotnosti v kilogramech a druhé mocniny výšky v metrech, převedeme do lidské řeči, tak oné morbidní nadváhy dosáhne metr osmdesát vysoký jedinec, když se vykrmí na 130 kilo a více.

Takových lidí u nás přece jen není tolik, avšak sečteme-li Čechy s nadváhou (BMI větší než 25), preobezitou (BMI 25 až 30) a čistokrevnou obezitou (BMI větší než 30), vyjde nám, že výrazně nad zdravou mírou se pohybuje více než 60 % našinců.

Všech z nich se týká notoricky známý fakt, že obezita je nejrozšířenější civilizační onemocnění a že vyúsťuje ve zhruba třicet chorob, nejčastěji takové zdravotní lahůdky, jako jsou kardiovaskulární choroby s jejich mrtvičkami a infarkty, diabetes druhého typu, některá nádorová onemocnění, kloubní obtíže, poruchy spánku a deprese.

Rozhlédneme-li se za hranice české kotliny, ukáže se, že obezita zasahuje více než dvě miliardy lidí a že léčba jí samotné i chorob s ní spojených přijde jen evropské země na 70 miliard eur ročně. Není tedy žádný div, že kila navíc mají svůj světový den, jenž letos připadl na 4.

března. Nadváhu a obezitu však připomíná také Světový den výživy v pátek 16. října, navíc plastičtěji.

Budete mít zájem:  Zemřel průkopník umělého oplodnění Robert Edwards

Jeho posláním je totiž nasvítit skutečnost, že zatímco v naší části světa číhá zubatá s kosou velmi často za stolem plným nejrůznějších laskomin, v některých rozvojových zemích stále kosí dospělé i děti hlad a podvýživa.

Vysílá tak vzkaz, že zdravá míra a vyváženost nejsou něco, čeho lze snadno v moderním světě dosáhnout. Avšak pan „x“ či paní „y“, jimž život znepříjemňuje nějaké to kilo navíc, nejsou kupodivu jediní, pro koho to platí.  

Obezita vyžaduje personalizovanou medicínu  

„Na fakultě nás učili, jak dobře rozpoznat infarkt a nádor či akutně zasahovat, ale nikdo nás neučil budovat a uchovávat lidem zdraví,“ říká MUDr. René Vlasák, šéf pražského Centra preventivní medicíny a dodává: „Lékařské fakulty rok co rok opouštějí absolventi, kteří o problémech spojených s obezitou a nesprávnou výživou nevědí do hloubky vůbec nic.“

Běžná praxe pak bývá nejčastěji taková, že když v ordinaci praktika či ambulantního specialisty usedne tlouštík, nejčastěji sužovaný stresem v nějaké oblasti života, s vysokým tlakem či prvními poslíčky diabetu, lékař jej „zasype“ prášky na všemožné příznaky.

Pohovoří-li o prevenci, vysvětlí, co hrozí, když pacient nepřestane s přejídáním, absencí pohybu, s nekonečným civěním do počítače či na televizní obrazovku; některý přidá i zmínku o škodlivosti stresu a vhodné skladbě stravy na úrovni věty: „Jezte méně masa i bílého pečiva a přidejte víc ovoce a zeleniny.

“ Pacient většinou s ničím neskoncuje a dál vesele pokračuje v sebevražedném životním stylu.

Avšak je-li obezita z civilizačních chorob tou nejrozšířenější a zároveň je „matkou“ některých z nich, vyžaduje dle dr. Vlasáka adekvátní terapeutický management.

Prevence musí zahrnovat jídlo, pohyb, redukci stresu, vůli daná pravidla dodržovat, edukaci, motivaci a bonifikaci. Terapii je optimální vést „v režimu, který je typický pro léčbu závislostí či nádorových onemocnění.

Mimo jiné to znamená pět let sledovat efekt terapie, nic takového se však v naprosté většině případů nedělá“.

Je také nezbytné uplatňovat v léčbě principy tzv. personalizované medicíny, což znamená zohledňovat jedinečnost pacienta. U pohybu je to jasné – šedesátníka nelze honit tak jako dvacetiletého.

S tím souvisí další bod prevence – jídlo –, u něhož platí, že jeden jí za dva a nepřibere ani deko, zatímco jiný se jen podívá na chlebíček a hned má tři kila navíc. „Energie potřebná k životu se vytváří v mitochondriích, jež jsou součástí buněk.

Jejich přirovnání k elektrárnám je případné, protože těch je více druhů – atomové, uhelné, větrné – a každá potřebuje jiný režim. Proto každý jedinec potřebuje vědět, na co je ta jeho elektrárna nastavená, což se dá zjistit geneticky.

Nepříliš drahý test každému prozradí, v jakém poměru má mít bílkoviny, tuky, sacharidy, vodu a další složky a jak to udělat, aby je v daných poměrech do sebe dostával. Poměry složek jsou u každého jedince trochu jiné, zvláště u žen se díky hormonům a jiným vlivům mění. Čas od času je tedy nutná určitá korekce,“ vysvětluje dr. Vlasák.

Redukce váhy – konec trestu

Ještě složitější je management obezity u těch prvků prevence, do nichž přímo promlouvá lidská psychika. Ověřil si to i dr. Vlasák, když s kolegy v polovině 90.

let spustil experimentální program Kilo za kilo, v jehož rámci účastníci dostávali za každý shozený kilogram stokorunovou poukázku na zboží: „Hodně poukázek se nám vracelo z prodejny ovoce a zeleniny.

Byl jsem proto pyšný, jak nám edukace funguje, ovšem jen do doby, než jsem si promluvil s majitelem krámku, který mi řekl: ,Doktore, nebuďte blbej, ty lidi si sem chodí hlavně pro víno a pro cigára.

´ Drtivá většina lidí, kteří hubnou, to bere jako trest, žijí s pocitem, že někde pochybili, a proto musí být potrestáni určitým omezením. Potřebnou redukci váhy berou sice jako vítězství, ale především jako konec trestu, kdy už si zase můžou dělat, co chtějí.“

„Lidí, kteří zhubnou, dostanou se na štíhlou zdravou váhu a udrží si ji pět let, těch jsou jen dvě procenta. … Krátkodobý sprint vydržíme všichni, ale maratón je na celý život,“ potvrzuje zkušenosti dr. Vlasáka obezitoložka MUDr. Dita Pichlerová.

Obezitu evidentně nelze brát čistě jako problém těla. Většinou bývá výsledkem a výrazem dysbalancí moderního života, v němž jsme dnes vystaveni záludné kombinaci až příliš velkých tlaků a až příliš velkých úlev. Jestliže v každém z nás zuří bitva mezi „buď ve všem jednička“ versus „vychutnej si život až do dna“, není až takový div, že přibývá těch, co se nevejdou do dveří.

„Lehčí případy“ nabírají, protože nestíhají povinnosti, které je však vesměs baví, odloží tudíž pohyb jako nepotřebnost. Kdo sledoval před časem pořad Jste to, co jíte, mohl si všimnout, že s těmi měla jeho autorka MUDr.

Kateřina Cajthamlová při navracení do rovnováhy nejsnazší práci – obvykle stačila rada, jak upravit jídelníček a denní režim. „Těžší případ“ je v práci či v životě skřípnut problémem, z něhož se nemůže jen tak vyvléknout, upadá do stresu, hledá nějaký únik a často začne své problémy zajídat.

Jestliže právě on nedbá dobrých rad svého lékaře, je to vesměs proto, že jeho apely vnímá ve smyslu „zatoč s tím naráz a změň se ze dne na den“, a tudíž potřebuje něco víc.

Zdravé stravování by měl být návyk

Kouzlo onoho víc je v méně – naučit se čelit velkému problému prostřednictvím drobných a zvladatelných kroků. „Pokud je pro někoho normální vypít litr a půl sladkého pití, řeknu: dejte si minerálku se sladidly, ale řeďte si ji vodou, každý týden o trochu víc.

Za rok se chutě upraví. Vzpomínám si na pacienta, který mi do jídelníčku napsal, že denně sní dvacet bílých tukových rohlíků. Tvrdil, že bez nich to nezvládne, a teď, po pěti letech – ano, trvalo to hodně dlouho – si už tukový rohlík nedá,“ popisuje své zkušenosti dr. Pichlerová.

    

Každý z takových drobných krůčků, jejichž variabilita je nevyčerpatelná, jako je nevyčerpatelná lidská fantazie, je zdrojem pocitu úspěchu.

Malá vítězství vytvářejí psychický hlad na další výhry, takže hubnoucí jedinec se pomalu vnitřně mění z objektu rad a tlaku okolí v subjekt, který si začíná sám určovat, jak, s jakým cílem, eventuálně s kým bude hubnout. Někdy bývá jakýmsi bodem obratu silný zážitek.

Takový měla i dr. Pichlerová, když se po patnácti letech odborné praxe na poli obezity a diabetu rozhodla zhubnout: „Teoreticky jsem věděla vše, ale prakticky bylo všechno jinak.

Každý týden jsem se sešla s dalšími baculkami, musely jsme psát celý týden jídelníček, zvážily jsme se před sebou, cvičily společně. Bylo to často velmi tvrdé, ale vlastně bezvadné.

Vzájemná podpora kolektivu a společné sdílení problému se ukázaly jako to pravé.“      

Proměna psychického nastavení obézního pacienta by se měla odehrávat v adekvátním informačním a institucionálním rámci. Bohužel právě zde je podle dr. Vlasáka ještě příliš mnoho mezer: „Celosvětově se prošvihla výchova ke zdraví.

Lidé sice postupně přijali obecné hygienické návyky – myjí si ruce, sprchují se –, ale aby věděli, co a v jakém množství jíst, o tom neexistuje takřka žádné povědomí. Příjem stravy je přitom stejný hygienický návyk jako čištění zubů, není však vůbec zafixovaný.

Velkým úkolem naší současnosti je promyslet a realizovat onu fixaci. Jenže ani odborníci nevědí, od čeho začít, jedni by počítali kalorie, druzí honili lidi po kopcích, další vidí problém v sacharidech.

Jestliže je zdraví v medicíně naprosto imaginární pojem, je nejprve třeba si jeho obsah v rámci odborné obce ujasnit, nato jej začít srozumitelně a soustavně předávat pacientské veřejnosti, přičemž se primární prevence začne stávat věcí lidí samotných.“        

Obezity jsou dvě – „jablka“ a „hrušky“ 

Boj lékařů i obézních pacientů s nadlimitními kily komplikuje také skutečnost, že obezita se dělí na dva typy a každý vyžaduje jiný přístup.

Pro androidní, jablku podobnou obezitu, je charakteristické ukládání tuku do dutiny břišní.

Metabolický syndrom X, jak se tento typ odborně nazývá, je sice spojen se všemi v úvodu zmíněnými zdravotními riziky, avšak stačí běžná životosprávná opatření a trochu snahy ze strany pacienta, aby se za čas vrátil do normálu.

U gynoidní, hrušce podobné obezity se tuk ukládá v oblasti hýždí a stehen. „Sice nezvyšuje hladinu cholesterolu, glykemii ani krevní tlak, ale velice často se projevuje nedostatečností žilně-lymfatického systému s projevy otoků,“ upřesňuje dr. Vlasák, jenž „hruškoidní“ typ obezity jako první na světě popsal a pojmenoval jako „metabolický syndrom Y“.

Je-li léčen jako „jablka“, začne se tuk vytrácet, ovšem v obličeji, na prsou a v pase, přičemž problematické partie zůstávají téměř stejné, což je pro nejednu ženu frustrující a často vede buď k jojo efektu, nebo k ukvapenému řešení v podobě špatného načasování liposukce. Správná terapie je u „hrušek“ složitější, existuje vícero cest, avšak podstatné je dostat časem tři základní složky těla, tedy voda, tuk a svalstvo, do optimálních parametrů, aby se mohly uplatňovat základní samoregulační mechanismy organismu.

© Všeobecná zdravotní pojišťovna

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector