Zájem o biopotraviny se zvyšuje až o stovky procent

Poslední dostupná data ministerstva zemědělství o spotřebě biopotravin jsou za rok 2014. Ta ukazují meziroční růst spotřeby biopotravin o čtyři procenta. Vyplývá z nich ale také, že každý český spotřebitel za ně utratil v průměru 191 korun ročně a podíl biopotravin na celkové spotřebě potravin a nápojů činil 0,72 procenta.

Jiří Mareček ze společnosti Ahold, která provozuje supermarkety a hypermarkety Albert, potvrdil, že zákazníci se stále více zajímají o zdravý životní styl, vyváženou, ale i speciální výživu.

„Snažíme se jim vycházet vstříc nabídkou. Z pohledu celkových prodejů jsou biopotraviny ale stále pouze doplňkovým sortimentem.

Při pohledu do zemí na západ od našich hranic je zřejmé, že potenciál nárůstu zájmu je velký a v následujících letech se bude popularita biopotravin zvyšovat,“ uvedl Jiří Mareček.

Dodal, že mezi zákazníky jsou hodně oblíbené mléčné výrobky, vybrané druhy ovoce a zeleniny, vejce.

„Nabízíme také několik celozrnných druhů mouky v bio-kvalitě, oblíbená je například bio špaldová mouka,“ doplnil Jiří Mareček.

Zájem o biopotraviny se zvyšuje až o stovky procentZdroj: Deník

ČERSTVÉ MLÉKO, JOGURTY

Pavla Hobíková z Globusu uvedla, že poptávka zákazníků po bioproduktech se každým rokem zvyšuje v průměru o 20 procent.

„Lidé v roce 2015 v našich obchodech nakoupili biopotraviny za více než 150 milionů korun, což bylo o 25 procent více než předloni. I letos nám dosavadní vývoj ukazuje, že tento trend bude pokračovat.

Největší zájem mají zákazníci o čerstvé mléko, jogurty, tvarohové výrobky a vejce.

Z trvanlivých potravin pak vedou především ingredience, jako jsou mouky nebo oleje, dále pak přílohové potraviny typu kuskus a těstoviny, poptávka je také po sladkých sirupech,“ sdělila Pavla Hobíková.

Podle ní nelze souhlasit s tvrzením, že biopotraviny musí být nutně o stovky procent dražší než ty běžné. „Například rozdíl mezi cenou u čím dál většího počtu konvenčních potravin a biopotravin rok od roku klesá. Dokonce cenově výhodnější jsou například semolinové těstoviny, brusinky, olivový nebo kokosový olej,“ upřesnila mluvčí Globusu.

Michael Šperl z Kauflandu uvedl, že zájem o biopotraviny vzrůstá především u zákazníků mladších věkových skupin a u rodičů. „V sortimentu máme například tyto druhy biopotravin pečicí směsi, doplňky pro pečení, dětskou výživu, mléčné výrobky, těstoviny, nápoje, obiloviny a další. Naši nabídku biopotravin stále rozšiřujeme,“ dodal.

KDO NAKUPUJE BIO?

Oslovení provozovatelé menších ostravských prodejen, kteří nabízejí zdravou výživu, mají často v sortimentu i některé biopotraviny. Shodují se v tom, že jejich zákazníky bývají převážně mladší rodiny s dětmi, lidé zhruba do 25 let a také ti, kdo v nedávné minulosti prodělali závažnou chorobu a chtějí změnit svůj životní styl.

Biopotraviny, jídlo pro snoby?!

Typickým spotřebitelem nakupujícím biopotraviny je vysokoškolsky vzdělaný člověk středního věku s nadprůměrným příjmem. Vyplývá to z průzkumu agentury Greenmarketing pro rok 2007.

Podle něj pravidelně nakupuje biopotraviny 4,8 % Čechů, nepravidelně více než čtvrtina.

Průměrná spotřeba na jednu osobu byla v loňském roce 126 Kč, což sice znamená výrazný nárůst oproti předcházejícímu roku, ale stále je toto číslo velmi nízké v porovnání se zeměmi jako je Rakousko nebo Německo.

Motivy vedoucí k nákupu k biopotravin jsou různé, od ovlivnění reklamou po snahu zlepšit podmínky zemědělsky chovaných zvířat. Samotní biospotřebitelé jsou stejně rozdílní. „Domnívám se, že se jedná o běžné lidi, kteří uvažují o širších důsledcích své spotřeby, a u nichž cena není jediným faktorem při rozhodování o koupi,“ je přesvědčen Jan Valeška. Podle něj vede spotřebitele k nákupu biopotravin především ohled na jejich zdraví. „Velkou část spotřebitelů biopotravin tvoří maminky s dětmi či těhotné ženy, kterým jde především o zdravotní přínos biopotravin pro jejich potomky,“ dodává.

Další motivací pro spotřebitele je péče o životní prostředí. Ekozemědělci neznečišťují půdu, vodu, vzduch cizorodými látkami, pečují o krajinu i biodiverzitu, větší rozmanitost, živočišných i rostlinných druhů.

Jedním z důvodů je i lepší péče o chovaná zvířata, například krávy mají volný přístup na pastvu a drůbež nezná klecový chov.

Svou roli hraje také přesvědčení lidí, že biopotraviny jsou kvalitnější, nejsou do nich přidávány umělé náhražky, a také, že původ biopotravin je dobře dohledatelný a nekupují tedy anonymní výrobky.

Biopotraviny – čtěte souvislosti

Luxus pro vlastní zdraví

Proti většímu rozšíření biopotravin hraje především jejich cena. Zatímco u některých biovýrobků je rozdíl cen minimální, například u jogurtů nebo mléka českého původu, u jiných dosahuje desítky až stovky procent, například kuřecí maso.

„V očích mnoha spotřebitelů se jedná o jakési luxusnější potraviny, mnoho lidí říká: Obyčejným lidem stačí obyčejné – ne bio – potraviny,“ říká Jan Mišurec ze Sdružení na obranu spotřebitelů.

Podle něj spotřebitel s nižšími přijmy automaticky sáhne po levnějším výrobku, jednoduše proto, že si biovýrobek nemůže dovolit.

„Pro toho, kdo vidí za biopotravinami v první řadě vyšší cenu, mají tyto výrobky nádech luxusu. Ale obecný trend je opačný, stále méně lidí vidí biopotraviny jako luxus,“ vysvětluje Martin Leibl, vedoucí oddělení enviromentální politiky ministerstva zemědělství. Spotřebitelé biopotravin jsou podle něj hlavně informovaní a vědí, co si spolu s jídlem kupují. Proto péči o vlastní zdraví pak nevnímají jako luxus, ale dobrou investici. Takových lidí je však stále málo.

Právě nedostatečná informovanost spotřebitelů je dalším faktorem bránící nárůstu spotřeby biopotravin.

„Řada lidí si mnohem raději zjednoduší celou problematiku na to, že bio je marketingový tah prodejců nebo módní výstřelek, protože komplexní uvažování vyžaduje větší míru znalostí, než potřebujete k běžnému nákupu chleba,“ vysvětluje Valeška z Pro-Bio ligy. Málokdo při výběru jogurtu přemýšlí nad tím, zda jeho nákupem podpoří větší rozmanitost druhů v krajině.

Být in se počítá

Biopotraviny jsou pro část spotřebitelů spojeny s módní vlnou. O bio problematice hovoří hollywoodské hvězdy a popisují, co všechno mají bio.

Světem se šíří pojem LOHAS pro vyznavače „Life of Health and Sustainability“, kteří konzumaci biopotravin berou jako nedílnou součást svého životního i společenského standardu.

„Firmy v USA, Kanadě, a zřejmě i Evropě se specializují na organizace „zelených svateb“, v nichž důležitou roli hrají vedle bio-lněných šatů pro nevěstu nejen místní biopotraviny a biovíno, ale také recyklovatelné tácky a dokonce snubní prstýnky z recyklovaného zlata,“ popisuje Zdeněk Opatrný z Katedry fyziologie rostlin Přírodověcké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Právě potřeba patřit do vyšší třídy a vliv reklamy je podle něj motivem pro část spotřebitelů biopotravin.

Budete mít zájem:  7 zahřívacích polévek pro chladné dny

Navíc pro lidi s vyššími příjmy může právě lepší image hrát velkou roli. „S růstem informovanosti se také mění přístup lidí ke spotřebě. Lidé jsou bohatší a náročnější a touží po kvalitě a „novém luxusu“.

Nedílnou součástí této změny je i zvýšený zájem o zdraví, zdravý životní styl a kvalitu potravin“, říká Tom Václavík z agentury Greenmarketing. Sám se na cenu také nedívá, ale důležité je pro něj složení a bio kvalita.

„I bio z Číny je bio a já svým nákupem mohu podporovat čínské bio zemědělce, to je pro mne velmi důležité,“ doplňuje.

Přesto snaha být in nemusí být podle Pro-Bio ligy nutně špatnou motivací k nákupu biopotravin. „Chodit běhat nebo nekouřit je také zrovna v módě, ale rozhodně to není nic špatného. Biopotraviny se klidně mohou stát masovou záležitostí, hlavně když výsledkem bude více hektarů v ekozemědělském systému,“ dodává Valeška.

Bioboomíček

…nejen… vlastní biochov, vlastní jatka, vlastní přístup ke kvalitě     

autor: Táňa Králová, článek vyšel v časopise EURO

Žena mezi 25 až 44 lety, s vysokoškolským vzděláním, nakupující v supermarketu či hypermarketu je nejvděčnějším objektem pro obchodníky s biopotravinami.

Pravidelných konzumentů potravin, vyrobených z produktů ekologického zemědělství, jsou u nás prozatím sice pouhá tři procenta, český biotrh však rok od roku roste. Zásluhu na tom mají hlavně obchodníci. Popularitu bio, která zaplavila západoevropské země, se snaží přenést k nám.

Letos se to víc než kdy jindy projevuje ve větší aktivitě zahraničních řetězců, branže s rostoucími obraty přitahuje také nové podnikatele.

Mezi tím, jak se rozvíjel trh s biopotravinami kupříkladu v Německu či Rakousku a u nás, je výrazný rozdíl. „V západní Evropě vznikal z tlaku spotřebitelů a prodej začínal ve specializovaných malých obchůdcích. Až později se přidaly řetězce, aby nezaspaly příležitost.

V Česku táhne trh nabídka, poptávka kupujících je i přes každoroční růst stále velmi malá,“ porovnává Tom Václavík z agentury Green Marketing. Průměrný Čech investoval do biojídelníčku v minulém roce přibližně jen 74 korun. Bio se na celkové spotřebě potravin podílely 0,35 procenty, zatímco v Rakousku to bylo bezmála šest procent a ve Švýcarsku 4,5 procenta.

Marketingové prognózy hovoří o průměrném růstu českého biotrhu v příštích pěti letech o 35 procent.

Větší a pestřejší

Dvě třetiny bionákupů pořídí čeští zákazníci v supermarketech, hypermarketech a lékárnách. Všechny řetězce potvrzují, jak je pro ně tento dynamicky rostoucí segment trhu důležitý a zpravidla také plánují rozšířit nabídku.

Ta vzhledem k opatrnému zájmu Čechů většinou výrazně pokulhává za sortimentem, z jakého mohou vybírat třeba Rakušané, Němci, Britové nebo Italové. V ostatních zemích střední Evropy je situace obdobná jako u nás. Český biotrh přitom vychází z hodnocení některých řetězců jako středoevropský tygr.

Nebo za tím můžeme vidět uměle vytvořený boom. Z hypermarketů je značně aktivní Interspar, který u nás biopotraviny nabízí pod vlastní značkou Spar Natur*pur, přenesenou z Rakouska. „Oproti předchozímu roku se obrat v naší biořadě více než zdvojnásobil.

Český zákazník si na bio zvykl velmi rychle,“ pochvaluje si jednatel Intersparu Martin Hruška. Se zhruba stovkou výrobků je biosortiment v tuzemské nabídce řetězce asi o 150 položek chudší než v Rakousku. „Snažíme se ho doplňovat podle preferencí zákazníka.

V nejbližších dnech chystáme řadu novinek a postupně bychom chtěli na českém trhu zavést všechny výrobky, které Interspar prodává v Rakousku,“ slibuje Hruška.

Globus, který u biopotravin uvádí meziroční třicetiprocentní nárůst obratu, chystá v příštím roce výrazné rozšíření prodejní plochy a sortimentu. Ukázku, jak bude vypadat zastoupení tohoto zboží v jeho hypermarketech, poskytuje nově otevřená prodejna v Liberci. Prozatím je běžně v nabídce kolem 120 položek.

Tesco Organic je zase značka pro novou řadu biopotravin, s níž řetězec Tesco přijde během října. K současným asi 120 druhům výrobků přibude další stovka trvanlivého a čerstvého zboží. Více než 160 položek od mouky, cereálií, přes masné a mléčné výrobky po ovoce a zeleninu, nabízí ve své síti Ahold. „Tržby v tomto sortimentu nám vzrostly za poslední tři roky o 30 až 40 procent.

Biovýrobky lákají především zákazníky ve větších městech,“ upřesňuje mluvčí Aholdu Libor Kytýr.

V supermarketech Billa je v současné době na výběr z 80 druhů základních biopotravin. Billa připravuje vlastní řadu těchto produktů, která má pocházet výhradně od českých výrobců.

Bohatší nabídka je nepochybně reakcí na prodejní výsledky u biopotravin – jen za poslední rok stoupl jejich podíl na obratu Billy v potravinářském zboží o 200 procent.

Také Kaufland se hlásí k podpoře potravin z ekologického zemědělství, které zákazníci najdou v regálech s ostatním zbožím pod typickým logem – zelenobílou zebrou. Toto označení nese kolem stovky výrobků.

V diskontech, drogeriích a lékárnách

S masivní reklamou biopotravin pod vlastní značkou BioBio, přenesenou z Německa, vyrazil nedávno Plus – discount. Tvrdí, že zájem zákazníků registroval hned od letošního dubna, kdy výrobky BioBio přišly do českých prodejen.

„Je to jistě velmi vysokou kvalitou těchto potravin, jejich dostatečnou šíří a cenou odpovídající diskontní politice,“ říká mluvčí Plusu David Kolář. Nízké ceny však mohou být pouze zaváděcí, protože není možné, aby potraviny BioBio byly o tolik lacinější než v Německu, upozorňují ostatní distributoři.

Pozadu v trendu bio nechce zůstat ani síť družstevních prodejen Coop, která má od listopadu nabízet ve zvláštních regálech na 50 druhů biopotravin. Prozatím s nimi chce oslovit kupující ve větších místech a časem plánuje sestoupit i do menších obcí. Na mladé ženy, které dbají o své zdraví, se orientuje dm drogerie markt.

Tradiční zboží proto doplňuje širokou nabídkou biopotravin se zavedenou německou značkou Alnatura. V Německu jsou biopotraviny s tímto logem k mání ve všech pobočkách Globusu, v Česku zatím řetězec nepůjde stejnou cestou a exkluzivita zůstává dm drogerii. Část biopotravin se prodá také v lékárnách, a to především kojenecká a dětská výživa, dětské čaje a doplňky stravy.

Budete mít zájem:  Farmářské a jiné trhy - známe další

Kamenné obchody specializované na zdravou výživu a biopotraviny si na trhu drží podíl 28 procent, uvádí Green Marketing. „Podíl biopotravin v jejich sortimentu rok od roku roste. Tyto prodejny zajišťují značnou část prodejů čerstvého bio ovoce, zeleniny, pečiva, ale také suchých balených výrobků.

Za výrazným nárůstem maloobchodního obratu u biopotravin, který meziročně stoupl o 49 procent, však stojí především řetězce se svou rozšířenou nabídkou,“ poznamenává Tom Václavík. V Česku existuje 246 kamenných obchodů se zdravou výživou a biopotravinami, jejich adresář je na webu biospotrebitel.cz.

Nakupovat je možné také přes internet a zboží si objednat přes 17 online obchodů. Pouze 26 farmářů oficiálně nabízí na webu prodej takzvaně ze dvora. V Česku působí asi 1150 ekologických farem, jenže většina z nich neumí přímo z farmy spotřebitelům nic nabídnout. Nejčastěji totiž chovají skot na maso, a ten buď putuje za hranice, nebo v lepším případě na jatka mimo farmu.

Hospodářství, kde příznivci bio něco nakupují, bude jistě víc než zmíněná necelá třicítka. Některá totiž prodávají načerno, a k tomu se pochopitelně nikdo nehlásí.

Rostoucí obliba biopotravin doprovázená silnější konkurencí v obchodu popohání v rozmachu dva největší tuzemské velkoobchody – Country Life z Nenačovic u Berouna a Pro-Bio obchodní společnost ze Starého Města pod Sněžníkem. Mají společné nejen to, že oba vznikly počátkem devadesátých let minulého století ruku v ruce s ekologickým zemědělstvím u nás.

Zaměřují se na zboží rostlinného původu, mají mlýn, provozují vlastní prodejny, zásobují řetězce a specializované obchody. Podobné jsou jejich obraty v bio zboží, obě firmy hlásí meziroční zvýšení o 30 až 40 procent. „Dříve rostl obrat z roku na rok asi o pětinu, rychlejší tempo očekáváme i v příštích letech,“ říká majitel Country Life Otakar Jiránek. Jeho firma distribuuje přes tisíc druhů výrobků a musí se poohlížet po nových skladovacích prostorách, protože vlastní už nestačí. Kvůli nedostatečné nabídce domácí bioprodukce, kterou si zčásti zajišťuje i na své farmě, musí spoléhat na dovoz. Ven pak vozí přebytky, které by se na našem trhu neuplatnily.

„Výraznější konkurence posouvá naši firmu dál. Řadu věcí jsme nuceni řešit dřív, než jsme počítali, stále investujeme, rozšiřujeme činnost a přijímáme zaměstnance,“ poznamenává obchodní ředitel Pro-Bio Karel Matěj.

Příchodu silné zahraniční firmy, která by vnesla nový vítr do distribuce biopotravin, se v blízké době neobává.

Na velkých evropských trzích, jaké jsou v sousedním Německu a Rakousku, mají prý obchodníci dost práce a ten náš není při současné poptávce natolik atraktivní.

Biokuře za tři stovky

„Biokuře stojí kolem 300 korun, i přesto se dobře prodává. Většinou, podobně jako biotelecí a bioryby, je však na objednávku přes specializované obchody, jakými jsou Albio, Rozmarýna a další,“ vysvětluje Josef Šuba, který ve velkém dováží masné a mléčné výrobky.

Nejvíce se mu letos zvedne obrat u mléčného sortimentu – proti loňsku nejméně o polovinu. „Mohl bych vozit mnohem více, hlavně masných výrobků je v regálech supermarketů a hypermarketů málo – na rozdíl od mléčných výrobků.

Zatím ale není takový odbyt, boom teprve nastane s tím, jak řetězce a diskonty výrazněji rozjedou biopotraviny pod svými značkami,“ je přesvědčen majitel exportní firmy Josef Šuba Bauer – CZ.

Častěji se s novými firmami potkává na trhu s čerstvým bioovocem a biozeleninou jejich největší prodejce Jan Štěrba z moravského Deblína. „V celé Evropě je hlad po produktech z ekologického zemědělství a velká poptávka po bio přivádí další obchodníky,“ potvrzuje trend, více patrný v letošním roce.

O raketovém nástupu konkurence však nemůže být zatím řeč. Jan Štěrba je ekologický zemědělec, sám zeleninu pěstuje a k obchodování s čerstvými biovitaminy ho přivedl jejich nedostatek z českých ekologických sadů a polí.

Aby dostál přání odběratelů, kterými jsou řetězce, bioprodejny i restaurace, dokupuje výpěstky od svých kolegů v tuzemsku a část dováží. Převážně z Itálie, ale také z Rakouska a Německa.

Malý český biotrh se od větších vyspělejších liší i tím, že stejné značky nese zboží v hypermarketech i těch nejmenších krámcích. Z hlediska marketingu to není právě nejšťastnější. „Obchodníci vyrostli na speciálních bioprodejnách a dodnes je exkluzivně zásobují.

Řetězce, které nastoupily se zpožděním, si vytvořily vlastní biologistiku,“ popisuje Tom Václavík vývoj za hranicemi směrem na západ. U nás velké markety i malé obchůdky mnohdy zavážejí stejní dodavatelé – obchodníci i přímo výrobci.

Svou cestou šel Interspar, který rozjel bioobchod založený na dovozu, do budoucna chce však získávat více zboží od českých dodavatelů.

Stejně jako ostatní tady naráží na nedostatečnou nabídku, přitom není příliš pravděpodobné, že tuzemští zemědělci a zpracovatelé na poptávku uslyší – zejména pokud jde o mléčné a masné výrobky.

Pravidlo naruby

„Není problém prodat, ale vyrobit,“ konstatuje generální ředitel mlékárny Olma Jiří Gavenda. Bezstarostný odbyt by ho sice mohl těšit, potíž je ale v tom, že není z čeho vyrobit více biojogurtů nebo čerstvého biomléka, protože chybí to základní – syrové mléko.

Olma ho shání i u sousedů a malý podíl si vozí ze Slovenska, Maďarska a Rakouska. „Musíme odmítat další zájemce o naše výrobky. U ekologického mléka bude pokračovat stagnace, což je škoda, protože biopotraviny budou mít do budoucna vždycky jistý odbyt,“ lituje šéf mlékárny, která se na cestu bio vydala před sedmi lety.

Z více než šesti desítek mlékárenských provozů u nás se biomléku věnují souběžně s konvenční produkcí už jen mlékárny v Poděbradech a Valašském Meziříčí. Za pár měsíců se k nim přidá největší tuzemská mlékárna, jihočeská Madeta.

„Stavíme linku, na Prachaticku chceme dělat jeden výrobek z biomléka,“ potvrzuje generální ředitel Milan Teplý. Víc zatím nechce kvůli zahraniční konkurenci prozradit.

U bioprodukce platí totéž co u běžného agrárního obchodu – vyvážíme surovinu, která se k nám vrací zpracovaná ve výrobcích. V Česku chybějí i další produkty z ekologického zemědělství, maso a obilí nevyjímaje.

Rozsah ekologického zemědělství se přitom zvyšuje – s více než sedmiprocentním podílem na celkové zemědělské ploše patříme k evropské špičce.

Na drtivé většině pozemků však roste tráva a pase se skot, přitom příznivci kvalitního hovězího musí mít štěstí, aby takové maso z českých chovů dostihli na pultech. Až na výjimky, jako je společnost Biopark, u nás téměř nejsou specializovaná biojatka.

Budete mít zájem:  Domácí péče o nehty začíná uvnitř

Mladý dobytek z ekologické pastviny chovatelé raději prodají do Itálie, Chorvatska nebo Slovinska – je to pro ně cenově jednoznačně výhodnější, než zvířata vykrmit a poslat na normální jatka,

Když chybí ona bio koncovka

Slabina českého ekologického zemědělství je prostá: hodně trávy a málo polí, na kterých se pěstuje zelenina, obilí, brambory a další plodiny, a také málo chovů prasat či drůbeže. Prostý je i důvod, proč tomu tak je.

Zemědělcům se vyplácí vyhnat dobytek na pastvu a brát dotace (ač nižší), než si i při vyšších dotacích komplikovat život nesrovnatelně pracnějším pěstováním zeleniny bez použití chemie nebo třeba chovem krav na mléko či prasat, pro které těžko shání bioobilí.

Za takových ekonomických podmínek bude i sebevětší poptávka slabým motorem.

Biojatka snad na dosah

Není to ekologická farma jako ze škatulky. Rozlehlé pastviny s velkým stádem krav chovaných pro maso, za nimi ční jihlavské paneláky, uprostřed areál, kde kdysi býval školní velkostatek. Spolkne ještě dost milionů, než se z něj stane ukázková farma.

Ve starých chlévech, částečně zmodernizovaných, by asi nikdo nehledal největší ekologický chov prasat u nás. Jsme v Sasově na předměstí Jihlavy u Josefa Sklenáře, jehož biouherák a biošunka jsou mezi lidmi nakloněnými biopotravinám dobře známé.

Nemohou si je také s ničím splést, protože s těmito výrobky je Sklenářova ekofarma u nás ojedinělá. Přímo na statku a v některých obchodech včetně řetězců je možné koupit také vakuově balené vepřové maso původem ze Sasova.

Mladý farmář dlouho narážel na problém jak dotáhnout ekologicky „vychovaná“ zvířata do samé tečky, tedy do biovýrobků. Povedlo se mu to u prasat, když si našel smluvní partnery mezi zpracovateli masa, jež přesvědčil, aby se vedle běžné výroby dali také na bio a kvůli tomu se nechali certifikovat.

Snad se to časem podaří i u hovězího, nevzdává se farmář. „Podmínky pro ekologické zemědělství i výrobu biopotravin se teď díky evropským fondům mění k lepšímu,“ říká Josef Sklenář a věří, že napřesrok konečně uskuteční letitý sen postavit na farmě vlastní minijatka.

Táňa Králová

Češi se vrhli na biopotraviny, musí se dovážet

Eko-zemědělství roste, většinu však tvoří pastviny

Praha – Zájem o biopotraviny natolik roste, že se velké obchody neobejdou bez dovozu ze zahraničí. Domácí zemědělci nedokáží poptávku naplnit. Například společnost Olma, druhý nejvýznamnější výrobce mléčných výrobků v zemi, musí vozit mléko ze Slovenska.

Odborníci jsou přesvědčeni, že bio jogurty nebo čerstvou zeleninu by mohli dodávat ve velkém i tuzemští farmáři. České ekologické zemědělství patří k největším v Evropské unii – ke konci května se tímto způsobem hospodařilo na 316 tisících hektarech, což je už bezmála 7,5 procenta zemědělské půdy. Výrazně přibývá i ekofarem, je jich už více než jedenáct set.

Je v tom však problém: většinu eko-půdy představují pastviny a louky. I když jejich podíl letos nepatrně klesl, stále zabírají takřka 82 procent rozlohy.

„Obchodní řetězce v našem dotazníkovém průzkumu upozorňují, že příslušný sortiment prostě nemohou na českém trhu sehnat,“ potvrzuje Lenka Kaspříková z ekologického Hnutí Duha.

Je dovážené bio ještě eko?

Právě Hnutí Duha zveřejnilo nový průzkumu, v němž se potvrzuje, že z biopotravin už je v Česku regulérní položka zemědělského byznysu – patří do stabilní nabídky naprosté většiny supermarketů. Ještě před několika lety byly přitom výrobky „Bio“ k dostání spíše jen ve specializovaných prodejnách.

„Supermarkety sice nabízejí stále více biopotravin z ekologického zemědělství, ale velkou část z nich dovážejí ze vzdálené ciziny,“ shrnuje Lenka Kaspříková. Podle agentury Green marketing se vloni dovezlo 56 procent biopotravin.

Kaspříková upozorňuje, že dovoz z velké dálky tak paradoxně snižuje ekologické přednosti biopotravin. Převoz na dlouhé vzdálenosti totiž přináší exhalace z výfukových plynů kamionů či letadel.

Na pultech českých obchodů se přitom objevují například rakouské sýry a jogurty, německé máslo, belgické drůbeží maso nebo ovoce a zelenina z Jižní Ameriky.

„Dálková přeprava biopotravin podkopává jejich ekologické přínosy,“ poznamenala Kaspříková.

Půl miliardy na ekozemědělství

Podle Lenky Kaspříkové z Hnutí Duha by stát měl ekologické zemědělství podporovat víc. „Chybí dostatečná státní podpora, která by více rozhýbala zdejší ekolofické zemědělství, zejména pěstování obilovin, čerstvého ovoce a zeleniny či produkci mléka a masa,“ tvrdí Kaspříková.

„Chceme také přimět velké výrobce potravin, třeba pekárny, aby do svého sortimentu zařadily více bio,“ dodala Kaspříková.

Ministerstvo zemědělství oponuje, že v následujících letech by na podporu ekologického zemědělství mělo jít kolem půl miliardy korun, což je o zhruba 200 milionů více než dosud. Už letos stouplnu podíl orné půdy ze zhruba tří procent na téměř deset.

„Tento nárůst je plně v souladu s naším cílem podporovat produkci biopotravin,“ řekl ministr zemědělství Petr Gandalovič.

Nejvíce měla Delvita

Z dotazníkového průzkumu Hnutí Duha mezi patnácti obchodními řetězci vyplývá, že některé supermarkety nabízejí až několik stovek různých biopotravin včetně jogurtů, džemů nebo čerstvé zeleniny.

Největší nabídku výrobků v biokvalitě měla Delvita, která na českém trhu ovšem skončila. Delvita měla zároveň největší zastoupení domácích potravinářských firem, celých 85 procent.

  • Podrobné výsledky průzkumu Hnutí Duha – ZDE

Delvitu převzala společnost Billa, která v průzkumu dosáhla jen průměrného výsledku. Za Delvitou se na druhém místě v počtu výrobu v biokvalitě umístila Dm-drogerie, která ovšem všechny dováží ze zahraničí.

Na opačném konci tabulky – jako obchod bez jediného biovýroku – se umístil Lidl.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector