Za zranění na sjezdovce můžete jít k soudu

Snad každá lidská činnost v tomto světě je regulována právem. Platí to i o sjezdovém lyžování. V následujícím článku se dozvíte, na co si dát na sjezdovce pozor.

Že fotbal nejsou taneční, jsme se dozvěděli z minulého referátu z pera kolegy Marka.

Vzhledem k tomu, že se blíží zimní sezóna, dovolil bych si navázat na tuto sportovní tématiku příspěvkem o sportu, který též dělá každý druhý (a každý třetí, jak to tak občas na svahu působí, minimálně na poloprofesionální úrovni) a který je – jak sami uvidíte – pravděpodobně i více nebezpečný, a to o sjezdovém lyžování. Že bude závěry přednesené v tomto příspěvku možné aplikovat i na jízdu na snowboardu, snad není třeba ani dodávat.

K právní úpravě jen toliko, že v roce 2012 byl projednáván návrh zákona o bezpečném pohybu při lyžování, snowboardingu a jízdě na jízdním kole, ovšem z řady důvodů tento zákon přijat nebyl.

Nejprve si položme otázku – existuje tedy nějaká právně závazná úprava pohybu po sjezdových tratích?

Otázku řešil již Nejvyšší soud pod sp. zn. 25 Cdo 1506/2004. Co se vlastně stalo? Dne 4. 2. 1998 při lyžování na sjezdovce na Gitschbergu došlo ke střetu dvou osob za situace, kdy budoucí žalobce jel jako předposlední ve skupině lyžařského kursu v širokém oblouku a budoucí žalovaná, přijíždějící zezadu, jej za terénním zlomem neviděla a srazila jej.

Soud věc posoudil mimo jiné podle čl. 2, 3 a 4 Pravidel chování pro lyžaře Mezinárodní lyžařské federace (FIS) a dospěl k závěru, že žalovaná porušila povinnosti, stanovené těmito pravidly, když nepřizpůsobila rychlost a způsob jízdy svým schopnostem a terénním podmínkám, což měla učinit zvláště v místě, kde přes terénní překážku není výhled.

Její námitky, že žalobce nevzal v úvahu přiměřenost obtížnosti sjezdovky svým schopnostem a že měl být připraven na manévr, který by střetu zabránil, soud neshledal důvodnými vzhledem k tomu, že sjezdové tratě jsou veřejné a záleží na lyžaři, jakou si vybere, a byla to žalovaná, kdo se přibližoval zezadu, a tedy ona měla podle čl.

3 Pravidel FIS povinnost zvolit takovou dráhu, aby neohrozila před ní jedoucí lyžaře.

Nejvyšší soud k dovolání žalované ve svém usnesení konstatoval, že dovolání není důvodné.

Nejdůležitějším právním závěrem je nicméně to, že „Pravidla chování pro lyžaře, vydaná Mezinárodní lyžařskou federací FIS, obsahují normy, jejichž dodržováním má být zajištěna bezpečnost uživatelů sjezdovky a slouží tak k předcházením vzniku škod, s nimiž zákon spojuje odpovědnost.

I když nejsou obecně závazným právním předpisem, jsou tato pravidla pro lyžaře na sjezdové trati závazná, a to bez ohledu na to, zda jsou pramenem práva či nikoliv, jak je namítáno v dovolání.“

Tyto pravidla obsahují základní zásady bezpečného pohybu po sjezdových tratí. Tyto pravidla – ač by je pravděpodobně nikdo neuměl vyjmenovat – by měly být v povědomí každého lyžaře, který vyjede na svah. Bez jejich respektování by se totiž ze sjezdovky stalo místo masové vraždy – nebo alespoň místem, kde může dojít k vážnému ublížení na zdraví, jak si ukážeme dále.

Položme si tak v návaznosti na výše uvedené další otázku – může být lyžař trestněprávně odpovědný za rychlou, resp. bezohlednou jízdu?

Zajímavou kauzu řešily mezi roky 2008 a 2010 postupně Okresní soud v Prachaticích, Krajský soud v Českých Budějovicích a Nejvyšší soud pod sp. zn. 4 T 106/2008. Soudy v rámci řízení zjistily následující skutkový stav: „Dne 22. 2. 2008 kolem 20.15 hodin na Zadově, na sjezdovce Kobyla, (obviněný – pozn.

autora) jako lyžař na sjezdových lyžích ve spodní části sjezdovky, poblíže stanoviště vleků, nevěnoval dostatečnou pozornost situaci na sjezdovce a v důsledku toho nestačil včas reagovat na nezl.

lyžařku, která po předchozím přibrzďování sjížděla šikmo volnou jízdou ke stanovišti vleků v doprovodu svého otce, který se pohyboval za dcerou s odstupem několika metrů a jistil ji tak zezadu, přičemž po přejetí přední části jejích lyží zleva nezletilou srazil a při nárazu zejména do krajiny břišní či na levou dolní část hrudníku této způsobil oděrku na levé tváři, kousnutí do rtu a roztržení sleziny s nutností jejího operačního odstranění, tedy těžké zranění pro poškození důležitého orgánu, s dobou léčení v trvání nejméně osmi týdnů a s trvalým závažným následkem v podobě snížené obranyschopnosti organismu vůči infekci“. Takto popsané jednání obviněného odvolací soud právně kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák.

  • Proti rozsudku podal obviněný dovolání, ve kterém tvrdil, že při jízdě:
  • – neporušil žádnou konkrétní povinnost stanovenou právní normou, a že
  • – otec poškozené si nepočínal správně, neboť jel za poškozenou a jednoznačně ji zakrýval, a to za situace zhoršené viditelnosti při večerním lyžování, ačkoli jako instruktor věděl, že má jet před žákem a
  • – pravidla FIS pro chování na sjezdových tratích nejsou závazná, mají pouze doporučující charakter a nelze je přímo přenést jako použití konkrétní povinnosti do trestního práva.

Nejvyšší soud tyto úvahy obviněného odmítl. To, že pravidla FIS jsou při sjezdovém lyžování normou, jíž je třeba dodržovat, jsme si již vysvětlili.

Jejich užití na kauzu dovysvětlil i státní zástupce názorem, že význam těchto jako jediného regulačního prostředku u tohoto do jisté míry riskantního rekreačního sportu nelze bagatelizovat způsobem, jímž činí dovolatel, zejména proto, že jiná pravidla stanovena nejsou a jejich potřeba je evidentní. Pod tento názor je třeba se podepsat.

Porušením právní povinnosti z hlediska obecné odpovědnosti za vzniklou škodu je pak i nedodržení občanskoprávní prevence podle § 415 obč. zák.

Z takové odpovědnosti by se v daném případě obviněný mohl vyvinit pouze za splnění předpokladů, že by si počínal – v obecné rovině – podle podmínek konkrétní situace natolik bedlivě (pozorně, ohleduplně), aby při tom nezpůsobil škodu na zdraví, majetku, právech jiného, přírodě či životním prostředí.

Ty však u něj dovodit nelze, neboť si nepočínal s dostatečnou pozorností, ohleduplností a předvídavostí, aby možné újmě na zdraví předešel.

Měl však otec poškozené jako lyžařský instruktor též podíl na nehodě? Soudy dovodily, že nikoliv – nezletilá poškozená přes nízký věk (v kritické době jí bylo 7 roků a 5 měsíců) měla již osvojené základy lyžování a nic jí nebránilo, aby se v doprovodu svého otce účastnila večerního lyžování (obviněný se s ní střetl kolem 20.15 hodin).

Otec poškozené nebyl vůči ní v pozici lyžařského instruktora, a proto Nejvyšší soud vyhodnotil jako zcela irelevantní dovolatelovu námitku, že měl jet před žákem. V době střetu se pro obviněného totiž z pohledu soudu jednalo o dva naprosto anonymní lyžaře, kteří se po sjezdovce pohybovali naprosto přirozeným a standardním způsobem (otec poškozené jel za ní, aby měl o ní přehled a současně jí tzv. kryl záda). Obviněný je podjížděl zleva, a to rychlostí nepřiměřenou sněhovým podmínkám, viditelnosti i skutečnosti, že se nepřesvědčil o tom, zda není na sjezdovce pod předjížděným lyžařem další lyžař. Obviněnému tak bylo třeba přičítat vědomou nedbalost, neboť slovy soudu „- skrze svoji zkušenost sportovní – měl vědět, že způsobem v trestním zákoně uvedeným zájem zákonem chráněný porušit nebo ohrozit může, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové ohrožení nezpůsobí“.

A když už jsme se lehce dotkli toho spoluzavinění, jak je to vlastně s odpovědností lyžařského střediska, kdy se lyžař zraní na překážkách v tomto středisku provozovaných?

Na jaře letošního roku Nejvyšší soud dořešil kauzu vážného úrazu v lyžařském středisku Špičák. V tomto případě lyžař (žalobce) najel na sněhový můstek vybudovaný na sjezdovce pro účely předchozí komerční lyžařské akce, nezvládl skok z tohoto můstku a při dopadu utrpěl vážný úraz, v jehož důsledku je trvale upoután na invalidní vozík.

Lyžaři byli na sjezdovce informováni o existenci potenciálního nebezpečí spojeného s umístěním uměle vytvořeného můstku a varovnými nápisy, barevnými plůtky a označením hrany můstku reflexní barvou bylo zamezeno nedobrovolnému nájezdu na tento můstek.

Žalobce ovšem o existenci můstku věděl, najel na něj vědomě, a to aniž by se snažil následnému skoku zabránit, jen zřejmě nepočítal s tím, jak je ten skok velký.

  1. Otázky, které Nejvyšší soud řešil, byly následující:
  2.  – šlo o škodu způsobenou provozní činností podle §420a (starého) občanského zákoníku (jež je odpovědností objektivní)?
  3. – i v případě, že nebylo zcela znemožněno na můstek najet, je možné uvažovat o spoluzavinění žalobce?

Předně Nejvyšší soud uvedl, že o škodu způsobenou provozní činností jít nemůže. Vyvolávajícím činitelem vzniku škody může být sama činnost, jež má provozní povahu (popř.

věc při ní použitá), avšak jen tehdy, byl-li škodlivý následek způsoben právě povahou této činnosti, tedy jejími typickými či charakteristickými vlastnostmi, jimiž se projevuje navenek.

  Příčinou vzniku škody na straně žalobce ovšem nebyla povaha činnosti žalovaného (provozování sjezdovky) ani věc při této činnosti použitá, nýbrž porušení prevenční povinnosti žalovaným při označení a úpravě lyžařského areálu ve spojení s „přeceněním lyžařských schopností žalobcem“.

Tím se dostáváme k posuzování spoluzavinění žalobce. Porušení prevenční povinnosti samotným poškozeným může zakládat jeho spoluzavinění na vzniku škody, neboť je povinností každého chovat se tak, aby nezpůsobil škodu, a to nejen ve vztahu k ostatním, ale – což se málo akcentuje – i vůči sobě samému.

Oklikou se vracíme k pravidlům FIS, ze kterých lze dovodit, že lyžař musí přizpůsobit rychlost a způsob jízdy svým schopnostem a zkušenostem, terénním, sněhovým a klimatickým podmínkám, výhledovým poměrům, hustotě provozu, tedy celkové situaci na (sjezdové, příp.

i běžecké) trati, aby měl možnost včas a v dostatečné vzdálenosti reagovat třeba i na nenadálou překážku, což současně znamená, že nesmí vjíždět do míst, kam nevidí.

Žalobce v konkrétním případě ovšem – slovy soudu – „záměrně pokračoval v nezměněném způsobu dosavadního lyžování, ačkoliv měl před sebou překážku – skokanský můstek, o němž mu muselo být zřejmé, že jeho parametry se nacházejí mimo zkušenost běžného lyžaře“.

Vznik škody tak byl především důsledkem vědomého užití sněhového můstku závisejícího výhradně na úvaze žalobce, který přecenil své lyžařské dovednosti, a mnohem méně významná pro vznik škody byla okolnost, že sněhový můstek nebyl dostatečně označen či ohrazen.

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že především žalobce jako dospělý svéprávný člověk nese odpovědnost za své jednání, včetně rizik, která vědomě podstupuje. Za daného skutkového stavu nelze proto porušení obecné preventivní povinnosti žalovaným považovat za okolnost, která by byla převažující příčinou vzniku škody. Odpovědnost střediska za způsobený úraz tak byla velmi zásadně ponížena (v konkrétním případě o více jak 50%).

Ze všech přednesených judikátů lze konstatovat, že Nejvyšší soud případy související s lyžováním posuzuje velmi racionálně.

Budete mít zájem:  V kontaktních čočkách na dovolenou? 6 věcí, které se budou hodit

Chování lyžaře, jež svou jízdou nerespektuje pravidla FIS a ohrožuje ostatní či sebe, zakládá jednak občanskoprávní odpovědnost, ale – za splnění určitých podmínek – i odpovědnost trestněprávní.

Na druhou stranu ovšem Nejvyšší soud neopomněl část této odpovědnosti přenést i na provozovatele lyžařského střediska, jež by mělo pro bezpečí lyžařů udělat maximum. Nezodpovědnost lyžařů a přeceňování vlastních schopností však odpovědnost lyžařského střediska mohou velmi výrazně snížit.

Horám zdar!

Mgr. Štěpán Chejn

Plavec & Partners, advokátní kancelář s.r.o.

Co dělat při úrazu na lyžích, abyste nepřišli o odškodnění? | Vaše Nároky.cz

RADY A TIPY

Úrazy na lyžích či snowboardech jsou bohužel v poslední době běžnou záležitosti zimy. Na vině je většinou rychlá jízda lyžaře, který si buď úraz způsobí sám, nebo, o co hůř, způsobí jej jinému lyžaři.

Není však výjimkou ani to, že se úraz stane kvůli nevhodné úpravě sjezdovky či nezabezpečenému sloupu lanovky. Ať už je příčina zranění jakákoliv, zraněný lyžař či snowboardista má v mnoha případech nárok na odškodnění.

Lyžař si úraz způsobil sám

Jestliže si lyžař zranění na lyžích způsobí sám, může získat odškodnění ze svého pojištění. Pro tuto situaci se nabízí dva druhy pojištění: úrazové pojištění a cestovní pojištění.

Úrazové pojištění

Využití úrazového pojištění je vhodné ve chvíli, pokud se lyžař zraní v České republice, záleží však vždy na konkrétních podmínkách pojištění. Jestliže má lyžař sjednané úrazové pojištění, může za úraz na sjezdovce po své pojišťovně požadovat odškodnění.

Problémem však často bývají výluky z pojištění, kdy například úrazy kolene na lyžích mnohdy nebývají odškodňovány z důvodu, že zdravotní komplikace s kolenem měl dotyčný zraněný již před úrazem. Zde by si však všichni pojištění měli dát pozor, zda je argumentace pojišťovny oprávněná.

Cestovní pojištění

Využití cestovního pojištění je na druhou stranu vhodné ve chvíli, kdy si lyžař způsobí úraz v zahraničí. V takovém případě by pojišťovna zraněného měla nejen odškodnit za způsobenou bolest, ale například také zajistit přepravu zpět do České republiky, pokud to zdravotní stav pojištěného vyžaduje.

Znovu jsou samozřejmě důležité podmínky pojištění, které by si měl každý pojištěný s předstihem nastudovat.

Nezaplatila pojišťovna? Pomůžeme!

Úraz způsobil jiný lyžař

Jestliže úraz lyžaři způsobí jiný účastník sjezdovky, je oprávněné odškodnění požadovat po škůdci. Výhodou je, pokud má druhý lyžař dobré pojištění odpovědnosti či cestovní pojištění, v takovém případě by se finanční kompenzace mohla požadovat po pojišťovně viníka. V případě, že lyžař viník pojištění sjednané nemá, lze odškodnění vymáhat přímo po něm.

Co dělat, pokud lyžař viník ujede?

Pokud druhý lyžař od nehody ujede, je určitě vhodné zajistit si důkazy, které se budou hodit pro případnou žádost o odškodnění, pokud se viníka nehody podaří vypátrat. K nehodě můžete přivolat také policii a podat trestní oznámení na neznámého pachatele.

Za úraz může provozovatel areálu

Odpovědnost provozovatele areálu za úraz na sjezdovce může nastat v případě, kdy dojde ke zranění kvůli nekvalitní sjezdovce i přesto, že lyžař dodržel všechna bezpečnostní pravidla – nejel příliš rychle, nepožil alkohol, dbal na upozornění ohledně možných vad či zvolil obtížnost sjezdovky odpovídající jeho schopnostem.

Pokud lyžař či snowboardista všechny náležitosti dodržel, může po provozovateli areálu požadovat odškodnění.

Jak správně při úrazu na lyžích postupovat?

Ať již příčina úrazu byla jakákoliv, důležité jsou zejména důkazy, které prokazují, jak k úrazu došlo a o jak rozsáhle zranění se jedná.

Jak postupovat?

  • Pořídit fotografie z místa nehody, případně udělat videozáznam.
  • Zajistit svědky, kteří pád či srážku viděli.
  • O svědectví případně požádat složky záchranných služeb, které byly k nehodě přivolány.
  • Zajistit lyžaře, který zranění způsobil, aby neopustil místo nehody před identifikací.
  • Pokud zajištění důkazů nedovoluje zraněnému jeho zdravotní stav, měli by se o důkazy postarat jeho blízcí či jiní lyžaři.
  • Uschovat si lékařské záznamy, které o úrazu na lyžích vypovídají.
  • Uschovat si účtenky za náklady, které lyžaři ve spojení s úrazem vznikly.
  • S doložením všech důkazů požadovat po pojišťovně, viníkovi či areálu odškodnění.
  • Pokud se protistrana k náhradě škody za úraz na lyžích staví odmítavě, obrátit se na právníka, případně na soud,
  • nebo se obrátit na Vaše nároky.cz. Právníka zaplatíme za vás! → Jak to funguje?

Pomůžeme získat odškodnění za úraz na lyžích

Stačí vyplnit dotazník na našich webových stránkách a zdarma posoudíme, zda vám s odškodněním za úraz na lyžích můžeme pomoci.

► ZADAT PŘÍPAD K POSOUZENÍ ZDARMA

Šéf dálnic před soudem za zranění na italské sjezdovce

Žaluje ho Brit, který tvrdí, že mu Alfred Brunclík způsobil neopatrnou jízdou dvojitou zlomeninu v oblasti ramene

Praha – Šéf Ředitelství silnic a dálnic Alfred Brunclík má jít dnes před soud kvůli zranění britského policisty Iana Knighta.

Ten Brunclíka žaluje kvůli incidentu, který se stal v lednu 2006 na lyžařské sjezdovce v Itálii. Podle žaloby tehdy Brunclík britského občana při nebezpečné jízdě na lyžích srazil k zemi a způsobil mu dvojitou zlomeninu v oblasti ramene.

Případem se bude zabývat soud v severoitalském Tiranu. Brunclík veškerá obvinění odmítá.

Jel rychle, říká Brit

Podle Knighta nejenže Brunclík sjížděl svah nebezpečnou rychlostí, ale po nehodě britskému policistovi ani nepomohl, a naopak sprostě nadával jeho snoubence.

„Jako začínající lyžař jsem pomalu jel v doprovodu své partnerky a instruktora. Náhle se vyřítil pan Brunclík, zezadu mi přejel lyže, strčil do mě a já se při pádu vážně poranil,“ popisuje svou verzi incidentu Knight.

„Pan Brunclík zastavil o něco níž. Když mu má snoubenka vyčetla rychlou jízdu, křičel na ni, ať drží hubu,“ tvrdí Knight.

Brunclík: Chtějí jen mé peníze

Brunclík obvinění jednoznačně odmítá s tím, že Britové dělají ze svědka obžalovaného a že nikoho nesrazil.

„Byl jsem přítomen nehodě, kdy anglicky hovořící, podprůměrný lyžař nezvládl v průběhu lekce lyžování sjezd poměrně náročné sjezdovky a způsobil si zranění, kvůli kterému byl posléze ošetřen,“ říká šéf českých silnic a dálnic.

V žalobě vidí zištné důvody. „Jde o nemorální pokus o bezdůvodné obohacení, kterého chtějí dosáhnout na můj úkor,“ míní Alfred Brunclík.

To ale Ian Knight, který byl ještě donedávna členem londýnské metropolitní policie, odmítá.

„Nejde mi o peníze, ale o princip. Kdyby kdokoliv udělal takovou věc u nás v Británii, byl by souzen pro těžké ublížení na zdraví. Strávil jsem dost času v nemocnicích a rok jsem byl kvůli zranění omezen ve výkonu své práce,“ uvádí Knight.

Spor o svědky z branže

Podle Brunclíka je spor ryze soukromou záležitostí a nijak nesouvisí s jeho vysokou funkcí na Ředitelství silnic a dálnic ČR.

Knightova partnerka Sarah Woodová ale poukazuje na svědky, kteří mají u soudu Brunclíkovi dosvědčit, že britského občana nezranil. „Jde o několik osob z české stavební branže, kteří vůbec na místě incidentu nebyli,“ tvrdí Sarah Woodová, která také působí u londýnské policie.

Podle Brunclíka je zpochybňování jeho svědků naopak snahou Britů ovlivnit soudní proces.

„Považuji za naprosto neuvěřitelné, že ještě před výslechem mnou navržených svědků zasahují do průběhu vlastního řízení ve zřejmé snaze skandalizovat mne a mé kolegy, kteří v kritické situaci nezpochybnitelně byli přítomni na sjezdovce,“ uvádí Brunclík.

Na dnešní stání se však rozhodl místo sebe poslat jen právníka. „Mám neodkladné pracovní povinnosti,“ sdělil.

České velvyslanectví v Římě zatím nepotvrdilo, zda se soudního stání zúčastní i český konzul.

„Nemohu to potvrdit ani vyvrátit. Jde o soukromou právní při,“ sdělila šéfka konzulárního úseku velvyslanectví Elisa Bradáčová.

VIKEND Trest za brutální faul: Vyloučení do konce utkání a 23 tisíc odškodnění

Na světelné tabuli svítil čas 28:04, když píšťalka zastavila zápas. V rohu kluziště zůstal ležet sedmnáctiletý hokejista. Jan Nádvorník byl chvíli v bezvědomí, měl otřes mozku a ošklivě zlomenou ruku.

Těsně před tím ho tvrdě srazil protihráč Martin Holý, kterého kromě vyloučení později dostihl ještě jeden trest: podle soudu musel protihráči zaplatit 23 tisíc odškodného a dalších 36 tisíc, které ho stál soudní spor.

Holý, hokejista Rokycan, se stal dalším člověkem, který musel kvůli zranění při sportu před soud. Takových případů přibývá, HN jen za poslední dva roky popsaly tři. Sportovci v Česku si totiž pomalu zvykají, že zákony platí i na hřištích a na sjezdovkách. A nebojí se obrátit na soud či na policii – výsledkem pak může být odškodnění nebo i podmínečné vězení.

Jenže s tím se objevují i obavy, jestli právo nebude do sportu zasahovat příliš. Tedy jestli se třeba právě hokejisté nebudou jednou bát jít do soubojů naplno, aby později neskončili u soudu.

Znalec poznal, jak to bylo

Tehdy v Rokycanech, kde se hrál zápas juniorské ligy, šlo o jeden z nejnebezpečnějších faulů v hokeji. Hráč Nádvorník dojížděl puk, za ním přijížděl soupeř Holý. Vrazil do Nádvorníka a ten spadl hlavou proti hrazení – po takových zákrocích už někteří hráči zůstali i na vozíku.

Mladík naštěstí vyvázl jen s otřesem a zlomenou vřetenní kostí. Ale on ani jeho rodiče se nechtěli smířit s tím, že by vše mělo skončit jen vyloučením protihráče do konce utkání. A podali na rokycanského Holého žalobu.

Zpočátku to vypadalo, že soud nebude moci rozhodnout, jak se vše seběhlo. Holý sice uznával, že hráče pražské Kobry složil k zemi, ale ne schválně. Jen prý za ním jel a Nádvorník náhle metr před hrazením zabrzdil. A jak byl Holý rozjetý, zezadu ho setrvačností srazil. Navíc ani ne ramenem nebo rukama před sebou – zkrátka jen hrudníkem, protože nestačil včas zastavit.

Potíž však byla, že si už nikdo nepamatoval, jak se vše odehrálo. Rozhodčí nedokázali říct nic víc, než že to byl nebezpečný faul, jasno do případu nevnesl ani brankář, který byl ke srážce nejblíže.

Sport už před soud patří

Nakonec ale pomohl docent biomechaniky Karel Jelen z Univerzity Karlovy. Ve svém posudku spočítal, jakou rychlostí do Nádvorníka musel soupeř narazit a jak se pak jeho tělo otočilo, když padalo.

A z toho vyčetl, že se útočící hráč musel na střet připravit: zpevnil tělo a přidal na síle. Tedy žádná náhoda a nezaviněná srážka.

„Zranění vzniklo na základě vědomého jednání obžalovaného,“ zjistil znalec.

Soudce Miroslav Hromada proto rozhodl, že Nádvorníkovi patří odškodnění. „Takový zákrok se hrubě vymyká pravidlům hry, a proto nejde o důsledek běžného rizika spojeného s provozováním kontaktního sportu,“ rozhodl rokycanský soudce Miroslav Hromada.

Faulujícímu hráči navíc přitížilo, že jako junior už musel vědět, jaké situace v hokeji nastávají. „Právě zkušenosti, které žalovaný musel mít, vedou tak soud k závěru o existenci vědomé nedbalosti žalovaného.

Věděl totiž, že následek svým jednáním může způsobit, a bez přiměřených příčin minimálně spoléhal, že je nezpůsobí,“ napsal soudce Hromada v polovině loňského roku v dosud neznámém rozsudku, který HN získaly.

Když v roce 2001 ochrnul po faulu třebíčský hokejista Tomáš Zelenka, státní zástupce Arif Salichov prohlásil, že za zranění nikoho stíhat nebude. „Ve sportu prostě platí odlišná pravidla.“ Ale to už dnes není pravda.

Budete mít zájem:  Vyrážka Z Potu Léčba?

Zranění hráči se snaží dostat odškodnění žalobami u občanskoprávních soudů, případně se obrací na policii, aby případ vyšetřila a poslala k trestnímu soudu. „Strašně těch případů přibývá.

Ještě před pěti lety jsme neměli žádný, v poslední době jsme ale dělali posudky na několik takových sporů,“ říká znalec Jelen, autor rozhodujícího posudku v rokycanském sporu.

Jako jeden z prvních se až u Nejvyššího soudu domohl odškodnění prvoligový karatista, jemuž soupeř zakázaným úderem ukončil kariéru – dodnes má následky. A stejný soud předloni potvrdil, že před trestní soud se může dostat i faul při fotbale. Souhlasil s trestem pro amatérského obránce, který přerazil nohu soupeři.

HN také loni jako první vylíčily kauzu lyžaře, který jel neopatrně na sjezdovce a vážně zranil malou dívku. Stal se prvním odsouzeným lyžařem v Česku. Odborníci ale tvrdí, že ne každý faul se zraněním má končit u soudu.

Musí jít o zákrok, který jde očividně proti pravidlům. Jako když fotbalista skluzem zajede do soupeře, i když ví, že už mu stejně nemůže vzít míč. Nebo když právě hokejista ví, že se chystá na vysoce nebezpečný zákrok.

Soudce Nejvyššího soudu Michal Králík, expert na právo ve sportu, si také všiml, že české soudy dávají za zranění často mírnější tresty, než je obvyklé v cizině. „V zahraničí bývají razantnější. Ta drobná pochybnost, jestli by sportovec měl či neměl zodpovídat za zranění, se promítá i do úvahy soudců o výši trestů,“ říká Králík.

Za zranění na sjezdovce můžete jít k soudu

Jak se chovat na silnici, ví každý držitel řidičského průkazu. Že ale existují podobná pravidla i na sjezdovce, už tak známá věc není.

Znáte pravidla chování na sjezdovce?

V minulé zimní sezoně vyráželi záchranáři podle Ministerstva vnitra ČR (MV ČR) k více než 6500 případům zranění na sjezdovce. Patnáct zraněných svůj úraz nepřežilo a ve více než 10 % ostatních případů se jednalo o velmi těžké úrazy. Za účelem prevence bylo vyhlášeno i tzv.

desatero, které stanovuje pravidla pro chování na sjezdovkách. Vyhlásila je Mezinárodní lyžařská federace (FIS) a i když by jejich dodržování mělo být na sjezdovkách závazné, realita je dosud bohužel jiná, uvedl Tomáš Koníček z odboru prevence kriminality MV ČR.

Čtěte více: Jak se levně vyřádit na sněhu? Zkuste sáňkařské dráhy a snowtubing

Podle ministerstva zahraniční průzkumy poukazují na to, že část lyžařů vyhlášená pravidla vůbec nezná.

Přes padesát procent dotázaných se například domnívá, že v případě nehody na svahu nemají žádnou povinnost zastavit, natož jako případní aktéři, svědci či poškození prokázat svou totožnost. Přitom tato povinnost vyplývá i z běžných zákonů, zdůrazňuje Koníček.

Uvádí také, že například nejméně 15 % lyžařů si myslí, že na sjezdovce platí přednost zprava. Podobné téma: Kolik zaplatíte protistraně, když prohrajete soudní spor?

Stíhání se nevyhnete

Ve vašem vlastním zájmu je se uvedenými pravidly řídit, protože způsobíte-li druhé osobě úraz nedodržením pravidel, může na vás požadovat odškodnění.

Dokonce se může stát, že účast na nehodě se zraněním bude znamenat i odpovědnost za trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti, upozornil Koníček s tím, že povinnost  počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí, vyplývá i z občanského zákoníku.

Pokud se někdo chová na sjezdovce agresivně, nerespektuje 10 pravidel chování při lyžování Mezinárodní lyžařské federace (10 FIS pravidel) a způsobí vám vážnější zranění, můžete na něj podat trestní oznámení pro ublížení na zdraví.

Pokud z místa nehody ujede, aniž by vám poskytl pomoc, můžete ho žalovat i za neposkytnutí pomoci, informoval server Měšec.cz Jiří Žůrek, právník Sdružení obrany spotřebitelů (SOS).

Dodal také, že náhradu škody můžete požadovat i v případě, že nejde o trestný čin, a k ublížení na zdraví či majetku došlo porušením právní povinnosti, i neúmyslně.

Desatero lyžařského provozu schválené FIS:

  • OHLEDUPLNOST K JINÝM – Každý lyžař se musí chovat tak, aby neohrozil jinou osobu a nezpůsobil škodu,
  • PŘIMĚŘENÁ RYCHLOST – Každý lyžař musí dodržovat rychlost a jet v souladu se svými schopnostmi, podmínkami a počasím,
  • VOLBA SMĚRU – Lyžař na svahu, má-li možnost vybrat si směr jízdy, musí jet tak, aby se vyhnul nebezpečí srážky s lyžařem pohybujícím se na svahu pod ním,
  • PŘEDJÍŽDĚNÍ – Předjíždět se může zleva i zprava, ale vždy s takovým odstupem, aby bylo možno zareagovat na pohyb předjížděného lyžaře,
  • PŘEJÍŽDĚNÍ SVAHU A KŘÍŽENÍ CESTY – Lyžař vjíždějící na sjezdovku anebo ji přejíždějící musí dávat pozor a sledovat vše nad a pod sebou, aby tak mohl učinit bez nebezpečí jak pro svou osobu, tak pro jiné. Stejně tak je třeba se chovat při každém zastavení,
  • ZASTAVENÍ – Lyžař nesmí zastavovat, není-li to nevyhnutelně nutné, uprostřed sjezdovky, na přejezdech a na místech bránících v dobré viditelnosti. V případě pádu se musí lyžař na sjezdovce co nejrychleji zvednout. Zastavit může poté na okraji sjezdovky,
  • STOUPÁNÍ – Lyžař stoupající po trati musí postupovat pouze po kraji sjezdovky a v místě se zhoršenou viditelností musí k tomuto kraji ještě více ustoupit. Totéž platí v případě, schází-li lyžař po sjezdovce pěšky,
  • RESPEKTOVÁNÍ SIGNALIZACE – Všichni lyžaři musí na sjezdovkách respektovat jejich označení,
  • V PŘÍPADĚ NEHODY – Každý je povinen v případě nehody poskytnout pomoc,
  • IDENTIFIKACE – Každý účastník, či svědek nehody je povinen poskytnout údaje o své osobě. Zdroj: MV ČR

V případě, že jste na vině vy, můžete se zprostit odpovědnosti pouze v případě, že se vám podaří dokázat, že jste škodu nezavinili.

Co můžete nárokovat, pokud vás někdo zraní?

Nárok na náhradu škody je nutné uplatnit v občanskoprávním řízení, pokud škůdce sám škodu nenahradí či jiným způsobem po domluvě s poškozeným neodčiní, zdůraznil Žůrek. A co je možné nárokovat při škodě na zdraví, kterou vám svou nedbalostí způsobí druhá osoba?

V případě škody na zdraví máte právo nárokovat tyto náhrady:

  • náhrada za ztrátu na výdělku po dobu a po skončení pracovní neschopnost, 
  • náhrada za ztrátu na důchod, 
  • náhrada nákladů léčení a pohřbu, 
  • odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, 
  • jednorázové odškodnění pozůstalých při usmrcení osoby blízké,
  • náhrada nákladů na výživu pozůstalých.

Pokud jste kvůli cizímu zavinění na nemocenské, máte nárok na peněžitý důchod, jehož výši udává rozdíl mezi výší nemocenské a průměrným výdělkem před poškozením. Po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě činí váš nárok na náhradu rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a po poškození

Do výdělku se připočítává i případné udělení invalidního důchodu. Osobám samostatně výdělečně činným se hradí ušlý zisk, jehož stanovení bývá někdy obtížné. V tomto případě je proto vhodnější nechat ušlý zisk vyčíslit daňovým poradcem ve znaleckém posudku. Podobné téma: Kouslo vás klíště? Můžete získat zákonné náhrady

Poškozený má zpětně právo nárokovat i ztrátu na důchodu. A to pokud vznikne rozdíl mezi výší důchodu, na kterou má poškozený nárok, a výší důchodu, na kterou by mu vznikl nárok tím, že by do průměrného měsíčního výdělku, ze kterého byl důchod vyměřen, byla zahrnuta i náhrada za ztrátu výdělku po skončení pracovní neschopnosti.

Pokud vznikly poškozenému náklady na léčení, které zčásti nebo úplně nehradí pojišťovna, může jejich proplacení požadovat po osobě, která újmu způsobila.

Do těchto náhrad podle zákona spadají všechny náklady účelně spojené s léčením a v případě smrti i přiměřené výdaje spojené s pohřbem.

Za náklad spojený s léčením může soud v určitých případech uznat i některé estetické zákroky nebo výdaje spojené s najmutím ošetřovatelky. Podobné téma: Ošetření u lékaře může přijít hodně draho

O daních a sociálních dávkách čtěte více v naší speciální příloze.

Škoda na zdraví vám umožňuje také nárokovat jednorázovou náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění. Bolestí se pro účely náhrady škody myslí každé tělesné a duševní strádání.

Náhrada za ztížení společenského uplatnění patří poškozenému za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně negativní vliv na uplatnění v životě a ve společnosti, nejvíce pak na uspokojování životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na něj.

Výši odškodnění určují v obou případech přílohy vyhlášky 440/2001 Sb. bodovým ohodnocením, z nichž každý má hodnotu 120 Kč. Posudek, na základě kterého se tato náhrada stanovuje, vydává ošetřující lékař až po stabilizaci bolesti nebo ustálení zdravotních komplikací. Čtěte více: Kolik stojí život?

Pokud dojde k úmrtí poškozeného, mají pozůstalí nárok na jednorázové odškodnění, které dosahuje 85 až 240 tisíc Kč podle stupně příbuzenského vztahu. Podobné téma: Jak napsat závěť

Pozůstalým náleží odškodnění ve výši:

  • 240 000 Kč manželovi nebo manželce
  • 240 000 Kč každému dítěti
  • 240 000 Kč každému rodiči
  • 85 000 Kč každému rodiči při ztrátě dosud nenarozeného počatého dítěte
  • 175 000 Kč každému sourozenci zesnulého
  • 240 000 Kč každé další blízké osobě žijící ve společné domácnosti s usmrceným v době, kdy došlo k události, jež škodu na zdraví a následnou smrt způsobila

Kromě uvedených náhrad je možné také nárokovat vyrovnání za škodu vzniklou na věci – tedy například rozbité hodinky nebo roztržený oděv. Čtěte více: Po kom a jak požadovat náhradu škody za úraz na chodníku?

Kdy je na vině provozovatel sjezdovky?

Pokud si způsobíte zranění na sjezdovce, můžete žádat odškodnění od jejího provozovatele v případě, že mu prokážete nedodržení České státní normy 01 8027 Značení a zabezpečení v zimním středisku, která je uvedena pod čarou v novele  zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, uvedl pro server Měšec.

cz Jiří Žůrek s tím, že tato norma stanovuje v jakých případech a jakým způsobem musí provozovatel sjezdovky zajišťovat bezpečnost jejích uživatelů. Má pouze doporučující charakter, ale nedodržuje-li provozovatel sjezdovky a způsobí tím uživateli újmu na zdraví, může mu to soud přičíst k tíži, doplnil Žůrek.  Čtěte také: Úraz a nemoc v zahraničí vás může přijít na tisíce.

Jak tomu předejít?

Mezi upravené povinnosti pro provozovatele skiareálů patří například viditelné označení tzv. nepřirozených překážek na sjezdovce (sloupů lanovky, sněhových děl) nebo pravidla pro označování červených a modrých sjezdovek. Norma také stanovuje, že provozovatel neručí za bezpečnost lyžařů mimo vyhrazený areál.

Budete mít zájem:  Jak Se Projevuje Alergie Na Jídlo?

Při srážce na sjezdovce může jít o velké peníze A zdaleka nejen za léčení

Praha, 22. února 2018 – Podle průzkumu NMS pro ERV Evropskou pojišťovnu vyráží na hory v období jarních prázdnin 57 % lyžařů, tedy nejvíce v rámci celé zimní sezony. S rostoucím počtem lidí roste i počet srážek a přibývá vážných úrazů. Škody z odpovědnosti dosahují milionových částek.

Nejčastější příčinou srážky lyžařů je nepřiměřená rychlost. Často ke srážce dochází v rizikových místech na svahu, kdy lyžaři zastaví pod hranou sjezdovky a stanou se pro ostatní zcela neviditelnými. Dalšími krizovými místy jsou úseky, kde dochází ke křížení sjezdovek nebo spodní část svahu u lanovky.

„Evidujeme řadu případů, kdy lyžař neodhadne rychlost a vletí do lidí čekajících na lanovku,“ říká Vlastimil Divoký, manažer marketingu a komunikace ERV Evropské pojišťovny. Často se také stane, že se lyžař rozjede od kraje sjezdovky, aniž by se před tím rozhlédl a nad ním jedoucí lyžař ho srazí.

Vážných zranění přibývá, nejvyšší škody jsou z odpovědnosti

S rostoucím počtem lidí úměrně stoupá i počet nehod a zranění. Kvůli zrychlování lyží a snowboardů se ale výrazně zvyšuje vážnost úrazů. S tím souvisí i vyšší ceny za lékařské zákroky a transport.

Nejvyšší škody pak pojišťovny řeší v souvislosti s pojištěním odpovědnosti. Právě tento parametr je v cestovním pojištění na lyže klíčový.

Mezi další důležité prvky patří kvalitní asistenční služba a dostatečné limity na léčebné výlohy.

Po srážce nejde jen o náklady na léčení

Češi lyžující v zahraničí si často neuvědomují, že při srážce na svahu vzniká řada komplikací, které zvyšují celkovou výši škody. Už samotná lékařská péče je v alpských zemích, kde v horských střediscích převažují soukromé kliniky, o hodně dražší než u nás.

Horská služba během zásahů využívá převážně helikoptéry, jejichž vzlet vyjde na zhruba 100 tisíc korun. Další náklady mají „nelékařský“ charakter. Dnes je například v Rakousku běžné, že účastníci nehody na sebe vzájemně podávají předběžnou žalobu.

Policie či soud pak až následně rozhoduje o viníkovi nehody. Tamní lyžaři mají s těmito případy a jejich řešením mnohem větší zkušenost než my Češi. K výlohám na právníky se přidávají další položky jako ušlý zisk či bolestné zraněného.

Běžně se tak stává, že náklady na léčení poškozeného jsou jen tou menší částí celkově vyplacené sumy.

Rozklad nákladů spojených s úrazem sražené lyžařky v Alpách

Případ klientky, která v Itálii srazila jinou lyžařku a způsobila jí zlomeninu krčku a holenní kosti, ukazuje, že léčebné výlohy (818 tis. Kč) tvořily menší polovinu celkově vyplacené škody z pojištění odpovědnosti.

NákladyCenapřevoz vrtulníkem ze sjezdovky do nemocnice

náklady na léčení v zahraničí (vč. operací a převozů)

pokračující léčba ve vlasti zraněné (vč. operací a repatriace)

ušlý zisk zraněné

bolestné

zhoršení společenského uplatnění

rehabilitace a další náklady spojené s léčbou, např. doprava k lékaři

právní zastoupení

znalecké posudky

CELKEM

90 000 Kč
318 000 Kč
420 000 Kč
515 000 Kč
143 000 Kč
168 000 Kč
132 000 Kč
94 000 Kč
35 000 Kč
1 915 000 Kč

Spotřebitel na horách

Koupíme-li si lístek a projdeme turniketem, stáváme se účastníkem přepravy. Zabezpečení plynulého a bezpečného chodu je tu ale především na provozovateli. Ten je odpovědný za újmu, která se při přepravě stane, bez ohledu na to, zda za ni může, nebo ne. Lanovka musí splňovat řadu bezpečnostních předpisů, obsluha musí být připravena kdykoliv pomoci a zasáhnout.

I tak je třeba být opatrní, a především poslouchat pokyny obsluhy a řídit se podle ukazatelů a piktogramů.

Nevhodné chování může znamenat jak vykázání z přepravy, tak snížení náhrady újmy, pokud by se něco stalo. Stávají se ale i těžko předvídatelné věci.

Utržený unašeč vleku může někoho zranit, o kotvu si můžeme poškodit oblečení, má-li škoda původ v povaze provozu lanovky, máte nárok na náhradu.

Jízda na vleku či lanovce nekončí jen vystoupením či pádem, bezpečný musí být i nástup a opuštění prostoru lanovky.

Soudy řešily případy, kdy se malý lyžař zranil o zpáteční lano kvůli nedostatečným pokynům obsluhy, či případ zlomeniny bederního obratle lyžařky, která spadla kvůli zledovatělému výstupu a nedostatečnému zabezpečení kolem stanice.

Soudy většinou docházejí k závěru, že pokud lyžař neporušuje přepravní předpisy nebo se nechová v rozporu s pokyny, pak za újmu odpovídá provozovatel vleku či lanovky.

V Rakousku došli dokonce tak daleko, že lyžařský areál musel odškodnit malou lyžařku, která vypadla ze sedačkové lanovky před výstupem, protože se sama bála, že vystoupit nestihne. Podle rakouského soudu ji obsluha nedostatečně poučila, že se nemá čeho bát a u výstupu jí pomůže.

Spotřebitel na sjezdovce

Dostaneme-li se úspěšně nahoru, chceme také dolů. Z hlediska práva neplatí na českých sjezdovkách žádné dopravní předpisy a cesta z kopce není zákony regulována.

Existují ale pravidla mezinárodní lyžařské federace, která se pro posouzení správné jízdy používají i u soudů, přestože nejsou formálním pramenem práva. V zahraničí, především v Německu a Rakousku, jsou podobná pravidla součástí místních zákonů.

Co pravidla konkrétně obsahují? Kdo jezdí pravidelně na hory, nebude překvapen, kombinují bezpečnost, zdravý rozum a principy slušnosti. Jak si tedy máme na svazích počínat?

  1. Každý se musí neustále chovat tak, aby neohrožoval někoho jiného.
  2. Každý musí jezdit s přiměřeným odstupem a s ohledem na vzdálenost, na kterou vidí. Svou rychlost a způsob jízdy musí přizpůsobit svým schopnostem, terénním, sněhovým a povětrnostním poměrům, jakož i hustotě provozu.
  3. Ten, kdo přijíždí zezadu, musí svou jízdní stopu zvolit tak, aby neohrožoval lyžaře jedoucího před ním.
  4. Předjíždět se může shora nebo zespodu, zprava nebo zleva, ale vždy jen s odstupem, který poskytne předjížděnému dostatek prostoru pro všechny jeho pohyby.
  5. Každý, kdo chce vjet do sjezdové tratě nebo se chce po zastavení opět rozjet, se musí pohledem nahoru a dolů přesvědčit, že to může učinit bez nebezpečí pro sebe a pro ostatní.
  6. Každý se musí vyhýbat tomu, aby se zbytečně zdržoval na úzkých nebo nepřehledných místech sjezdové tratě. Lyžař nebo snowboardista, který upadl, musí takové místo uvolnit co nejrychleji.
  7. Ten, kdo stoupá nebo sestupuje pěšky, musí používat okraj sjezdové tratě.
  8. Každý musí respektovat značení a signalizaci.
  9. Při úrazech je každý povinen poskytnout první pomoc.
  10. Každý, ať svědek, nebo účastník, ať odpovědný, nebo ne, je povinen v případě úrazu prokázat své osobní údaje.

Lyžařské středisko

Co je lyžařským areálem, najdeme v zákoně o cestovním ruchu, co sjezdovkou pak v technické normě, která řeší její značení. Na sjezdovce běžně vznikají určité zdroje nebezpečných situací, se kterými musíme počítat. Proti běžným zdrojům rizika nemusí být lyžařský areál zabezpečen, pokud se nám v jejich důsledku něco stane, je to náš problém, měli jsme si dávat pozor.

Mezi typické zdroje nebezpečí, které na druhou stranu pro mnohé dělají z lyžování zábavu, patří hrany terénu a jeho nerovnosti, stromy, rozježděný terén, proměnlivá či omezená výška sněhu, informační tabule, běžná údržba sjezdovky, sněhové bariéry od úpravy či zasněžení, ohraničení sjezdovky či opravné práce. Spouštíme-li se z kopce, musíme jet tak rychle a opatrně, abychom takovým rizikům uměli čelit, včas se jim vyhnout a zastavit.

Oproti tomu existuje výčet atypických nebezpečí, která musejí provozovatelé lyžařských areálů zabezpečit, aby zamezili možnému střetu lyžařů s nimi a snížili rizika úrazů a škod. Podpěry lan a pevná sněžná děla by měly být zabezpečeny matracemi, jiné překážky plůtky, srázy či nebezpečné odkloněné svahy sítěmi.

Neznamená to ale, že v případě chybného zabezpečení je při každém úrazu vina na provozovateli areálu, i zde je to především lyžař, kdo svou jízdu musí přizpůsobit terénu a svým schopnostem. Chyby provozovatele a nárok na odškodné tak může snižovat spoluzavinění poškozeného, který nejel tak opatrně, jak by se od něho obecně očekávalo.

Jízdenky a permanentky

Většina z návštěvníků lyžařských středisek jsou spotřebitelé, zejména ti, kdo si koupí jízdenku, která je opravňuje ke vstupu na lanovku či vlek, ale hlavně na sjezdovky. V posledních letech se rozmohl jeden zajímavý fenomén.

Lyžařské areály ve snaze bránit přeprodávání jízdenek si fotí své zákazníky, a pokud zaznamenají průchod jiné osoby na stejnou permanentku, zablokují ji.

Přes počáteční nelibost si čeští lyžaři stejně jako ti zahraniční zvykli, ale je taková praxe vůbec možná?

Jízdenky se podle práva dělí na ty, které jsou na jméno, a ty, které jsou na držitele. Ta na jméno patří konkrétní osobě, zpravidla má charakter jízdenky sezónní, u té je půjčování někomu jinému obecně nepřípustné. U jízdenek na držitele je to ale jinak.

Užívat jízdenku není oprávněn jen ten, kdo ji koupil, to by musel každý na kasu jednotlivě, ale ten, kdo se platnou jízdenkou prokáže. Legislativa nezakazuje jízdenku někomu předat, aby využil právo z přepravy, a v minulosti se dokonce soudy zastaly člověka, který koupil jízdenku od jiného lyžaře s úmyslem ji prodat dál.

Nejvyšší soud ČR v roce 2006 prohlásil, že se nejedná o nic protiprávního.

Lyžařské areály ale mají svoje podmínky, kde lze nalézt ledasco.

Někdy prohlásí, že „průchodem přes turniket se jízdenka znehodnotí a je vázána na osobu držitele, čímž je nepřenosná“, jindy v nich najdeme jen lakonické konstatování, že je nepřenosná a nesmí být půjčována ani prodávána.

Zatímco první varianta je po právní stránce hotovým nesmyslem, držitelem je ten, kdo jízdenku ovládá a považuje ji za svou, což v jedné chvíli může být jedna a v druhé chvíli úplně jiná osoba, zamýšlené znehodnocení udělá z jízdenky na držitele jízdenku na jméno jen těžko.

Druhá varianta může být podmínkou, na které se spotřebitel se skiareálem domluví, ale na stranu druhou, máme jinou možnost, chceme-li jezdit? Každou podmínku smlouvy lze zkoumat z pohledu, zda podnikatel vůči spotřebiteli nepřiměřeně nezneužívá své postavení.

Provozovatel má bezpochyby právo zamezit takovému zneužívání, kdy na jednu jízdenku jezdí ve stejný čas více lidí, proto má každý turniket nastavený časový interval, ve kterém se dá jízdenka použít pro další jízdu. Je ale zneužitím jízdenky, pokud na ni dopoledne jezdí jedna osoba a odpoledne někdo jiný? I podle Nejvyššího soudu ČR nikoliv.

Ten ale řešil trestní stránku věci, naštvaný spotřebitel se zablokovaným skipasem se na soud ještě neobrátil, a tak je otázka zneužívání postavení provozovatele skiareálu stále otevřená.  

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector