WHO: 12 bakterií, na které už nefungují antibiotika

Pokud váš pes užívá antibiotika, nedávejte mu syrové maso a kosti. Na chvíli se BARFování vyhněte a vraťte se k němu až po skončení léčby. Jinak posílíte takzvanou antibiotickou rezistenci – tedy odolnost bakterií vůči lékům.

Důvod? Ve střevech a trusu mazlíčků krmených syrovou stravou už nyní takové bakterie jsou. Jde konkrétně o e.coli, která způsobuje úporné průjmy a záněty močových cest. Takových bakterií je podle vetrinářů v útrobách psů asi pětina.

Přítomnost dalších antibiotik jejich odolnost jen zvýší.

Na začátku to byl jen nenápadný průzkum čtyř švédských veterinářů. Ti se rozhodli, že srovnají složení střevní mikroflóry různě krmených psů. Zajímalo je hlavně to, jak se liší útroby mazlíčků krmených syrovou stravou a granulemi.

Oslovili tedy padesát pejskařů z malého města Ultuna na jihu Švédska a rozdělili je na dvě skupiny. Do první zařadili mazlíčky krmené masem, vnitřnostmi a kostmi (tedy BARFem). V druhé se ocitla zvířata přežívající na granulích. Od všech veterináři odebrali jejich trus a podrobili ho důkladné analýze.

Doporučujeme: Místo stehýnka moučný červ. Psy a kočky čeká změna jídelníčku

WHO: 12 bakterií, na které už nefungují antibiotikaFoto: Freepik

Výsledek byl jednoznačný: psi krmení syrovým masem, vnitřnostmi a kostmi měli střevní mikroflóru daleko rozmanitější. Měli v ní také hojně zastoupenou bakterii Escherichia coli (e.coli).

„U psů krmených granulemi byl trus zamořený těmito bakteriemi jen asi v šestnácti procentech případů. Naopak u zvířat krmených syrovým masem jsme e.coli našli ve dvaapadesáti případech. Tedy třikrát častěji,“ uvedla k tomu veterinářka Ellinor Runesvärd ze švédské University of Agricultural Sciences.

Banální infekce budou zabíjet

V tom by nebyl za normálních okolností vůbec žádný problém. „Střevní mikroflóra se totiž běžně skládá ze zhruba tisícovky bakterií na gram a její součástí bývají také zmíněné kolonie bakterie e.coli,“ podotýká švédská vědkyně.

Jenomže pětina těchto bakterií se ukázala jako rezistentní na antibiotika. To znamená, že už na ně nefungují léky. „Testované kmeny bakterie e.coli byly rezistentní na ampicilin, cefotaxim a ceftazidim,“ přibližuje veterinářka.

Pokud se takové bakterie dostanou někam, kam nemají, mohou zapříčinit infekce, které pacienta ohrozí až na životě. Tímto pacientem přitom nemusí být jen samotný pes, ale také člověk.

Doporučujeme: Pozor na krmiva s rýží, varují veterináři. Mazlíčkům mohou přivodit problémy

Bakterie E.coli může lidem způsobit například úporné průjmy. Nebo záněty močových cest. Pokud se tyto infekce včas nepodchytí, mohou dopadnou fatálně. Třeba neléčený zánět močového ústrojí může v krajním případě přerůst až v selhání ledvin. A to už je problém.

„Ještě před pár lety jsme měli na všechny tyto infekce spolehlivý nástroj – účinná antibiotika. Dnes už to ale neplatí.

Escherichia coli je totiž jednou z dvanácti odolných bakterií, proti nimž přestaly léky účinkovat.

V některých případech tak nemáme prakticky žádnou ochranu,“  varovala už před třemi lety Marie-Paule Kieny ze Světové zdravotnické organizace. Dříve banální choroby tak podle ní mohou začít zabíjet.

Antibiotika už nefungují

WHO: 12 bakterií, na které už nefungují antibiotikaBakterie Escherichia coli. Foto: LenkaM, Wikimedia Commons

Co s tím? Veterináři zdůrazňují: chovatelé by psy neměli krmit syrovou stravou, pokud jsou tito psi právě léčení antibiotiky. „Protože to by mohlo rezistentní kmeny bakterií ještě posílit,“ varuje veterinářka Ellinor Runesvärd. Lidé by mazlíčkům měli maso uvařit, nebo mu během doby léčení kupovat konzervy. Teprve po ukončení léčby by se měli k BARFování vrátit. 

Syrovou svalovinu, kosti a vnitřnosti by současně neměli dostávat psi, kteří žijí v jedné domácnostmi s kojenci, staršími lidmi nebo jedinci s oslabenou imunitou. „Tyto skupiny lidí jsou totiž náchylnější k infekcím,“ uzavřela švédská badatelka.

Podle švédských veterinářů je samozřejmě třeba dbát také na hygienu. „Pokud chce chovatel krmit zvířata syrovým masem a kostmi, musí dodržovat správné hygienické postupy.

A to nejenom při přípravě krmné dávky, ale třeba také při venčení,“ uvádí Ellinor Runesvärd. Majitel takového psa by si měl po návratu z procházky, na které sbíral do pytlíku psí exkrementy, vždy důkladně umýt ruce.

Totéž by měl udělat i po manipulaci se syrovým krmivem.

Doporučujeme: Veterináři varují: Přípravky na odčervení přestávají účinkovat

Podle ředitele táborské zoo a chovatele psího plemene cane corso Evžena Korce je také třeba sledovat informace regulačních a kontrolních orgánů, jako je Státní zemědělská a potravinářská inspekce. „Díky tomu se včas dozvíme, že se na českém trhu případně vyskytla nekvalitní krmiva, a eliminujeme rizika,“ nabádá.

Chovatel by si měl podle něj prověřit i prodejce, od kterého maso, kosti a vnitřnosti bere. „Při posuzování kvality rovněž dbáme na to, jestli nám samotným maso voní.

Tedy jestli bychom se ho případně nezdráhali sami konzumovat,“ dodává Evžen Korec. Pokud krmivo „zavání“, měli by se ho lidé bez váhání zbavit. Nebo ho alespoň důkladně povařit. E.

coli se totiž zničí varem během jedné minuty. 

„Naopak zamrazení masa a kostí na minus dvacet stupňů Celsia bakterie nezničí. Je sice vhodné a může pravděpodobnost infekce psa omezit, ale nemůže ji nikdy vyloučit,“ doplňuje chovatel. Zjištění švédských veterinářů zveřejnil magazín Veterinary Record.

Chcete upéct pejskovi zdravé domácí pamlsky? Zkuste náš recept:

Autor: Veronika Rodriguez
Úvodní foto: Freepik

Státní ústav pro kontrolu léčiv

Evropský antibiotický den, který každý rok připadá na 18. listopadu, letos upozorňuje na rostoucí nebezpečí výskytu bakterií odolných vůči většině antibiotik.
 

WHO: 12 bakterií, na které už nefungují antibiotika

Centrální koordinační skupina Národního antibiotického programu (CKS NAP) ve spolupráci s Českou lékařskou společností Jana Evangelisty Purkyně, z.s.

(ČLS JEP), Státním zdravotním ústavem (SZÚ), Kanceláří Světové zdravotnické organizace v ČR (WHO), Českou lékárnickou komorou (ČLnK) a dále ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství a jeho rezortními organizacemi upozorňuje u příležitosti Evropského antibiotického dne, který připadá na 18. listopadu, na rostoucí nebezpečí výskytu bakterií odolných vůči většině antibiotik.

Dne 18. listopadu probíhá každý rok Evropský antibiotický den (EAAD). Cílem této aktivity Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC), je poskytnout platformu a podporu pro národní kampaně zaměřené na uvážlivé používání antibiotik a upozornit na rizika spojená s jejich nevhodným užíváním.

Uvážlivé používání znamená používání antibiotik pouze tehdy, jsou-li potřebné, ve správné dávce, dávkovacím schématu a délce terapie. Evropský antibiotický den je organizován s podporou Světové zdravotnické organizace a je partnerským projektem Světového antibiotického týdne probíhajícího ve dnech 12. – 18. listopadu 2018.

„Antimikrobiální rezistence je alarmující hrozbou ohrožení zdraví lidí a zvířat. Vynaložili jsme značné úsilí na zastavení růstu, ale to nestačí. Musíme být rychlejší, silnější a jednat na několika frontách.

Proto Evropská komise letos zahájila nový akční plán, který poskytne nový rámec pro budoucí koordinované akce zaměřené na snížení šíření antimikrobiální rezistence,“ říká Vytenis Andriukaitis, komisař pro zdraví a bezpečnost potravin v EU.

Studie Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) o zdravotní zátěži, která je spojena s rezistencí vůči antibiotikům, zveřejněná 5. listopadu 2018, odhaduje, že zhruba 33 000 lidí zemře každý rok v důsledku infekce způsobené bakteriemi odolnými vůči antibiotikům.

Vysvětluje také, že 75 % infekcí vyvolaných rezistentními mikroby vzniká v souvislosti s poskytovanou zdravotní péčí a že snížení výskytu těchto infekcí je možno dosáhnout prostřednictvím zavádění vhodných opatření pro prevenci a kontrolu infekcí a správným používáním antibiotik ve zdravotnických zařízeních.

„Odhadovaná zátěž infekcí bakteriemi rezistentními vůči antibiotikům v EU/EHP je značná ve srovnání s ostatními infekčními nemocemi a od roku 2007 se zvyšuje,“ říká Helena Žemličková, vedoucí Národní referenční laboratoře pro antibiotika, zástupce České republiky pro agendu antibiotické rezistence v ECDC, členka Subkomise pro antibiotickou politiku ČLS JEP a Centrální koordinační skupiny Národního antibiotického programu. Strategie prevence a kontroly bakterií rezistentních vůči antibiotikům vyžadují koordinaci na úrovni EU/EHP a globální úrovni. Tato studie ukázala, že výskyt a podíl různých bakterií rezistentních vůči antibiotikům na celkové zátěži se mezi jednotlivými zeměmi značně liší, což zdůrazňuje potřebu preventivních a kontrolních strategií přizpůsobených potřebám každé země EU/EHP. To potvrzují i údaje z evropského sledování antibiotické rezistence (EARS-Net).

„Výsledky studie ukazují dlouhodobé rozdíly mezi evropskými zeměmi ve výskytu antibiotické rezistence.

Obecně platí, že nižší míra rezistence je zaznamenána v severských zemích, zatímco vyšší procento rezistentních bakterií je tradičně na jihu a východě Evropy, dodává.

Studie zároveň ukázala, že počet infekcí vyvolaných rezistentními bakteriemi stoupá. „Od roku 2007 stoupl počet těchto infekcí dvojnásobně. Nejvíce jsou rezistentními bakteriemi ohroženy malé děti a dospělí nad 65 let věku,“ uvádí dále.

Velký podíl na těchto onemocněních mají bakterie, které rezistentní vůči antibiotikům poslední řady, jako jsou karbapenemy a kolistin. V případě jejich selhání je extrémně obtížné nebo v mnoha případech nemožné léčit tyto rezistentní infekce.

Studie ECDC opakovaně dokladují, že v nemocnicích jsou třetině pacientů indikována antibiotika. I díky specifickému prostředí ve zdravotnických zařízeních jsou právě hospitalizovaní pacienti nejvíce ohroženi infekcemi, které mohou být vyvolané rezistentními mikroby.

Bodové prevalenční studie zaměřené na sledování výskytu infekcí spojených se zdravotní péčí ukázaly, že 1 ze 3 nemocničních nákaz byla vyvolána mikrobem rezistentním vůči antibiotikům.

„Bohužel se stále setkáváme s tím, že užívání antibiotik na lůžkových odděleních není správné, ať už z hlediska samotného výběru antibiotika či jeho dávkování nebo délky podávání, což může zhoršovat prognózu nemocného a přispívá i k selekci a šíření nebezpečných nemocničních bakteriálních kmenů rezistentních na řadu antibiotik.

Možné řešení, které se již osvědčilo v zemích západní Evropy a USA, představuje systémové řešení v podobě komplexního programu tvz. antibiotického stewardshipu na úrovni jednotlivých zdravotnických zařízení,“ říká Milan Trojánek, vedoucí Katedry infekčních nemocí IPVZ.

Rezistence k antibiotikům se ale netýká jen pacientů v nemocnicích, ale může ohrozit i pacienty léčenými u praktického lékaře. Nemalý podíl na celkové spotřebě antibiotik tvoří právě primární péče, kde spotřeba antibiotik stále roste.

Budete mít zájem:  I hádání má svá pravidla

„Z dat Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) vyplývá, že lékaři příliš často volí antibiotika se širokým spektrem.

Pacienti jsou zbytečně vystavováni jejich nežádoucím účinkům a roste rezistence bakterií vůči antibiotikům,“ říká Michal Prokeš, člen Centrální koordinační skupiny Národního antibiotického programu a dodává: „V ČR (na rozdíl například od Švédska) není lékařům běžně poskytována zpětná vazba prostřednictvím rozborů preskripce antibiotik. Naši lékaři si nejsou vědomi toho, že antibiotika předepisují „suboptimálně“, což je zřejmě příčina toho, že o takovou zpětnou vazbu ani příliš nestojí. Proč zdravotní pojišťovny správné předepisování antibiotik zatím nezařadily do svých ukazatelů kvality zdravotní péče, mi není jasné.“

Narůstající rezistence k antibiotikům ovšem není jedinou komplikací spojenou s používáním antibiotik.

Léčba širokospektrými antibiotiky rovněž představuje nemalé riziko rozvoje, mnohdy velmi závažných, střevních infekcí vyvolaných vysoce odolnou bakterií, Clostridium difficile, a to zejména u hospitalizovaných pacientů.

„Tyto infekce představují významné ohrožení hlavně pro vyšší věkové skupiny, jsou obtížně léčitelné a často se vracejí.

Je opakovaně prokázanou skutečností, že zhruba 90 % těchto komplikací vzniká právě v návaznosti na předchozí nebo souběžnou léčbu antibiotiky,“ říká Otakar Nyč, primář Ústavu lékařské mikrobiologie 2. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole, člen Centrální koordinační skupiny Národního antibiotického programu.   

„Česká lékárnická komora se devátým rokem připojuje nejen k Evropskému antibiotickému dni, ale tuto osvětovou akci podporuje i tradičním Antibiotickým týdnem v lékárnách po celé ČR. Letos se jich do akce zapojilo více než 1 100. V období od 19. do 25. 11.

2018 budou lékárníci pacientům v lékárnách připomínat, jak užívat antibiotika správně. Letošní kampaň bude primárně zaměřena na antibiotické sirupy určené pro dětské pacienty. Lékárníci v ní apelují na rodiče, aby podávali dětem antibiotika správně, zbytečně je po lékařích nežádali a zároveň se jich ani neobávali.

U této specifické lékové formy je nutné dodržet nejen přesné dávkování, ale případně také upravit jídelníček či změnit užívání jiných léků. Díky zodpovědnosti při užívání budou antibiotika účinná nejen dnes pro naše děti, ale v budoucnu též pro další generace,“ popisuje zapojení lékárníků do kampaně PharmDr.

Lubomír Chudoba, prezident České lékárnické komory. „ČLnK pravidelně spolupracuje během Antibiotického týdne se studenty farmaceutických fakult na dotazníkových šetřeních zaměřených na povědomí o antibiotikách u dospělých i dětských pacientů.

Za devět let se studentům a lékárníkům podařilo edukovat více než 11 000 pacientů,“ doplňuje Chudoba.

Antibiotika jsou nezbytnou součástí léčby nejen lidí, ale i zvířat. Vysoce produkční moderní zemědělství by však mělo být postupně schopno minimalizovat používání antibiotik na míru skutečně nezbytnou pro udržení zdraví zvířat a zabránění jejich utrpení.

Pokud necháme hovořit čísla, je zřejmé, že český zemědělský sektor a veterinární medicína udělala v tomto směru výrazný pozitivní posun – spotřeba veterinárních antimikrobik se snížila za období 2006 – 2016 téměř o polovinu, říká Lucie Pokludová z Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv, členka CKS NAP a dodává, „Příznivý trend lze přisuzovat nejen zvyšování povědomí a nemalému úsilí všech zúčastněných – veterinárních lékařů, chovatelů, laboratoří a institucí státního dozoru, ale měli bychom se podívat i do budoucnosti a navázat na spolupráci humánní a veterinární medicíny v oblasti kriticky významných antibiotik a s pokračující podporou Ministerstva zemědělství ještě více posílit provázanost na kvalitu a bezpečnost českých potravin a také zapojit intenzivněji aplikovaný výzkum pro praxi s přínosem odborných fakt pro správné používání antibiotik či návrhy alternativních nástrojů a prostředků, které napomohou zlepšení zdraví a kondice zvířat a minimalizaci podání antibiotik.“ Je však třeba zmínit i fakt, že veterinární antibiotika v postupně narůstající míře jsou používána i u zvířat v zájmových chovech. Tady je nutno apelovat především na nutnost navštívit veterinárního lékaře, který jediný může takový lék domácímu mazlíčkovi předepsat a nespoléhat na rady webových portálů, ani na krabičku se zbytkem léků, které pomohly psovi od sousedů.

Bakterie, na které antibiotika nezabírají

Datum: 17.09.2020

Trpíte neustálými infekty,záněty a antibiotika nezabírají? Důvod je více než jasný! Bakterie, které vám zánět způsobují jsou rezistentní na antibiotika. Dnes již existuje oficiální seznam dvanácti druhů bakterií, na které antibiotika nezabírají.

Když v roce 1928 objevil Alexander Fleming penicilin znamenalo to velký zlom v medicíně. Díky němu se podařilo, zachránit velké množství lidských životů a medicína začalo svojí novou epochu.

Penicilin se stal nepostradatelným díky své účinnosti proti bakteriálním infekcím streptokoky, stafylokoky a mnohými dalšími bakteriemi. Jeho účinnost, stejně jako u dalších antibiotik spočívá v pozastavování syntézy buněčných stěn bakterií a aktivování enzymů, které následně způsobují buněčnou smrt.

Postupně bylo zejména v období padesátých a šedesátých let uváděno na trh velké množství dalších druhů antibiotik. Lidstvo nabralo dojem, že se již není čeho bát, vždyť přeci máme antibiotika, ty nás zachrání!

Nesprávné užívání antibiotik

Antibiotika se předepisovala na kašel, na rýmu, lidem i zvířatům, a hlavně i tam, kde nebyla opodstatněná. Antibiotika totiž působí jen na bakterie, rozhodně ne na viry, to znamená na virové chřipky či nachlazení.

Vysoké nadužívání antibiotik postupem času způsobuje rezistenci bakterií na ně. Vznik a růst bakterií rezistentních na antibiotickou léčbu narůstá geometrickou řadou. Prostě, antibiotika přestávají účinkovat!

Rezistence vůči antibiotikům není u bakterií nic nového a již dlouho probíhá závod, kdy se medicína snaží zůstat o krok před čím dál odolnějšími mikroorganismy tím, že vyvíjí nová a nová antibiotika.

Ale poslední nová třída těchto léků byla přitom vynalezena v roce 1987.

Od té doby dochází už jen k modifikacím stávajících antibiotik a i těch je málo, mezi roky 2009 a 2013 byly v USA schváleny jen dva takové nové léky.

Nová antibiotika?

Pro farmaceutické společnosti není zajímavé investovat do vývoje nových léků na bakteriální infekce.

Tyto léky totiž pacient neužívá dlouhodobě tak jako třeba lék na tlak či cholesterol, tudíž finanční efekt není tak výnosný.

Je to jeden z hlavních důvodů, proč byl vývoj nových antibiotik téměř zastaven a dnes vlády některých států pod tlakem narůstajících, těžko léčitelných bakteriálních onemocnění začínají sami financovat výzkumy nových preparátů.

Světová zdravotnická organizace vydala seznam 12 druhů bakterií, na něž nezabírají dostupná antibiotika:

Pseudomonas aeruginosa – způsobuje záněty močových cest a středního ucha

Enterobacteriaceae – způsobuje záněty močových cest a trávicího traktu

Acinetobacter baumannii – způsobuje zánět plic

Enterococcus faecidum – způsobuje záněty močových cest a gynekologické záněty

Staphylococcus aureus – způsobuje velkou škálu zánětů a infekcí

Helicobacter pylori – způsobuje záněty žaludku a vředy

Campylobacter a Salmonella – způsobuje střevní onemocnění

Neisseria gonorrhoeae – způsobuje kapavku

Doporučení

Pokud onemocníte nějakým zánětem v první řadě byste si měli vyžádat všechna vyšetření a zejména kultivaci dříve, než vám budou podána antibiotika.

Důležité je odlišit, jestli se opravdu jedná o bakteriální infekci, a pokud ano, jaký typ bakterie jí způsobuje a jaké antibiotikum je na ní účinné. Až potom antibiotikum nasadit.

Jestliže se vyšetření dělají až po využívání jednoho či více balení antibiotik, která nezafungovala optimálně, tak jsou výsledky zkreslené. Výjimkou jsou urgentní stavy, kdy je nutné pacienta stabilizovat.

Nová naděje

Lidé, kteří se zabývají přírodní medicínou vědí, že velkou nadějí jsou medicinální houby. Jedná se zejména o dřevokazné houby pocházející ze zemí Dálného východu, ale některé nalezneme i v našich evropských lesích.

Pokud tyto houby chceme využívat jako přírodní medicínu, je potřeba je upravit tak, aby naše tělo bylo schopné z nich přijmout látky, které podporují náš imunitní systém, a těmi jsou betaglukany. Betaglukany v těle působí tak, že zvyšují počet a zejména kvalitu bílých krvinek. Je to vlastně takové „hnojivo a výživa“ našich bílých krvinek.

Prostřednictvím kvalitních bílých krvinek může organismus lépe bojovat proti virům, bakteriím, různým toxinům, zánětům a plísním. Medicinální houby jsou jeden z mála přírodních prostředků, který dokáže velmi účinně působit i proti toxickým plísním v organismu.

Jak správně používat medicinální houby?

Aby se betaglukany do těla vstřebaly je nutné je z houby uvolnit. To se dělá speciálním postupem, při kterém vznikne tzv. koncentrát. Koncentrát vzniká luhováním byliny nebo houby v luhovacím mediu, kterým je nejčastěji voda.

Silný výluh, který obsahuje koncentrovaný komplex účinných látek obsažených v houbě je speciální technologií vysušen na prášek. Tento prášek se pak dávkuje do jednotlivých kapslí.

Koncentráty mají vysokou kvalitu, vysokou vstřebatelnost a jsou velmi účinné. Koncentráty obsahují daleko více betaglukanů než namletá houba a jeho vstřebatelnost v organismu je velmi vysoká.

Léčivé houby mají ještě jednu skvělou vlastnost. Společně působí synergicky. Při jejich správné kombinaci v jednom přípravku se jejich účinky pozitivně násobí, a to také i s využitím bylin, vitamínů a minerálů. Pokud tedy chceme dosáhnout lepšího léčivého účinky, vždy je dobré užívat přípravky s kombinací hub.

Najděte si vhodné byliny a houby  sami nebo nás kontaktujte. Rádi vám doporučíme přírodní preparáty právě pro vás.  [email protected]

Nechcete přijít o další články? Zde vyplňte svůj e-mail

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů

Rodí se zabiják stejně silný jako rakovina. Může za to nadužívání prášků

Antibiotika užíváme čím dál tím víc, varují odborníci.

Antibiotika proměnila medicínu a snížila úmrtí na infekční choroby. Mikroorganismy jsou proti nim ale čím dál odolnější. V roce 2050 tak může mít antibiotická rezistence na svědomí stejný počet životů jako rakovina.

Před zvyšující se spotřebou antibiotik varuje Světová zdravotnická organizace (WHO) i početné zástupy odborníků. Čeští lékárníci například osvětu šíří vždy v listopadu v rámci Evropského antibiotického týdne.

„Problém je zejména zvýšené předepisování antibiotik. Používáme je čím dál častěji,” řekla pro Seznam Zprávy vedoucí Národní referenční laboratoře pro antibiotika Helena Žemličková.

Situace přitom směřuje k alarmujícím důsledkům. Varují i britští vědci, podle kterých může rezistence v roce 2050 zabíjet až deset milionů lidí ročně.

„Za posledních deset let rezistence stále narůstá, a to navzdory snahám snižovat spotřebu antibiotik. U některých bakterií se podařilo zastavit nárůst rezistence a zmenšit šíření bakterií, podařilo se to třeba ve veterinární medicíně, ale nedaří se to tak úspěšně, jak bychom potřebovali,” popisuje Helena Žemličková. Doufá ale, že se vývoji naznačovaném WHO podaří zabránit.

Podle prezidenta České lékárnické komory Aleše Krebse se situace v Česku podobá zbytku světa. „Rezistence v tomto ohledu nezná hranice, bakterie si vzájemně předáváme.

Stejně jako v jiných zemích se i u nás vyskytují kmeny bakterií, které nejsou citlivé na prakticky žádné antibiotikum.

Stejně tak se rozsah rezistence zvyšuje a v budoucnosti to může být problém mnohem větší, proto je třeba se chovat v terapii uvážlivě již dnes,” tvrdí Aleš Krebs.

Lékaři jsou pomocí přednášek, seminářů i standardního vzdělávání vedeni k tomu, aby antibiotika nadbytečně nepředepisovali. Přesto Češi ročně spotřebují kolem 15 milionů balení. A v mnoha případech zbytečně.

„Další věcí je pak obsah antibiotik v přírodě, jejich používání ve veterinární praxi, i když se veterináři v Česku snaží zpravidla chovat velmi zodpovědně. Správný přístup k antibiotikům mají v současnosti také pediatři, kteří se po letech používání širokospektrých nebo potencovaných antibiotik vrací k úzkospektrým, mezi než patří i nejstarší antibiotikum penicilin,” míní Krebs.

Příčina neutěšené situace však neleží jen v častém doporučování silné léčby. Podílet se na ní může obyčejný mezilidský kontakt. „Čím více se dostáváte do kontaktu s nemocnými lidmi, kteří třeba mají infekci vyvolanou rezistentním mikrobem, tím více je pravděpodobné, že se infekce rozšíří i na vás,” dodává k věci Helena Žemličková.

„Dále je to špatná hygiena, obecně špatné hygienické podmínky, migrace nebo cestování. Řada pacientů si může přivážet multirezistentní bakterie nebo infekce jimi vyvolanými z cizích zemí,” vyjmenovává.

Před problémem dlouhodobě varuje také OSN, podle které se významně zvyšuje počet běžných infekcí. Ty se kvůli stoupající odolnosti mikrobů stávají neléčitelnými. „Bez dostupnosti účinných esenciálních antimikrobik hrozí kolaps systému moderní medicíny,” dodávají odborníci.

Oběti lze ale počítat už nyní. Evropské centrum pro kontrolu nemocí (ECDC) letos publikovalo zprávu, podle které taková příčina v Evropě stojí za 33 tisíci úmrtími ročně.

Náklady na léčbu odolných nemocí potom dosahují na 1,5 miliardy eur (38,3 miliardy korun) za rok. Nejlepší situace je ve skandinávských zemích, kde jsou častěji nasazována úzkospektrá antibiotika.

Lidé je zároveň užívají kratší dobu.

Situaci v Česku zhoršuje nedisciplína samotných pacientů a jejich neznalost. Podle průzkumu České lékárnické komory se například až 21 procent lidí domnívá, že antibiotika působí na viry, při nachlazení nebo chřipce. Víc než polovina lidí potom při užívání antibiotik chodí dál do práce. Jiní je zase kombinují s jinými léky.

„Z těch nejčastějších špatných způsobů používání to jsou chybné kombinace s potravou, kdy v některých případech ani nedosáhnete hladiny potřebné k léčbě, jen se bakterie takzvaně otužují. Dále nedodržování intervalů mezi dávkami, nedodržení potřebné délky terapie a léčebného, zpravidla především klidového, režimu,“ popisuje Aleš Krebs.

Někteří lidé podle něj navíc používají antibiotika zbylá z předchozí léčby. „To je naprosto nevhodné, protože jednak nejsou schopni rozlišit, zda skutečně mají bakteriální infekci, na jejíž léčbu jsou právě tato antibiotika vhodná, jednak ani počet tablet zbylého antibiotika není dostatečný na vyléčení infekce,” říká Krebs.

Podle odborníka pacienti někdy mívají obavy z cíleného užití antibiotik, jindy ale zase vytvářejí na lékaře tlak s cílem jejich předepsání. „Zřejmě si tak připadají skutečně léčeni, což je naprostý omyl, protože virové infekce – zpravidla běžné nachlazení – antibiotika neléčí,“ uzavírá šéf lékárníků.

Proč antibiotika stále častěji nefungují

Antibiotika se používají k léčení infekcí způsobených bakteriemi. Nemají žádné účinky proti infekcím způsobeným viry…

Někdy infekce způsobená bakteriemi na léčbu antibiotiky nereaguje. Jedním z nejběžnějších důvodů bývá odolnost bakterií způsobujících infekci na užívané antibiotikum. To znamená, že takové bakterie mohou navzdory antibiotiku přežívat, a dokonce se i množit. Bakterie se mohou stát odolnými vůči antibiotikům z mnoha důvodů.

Z antibiotik se pro mnoho lékařů stalo léčivo první volby. Už dávno ale nežijeme v podmínkách „panenské civilizace“. Antibiotika jsme dostávali od dětství a díky tomu, že je masově začal používat i průmysl produkce masa, stala se už takřka součástí potravního jídelníčku. Je to pro nás nepříjemné z mnoha důvodů. Jeden z nich se jmenuje rezistence.

Rezistence na antibiotika

Existují dva základní typy rezistence. Primární rezistence je geneticky podmíněná necitlivost bakterií na dané antibiotikum bez ohledu na předchozí kontakt s nějakým druhem syntetických antibiotik.

Mnohem častější je sekundární rezistence, která vzniká v průběhu antibiotické terapie nebo následkem předchozího podávání antibiotika. Lidé často podléhají subjektivnímu pocitu zlepšení a nedodrží celou předepsanou dávku antibiotik.

Patogenní mikroorganismy pak nejsou zcela zničeny, což kromě selhání léčby vede k rozvoji antibiotické rezistence u ne zcela vyhubených bakteriálních populací. Bakterie existují na Zemi mnohem déle než lidé v současné podobě a jejich hlavní strategií je přežít.

Pokud tedy některé bakterie přežijí léčbu antibiotiky, předají tuto schopnost dalším generacím.

V dnešní době existují tzv. multirezistentní bakterie, které jsou rezistentní k antibiotikům ze tří různých skupin, ale i bakterie panrezistentní, které už nereagují na léčbu žádným v současné době dostupným antibiotikem.

Dnes už například víme, že pneumokok je rezistentní k penicilinu a makrolidům, Staphylococcus aureus (MRSA) je methicilin rezistentní, Escherichia coli a Klebsiella pneumoniae jsou rezistentní vůči chinolonům a poslední uvedená bakterie i ke karbapenemům.

Lékaři pak musejí sáhnout po mnohem toxičtějších lécích s velmi razantním účinkem na celý organismus. Rezistence bývá spojena se zvýšenou úmrtností, což potvrzují statistiky z Itálie, Řecka nebo Kypru, kde mají třikrát vyšší spotřebu antibiotik na obyvatele a rok než ostatní země. U nás je situace naštěstí o něco lepší.

Přes všechna varování ovšem nelze říci, že by se spotřeba syntetických antibiotik nějak výrazně snižovala. Hrozí nám proto návrat do středověku, kdy se umíralo hlavně na infekce.

O antibioticích čtěte i zde

Zdroj: kniha Jak dál po antibiotikách, 2017

Namíchej si svoje müsli

Zdroj: Zdraví 12/2014

ANTIBIOTIKA: zázrak, který se musí umět používat

Spolehlivě léčit nemoci způsobované bakteriemi umí věda necelých sto let. Antibiotika zachraňují miliony lidí, kteří by dříve nepřežili – ale přinášejí s sebou i problémy spojené především s neuváženým užíváním. 

Bakteriální infekce sužují lidstvo od nepaměti, a po celá staletí se také lidé snažili před infekcemi chránit. Používali k tomu nejrůznější látky včetně takových, které kromě bakterií mohly snadno zabít i pacienta: například strychnin, arzenik nebo sloučeniny rtuti; o něco bezpečnější bylo například použití stříbra.

Před infekcemi dokázaly chránit i přírodní látky, například med, propolis, česnek, lichořeřišnice, šalvěj, skořice, zázvor nebo čajovníkový olej (tea tree oil). Nicméně opravdová revoluce v boji s bakteriemi přišla až s objevem antibiotik získaných z plísní: první nálezy v tomto směru přišly až v polovině 20.

století, přičemž symbolickým průlomem byl objev penicilinu, který Alexander Fleming učinil v roce 1929. Penicilin byl jako lék poprvé použit v době druhé světové války.

Do té doby fatální infekce typu syfilis, kapavka, tuberkulóza nebo zápal plic se díky antibiotikům zařadily mezi choroby, které je při včasném rozpoznání možné vyléčit bez následků. 

Desítky léků, ne každý pro každého 

V současnosti se v medicíně používají desítky antibiotik, přičemž jejich účinek umějí lékaři velmi efektivně využívat. Některé léky jsou širokospektré, ničí tedy mnoho druhů mikrobů zároveň, jiné mají účinek selektivní a likvidují pouze určité druhy bakterií.

To je ostatně jeden z hlavních důvodů, proč je potřeba předepisovat antibiotika po pečlivém uvážení a ideálně až po provedení laboratorních vyšetření, která určí, co nejlépe zneškodní konkrétní bakterii, která způsobuje člověku onemocnění. „Bez znalosti původce nemoci může antibiotická léčba selhat.

  Mnozí lidé si myslí, že podání antibiotik se vyplatí i v nejistotě, protože antibiotika jsou netoxická, takže v nejhorším případě nezaberou, ale v zásadě nemohou uškodit. Tento názor pochází ještě z dob, kdy byl do léčebné praxe zaveden penicilin.

Tehdy to tak opravdu vypadalo; dnes však už víme, že pravda je jiná,“ varuje profesor Jiří Beneš, který se antibiotiky dlouhodobě zabývá. 

Riziko: rozvrat mikrobiálního osídlení 

Užívání antibiotik není bez rizika. Pacient může být na některé medikamenty alergický, mohou se objevit i nežádoucí účinky typu kolísání teplot nebo nevolností.

  Problémy mohou nastat i při kombinaci některých antibiotik s jinými léky, například chinolonů se systémovými kortikosteroidy.

Častým nežádoucím účinkem antibiotik jsou škody na mikroflóře, která za normálních okolností tělu pomáhá. 

Především širokospektrá antibiotika mohou narušit fungování střev – průjem způsobený užíváním antibiotik je dokonce svébytná diagnóza. Ženy mohou mít narušenou i poševní flóru.

„Ukazuje se, že i netoxická antibiotika mohou mít nežádoucí účinky, například mohou vyvolat alergickou reakci různé závažnosti anebo mohou zasáhnout do mikroflóry, kterou máme přirozeně v ústech, ve střevech, a ženy navíc ještě v pochvě.

Složení této mikroflóry má vliv na naše zdraví a rozvrat přirozeného mikrobiálního osídlení se může projevit průjmy nebo poševním výtokem,“ potvrzuje profesor Beneš. 

Rezistence bakterií: novodobá hrozba 

Ještě větším rizikem než okamžité nežádoucí účinky jsou ovšem dlouhodobé následky nesprávného užívání antibiotik.  Pokud jsou totiž medikamenty předepisovány zbytečně nebo špatně aplikovány, pomáhají bakteriím, aby si na ně vypěstovaly odolnost.

Je pak stále složitější některé infekce vyléčit. „V zemích, kde je možné si koupit antibiotika volně v lékárně, nebo dokonce v drogerii, se ve vysoké míře vyskytují rezistentní bakterie, na které běžné léky už nezabírají,“ varuje profesor Beneš.

V Česku jsou antibiotika jen na předpis, a navíc jejich používání hlídají pojišťovny i specializovaná antibiotická centra ve velkých nemocnicích.

„Preskripce antibiotik v České republice je poměrně dobrá, a také míra rezistence bakterií je u nás řekněme na průměrné evropské úrovni; rozhodně lepší než mnoha zemích jižní a východní Evropy,“ shrnuje expert. 

Nevynucujte si recept 

Samozřejmě se může stát, že někdy máte pocit, že antibiotika prostě nutně potřebujete. Je vám hrozně, bolí vás krk, pálí oči a cítíte celé tělo, a i když doktor říká něco o viróze, jen pro pocit, že máte předepsané opravdu účinné léky, byste si ten recept odnést chtěli… Jenže tím si nepomůžete; prospět můžete naopak původcům infekcí.

„Podle expertních doporučení se antibiotika mají dávat zejména u angín s viditelnými bělavými povlaky nebo čepy na mandlích, a dále u pneumonií (zápal plic). U ostatních respiračních infekcí je mnohem pravděpodobnější původ virový než bakteriální.

Dalším vodítkem může být poučka, že infekce postihující několik sliznic současně – například zánět spojivek, rýma, zarudlý krk a kašel – je prakticky vždy virová, bez ohledu na výšku horečky, a podání antibiotik ji tedy neovlivní,“ vysvětluje profesor Beneš.

„Samozřejmě vždy existují nějaké výjimky, například černý kašel může probíhat tak, že napodobuje virovou infekci, nebo infekce původně virová se může zkomplikovat druhotnou bakteriální nákazou,“ dodává. Proto by lékař kromě vyšetření pacienta měl provést ještě další testy, než předepíše antibiotika. 

Problém není jen v lékaři 

Kromě zbytečné aplikace antibiotik ke zvýšení rezistence bakterií přispívá i to, když pacienti léky špatně užívají. Typickým příkladem je, že nedoberou celou předepsanou dávku medikamentu. Už po prvních dávkách antibiotik se jim uleví, tak si řeknou, že nebudou tělo zbytečně týrat a zbytek léčiva nevyužívají.

Ovšem tímto postupem zlikvidují jen ty bakterie, které jsou méně odolné; rezistentnější mikrobi v těle zůstanou, a pokud infekce propukne znovu nebo se přenese na někoho jiného, je pak těžší ji zlikvidovat.

Agresivnější léky, které se podávají při léčbě rezistentních kmenů antibiotik, jsou přitom spojeny s vyšším rizikem nežádoucích účinků a jsou také dražší – což přináší problémy jak pacientům, tak celému zdravotnictví. 

První krok: prevence 

Antibiotika se v terénu nejčastěji předepisují na léčbu respiračních onemocnění, o něco méně na léčbu infekcí močového ústrojí. Nejsnazším způsobem, jak člověk může sám přispět k tomu, aby se antibiotik spotřebovávalo méně, je chránit se před infekcí dýchacích cest.

K tomu je potřeba dodržovat základní doporučení bontonu a zdravého chování: mýt si pečlivě a často ruce, vyhýbat se místům s větší koncentrací potenciálně nemocných lidí – především v sezoně viróz a angín, nechodit sám mezi lidi, když začínáte kašlat, a dbát na zdravý životní styl a pestrou stravu s obsahem vitaminů (hlavně vitaminu C). Před některými bakteriálními (a virovými) nákazami chrání i očkování – dobrovolně můžete sebe či členy rodiny nechat očkovat proti pneumokokům (nebo proti chřipce), povinně by pak měl být každý vakcinován proti černému kašli, tetanu, záškrtu nebo dětské obrně. 

Co si pamatovat Pokud se chcete ve vztahu k antibiotikům chovat inteligentně, musíte se držet následujících pravidel: o Antibiotika pomáhají jen při bakteriálních infekcích. Na virové choroby, jako je třeba běžné nachlazení nebo chřipka, nezabírají.

Proto se nedožadujte receptu na antibiotika pokaždé, když máte kašlík a rýmičku; na ně vám lékař doporučí jinou léčbu (například spreje pro vyplachování nosu nebo pastilky proti bolesti v krku). o Pokud lékař předepíše antibiotika, užívejte je podle receptu. Nepřerušujte léčbu předčasně, i když se začnete cítit lépe.

o Nikdy neužívejte antibiotika, která byla předepsána někomu jinému, nebo zbytky léků, které jste si schovali od minula. 

NEPŘÍJEMNOSTI, KTERÉ PŘINÁŠÍ UŽÍVÁNÍ ANTIBIOTIK, MŮŽETE ZMÍRNIT TÍM, ŽE SI K NIM NAORDINUJETE VHODNÁ PROBIOTIKA. ROZHODOVÁNÍ O PODÁNÍ ČI NEPODÁNÍ ANTIBIOTIKA MUSÍ BÝT VŽDY KOMPLEXNÍ A MĚLO BY VYCHÁZET Z CELKOVÉHO STAVU NEMOCNÉHO A ZHODNOCENÍ VÝVOJE NEMOCI! ZEPTALI JSME SE ZA VÁS » prof. MUDr. Jiřího Beneše, CSc.

, přednosty Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí nemocnice Na Bulovce K rozhodnutí o tom, zda nasadit antibiotika, lékařům pomáhá test CRP.

Stačí tento test pro rozhodnutí, zda antibiotika nasadit, nebo nikoli? Jak by mělo z vašeho pohledu ideálně probíhat vyšetření člověka, který přijde k lékaři s nespecifickými příznaky infekce dýchacích cest? Vyšetření CRP je velmi oblíbené, protože je poměrně jednoduché a existují metody, které umožňují provést toto vyšetření z pouhé kapky krve během několika minut.

Této rychlosti a dostupnosti je však dosaženo za cenu menší přesnosti měření; říkáme, že vyšetření je pouze orientační. Vyšetření CRP se v praxi často používá k odlišení virových infekcí od infekcí bakteriálních.

Zkratkovitá interpretace vypadá asi tak, že nízká hodnota CRP svědčí pro virový původ nemoci (nebrat antibiotika), a naopak vysoká hodnota znamená, že infekce je bakteriální, a tedy antibiotická léčba je na místě.

Ve skutečnosti je situace mnohem složitější: hladina CRP může být zvýšena i při virových infekcích, jsou-li provázeny zánikem většího počtu buněk, a také při různých neinfekčních onemocněních – např. po operaci nebo třeba po infarktu myokardu.

Další problém je časové hledisko: CRP zpravidla dosáhne rozhodující výšky až za 24 hodin po začátku nemoci, takže u některých velmi rychle probíhajících bakteriálních infekcí se podle tohoto vyšetření nemůžeme orientovat.

Hodnotu CRP je tedy možné posuzovat jako jeden střípek v mozaice, sice důležitý, ale určitě ne natolik, aby jen podle tohoto údaje bylo možné rozhodovat, zda antibiotikum podat. Rozhodování o podání či nepodání antibiotika musí být vždy komplexní, a u dobrého lékaře se přitom uplatňuje nejen posouzení místního nálezu, ale také celkového stavu nemocného a zhodnocení dosavadního vývoje nemoci v průběhu času. Kromě výsledků laboratorních vyšetření se zkušený lékař obrací i na svou intuici, což se málokdy oficiálně přiznává. Není to ale žádná magie, jde o skutečnost, že každý člověk podprahově registruje řadu vjemů, které si ani rozumově neuvědomuje, ale přesto zanechávají určitý vjem, a s tím je možné se naučit pracovat. Nelze tedy na několika řádcích napsat pravidlo, kdy antibiotika dát a kdy ne. Ostatně je to pořád ještě jen první krok: Rozhodne-li se lékař antibiotikum podat, musí poté učinit další rozhodnutí – který přípravek pro konkrétního pacienta vybrat. NĚKOLIK TIPŮ NAVÍC 

1. BioGaia ProTectis dětské kapky – pomáhají 7 udržet v rovnováze zažívání. Pro děti od prvního měsíce života. Na www.ewoshop.cz 460 Kč. 2. Activia bílá zrající v kelímku – s obsahem unikátní patentované kultury Bifidus ActiRegularis®. Dva kusy v balení 19,90 Kč. 3. GS Laktobacily Forte20 cps.

60 + 20 – představují unikátní kombinaci osmi velmi odolných kmenů laktobacilů a bifidobakterií. Vhodné pro těhotné i kojící ženy a diabetiky. 397 Kč. 4. Mixit Tutti Frutti – jáhlová kaše s probiotickými kulturami, mrazem drcenými pomeranči, physalisem, broskví a bio kokosovým cukrem. Na www.mixit.cz 175 Kč. 5.

Medicol vláknina pro děti – obsahuje probiotické kultury, vlákninu a inulin, vhodná pro děti od šesti měsíců. 95 Kč. 6. Lučina biaktiv – má snížený obsah tuku a obsahuje živé probiotické kultury. 30 Kč. 7. Linex Forte 28 kapslí – každá tobolka obsahuje vyváženou kombinaci probiotik a prebiotik. 105 Kč.

8 Kefírové mléko nízkotučné s příchutí meruňka – obsahuje probiotické kultury. 18,90 Kč. 9. Swiss LAKTOBACILY 5 cps. 66 – vyvážená kombinace vzájemně kompatibilních kmenů živých mléčných bakterií. 381 Kč. 

U těchto bakterií selhávají antibiotika: Zabíjí novorozence, způsobují salmonelu

Světová zdravotnická organizace (WHO) v pondělí vydala seznam 12 druhů bakterií, proti kterým je podle jejího názoru naléhavě nutné vyvinout nová antibiotika. Vůči nynějšímu způsobu léčení jsou totiž vysoce odolné. Informovala o tom agentura AFP.

„Tento seznam byl sestaven ve snaze zaměřit a podpořit výzkum a vývoj nových antibiotik,“ upozornila WHO, podle níž je potřeba zabránit opětovnému vzniku a šíření nevyléčitelných infekčních nemocí.

Riziko je považováno za „kritické“ u tří druhů bakterií: acinetobakterií, pseudomonas a enterobakterií (včetně kmenů E.coli). Ty jsou odolné i vůči těm nejnovějším antibiotikům a jsou příčinou většiny závažných infekcí vzniklých v nemocničním prostředí. 

Jsou přitom často přítomny na kůži nebo v těle zdravých osob, ale nebezpečné se stávají v případě jedinců s oslabenou imunitou. Napadají hlavně pacienty s popáleninami, po chemoterapiích, transplantacích nebo novorozence a způsobují jim život ohrožující infekce.

„Rezistence vůči antibiotikům roste a my rychle vyčerpáváme naše léčebné možnosti. Pokud bychom to nechali jen na trhu, nová antibiotika, která nejnaléhavěji potřebujeme, nebudou včas vyvinuta,“ varovala Marie-Paule Kienyová z WHO.

WHO řadí dalších šest druhů bakterií do vyšší priority kvůli potřebě vyvinout nové léky. Jde o dalšího z častých původců nemocničních infekcí – stafylokoka aurea, salmonelu a helicobacter pylori, který je nejčastější příčinou žaludečních vředů.

  • Další tři skupiny jsou v kategorii „průměrné priority“, jako jsou pneumokoky, které vedou k zápalu plic a meningitidě, původce hnisavých respiračních infekcí haemophilus influenzae a bakterie Shigella, způsobující například úplavici.
  • Loni v září odhadl jeden britský vědecký průzkum, že odolné bakterie mohou „do roku 2050 zabíjet až deset milionů lidí ročně, stejně jako rakovina,“ připomněla AFP.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector