Vydírání pitomé a vydírání citové

Merkelová lhala, televize manipulovala záběry, jen aby vyrobili fake news o nacistech. Citové vydírání- typický trik levičáků, říká poslanec AfD Bystroň a vzpomíná, co tito lidé prováděli v Německu

Zvažujete, že v senátních či komunálních volbách odevzdáte hlas alespoň jednomu kandidátovi ČSSD?

hlasovalo: 8462 lidí

Vy jste byl před několika dny v americkém St. Louis vyznamenán cenou „The Eagle Award“, kterou uděluje konzervativní nadace Phyllis Schafly, blízká prezidentu Donald Trumpovi. Za co jste toto ocenění získal?

Ocenění si velice vážím. Je to poprvé za 47 let existence nadace, kdy byli vyznamenáni dva politici z Evropy – vedle mě také Dominik Tarzcynski z Polska. Jak správně uvádíte, nadace od začátku podporovala prezidenta Trumpa, v minulosti také Ronalda Reagana.

To hnutí se teď poprvé otevřelo směrem k Evropě a vyznamenalo dva evropské poslance za jejich boj o konzervativní hodnoty.

Velmi pozitivně bylo také hodnoceno mé angažmá za propuštění Tommyho Robinsona z vazby, stejně jako má cesta do Jihoafrické republiky na podporu bílých farmářů, kteří jsou tam v posledních letech masakrováni.

Celkově ale američtí konzervativci velmi pozitivně hodnotí práci celé naší strany AfD. Je třeba vidět, že jsme jediná strana, která oficiálně přivítala jak zvolení Donalda Trumpa prezidentem, tak jmenování jeho velvyslance v Německu Richarda Grenella.

Tuto cenu dostala už v minulosti i řada dalších významných politiků…

Je to plejáda konzervativních osobností z USA. Tento rok byl například oceněn bývalý pezpečnostní poradce Donalda Trumpa generál Mike Flynn. Minulý rok cenu dostal šéf Breitbartu Steven Bannon.

Když jsme spolu nedávno mluvili, probírali jsme situaci v německém Chemnitzu. Tehdy se toto příhraniční město objevovalo ve zprávách v řadě i světových médií. V posledních dnech už se to ale neděje. Znamená to, že se tam situace „uklidnila“? Jak to tam v současné době vypadá?

Nastalo přesně to, co doposud v každém městě, ve kterém byl zavražděn Němec migrantem: Národní fronta tvořená ze stran SPD, Zelených, Die Linke, jejich mládežnických organizací, odborů a církví, mediálně očernila lidi, kteří demonstrovali proti politice Angely Merkelové jako nácky. Ten tlak je opravdu masivní.

Stalo se tak ve Freiburgu, kde byla migrantem z Afghánistánu znásilněna a posléze zabita studentka Maria, tak v Kandelu, kde byla zase jiným Afgháncem ubodána patnáctiletá Mia, i v Offenburgu, kde migrant ze Somálska ubodal místního lékaře před očima jeho desetileté dcery.

Protesty místních obyvatel, které mimochodem nikdy nejsou namířeny proti uprchlíkům samotným, ale vždy proti politice Merkelové, byly zdupány do země masivní „strachizací“ národní fronty ruku v ruce s médii.

V tisku se objevily zprávy, že po výrocích právě o událostech v Chemnitzu končí H. G. Maassen jako šéf německé kontrarozvědky, píše se ale také, že bude vlastně v určitém smyslu povýšen, což kritizuje opozice. Jak to s Maassenem a údajně nepodloženými výroky ohledně Chemnitzu tedy vlastně je?

Maassen si dovolil říct pravdu ohledně průběhu první demonstrace v Chemnitzu. Vláda i média tvrdily, že tam docházelo ke štvanicím na cizince. Odvolávali se přitom na video levicového extremisty Zeckenbisse. Jenže na videu není vidět žádná štvanice, ale jen malá roztržka mezi třemi osobami – v podstatě úplná banalita. Maassen na to upozornil.

Vzhledem k tomu, že tím nepřímo dokázal, že Merkelová i její mluvčí Seibert lhali, musel jít. Přitom stejně jako Maassen se předtím vyjádřil už i saský ministerský předseda Michael Kretschmer, stejně tak jako šéf saské prokuratury.

Ale Maassen byl Merkelové už dlouho trnem v oku, protože interně upozorňoval na zhoubné následky její migrační politiky.

Budou mít podle vás události v Chemnitzu nějakou dohru na německé politické scéně, nebo předpokládáte, že vše pomalu utichne? A děje se něco podobného i na dalších místech v Německu, aniž by se třeba tyto události objevily v tisku?

Poškození důvěry ve stát a v média, které Chemnitz způsobil u širokých vrstev obyvatelstva, budou rezonovat ještě dlouhé měsíce. Ty škody jsou nedozírné.

Vždyť kancléřka zde lhala, očerňovala své vlastní lidi a veřejnoprávní televize nastříhala do reportáže o Chemnitzu několik dní starý materiál – to vše jen proto, aby vznikla fake news o nacistech, kteří hajlují na ulici a pořádají štvanice na cizince.

V České republice vyvolal velkou diskusi návrh europoslankyně Michaely Šojdrové (KDU-ČSL), abychom přijali 50 syrských sirotků. Premiér Andrej Babiš tento návrh odmítl s tím, že nevíme, kolik těmto sirotkům ve skutečnosti je a navíc, že i v České republice jsou děti, které potřebují pomoc státu. Co na to říkáte?

Typický trik levičáků – vydírat city. Pokud chtějí těm sirotkům ze Sýrie pomoct, tak proč jim nepostaví sirotčinec v Sýrii? V ČR je několik tisíc sirotků, proč se nestarají o ně? Je to celé zvrhlé. Chtějí pouze udělat z každého, kdo je proti migraci, bezcitu.

Dokážete si představit, že by se v současné době v Německu někdo takto rázně postavil proti přijetí dětských uprchlíků-sirotků? Jak by na toto voliči reagovali?

Kompliment panu Babišovi. Je třeba, aby Češi nadále spolu s Poláky, Slováky, Maďary konsekventně drželi svou linii. Teď už mají na své straně i Rakušany a Italy, Dány a brzy i Švédy. Merkelová neustále ztrácí. Brzy bude v Evropě zcela izolovaná.

Český premiér z mnoha stran sklidil obrovskou kritiku. Například Miroslav Kalousek už v minulosti uvedl že se nám politika ve smyslu „ani jednoho migranta“ vymstí. Kalousek varuje, že říkáme celému světu, že jsme nelidští.

„Kráčíme dobrovolně do izolace a opovržení. Na tuhle hloupou a buranskou politiku těžce doplatíme.

“ Má pravdu?  A co na postoj Andreje Babiše ohledně nepřijímání uprchlíků říká na základě vašich informací Angela Merkelová, ale i další němečtí politici?

Němečtí politici si tím ‚velkorysým‘ přijímáním ‚syrských neviňátek‘ zavařili natolik, že už teď vůbec nestíhají komentovat, co se děje v ČR. I tady to začínalo tleskáním na nádražích a házením plyšových medvídků. Dnes už na nádražích nikdo netleská.

Vydírání pitomé a vydírání citové Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Když odbočíme od téma migrace a uprchlíků, velkou diskusi v posledních dnech vyvolalo to, že poslanci Evropského parlamentu pověřili Evropskou komisi, aby zahájila řízení proti Maďarsku. Zatímco například premiér se od tohoto kroku distancoval, někteří čeští politici ho podpořili. Jak vy tuto situaci vidíte? Mají se podle vás i další země obávat podobného zásahu?

To, co se děje v Evropském parlamentu, je neuvěřitelná zvrhlost. Premiér Viktor Orbán a jeho strana byli zvoleni maďarským lidem takovou většinou, o které se většině politiků v ČR, ale i Německu, ani nezdá.

Šikanovat je jen proto, že se nechtějí podvolit diktátu z Bruselu (a potažmo z Berlína), je zcela zvrhlé. Každý, kdo to podporuje, je buď hloupý, nebo také tak zvrhlý. Jednou může dojít i na nás.

Je to zásah do suverenity státu.

Podívejte, v Německu dochází k manipulaci voleb v neprospěch opozice, lidé jsou propouštěni z práce pro své názory a podporu opozice, opoziční politici jsou nezákonně pronásledování státními úřady, fyzicky napadáni státem financovanými extremisty, na majitele restaurací je dělán nátlak, aby neposkytovaly prostory opozici – a kdo to stíhá? To jsou poměry jako v autokratických režimech. To už není Německo, to je Merkelistán.

Bývalý prezident Václav Klaus v rozhovoru pro Český rozhlas hovořil o našich spojenectvích v rámci Evropy. Jsou podle něj formální a nejsou autentická.

Zmínil, že EU je zlo a čím dříve dojde k transformaci ve funkční demokratický orgán, tím lépe. Otázkou je, jak Evropskou unii změnit. Evropská unie by podle Klause potřebovala sametovou revoluci našeho typu.

Budete mít zájem:  Neuropatická bolest – jak pomáhá neuromodulace (neurostimulační terapie) v léčbě chronické bolesti?

Má Václav Klaus pravdu? Lze podle vás vůbec EU transformovat, a v čem by se měla změnit nejdřív?

Ten rozhovor pana prezidenta byl skvělý. Doporučuji každému si jej poslechnout na podcastu. Myšlenka Evropského společenství je správná – s jinými evropskými národy sdílíme společné kulturní hodnoty, římské právo, žijeme na stejném kontinentu. Obzvláště odbourání hospodářských bariér, zavedení volného trhu, ale i volného pohybu obyvatel byly velmi pozitivní kroky.

Problémy začaly zavedením eura. Tato měna je politickým, nikoli ekonomickým projektem, a je proto odsouzena k zániku. Absolutně negativní je také jakékoliv násilné vytváření politické unie.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE. Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: David Hora

Citové vydírání ve vztahu

„Kdyby jsi mě opravdu milovala, tak budeš raději trávit čas se mnou a dětmi, než abys jezdila na nějaký pitomý víkendový kurz“, říká muž. „Chtěla jsem, abys mi koupil ty nové šaty, co jsem si vybrala, a protože jsi mi je nekoupil, tak mám pocit, že mě nemiluješ“, říká žena, a odmítne pak několikrát muži sex, aby jej potrestala.

Citové vydírání je způsob, kdy vám váš partner či partnerka klade požadavky a při jejich nesplnění vám hrozí potrestáním nebo se chová tak, aby ve vás vyvolal/a pocit viny, strachu či odpovědnosti za to, jak se cítí. Pokud takovému vydírání podlehnete, začíná se opakovat a vy se pak stále točíte vlastně v začarovaném kruhu. Citové vydírání bývá prý častější doménou žen, já osobně si myslím, že ani muži mnohdy nezaostávají.

Jak se projevuje citové vydírání ?

Poznáte to mnohdy už ze svých pocitů. Cítíte se často pod tlakem, rozzlobení, bezmocní, vinní, nebo máte strach.

Je to znát ve vašem jednání. Jednáte často proti vašim vlastním potřebám.

Také se to projevuje ve vašich myšlenkách. Často máte pocit, že se mýlíte, že jste něco zavinili, že jste odpovědní za neštěstí druhého, sami sebe odsuzujete.

Pokud přistoupíte na citové vydírání, začne vám připadat jako normální, že jen dávat vlastně není špatné. Také vám přijde v pořádku potlačovat své touhy, dělat vše jen pro potěšení toho druhého a potlačovat své vlastní potřeby.

Jak reagovat na citové vydírání?

V žádném případě nejde o to, abyste ignorovali pocity a potřeby vašeho partnera. Nemůžete však být zcela zodpovědní za jeho pocity. Pokud se cítíte provinile, neovlivňuje to dobře vaše chování.

Buďte si tedy vědomí pocitů a potřeb svých protějšků, ale na druhou stranu i přemýšlejte, co opravdu chcete vy sami.

Jen tak si uvědomíte, zda vaše chování je pouze přizpůsobením se pocitům partnera, který by se jinak mohl cítit tak, že je mu ubližováno.

Jak sebou nenechat manipulovat?

Pamatujte si, že každý je zodpovědný za své pocity. I když se nechováte podle představ druhého člověka, neznamená to ještě, že jste špatný člověk.

Dávejte si pozor na očekávání a podmiňování vašeho protějšku – budu tě milovat, jen pokud se budeš chovat nebo dělat to, co já očekávám.

Připusťte si, že to, že se váš protějšek cítí špatně, nemusí být vždy vaše vina. Může mít někdy prostě jen špatný den, špatnou náladu. Není nutné, abyste se vy pak cítili provinile za něco, co s vámi třeba ani nesouvisí.

Nezapomínejte na to, že nikdo, ani partner, ani další osoba, nemůže způsobit ve vás pocit viny. Pokud se cítíte provinile, pak jen proto, že sami věříte, že jste udělali něco špatného.

Požádejte svého partnera, aby otevřeně mluvil o svých očekáváních, abyste je mohli naplnit, nebo vysvětlit proč je naplnit nemůžete či nechcete.

Formulujte si ve vašem vztahu vlastní pravidla, která jsou pro vás důležitá. Můžete si sestavit třeba partnerskou dohodu. Pomoci vám může článek Partnerská dohoda.

Nejlepší ochranou proti manipulaci partnerem a ostatními lidmi je, že se naučíte být imunní vůči takovým emocím, jako je pocit viny a pocit dluhu či vděku, do kterých jste mnohdy manipulováni. Uvědomění si toho, že nejste zodpovědní za očekávání, ani pocity jiné dospělé osoby, vám může značně ulehčit život.

Již v začátku vztahu je pak dobré si dávat pozor, pokud se objevuje u vašeho protějšku snaha o citové vydírání. V takovém případě si ihned ujasněte, co jste ochotni tolerovat, a co již ne. Vytýčení hranic ve vztahu vám pomůže se vyhnout jak citovému vydírání, tak případné manipulaci. Později se totiž pak již z takového začarovaného kruhu těžko vystupuje.

Pokud jste se přece jen ocitli ve vztahu, kde se objevuje citové vydírání a nevíte si rady, jak situaci sami řešit, neváhejte a kontaktujte mě v sekci konzultace.

Citové vydírání a jak se mu bránit

K citovému vydírání dochází v případě, kdy blízká osoba naznačuje, že vás potrestá, nebo vyhrožuje, že budete trpět, pokud nesplníte její požadavky.

Protože tato osoba zná vaše největší tajemství a slabiny, zneužívá vaši důvěru a nutí vás k uposlechnutí.

Pomocí slz manipulují častěji ženy. Někdy si ani neuvědomují, co dělají.

Reagují pláčem na určitou situaci, protože vědí, že tím ve druhé osobě vyvolají nepříjemné pocity, a doufají, že s ní tak budou moct manipulovat.

Tato reakce může být záměrná nebo podvědomá. Jejím cílem je donutit muže učinit něco, co by normálně neudělal.

Jak se bránit?

Citoví vyděrači (tedy ženy) se obvykle zdají silní a neústupní. Ačkoli budí dojem, že vědí, co chtějí a jsou připraveni udělat vše pro to, aby se jejich plány uskutečnily, obvykle tomu tak není.

Ve skutečnosti jsou manipulátoři tyrani, kteří mají o sobě špatné mínění a neumí přijmout odmítnutí.

Chybí jim sebeúcta na to, aby mohli diskutovat o své pozici a přemýšlet o všech možnostech.

Jsou k smrti vyděšení, že by mohli přijít o to, co mají, proto obvykle obviňují své oběti, že jsou sobecké, lhostejné vůči nim a že jim záleží jen na sobě. Stručně řečeno, projektují si do druhých své vlastnosti.

V mnoha ohledech se podobají neposlušným dětem – požadují něco, a pokud to okamžitě nedostanou, začnou zuřit. Pokaždé, když jim jeden z rodičů vyhoví, zaseje tím semínko citového vydírání.

Pokud se domníváte, že jste obětí citového manipulátora, musíte se rozhodnout, zda jste připraveni situaci řešit nebo okamžitě jednat. Lidé se k vám budou chovat vždy tak, jak jim to dovolíte.

Obětí jste se stali proto, že jste to sami připustili. Stejně jako se manipulátor postupně naučil tomuto chování, může se mu i odnaučit.

Taková změna vzorců chování však vyžaduje hodně práce a vytrvalosti, proto musíte být připraveni na řadu překážek a nepolevovat v úsilí.

Jak můžete změnit vzorce chování

Nejdříve si musíte uvědomit, že manipulátor potřebuje vaše svolení, jinak by od vás nežádal, abyste udělali to, co chce. Proto jste vlastně vy tím, kdo má hlavní slovo, protože on je bez vašeho svolení bezmocný.

Jediný způsob, jak můžete přijít o svou moc, je projevit svou nerozhodnost, proto ho nikdy nežádejte, aby přestal vydírat a nedávejte si situaci za vinu. Nesmíte mít pro manipulátora pochopení a nesnažte se do něj vcítit.

Budete mít zájem:  Zavařená Červená Řepa Zdraví?

Nezapomeňte, že jste to vy, s kým se manipuluje, proto je důležité, jak se cítíte.

Nikdy na manipulování nereagujte manipulováním!

Co říkat manipulátorovi

Pokud od vás manipulátor něco požaduje, vyhrožuje vám nebo vás začne obviňovat, musíte mít připravené správné odpovědi. Pravděpodobně vás nenapadnou hned na místě, proto si je nacvičte, než si je postupně zautomatizujete:
„Záleží na tobě.“

„Mrzí mě, že ses rozhodla to cítit takto.“

„Očividně jsi naštvaná. Promluvíme si, až se uklidníš.“

„Očividně na to máš jiný názor než já.“

„Vidím, že nejsi šťastná, ale tak to holt někdy na světě chodí.“

„Myslím, že si tu situaci musíme pořádně promyslet. Promluvíme si o tom později.“

„Máme na věc odlišné názory.“

„Možná máš pravdu. Trochu si to ještě promysleme, než se rozhodneme.“

„Jsi očividně zklamaná, ale ta záležitost je stále otevřená.“

Reakce manipulátora

Váš nekompromisní postoj a to, že nejste ochotní okamžitě vyjednávat, pravděpodobně manipulátora na nějakou dobu umlčí a urazí. V tuto chvíli se oběť obvykle vzdává.

Záležitost bude muset být jednou vyřešena, ale ne dříve, než je manipulátor připravený si o tom dospěle a rozumně promluvit. Zatímco je manipulátor uražený a nemluví s vámi, nestěžujte si na problém, protože tím jim jen ukážete svou slabost, což jim dodá ztracenou odvahu. Řekněte jen: „Jsem připravený si o tom promluvit, až ty budeš taky.“

Manipulátor se bude cítit bezmocný a zoufalý, ale musí si zachovat svou hrdost, proto byste ho měli pochválit za jeho pozitivní vlastnosti. Pokud učiníte kompromis, musíte si stanovit hranice a poté je dodržovat.

Pokud se manipulátor snaží ve vás vyvolat nepříjemný pocit, přerušte ho a zabraňte mu v dořčení jeho názoru. Výše zmíněné odpovědi mohou změnit chování manipulátora, protože manipulátoři respektují ty, kteří si umí stát za svým.

ŽENA-IN – "Kdybys mě měl rád, tak to pro mě určitě uděláš"

Často používáme naši nejúčinější zbraň. Pomáhá nám k dosáhnutí toho, co chceme. A muži se proti ní ještě nenaučili bránit – citové vydírání.

Citové vydírání známe všechny. Není třeba ho zdlouhavě představovat. Každá z nás ho více či méně obratně umí používat ve chvíli, kdy chce dosáhnout svého. Nasadíme smutný pohled, oči se nám zalijí slzami a my se tváříme zhrzeně a nešťastně.

Tváříme se, jako by nám právě byla odmítána láska, něha a věrnost, ke které jsme byly stvořeny. A proč ne, když to tak skvěle zabírá? Díky tomuto jednoduchému postupu jsme získaly nové šaty, víkendový pobyt v horské chatičce, auto či zlatý prstýnek.

Celý svět nám díky uslzeným očím může ležet u nohou, ale kromě velmi dobrých a výnosných stránek má tato naše zbraň i stránky stinné.

Proč citové vydírání využívají častěji ženy než muži?

Důvod je poměrně jednoduchý. Ženy byly odjakživa ochránkyně rodinného krbu, a tak byly v podstatě i nejšťastnější. Neměly moc možností prosazovat si svoje přání a potřeby přímo, a tak se uchylovaly k různým úskokům a intrikám. Díky tomu se po celá staletí v tomto umění zdokonalovaly a staly se z nich hotové mistryně.

Kdežto muži, jako bývalí lovci, byli zvyklí jít za svými záležitostmi vždy přímo a bez zbytečných vytáček. Jen si vzpomeňte, když za vámi přijde váš partner s nějakým návrhem, který by chtěl uskutečnit, nikdy nenasazuje smutné pohledy. Pokud mu na tom opravdu hodně záleží, tak největší jeho citové vydírání končí u toho, že vám koupí kytku.

Pak si připraví zdlouhavou řeč, kde nastíní celou záležitost, vyjmenuje všechny její klady a zápory, nastíní plány, které by pomohly jeho návrh uskutečnit, a také řekne, jak by to mohlo vypadat, kdybyste na jeho návrh přistoupila. Muži chtějí, abychom se přizpůsobily jejich požadavku, a tak budou jemně naléhat.

My, většinou z velké oddanosti a lásky, přikývneme.

Nebezpečí citového vydírání

Citové vydíraní vlastně spočívá v tom, že se používá na lidi, kteří jsou nám citově blízko. Známe všechny jejich slabůstky a nejcitlivější místa, a právě ty používáme k tomu, aby nám bylo vyhověno. Víme, co říct a kam přesně vmanipulovat našeho drahého, abychom z jeho úst dostali to sladké slůvko „ANO“.

Ovšem problém je v tom, že pokud můžeme využívat citové vydírání na někoho, kdo je nám citové blízko, je logické, že my jsme zase citově blízko jemu.

Tudíž i on může znát naše nejcitlivější místa a slabiny a může je kdykoliv proti nám použít, pokud bude chtít něčeho dosáhnout. Neexistuje možnost, jak se ubránit tomu, aby druhý naše slabosti neznal.

Můžeme se bránit jen tím, že včas rozeznáme jeho citové vydírání a nenecháme se vtáhnout do hry plné psích smutných očí.

Citové vydírání a naše děti

Další nebezpečí je, když tuto manipulaci používáme na naše děti. Každý zná tu užasnou větu, na kterou se dítě vždy chytne: „Po tom všem, co jsem pro tebe udělala…

“ Vyvoláme výčitky a smutek a pak už se snadno pracuje s nevinnou dětskou duší. Problém je však v tom, že děti, na který bylo používáno citové vydírání, se naučí tuto zbraň používat taky, ale mnohem lépe než my.

Abychom se pak všichni na stará kolena nedivili…

Používáte citové vydírání? Povedlo se vám někdy dosáhnout velkého úspěchu při použití této zbraně? Používal někdo citové vydírání na vás? Podlehla jste? Co si vůbec o citovém vydírání myslíte?

Naučte se říkat NE

Už jste někdy svému šéfovi nebo podřízenému řekli ANO, přestože jste si mysleli NE? Pak jste určitě měli hrozný vztek sami na sebe a připadali si hloupě. Nebo zmanipulovaně. To, co jste slíbili, jste pak dělali jen se skřípěním zubů.

Než v práci vyhovíte každému požadavku druhého člověka, vyplatí se zvážit, zda tím neuškodíte sami sobě. Samozřejmě je rozdíl v tom, jestli se nacházíte na pozici šéfa, vlastníka firmy či zaměstnance. Říci NE ale občas musejí umět všichni.

Je normální, že se na nás hrnou požadavky ze všech stran. Všichni toho spoustu potřebujeme, a proto přirozeně žádáme o pomoc – to je zcela v pořádku. V pořádku však není, když na vás někteří lidé přehazují své problémy kvůli vlastní pohodlnosti nebo vás prostě zneužívají. Pevný v kramflecích je třeba zkušený manipulátor.

Dobře ví, co má udělat, abyste fungovali jako loutka. Ví, jak s co nejmenším úsilím získat co nejvíce z „cizího koláče“. Pokud na vás někdo naléhá s něčím, v čem mu nemůžete, anebo jednoduše nechcete vyhovět, řekněte NE. Vy přece za jeho problémy nenesete zodpovědnost. Manipulátor dobře ví, proč vytváří dojem naléhavosti či atmosféru katastrofy.

Možná vás zaskočí, že když nevyhovíte jeho požadavku, dostane se vám „ledové sprchy“, ironických poznámek. Nebo začne být útočný. Když necouvnete, přejde k zastrašování. Zkrátka vezměte na vědomí, že skutečný manipulátor zkusí vše, aby dosáhl svého. Není jiné cesty než dát najevo, že se nebojíte nést následky svého rozhodnutí, a tak nevyhovíte.

Vnitřně si můžete pomoci větou: „Prostě ti nejsem k dispozici.“

Často, když řeknete NE, vám mnozí zadrnkají třeba na strunu vašeho sociálního cítění nebo se začnou odvolávat na hodnoty. Budete-li se však stále angažovat ve prospěch ostatních a v té „objednávce“ nebude nic, co by vám přineslo osobní prospěch či uspokojení, tak brzy vyčerpáte svůj „citový účet“.

Budete mít zájem:  Vypadávající řasy – co to může znamenat?

Co dělat, když jste šéf

Mnozí závidí svým šéfům, protože si myslí, že jsou v lehčí pozici a mohou si častěji dupnout. Jenže šéfové to jednoduché nemají. Kromě základní odpovědnosti manažera, k níž patří vedení lidí, mají i odpovědnost za výsledky firmy. „Musel jsem se naučit říkat NE a šlo to poměrně rychle. Začal jsem tak vědomě pracovat záhy poté, co jsem se stal manažerem.

Přišlo to ruku v ruce s uvědoměním si skutečnosti, že jsem zodpovědný za výsledky. Ne za to, kolik se toho „udělá“ a jak se komu „vyhoví“. Ovlivnil mě i názor, že k opravdové efektivitě se dostáváme teprve skrze to, co neděláme zbytečně.

Pracuji ve velké firmě, kde člověk denně vidí, že je to pravda,“ říká Marek Orawski, vrchní ředitel úseku likvidace průmyslového pojištění České pojišťovny.

Odpovědnost manažera je těžší i v tom, že jeho rozhodování často necílí pouze dovnitř firmy, ale je zodpovědný i za vztahy se zákazníky, kde se dá napáchat řada škod v neprospěch firmy. Do takového mezního okamžiku se dostal Viktor Kouřil, ředitel životního pojištění ING v Česku a na Slovensku.

„Pracovně jsem se poprvé naučil říkat NE v bance, kde jsem měl na starosti korporátní klienty z řad finančních nebankovních institucí. Ti znali velmi dobře produkty banky i všechny interní a externí procesy, a proto se odpovědí 'to nejde' nenechali jen tak odbýt,“ vzpomíná Kouřil.

„V situaci, kdy nebylo zbytí, jsem posbíral veškerou odvahu a řekl jedno z komunikačně nejnáročnějších slov – NE. Zároveň jsem klientovi vysvětlil, že jeho požadavek nemůžeme akceptovat. Byl jsem přesvědčen, že mu to nejen nepomůže, ale že si tím navíc zbytečně způsobíme problémy.

“ K velkému překvapení Viktora Kouřila nenásledoval „výbuch“ na téma, jak je ona společnost pro banku nepostradatelná a že nepřipadá v úvahu, že by jejich požadavku nevyhověli. „Naopak, obchodní partner se v klidu zamyslel, poděkoval a řekl, že naše řešení bere,“ vzpomíná Kouřil.

Užívat správně NE je také těžké, když dlouhou dobu jako šéf podporujete druhé a oni si neumějí představit, že by se to někdy mohlo změnit. Například Lenka Papadikisová, ředitelka vzdělávací agentury Expertis, vždy vytvářela mnoho pracovních míst pro četné lektory na plné úvazky i půlúvazky. Vždy se snažila o dobré pracovní podmínky pro ostatní.

Dala lidem důvěru a oni jí opláceli stejně. Jenže se takřka za 15 let změnily její představy o tom, jak dělat byznys dál. Proto se rozhodla pro spolupráci jenom s partnery, které nepotáhne za sebou, ale kteří obstojí v novém byznys modelu a převezmou větší míru zodpovědnosti za výsledky firmy.

„Bez schopnosti říci 'takhle dál ne' by byl nový začátek nemožný,“ konstatuje.

Co pomůže zaměstnanci

Řadový pracovník je v poněkud jednodušší situaci, protože jeho role a pracovní náplň bývají docela přesně vymezeny. Ale i tak ho nemine osvojit si určitý stupeň komunikačních dovedností. A umění říkat NE k tomu patří.

Pokud toto základní právo přenecháte jiným, dostáváte se buď do pozice dítěte, nebo závislého člověka, za něhož rozhodují jiní. Když se pouze necháte unášet proudem, můžete se časem divit, že jste jinde, než jste chtěli.

Takoví lidé ztrácejí respekt a nikdo je nebere vážně.

Je normální, že šéfové jsou většinou asertivnější než zaměstnanci. Mají tisíce příležitostí si tuto dovednost trénovat denně. Přesto i zaměstnanec má řadu možností, aby se naučil dobře komunikovat a říci NE, když je to nutné. Uvítá to i šéf, protože schopný člověk nechce v týmu poslušnou ovci bez názoru.

Pokud šéfovi na všechno kývnete, neohradíte se proti nesplnitelným nárokům, budete pak těžko vysvětlovat, proč jste neodvedli úkol v požadované kvalitě a času. Pokud máte hrůzu z konfliktu, můžete změkčit tvrdé NE třeba na TEĎ NE.

Jako řadoví zaměstnanci asi nemáte možnost procházet intenzivními školeními jako manažeři, proto zkuste třeba autokoučink.

Neobnáší žádné finanční náklady a není to taková věda, abyste to nezvládli sami. Například pomocí „kartiček první pomoci.

“ Můžete si na ně napsat různé formulace, abyste se nezaplétali do diskuzí a „nevyměkli“. Tyto formulace pak opakujte jako zadrhnutá gramofonová deska…

„Ne“ funguje, když…

  • na vás někdo přehazuje svůj problém;
  • je splnění úkolu od šéfa nereálné;
  • byste se chovali protizákonně;
  • byste nemohli dostát svým závazkům;
  • máte před sebou manipulátora;
  • se vás někdo pokouší citově vydírat.

„Ne“ neříkejte, pokud…

  1. ztráta neodpovídá významu sporu (například pro trvání na detailu při rozepři se šéfem přijdete o místo. jde
  2. o respektování zákona;
  3. druhou stranu pozorně nevyslechnete;
  4. z vaší pracovní pozice vyplývá poskytnutí určité služby.

Jak poznat citové vydírání a nestát se jeho obětí

Citové vydírání je často nenápadné. Foto: Profimedia.cz

Koncepcí citového vydírání se zabývala již v 90. letech 20. století psychoterapeutka Susan Forwardová. Jedná se o formu manipulace, která je podmíněna romantickým či jakýmkoli jiným důvěrným vztahem mezi dvěma jedinci.

Citové vydírání nemusí nutně znamenat zánik pouta. Rozhodně ale signalizuje nezdravou dynamiku vztahu.

„Klasickým příkladem citového vydírání jsou očividné či snadno předpokládatelné hrozby. Příkladem může být žena, která se ohání dětmi ve spojitosti s manželovým poměrem atd. Hrozby mají zkrátka vyvolat strach,“ říká terapeutka Darlene Lancerová pro Huffington Post.

Citové vydírání se ale může vyskytnout i v nenásilnější formě. Klasickým příkladem je půjčování peněz kamarádům. „Často přátelé připomínají své dobré skutky, aby od vás dosáhli nějaké protislužby. Ta ale může mít daleko větší hodnotu,“ říká Lancerová a dodává, že tlak či připomínka platí za nízký stupeň citového vydírání.

Silnější formou je pak například tzv. gaslighting, kdy ve vás partner zaseje semínko nějaké myšlenky, která se ve vaší hlavě postupně rozroste. Pokud například úmyslně flirtuje s kolegyní v práci, vnutí vám pak černé myšlenky na to, že by vás s ní mohl podvést, a to je jeho účel.

„Emocionální vydírání se často rodí z nejistoty nebo z nedostatečného porozumění tomu, jak komunikovat své pocity. Obvykle vychází ze strachu z opuštění či pocitu hanby,“ říká Lancerová.

Gaslighting – nebezpečná forma manipulaceStyl

V první řadě je potřeba si uvědomit, že není vaší zodpovědností pomoci lidem, kteří o to nestojí. „Pamatujte si, že každý manipulátor má na výběr, a pokud se snaží vinu hodit na vás, buďte ostražití,“ říká Lancerová.

V případě, že se jedná pouze o jednorázový zkrat, zkuste svému blízkému sdělit vaše obavy a otevřeně si o tom promluvte. Je totiž dost možné, že si to sám neuvědomuje, nebo jen kopíruje zaryté scénáře ze své rodiny.

Pokud ale máte co do činění s opakovaným citovým vydíráním, promluvte si s manipulátorem o tom, v čem opravdu tkví problém. Komunikace je klíčová. Pokud se jedná o partnerovo nízké sebevědomí, zkuste na něm společně zapracovat nebo se svěřte do rukou odborníků, kteří mohou závažné problémy odblokovat a zachránit tak celý vztah.

V případě, že se s vámi o tomto problému odmítá bavit, pak je na čase zvednout kotvy. Nikdo si nezaslouží, aby jím jeho blízké okolí manipulovalo.

Hlavní zprávy

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector