Po více než půl roce v Česku patrně skončí nouzový stav vyhlášený kvůli pandemii koronaviru. Premiér Andrej Babiš potvrdil, že vláda už poslance nebude žádat o jeho prodloužení. Nadále se všechna opatření budou řídit podle nedávno přijatého pandemického zákona.
Soud zrušil opatření ministerstva zdravotnictví, které bránilo lidem v návratu z ciziny, pokud se předem neprokážou negativním testem na covid-19. Tato část protiepidemických opatření je podle rozhodnutí soudu nezákonná. Lidé se mohou či musí podrobit léčbě a izolaci až po návratu domů.
Vyvarujte se snahy pokoutně získávat ivermektin, nepodporujte černý trh, neužívejte jeho verzi pro zvířata a nesnažte se jím léčit sami doma, znovu veřejnosti připomněl Státní úřad pro kontrolu léčiv (SÚKL). Některé protizákonné nabídky přípravku na internetu už úřad prověřuje.
Důležitější než občanka se patrně brzy stane jakýsi „covidový“ pas. Držitelům doloží, že nejsou rizikem pro ostatní a umožní jim nakupovat, zajít do restaurace nebo třeba cestovat. Jeho podoba teprve vzniká, ale půjde nejspíš o aplikaci v mobilním telefonu, kterou se lidé budou prokazovat.
Spojené síly vládních stran ANO a ČSSD společně s komunisty dnes ve Sněmovně prodloužily nouzový stav země o další dva týdny do 11. dubna. Veškerá protiepidemická opatření zůstanou beze změn nejméně do konce Velikonoc. Pak o nich chce vláda znovu jednat.
Medici a studenti zdravotnických škol už tři týdny pomáhají v nemocnicích na covidových i běžných odděleních přetíženému personálu. Pracovní povinnost jim od 8. března uložila vláda. Studenti jsou tak v jednom kole, nejenže pracují, ale také se připravují na zkoušky či maturitu.
Kolektivní imunity dosáhne Česko podle plánů vlády a ministerstva zdravotnictví až koncem léta, skoro nejpozději v Evropě. Mohlo přitom nakoupit jako jiné země podstatně více vakcín. Tam, kde to udělali, plánují mít kolektivní imunitu už koncem června. Tomu se Česko ani neblíží.
Odmítali nosit roušky, věřili nesmyslům, šířili lži, užívali neúčinné léky, demonstrovali, vyvolávali nepokoje a namísto sociálních sítí měli letáky. Tak se chovali lidé před sto lety za španělské chřipky. Dnes, tváří v tvář epidemii covid-19, jako by se situace opakovala. Popírači se zdají být věční.
Stát byl na epidemii nepřipravený, neměl plán, ve skladech chyběly pomůcky. Jejich další nákup provázel chaos a s tím i velké rozdíly v cenách, v kvalitě pomůcek i problémy s dopravou. To je verdikt NKÚ, který prověřoval reakci státu na nákazu koronavirem v loňském roce.
Chaos, nepřipravenost, podivné nákupy, ještě podivnější ceny, nekvalitní zboží – to vše podle NKÚ provázelo loni snahu vlády zajistit zdravotníkům nedostatkové ochranné pomůcky. Souhlasí i šéf lékařské komory, ale zároveň upozorňuje, že ochrana zdraví a životů měla přednost.
Minutou ticha v pravé poledne si dnes země připomněla památku obětí pandemie covid-19. Uplynul přesně rok od úmrtí prvního člověka v Česku na novou nákazu koronavirem. K pietní akci se připojila i církev a proto zároveň zazněly i zvony kostelů. Památku uctili i záchranáři napříč republikou.
Mezi českými lékaři a lékařkami byste jen těžko našli někoho, kdo by odmítal očkování proti nákaze covid-19. Prakticky všichni by ji také doporučili svým pacientům. Ukázal to rozsáhlý průzkum lékařské komory, která oslovila všechny lékaře v zemi.
V pondělí v poledne se do minuty ticha rozezní kostelní zvony, rok od prvního úmrtí na nákazu koronavirem v Česku. Pietní akce připomene oběti pandemie covidu, kterých je už skoro 25 tisíc. Bude i symbolickým rozloučením s těmi, kterým se ho nemohlo dostat.
Vláda vyslyšela odborníky a prodloužila platnost dosavadních protiepidemických opatření. Ta měla původně skončit v neděli. Jedinou úlevou ze zákazů je částečné uvolnění pohybu – lidé už nemusí zůstávat v katastru své obce, ale na výlet nebo za sportem budou moci po celém okrese, kde bydlí.
Dvanáct expertů z různých oborů dohromady tvoří novou poradní skupinu, která má hledat řešení a doporučení, jak zvládnout epidemii covid-19. Vede ji hlavní epidemiolog IKEM Petr Smejkal a vedle lékařů v ní jsou i ekonomové, sociologové či právníci.
Ve Francii se objevila mutace koronaviru, která uniká dosavadním běžným testům. Zatím není jasné, jaké jsou další vlastnosti této varianty covidu a zda je i odolnější vůči vakcínám nebo jestli se snáze šíří, jako je tomu u britské či jihoafrické mutace koronaviru.
Kdy člověk opravdu zemře? Kdy je ten přesný okamžik? Zdánlivě jednoduchá otázka, která nemá jednoduchou odpověď a je přitom nečekaně důležitá. Na studii, která se okamžikem smrti zabývala, se podíleli i čeští lékaři.
Proč jsme se stali ve zvládání epidemie covidu nakonec těmi, co fatálně selhali? Podle epidemiologa Petra Smejkala. Na prvním místě jmenuje politiky a říká, že neustále opakujeme stejné chyby a doháníme zpoždění. Radí Česku inspirovat se v zahraničí.
Skoro jako když jsme si šili roušky. Lékař z nemocnice ve Slaném vymyslel a zorganizoval profesionální videokampaň k očkování. Ve vzteku nad bludy, které četl a bezradností státu, kterou předvádí. Vystupují v něm zdravotníci i osobnosti, vysvětlují a přesvědčují.
Některé české nemocnice podávají pacientům s covidem-19 léčivý přípravek ivermektin. O jeho užívání, efektu a bezpečnosti panují mezi lékaři ostré spory, přesto teď ministerstvo posvětilo jeho podávání s varováním, že jde jen o experimentální péči.
Našimi skutečnými nepřáteli jsou virus a naše malověrnost, říká ve svém videu šéf lékařské komory na veřejnost. Vládu a politiky při tom nijak nešetří, ale upozorňuje, že nemá smysl kvůli nim přestat bojovat s epidemií a dodržovat opatření. Vydržte až do finiše, vyzývá.
Evropská komise dnes schválila podmíněné používání proticovidové vakcíny americké firmy Johnson & Johnson. Má zásadní výhody – lze ji skladovat v běžných ledničkách a především se podává jen v jedné dávce. Do Česka by první dodávky těchto vakcín mohly dorazit v dubnu.
Chcete alespoň virtuálně podpořit zdravotníky? Chcete vzkázat lidem, kteří v covid-19 stále nevěří, že se mýlí a ostatních je víc? Chcete poslat vzkaz vládě, policii a justici? Nakreslete si v pátek malé srdíčko na svůj respirátor na znamení solidarity, respektu, spolupráce a odhodlání.
Za své nasazení při boji s epidemií koronaviru dostanou zdravotníci mimořádné odměny. Objevit by se jim měly na účtech v dubnu nebo květnu. Nebudou to však slibované odměny za podzim, ale prémie za celý rok 2021. Další peníze se pro ně zatím neplánují.
Vláda nařídila pracovní povinnost ambulantním lékařům a zdravotníkům. Česká lékařská komora to ovšem považuje za chaotické řešení a zvažuje proti tomu právní kroky. Viní vládu naopak z toho, že v epidemické krizi odmítá uzavřít průmysl a přijmout tvrdší opatření.
České nemocnice se dostaly na hranici svých kapacit a možností. Ministerstvo zdravotnictví proto takzvaně aktivovalo zahraniční pomoc. Požádalo o případné umístění českých pacientů do nemocnic v Německu, Švýcarsku a Polsku. Zatím ale nikoho do zahraničí nepřevezlo.
Dva až tři týdny tvrdého lockdownu by podle prezidenta lékařské komory Milana Kubka mohly Česko vytáhnout z kritické epidemické situace. Na ně by ovšem měl navázat další program, aby se neopakovaly chyby, které zemi přivedly do současné krize.
Za katastrofu označují epidemiologickou situaci v České republice už i zahraniční média. CNN analyzovala současný stav v zemi a popsala chyby, kterých se česká vláda dopustila. Podle tohoto rozboru šlo o desítky „drobných chybných kroků a pozdních rozhodnutí“.
Vláda dnes po menším dramatu ve Sněmovně vyhlásila nový nouzový stav. Bude platit do konce března a přináší do Česka tvrdá opatření proti nákaze. Ta mají především omezit kontakty mezi lidmi a tedy i šíření koronaviru, proto radikálně upravují zejména volný pohyb osob.
Vláda se dnes dohodla na přísnějších opatřeních proti epidemii koronaviru. Nezastaví průmysl, ale zakáže pohyb lidí mezi okresy, uzavře školky a školy, omezí další dosud otevřené obchody a plánuje povinné testování zaměstnanců. Opatření prý budou trvat nejméně tři týdny.
Česko zřejmě nadlouho žádné uvolnění protiepidemických pravidel nečeká. Vláda naopak chystá jejich zpřísnění, oznámil dnes premiér Babiš. Bude poslance opět žádat o vyhlášení nouzového stavu a připravuje podobný lockdown jako loni při první vlně epidemie.
Desítky expertů, vědců a osobností podepsaly výzvu k řešení hrozivě sílící epidemie covid-19 v Česku. Kritizují chaos a bezhlavost současného postupu a navrhují plán čtyřiceti dní, během nichž by se i za cenu tvrdých opatření podařilo zemi vrátit k lepším poměrům.
Vláda schválila další mimořádná opatření, která zpřísňují dosavadní stav. Týkají se povinného nošení respirátorů a roušek i jejich kvality. Stanovují se také nová pravidla pro karanténu u očkovaných lidí. To by podle ministerstva mělo být motivací k zájmu o očkování.
Vláda patrně vyslyšela varování odborníků a ustupuje od plánovaného rozvolňování opatření proti epidemii. Nebudou se otevírat obchody a vzdaluje se také možnost, že by se brzy otevřely školy. Omezení se spíše stupňují a ministr zdravotnictví pohrozil dokonce „drakonickou změnou“.
Tento týden odešel významný muž, filozof, pedagog, spisovatel i někdejší politik profesor Jan Sokol. Přesahem svých zájmů a schopností zasáhl i do české medicíny. Čest i vděčnost mu ve své vzpomínce skládá předsedkyně lékařské etické komise Helena Stehlíková.
Návštěva fotbalového zápasu Slavie stála Romana Prymulu post premiérova poradce. Babiš s ním rozvázal spolupráci okamžitě poté, co se o tom dozvěděl. Prymula přitom tentokrát protiepidemická opatření neporušil, podle Babiše to ovšem bylo „papalášské“.
Mezi diváky atraktivního utkání Evropské ligy mezi Slavií a britským Leicesterem byl i zástupce hlavní hygieničky a ředitel odboru ochrany veřejného zdraví Jan Marounek. Ten ale tvrdí, že byl na stadionu v Edenu pracovně a dohlížel na dodržování opatření proti nákaze.
Liknavost vlády nás dostala tam, kde jsme, píše ve svém komentáři prezident lékařské komory. Bez omezování a zákazů se podle něj neobejdeme a volnost si teprve musíme zasloužit, uvedl v narážce na plánované rozvolňování současných opatření.
Překvapivě rychle prošel Sněmovnou pandemický zákon. Bude to nový předstupeň nouzového stavu a změní pravomoci vydávat protiepidemická opatření a zákazy. Opozice v něm zároveň dosáhla záruk za odškodnění podnikatelů a firem kvůli covidu-19.
Český kardinál Dominik Duka považuje koronavirus za uniklou čínskou biologickou zbraň, sdělil to věřícím ve svém kázání. Podle něj o původu viru vojenští specialisté vědí, ale nesmí to prozradit. Za šíření fám sklidil kardinál od lékařů a odborníků tvrdou kritiku.
Ve věku 84 let dnes zemřel profesor Jan Sokol, významná osobnost české kultury, vědy, politiky a filozofie. Nebyl lékař, ale s jejich profesním stavem ho pojila dlouholetá práce na osvětě, vyučování a budování lékařské etiky v Česku.
Dnešní půlnocí měl v Česku skončit nouzový stav, ale všechno je jinak. Hejtmani všech krajů vyzvali vládu, aby vyhlásila nový nouzový stav. Vláda vyhověla, takže i v pondělí zůstane většina současných protiepidemických opatření zatím v platnosti.
Navzdory zhoršující se epidemické situaci vláda a ministři chystají uvolnění dosavadních opatření. Už od pondělí by chtěl ministr Havlíček otevřít obchody, později možná i služby. A za dva týdny se začnou otevírat také školy pro některé ročníky.
Brzy nejspíš Česko ovládne hrozivější britská varianta covidu-19 a už ji přitom dobíhá ještě děsivější hrozba – jihoafrická mutace koronaviru. Může být virulentnější, s těžším průběhem, a především odolává současným vakcínám proti covidu.
Poslanci odmítli žádost vlády o prodloužení nouzového stavu. Hrozí, že od pondělí přestanou platit dosavadní opatření proti nákaze. Šéf lékařské komory za to politiky odsoudil, podle něj selhali a ukázali svou lhostejnost jak ke zdravotníkům, tak k občanům.
Kritická situace v nemocnicích v Karlovarském kraji přetrvává. Nepomáhá ani přesun pacientů do jiných krajů, kapacity nemocnic se hned znovu zaplní. Starosta Chebu Antonín Jalovec už si zoufá a ptá se: „Opravdu je to vládě jedno, že jde o životy?“
Sněmovna dnes odmítla žádost vlády o další prodloužení nouzového stavu. Poslanci nesouhlasili ani s prodloužením o měsíc, jak navrhovala vláda, a odmítli i kompromisní návrh, aby nouzový stav trval jen další dva týdny. Ten tedy skončí v neděli.
Nový koronavirus nevyvinuli vědci uměle v laboratořích, ani z nich neunikl. Pochází s největší pravděpodobností ze zvířat a na člověka se přenesl z mezihostitele. Odkud to bylo, ale není stále jasné. K takovým závěrům dospěla mise WHO v čínském městě Wu-chan, zdroji nákazy.
Byly to velké manévry, kolony sanitek a vrtulníky. Tak vypadalo stěhování pacientů z Karlovarska do jiných krajů v pátek. Moc to nepomohlo, už v pondělí se v chebské nemocnici znovu skoro úplně zaplnila covidová lůžka. Německou pomoc česká strana stále odmítá.
Zdravotníci by před koronavirem mohli a měli být chráněni lépe než jen rouškami a maskami. Česká firma Avec Chem vyrábí filtry, které dokáží ochránit před toxickými plyny, bakteriemi i viry. Dodává je nyní armádám, policistům i civilním složkám po celém světě.
„Naléhavou výzvu“ vládě, politikům i veřejnosti dnes zveřejnil Lékařský odborový klub a zdravotní odbory. Mají požadavky k řešení epidemie covidu-19 formulované do konkrétních bodů. Veřejnost prosí, aby se nenechala politiky znechutit a důvěřovala zdravotníkům.
Zatímco zdravotníci, kteří na podzim čelili epidemii koronaviru v první linii, si na své odměny za tuto zátěž budou muset počkat do dubna, na ministerstvu zdravotnictví se už odměňovalo. A to poměrně štědře. Náměstci i ředitelé odborů si přišli až na čtvrt milionu korun.
Nemocnice jsou přetížené mnohem víc, než by se mohlo zdát z oficiálních statistik. Ty totiž klamou. Z počtu hospitalizovaných jsou pacienti po určité době vyřazováni, přestože dál zůstávají v nemocnici, upozornil prezident lékařské komory Kubek.
Selhání a poškození orgánů, trvalé následky nebo i smrt – nezpůsobuje to přímo covid, ale reakce imunitního systému, a to dokonce týdny po vyléčení z nákazy koronavirem. Spouští se výhradně u dětí a mladých až po dvacátý rok věku. Jmenuje se PIMS.
Promořování populace by nás stálo přes sto tisíc životů, očkování je jediná možnost, jak vrátit život do normálu, upozorňuje prezident lékařské komory Milan Kubek. Jeho největší obavou je, aby se politici brzy nezačali předhánět s rozvolňováním opatření.
Epidemická situace je špatná, opatření přestala fungovat, kapacity nemocnic jsou na hraně a v Česku se navíc šíří agresivnější, britská mutace koronaviru. Tak dnes shrnul stav v zemi ministr zdravotnictví. Vyzval k dodržování opatření a k trpělivosti veřejnosti.
Chebská nemocnice je už týdny na hraně kolapsu, proto se nabídlo Sasko a Bavorsko, že se o některé pacienty postarají. Ministr zdravotnictví to dnes odmítl a dal příkaz rozvést vrtulníky nemocné do jiných krajů. Nemocnici také přislíbil tři nové lékaře jako posilu.
Od počátku koronavirové epidemie v Česku odhalily testy už přes milion pozitivních případů. Podle všech expertů ale není pochyb, že počet nakažených byl za necelý rok mnohem vyšší, liší se jen jejich odhady. V úterý přibylo 9 057 nových případů.
Statistici dnes zveřejnili čísla o umírání v Česku. A jsou rozhodně znepokojivá. Ukazují, že loni při covidové epidemii mimořádně prudce narostl počet úmrtí, ponejvíce mezi seniory. Některá čísla se přitom zvýšila tak nevídaně, jak se to v zemi nestalo prakticky už od války.
Vozíčkáři mají novou naději, že jim lékaři vrátí pohyb
Američtí lékaři začali léčit prvního pacienta s poraněním páteře pomocí kmenových buněk
Washington – Lidé, které upoutalo na vozík zranění páteře, dostali novou naději. Američtí lékaři začali léčit prvního pacienta pomocí buněk odvozených od lidských embryonálních kmenových buněk.
- Jde o přelomový klinický experiment, jehož okolnosti zatím drží lékaři v tajnosti.
- Buňky, jimiž se lékaři pokoušejí pacienta léčit (nezralé oligodendrocyty), jsou schopné obnovit ochrannou myelinovou vrstvu poškozených nervů a podpořit jejich opětovný růst.
- Předchozí studie na zvířatech potvrdily, že jejich použití vedlo k obnovení funkce páteře po jejím poškození.
Pohybové schopnosti se vracejí
Předklinické studie prokázaly výrazné zlepšení pohybových schopností po poranění páteře, a to tehdy, pokud byly tyto buňky injikovány do sedmi dnů od poranění. Nervová vlákna vykazovala lepší přežívání a docházelo též k masivní obnově myelinové vrstvy.
Americká firma Geron získala jako první v historii povolení Úřadu pro potraviny a léčiva k použití „kontroverzních“ embryonálních kmenových buněk k léčbě, v tomto případě pacientů s čerstvým poškozením páteře.
První pacient byl přijat v atlantském Shepherd centru ve státě Georgia, do klinických testů je zapojeno dalších sedm středisek. Důležitou podmínkou k přijetí pacienta do studie je, aby poškození páteře nebylo starší než dva týdny. Jedná se o první fázi testů, ve které se zkoumá především bezpečnost léčby a to, zda ji tělo pacienta přijme.
Zbylá embrya
Kmenové buňky získává Geron z embryí zbylých po léčbě neplodnosti.
Kmenovými se tyto buňky nazývají kvůli své schopnosti dát vznik různým typům buněk – například z hematopoetické kmenové buňky vzniká v těle celá paleta krevních buněk, od červených, přes bílé krvinky až po buňky produkující krevní destičky.
Ještě širší možnosti nabízejí právě embryonální kmenové buňky, jejichž výzkum a využívání k léčbě dnes v mnoha zemích naráží kromě technických především na etické a náboženské problémy. Tyto buňky mohou dát vzniknout prakticky jakékoliv tkáni v těle s výjimkou placenty.
Obama versus Bush
V americkém případě léčby zranění páteře bylo s těmito buňkami naloženo tak, aby daly vzniknout prekurzorovým buňkám (předchůdcům) některých typů nervových buněk.
„Když jsme začínali pracovat s lidskými embryonálními buňkami v roce 1999, mnozí předpovídali, že bude trvat několik desetiletí, než bude buněčná terapie schválená pro klinické testy na lidech,“ uvedl šéf firmy Geron Thomas Okarma. Rozsáhlý výzkum provedený v této oblasti však vedl k výraznému zkrácení této doby.
Americká vláda, především za Bushovy administrativy, dlouho vedla bitvu proti používání těchto buněk. Barack Obama krátce po nástupu do úřadu podnikl první kroky, které zmírnily omezení v přístupu k finančním prostředkům na tento výzkum.
Lidé na vozíku mají novou naději. Australským chirurgům se podařilo přepojit nervy po úrazu páteře
Tetraplegikům ochrnutým na všechny čtyři končetiny je možné v některých případech vrátit hybnost rukou. Australští lékaři dokázali postiženým lidem pozměnit zapojení nervů. Zvládnou se najíst, odemknout dveře nebo se sami umýt.
Vědeckou studii publikoval odborný časopis The Lancet. Do výzkumu se zapojilo 16 lidí, kteří byli zcela odkázaní na péči druhých. Lékařský tým z Austinovy nemocnice v australském Melbourne podotýká, že operace se nehodí pro každého a zatím se pacientům vrátila „pouze“ schopnost ohnout loket a sevřít ruku.
Hlavní autorka studie, Natasha van Zylová, pro BBC uvedla, že pro pacienty je to zásadní změna: „Vrátí se do práce, zapojí se do rodinného života, budou nezávislejší, lépe se o sebe postarají. Navrátí se jim soukromí.“
Pacienti po operaci nejsou schopni jemných pohybů, ale dosáhnou na stůl pro jídlo a pití, mohou odemknout dveře, psát nebo si zajistit základní hygienu. Jeden z pacientů dokonce začal hrát ragby pro vozíčkáře.
Prsty ovládají nervem, který původně otáčel rukou
Účastníci studie ochrnuli po úrazu krční páteře, horní končetiny tak nedostávaly z mozku potřebné povely.
„Když máte zraněnou páteř, signály se nedostanou pod postižené místo. Chirurgové proto vzali nervy, které vybíhají z míchy nad zraněným místem a které normálně vedou nad horní končetinou, nervy přerušili a fyzicky je napojili na ty, které vycházejí z poškozené části míchy,“ vysvětlila profesorka Tara Spires-Jonesová z univerzity v Edinburghu.
Přepojení nervů ale není pro tělo jednoduché. Pacienti si museli zvyknout, že pohyby rukou ovládají jinými nervy, než které k tomu byly původně určené. Například prsty na rukou ovládají nervem, který původně dával pokyn k otočení ruky. Lidský mozek je ale schopný se tomu přizpůsobit.
Jedna z nejhorších bolestí v životě
Celkem chirurgové přepojili 59 nervů. Jen ve čtyřech případech se napojení nezdařilo. Úspěch takové operace podle autorů závisí na druhu zranění.
Někteří lidé mají míchu poškozenou natolik nebo v tak nepříznivém místě, že z ní nelze odebrat zdravé nervy. Dalším faktorem je doba, která uplynula od úrazu. Do studie lékaři vybrali lidi do 18 měsíců po úrazu.
Nejlepších výsledků dosáhli v případech, kdy od úrazu uplynulo půl roku až rok.
Jeden z pacientů popsal léčbu jako jednu z nejhorších bolestí, kterou v životě zakusil. Pacienti se také musí rozhýbávat, rehabilitovat, takže samostatnosti si užívají až několik let po operaci.
Podle autorů studie se podobně těžký úraz přihodí každý rok 250 tisícům lidí na celém světě. Tetraplegik pak potřebuje trvalou péči, úraz zasáhne i rodinu a blízké, takže počet i nepřímo postižených osob je mnohem větší.
zahrady Litvínov
Nabizim lehčí i tvrdší firmu SM.
HLEDÁME NOVÉ TVÁŘE – FOTOMODELING
Specifikuji se na ballbusting a výprasky. Ráda provádím masáže žaludu a oddalování orgasmu, oralu Madam. Další moje oblíbené praktiky mumifikace,footfetish, masáž prostaty, elektro a dog play. Lekce v zamluvenych prostorech,venkovni lekce.
Pracuji každý den dle domluvy. Objednání na lekci kvůli prostorům den předem. Od uživatele: Madam. Dominantní pár, přijímá do svých okovů poslušného, solventního finacniho otroka, který je opravdu submisivní,manuálně zručný.
Host: dominantnipar seznam.
Reálné i online lekce! Plnění ůkolú po emailu, skype chatu, nebo výcvik přes videohovor! Fetish session – zasílàní fotek nohou, v latexu, kůži, lacku.. Nejnovější fotografie Profi Domin. Kompletní fotogalerie profidomin.
Přihlášení Nick nebo e-mail. Nick nebo e-mail. Ovládá tě pocit zmatku nebo bezradnosti z té pubertální životní bouřky? Zkus se v tom všem líp zorientovat. Právě proto vznikla tahle knížka, která ti pomůže projít pubertou bez větších šrámů.
Co v ní najdeš?
Rady a tipy odborníků i tvých vrstevníků: – jak líp zvládat školu a vztahy s rodiči a kamarády – jak si poradit s konfliktem – jak pečovat o svůj vzhled – jak zdravě jíst a rozumně sportovat – jak relaxovat – jak porozumět sám sobě A ještě něco, tuhle knížku napsala psycholožka a pomáhala jí přitom partička puberťáků. Knížka o pubertě pro puberťáky! Rodiče, učitelé, dokonce ani kamarádi ti nerozumějí?
Nerozumíš už ani sám sobě? Zkrátka hustý období. Zvládni ho díky radám a tipům v téhle super netradiční knížce! Markéta Švamberk Šauerová, Ph. U Průhonu 22, 00 Praha 7 tel. Alena Vališová, CSc. Gabriel Švejda, CSc.
Martin Hrdina, Ph. Myslím, že je dobře, že někdo napsal knížku o pubertě pro puberťáky, sám za sebe můžu říci, že puberta je opravdu složité období.
Agresivnější sex by uvítal i Petr, který má doma „něžné bezvětří“. Nahoru ale šly také ceny pohonných hmot a zvyšuje se DPH z 10 na 14,5 procenta. Najdu něžnýho,mazlivýho a vášnivýho přítele? Pak pluk zmizel ze světa. I proto je tato kategorie nejvýše hodnocenou oblastí.
Svatba na první pohled. Dlouhá léta spolu tato díla byla v piletickém depozitáři, kde jim společnost dělal i vůdce bolševické revoluce Lenin. Plnění obálek z domu. Mají tady druhý nejvyšší počet dětských hřišť kontrolovaných hygienikem.
Bisexual hledá kluka,ženu Jsem 30 letý, normální postavy. Proč ANO? Hančin manžel je hubenější postavy, proto na Hanku často doléhají choutky na nějakého silněji stavěného muže, který by se nebál ji pořádně „čapnout“. Liberecký kraj 8.
Ahoj jsem holka která hledá partička seznamka postavy Havlíčkův Brod Česko nového.
Tahle knížka není jen o tom, co to puberta je, co se při ní děje, jak se mění naše tělo, jak se cítíme jednou smutně a jednou vesele, ale ukazuje i to, co může vyvolávat problémy, do nichž se dostáváme, a v jednotlivých kapitolách radí, jak jí projít bez úhony nebo bez větších šrámů.
Myslím, že je zde mnoho chytrých a zajímavých rad a cvičení, se kterými by toto období mohlo být snesitelnější jak pro vás, tak i pro vaše rodiče a okolí. Vím, jaké to je, časté konflikty s rodiči, ségrou i se spolužáky.
S rodiči to je většinou spor o učení a počítač, jelikož pochopitelně chtějí, aby se dotyčný vzdělával a něco z něj bylo, až bude velký, aby měl dostatečný pohyb a nezůstával pořád doma.
Se spolužáky jde většinou o problémy v kamarádství, každý začíná prosazovat to své, nikomu se nechce ustoupit a časté neshody mezi kamarády přerůstají až do tak velkých konfliktů, že se už nechtějí ani vidět.
Velkým problémem v tomto období je, že začíná narůstat stres ze školy, kde se my puberťáci — nebo jak dnes někteří mí spolužáci rádi říkají teenageři — musíme učit, abychom se dostali na nějakou dobrou školu o kterou bohužel stojí většinou spíše naši rodiče než my sami.
Seznamka pervers Gentlemen's club praha, černý kůň benešov: masersky stol cena
Knížku jsem četl celou a můžu říct, že i rád, a tak jsem si říkal, že je škoda, že ji mamka nenapsala dřív. Ne že by mi nedokázala podobné rady dávat, ale nevyprávěla mi při tom příběhy těch druhých. Najednou vidím, že takových problémů má řada jiných dětí a dospívajících.
I řada cvičení mi přijde zajímavá — některá jsem si i zkoušel a každé cvičení mi něco dalo.
Já už mám výběr školy za sebou, studuji na gymnáziu a jsem rád, že mně do toho rodiče nemluvili, ale kolem sebe vidím, jak řada kamarádů studuje něco, co je nebaví tak, jak by asi chtěli.
Na střední škole je to fajn, podle mě mnohem lepší než na základce. A i když to na základce moc veselé nebylo, je to s každým rokem lepší a klidnější.
Líbí se mi i název téhle knížky — je fakt přesný. Jak přežít svou vlastní pubertu, no, hlavně tu svoji a hlavně aby to s námi všichni vydrželi. I když asi před třemi lety jsem si říkal, že to s těmi rodiči ani druhými není k vydržení.
Dnes to vidím trochu jinak. Jsem rád, že mě rodiče berou takového, jaký jsem, asi je to pravda, že to jinak nejde. Moc vám všem přeju, aby se vám knížka líbila a aby vám ukázala, jak problémy můžete řešit vlastními silami.
Protože každý z vás jich má dost, jen o nich možná nevíte.
Zaměřuje se zejména na oblast motivace dětí a dospívajících k četbě, práci s dětmi se specifickými poruchami učení a chování a osobnostní rozvoj dětí a dospívajících.
Má rovněž zkušenost s realizací různých programů zaměřených na podporu sociálních dovedností dětí a dospívajících, včetně rozvíjení komunikačních dovedností u různých cílových skupin.
Uvedené kazuistiky pocházejí z její vlastní praxe. Jména, která jsou v příbězích uvedená, jsou změněná.
Je autorkou řady odborných publikací, podílela se na několika významných grantových projektech. Ujala se též role kritické čtenářky.
Eliška Mirovská 12 let , další kritická čtenářka a korektorka, je žákyně základní školy v Praze a aktivní sportovkyně — závodně se věnuje šermu. Je aktivní a společenská.
Že vás tyhle příhody nepotkávají? Že vám ostatní přijdou naprosto fajn a v pohodě? Pak můžeme jedině gratulovat, i tak může vypadat dospívání. Někdo si toto období dokáže užít naplno a vychutnat. Tak co kdybychom to zkusili také?
Stejně jako rodiče a vaše okolí.
Abychom mohli lépe porozumět období dospívání, ukážeme si nejprve, co se vlastně děje s tělem dospívajícího, protože právě změny nálad a změny chápání nebo právě i nechápání těch druhých vyplývají ze změn, které se odehrávají uvnitř těla.
Zpočátku nejsou ani vidět, a proto vám i vašemu okolí může trvat, než si to všechno uvědomíte. Kdyby to jen bylo tak jednoduché Jako třeba to, kdy slavíme patnácté narozeniny a dostaneme občanku, nebo kdy budeme plnoletí.
Je sice pravda, že existují různé kmeny, kde se za pomoci jasně stanoveného rituálu stanoví konec dětství a začátek dospělosti, nicméně biologický vývoj trvá určitou dobu a takové rituály ani změny, s nimiž se mladý člověk potkává, ho nevyřeší. Vřazením mezi dospělé se od člověka očekává ze dne na den jiné chování, naprostá odpovědnost, přijetí role dospělého se vším všudy. Těžko se dá říci, že ráno vstanete, cítíte se nanicovatě a řeknete si: Ano, je to tu, mám pubertu.
Account Options
Vypil jsem čaj z lopuch, nos mi po něm opuch, takže mám teď vyhráno, vypadám jak Cyrano Marie dej mi grog, v pokoji láska zívá tohle byl dlouhej rok, nějak v dálce splývá Em Holky za mnou šeptají si: H7 Em Podle nosa Ivan Mládek – Čaj z lopuch Více než textů a překladů písniček online! U většiny písní videoklip. Vložte nový text písně a Ivan Mládek Čaj z lopuch Ivan Mládek. Vozíčkáři mají novou naději, že jim lékaři vrátí pohyb Washington – Lidé, které upoutalo na vozík zranění páteře, dostali novou naději.
Američtí lékaři začali léčit prvního pacienta pomocí buněk odvozených od lidských embryonálních kmenových buněk. Jde o přelomový klinický experiment, jehož okolnosti zatím drží lékaři v tajnosti. Buňky, jimiž se lékaři pokoušejí pacienta léčit nezralé oligodendrocyty , jsou schopné obnovit ochrannou myelinovou vrstvu poškozených nervů a podpořit jejich opětovný růst.
Předchozí studie na zvířatech potvrdily, že jejich použití vedlo k obnovení funkce páteře po jejím poškození. Pohybové schopnosti se vracejí Předklinické studie prokázaly výrazné zlepšení pohybových schopností po poranění páteře, a to tehdy, pokud byly tyto buňky injikovány do sedmi dnů od poranění.
- Cestování na kole – Česko – Diskusní fórum ?
- Koronavirus!
- hledám holku na sex Trutnov Česko;
Nervová vlákna vykazovala lepší přežívání a docházelo též k masivní obnově myelinové vrstvy.
Americká firma Geron získala jako první v historii povolení Úřadu pro potraviny a léčiva k použití „kontroverzních“ embryonálních kmenových buněk k léčbě, v tomto případě pacientů s čerstvým poškozením páteře.
První pacient byl přijat v atlantském Shepherd centru ve státě Georgia, do klinických testů je zapojeno dalších sedm středisek.
Důležitou podmínkou k přijetí pacienta do studie je, aby poškození páteře nebylo starší než dva týdny. Jedná se o první fázi testů, ve které se zkoumá především bezpečnost léčby a to, zda ji tělo pacienta přijme. Zbylá embrya Kmenové buňky získává Geron z embryí zbylých po léčbě neplodnosti.
Kmenovými se tyto buňky nazývají kvůli své schopnosti dát vznik různým typům buněk – například z hematopoetické kmenové buňky vzniká v těle celá paleta krevních buněk, od červených, přes bílé krvinky až po buňky produkující krevní destičky.
Ještě širší možnosti nabízejí právě embryonální kmenové buňky, jejichž výzkum a využívání k léčbě dnes v mnoha zemích naráží kromě technických především na etické a náboženské problémy.
Tyto buňky mohou dát vzniknout prakticky jakékoliv tkáni v těle s výjimkou placenty. Obama versus Bush V americkém případě léčby zranění páteře bylo s těmito buňkami naloženo tak, aby daly vzniknout prekurzorovým buňkám předchůdcům některých typů nervových buněk. Rozsáhlý výzkum provedený v této oblasti však vedl k výraznému zkrácení této doby.
Americká vláda, především za Bushovy administrativy, dlouho vedla bitvu proti používání těchto buněk.
Stránky Daniely Filipiové
Názory a komentáře
Proslov na semináři Systém komplexní péče o paraplegiky
(Senát, 10.1.2002)
Paní předsedající, vážení hosté, vážení kolegové, dámy a pánové.
Základní úhly pohledu, které musíme při komplexní péči o osobu s míšní lézí respektovat, jsou čtyři. Jde o úhel pohledu lékaře, pacienta a architekta, ale nesmíme zapomínat i na zákonodárce.
Vzhledem k naší neblahé minulosti musíme, bohužel, přikazovat některé věci zákonem, ačkoli by měly vyplývat ze základní listiny práv a svobod a, dovolím si říci, z logiky věci, z určitého morálního ohledu na lidskou bytost. Možná bychom měli ještě uvést úhel pohledu společnosti jako celku.
Ale to by bylo spíše tématem pro odborníky z jiných oblastí společenských věd, například pro sociology.
Z oné podivné shody okolností, která se v našich životech tak často vyskytuje, vystupuji zde jako pacient (i když musím říci, že se cítím být zdravým člověkem, po té, co jsem právě vyléčila virózu), architekt a zákonodárce v jedné osobě.
Přednést příspěvek, který by shrnoval jednotlivé úhly pohledu a byl krátký a výstižný, není lehké. Ke každému z těchto témat bych dokázala mluvit hodiny.
Začnu pohledem pacienta. V okamžiku, kdy člověk bezprostředně prožívá kritické situace po úrazu, neuvědomuje si, co jej čeká. V první fázi je pacient v šoku, nechápe závažnost situace a změnu svého zdravotního stavu.
Následně se s obrovskou důvěrou a nadějemi upíná na svého ošetřujícího lékaře. V okamžiku, kdy se dozvídá, že se stal „vozíčkářem“, vnitřně odmítá sdělení přijmout. Myslí si, že se lékaři museli splést, že jeho případ bude výjimečný, že on se uzdraví.
Všichni víme, že drtivá většina pacientů je v tomto období pevně přesvědčena o tom, že je to pouze otázka času, kdy se znovu postaví na nohy a vrátí se zpět do běžného života.
Lékařská věda však neumí zázraky. Může pacienta z hlediska zdravotního „pouze“ co nejlépe připravit na život s handicapem.
Čím kvalitnější je péče odborných lékařů, kteří se pacientovi bezprostředně po úrazu a v době rehabilitace věnují, tím kvalitnější bude život s postižením.
Je třeba, aby byl pacient odborníky přesvědčen o tom, že i s handicapem se dá žít, aby mu lékaři co nejpřesněji vylíčili, jakým způsobem bude jeho život po stránce fyzické omezen.
V tomto období je třeba poskytnout i další nezbytné informace. Velmi potřebné je správné vybavení pacienta – vozíčkáře ortopedickou pomůckou, vozíkem.
Vhodný vozík, který odpovídá konkrétním individuálním potřebám uživatele má na kvalitu života na vozíku obrovský vliv.
Je třeba, aby rehabilitační lékař, nebo rehabilitační pracovnice s pacientem vybrali vhodný typ vozíku, odpovídající fyzickým schopnostem pacienta.
Neméně důležité jsou další informace, například setkání s odborníkem, který pomůže pacientovi při úpravách domu nebo bytu tak, aby odpovídaly jeho novým požadavkům.
Před pacientem je velmi těžké období, kdy se jeho psychika vyrovnává s radikální změnou životního stylu. Doba, po kterou se pacient snaží se situací vyrovnat, je u každého jednotlivce různě dlouhá a závisí na mnoha okolnostech.
Jsou to míra postižení, fyzická zdatnost pacienta, rodinné zázemí, vstřícnost prostředí, ve kterém se pohybuje, následná péče a mnoho dalších ukazatelů vyplývajících z individuality jedince.
Je to doba, kdy probíhá nejen fyzická, ale i psychická rehabilitace.
Období, kdy se pacient s nově vzniklou situací vyrovnává a sžívá (a je třeba říci, že se s tímto nevyrovnává pouze pacient, ale minimálně i jeho rodina), je velmi důležité pro utvoření sebevědomého člověka, který pochopí, že se jeho život změnil „jen“ v tom, že žije s handicapem, ale on jako lidský jedinec je stále plnohodnotný člen společnosti. A společnost musí být připravena jej přijmout.
Tím jsem se dostala k úhlu pohledu architekta a v mém případě zároveň uživatele ortopedického vozíku. Jak jsem uvedla, jednou z okolností, která pacientovi může pomoci v návratu do standardního života, a to fyzicky i psychicky, je i vstřícnost prostředí.
Prostředí, které je z hlediska možnosti volného pohybu a orientace vstřícné pro každého bez rozdílu, prostředí které nazveme bezbariérovým prostředím, by mělo být v každé kulturní a vyspělé společnosti samozřejmostí. Co to však znamená bezbariérové prostředí?
V prvé řadě je třeba si uvědomit, že ve společnosti existují bariéry dvojího druhu.
Fyzické, ty které tvoří či vytvořil například projektant, a psychické bariéry, které v nás vznikají díky nevědomosti nebo ignorování problémů lidí, kteří jsou na první pohled jiní, než je tak zvaně zdravá část populace.
Psychické bariéry vznikají z xenofobních pocitů, z pocitů nedůvěry v neznámé, v nepoznané, mnohdy z arogance, z nezájmu pochopit, že potřeby pro žití běžného života druhého jedince mohou být jiné, než jsou moje.
Tím se dostáváme do jakéhosi začarovaného kruhu. Dokud budou mezi lidmi bariéry psychické, budou i bariéry fyzické. Společnost musí pochopit, že její nedílnou a plnohodnotnou součástí jsou i lidé s handicapem. Nyní, a to chci zdůraznit, nehovořím pouze o lidech s poškozením míchy, ale o handicapovaných obecně.
Myslím si, že tvorba bezbariérového prostředí nemůže vznikat pouze pro jednu skupinu osob s postižením. Tím by se totiž mohlo stát, že bychom v rámci snahy vytvořit bezbariérové prostředí pro vozíčkáře vytvořili bariéry, například pro nevidomé.
Dokud si tyto okolnosti jednotliví lidé ve společnosti neuvědomí, bude odstraňování architektonických bariér těžkopádné a složité.
Chci upozornit na to, že nyní nehovořím pouze o odstraňování stávajících bariér u již existujích staveb, ale o odstraňování bariér v projektech, které jsou ještě v hlavách projektantů.
Realita je taková, že v minulých letech u nás docházelo k naprostému vyčleňování handicapovaných ze společnosti, a tak projektanti nemuseli při své práci potřeby těchto lidí zohledňovat a z toho logicky vyplývá, že to mnohdy ani neumějí.
Musím říci, že se však situace lepší a snad tomu přispěla i práce Skupiny za odstraňování architektonických bariér při České komoře architektů, které předsedám.
Vrátím se však k projektování.Velmi zjednodušeně by se dalo říci, že jsou v podstatě dva druhy objektů. Jedny vytvářejí prostor pro běžný každodenní život, druhé jsou specializované.
Mezi ty druhé patří objekty různých zdravotnických zařízení a staveb určených pro sociální potřeby. U staveb určených pro sociální péči projektant většinou počítá s pohybem osob s určitým handicapem. V těchto stavbách se s postiženými počítá, protože jim jsou přímo určeny.
Zde se s tak častým opomíjením potřeb tělesně, smyslově nebo jinak postižených osob nesetkáváme. Ale uvědomme si, jaké procento tvoří tento druh objektů v běžné městské zástavbě.
Projektant si při své práci musí uvědomit, že neprojektuje na jedné straně pouze pro tak zvaně zdravé a na straně druhé pro handicapované. Většina objektů slouží oběma skupinám obyvatel.
Tvorba bezbariérového prostředí není čímsi, co si vynutila menšina vozíčkářů, nevidomých či jinak postižených osob, ale tvorba bezbariérového prostředí je nutná pro každého člena společnosti.
Někdo z nás výhody bezbariérového prostředí využije jen krátkodobě, jiný je využívá prakticky celý život.
U lidí s trvalým handicapem je to navíc „služba“, kterou projektant, potažmo společnost, stanoví srovnatelné podmínky k běžnému každodennímu životu s ostatními členy splolečnosti.
Zjednodušeně lze říci, že v moci projektanta je snížit důsledky handicapu na zvladatelnou míru. Lze dlouze diskutovat o pojmu „zvladatelná míra“. Je to zcela individuální, a to nejen z hlediska míry postižení, ale i z psychické schopnosti handicapovaného se s postižením vyrovnat.
Pokud však projektant bude při své práci zohledňovat fakta vyplývající z potřeb handicapovaných, podaří se snížit důsledky handicapu pro většinu.
Při projektování bez bariér musí projektant myslet na ty, pro které životní prostředí navrhuje, a ne pouze na svou vlastní potřebu seberealizace.
Základní parametry na tvorbu bezbariérového prostředí města a jeho objektů by měly být součástí typologických příruček, kdy architekt při své práci automaticky počítá s hlediskem potřeb jakkoliv handicapovaných, tak jako počítá s nutností splnit požadavky třeba na požární bezpečnost stavby. Již od prvních krůčků studenta fakulty architektury, studenta stavebních fakult, ale i středních škol, by se mělo s bezbariérovostí a přístupností města a jeho staveb počítat jako se samozřejmostí, kterou nelze nijak zpochybňovat.
Zásady navrhování bezbariérového prostředí však prakticky nenalezneme v typologické příručce, zato v zákonech a vyhláškách je uvedena hromada přesných čísel, která si kladou za cíl „jednoznačně“ definovat bezbariérový prostor.
Zde si dovolím volně přejít do úhlu pohledu zákonodárce. Od člena Parlamentu se, myslím, očekává, že bude hájit zákony, které upravují různou formou způsob žití a soužití handicapovaných ve společnosti.
Já se však musím ptát: Je vůbec možné implantovat do zákona morálku? Je možné zákonem přikázat, že je třeba lidi s postižením plně respektovat? Je možné přesnými čísly uvedenými v zákoně vyjádřit individuální potřeby jednotlivce?
Žádný zákon nezmění myšlení lidí. Navíc například zákon o povinném zaměstnávání osob s postižením je zákonem pozitivně diskriminačním. Otázka efektivnosti pozitivní diskriminace je věčným tématem různých diskusí.
(Leden 2002)
Péče o paraplegiky na moderní úrovni
Lze říci, že lidé s poškozením páteře v důsledku vážného úrazu Či určitého onemocnění mají v naší zemi většinou (až na výjimky) péči na dobré úrovni.
Mánie skvělé chirurgy, orthopedy a neurology, zejména ve specializované spinální jednotce, máme zkušené a obětavé therapeuty, rehabilitační pracovnice/íky, ošetřovatele/ky aj.
, kteří se o postižené nešťastníky starají v rehabilitačních odděleních a ústavech.
Nemáme ale komplexní a intenzivní rehabilitační centrum, jaké jsme poznali ve švýcarském Nottwilu (a byli jsme jím oslnění), anebo jaké je v německém Heidelbergu, Právě odborníci — lékaři, ale i ekonom a architekt z těchto německých měst byli nedávno pozváni na seminář, který se konal 10.1.
v Praze, v jednacím sále Senátu. Přednesli své bohaté poznatky i zkušenosti s léčbou paraplegie, tetraplegie aj.
míšních onemocnění, a zároveň doložili, jak efektivní je jejich léčba v komplexním rehabilitačním centru, kde od šetrného přemístění pacienta z chirurgie (či přímo z místa nehody) probíhá navazující rehabilitace tělesná, psychická a sociální se všemi moderními pomůckami a prostředky – až po pacientovo začlenění do rodinného, občanského, event. i pracovního života. To vše na optimální léčebné a humánní úrovni. Doložil to vozíčkář, německo — český podnikatel v sociální oblasti M.Kadlec, svůj souhlasný názor vyjádřila i senátorka-vozíčkářka D.Filipiová.
Němečtí lékaři — specialisté spolu s ekonomem takového centra a architektem navrhli, aby se v České republice vybudovalo „na zelené louce“ (která už byla nalezena) Evropské centrum pro paraplegii Zařízení, jehož investiční náklady už byly propočteny – šlo by o 2,5 až 3 mld. Kč – by mohlo mít právní formu obecně prospěšné společnosti.
Jeho provoz by byl hrazen zčásti z prostředků pojišťoven, zčásti z prostředků k tomu účelu zřízené nadace, založené např, sportovci, motoristy, výrobci aut aj.
, zčásti též z výtěžků ziskových částí centra, k nimž by patřila opravna a výrobna vozíků, lůžek, protéz, různých pomůcek, opravna počítačů a aut, dále hotel s restaurací pro příbuzné a přátele pacientů apod.
Pro mnohé české účastníky semináře mohl výklad o takovém moderním centru znít jako sen, z pohledu ekonomů, ale i některých lékařů jako zcela nereálná představa, V projevu předního německého odborníka zazněla ale důležitá myšlenka. Právě v procesu vstupování do EU by se měla Česká republika projektem takového centra nabývat. Je nasnadě, že by bylo možné požádat o významný příspěvek z evropských struktur.
Dodávám: stát, který zakotvil zdravotní péči ve své ústavní Listině základních práv, by měl počítat i s moderní, tzn.komplexní péčí o postižené zmíněných diagnóz. Jen paraplegiků – žel – přibývá v ČR ročně asi 220. Centrum by ovšem počítalo i s pacienty ze sousedních oblastí.
Dr. Dana Seidlová-Guthová, předsedkyně občanského sdružení Český Nottwil
Archiv této rubriky