O výživě 1. 8. 2013 | tla
Jak jíst zdravě? Odborníci na výživu ke každé radě přidávají dovětek: „Při nákupu potravin je důležité číst údaje na obalech.“. Také si říkáte, jak se v nich vyznat? Až tak složité to není…
Vytahujete v ochodech při nákupu potravin z kabelky brýle? Děláte dobře. Bedlivé pročtení údajů o složení výrobku a jeho nutriční hodnoty hodně napoví, zda se za něj vyplatí peníze utratit. Jak na to, radí v rozhovoru dietoložka PhDr. Karolína Hlavatá, PhD.
Jak tedy správně číst etikety? Začněme třeba u složení, mnohdy je psané natolik titěrným písmem, že i lidé kolem čtyřiceti s ním mají problémy. Navíc, kolik z nás je odborníků…
„Nejmenší velikost písma je dána zákonem, je pravdou, že by měla být větší. Při prostudování složení výrobku si o něm udělá snadno obrázek i naprostý laik. Čím méně surovin bylo k jeho výrobě použito, tím lépe. Naopak, pokud je ve složení řada nejrůznějších surovin, měli bychom být obezřetní.“
Proč je některý výrobek vyroben dejme tomu z pěti surovin a podobný od jiného výrobce jich má ve složení dejme tomu deset?
„Právě to by nás mělo varovat. Když si budete chtít koupit šunku jistě budete mít zájem o tu s nejvyšším obsahem masa. A ta také mívá na obale uvedeno nejméně surovin, které byly při výrobě použity (například 96 procent masa, sůl, koření).
Pokud se podíváte na obvykle levnější výrobek, ve složení bude uvedeno například 65 procent masa a řada použitých surovin bude mnohem delší. Výrobce musí chybějící podíl masa něčím nahradit, zajistit, aby se po celou dobu použitelnosti šunka tvářila jako šunka, držela tvar.
A také se nekazila.“
Čeho se laik může ještě „chytit“?
Čeho se laik může ještě „chytit“?„Důležité je, abychom nevkládali z regálů zboží bezhlavě do košíku.
Když si chcete koupit třeba čokoládu a ve složení výrobku, který se jako čokoláda tváří je na prvních místech ve složení uveden cukr, rostlinný tuk a až někde vzadu kakaová hmota – kakaové máslo a kakao, je něco špatně.
Podobně si můžete chtít koupit sýr, ale doma zjistíte, že jste si přinesli sýrový výrobek. Mléčný tuk je v něm z části nahrazený tuky rostlinnými. Pokud ho jen vložíte bezmyšlenkovitě do košíku, zjistíte to až doma podle konzistence a chuti.“
Znamená to, že i pořadí použitých surovin je důležité sledovat?
„Určitě. Ve složení potravin musí být uvedeny všechny složky v sestupném pořadí. To znamená, že na prvním místě je ta surovina, které výrobek obsahuje nejvíce. Právě teď je sezóna grilování a mnoho z nás si kupuje v obchodech grilovací omáčky.
Prohlížela jsem v obchodě jejich složení a najdou se tam i takové výrobky, které nesou v názvu například „brusinková“. Ve skutečnosti je v nich brusinek jen velmi zanedbatelné množství a měly by nést spíše jméno „slaná“. Soli je v nich totiž o několik procent více…
“
|
Víte, že… Složení se nemusí uvádět u jednosložkových potravin, balených vod bez příchutě označených jako sycené, u kvasného octa a také u sýrů, másla, kysaného mléka a smetany, pokud k nim nebyly přidány jiné složky? Pokud je některá surovina uvedena v názvu výrobku (například zmíněná brusinková omáčka na grilování) nebo vyobrazena na obale, musí být také uveden její procentní podíl. |
Co by nás dále mělo upoutat?
Každopádně datum použitelnosti, nechci prodejcům sahat do svědomí, ale určitě každý z nás si někdy domů donesl nějaký prošlý výrobek.“
Tam bývá dvojí značení: „spotřebujte do“ a „minimální trvanlivost do“. Jak se v nich vyznat?
„V případě „spotřebujte do“ je nutné potravinu (například mléčné výrobky) do uvedeného data spotřebovat a nikdy se nesmí po tomto datu prodávat. To je dáno zákonem.
V případě „minimální trvanlivosti do“ mohou být potraviny (například rýže, koření) dále prodávány, ale s podmínkou, že je jsou zdravotně nezávadné. V obchodě musí být zřetelně označeny.
A jak opět říká zákon: po ukončení data minimální trvanlivosti výrobce nezaručuje chuťové a výživové kvality výrobku. Odpovědnost za zdravotní nezávadnost potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti přebírá prodejce.“
Jak je to s návody k přípravě? Přece jen v posledních letech je v obchodech řada výrobků, na které Češi nejsou zvyklí, neznáme je…
„Návod k přípravě potraviny musí být uveden u těch výrobků, které se nemohou jíst bez tepelné úpravy, ale přitom by to nemuselo být pro spotřebitele úplně samozřejmé. A také u těch, které se před konzumací musí například naředit, rozpustit, povařit…“
Jste odbornice na výživu, jak je to s označením energetické hodnoty potravin?
„Ta bohužel není u všech potravin povinná. Uvedena musí být vždy u potravin, které slibují, že jsou dietní, vhodné pro hubnutí (například mají zvýšený obsah vlákniny) či že obsahují snížené množství energie (v tomto případě jde třeba o light, tedy nízkotučné výrobky).“
Značení GDA Značení GDA poskytuje detailní informace o obsahu energie a živin v jedné porci a o jeho podílu na doporučeném denním množství.
|
A pokud energetická hodnota označena je, může být taková potraviny v něčem zrádná?
„Údaje jako je obsah bílkovin, sacharidů, tuku, dalších nutrientů či energetická hodnota na obale potraviny ještě neznamená, že výrobek je pro lidské zdraví ideální.
Vzhledem ke skladbě jídelníčku průměrného Čecha, bychom se měli zaměřit zejména na obsah tuku, a to především tzv. nasycených mastných kyselin, tedy tuku živočišného. Dále již zmiňované soli a také cukru. Etiketa s uvedením nutričních hodnot skvěle napoví.
Je potřeba vědět, že může „zdobit“ i potravinu s extrémním množstvím tuku, soli, cukru…“
|
Skvělé označení Vzorem pro výrobce potravin může být obal Tvarohového krému, Mlékárna Miltra
Komentář dietoložky: Toto je ideálně označený výrobek a zároveň by mohl být nominován na získání loga Vím, co jím. Splňuje všechny aspekty pro jeho udělení. Konzumentům bych jej doporučila s ovocem a kouskem pečiva jako dopolední svačinu, se zeleninou a opět pečivem jako svačinu odpolední. Můžete jej však i s cereáliemi posnídat, případně se může stát součástí večeře. |
Některé potraviny mají na obalech logo Vím, co jím. Podle něj se řídit můžeme?
„Označení Vím, co jím považuji za skvělého pomocníka při nakupování. Potraviny označené tímto logem musí dodržovat stanovená kritéria složení – vyrovnaný obsah trans mastných kyselin, nasycených mastných kyselin, sodíku (soli) a cukru.“
Mohlo by vás také zajímat: 
Další článek
Víte co jíte? Seznam deseti nejškodlivějších éček
Warning: sprintf(): Too few arguments in /web/htdocs4/nazelenocz/home/www/wp-content/plugins/wp-user-avatar/includes/class-wp-user-avatar-functions.
php on line 478
Aditiva neboli éčka přijímáme ve většině potravin.
Proč jsou přídatné látky v dnešní době nutností? Která éčka jsou nejškodlivější a v jakých výrobcích je najdeme? Jak potraviny plné přídatných látek poznáme? + Seznam nejškodlivějších éček!
Barviva patří mezi častá potravinářská aditiva, jejichž vliv na lidské zdraví je přinejmenším problematický.
Do většiny potravin, které dnes konzumujeme, se při jejich výrobě přidávají aditiva. Tyto přídatné látky plní různé funkce: některé z nich upravují chuť a barvu potravin, jiné ovlivňují trvanlivost výrobku. Všechna aditiva musí být uvedena v seznamu použitých látek na obalu výrobku a to v sestupném pořadí podle množství, v jakém jsou v potravině obsaženy.
Na producentech pak je, zda aditiva do seznamu uvedou pod názvem nebo mezinárodním kódem, kterým je látka označována.
Ten má podobu E+číslo a ve stejné formě ho využívá Evropská unie i Codex Alimentarius (sbírka mezinárodně uznávaných standardů, praktických postupů, směrnic a dalších doporučení, vztahujících se k bezpečnosti potravin).
Od mezinárodních kódů byl odvozen dnes hojně využívaný název „éčka“. Kromě samotného označení přídatné látky musí být na obalu výrobku uvedeno i to, zda plní funkci antioxiandu, barviva, konzervantu, kyseliny apod.
Éčka známá i neznámá
Vyhláška č. 304/2004 Sb., kterou vydalo Ministerstvo zdravotnictví, upravuje používání přídatných látek v České republice. Výrobky dovážené ze zahraničí však mohou obsahovat některé látky, které jsou při výrobě v tuzemsku zakázány.
Barevné cukroviny patří k častým “nosičům” škodlivých barviv. Je lepší je dětem vůbec nedávat.
Pokud je aditivum označeno E kódem, znamená to, že je evidováno Evropskou komisí pro zdravé potraviny a zařazeno jako zdravotně nezávadná látka, povolená za přesně definovaných podmínek k používání při výrobě potravin.
Každá z těchto látek prošla sérií toxikologických testů, na jejichž základě bylo stanoveno, v jakém množství je pro lidský organismus zdravotně nezávadná.
Přesto mají některá aditiva prokazatelně škodlivý vliv na lidský organismus.
Seznam éček, kterým se raději vyhnout
E110 – Žluť SY (Cl potravinářská žluť 3)
Toto žluto-oranžové barvivo se řadí do skupiny škodlivých aditiv. Kromě toho, že je nevhodné pro děti, může být také příčinou alergií. Synteticky vyráběnou látku najdeme i pod anglickými názvy Sunset Yellow, FCF Orange Yellow S nebo FD&C Yellow 6.
V kombinaci s modročerveným barvivem E123 Amaranth (Cl potravinářská červeň 9) se používá pro vytvoření hnědé barvy. Také Amaranth patří mezi škodlivá, synteticky vyráběná aditiva. Najdeme ho hlavně v lihovinách.
V USA je jako přísada zakázán, neboť byly prokázány jeho karcinogenní účinky a projevuje se i jako alergen.
Vraťme se ale k žluti SY, k jejíž výrobě byl dříve užíván uhelný dehet, o současném výrobním procesu nenajdeme bohužel mnoho veřejně dostupných informací. Barvivo se používá k dobarvování sladkostí, nealkoholických nápojů, ale i do hořčic a instantních polévek. Své využití má i ve farmacii a kosmetice, používá se také k netrvalému barvení vlasů.
Nevhodná éčka najdeme v párcích, hořčici, trvanlivém pečivu i masové směsi – hot dog rozhodně nepatří mezi zdravé potraviny
Vzhledem k negativním vlivům, které může tato látka na člověka mít (může vyvolávat alergické a astmatické reakce, průjem, zvracení, u dětí negativně ovlivňuje hyperaktivitu), je v některých zemích zakázána, u nás je však její použití povoleno.
E132 – Indigotin (Cl potravinářská modř 1)
V pudincích, žvýkačkách, čokoládových tyčinkách a dalších sladkostech najdeme Indigotin – tmavě modré barvivo.
V současné době se vyrábí synteticky, ale svůj název má z přírody, neboť původně se k jeho výrobě využívala rostlina indigovník.
Nadměrná konzumace tohoto barviva může zapříčinit nevolnost, zvracení, vyšší krevní tlak, vyrážky a další alergické reakce.
E133 – Brilantní modř FCF (Cl potravinářská modř 2)
Ani druhá potravinářská modř nepatří mezi vhodná aditiva, neboť může způsobovat hyperaktivitu dětí a je podezření, že zvyšuje riziko vzniku rakoviny, což bylo potvrzeno na zvířatech. Obvykle se kombinuje s dalšími syntetickými barvivy a najdeme ji v sladkostech a džusech.
E210 – Kyselina benzoová
Kyselina benzoová patří mezi konzervanty a hojně ji nalezneme i v přírodě, např. ve švestkách nebo brusinkách. Působí proti bakteriím, kvasinkám a částečně i proti plísním, proto je hojně rozšířená nejen v potravinářství, ale i v kosmetice a farmaceutickém průmyslu.
U citlivějších jedinců může vyvolat kopřivku, výjimečně i anafylaktický šok. V České republice se může do potravin přidávat jen v omezeném množství. Najdeme ji např. v kečupech.
Kyselinu benzoovou najdeme i v přírodě, například v brusinkách
E250 – Dusitan sodný
Dusitan sodný plní v potravinách roli konzervantu a stabilizátoru, někdy bývá označován jako dusitanová solicí směs. Najdeme ho ve špekáčcích, párcích, šunce nebo masových konzervách. Je nevhodný pro děti a těhotné ženy, neboť může způsobovat kožní problémy a bolení hlavy, může mít i karcinogenní účinky
E320 – Butylhydroxyanisol (BHA) a E321 – Butylhydroxytoluen (BHT)
Tyto antioxidanty, které jsou v České republice povoleny jen v omezeném množství, zpomalují žluknutí tuků a mají aromatické účinky. Působí též proti některým bakteriím a plísním, takže se používají i jako konzervanty.
Najdeme je v margarínech, majonézách, tucích, olejích, pečivu, instatních výrobcích i žvýkačkách.
Mohou vyvolat kopřivku a podle některých studií mohou být i příčinou vzniku rakovinotvorného bujení trávicího traktu nebo zesilovat rakovinotvorné účinky jiných karcinogenů.
E621 – L-glutaman sodný
Tato sodná sůl kyseliny glutamové je jedním z nejpoužívanějších aditiv, neboť má schopnost zvýrazňovat chuť.
Používá se k dochucování mražených výrobků, instantních polévek, směsí koření, sojových omáček i hotových jídel. Hojně se používá jako kořenící přísada, převážně v čínské kuchyni.
Nadměrná konzumace glutamanu sodného může způsobovat bolesti hlavy, kožní vyrážky, zvracení, nevolnost, astmatické potíže, ojediněle dokonce halucinace. U nás je jeho užívání povoleno jen v omezeném množství.
E952 – Cyklamáty
Cyklamáty patří k umělým sladidlům a ve volné přírodě se nevyskytují. Údajně jsou 50 x sladší než cukr a kromě výrobků pro diabetiky je najdeme i v multivitamínech.
Nejnovější výzkumy ukazují, že tyto látky mohou zvyšovat účinek karcinogenů a tím násobit šanci na onemocnění rakovinou močového měchýře.
Na rozdíl od USA, kde jsou cyklamáty zakázány, je jejich použití běžné nejen v ČR, ale i v celé Evropské unii.
K dobarvení „šmoulí“ zmrzliny se používají škodlivá modrá potravinářská barviva
E951 – Aspartam
Další ze skupiny syntetických sladidel, které patří mezi škodlivá aditiva, se jmenuje aspartam.
Používá se jako náhražka cukru k běžnému slazení, k výrobě sypkých nápojů, žvýkaček, jogurtů, dezertů, mražených krémů, majonézy, hořčice, nakládané zeleniny a ovoce, ale i vitamínových doplňků.
U citlivých osob může vyvolat závratě, bolení hlavy, vyrážky, u dětí dokonce poruchy chování. Aspartam není vhodný ani pro těhotné a kojící ženy. Používat se u nás může jen v omezeném množství.
Jak poznat potraviny plné éček?
Potravinu, při jejíž výrobě bylo použito nadměrné množství přídatných látek, poznáme podle toho, že je velmi levná, má podezřele dlouhou trvanlivost a často i nepřirozenou barvu (šmoulí modrou, zářivě červenou apod.).
Varováním by mohla být i nepřirozená chuť či umělý lesk výrobku. Bohužel se však na tyto ukazatele nemůžeme zcela spoléhat, neboť zářivých barev můžeme dosáhnout i s pomocí některých přírodních barviv.
Éčkám se v dnešní době nevyhneme, ale můžeme jejich konzumaci alespoň eliminovat, proto bychom vždy měli pečlivě zvážit, co chceme koupit, a zjistit si o výrobku co nejvíce informací.
Jak na obalech zjistit množství cukru?
Sledovat množství cukru na obalech potravin je v případě, že chceme naše stravování dostat pod kontrolu, jistě doporučeníhodné. Někdy to ale může být pořádný oříšek.
Obaly mohou být nepřehledné, názvy nečitelné (ač by to tak samozřejmě dle evropského nařízení být nemělo) a i když se nám je přeci jen podaří rozklíčovat, stejně občas nevíme, co si vlastně pod kterým názvem představit.
Jak tedy množství cukru na obalu vypátrat?
Povinnost uvádět výživové údaje na balených potravinách (až na některé výjimky) vstoupila v účinnost poměrně nedávno, a to 13. prosince 2016. Na obalech potravin musí být nyní uveden obsah sacharidů a „z toho cukrů“. To znamená, že číselná hodnota je buďto stejná, nebo je u cukrů nižší než u sacharidů.
Více o cukrech a sacharidech se můžete dozvědět zde. Pod pojmem cukry jsou zahrnuty jak cukry přidané, tak ty, které jsou přirozenou součástí dané potraviny. Nenechte se proto zmást, že například i v bílém jogurtu na nějaké cukry narazíte. Nejedná se však o cukry přidané, ale přirozeně se vyskytující laktózu.
Více o cukrech v mléčných výrobcích se dočtete zde.
Vaším nejlepším přítelem při sledování množství cukru v potravinách bude tabulka s výživovými hodnotami uvedená na obale. Hledejte položku „cukry“, nebo „z toho cukry“. Čím nižší bude uvedená hodnota, tím lépe!
Někdy nenajdete takto přehlednou tabulku, ale setkáte se s jiným textovým vyjádřením výživových hodnot.
Jistě se ale vyplatí sledovat rovněž složení potravin. Skutečnost, že jednotlivé složky jsou ve výčtu řazeny sestupně podle obsahu, tudíž složka uvedená na prvním místě je v potravině zastoupena v největším množství, možná znáte. Čím dříve tedy ve složení výrobku narazíte na cukr, tím více ho v dané potravině bude.
Zdaleka ne vždy ve složení nalezneme název cukr, ačkoliv výrobek obsahuje (třeba i ve velkém množství) jeho další alternativy, které mají účinek na náš organismus velmi podobný a měly bychom si na ně rovněž dávat pozor.
Výrobky, v jejichž složení najdete na předních místech glukózový sirup, glukózo-fruktózový sirup, fruktózo-glukózový sirup, dextrózu, glukózu, hroznový cukr, fruktózu, invertní cukr, kukuřičný sirup aj.
, tedy nekonzumujte příliš často.
Dalším trikem, který si pro nás výrobci připravili, je kouzelná formulka „bez přidaného cukru“, na kterou můžete narazit například na obalech ovocných džusů či některých müsli výrobků.
Je sice pravda, že do výrobku v tomto případě nebyl přidán cukr ani žádné potraviny používané jako sladidla, nicméně i tak může potravina obsahovat nezanedbatelné množství přirozeně se vyskytujícího cukru, který pochází například z ovoce. A znáte to – čeho je moc, toho je příliš.
Pokud se cukry v potravině vyskytují přirozeně, mělo by být na etiketě rovněž uvedeno: „obsahuje přirozeně se vyskytující cukry“.
Tak neztrácejte hlavu a čtěte obaly. Vyplatí se to. 🙂
A pokud se o značení potravin chcete dozvědět ještě více, doporučujeme vám tento článek.
Sdílet:
Co nám vlastně Éčka v potravinách říkají ?
Publikováno: 05.04.2014 Autor: ZdraváPotravina.cz
Jsou lidé, kteří Éčka vůbec neřeší. Pak jsou lidé, kteří je řeší hodně, zjišťují, jak které může být pro ně potenciálně nebezpečné. Ale je tu ještě trochu jiný pohled na aditiva v potravinách.
Pokud vezmeme celou populaci, tak lidí, kteří řeší a zajímají se o Éčka je relativně málo. Ano, když se v nějakém populárním pořadu nebo médiu objeví nějaký skandální „objev“ o tom jak to či oné Éčko může mít nebezpečné, tak tomu se věnuje velká pozornost.
Ale takovým tím českým hospodským přístupem – zanadává se na výrobce, že si to dovolí vyrobit, zanadává se na vládu, že to dovolí vyrábět. A většina lidí pak stejně jde nakupovat podle slevových letáků ty největší „dobroty“. Často je také slyšet, že Éčka jsou jenom zbytečně nafouklé téma, že jsou bezpečná, jenom se jejich účinky zveličují, apod…
To hlavně proto, aby se takový člověk mohl s nezkaženou chutí od nějakého „aktivisty“ mohl zakousnout do své oblíbené chemické chuťovky.
Dnes se ale nechci bavit o nežádoucích účincích aditiv, ale o dalším aspektu, který by měl oslovit opravdu širokou veřejnost. Nejde jen o to, čím nám Éčka mohou škodit přímo, ale také o to, PROČ se vůbec do potravin přidávají. Jakou mají v potravině funkci, co nahrazují a proč jsou kategorie potravin, které bez některých aditiv nelze ani prakticky sehnat.
Rozhodně není potřeba mít vystudovanou potravinářskou školu, ale mnohem více je třeba mít rozvinutý běžné logické uvažování – selský rozum. Podívejme se na příklad – jogurt. Budeme-li ho dělat doma – potřebujeme mléko a již hotový bílý jogurt pro naočkování mléka. Za pár hodin budeme mít vynikající hustý jogurt.
Chceme jahodový jogurt, dobře, stačí vzít jahody a chuť je na světě.
A teď otázka – budeme ho barvit ? Budeme do něj přidávat aroma ? Budeme ho sladit umělým sladidlem ? Budeme ho zahušťovat škrobem, xanthanem a gumou guar ? Ne, barvu má červenou po jahodách, chuť má po jahodách, hustý je protože dostatečně zrál v klidu ve sklieničce a sladký je po jahodách – pokud jsou zmražené, přisladíme jen trochou cukru.
A co třeba sýr ? Vážně ho potřebujeme barvit ? Naprostá většina prodávaných sýrů je obarvena – většinou barvivem E160b – Annato.
Dokonce i ty, které nesou označení selský, staročeský, původní receptura a další označení, která nás mají přimět si myslet, že sýr je výjimečný a tu výjimečnost výrobce vyrobí přidáním barviva do sýru.
Znovu se ptám, přidávali byste si barvivo do sýra, pokud byste ho dělali doma ? Ale barvou to nekončí, jen začíná.
Co si budeme povídat, chuť hraje největší roli v našem výběru, co budeme konzumovat a nakupovat. Ale proč je takové množství lidí (je jich valná většina), kteří neřeší odkud chuť pochází ? Pro názorný příklad se podívejme zase na jahodový jogurt. Běžně „jahodové“ jogurty obsahují ve složení řádově jednotky procent jahod.
Co to znamená ? Že 5% jahod ve 100gr jogurtu je 5gr. Zkuste si schválně doma navážit 5gr jahody. A dejte si ji do kelímku bílého jogurtu. Jak hodně ho asi ochutí ? Budete mít spíš problém jahodovou chuť najít. A proto je tu všemocné aroma. To je levný pomocník za to, když v potravině chybí, to co tam má původně být.
Není to sice klasické „Éčko“, ale je to celá řada látek, které nejsou nijak označeny, nejsou veřejnosti známy a tím hůř se o nich můžeme něco dozvědět a zjistit.
Dělí se na přírodní (extrakt z přírodní suroviny), přírodně identická (látka, která v přírodní surovině dává požadovanou chuť, ale je získána synteticky) a na blíže neurčená aroma (syntetická látka s podobnou chutí té přírodní).
Otázkou tedy je, potřebujeme, aby vůbec potravina byla vyráběna z původních složek. Potravinový technologové už jsou natolik daleko, že vám vyrobí jahodový jogurt bez jogurt, ale i mléka. A jaká je pointa ? Že Éčka (a aromata) nám toho říkají mnohem víc, než jen, jestli se jich máme bát nebo ne.
Ale také nám prozradí, že výrobce se snaží dělat z potraviny něco, co nechceme. A nebo bychom chtít neměli. Takže rada na závěr – vybírejte si potraviny, které obsahují jen to, co byste do ni dali, kdybyste ji vyráběli doma. To je to nejsnazší vodítko pro výběr kvalitních potravin bez chemie.
Co nevíte o značení potravin
Proč nejsou údaje o energetické hodnotě na všech potravinách? Energetické hodnoty jsou zatím povinné jen u těch výrobků, které uvádějí nějaké výživové tvrzení, například „bohatý na vlákninu“, „s nízkým obsahem tuku“. Musí být třeba u energetických nápojů, protože zdůrazňují účinek související s energií. Povinné jsou u potravinových doplňků a potravin pro zvláštní výživu (například pro kojence).
Co znamenají čísla, která bývají u data trvanlivosti, třeba L2401081? Je to číslo šarže, což je množství výrobků, které byly vyrobeny za stejných podmínek, většinou v určitém časovém úseku nebo z určité dodávky suroviny.
Pro zákazníky nemá tento údaj žádný význam, s výjimkou situace, kdy se zjistí, že určitá šarže výrobku je zdravotně závadná.
Výrobce musí šarži označit na obalu, aby bylo možné v případě závady dohledat její zdroj a vadnou dávku stáhnout z trhu.
| Co říkají informace na obalech? |
Když nenajdu ve složení žádná „éčka“, znamená to, že výrobek aditiva neobsahuje? Ne.
Přídatné látky (aditiva), které se do potravin přidávají kvůli barvě, konzistenci nebo trvanlivosti, se mohou uvádět buď názvem látky (guma guar), nebo číselným kódem, takzvaným éčkem (E 412).
Vždy musí být vedle tohoto údaje i kategorie přídatné látky (zahušťovadlo). Vzhledem k tomu, že éčka mají u spotřebitelů špatnou pověst, výrobci v posledních letech raději uvádějí jejich slovní název.
Proč jsou písmena na obalech tak malá, že se nedají přečíst? Protože velikost písma není zatím stanovena, volba je jen na výrobcích a ti dávají přednost svým reklamním tvrzením na úkor povinných údajů.
Hájí se také tím, že všechny informace se jim na malou plochu obalu nevejdou. Problematické jsou zejména výrobky, které se vyvážejí do několika zemí, nebo miniaturní české přelepky cizojazyčných údajů.
Nové předpisy by to měly změnit.
Proč je u některých potravin uvedeno zastoupení jednotlivých složek v procentech, jinde ne? Množství složky se uvádí jen v některých případech.
Například když se složka objeví v názvu -v „sýru se šunkou“ musí být uveden podíl šunky stejně jako množství jahod v „jahodovém džemu“. Podíl musí být uveden i tehdy, když je složka na obalu zdůrazněna i graficky (například obrázky jahody na kelímku s jogurtem).
Obsah soli se uvádí povinně, když přesahuje 2,5 procenta, alkoholu, když je obsah etanolu vyšší než 1,2 objemového procenta.
Je to správné, když je na obale: Spotřebujte do 5 dní od data výroby?
Správně to není, protože datum použitelnosti se musí vždy uvádět slovy: Spotřebujte do… s uvedením dne, měsíce, případně roku.
Na pytlíčku s kořením jsem našla údaj „ionizováno“, co to znamená? Některé potraviny se ošetřují ionizačním zářením, které má chránit potraviny před zkažením. Ničí se tím mikroorganismy způsobující hnilobu, potlačuje se tak například klíčivost brambor.
Je to metoda bezpečná, podmínky pro ozařování jsou přesně stanoveny a limitovány nejvyšší přípustnou dávkou. Zákazníci se však musí z obalu dozvědět, že výrobce potraviny nebo suroviny ošetřil ionizací. Nejčastěji takový údaj najdete na koření, bylinných čajích nebo instantních polévkách.
Stejně tak se musí zákazník z obalu dozvědět, že k výrobě byla použita surovina z geneticky modifikovaných organismů (GMO).
* Co je výživové a co zdravotní tvrzení? Výživové tvrzení uvádí, že potravina má určité výživové, tedy nutriční hodnoty. Například „s nízkým obsahem tuku“, „zdroj bílkovin“ či „bohatý na vlákninu“. Za zdravotní jsou považována všechna tvrzení používaná na obalech, v reklamě a propagaci výrobku, podle kterých může mít konzumace potraviny nějaké příznivé účinky na zdraví.
Například že posiluje obranyschopnost organismu nebo snižuje riziko onemocnění. Pro výživová tvrzení jsou přesně stanoveny podmínky, například jogurt „bez tuku“ smí mít nanejvýš půl gramu tuku. Zdravotní tvrzení musí odpovídat pravdě a Evropská unie připravuje seznam tvrzení, která budou povolena. V žádném případě se nesmí o potravinách tvrdit, že vyléčí nemoc nebo působí preventivně.
Musí se uvádět původ výrobku? Proč se z obalu nedozvím, z které země pochází? Země původu se musí povinně uvádět jen u hovězího masa, čerstvého ovoce a zeleniny a brambor.
Na obalech musí být jméno a plná adresa toho, kdo za výrobek odpovídá.
Obecně se označení země původu vyžaduje u potravin, kdy by neuvedení tohoto údaje uvádělo spotřebitele v omyl o skutečném původu nebo vzniku potraviny.
Jak je možné, že se někdy informace v různých jazykových verzích liší? Třeba pořadí jednotlivých složek ve složení nebo i druh výrobku – například v češtině je jogurt, ve slovenštině jogurtový krém.
Pořadí složek by mělo být stejné, protože se ve všech evropských zemích uvádějí sestupně podle toho, jak jsou ve výrobku zastoupeny. U druhu výrobku však mohou být odlišnosti, protože předpisy nejsou v Evropě jednotné.
Proto jeden a ten samý výrobek může být v každé zemi označen odlišně.
Na balených výrobcích je hodně údajů, u nebalených téměř žádné.
Je to správně? I u nebalených výrobků musí být někde viditelně umístěny (třeba na cedulce nebo tabuli) tyto údaje: název potraviny, množství, datum použitelnosti, případně třída jakosti, varování před možným nepříznivým vlivem některé složky (například alergeny) a informace o ošetření ionizací. Výrobce být uveden nemusí, ale prodavač vám musí jeho jméno sdělit, stejně tak by vám měl na požádání prozradit složení výrobku.
U hovězího masa musí být někde viditelně uvedena kategorie (např. mladý býk, volek, kráva) a registrační číslo zvířete, i země, kde se zvíře narodilo a bylo vykrmeno (případně i poraženo).
Pokud potraviny porcuje a balí přímo obchod, někde v zázemí prodejny, musí být ještě na štítku uveden název firmy, která výrobek zabalila (tedy obchodu). U některých výrobků požadují vyhlášky ještě další údaje.
Například u zabaleného krájeného masného výrobku musí být uvedeno datum zabalení a výrobek musí být prodán nejpozději následující den.
| *srozumitelné *v českém jazyce (kromě obchodního názvu výrobku) * na viditelném místě * snadno čitelné (velikost písma však není stanovena) * nezakryté * nepřerušené jinými údaji * nesmazatelné * nesmí uvádět spotřebitele v omyl, pokud jde o vlastnosti, množství či původ potraviny |
Spotřebitelské dotazy
Na obalech výrobků, které jsou určeny konečnému spotřebiteli v České republice, musí být označení v českém jazyce. Nemusí se překládat obchodní název potraviny, adresa atd. (např. dušená šunka shaved, mint tea, apod.) a údaje, které nelze jednoznačně vyjádřit v českém jazyce.
Údaje v českém jazyce stačí např. uvést na štítek, který se nalepí na obal v cizím jazyce. Pokud se setkáte s potravinami, které nejsou označeny v českém jazyce, můžete na nedostatek upozornit prodávajícího nebo můžete také podat podnět ke kontrole.
Webový formulář, prostřednictvím kterého můžete zaslat SZPI podnět ke kontrole, naleznete pod tímto odkazem.
Všechny potraviny uváděné na trh v rámci EU musí splňovat obecné požadavky na označování dané nařízením (EU) 1169/2011 Další povinné údaje doplňuje zákon č. 110/1997 Sb.
, o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Podle výše uvedených předpisů musí být výrobce uveden u potravin zabalených bez přítomnosti spotřebitele a dále u nebalených potravin.
Nařízení (EU) 1169/2011 u balených potravin nehovoří o výrobci, ale za informace uvedené na obale odpovídá provozovatel potravinářského podniku, pod jehož jménem nebo obchodním názvem je potravina uváděna na trh, tzn.
ten kdo je na potravině uveden, ten odpovídá za plnění požadavků potravinového práva – může to být výrobce, dovozce, distributor, obchodní řetězec, který si pro svou privátní značku nechává výrobky vyrobit, atd.
Konkrétně u potravin živočišného původu je však výrobce specifikován pomocí označení zdravotní nezávadnosti (oválné razítko), které obsahuje zkratku státní příslušnosti a registrační číslo specifické pro každý výrobní závod. Závody v ČR lze dohledat např. na webových stránkách Státní veterinární správy ČR (www.svscr.cz) přes odkaz „Schválené subjekty“.
Šarží se rozumí množství druhově totožných jednotek, které byly vyrobeny za stejných podmínek (ze stejné suroviny, ve stejnou dobu).
Označení šarže se u balené potraviny a tabákového výrobku uvádí na obale určeném pro spotřebitele, u nebalené potraviny se šarže uvádí na vnějším obalu, ve kterém je potravina uváděna na trh, zejména na přepravním nebo skupinovém obalu.
Není-li to možné, pak je šarže zahrnuta v průvodní dokumentaci, která potravinu doprovází. Šarže nemusí být uvedena např. na obalu menším než 10 cm2, u jednotlivých porcí zmrzlin, u potraviny, které jsou zabaleny v místě prodeje na žádost spotřebitele, atd. Šarže se označuje číselným kódem s písmenem L (např.
L27021), ale mnohem častěji se identifikuje dle data minimální trvanlivosti či data použitelnosti potraviny. Tento údaj je důležitý pro zpětné vysledování závadné potraviny či suroviny. Zjistí-li SZPI na trhu závadnou potravinu, vztahuje své zjištění vždy jen ke konkrétním šaržím potraviny.
Záleží na tom, jakým datem je potravina označena. Rozlišujeme totiž mezi označením datem použitelnosti a datem minimální trvanlivosti na obale potravin. Potraviny označené slovy „spotřebujte do“ se po uplynutí této doby nesmí prodávat vůbec.
Oproti tomu potraviny označené dobou minimální trvanlivosti se prodávat mohou, pokud jsou jako prošlé označeny a jsou umístěny odděleně od ostatních potravin. Označení slovy „akce“ nebo „sleva“ je nedostačující. Samozřejmě takto prodávané potraviny musí být bezpečné.
Za bezpečnost ručí prodejce.
Potraviny lze stejně jako jiné výrobky reklamovat. V případě, že spotřebitel nechce nebo nemůže zjednat nápravu přímo u prodejce, může se obrátit s podnětem ke kontrole k územně příslušnému inspektorátu SZPI podle sídla prodejny. S uplatněním reklamace však není možné se na SZPI obracet.
SZPI není totiž oprávněna zasáhnout do občanskoprávního vztahu mezi prodávajícím a kupujícím. Rozhodnout v reklamačním sporu může jedině soud. To znamená, že inspekce nemůže pomoci spotřebiteli při navrácení peněz.
Spotřebitel se musí obrátit přímo na prodejce, a pokud se s ním nedohodne, může se obrátit na soud.
PODNĚT lze podat písemně, osobně, telefonicky či e-mailem (kontakty lze dohledat např. v organizační struktuře na našem webu www.szpi.gov.cz nebo lze využít formulář pro zaslání podnětu ke kontrole na našem webu z rubriky „Napište nám“. Je důležité uvést přesný název výrobku a výrobce nebo dovozce pokud jsou na obale uvedeni. Je vhodné uvést adresu prodejny, ve které jste výrobek zakoupili, datum použitelnosti nebo datum minimální trvanlivosti (kvůli identifikaci šarže) a popsat nedostatky potraviny.
Stává se, že spotřebitel donese nevyhovující potravinu inspektorům. Vzorek předložený stěžovatelem plní pouze funkci orientační z hlediska zaměření kontroly. Nelze jej použít jako podklad pro zákonná opatření SZPI, protože nebyl úředně odebrán.
Pokud má spotřebitel zájem o posouzení jakosti a zdravotní nezávadnosti předloženého vzorku, lze takové posouzení provést pouze jako rozbor na vyžádání za finanční úhradu. Spotřebitel může využít jakoukoliv akreditovanou laboratoř pro vyšetřování potravin. SZPI rozbory na vyžádání neprovádí. Seznam akreditovaných laboratoří je možné najít např. na stránkách Českého institutu pro akreditaci – www.cia.cz. Dozor nad uváděním pokrmů na trh v zařízeních společného stravování, mezi které patří i poskytování rychlého občerstvení, vykonává Státní zemědělská a potravinářská inspekce a krajské hygienické stanice. V působnosti SZPI jsou rychlá občerstvení provozovaná v maloobchodní síti, „kamenné“ provozovny rychlého občerstvení a rovněž rychlé občerstvení nabízené v rámci farmářských trhů. Krajské hygienické stanice se zaměřují na řetězce rychlého občerstvení (např. KFC apod.) a mobilní stánky nabízející rychlé občerstvení např. v rámci různých kulturních akcí apod. V případě, že si nebudete jisti, na který úřad se se stížností obrátit, kontaktujte kterýkoliv z výše uvedených kompetentních orgánů, které si v rámci spolupráce nepřesně adresované podněty a stížnosti předají k prošetření. Kontakty na jednotlivé KHS, najdete pod tímto odkazem.
SZPI již nepořádá senzorické zkoušky pro veřejnost. K vykonání senzorické zkoušky se mohou přihlásit jen zájemci z jiných organizačních složek státu.
Přílohy
- clanek_kvalita_potravin_JUDr. Janecek.pdf [velikost: 450,0 KB, formát: pdf]