Pokud jde o plevel, většina zahradníků se snaží a udělá cokoli pro to, aby se ho co nejdříve zbavila. Plevel nejenže bojuje s vašimi rostlinkami o světlo, vodu a živiny, ale také je velmi nepříjemný díky svému vzhledu. Než se ho ale začnete zbavovat tak zpozorněte. Zde je seznam plevelů, které nejen poskytují půdě různé živiny, ale jsou také skutečně jedlé.
Nevyhazujte plevel a rostliny z vaší zahrady.
Kopřiva dvoudomá
Kopřivy nejen chutnají skvěle, ale jsou také plné vitamínů a minerálů. Tento plevel můžeme klidně přidat do tradiční zeleninové polévky, usmažit na pánvi či podusit v páře. Nezapomeňte si ale při jejich sklízení vzít rukavice, mohly by vás pobodat svými ostrými vousy (ty se ovšem zjemní, pokud kopřivy podusíte v páře či povaříte na pánvi).
Pampeliška lékařská
Pampelišky jsou hlavním prvkem každé zahrady. Přesto mnoho zahradníků utrácí každý rok spoustu peněz za různé postřiky, aby se jich zbavili. Nebuďte jedním z těchto lidí! Místo toho zastřihněte pampelišky, které vám rostou na zahrádce a použijte je do čaje, pesta či salátu. Jsou nutričně velmi bohaté a rychle vás zasytí.
Šrucha zelná
Šrucha je dalším běžným zahradním plevelem, který je velmi chutný. Tato na vodu těžká rostlina (obsahuje hodně vody) vás rychle zasytí a osvěží v horkých letních dnech. Může být také použita jako náhrada za špenát či jinou listovou zeleninu.
Brukev zelná
Brukev zelná pochází ze stejné rodiny rostlin jako brokolice, kapusta či květák. Stejně, jako ostatní členové její rodiny je skvělým zdrojem vitamínů A a C. Jaro je nejlepším obdobím na sklizeň brukve zelné, která chutná skvěle jak syrová tak vařená.
Potočnice lékařská (Řeřicha potoční či Řeřišnice bílá)
Na potočnici lékařskou se nabízí mix názorů. Někteří zahradníci ji považují za plevel, zatímco jiní ji záměrně pěstují na svých zahrádkách. Květy, lusky i listy jsou jedlé. Její květy jsou vzhledově velmi krásné, takže skvěle ozdobí váš předkrm či salát.
Fenykl divoký
Divoký fenykl vypadá úplně stejně jako jeho kultivovaný bratranec – fenykl obecný. Často ho můžeme vidět růst podél silnic. Neměli byste však sklízet divoký fenykl z okolí silnic, neboť může být kontaminován znečisťujícími látkami z projíždějících aut.
Avšak fenykl, který vyroste do výšky dvou metrů obsahuje lahodná semena, zeleň a stonky, které lze uvařit a konzumovat stejně jako běžný fenykl, který zakoupíme v obchodě.
Šťavel kyselý (či jiný Šťavel jedlý)
Šťavel lesní je bylinná pokrývka, která se velmi často mylně považuje za jetel. Produkuje listy ve tvaru srdce, zatímco jetel vytváří listy do tvaru slz.
Tato jemná tráva má citrusovou chuť, která může být lehce kyselá. Běžně se používá jako ozdoba.
Buďte opatrní, abyste ji nesnědli příliš mnoho najednou – obsahuje totiž mnoho kyselin šťavelových, které mohou při nadměrném užívání způsobovat ledvinové kameny.
Jetel luční
Jetel má trochu kyselou chuť, ale jinak ho lze použít místo salátu či jiné zeleniny. Ve skutečnosti je dokonalým doplňkem sendvičů.
Šťovík menší
Je svou citrusovou příchutí podobný šťovíku kyselému, ale je velmi snadné od sebe rozeznat tyto dvě rostliny. Šťovík menší má ohraničenou, zaoblenou špičku. A také na dotek připomíná vosk.
Sedmikráska chudobka
Mnoho z nás nechává sedmikrásky růst podél našich chat či domečků, i když jsou tyto rostlinky vlastně plevele. Jsou velmi krásné, což nelze popřít. Z tohoto důvodu vytvářejí sedmikrásky skvělé ozdoby. Můžete si je přidat do salátů, kde je jejich struktura trochu neobvyklá, ale velmi chutná.
Divoké ostružiny a maliny
Pokud žijete v zalesněné oblasti, tak můžete na svém pozemku velmi často narazit na divoké ostružiny či maliny. Stejně jako formální odrůdy, které pěstujeme na zahradě, tak i tyto divoké chutnají naprosto úžasně.
Pokud máte rádi přírodní, nutričně hodnotné čaje, tak si můžete připravit čaj z malinových listů, který se chuťově liší podle toho, jak dlouho listy fermentujete/kvasíte.
Šťovík kyselý
Šťovík svým vzhledem trochu připomíná švýcarskou řepu. Můžete si ho ponechat na vynikající zeleninový salát či ho použít na smažení. Má svěží, citronovou chuť.
Sléz lesní
Existuje velké množství druhů slézu, což je rod rostlin v rodině malwa. V kuchyni můžete použít jakýkoli druh slézu. Jeho listy se nejlépe konzumují jako špenát, ale můžete je jíst také jako salát.
Lopuch větší
Lopuch je další rostlinou, kterou lze sklízet a používat v kuchyni. Ve skutečnosti mnoho lidí používá srdce lopuchu namísto srdcí artyčoku. Jediné, co musíte udělat, je použít vařené kořeny v polévkách. Nejlépe se sklízejí mezi jarem a podzimem.
Čekanka obecná
Čekanka se nejlépe sklízí mezi jarem a počátkem podzimu – ale čím dříve můžete sklízet květy, tím lépe. Čím mladší jsou, tím jsou chutnější. Čekanku můžete v kuchyni použít stejně, jako pampelišku.
Křídlatka japonská
Křídlatka japonská je považována za velmi otravný a intenzivní plevel. Nejlepší způsob, jak se ji zbavit, je využít ji ve vaší kuchyni. Tuto rostlinu můžete sklízet brzy na jaře, poté se stane příliš dřevnatou. Nejlépe se používá místo rebarbory a lze ji také uvařit v páře nebo přidat do polévky či džemu.
Orobinec širokolistý
Orobinec lze také sklízet na konci jara. Tyto „plevele“ rostou nejlépe ve vlhkých, trochu bažinatých oblastech. Oloupané výhonky můžete jíst syrové nebo v salátech. Mohou být také přidány k hranolkům. Květy můžete dokonce jíst jako kukuřici!
Merlík bílý
Merlík bílý se řadí mezí další rostliny, které můžeme sklidit a využít v kuchyni při vaření. Ačkoli nejlépe chutná v salátu, může být také restovaný a podáván místo špenátu. Sklízejte ho nejlépe v polovině jara pro nejlepší texturu a chuť.
Jitrocel kopinatý
Dokonce i jitrocel můžeme použít v salátu. Starší listy můžete orestovat a tím lehce změknou. Můžete také konzumovat semena této rostliny.
Cizrna beraní
Cizrna je další skvělou volbou do salátů. Může se jíst čerstvá nebo vařená. Každá část této rostliny je jedlá, včetně stonku, květů, listů a semen.
Fialka africká
Fialka je jedlá ve všech formách. Můžete sníst jak květy, tak listy. Nejlépe ji využijete do salátů, ale díky zářivě fialovým květům ji můžete také použít jako ozdobu různých pokrmů.
Česnáček lékařský
Česnáček lékařský je úzce spjat s brukví sítinovitou, ale chutná stejně jako klasický česnek. Nejlépe se sklízí, když je mladý, což je také doba, kdy jsou jeho listy velmi jemné a chutné. Můžete ale také sklízet jeho květy.
Svízel přítula
Svízel je rostlina, kterou lze využít k vyplnění různých záhonků, ale lze ji také použít i v kuchyni. Ve skutečnosti se dá využít jako tzv. Syřidlo, které se používá ke koagulaci sýra a semena lze opražit a použít jako kávu. Má také několik léčebných účelů.
Netýkavka žláznatá
Netýkavka slouží jako jeden z nejlepších přírodních prostředků při vyrážkách z jedovatého břečťanu a při kousnutí hmyzem. Je to velmi šikovná rostlina, která se má skladovat především v lékárničce, ale lze ji také použít v kuchyni. Semenné lusky svou chutí hodně připomínají vlašské ořechy.
Klejicha hedvábná
S klejichami musíte být opatrní, protože některé její druhy jsou toxické. Nejlepší alternativou je sbírat její nejznámější druh. Rostlina má některé v sobě obsažené látky toxické a můžeme si ji splést například s toještěm, který je svým vzhledem velmi podobný, ale na rozdíl od klejichy je jedovatý. Ujistěte se tedy, že víte, co sbíráte.
Všechny fáze růstu této rostlinky jsou jedlé, od mladých výhonků až po zralé semenné lusky. Chutí se podobá chřestu.
Mrkev obecná (divoká)
Divoká mrkev se označuje také názvem krajka královny Anny. Tato rostlina chutná docela stejně, přičemž její stonky i květy jsou jedlé a můžete z nich vytvořit například pesto.
Pokud budete chtít květy divoké mrkve sklízet, tak buďte nanejvýš obezřetní. Stejně jako klejicha má i mrkev své toxické podoby a tím je rozpuk jízlivý, který je smrtící.
Takže až půjdete sklízet mrkev, tak buďte opatrní a nespleťte si ho s rozpukem.Heřmánek terčovitý
Heřmánek terčovitý je znám také jako divoký heřmánek. Tento skvělý, jedlý plevel roste téměř všude (zahrada, pole) a upřednostňuje horkou, písčitou půdu. Může se používat stejně jako heřmánek a často se z něj vyrábí lahodný čaj. Je také skvělým přídavkem do džemů z divokých květin.
Pěťour maloúborný
Pěťour maloúborný je původem z Jižní Ameriky, ale nyní roste již na celém světě. Má tendenci se objevovat na našich zahrádkách v průběhu léta, poté se rozrůstá docela rychle. Je to pracovitá rostlinka, která chutná báječně jako náhrada špenátu.
Bodlák obecný
Bodláky není snadné vytrhnout – obzvlášť, pokud je pleníme holýma rukama. Jakmile se vám na zahrádce nějaké objeví, tak je nevyhazujte, ale naopak si je uchovejte. Stonky chutnají podobně jako celer a kořeny můžete vařit jako jakoukoli jinou kořenovou zeleninu.
Šťavel kozí noha
Tato vytrvalá rostlina, často označována jako „žlutý dřevorubec“, pochází původně ze Severní Ameriky. Nyní ji už však najdete na většině dvorků. Má citronovou chuť, takže se báječně hodí například k mořským plodům.
Škumpa koželužská
Škumpu, která se často označuje jako plevel, můžeme najít růst po celé Kanadě a Spojených státech. Celá rostlina není jedlá, pouze shluky jejích červených plodů, které mají podobu malého stromku. Použijte její plody k výrobě čaje bohatého na antioxidanty – zamilujete si jeho bohatou chuť.
Pěťour srstnatý
Pěťour srstnatý pochází původem ze Střední Ameriky a je členem z rodu slunečnic. Je to vyhledávané gurmánské jídlo, které je často k vidění na velkých polích. Stačí sklidit jeho špičky a ty poté použít do salátů či na hranolky jako posyp.
Violka trojbarevná
Violka produkuje květiny, které se v zahradě volně množí. Sejí a množí se totiž svépomocí. Květy jsou jedlé a vypadají skvěle jako ozdoby a skvěle se hodí i čerstvé jako přísada do salátů. Listy lze také použít k přípravě džemů a koláčů.
Opuncie mexická
Pichlavý kaktus, který je v některých zemích považován za plevel, lze jíst, když jsou jeho plody mladé a malé. Pouze odstraňte (pokud chcete) jeho slupku, nakrájejte ho na kostičky a promíchejte v salátu. Zamilujete si jeho citrusovou příchuť!
Puerarie laločnatá
Puerarie je invazivní réva, kterou můžeme vidět na mnoha zahradách na jihu Ameriky. Kořeny můžete podusit v páře a uvařit, dokud nezměknou a poté je můžete podávat se sójovou omáčkou jako klasické asijské jídlo. Můžete také jíst nakládané květy této rostliny.
Popenec obecný
Popenec je další rostlina, kterou můžeme jíst v různých pokrmech. Patří do rodiny máty, proto se šíří tak invazivním způsobem. Listy můžete jíst syrové v sendvičích či salátech, nebo je uvařte jako špenát a přidejte do omelety. Pochutnáte si!
Brutnák lékařský
Brutnák je jednou z nejběžnějších rostlin, které můžete pěstovat, jestliže chcete přilákat opylovače. Jedná se o samoosev, takže sami zjistíte, že se vám bude každý rok vracet do zahrady.
Zajímavé je, že brutnák chutná hodně jako okurky. Chcete-li dosáhnout nejlepší chutě, tak si utrhněte již povadlý brutnák, který bude mít malé květy ve tvaru hvězdy.
Listy a květiny můžete použít do polévek, salátů, dezertů nebo koktejlů.
Přeslička rolní
Přeslička byla kdysi hojně používána jako léčba při různých onemocněních, včetně artritidy. I když v syrovém stavu chutná jako čistá tráva, zjistíte, že když se z ní připraví čaj, chutná hodně podobně jako čaj černý.
Péče o trávník není věda! Jak zabránit vypáleným skvrnám a klíšťatům v trávě
Zdravý a správně udržovaný porost trávy dokáže zpříjemnit chvilky trávené na dvorku nebo na zahradě díky jeho schopnosti snižovat prašnost a okolní teplotu. Zvlášť v parních letních dnech je velmi příjemné projít se po chladivém zeleném koberci. Aby tomu tak ale mohlo být, musí se trávníku dopřát pravidelná péče a zvolit pro jeho údržbu vhodné náčiní.
Mnozí lidé se stále mylně domnívají, že jediné co trávník potřebuje, je párkrát do měsíce ho posekat. Takto udržovaný travní porost ale brzy začne chřadnout a mohou se v něm začít vyskytovat nežádoucí druhy různých plevelů, které v nejhorších případech mohou trávu zadusit. Pojďte se proto podívat, jak o zelený koberec správně pečovat, aby byl pýchou vaší zahrady.
Musí se začít hned zkraje jara
Abyste se přes léto mohli těšit z pohledu na svěží trávu, je nutné věnovat se trávníku ihned, jakmile zmizí poslední sníh a podmáčená půda dostatečně vyschne. Trávník se v této době ještě stále nachází ve fázi vegetačního klidu a je vhodný čas pro hrábě a vertikutátor.
A proč je nezbytné vertikutaci provést? Je tomu hned z několika důvodů.
Vertikutace totiž:
- zajistí omlazení trávníku – díky prořezání trávy a jejích kořínků, a tím vytvoření nových výhonků trav
- odstraní nežádoucí plevele, mech a zplstnatělou trávu
- umožní přístup vody, živin a vzduchu přímo ke kořenům
K vertikutaci můžete použít buď speciální vertikutační hrábě. Ty se využívají převážně na trávníky do 200 m2. Pokud potřebujete připravit na sezónu trávník větších rozměrů, vyplatí se pořídit vertikutátor na elektrický nebo mechanický pohon. Prořezání trávy se provádí zkraje jara na přelomu března a dubna, ale je potřeba zajistit ho i na podzim zhruba v průběhu září.
Momentálně je sice na provedení vertikutace pozdě, nicméně není špatný nápad využít výprodejové akce některých prodejců, pořídit si nějaký stroj na prořezání trávníku a připravit se tak s předstihem na podzimní údržbu. Zajímavou nabídkou, kterou jsme našli na Kupi.cz, může být elektrický vertikutátor Fieldmann FZV 2004-E s cenovkou 1 990 Kč.
Zakládáte-li si na dokonale střiženém trávníku, bude nutné mu pravidelně dodávat potřebné živiny ve formě hnojiva. Tráva potřebuje ke svému růstu tři základní složky: dusík, fosfor a draslík.
Tou nejhlavnější je právě dusík, kterého pravidelně sečený trávník spotřebuje zhruba 25 g na metr čtvereční ročně. Obecně se doporučuje aplikovat hnojivo s těmito potřebnými složkami čtyřikrát do roka.
V UNI HOBBY mají v akci 10 kg balení trávníkového hnojiva Profi za 269 Kč. Vystačí nám na plochu zhruba 600 m2.
K němu si můžete koupit i rozmetač hnojiva, což je vlastně takový truhlík na kolečkách, do kterého nasypete hnojivo, nastavíte hustotu dírek a jen přejíždíte po trávníku.
Pozor si dejte na levné modely! Asi nikdo z nás nechce mít v trávě vypálené žluté kruhy od přebytku hnojiva!
V létě se zaměřte už jen na pravidelnou zálivku a sečení
S příchodem parných dnů je potřeba trávník hlavně každodenně zavlažovat, pokud si přejete, aby přes celou sezonu zůstal svěže zelený. Většina druhů trav totiž nemá příliš hluboký kořenový systém a už zhruba týdenní přestávka bez závlahy může zavedený travní porost velkou mírou poničit.
Co se týče sečení, v létě není doporučováno trávu sekat na výšku nižší než 3 cm, protože ostré sluneční paprsky, které se dostanou až přímo ke kořenům trávu vysuší mnohem rychleji, než když se opírají do zelených stébel. Platí, že čím je tráva vyšší, tím lépe zadržuje vlhkost. Pokud podle předpovědi počasí hrozí vlna tropických dní, trávu raději nechte povyrůst a vůbec ji nesečte, dokud nepřijdou chladnější dny.
Tip: Klíšťata na nás číhají ve vysoké trávě, na listech a větvičkách keřů. Pravidelná údržba trávníku a jeho sečení je určitá prevence proti klíšťatům. Pokud chceme mít jistotu provedeme plošný postřik – insekticidním přípravkem na hubení nežádoucích domácích škůdců. Na zahradě ho můžeme využít právě k plošnému postřiku trávníku a jeho okolí proti klíšťatům.
Kupi Magazín na homepage Seznamu?Přidat boxík na Seznam.cz
Tráva jako jídlo?
Nejlepší odpověď
bolak
Určitě jo, kdysi sem viděl dokument o předcích člověka a Etnborou nebo jinej páprda tam uváděl, že když putovali a dostali se do nehostinnejch míst, kde nebyly podmínky k životu rostlin, (tudíž tam nebyla ani žádná fauna) tak normálně jedli hlínu, aby do sebe dostali potřebný živiny.
Žádný hody to asi nebyly, ale údajně se na tom dalo nějakej ten měsíc vydržet, než se doputovlo do míst kde už bylo něco k snědku. Já bych to teda do sebe nedostal, i kdýýž… kdybych si to pocmrndal kečupem, tak by to nemuselo bejt zas tak špatný..
Další odpovědi
Bedy
Jo, v trávě je voda, živiny, nějakou dobu by se to dalo…ale chuťově asi nic moc
| 1Kdo udělil odpovědi palec? player242 před 3063 dny | 0 Nominace Nahlásit |
Drap
S vážnými žaludečními obtížemi by dokázal přežít tak tři dny až tři týdny, pokud by měl dostatek vody.
| 1Kdo udělil odpovědi palec? player242 před 3063 dny | 0 Nominace Nahlásit |
Damiana
No, nevím, jak dlouho by přežil, ale určitě by se u toho dost nachechtal.Jestli ale nemyslíš marihuanu, ale normální trávník – jako, že by se člověk pásl – určitě by mu zdraví dlouho nesloužilo – člověk není býložravec ani přežvýkavec. Chyběly by mu bílkoviny, tuky – další prvky, které získá jen z pesté a vyvážené stravy.
| 1Kdo udělil odpovědi palec? player242 před 3063 dny | 0 Nominace Nahlásit |
Beer4Real
bolak mě dostal s kečupem :Dale s tou hlínou souhlasím, dokonce někde v rusku ukazovali báběnu co po většinu roku jí jenom hlínu plus nějakou trávu a je fit, takže přežít se na tom dá ale svaly ti z toho asi neporostou 🙂
| 0 před 3063 dny | 0 Nominace Nahlásit |
honza19hk
Tráva tím myslíš mariánku nebo normální trávu? Ale vím,že mariánku kamarád přidával ve velkém do bramboráků.
Jinak s normální trávou to bude asi jako se psem,který ji zbaští a vyblije.
| 0 před 3062 dny | 0 Nominace Nahlásit |
elektrikář
Člověk nemá kravský žaludek, a celulozu nestráví. proto zvířata trávu po snědení a natrávení přežvykuji, a v někulika komorách žaludku se to tráví teď si vzpomínám kráva má bachor knihu čepec a slez a ještě něco co si ze školy nepamatuji.Je to už přez 50 letDoplňuji:
Jak jsem před chvílí zjistil na Googlu kráva má jen 4 díly žaludku. Budiš jí to ku zdaraví.
Upravil/a: elektrikář
| 0 před 3062 dny | 0 Nominace Nahlásit |
Diskuze k otázce
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvek
Většina lidí při jídle spěchá a ničí si zdraví. Víte, proč a jak zpomalit?
Autor: iStock.com
Možná máte pocit, že rychlé jedení šetří čas a v získaných minutách můžete dělat mnoho zajímavějších věcí. Jenže spěch při jídle se negativně odráží na lidském zdraví. Ten, kdo hltá, je více ohrožen obezitou a rozvojem takzvaného metabolického syndromu, který zvyšuje riziko srdečních onemocnění, cukrovky a cévní mozkové příhody. Jak dlouho jíst a jak zpomalit?
Průměrný Brit stráví podle průzkumů 41 minut jídlem – a tím je myšleno veškeré stravování. Snídani tak zvládá za osm minut, necelých čtrnáct minut pak dá obědu a zbytek – tedy necelý dvacet – minut stráví u večeře. Američané jsou na tom lépe, jídlu věnují hodinu a čtrnáct minut, nicméně ani to podle odborníků není dostatek.
Vašemu žaludku totiž trvá nějakou dobu, než začne registrovat, že se plní. Přibližně dvacet minut. Až poté je schopen vyslat do mozku signál, kdy je potravy dost. Pokud jíte rychle, může se stát, že už jste vlastně syti, ale váš mozek to ještě neví. Což logicky vede k přejídání a to znamená kila navíc.
Pokud zpomalíte, necháte žaludku čas, aby si uvědomil, že je čas jídla. Jídlo by mělo trvat nejméně dvacet minut. Během tohoto času se váš zažívací systém nastartuje tak, aby fungoval efektivně a o sytosti informoval včas. Jednoduché, nikoliv ovšem snadné. Pro člověka, který byl dosud zvyklý jíst v poklusu, bude dvacet minut asi dost vysoká meta. Přinášíme pár tipů. Jak při jídle zpomalit.
Pořádně vše kousejte
Vzpomínáte, jak jste jako děti při štědrovečerní večeři žvýkali každý kousíček kapra, abyste náhodou nespolkli kost? Úplně na kašičku samozřejmě sousta žvýkat nemusíte, zkuste si ale někdy uvědomit, jak moc úsilí věnujete rozmělnění potravy v ústech. Chápeme, že při obědě s kolegy se vám asi nebude chtít žvýkat o deset minut déle než ostatní. Vyzkoušejte to ale doma při večeři nebo při svačinách, kde vás okolnosti tolik tlačit nebudou.
Najděte si své místo
Zkuste se zamyslet nad tím, která jídla kde jíte.
Obědváte u pracovního stolu a díváte se do monitoru? Večeříte u televize? Snídáte v poklusu, zatímco připravujte dětem svačiny? Zkuste si vybrat jedno jídlo za den vychutnat si ho o samotě a v tichu.
Tak budete moci zapojit všechny své smysly – jídlo budete vnímat očima, všimnete si barev, konzistence, pocítíte vůni a chuť a možná díky tomu nebudete muset tolik solit, sladit nebo používat další dochucovadla.
Povídejte si
Ačkoliv si někteří z nás pamatují ze školky „dobré chutnání a žádné povídání“, jako dospělí se tím rozhodně neřiďte a při jídle netrvejte na hrobovém tichu. Společné večeře s partnerem nebo s celou rodinou mohou být skvělou příležitostí k tomu probrat den a strávit nějaký čas spolu. Odložte telefony, odložte čtení a povídejte si.
Spočítejte si to
Pokud patříte k těm, kteří mají rádi čísla, může vám vyhovovat následující tip: Každé sousto kousejte dvacetkrát. Při žvýkání odkládejte příbory. A ještě jedna statistika vyplývající z nedávné studie:
Ženy, které jedly rychle, zkonzumovaly 646 kalorií za 9 minut.
Ženy, které jedly pomalu, zkonzumovaly 579 kalorií za 29 minut.
Takže o dvacet minut déle, ale o 67 kalorií méně. A to bez jakéhokoliv vědomého omezení. Takže ti, kteří nejsou úplně motivováni zdravotními benefity, by mohli slyšet alespoň na redukci váhy!
Autor: Pavla Skurovcová
Krátký výlet do přírody vás nasytí. Co všechno se dá sníst na louce?
Běžný člověk vnímá jarní louku jako plnou zelených rostlin, které většinou nedokáže ani pojmenovat. Jsou ale lidé, kteří se na takové louce dosyta najedí. Snaží se pak přesvědčit ostatní, že nemusí za očistné kúry organismu utrácet stovky a tisíce korun. Stačí, když se naučí využívat rostliny nebo stromy rostoucí kolem nás.
Pan Bartek Krzewinski, znalec rostlin, v reportáži doslova ochutnává přírodu: „Nejradši mám mladé listy buku a lípy, také břízy,“ říká. Můžeme je podle něj použít do polévky, do salátu, ale jak říká, sám se nejraději „pase“ přímo v lese.
Jak dále Krzewinski uvádí, tak skoro všechny druhy trávy jsou jedlé. „Většinou má tráva kořeny velmi hluboko v zemi a vytahuje velmi mnoho živin. Nejlehčí způsob, jak odšťavnit takovou trávu, je pomocí zubů,“ dává tip posluchačům. Jako jednu z nejlepších rostlin pak k jídlu doporučuje kopřivu nebo pampelišku.
Co netrhat?
Většina jedovatých rostlin je léčivá. Záleží na tom, jaké množství užíváme. Jedovatou rostlinou je třeba vlaštovičník. „Měl jsem v puse mnoho jedovatých rostlin.
Ale většina z nich má tak nepříjemnou chuť, že to člověk sám zjistí a vyplivne.
Ale jsou některé, které dobře chutnají, ale jsou jedovaté,“ varuje Krzewinski a uvádí, že on sám se každý rok stále učí od přírody, co je a není možné jíst.
„Téměř polovina všech rostlinných druhů je jedlá – můžete sníst jednu misku konkrétní rostliny a nehrozí vám žádné nebezpečí,“ vysvětluje další odborník Lukasz Luczaj, botanik a propagátor jedlých rostlin.
„Když se dostává na jaře míza do stromů, má neskutečnou sílu přírody. Šťáva nám dává energii, čistí náš organismus, zbavuje nás toxinů.“ Experti potvrzují, že březová šťáva obsahuje stopové prvky, podporuje růst buněk a zpomaluje stárnutí. Poslechněte si celý pořad Zaostřeno na toto téma.
Velmi důležitá rada pro kuchaře: „Mladé listy rostlin teď na jaře jsou nejvýživnější a nejcennější. Ale měli bychom je povařit, abychom se zbavili například vajíček parazitů a brouků,“ připomíná Luczaj.
Šampaňské a sodovka ze stromů
Z březové šťávy, která má nasládlou chuť, se dá vyrobit i klasická sodovka, víno nebo šampaňské. Je to ovšem složitý proces a je třeba nepropásnout správný okamžik.
„Nejdříve se do břízy vyvrtá úzký, zhruba 5 centimetrů dlouhý otvor, do něj se pak zatluče rourka, kterou průzračná míza vytéká do plastových pytlů,“ popisuje proces sběru Linnarts Libertis, lotyšský expert na odběr mízy z břízy. K dispozici má 200 stromů.
Do lesa jezdí dvakrát denně a za jeden den může získat až tisíc litrů březové šťávy.
Pořad Zaostřeno natáčel a sám ochutnával Petr Vavrouška.
Jak předejít hladomorům? Budeme jíst trávy
30.10.2017 04:00 Rozhovor
Počet lidí trpících nedostatkem jídla roste. Stejně jako populace na naší planetě. Tradiční plodiny přestávají stačit a podle některých prognóz hrozí lidstvu další hladomor. „Metody, které nás od něj už jednou zachránily, jsou ale vyčerpány,“ varuje rostlinný genetik Jaroslav Doležel.
Dvě třetiny veškeré energie získává lidstvo pouze ze čtyř plodin: pšenice, rýže, kukuřice a sóji. Není to trochu problém?
Je to výsledek toho, co se odehrálo před mnoha tisíci lety při vzniku zemědělství. Naši předkové si tyto druhy rostlin vybrali a postupně je zušlechťovali.
V souvislosti se změnou klimatu však musíme počítat s tím, že bude nutné doplnit je dalšími druhy, které jsou novým podmínkám lépe přizpůsobeny.
Už nyní běží výzkumné programy zaměřené na domestikaci některých planých druhů, které by jednou mohly pomoci se zajištěním dostatku potravy.
Můžete uvést příklad?
Zajímavé jsou třeba některé trávy, jež se vzdáleně podobají planým předchůdcům našich obilovin. Například ve Spojených státech běží výzkumný program zaměřený na domestikaci pýru prostředního a vypadá velmi nadějně. Hlavní motivací je vytvořit novou plodinu, která bude lépe přizpůsobena současným klimatickým podmínkám.
Tento druh pýru má mnohem větší a hlubší kořenový systém, takže si snáze poradí s nedostatkem vody. Svými kořeny zlepšuje strukturu a vlastnosti půdy a navíc je vytrvalý: na poli může zůstat i několik let.
To je výhodné, protože pak není nutné, aby těžká zemědělská technika kvůli orbě a hnojení rok co rok strukturu půdy poškozovala.
Jak je výzkum pýru daleko?
Nedávno se z jeho obilek podařilo upéct chléb a uvařit pivo. Takže to opravdu vypadá nadějně. Ve srovnání s pšenicí jsou však výnosy stále nízké a zrníčka malá. Američtí kolegové tedy před sebou mají ještě hodně práce.
Již nějakou dobu se mluví o tom, že lidstvu reálně hrozí globální nedostatek potravin. Je to skutečně tak vážné?
Podle údajů z letošního roku opět stoupá počet lidí, kteří trpí hladem, už je jich více než osm set milionů. To je na pováženou.
Toto číslo totiž už třináct let klesalo nebo se drželo ve stavu, kdy hladem trpěl jeden z jedenácti obyvatel planety. Nyní už je to jeden z devíti.
Podle optimistických vizí se přitom očekávalo, že do roku 2030 hlad ze světa zmizí. Teď však nastal obrat a my bychom to neměli brát na lehkou váhu.
Odhadnete, kdy nám při pokračujícím vývoji přestanou současné zdroje potravy stačit?
Je to velmi ošemetné, existují různé teorie. Podle jedné z nich bude lidstvu v roce 2050 scházet třetina potřebných kalorií. Očekává se totiž, že do té doby vzroste světová populace o další dvě miliardy, což je obrovské číslo.
Ohrozil by případný hladomor také Evropu?
V první řadě by nedostatek potravin – a tedy i jejich zdražení – pocítily chudé země, hlavně v Asii a Africe. V těchto oblastech už nyní mnoho rodin vydává téměř všechny své příjmy na nákup základních potravin. My v Evropě si stále žijeme v relativním blahobytu, ale i ten by mohl skončit.
Třeba v případě, že by Čína a Indie začaly skupovat větší množství potravin, což by mělo celosvětově za následek razantní nárůst jejich cen. Takový scénář nemůžeme vzhledem k růstu populace na těchto územích vyloučit. Ale určité problémy máme už dnes, stačí se podívat na jižní Moravu, kde je kvůli suchu stále obtížnější pěstovat i plodiny pro tamější oblast typické. Třeba právě pšenici.
Podobná situace tady byla v šedesátých letech minulého století, kdy hrozil hladomor především v Asii. Kritické okolnosti tehdy zmobilizovaly vědce, kteří šlechtěním pšenice a rýže až ztrojnásobili jejich výnosy. Mluvilo se o zelené revoluci. Můžeme se spolehnout na něco obdobného?
Skutečně se mluví o potřebě další zelené revoluce. Musíme si ale položit otázku, jak by měla vypadat. A zde se vědci a šlechtitelé shodují v tom, že metody, které nás už jednou zachránily od hladomoru, jsou vyčerpány.
Zvyšování výnosů pšenice, rýže, kukuřice, sóji a dalších plodin sice pokračuje, ale tempo, jakým rostou, nebude stačit pro pokrytí zvýšené spotřeby.
Šlechtění je nutné zefektivnit, řešením je podle mě využití poznatků a metod molekulární biologie a genomiky.
Tedy i uplatnění poznatků genového inženýrství. Spolu s členy vašeho výzkumného týmu z Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR jste významně napomohli k přečtení genetické informace pšenice. Jak se vám to povedlo?
Genetická informace pšenice se skládá asi ze sedmnácti miliard písmenek dědičného kódu. Pro srovnání – člověk má těchto písmenek něco málo přes tři miliardy. Je to tím, že při vzniku pšenice se jednoduše řečeno postupně sloučily všechny dědičné informace tří druhů planých trav.
To samozřejmě dělá dědičnou informaci pšenice složitou a její čtení to velmi komplikuje. Náš tým přispěl vývojem metody, jež luštění složité genetické informace výrazně zjednoduší. S její pomocí umíme rozdělit genom na malé části, chromozomy, a ty pak čteme jednotlivě.
To celý proces velmi zrychlí.
Jak je možné tento objev využít v praxi?
Sekvenci dědičné informace můžeme přirovnat k návodu na použití nějakého přístroje a také na jeho opravu. Jsme v ní schopni najít oblasti, které odpovídají za určité vlastnosti rostliny, například odolnost vůči chorobám či škůdcům nebo složení bílkovin v zrnu ovlivňující kvalitu mouky. Při klasickém šlechtění se vybrané rostliny kříží a hodnotí se získaná potomstva.
Většina z nich ale nemá očekávané vlastnosti, protože vlastnosti rodičů se kombinují náhodně. Nemáme tedy šanci ovlivnit, jakou kombinaci vloh bude každý potomek mít. Pokud však známe genetickou informaci dané plodiny, můžeme už u semenáčků určit budoucí vlastnosti dospělých rostlin. Šlechtitel pak na pole vysazuje podstatně méně rostlin a celý proces šlechtění se zefektivní a urychlí.
V souvislosti s geneticky modifikovanými rostlinami se často mluví o jejich odolnosti vůči chorobám a škůdcům či drsným klimatickým podmínkám. Jakých dalších vlastností bychom u nich mohli jednou dosáhnout?
Existuje například dlouhodobá snaha naučit tyto plodiny využívat vzdušný dusík, což už umějí rostliny z čeledi bobovitých, třeba bob nebo hrách. Kdyby se tuto vlastnost podařilo významně rozšířit, znamenalo by to revoluci. Výrazně by klesla nutnost hnojení dusíkem a šetřili bychom půdu i životní prostředí.
Mluvíme o geneticky modifikovaných organismech (GMO) a jejich potenciálu. Pro spoustu lidí je ale toto téma přinejmenším kontroverzní. Zaznívají názory o jejich negativním vlivu na zdraví, o nešetrnosti vůči životnímu prostředí. Zdravotní nezávadnost GMO zpochybňují i někteří vědci. Jsou skutečně bezpečné?
Neexistuje jediná ověřená vědecká práce, která by dokazovala škodlivost geneticky modifikovaných rostlin pro zdraví člověka nebo zvířat.
Buď šlo přímo o podvody, nebo o experimenty, které byly již dopředu koncipovány tak, aby dopadly s určitým výsledkem.
Stalo se to třeba ve Francii, kde byli při výzkumu použiti potkani se spontánní tendencí vytvářet nádory. Na takovém modelu lze jen těžko studovat vliv genetických modifikací.
Není přesto určitá opatrnost namístě?
To ano, například při pěstování rostlin. Genetickou modifikací můžeme dosáhnout toho, že bude taková rostlina pro určité organismy jedovatá a na to se samozřejmě musí dát pozor. Zatím se však nic podobného nestalo, modifikace byly vždy cíleny jen na určité choroby či škůdce.
Jak ale lidem vysvětlit, že tuny chemikálií, které se při pěstování modifikovaných rostlin používají, jsou skutečně nezávadné?
Uznávám, že v oblasti GMO zřejmě došlo k chybě, která jim mohla poškodit pověst. První generace transgenních rostlin byly prospěšné hlavně pro pěstitele, a ne tolik pro konzumenty. Příkladem je právě jejich odolnost vůči herbicidu glyfosátu. Pole jím mohla být celoplošně stříkána, vše nechtěné uhynulo a zůstaly jenom žádoucí plodiny.
To mnohé lidi vystrašilo a já to svým způsobem chápu. Fakt ale je, že jakákoli škodlivost glyfosátu pro člověka nebo životní prostředí nebyla nikdy vědecky prokázána. Navíc celosvětové rozšíření geneticky modifikovaných plodin, jež se dnes pěstují už asi na třinácti procentech veškeré obdělávané půdy, ve skutečnosti znamenalo zásadní snížení množství používaných agrochemikálií.
GMO jsou často zmiňovány jako naděje pro alergiky, mluví se například o bezlepkové pšenici. Dojde k jejímu masovému rozšíření?
Ve Spojených státech se nedávno díky metodě genové editace podařilo modifikovat asi třicítku genů pšenice odpovídajících za zásobní proteiny, jež vyvolávají celiakii. To je významný krok. Jsem přesvědčen, že pokud se podaří správně vyladit i další vlastnosti takové pšenice, dojde k jejímu celosvětovému rozšíření. Celiakie je obrovský problém a toto je způsob, jak mnoha lidem zásadně pomoci.
Existují teorie, podle nichž by modifikované plodiny, třeba banány, mohly sloužit jako nosiče vakcíny při očkování v rozvojových zemích. Není tohle už spíše sci-fi?
O banánech se v této souvislosti opravdu mluví, ale ještě jsem neslyšel, že by se taková vakcinace podařila. Povedlo se však modifikovat banánovník tak, že jeho plody mají vyšší obsah beta-karotenu, tedy provitaminu A.
Jeho nedostatek je velkým problémem v rozvojových zemích a u dětí způsobuje oslepnutí. Ročně jich přijdou o zrak stovky tisíc, hlavně v Asii, a velké procento z nich následně umírá.
Tohle je případ, kdy genetické modifikace mohou vyřešit zásadní problém.
Napadá vás ještě nějaké praktické využití možností současné rostlinné genetiky?
Velmi zajímavým tématem je pěstování rostlin pro produkci látek, jejichž výroba je technologicky složitá a nákladná, ale jež zároveň lidstvo nutně potřebuje. To jsou třeba některé sloučeniny pro chemický či farmaceutický průmysl. Rostliny by pak fungovaly jako jakési biotovárny. Genové editace tedy můžeme použít také pro získávání úplně nových produktů, to je velmi zajímavá oblast.
Rostliny by tak například mohly produkovat léčiva, tedy vlastně vyrábět použitelné léky?
Ano, i to je jedna z možností. Nebude to ale hned, v tomto ohledu jsme teprve na začátku.
Velkým tématem vědy a výzkumu je cestování do vesmíru a jeho kolonizace. Vědci už přemýšlejí, jak třeba na Marsu pěstovat rostliny. Půjde to?
Bude to nezbytné. Vždyť všechno, čím se člověk živí, pochází přímo či nepřímo z rostlin. Pokud bude chtít jednou lidstvo opravdu kolonizovat jiné planety, bez rostlin to půjde jenom těžko.
Využitelné by mohly být například řasy, ale bude nutné vyvinout technologie, které jejich pěstování umožní.
Rostliny, třeba na Marsu, by ale měly jednu velkou výhodu: fotosyntézou, která produkuje kyslík, by mohly výrazně změnit jeho klima – stejně jako na Zemi. Ale to je hodně vzdálená budoucnost.
Problematikou potravin budoucnosti se bude zabývat také vědecký festival Týden vědy a techniky Akademie věd ČR. Co se návštěvníci dozvědí?
Jak naše zemědělské plodiny vznikly, co je podstatou genetických modifikací a zda a jak se liší od spontánních změn dědičné informace. Chystáme také přednášku o technologiích pěstování řas, jež představují perspektivní zdroj potravy a krmiv. Probírat se bude i vliv potravin na zdraví člověka a další ožehavé téma, jímž jsou „éčka“ v potravinách.
Skutečně je to s „éčky“ v jídle tak vážné?
V převážné většině jde o běžné a neškodné látky. A někdy si za negativní obraz mohou sami výrobci. Éčky označují i vysloveně zdraví prospěšné látky, třeba vitamin C.
| Prof. Ing. Jaroslav Doležel, DrSc. (63) Rostlinný genetik, vedoucí olomouckého pracoviště Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR a vědecký ředitel Centra regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum. Přednáší na katedře buněčné biologie a genetiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V oblasti studia dědičné informace rostlin patří k předním světovým odborníkům. Rád poslouchá hudbu, především rockovou, relaxuje četbou knih a při vycházkách s foxteriérkou Keirou. |