Velikost písma:
Mezera mezi zubama není pěkná, pokud by byla na druhých zubech, opravdu
ta rovnátka nezanedbejte. Vím, o čem mluvím. Retušuji kvůli tomu každou
svojí fotku.
Mezírka mezi zuby nosí štěstí -tak se to říká ne???
Hlavně opravdu nezanedbejte ta rovnátka , já jsem měla zuby přes sebe (mírně,
levnou jedničku přes pravou) a paní zubařka – jediná stomatoložka
kterážto v našem městečku dělala rovnátka – tak mi to tak rovnala, tak
rovnala, až mi jeden z těch zoubků krásně zevnitř zhnisal, v 18 letech
před maturitou mi odumřel, a teď šedne, a šedne – a vypadá to opravdu moc
krásně, pravděpodobně mě čeká korunka, z čehož jsem
strááááááášně nadšená.
Ty zuby přes sebe se sice kazily, ale ta bílá plomba byla přeci jen jaksi
snesitelnější než celý černý zub.
Za mezeru bych tudíž byla spíš ráda
Kdo tu rekl, ze mezera mezi zuby neni pekna?
Ja nevim, ale me vzdycky vsichni chlapi tvrdili, ze je sexi
Jen si ji nech. Já jí mám od jakživa po babičce a ikdyž mi dr řekla,
že by šla zmenšit rovnátky, tak jsem nechtěla. Jen mi jí nařízla a
stáhla, aby se to nerozlejzalo. Mám širokou hubu. Přítel ji má na mě rád
a já se bez ní už nedokážu představit.
To de hlavně o ten vnitřní pocit no.. nevim nějak se mi na mě prostě
nelíbí už odjakživa a nějak bych jí zpravit chtela. Ale ještě to
promyslím
@Verčaaaaaaa píše:
To de hlavně o ten vnitřní pocit no.. nevim nějak se mi na mě prostě
nelíbí už odjakživa a nějak bych jí zpravit chtela. Ale ještě to
promyslím
tak to ještě promysli. Třeba bys pak zjistila, že to nejsi ty. A na
zpátek by ti ji už nedali.
@Verčaaaaaaa píše:
To de hlavně o ten vnitřní pocit no.. nevim nějak se mi na mě prostě
nelíbí už odjakživa a nějak bych jí zpravit chtela. Ale ještě to
promyslím
Treba prijmout sebe sama jaka jsi. Usmej se na sebe v zrcadle a rekni se,
bez ni bych to uz nebyla ja! A ver ze nebudes. Patri k tobe… Je tvoji soucasti.
@Verčaaaaaaa píše:
To de hlavně o ten vnitřní pocit no.. nevim nějak se mi na mě prostě
nelíbí už odjakživa a nějak bych jí zpravit chtela. Ale ještě to
promyslím
Me ji odstanili kdyz mi bylo 8, od ty doby mi chybi a casto na ni myslim Ted napjate cekam abych zjistila jesli ji po me
zdedilo moje dite
Kámoška měla mezírku mezi horníma jedničkama – nechala si ji vyplnit,
takže teď to vůbec není poznat
@Hannah1979 a nevis
jak a cim si ji nechala vyplnit a kolik to priblizne stalo?
Tak to netuším, ale můžu se ti zeptat, jestli chceš.
@Verčaaaaaaa píše:
@Hannah1979 a nevis jak
a cim si ji nechala vyplnit a kolik to priblizne stalo?
@Hannah1979
píše:
Tak to netuším, ale můžu se ti zeptat, jestli chceš.
OK to bys byla hodná
Ahoj Verčo, konečně jsem mluvila s tou kámoškou ohledně výplně. Má tam
normální bílou plombu a doplatek je dle množství použitého materiálu
@Verčaaaaaaa píše:
OK to bys byla hodná
Tomáš Halík
NEPATRNÝ VIRUS OTŘÁSL PLANETOU (prosinec 2020)
V kázání ke druhé adventní neděli jste upozornil na zlo ve veřejném životě, ve společnosti, mezi národy a obecně na dělení světa na my a oni. Myslíte, že krize letošního roku toto rozdělení ještě zesílila?
Bohužel ano. Chvíli se mi zdálo, že společné ohrožení posílí solidaritu, ale to brzy pominulo. Avšak nejtěžší zkoušky teprve nastanou, až pomine dosud celosvětově působící aktuální ohrožení a začnou se počítat ekonomické ztráty a naplno se ukážou sociální, politické a morální důsledky pandemie.
Tam se teprve ukáže jak kvalita jednotlivců, tak celých společností, zda zvítězí osobní a skupinový (např. národní) egoismus – a pak může dojít k opravdovým katastrofám – nebo schopnost překročit úzký horizont vlastních zájmů, brát v potaz širší souvislosti, „myslet globálně a jednat lokálně“.
To nejtěžší nás teprve čeká a je třeba se na to vnitřně připravit.
Otřásl letošní rok vírou? Nejen tou křesťanskou, ale celkově důvěrou lidí v politiky, lídry této země či experty v různých oborech? Často lze v kontextu pandemie zaslechnout, že lidé už nevědí, komu věřit, na koho se spolehnout.
Naše civilizace už dlouho prochází otřesem jistot a otřesem autorit, nejen náboženských, ale i sekulárních. V jedné své knize jsem už před lety nazval naši dobu dobou postoptimistickou.
Zkušenost pandemie přispěla ke zhroucení iluze, která doprovázela celou epochu moderny, totiž že civilizace založená na neustálém pokroku vědy a techniky vyřeší všechny problémy a učiní člověka všemocným. Komunistická verze této ideologie slibovala „poručíme větru, dešti“.
Z této iluze nás patrně dostatečně neprobudily klimatické změny, ekonomické krize, ekologické pohromy, civilizační choroby – tedy musel přijít nepatrný virus a otřást najednou celou planetou. Jednou větou: Už snad víme, že nejsme pány světa.
Ale dobře rozlišujme: populističtí politici, ideologové pravice i levice, náboženský fundamentalismus či naivní spoléhání na automatický pokrok si důvěru nezaslouží. Avšak existují v našem světě vědečtí experti, zkušení a zodpovědní politici i některé duchovní autority, kterým je třeba naslouchat.
Co ta doba ukázala vám?
Mně ta doba ukázala, že mezi falešnými alternativami, totiž naivní lehkověrností na jedné straně (nekritickým polykáním fake news) a nihilismem a totální skepsí na druhé straně, existuje prostor, v němž se navzájem doplňují zralá víra („pradůvěra“) a kritický rozum. Schopnost nacházet tuto cestu a odmítat slepé uličky se jmenuje inteligence nebo také moudrost.
Jak hodnotíte rozhodování a chování tuzemských politiků v době pandemie? Nebyl jste někdy nervózní při pozorování vlády a její chaotické komunikace?
Nebyl jsem nervózní, byl a stále jsem spíše otřesený jednak nekompetencí současné vládní garnitury, jak řešit problémy (což bylo částečně omluvitelné jen při první vlně, ale naprosto ne při druhé), tak především komunikovat s veřejností. Ale mnohem horší než zmatené blekotání premiéra a některých ministrů jsou naprosto odsouzeníhodné ekonomické kroky vlády, která myslí jen na to, jak uplatit voliče před nejbližšími volbami a trestuhodně zadlužuje budoucí generace.
Věříte, že vakcína snad už brzy situaci uklidní a zachrání? Byl byste pro, aby se teď už příliš nerozvolňovala bezpečnostní opatření a spíše se vyčkalo na očkování?
Rychlé rozvolňování není moudré, ale co je příšerné, to je nezodpovědné chování lidí, kteří ignorují hygienické předpisy a ohrožují zdraví a životy nejen sebe, ale i své okolí. Doufám, že vakcína pomůže, ale musíme počítat s tím, že viry budou mutovat, že různé nakažlivé nemoci se budou periodicky objevovat a účinné léky nebudou k dispozici hned. Musíme se naučit žít ve světě plném rizik.
Jak si vysvětlujete ten rozdíl v přístupu lidí k pravidlům během první jarní vlny a té druhé podzimní?
Mnohým lidem otrnulo a začali se chovat jako idioti. Do toho přichází masáž fake news, které lidem servírují to, čemu rádi věří, i když to odporuje evidentním faktům. Bohužel, mnoho lidí není schopno myslet kriticky a chovat se ukázněně. Počet mrtvých a nakažených je vysvědčení nejen vládě, ale nemalému procentu občanů.
Nechvalným fenoménem této krize se staly dezinformace a různí falešní odborníci klamající veřejnost rádoby expertními názory. Narazil jste na tento problém i v rámci církve, mezi věřícími a duchovními?
Bohužel, obrovské a asi nepřekonatelné rozdělení je nejen ve společnosti jako takové, ale také uvnitř křesťanských komunit.
Vidím mezi věřícími (laiky i duchovními), kteří se hlásí ke stejné církvi, jak lidi zralé víry spojené s laskavou životní moudrostí, kulturností, obětavým a vstřícným chováním vůči druhým, tak také bigotní patologické fanatiky šířící naprosté hlouposti a naprosto netolerantní. Bohužel, stále se přesvědčuji o hluboké pravdivosti výroku C. S. Lewise, že ze všech zlých lidí jsou nejhorší náboženští zlí lidé.
Vy jste sám covid poznal. Jaký to je soupeř – nejen z hlediska fyzického stavu, ale i toho psychického?
Ano, covidem jsem prošel a nemohu to nikomu doporučit.
U mě to nemělo po tělesné stránce nijak drastickou podobu, jen jsem několik týdnů byl příšerně unavený, nemohl jsem spát, pracovat ani číst, ležel jsem jako živá mrtvola.
Jsem zvyklý pracovat od rána do pozdní noci, snažil jsem se psát nebo studovat, ale vracely se mi chmurné myšlenky, velmi živě jsem si představoval, jaký je život ochrnutých nebo jinak těžce postižených lidí.
Do toho jsem jen neustále sledoval americké prezidentské volby a děsil jsem se toho, že by v Bílém domě mohl ještě dále strašit naprosto lidsky nezralý šašek Donald Trump. Naděje, že by jeho porážka mohla být začátkem konce populistických vládců v mnoha zemích, také v Polsku, Maďarsku i u nás, jistě přispěla k mému uzdravení.
Co podle vás pandemie ukázala o světu?
Byli jsme rozmazlení, užívali jsme si v naší části světa desetiletí bez válek a moru, v relativním blahobytu po pádu komunismu i svobodné rozhodování o vlastním osudu. Takových období v dějinách nebylo mnoho a zřejmě bude vystřídáno náročnější dobou.
Pozitivní přínos si přinesou ti, kdo se na to připraví, budou schopni bez nostalgie přijmout a zvládnou to, co přijde. Pokud bude dostatečné procento lidí pokornější a zároveň aktivnější a tvořivější v hledání nových cest, bude to velmi pozitivní.
Každá krize je šance.
Životní zkušenosti jste získal mimo jiné jako klinický psycholog. Jaký bude mít covid podle vás dopad na psychiku lidí?
I když nás oprávněně znepokojují hlavně počty zemřelých, neměli bychom vůbec podceňovat následky pandemie na živých, na psychice. A to jak ty, které jsou už nyní patrné, tak ty, které se teprve ukážou. Jsem v online kontaktu s řadou psychologů, psychiatrů, zpovědníků, zejména pak s nemocničními kaplany. Sdělujeme si zkušenosti a radíme se.
Jak se to projevuje?
Jde o nárůst depresí, sebevražedných myšlenek, panického strachu, manželských a rodinných konfliktů v důsledku „ponorkových nemocí“, ale také docela racionálních a objektivně podložených obav z budoucnosti. Je ohromný. Lidé potřebují jak odbornou pomoc, tak prostou lidskou blízkost, aby tyto pocity v sobě nedusili nebo se neuchylovali k alkoholu a drogám.
Také dostávám v této době více nenávistných vulgárních e-mailů než obvykle – to svědčí o tom, že strach vede lidi k agresivitě, potřebě najít si nějaký objekt nenávisti. Zdá se mi, že kromě koronaviru se v našem prostředí šíří ošklivé a nebezpečné viry strachu, agresivity, fanatické zloby. Ani ty bychom neměli podceňovat.
Působíte i jako vysokoškolský pedagog. Jaký dopad bude mít covid nejen na vysokoškolské studenty, ale i ty nejmladší?
Ve školství, ale i v mezinárodním akademickém styku jsme objevili, jak velké možnosti nabízejí sociální sítě, ale zároveň to, že nemohou ve všem nahradit osobní kontakt. Do školství nižších stupňů tolik nevidím.
Několik učitelů a psychologů mi však vyprávělo, že na dětech vracejících se po izolaci do kolektivu, pozorují poruchy chování, sklony k agresivitě a šikaně.
Také u dětí z rodin, kde rodiče nejsou schopni pomáhat s úkoly nebo potomky zcela zanedbávají, nastane ohromný propad a bude to ohromná zátěž i pro učitele a ostatní děti.
V březnovém rozhovoru pro Seznam Zprávy jste naznačil naději, že současná krize pomůže k proměnám ve společnosti i v církvi. Naplnily se tyto naděje v průběhu roku?
Někomu pomohly, někomu ne. Je asi nemálo lidí, kteří se z žádné krize ničemu nenaučí, v nichž naopak vnější zlo probudí to, které dřímalo uvnitř nich. Ale velmi mne povzbudily rozhovory s lidmi – nábožensky věřícími či jinak věřícími – kteří tuto dobu prožívají tak, že v ní lidsky zrají.
Lidé jsou naštvaní ze zavřených hospod a obchodů, jak věřící vnímají zavření kostelů?
Jak jsem už řekl, mezi katolíky jsou ohromné rozdíly.
Věřící, s nimiž já přicházím do styku, tu situaci pojali většinou velmi tvořivě, konají domácí bohoslužby v rodinách, diskutují o kázáních a přednáškách, kterých je na sociálních sítích nyní ohromné množství (opět velmi různé kvality).
Říkají mi, že v mnohých rodinách překonali ostych mluvit velmi osobně o víře. Oceňují to, když na ně jejich duchovní myslí a je s nimi ve spojení, a těší se, až se opět naplno rozvine košatý program farnosti.
Ale slyším i o „zvykových křesťanech“, jejichž náboženský život spočíval prakticky jen v nedělní návštěvě kostela, kteří si nyní zvykli na to, že si mohou v neděli udělat jiný program, a možná se do kostela nevrátí nebo si užijí mši v televizi vsedě na divanu s plechovkou piva v ruce.
Své promluvy a kázání jste začal nahrávat na YouTube. Jaká to je pro kněze změna?
Já už léta sloužím video nebo audionahrávkami kázání na farním webu opravdu široké obci nejen věřících, ale i „hledajících“, také studentům na zahraničních stážích a našim krajanům v řadě zemí.
Tito lidé by se ani do našeho velkého kostela zdaleka nevešli. Ale v době koronaviru počet sledujících se ještě mnohonásobně zvýšil.
Na přání řady lidí jsem kázání velikonočního okruhu vydal v knize „Čas prázdných kostelů“, která brzy vyjde také v polštině, němčině, italštině, portugalštině a v dalších překladech.
Nepřipomínaly vám prázdné kostely období podzemní církve?
Natáčel jsem sice v prázdném kostele, ale živě jsem si představoval ty, ke kterým mluvím. Sloužil jsem také mše v malém kruhu, ty mi opravdu připomínaly časy disentu a podzemí.
V březnovém rozhovoru jste mi řekl: „Pokud by někdo umíral nebo byl v jiné opravdu hraniční situaci, mám doma roušku, brýle a ochranný oděv a jistě nejsem jediný kněz, který by tuto službu opravdu potřebným poskytl.“ Musel jste k něčemu takovému přistoupit?
Na jedné pastorační návštěvě jsem sloužil domácí mši, při níž jsem se sám nakazil. A pak už jsem byl sám v karanténě a brzy u mne nemoc propukla, takže bych takto sloužit ani nemohl. Byl jsem ve styku s několika nemocnými po telefonu, ale nebyl jsem fyzicky u nikoho, kdo by umíral.
Jak se církvi dařilo během dosavadní koronakrize lidem pomáhat? Sám jste vyzýval k větší aktivitě v průběhu roku, zlepšila se? Stává se církev v této době „polní nemocnicí“?
Já jsem spíš vyzýval k tomu, aby občanské autority, které povolávaly do dobrovolnické služby mediky, psychology a sociální pracovníky, se neváhaly obracet také na studenty teologie, kněze a řeholníky, a ti aby byli pohotoví nabídnout specifickou službu duchovní podpory, kterou potřebují nejen věřící.
Zdá se, že to pak trochu inspirovalo i biskupskou konferenci k podobnému prohlášení, které jsme dlouho postrádali. Ano, řada církevních institucí pomáhala, jak mohla.
Mezi vámi a kardinálem Dukou v uplynulých měsících probíhal názorový nesouhlas ohledně řady věcí, celkově se zvýraznily příkopy mezi liberálním a konzervativním křídlem v církvi. Změnil covid tuto situaci, podařilo se některé rýhy zacelit? Nebo se naopak prohloubily? Třeba tím, že nominantkou České biskupské konference do Rady ČT se stala paní Lipovská?
To nominování Lipovské jsem vnímal jen jako další krok na cestě, na niž se pan kardinál před léty vydal do světa Parlamentních listů, Klausů, Zemana, Ovčáčka, Bobošíkové a jak se ještě jmenují ti, jejichž přízeň vyměnil za úctu a přátelství mnohých z těch, s nimiž kdysi spolupracoval v disentu a kteří jsme z něj nyní smutní a velmi zklamaní.
Respektuji ho v náboženské oblasti stále jako svého biskupa, ale ve společensko-politických názorech a postojích, kde mám plnou svobodu řídit se jen svým svědomím, mne právě mé svědomí zavazuje jeho politické postoje v očích veřejnosti vyvažovat – ukazovat, že celá církev není taková. On i já jsme učinili v rozdělené společnosti určitou politickou, kulturní a morální volbu, člověk se nemůže zavděčit všem. Já pozoruji, že ta jeho volba odpuzuje od církve mnoho hlavně mladých a vzdělaných lidí, a není mi to lhostejné.
V citovaném kázání při druhé adventní neděli jste také zmínil, že advent je nejen radostným očekáváním svátků, ale i časem pro pokorné zpytování svědomí a šancí na obrat ke světlu a radosti. Bude příští rok po tom obtížném končícím roce 2020 obratem ke světlu a radosti?
Obávám se, že to bude velmi tvrdý rok. Avšak to světlo a radost, o nichž jsem mluvil, naštěstí nezávisí na vnějších okolnostech. Smyslem víry a duchovního života je proměna, metanoia, obrat od povrchního vegetování k oné vnitřní svatyni, která je božím příbytkem v každém člověku.
Komu se podaří tento životní obrat – a dodávám, že je to celoživotní proces, s nímž nikdy nejsme hotovi – ten z tohoto centra čerpá sílu, radost a orientující světlo naděje i v dobách velmi těžkých. Tak vlastně toto bych rád vzkázal a každému přál.
rozhovor vedl Ondřej Koutník, publikoval server Seznam Zprávy 25. prosince 2020
TRUTH IS GREATER THAN POWER (June 2020)
The first four decades of Tomáš Halík’s life coincided with the duration of Communist Czechoslovakia.
As a clandestine Catholic priest active in dissident intellectual as well as Church circles, he witnessed—and helped shape—developments which contributed to the Velvet Revolution, the peaceful wave of protest that brought down the Communist regime in December 1989.
He liaised, among others, with the dissident writer Václav Havel—who would become the first president of post-Communist Czechoslovakia—and Pope John Paul II.
Now in his early seventies, Monsignor Professor Halík continues to minister at the baroque Church of St.
Salvator [the Holy Savior] in central Prague, which was overflowing with students on the dark November evening when the editor of the East-West Church Report visited.
He is well known locally for his accessible writings on theology: Catholics and Protestants in now-independent Slovakia both referenced these when interviewed by the Report’s editor in 2017. Some of Monsignor Professor Halík’s works have also won international acclaim, particularly Patience with God: The Story of Zacchaeus Continuing in Us, which has been translated into six languages. Monsignor Professor Halík followed Archbishop Desmond Tutu and the Dalai Lama as recipient of the prestigious Templeton Prize in 2014.
Monsignor Professor Halík’s autobiography in English translation—From the Underground Church to Freedom— was published in October 2019. Soon afterwards he met the editor of the East-West Church Report in a Prague café to discuss his singular life experience. The interview took place in English.
You were born in 1948, just as Czechoslovakia fell under Communist rule. How did you come to be an active Catholic?
Mezera mezi horními jedničkami
61707 30. 12. 2011 11:09
Ve světovém modelingu není mezera mezi zuby žádnou překážkou spíše naopak, ale je pravda, že pokud se slečna chce modelingu věnovat pouze na české úrovni, má větší šanci když se jí zbaví, protože v Čechách se stále hledá dokonalost narozdíl od ostatních zemí, kde se hledá vyjímečnost.
mirrored.eyes 31. 12. 2011 9:03
Myslím, že to není problém..Ale záleží na tom, jak komu sluší.Já jí měla jako malá a naopak mi vůbec neslušela…Co mám horší problém, jsou vcelku velké mezery mezi špičáky a dvojkami(2 mm)..nevíte, co s tím? doktor mi řekl, že to vyplnit vyplní nejspíš nejde, že by to asi upadlo..
urgona 5. 1. 2012 21:32
Musím přiznat, že mě se mezera mezi jedničkami nelíbí a už tuplem ji nepovažuju za sexy, ale to je prostě věc názzoru, mě hrozně ruší ten ,,elegantně ladný dojem“ Ale nepopírám, je-li člověk něčím zajímavý a krásný, může mu být mezera ukradená
Ywettt 15. 11. 2012 22:37
Ahoj,koukám že se tu řeší mezera mezi horními zuby..nevíte, jestli jdou nějak spravit, když mám mezeru mezi předními dolními zuby? ta mezera je jako do takovýho trojuhelníku, že dole mám zuby od sebe a pak se spojujou..
:-/ přijde mi, že se ta mezera zvětšuje a nevím co s tím rovnátka nechci, prý se to pak zase roztáhne.. nevíte co na ty dolní zuby? Děkuju moc
Kája18 21. 7. 2013 20:37
07:00:03 – Připojeno během spojování:Mezera mezi zuby
Ahoj,mám rovné zuby,akorát mám malou mezeru mezi těma dvouma uprostřed jako má třeba Madonna.
Dříve se mě zeptal zubař jestli nechci rovnátka ale já jsem řekla že ne ale teď přemýšlím nd tím jestli si mám nechatmezeru nebo ne.ale zase mít dovi jak dlouho rovnátka se mi nechce.
V rodině mi říkají že to už nebudu já že to ke mně prostě patří.Máte taky někdo mezeru nebo jste si kvuli tomu dávali rovnátka?
urgona 21. 7. 2013 20:49
Tak si dej na pření zuby fazety a máš vyřešeno
Kája18 21. 7. 2013 20:50
Reaguji na urgona: a není to moc drahé?
urgona 21. 7. 2013 21:01
je to lacinější, než korunky, jukni na diskuze o fazetách
citeria 21. 7. 2013 22:12
a tobě se nelíbí, nebo proč jí chceš pryč? Já jí mám a neměnila bych, mám jí ráda
Kája18 21. 7. 2013 22:28
Reaguji na citeria: nevím jen o tom přemýšlím,ostatní říkaj také že to prostě patří ke mně ale nevím třeba aby to pak neodpuzovalo někoho
onsall 22. 7. 2013 0:42
Mezeru mám taky a rovnátka jsem si nedala protože jsem nechtěla chodit s rovnátky. Jinak ja ma krom mezery krasne zuby troufám si říci takže to beru spíše jako přednost dokonce mi pak lidi řeklo že je to roztomilé a ze to patří k memu já. Jinak raději mezeru a kársen zuby než rovné žluté fuj. Toď můj názor.
onsall 22. 7. 2013 0:43
Hned jsem si vzpomněla na tuhle modelku z reklamy na versace
image.jpg
T3r3zka 22. 7. 2013 1:46
Neboli diastema. Taky jsem ji měla jako malá a zubařka (nevím jak) mi nařízla dáseň nad horními jedničkami, sešila a nějak samo se mi to srovnalo.
sexy_woman 22. 7. 2013 5:02
Cituji onsall: Hned jsem si vzpomněla na tuhle modelku z reklamy na versace
já zas na tu z reklamy na Rimmel (foto dole) to je moc,i když jsem ráda,že to není tuctovka,tak ta holka se mi prostě nelíbí Malou mezeru mezi zuby mám,ne nějak velkou.
Jednu dobu jsem z toho měla mindrák,můj bývalý mi tehda řekl,že se mu to líbí,že prý to je milé někteří lidi mi zas řekli že kdybych jim to neřekla že by si toho nevšimli tak jsem to hodila za hlavu,ale i tak bych za život bez ní byla radši a byla bych nejspokojenější do rovnátek bych teď ale nešla.Měla jsem je nosit jako malá,ale nějak z toho sešlo.
A když se dívám na fotky z prváku-měla jsem křivé i trojky a teď už je mám rovné,jen ta mezera mezi předníma zůstala,takže můžu být ráda že nemám křivé zuby,jen je tam ta mezera Nedávno jsme na toto téma vedly se sestřenkou diskusi.Prostě když má někdo rovnátka,neřešíme to,bereme to jako normu a ani si neuvědomujeme že má někdo rovnátka.
Kamarádka si vlastně teď,ve 22 letech dala rovnátka na pevno.Kdysi bych si ji v tom asi taky neuměla představit,ale musím říct že ji sluší má je modré a když si vezme tričko nebo jiný doplněk ve stejné barvě,tak to vypadá moc dobře
Cituji Kája18: V rodině mi říkají že to už nebudu já že to ke mně prostě patří.
Pokud tě mezera znepokojuje,vykašlala bych se na názory ostatních.Za prvé si zvyknou,za chvíli si ani nebudou pamatovat,jak jsi vypadala s mezerou myslím že zas takový šok to nebude a za druhé jsou to tvoje zuby,tvoje sebevědomí Jinak většina lidí co znám,rovnátka na pevno nosí jen rok,takže to se přežít dá
Cituji citeria: Já jí mám a neměnila bych, mám jí ráda
No tak to máš můj obdiv
rimmel.jpg
True 22. 7. 2013 6:12
Cituji T3r3zka: Neboli diastema. Taky jsem ji měla jako malá a zubařka (nevím jak) mi nařízla dáseň nad horními jedničkami, sešila a nějak samo se mi to srovnalo.
Přesně tak. Pokud je mezera malá, řeší se to naříznutím.
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy uzavřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!