Česká populace nevzkvétá. Podle studie institutu IHME Washingtonské univerzity, zveřejněné ve vědeckém magazínu Lancet, poklesne do roku 2100 počet narozených obyvatel Česka takřka o třetinu – oproti současným 10,59 milionu nás bude na konci století už jen 6,73 milionu.
Pokud vám tedy na vrcholu koronavirové pandemie vyhovovaly vylidněné ulice a liduprázdná náměstí, můžete bouchnout lahev šampaňského, protože letošní rok je podle studie pro Čechy rekordní a více jich už na světě ve stejnou chvíli přinejmenším do konce století nebude.
Úhrnná plodnost v
českých zemích má podle studie do roku 2100 poklesnout na 1,37
dítěte do rodiny (v porovnání s 1,58 dítěte z roku 2017) a
matematika je v tomto ohledu neúprosná – zplodí-li dvojice méně
než 2,1 dítěte, demografická křivka nabere kurz pod čáru
ponoru a populace oficiálně vymírá.
Vymírání populace je přitom paradoxně, jak píše v komentáři k výsledkům studie server BBC, z jistého úhlu pohledu „success story“.
Apokalyptické vyhlídky populačního sešupu do zapomnění jsou především symptomem toho, že ženám se v tom kterém společenském uspořádání dostalo tak vysokého stupně emancipace, že mohou rozhodovat o svém životním směřování, studovat a vrhat se do kariérního boje – důsledkem čehož jsou historicky ve všech takových pozorovaných civilizacích radikálně se snižující počty nově narozených dětí.
Třiadvacet zemí světa se podle studie dočká na konci století toho, že jejich populace poklesne na polovinu – včetně Španělska či Japonska, které už budou pouze stárnout. Co se konkrétních čísel týče, zmíněná studie hovoří o tom, že kupříkladu počet obyvatel Japonska poklesne do konce století ze současných 128 na 53 milionů.
Je nasnadě, že výzkum přichází zrovna v období, kdy se z oborového šoku, který způsobil koronavirus ve všech myslitelných odvětvích, vzpamatovávají také české reprodukční kliniky, tedy centra, jež poskytují stárnoucí populaci záchranu ve formě asistované reprodukce.
České reprodukční kliniky patří k celosvětově uznávané špičce (na oborových globálních konferencích hrají zástupci českých klinik zasloužený prim) a zahraniční zájemkyně o asistovanou reprodukci tvořily před úderem covidu-19 polovinu i větší díl veškeré jejich klientely – s tím, že jak se zájem o asistovanou reprodukci zvyšuje, rostly i jejich počty. Do chvíle, kdy se zavřely hranice.
„Na naší klinice tvořila zahraniční klientela přibližně 50 procent všech pacientů a uzavření hranic, rušení letů a další opatření spojená s prevencí proti šíření viru výrazně ovlivnily naše fungování,“ vypočítává manažer kliniky asistované reprodukce IVF Cube Ing. Ondřej Šebestík.
Tato konkrétní klinika měla zavřeno několik týdnů a současně opadl i bezprostřední zájem jejích pacientek, které vyčkávaly na další vývoj pandemie. V číslech se tak klinika propadla na nulu klientek (korelující s nulou obratu) – které se však nyní už postupně vracejí.
„Provoz je v tuto chvíli již na přibližně 70 až 80 procentech stavu před covidovou krizí,“ říká Šebestík. „Pro pacientky nese současná situace velkou výhodu ve zkrácení objednacích lhůt, takže zatímco jsme byli k některým lékařům zvyklí objednávat pacientky i s více než dvouměsíční čekací dobou, nyní dostanou termín s prodlevou přibližně týden až čtrnáct dnů.“
Z rozhovorů se zástupci českých reprodukčních klinik přitom vyplývá jeden zajímavý faktor – zatímco pro značnou část původně převažující zahraniční klientely je cesta do Česka nadále takřka nedostupná, zájem české klientely se bezprecedentně zvýšil. Neznamená to, že by v době letadel přilepených k ranvejím zahraniční klientela zcela zmizela.
Klinika Repromeda | Foto Repromeda
Existují i případy, kdy pacienti pojímají cestu do Česka jako road trip – Ing. Šebestík má v živé paměti pár, který přijel autem z Velké Británie a přespával na parkovištích: „S párem jsme byli po celou dobu v kontaktu a jejich příjezd jsme očekávali, ale složené sedačky a peřiny za oknem v autě na parkovišti před klinikou na mě přesto působily velice intenzivně,“ říká.
Čas je pro plodnost největší nepřítel a lidé neváhají sáhnout ani k radikálním opatřením, protože tikání biologických hodin není žádný mýtus, ale přírodní zákon.
„Zejména pro ty ze zahraničních klientů, kdo byli v průběhu léčby, bylo zastavení procedur náročné; měli za sebou mnoho dávek hormonů a jejich příběhy jsou velmi těžké,“ říká Edouard Perra, jednatel skupiny Unica a partner česko-kanadské společnosti Axes Health, pod niž spadají kliniky reprodukční medicíny Unica Praha a Unica Brno. „Věk je největší nepřítel plodnosti, takže když zastavujete léčbu, jde o hodně.“
Co se nárůstu české klientely týče, evidentně to vypadá, že stejně jako koronakrize utlumila přísun zahraničních klientů, tak nebývale podnítila ty české. Tento vzestup sleduje i majitelka a generální ředitelka kliniky pro léčbu neplodnosti Repromeda MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D.
„Co se týče počtu klientů, momentálně nám nahrazují zahraniční klienty ti čeští, kteří jako by chvíli stáli a nyní chtějí dohnat to, co kvůli covidu na jaře nestihli, nebo využívají situace, kdy mají určitou nejistotu v zaměstnání,“ říká doktorka Veselá.
„Některé nové klientky vidí, že se třeba jejich rodinné firmě nyní úplně nedaří, a tak toho období chtějí využít pro mateřskou dovolenou. Řada žen podle mne přemýšlí i tak, že na trhu práce bude nyní horší nabídka a že si tu dobu raději prožijí na mateřské a rodičovské dovolené.“
Klinika Repromeda, která měla před pandemií ze zahraničí třetinu klientek, je nyní přibližně na 60 procentech původní klientely a zažívá nápor českých klientek, byť, jak dodává doktorka Veselá, je příliš brzy na to, aby se tato situace dala označit za trend.
K něčemu ale ohledně smýšlení českých klientek reprodukčních klinik během koronavirové krize viditelně došlo. Všímá si toho i Edouard Perra ze skupiny Unica. „V našem případě tvořila zahraniční klientela 50 procent, přičemž šlo o klienty z 26 zemí světa,“ říká.
V dubnu jsme měli kvůli zavření hranic ze zahraničního programu příjmy na nule a propad českých pacientek činil 70 procent, takže jsme se dostali na nějakých 15 procent tržeb.
“ Věci ještě zdaleka nejsou zpět v normálu, říká Perra, ale něco se děje – českých klientek je nyní více než kdy dříve.
Perra vysvětluje: „Jako by si lidé během krize uvědomili, že početí je třeba neodkládat – a mám pocit, že otázky neúplné rodiny a neplodnosti jsou teď pro mnohé priorita. Spousta lidí, kteří by si dříve zaletěli v létě radši do Thajska, teď raději zůstala doma a žádá od nás diagnostiku plodnosti.“
Zvýšený zájem českých pacientek dorovnávající úbytek zahraniční klientely potvrzuje i respektovaný MVDR.
Daniel Hlinka, spoluzakladatel kliniky Prague Fertility Centre a „otec“ prvního dítěte narozeného pomocí metody CSI (přenos jedné spermie do vajíčka pod mikroskopem) z čtyřiadevadesátého roku.
V jeho klinice Prague Fertility Centre, kterou spoluzaložil s MUDr. Sonjou Lazarovskou, tvořily před koronou zahraniční klientky plných 80 procent.
„Pomalu se vzpamatováváme, ale jedeme na nějakých 50 procent původních příjmů,“ říká Hlinka, jehož klinika nyní taktéž zaznamenává nebývalé množství Češek. „Myslím si, že se nad sebou mnohé ženy zamyslely,“ říká Hlinka. „V tomto období se zkrátka a dobře evidentně spousta lidí rozhýbala směrem k rodině, a tak máme nyní oproti dřívějšku dvojnásobek českých pacientek.“
Doktor Daniel Hlinka však přes to přese všechno považuje koronavirové období ve vztahu k tématu plodnosti za pouhou „epizodku“, pouhou vlnku v moři daleko širšího a zásadnějšího problému, který se nejen na Českou republiku řítí – jak vidno právě z premisy studie zmiňované v úvodu článku. „Mnohem zásadnější téma je reprodukční schopnost celé populace, která se projevuje na demografii. A demografie je vlak, který se těžko rozjíždí a dlouhou setrvačností pak ještě jede, než zabrzdí,“ říká Hlinka.
Klinika Repromeda | Foto Repromeda
„Celá Evropa a všechny vyspělé krajiny mají reprodukční koeficient kolem 1,5; Bulharsko je za zenitem, Itálie vymírá, s Japonskem jsou to nejstarší státy. Tedy všechny země, které se dostaly na určitou úroveň vývoje, demografie a emancipace, mají před sebou mnohem větší problém, než je nákaza covidem-19.“
Doktor Hlinka připomíná, že s vysokou životní úrovní vzniká ve společnosti tendence k genderovému vyrovnání, což je pozitivum, které má však negativní populační dopad: emancipovaná žena už není pod tlakem být v první řadě rodičkou. „Takže bude mít jedno, maximálně dvě děti, a ne více. Tím se populace dostane na koeficient 1,6, což je jednoznačné vymírání společnosti.“ Jak již bylo zmíněno, pro udržitelnou populaci je třeba koeficientu 2,1.
Což je druhý a neméně zásadní rozměr výsledků, které do budoucna vykresluje studie z magazínu Lancet. Průměrný věk se bude v důsledku rození méně dětí zvyšovat, populace bude stárnout a objeví se problémy jako neřešené důchodové zabezpečení a služby pro seniory. „Největší populace u nás byly tzv. Husákovy děti,“ připomíná doktor Hlinka.
„Tenkrát se narodilo dětí kolem koeficientu 2,8 – tyto ročníky ale začnou za 15 let přicházet do důchodu, a to bude pro tento stát obrovský průšvih: nebude totiž vědět, co si počít s tou obrovskou masou lidí, kteří nebudou produkčně aktivní, ale budou vyžadovat služby; a budou mít relativně i peníze, ale nebudou je mít jak utratit. A když budou nemocní, nebude se o ně mít kdo starat. Protože ročníky, co jsou za nimi, jsou méně početné, bude jich méně a budou mít také méně dětí, které budou mít ještě méně dětí. A to je tendence, která se blíží na celou Evropu,“ dodává doktor. Výzkum jeho slova potvrzuje.
Celý obor reprodukční medicíny je symptomem právě takové tendence.
Není divu, že se globální hodnota trhu s umělým oplodněním nyní vyčísluje na 52 miliard dolarů, počet zákroků se podle některých analýz bude minimálně do roku 2026 zvyšovat o 10 procent ročně a jejím směrem se ubírá velký zájem investorů; Hospodářské noviny odhadují, že skupina z Babišova svěřenského fondu FutureLife, která působí v Česku, na Slovensku i v Británii a nakupuje s oborem spřízněné firmy v Rumunsku i Irsku, je druhým největším celoevropským hráčem v umělém oplodnění.
Shrňme si to. Čím jsou ženy ve společnosti emancipovanější a vzdělanější, tím méně rodí dětí.
Současně se prodlužuje doba prvního početí a ženy se rozhodují pro to, že budou mít děti, mnohdy už dávno poté, co jsou vůbec ještě schopny reprodukce.
Věk prvorodiček se za pár let posunul o celé desetiletí – nejsou to už dvacátnice, ale třicátnice. Každý odborník přitom potvrdí, že ženy jsou schopné bezproblémové reprodukce v průměru do 33 let. Pak začnou problémy.
Ředitelka kliniky Repromeda Kateřina Veselá vysvětluje, v čem vězí jádro pudla: „U žen do 33 let je kvalita vajíček v průměru dobrá; od 33 let ale začíná jejich kvalita klesat v tom smyslu, že se v nich kumulují chromozomové vady, související s věkem – můžeme si to představit tak, že vajíčka jsou kalendářně o něco starší než ta žena, která je ve vaječnících má.“
Vajíčka, oocyty, se totiž vytvářejí ještě v našem prenatálním životě. Proto jsou vajíčka o několik měsíců starší než žena, která je nosí v těle, a čas ji nekompromisně tlačí.
„Je proto třeba si uvědomit, že třiatřicetiletá žena má sice krásný věk, ale třiatřicetileté vajíčko už je hraniční a v 35 či 37 letech už je skoro, řekněme, po záruční lhůtě.
“ V takové situaci se kumulují vady, a proto s věkem ženy výrazně klesá úspěšnost početí a porodu zdravého dítěte, stejně jako úspěchu mimotělního oplození.“
Paradoxem je, že stejně jako pravděpodobnost úspěšného početí z výše zmíněných důvodů klesá, věk prvorodiček rok od roku stoupá. Co se týče pacientek, které přicházejí na kliniky, jako je právě například Repromeda Kateřiny Veselé, bývá jim dnes v průměru 38 let. I to je paradox – ženy jsou vzdělanější než kdy dříve, ale mnohdy se domnívají, že rodit děti mohou stále.
Vidno je to kupříkladu v narůstajícím trendu tzv. „social freezingu“, tedy zmrazení vajíček na dobu, kdy bude žena ochotna počít. I zde však dochází k častému omylu, že se zmrazením vajíček lze začít kdykoli.
„Social freezing může být spolehlivou pojistkou pro pozdější otěhotnění,“ připomíná Ing. Ondřej Šebestík z kliniky IVF Cube. „Zásadní je však social freezing podstupovat v nízkém věku, dokud lze čerpat z velké a kvalitní ovariální zásoby.
“ Toto ženy v mnoha případech nevědí.
I proto populace stárne, proto hovoří studie z Lancetu o masovém vymírání i českého národa – a proto se byznysu v oboru reprodukční medicíny bude v budoucnu velice dařit, korona nekorona.
Umělé oplodnění (IVF)
Pokud se partnerským párům nedaří otěhotnět přirozenou cestou, přestože se o to pokouší déle než rok, lékař jim doporučí absolvovat vyšetření neplodnosti. V tuto chvíli se ještě nemusí jednat o tělesnou překážku nebo problém. Může se stát, že i podrobná vyšetření neodhalí žádnou příčinu a páru pomůže uklidnění, že problém nemají.
Podrobné vyšetření příčin je předpokladem toho, aby se našlo ideální řešení. Vyšetření absolvuje jak žena, tak muž. U ženy se zjišťuje, jak dozrává vajíčko, jestli jsou průchodné vejcovody, jaké jsou hladiny hormonů. U mužů se vyšetřuje spermiogram, tedy počet spermií a jejich pohyblivost. Pokud se zjistí konkrétní důvod, lékař doporučí další řešení, v některých případech umělé oplodnění.
Co je to IVF?
Jedná se o spojení vajíčka a spermie mimo tělo ženy, proto se někdy používá pro následně narozené děti název „děti ze zkumavky“. Procedury spojené s umělým oplodněním probíhají na klinikách asistované reprodukce nebo IVF centrech (IVF je zkratka pro latinský obrat in vitro fertilizace, český překlad znamená oplodnění ve skle – tím je myšlena zkumavka, laboratorní miska apod.)
Jak se při umělém oplodnění postupuje?
Prvním krokem bývá u ženy hormonální stimulace, aby ve vaječnících dozrála vajíčka. Poté se ženě odeberou vajíčka z vaječníků. Většinou tentýž den odevzdá muž vzorek spermatu.
K oplodnění – ke spojení vajíčka a spermie – dochází ve společném roztoku buď samovolně, kdy spermie vlastním pohybem docestují k vajíčku a jedna pronikne jeho obaly, nebo se používá metoda vpravení spermie do vajíčka tenkou jehlou (hovoří se potom o ICSI – intracytoplasmatické injekci spermií). V laboratorních podmínkách se z oplozeného vajíčka vyvíjí zárodek neboli embryo 3–5 dnů.
Poté přichází žena na kliniku k tzv. embryotransferu, zavedení embrya tenkou kanylou přes hrdlo děložní do dělohy. Jedná se o ambulantní nebolestivý zákrok bez anestezie. Většinou bývá zavedeno jedno nebo dvě embrya, nadpočetná kvalitní embrya se zamrazí. Tento proces se nazývá kryokonzervace.
Co když nemá muž vhodné spermie nebo žena vajíčka?
V případě, že léčený pár nemá vhodné vlastní spermie, vajíčka nebo obojí zárodečné buňky, lze situaci řešit použitím spermií, vajíček nebo embryí získaných od anonymních dárců.
Kdo může darovat vajíčka nebo spermie?
Darování vajíček a spermií je v České republice legální a podléhá přísné kontrole ze strany státních úřadů. Dárkyně vajíček jsou zdravé ženy ve věku 18–35 let, dárci spermií jsou zdraví muži ve věku 18–40 let.
Všechny dárkyně i dárci podstupují podrobná vyšetření, která posoudí jejich zdravotní stav, jak fyzický tak psychický. Nedílnou součástí těchto vyšetření je i genetické vyšetření, které vyloučí genetické abnormality.
Hradí zdravotní pojišťovna umělé oplodnění?
Podle platných právních předpisů hradí zdravotní pojišťovny základní výkony u tří cyklů IVF s přenosem embryí. Pokud bylo v prvních dvou cyklech přeneseno pouze jednoho embryo, hradí ještě cyklus čtvrtý.
jak se změnily podmínky pro umělé oplodnění – VZP ČR
Jaké jsou v současnosti podmínky a věkové limity umělého oplodnění a co hradí pojišťovna?
Od 1. 9. 2015 je novelou zákona o veřejném zdravotním pojištění (tzv. transparenční novelou) zpřesněna zákonná úprava pro úhradu služeb poskytnutých v souvislosti s umělým oplodněním. V původním znění zákona byla uvedena horní věková hranice „do 39 let“ a tuto jistou nepřesnost řešila VZP v praxi vstřícně tak, že hradila danou péči ženám do 39 let včetně (tj. do 39 let + 364 dní).
Novela zákona specifikuje, že ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní služby poskytnuté na základě doporučení registrujícího gynekologa v souvislosti s umělým oplodněním, jde-li o formu mimotělního oplodnění (in vitro fertilizace), a to ženám s oboustrannou neprůchodností vejcovodů od 18 let do dne dosažení 39. roku věku, ostatním ženám pak od 22 let do dne dosažení 39. roku věku.
Úhrada je (stejně jako podle dřívější úpravy) možná nejvíce třikrát za život, nebo čtyřikrát za život, bylo-li v prvních dvou případech přeneseno do pohlavních orgánů ženy nejvýše 1 lidské embryo vzniklé oplodněním vajíčka spermií mimo tělo ženy. Do limitu 3x, resp. 4x za život se nezapočítává pouhé zavedení spermií do pohlavních orgánů ženy (intrauterinní inseminace – IUI), které je druhou metodou umělého oplodnění.
To, že se zdravotní péče poskytnutá v souvislosti s mimotělním oplodněním hradí z veřejného zdravotního pojištění, zároveň ale neznamená, že je zcela zdarma. Např.
léky, kterými se pacientka musí hormonálně stimulovat, jsou podle příslušné vyhlášky MZ a z ní odvozeného číselníku hrazeny pojišťovnami jen částečně (resp. do určitého množství), takže na ně pacientka doplácí.
Dále si pacientky platívají specifické laboratorní vyšetření nebo použití jiné metody (techniky) oplodnění vajíčka spermií v laboratorních podmínkách. Podle vyhlášky MZ hradí totiž pojišťovny jen určitou metodu a jiné – specifičtější a tím pádem dražší – metody nehradí.
Platí se také např. nadstandardní péče v soukromém zdravotnickém zařízení, jejíž cena se samozřejmě u jednotlivých zařízení liší; na její výši nemá pojišťovna žádný vliv.
Pacientka má právo dopředu si vyžádat ceník všech poskytovaných nadstandardních služeb. Tento ceník by neměl obsahovat žádnou péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění (např. ultrazvukové vyšetření). Centrum by si nemělo účtovat ani konzultace. Na všechny platby musí pacientka dostat doklad.
Doplnit můžeme, že podle zákona o specifických zdravotních službách lze (z odborného hlediska) umělé oplodnění provést ženě v jejím plodném věku, pokud její věk nepřekročil 49 let. Úhrada IVF z veřejného zdravotního pojištění je však možná jen do dne dosažení 39. roku.
Nárok na porodné 2020: Kdo jej může získat? – E15.cz
Porodné je sociální dávka, která má finančně usnadnit příjmově slabším rodinám příchod nového člena rodiny. Budete na něj mít nárok právě vy? O jak vysoké částky jde? A jsou na všechny děti stejné?
- Nárok na porodné
- Výše porodného
- Žádost o porodné
- Porodné a OSVČ
Porodné nedostane každý, jak tomu bylo dříve. Dávka je určena opravdu rodinám s nízkými příjmy. Proto je nárok na porodné vázán na hranici příjmů v rodině.
Nárok na porodné 2020
„Porodné je jednorázovou dávkou, kterou se rodině s nízkými příjmy jednorázově přispívá na náklady související s narozením prvního nebo druhého živého dítěte.
Nárok na porodné je vázán na stanovenou hranici příjmů v rodině, která v kalendářním čtvrtletí předcházejícím kalendářnímu čtvrtletí, ve kterém se dítě narodilo, musí být nižší než 2,7násobek životního minima rodiny,“ vysvětluje Kristýna Křupková z tiskového oddělení MPSV. Rodinou rozumíme i nesezdané páry, které žijí v jedné domácnosti.
Pozor! Do příjmů se nezapočítává rodičovský příspěvek a přídavky na dítě. Nárok na dávku vzniká po narození živého dítěte.
Jestliže žena při porodu zemře, má na porodné nárok otec dítěte. Pokud jste pěstouny a převzali jste dítě mladší jednoho roku do trvalé péče, která nahrazuje péči rodičů, i vy máte nárok na porodné.
Pochopitelně za stejných podmínek (2,7násobku životního minima).
Výše porodného
Výše porodného je 13 tisíc korun při narození prvního dítěte a 10 tisíc při narozené druhého. Porodné na třetí a další dítě už se nevyplácí. Pokud se vám jako první děti narodí dvojčata, dostanete 23 tisíc (částka jako za první a druhé dítě, tedy 13 + 10 tisíc). V případě, že už doma jedno dítě máte a narodí se vám dvojčata, dostanete jen 10 tisíc.
Pokud jste kvůli vyšším příjmům neměli nárok na porodné na první dítě, ale na druhé už nárok vznikl, dostanete 10 tisíc.
Tip: Zabezpečte svou rodinu proti nepřízni osudu. Poradíme vám, jak
Žádost o porodné
O porodné budete žádat na příslušném pracovišti Úřadu práce ČR po porodu vašeho dítěte. Vyplníte formulář Žádost o porodné. Dále budete potřebovat doklad totožnosti, rodný list dítěte a vyplněný a potvrzený Doklad o výši čtvrtletního příjmu. Ten by vám měl vystavit zaměstnavatel.
Příjem se posuzuje za kalendářní čtvrtletí, které předchází čtvrtletí, ve kterém se dítě narodilo. Jestliže se vám dítě narodilo v červenci, bude brán v potaz příjem za duben, květen a červen. Pokud vám tuto jednorázovou dávku přiklepnou, měla by vám být vyplacena do 30 dnů.
Porodné a OSVČ
V případě, že rodič podniká, budou se pro přiznání dávky posuzovat příjmy z posledního podaného daňového přiznání. Pokud se tedy dítě narodí do 30. června 2020, bude brán v potaz rok 2018. Jestliže k porodu dojde až po 1. červenci, posuzovat se bude daňové přiznání z roku 2019.
Životní minimum
Životní minimum je hranicí příjmů, které jsou nutné pro zajištění základních životních potřeb. Jaká je výše životního minima v domácnosti, se bude odvíjet od toho, kolik v ní žije členů.
- 3410 korun pro jednotlivce
- 3140 korun pro prvního dospělého v domácnosti
- 2830 korun pro druhého (a každého dalšího) dospělého
- 1740 korun pro dítě do 6 let
- 2140 korun pro dítě od 6 do 15 let
- 2450 korun pro dítě od 15 do 26 let
| Úplná rodina | životní minimum rodiny | 2,7násobek |
| porodné na první dítě | 7 710 korun | 20 817 korun |
| porodné na druhé dítě | 9 450 korun | 25 515 korun |
| Samoživitel/ka | životní minimum rodiny | 2,7násobek |
| porodné na první dítě | 4 880 korun | 13 176 korun |
| porodné na druhé dítě | 6 620 korun | 17 874 korun |
Autor: Romana Rybová
Rodí se nejvíce dvojčat v historii. Částečně za to může umělé oplodnění | Věda
PAŘÍŽ Na světě se každý rok narodí více než 1,6 milionu párů dvojčat. Dvojčetem je tak přibližně každé čtyřicáté novorozeně, což je nejvíce v historii.
Svou roli v rekordním počtu dvojčat hraje asistovaná reprodukce a vyšší věk matek, uvádí studie zveřejněná v odborném časopise Human Reproduction.
Poměr jednovaječných dvojčat mezi narozenými dětmi je stále stejný, čtyři porody z tisíce, roste jen podíl dvojvaječných
Na studii se podíleli Gilles Pison a Christiaan Monden z britské Oxfordské univerzity a Jeroen Smits z Radboudovy univerzity v Nizozemsku. Vědci ve studii shromáždili informace ze 165 zemí o porodech dvojčat v letech 2010 až 2015 a srovnali je se statistikami z let 1980 až 1985.
Od osmdesátých let se celosvětová míra porodů dvojčat zvýšila o třetinu, z 9,1 na 12 z každé tisícovky porodů. Podíl dvojčat ve světě rostl za tři desetiletí nerovnoměrně. Zatímco v Asii stoupl o 32 procent, v Severní Americe to bylo o 71 procent a v Africe se prakticky nezměnil, píše BBC News.
Afrika a Asie
V Africe a Asii se dnes narodí 80 procent všech dvojčat, což je do značné míry dáno velikostí populace v Asii a vysokou porodností v Africe. Podle spoluautora studie Christiaana Mondena pro to ale existuje i další vysvětlení.
V Africe je vysoký podíl dvojvaječných dvojčat, což pravděpodobně způsobují genetické rozdíly mezi africkou populací a ostatními populacemi.
Za rozmachem podílu dvojčat na ostatních kontinentech stojí podle studie v největší míře asistovaná reprodukce.
V rozvinutých zemích se asistované reprodukce začala používat v 70. letech minulého století, nejběžnější metody jsou in vitro fertilizace, intracytoplazmatická injekce spermií, umělé oplodnění nebo stimulace vaječníků. Všechny tyto metody zvyšují pravděpodobnost mnohočetného těhotenství.
Větší rizika
Větší počet dvojčat přináší i mnohá rizika, dvojčata se často rodí předčasně, jsou menší, u porodu se vyskytují častěji komplikace a úmrtnost dvojčat je vyšší než u ostatních dětí. V neposlední řadě je pro rodiče náročnější starat se o dva novorozence místo jednoho.
Studie také zjistila, že dvojčatům hrozí větší rizika v chudších zemích. Zejména v subsaharské Africe mnoho dvojčat ztratí svého sourozence už během prvního roku života, každý rok je to více než 200 tisíc dětí.
„Zatímco podíl počtu dvojčat na porodech v mnoha bohatých západních zemích se nyní blíží podílu v subsaharské Africe, v šancích na přežití je obrovský rozdíl,“ uvedl spoluautor studie Jeroen Smits.
Podle autorů studie už podíl dvojčat na porodech nejspíš nebude stoupat, protože dnešní věda dosáhla takového pokroku, že není potřeba oplodňovat několik vajíček najednou, jak se běžně dělalo v minulosti.