Udělejte si čas na nemoc a uzdravení

Až pojedete na výlet do Babiččina údolí, udělejte si čas také na návštěvu jednoho krásného místa, které najdete nad ním, kousek proti proudu řeky Úpy. Redaktorka Romana Pacáková se tam tentokrát vydala s rozhlasovým mikrofonem.

• Pomaličku, strmou pěšinkou, která byla po nočním dešti pěkně blátivá a klouzavá, sestupovali s panem Oldřichem Zeleným, obyvatelem a mecenášem půvabného putního místa Boušín, který je částí obce Slatina nad Úpou, od kostela Navštívení Panny Marie dolů do lesa.
• A došli až k místu opředenému zajímavou legendou, k Mariánské kapličce nad pramenem, kde se roku 1464 stal zázrak.
• Čtěte také

Na kapličce je pamětní deska, kde si můžeme přečíst: „Tam, kde je dnešní fara, stával před časy dvorec turyňského pána. Často sem dojížděl s malou dcerkou. Nebe ji dalo krásu, ale nemoc vzala ubohé se sluchem i řeč. Ovečky však jí rozuměly a ovčákův pes četl ji s očí.

Jednou, když ji zlákalo jaro, vydala se k ovečkám sama. Cesty ji vedly, ale také svedly a zavedly v prales nad divou řekou.

Temných hlubin se bála, ale studánka ve stráni ji zvábila, pramen osvěžil, a když v pláči sepjala ruce k prosebnému „Zdrávas“, aby ji svatá Paní z lesů vyvedla, stal se div: hluchá slyší, jak němé dosud rty šeptají živá slova.

Za štěkotem psů z lesa ven zahlédne dvorec, slyší zvonky oveček a radostně na žasnoucího pastuchu volá: „Bárto, Bárto!“ Na poděkování zázračného uzdravení daroval pán turínský dvorec s poplužím záduší a vybudoval na Bohušíně mariánskou svatyni.“

1. Autorem textu je dřívější ředitel škol v Červeném Kostelci Bohumil Kulíř.
3. Původní kaplička stávala asi o 50 metrů výše u cesty proti kopci, což dosvědčuje velký plochý kámen se třemi otvory a s letopočtem 1769, dnes již špatně čitelným.

Studánka bývala krytá pouze šindelovou stříškou a až do roku 1925 tam chodili boušínští obyvatelé pro vodu. Potom byla postavena za přispění obce současná zděná kaplička.

O podivuhodném uzdravení na Boušíně vypráví i Božena Němcová ve své Babičce

Boušín tvoří jen kostel, fara, hřbitov a čtyři chalupy. Není divu, že se tohle idylické místo zalíbilo také režiséru Moskalykovi, který tam natočil několik scén z filmové Babičky.

Související příspěvky

Zveme vás na procházku krajem Boženy Němcové

Muzeum Boženy Němcové v České Skalici projde modernizací za 10 milionů

Víte čemu původně sloužila budova Muzea Boženy Němcové v České Skalici?

Ratibořické údolí je spjaté s Kateřinou vévodkyní Zaháňskou

Čas pro rodinu: Nemoc není náhoda — Česká televize

• 00:00:23 Před dvěma lety jsem se dozvěděl
  diagnózu – zvláštní druh leukémie.
• 00:00:28 Příznaky jsem pociťoval
  už asi rok předtím,
• 00:00:33 ale nevěnoval jsem jim pozornost.
• 00:00:41 Před pěti lety u mě byl objeven
  nález, který byl diagnostikován

00:00:46 jako fibroadenom v pravém prsu.
To byl vykřičník v mém životě.

1. 00:00:59 Trpěla jsem únavovým syndromem,
   často jsem bývala nemocná,
2. 00:01:04 trápily mě bolesti žaludku,
   páteře, migrény, později i deprese.
3. 00:01:17 Nemoc určitě není náhoda.
   Naopak je to zákonité vyústění
4. 00:01:23 toho, co člověk v předchorobí
   pro své zdraví udělal,
5. 00:01:27 nebo lépe řečeno neudělal.
6. 00:01:31 Je to hmotný otisk
   jeho myšlenek a postojů
7. 00:01:37 ve hmotě jeho fyzického těla.
8. 00:01:44 Když se člověk
   zamyslí nad tím slovem,
9. 00:01:50 tak tam slyší, že něco nemůže.
10. 00:01:53 A když se tím zabývá dál,
    tak přijde na to,

00:01:58 že není sám sebou mocný.
Dřív se používalo slovo neduh.

00:02:05 Tam je to taky slyšet – že náš duch není s námi.

00:02:10 Naším úkolem tedy je,
abychom se s tím tělem spojili

00:02:15 a byli mocní sami sebou. Když
to zvládneme, tak nemoc odchází.

• 00:02:24 Když si zkouším zpětně
  rekapitulovat svůj život,
• 00:02:29 zjišťuji, že téměř od narození
  byl mým životním motorem strach.
• 00:02:34 Strach ze selhání,
  strach ze života.
• 00:02:39 Udělal jsem si chybný vzorec,
  že život je povinnost a starost.
• 00:02:45 Hlavně povinnost
  vyhovět svému okolí.
• 00:02:50 Já jsem byl v podstatě
  až na posledním místě.
• 00:02:55 Tento chybný vzorec se vyhrotil
  po nástupu kapitalismu v Čechách,
• 00:03:00 kdy jsem si udělal povinnost
  vydělávat hodně peněz,
• 00:03:06 o všechny se starat a povinnosti
  jiných lidí jsem bral na sebe.
• 00:03:11 Postupně se mi život stával
  úplným neštěstím,
• 00:03:17 ač v mém okolí
  bylo všechno v pořádku.
• 00:03:22 Moje děti byly a jsou úžasné,
  moje manželka byla úžasná
• 00:03:27 a teď je ještě úžasnější,
• 00:03:31 ale ze života se mi stala jízda
  z kopce za honěním povinností.
• 00:03:48 Chtěla jsem studovat
  na filozofické fakultě,
• 00:03:54 ale krátce po začátku studií
  jsem otěhotněla.
• 00:03:59 Vdala jsem se
  a věnovala jsem se rodině.
• 00:04:03 Po 6 letech jsme s manželem
  a synem odcestovali do Paříže.
• 00:04:10 Manžel tam pracoval
  a žili jsme tam čtyři roky.
• 00:04:16 V té době jsme byli
  výborně materiálně zajištěni,
• 00:04:21 ale spokojená jsem nebyla.
  Manžel tam měl jinou partnerku
• 00:04:26 a já jsem to
  samozřejmě vnitřně vyciťovala.
• 00:04:31 A tam začaly kořeny mé nemoci.

00:04:43 Zdravotní problémy mám už
od dětství. Třeba potíže s páteří.

1. 00:04:48 Skolióza se objevila,
   když jsem byla na základní škole.
2. 00:04:53 Další problémy se přidaly postupně.
3. 00:04:55 Nejdříve to byly
   vředy na dvanácterníku.
4. 00:05:00 Největší problémy se utlumily léky,
   ale byla období,

00:05:05 kdy se potíže vracely.
Později se přidal únavový syndrom.

• 00:05:11 Ale to až po narození dcery.
• 00:05:16 Ve Francii
  jsem měla zdravotní problémy.
• 00:05:21 Objevovaly se mi po těle pihy,
  cítila jsem se unavená,
• 00:05:26 škrábalo mě v krku.
  Dávali mi na to antibiotika,
• 00:05:31 ale bylo to
  jako v začarovaném kruhu.
• 00:05:35 Díváte se na to zvenku
  a vidíte, že se něco děje špatně.
• 00:05:41 A snažíte se tomu druhému říct:
• 00:05:44 Zpomal, zadrž, takhle to dál nejde,
  takhle se někde naboříš.
• 00:05:49 Později pochopíte, že vy můžete
  jenom čekat, až se to stane.
• 00:05:55 A být připravený
  podat pomocnou ruku.
• 00:05:59 Ten člověk vás neslyší.
• 00:06:03 Já jsem si to uvědomoval, ale
  myslel jsem si, že z toho vlaku

00:06:08 nelze vystoupit.
Že už se to takto musí dožít.

1. 00:06:13 Možná v penzi, že bych si mohl dělat víc to, co já bych chtěl.
2. 00:06:18 A došlo to tak daleko, že když
   jsem si chtěl udělat radost,
3. 00:06:25 tak jsem se po vzoru své dcery,
   která je konzervatoristka
4. 00:06:30 a hraje na cello,
   taky začal učit hrát na cello.

00:06:35 Co myslíte, že se stalo?
Udělal jsem si z toho povinnost.

• 00:06:40 Že když nebudu denně cvičit,
  tak selžu.
• 00:06:45 Troufám si říct, že za ty dva roky,
  co jsem denně cvičil
• 00:06:50 se ta moje cesta z kopce
  ještě víc urychlila.
• 00:06:58 Nemoc signalizuje, že něco
  v našem životě není v pořádku.
• 00:07:03 Je to výzva začít přemýšlet o tom,
  co není v pořádku a co zlepšit.
• 00:07:09 Já jsem o tom neměla ani ponětí.
• 00:07:12 Až po kontaktu s etikoterapií
  jsem začala takto přemýšlet.
• 00:07:17 K tomuto pohledu mě přivedla
  moje životní zkušenost.
• 00:07:24 Byl jsem 15 let
  lékařem oficiální medicíny.
• 00:07:34 Operoval jsem v tělech bližních
  a časem jsem pochopil,
• 00:07:39 že skalpelem nikdy nepostihnu
  skutečnou příčinu nemoci,
• 00:07:44 protože ona je někde
  hlouběji – v duši toho nemocného.
• 00:07:50 První příznaky jsem ucítil
  v březnu nebo dubnu 1999,
• 00:07:56 když na trase kolem Krčského lesa,
  kterou jsem běhával,

00:08:01 jsem najednou pocítil slabost.
Ale jinou, než když už nemůžu.

1. 00:08:07 To se stupňovalo a na podzim
   už jsem nemohl běhat vůbec.
2. 00:08:15 V lednu už jsem
   skoro nevyšel do prvního patra
3. 00:08:20 a začala mi téct krev z dásní.
   Když jsem začal špatně vidět,
4. 00:08:25 tak jsem šel k očařce a ta řekla:
   Kamaráde, to vypadá na leukémii.
5. 00:08:35 V roce 1997 jsme si našla nález.
   Výsledky vyšetření ukázaly,
6. 00:08:40 že je to útvar
   o velikosti asi dvou centimetrů.
7. 00:08:46 Během několika dalších týdnů
   se odebraly vzorky.
8. 00:08:50 Na jejich základě byl
   diagnostikován fibroadenom.
9. 00:08:56 Je to nezhoubý nález,
   ale musí být kontrolován,
10. 00:09:02 protože se nikdy neví,
    jak se tyto nálezy zachovají dále.
11. 00:09:07 Když jsem se dozvěděl diagnózu.
    tak mi bylo jasné,
12. 00:09:13 že se chci dostat k příčině nemoci
    a že ji chci odstranit.
13. 00:09:22 Později jsem se dozvěděl,
    že klasická medicína tuto nemoc,
14. 00:09:27 na rozdíl od ostatních leukémií,
    neumí odstranit transplantací
15. 00:09:32 a že by se jednalo
    o přežívání na chemoterapii.
16. 00:09:37 Okamžikem toho nálezu
17. 00:09:40 jsem začala
    konečně pracovat na sobě.
18. 00:09:46 Dřív jsem si říkala,
    že je to vlastně práce
19. 00:09:51 na tom mém okolí.
    Že tam je klíč ke změně,
20. 00:09:56 když se ten druhý změní.
21. 00:09:59 Sama v sobě jsem chybu nehledala.
22. 00:10:02 V okamžiku toho nálezu
    jsem se začala dívat na sebe,
23. 00:10:07 ale jen zpovzdálí.
    Tu jistotu upevnila etikoterapie,

00:10:14 která mi řekla:
Ano. Takto je třeba myslet.

00:10:20 Navštívila nás pohádka
od Boženy Němcové O živé vodě.

00:10:26 O živé vodě?

00:10:29 Než jsem nastoupil na chemoterii,
byl jsem 2x u MUDr.Vogeltanze.

00:10:34 Poprvé ve Strakonicích,
protože jiná možnost nebyla.

00:10:40 Měli jsme tříhodinové sezení.
Pan doktor mě asi 3x rozplakal.

• 00:10:46 Z tehdejšího úhlu pohledu
  byl na mě jako pes.
• 00:10:51 Ivan byl ohrožen na životě.
• 00:10:55 U mě doma nad stolem
  jsem se bál, že zemře.
• 00:11:00 Přímo tam.
• 00:11:04 Musel jsem intuitivně
  zvolit tu jedinou metodu,
• 00:11:11 jak tu duši, která už se chystala
  to vzdát, vrátit zpátky na zem.
• 00:11:17 Zalarmovat všechny zdravé
  mechanismy, které jsou v ní.
• 00:11:23 Proto jsem přidal na intenzitě,
  ač jinak jsem mírný jako beránek.
• 00:11:31 Když jdete k lékaři s fatální
  chorobou, předpokládáte,
• 00:11:36 že ten lékař s vámi
  bude zacházet v rukavičkách,
• 00:11:41 bude vás litovat a hladit.
  Ale tady mi bylo v podstatě řečeno:
• 00:11:45 Co sis navařil, rychle sněz,
  ať spolu můžeme něco dělat.
• 00:11:54 Etikoterapie
  jde pod všechny vrstvy.
• 00:11:59 Nemilosrdně ke kořenům.
• 00:12:02 Člověk se v začátku až lekne,
  když je mu nastaveno zrcadlo.
• 00:12:07 Ale jak je to silné, tak
  je to účinné, když se to přijme.
• 00:12:13 Ta tvrdost,
  to je setkání s pravdou.
• 00:12:19 Setkání s pravdou bývá tvrdé.
• 00:12:22 Z tohoto pohledu je etikoterapie
  tou nejtvrdší metodou.
• 00:12:27 Ale já, popravdě řečeno,
  neznám žádnou jinou metodu,
• 00:12:32 která by vedla
  ke skutečnému uzdravení člověka.
• 00:12:37 Já jsem tam šla s očekáváním,
  že se uzdravím.
• 00:12:42 To bylo první,
  co jsem doufala, že se stane.
• 00:12:46 Ale po kontaktu s panem doktorem
  jsem pochopila, že nebudu řešit
• 00:12:52 zdravotní problémy, ale svůj život.

00:12:55 Já neléčím.
Já jsem nikoho nevyléčil.

1. 00:13:02 Já si na to nedělám právo.
2. 00:13:05 Jsem přesvědčen, že jediným,
   kdo se může uzdravit,
3. 00:13:10 je nemocný člověk sám.
4. 00:13:14 Já mu jenom dávám prostor,
   aby si hledal,
5. 00:13:19 kde se odchýlil od zákonů lásky,
6. 00:13:23 kde zanevřel na sebe
   nebo na druhé.
7. 00:13:29 A jako odpověď ze světa
   mu přišla nemoc,

00:13:34 která mu signalizuje:
Člověče, jdeš špatně. Zastav se.

00:13:40 Přijde do hospody a vidí
tři krásné panny v kostky hrát.

00:13:45 Znal jsem knížku dr.Vogeltenze
a představoval jsem si,

00:13:51 že to půjde jednoduše.
Že si začnu myslet něco jiného.

• 00:13:56 Ale vůbec jsem netušil,
  jak neskutečně těžké je
• 00:14:01 ty chybné vzorce,
  které vedou k nemoci, změnit.
• 00:14:06 Půl dne jsem strávil tím,
  že jsem seděl nad papírem
• 00:14:11 a snažil jsem se napsat si,
  co budu dělat jinak.
• 00:14:16 První krok byl,
  že jsem si tam napsal:
• 00:14:20 Dva měsíce nebudu pracovat,
  když mám takovou nemoc.
• 00:14:24 To rozhodnutí vypadá normálně,
  ale ono to vůbec nešlo.
• 00:14:29 Člověk žije v představách,
  že dostane nějakou radu,
• 00:14:34 jak se konkrétně zachovat
  v určitých situacích,

00:14:38 ale z toho je vyléčen.
Čím dřív procitne, tím lépe.

1. 00:14:43 Pan doktor hlavně naslouchá,
   co klient vypráví.
2. 00:14:48 A potom to zevšeobecní.
3. 00:14:51 On vysvětlí, co v tom příběhu
   ten člověk udělal špatně.
4. 00:14:56 Nebo se snaží klienta navést,
   aby si to uvědomil.

00:15:01 Vyslechl celý můj životní příběh.
Mluvil jsem hodinu a půl.

• 00:15:07 To povídání bylo na několik sezení
  a já jsem cítila,
• 00:15:13 že to nemůžu zkrátit,
  že všechno, co mě trápí, musí ven.
• 00:15:19 Je to velice těžko popsatelné.
• 00:15:22 Je to vlastně práce
  na svém způsobu myšlení.
• 00:15:27 Je možnost z něho vystoupit,
  když člověk přestane myslet
• 00:15:32 jen v pojmech „já, já, já,
  ty a já, ty a já, ty jsi špatný,
• 00:15:39 já jsem dobrý, proto to nefunguje“.
• 00:15:43 Když se toto uzavře tím,
  že se člověk vypovídá,
• 00:15:48 vystoupí o stupínek výš,
  toto staré myšlení opustí.
• 00:15:54 Z toho vyššího stupínku se pak může podívat dolů
• 00:15:58 a dostat odpověď, proč se to dělo.
• 00:16:03 Problémy se zrakem mám od dětství,
• 00:16:07 ale když jsem chodila
  do poradny k panu doktorovi,

00:16:13 tak jsem si v čekárně četla
časopisy. Já jsem tam viděla.

1. 00:16:19 A když jsem opustila tento prostor,
   zase jsem viděla hůř.
2. 00:16:25 Tam jsem pochopila,
   že ten zrak není úplně špatný.
3. 00:16:32 Že nejdřív podstoupím tu léčbu
4. 00:16:35 a až potom
   si vyzvednu silnější brýle.
5. 00:16:40 Nakonec to nebylo třeba.
   Ty brýle jsem si nevyzvedla
6. 00:16:45 a dnes vidím naprosto dobře
   s brýlemi, jaké jsem měla dřív.
7. 00:16:50 Doktor Vogeltanz
   mě v etikoterapii navedl,
8. 00:16:56 že tento orgán u ženy
   je symbolem dávání.
9. 00:17:01 A já jsem dávala všem,
   jenom sama sobě ne.
10. 00:17:06 To byl ten pokřivený obraz,
    který bylo potřeba změnit
11. 00:17:11 jako první krok,
    když člověk procitl.
12. 00:17:15 Problém s očima je v tom, že člověk
    nechce vidět, co se kolem něj děje.
13. 00:17:21 Problém se žaludkem zase v tom,
    že jsem nemohla strávit, co se děje
14. 00:17:27 Já jsem ještě před tím prvním
    sezením u doktora Vogeltanze
15. 00:17:32 věděl, co dělám špatně,
    ale jsou dva druhy poznání:

00:17:40 rozumění a pochopení.
Já jsem rozuměl, ale nechápal.

00:17:45 Chápání je něco hlubšího,
rozumění je mozkem.

00:17:50 Pochopení je srdcem nebo tělem.
A to mi nešlo.

• 00:17:55 Proto jsem nebyl schopen
  změnit vzorec svého chování.
• 00:18:01 To bylo to nejtěžší.
• 00:18:04 Já jsem rezignoval na to,
  být jasnovidný,
• 00:18:10 vidět aury a podobné krásy.
• 00:18:13 Ale zjistil jsem, že mám dar,
  který se až bojím pojmenovat.

00:18:19 Jakousi jasnovědnost.
Já to prostě někdy jasně vím.

1. 00:18:25 A pojmenuju to.
2. 00:18:29 Jakmile nasadíme pojem
   na situaci přesně,
3. 00:18:34 přestane to být nepochopitelné.
4. 00:18:38 Najednou je to jasné a zřetelné.
5. 00:18:42 Jestli toto nastane, pak bylo
   provedeno, co bylo nutné,
6. 00:18:47 a ten člověk už si s tím může
   v životě zacházet sám.
7. 00:18:53 Všechno, co roste ze země,
8. 00:18:57 chutná a voní příjemně.
9. 00:19:02 Byla jsem vždy otevřený člověk
10. 00:19:05 a nedovedla jsem
    hájit své teritorimum.
11. 00:19:10 Myslela jsem, že svět je krásný a může mi vstupovat až pod kůži.
12. 00:19:15 A to bylo zásadní
    v mém minulém vztahu,
13. 00:19:20 kdy partner svými cholerickými energiemi se mi vrýval do těla.
14. 00:19:26 Na základě toho
    tam potom byly velké problémy.
15. 00:19:32 I další věci se mě dotýkaly
    až jakoby k morku kosti.
16. 00:19:38 Převratné bylo to,
    když mi pan doktor vysvětlil,
17. 00:19:43 že nežiju v dobrých vztazích.
    Že nejsem rovnocenným partnerem
18. 00:19:48 pro řadu lidí. A tím, že podléhám
    a nežiju svůj vlastní život,
19. 00:19:54 tak se to projevilo
    v těle jako nemoc.
20. 00:20:02 Etikoterapie
    se zabývá nemocnými vztahy.
21. 00:20:08 Nemocným bývá
    hlavně vztah nemocného k sobě.
22. 00:20:13 Takový člověk pak navazuje
    nemocné vztahy s okolím.
23. 00:20:19 Jestli chceme uzdravit
    toho člověka, musíme narovnat
24. 00:20:24 jeho nesebevědomý postoj k životu.
25. 00:20:29 Aby se stal
    sebe si vědomým člověkem.
26. 00:20:35 Takový člověk
    už si nenechá ubližovat
27. 00:20:40 a také nebude ubližovat druhým.
    V tom je smysl etikoterapie,

00:20:46 protože to je léčba
morálními silami. Mravností.

00:20:51 Můj manžel reagoval tak,

00:20:54 že se dost divil,
co se se mnou děje.

00:20:58 Výrazně se osamostatnila.
To je klad.

• 00:21:03 Zdravotně to určitě mělo
  taky svá pozitiva,
• 00:21:08 protože problémy se žaludkem
  a podobné věci se vyřešily.
• 00:21:13 Po těch sezeních jsem cítila
  nejvýraznější úlevu na páteři.
• 00:21:20 Máma začala být taková průbojnější.
• 00:21:25 A taková rozumnější.

00:21:28 Od počátku kontaktu s p.doktorem
jsem měla migrénu jen jednou.

1. 00:21:34 Ve vztahu k širší rodině
   měla etikoterapie přínos v tom,
2. 00:21:40 že se manželka emancipovala
3. 00:21:43 a nenesla tak těžce některé
   vlivové záležitosti
4. 00:21:48 jako v uplynulých letech.
5. 00:21:52 Jakmile jsem se začal léčit
   „duchovně a alternativně“
6. 00:21:58 souběžně s chemoterapií,
   tak podle mě ta chemoterapie
7. 00:22:03 zabrala překvapivě rychle
   a začala se mi dělat vlastní krev.
8. 00:22:09 Předtím jsem měl zablokovanou
   kostní dřeň a krev se nedělala.
9. 00:22:14 Myslím, že dneska jsem sama sebou
   daleko více než dřív,
10. 00:22:19 protože dřív to bylo
    o přejímání modelů
11. 00:22:25 a přizpůsobování se okolí.
12. 00:22:28 A to už je minulá etapa,
    kterou jsem uzavřela.
13. 00:22:34 Dnes začínám být sama za sebe.

Ne moc

KAŽDÁ NEMOC SE DÁ VYLÉČIT, NE VŠAK KAŽDÝ ČLOVĚK

 Chodí za mnou spoustu lidí. Někteří mají jen malé problémy, někteří větší a někteří už mají problémy obrovské. Nezáleží ale na velikosti problému, ale na chuti a rozhodnutí se uzdravit. Bohužel v tom je většinou problém! Neustále slyším od lidí výmluvy, proč to a to nejde, proč to a to nemohou dělat, proč na své zdraví nemají čas.

Také často slyším pokorné smíření se, se svými problémy, věty o rodičích, kteří měli stejné problémy, také o tom že tento problém je normální, protože ho mají všichni kolem. Tisíce a tisíce výmluv a omluv pro svůj stav! Myslím, že už mě nemůže nic překvapit a věřte, že je to velice smutné.

Většina lidí čeká, že se stane zázrak a oni se svých problémů zbaví rychlostí blesku, za minimální účasti jich samotných. Bohudík to tak nefunguje. Proč Bohudík? Protože už teď mají lidé minimální zodpovědnost za své zdraví, za svůj život.

Mají tendence spoléhat a přehazovat svoji zodpovědnost na jiné, na lékaře: „on mi předepíše, on mi předepsal, on neudělal, on měl udělat…“ na léčitelé „tenhle by mě mohl pomoci, že mě nepomohl? Tak půjdu zase jinam..

“ Setkávám se s lidmi, kteří běhají od lékaře k lékaři, od léčitele k léčiteli, ztrácejí tím čas, utrácejí své peníze, jsou stále nespokojení, protože jim nikdo nedokáže pomoci dle jejich představ. Při tom je pomoc tak snadná. Nevěříte? Stačí vzít zodpovědnost sám za sebe do svých rukou.

Lékaři, léčitelé, terapeuti, maséři a ostatní lidé kteří pracují s lidmi, mají být jen takové pomocné berličky, kteří Vám pomohou nastoupit na správnou cestu, ukáží směr, vysvětlí co v danou chvíli nefunguje, naučí Vás pochopit svou nemoc, předepíší nebo doporučí přípravky. Ale UZDRAVENÍ je na Vás!!! Na Vaší chuti a rozhodnutí se uzdravit.

Myslíte si, že to chce přeci každý? Kdepak, už dávno je známá věc, že je spousta nemocí, které jsou jen zástěrka pro lidi, že mají nemoc jako zbraň, že žít s nemocí je pro ně jednodušší, odmítají tím zodpovědnost, nebo jen na sebe chtějí upozornit, řeší tím své jiné problémy, nebo je právě pro nemoc nemusí řešit. Důvodu k tomu proč být nemocný je opravdu hodně. Někdy jsou kořeny už v dětství, někdy jsou to jen přebrané vzorce chování od okolí. Dá se k tomu také postupně „dozrát“ například v manželství, v práci a tak podobně. Nemoc je totiž skoro vždy ta nejlepší omluva a výmluva pro vše!!!

Uvědomte si slovo nemoc jen jako slovo.  NE MOC. Už totiž jen to slovo znamená nemít moc. Nad čím? Toho je tolik, že by jsme ani vše nevyjmenovali. Pro spousty lidí je tedy „výhodné“ nemít moc. Proč? No protože pak můžou svoji zodpovědnost přehodit na někoho jiného a oni mohou být ty oběti schovaní za svojí nemoc. Používají stále výmluvy a výmluvy a také omluvy.

S nemocí je to jako s každou jinou situací v životě. S učením, s prací, s kariérou, se sportem….  Buď chci a jdu do toho, nebo sedím na zadku a vymlouvám se proč: neumím žádný cizí jazyk, proč neumím řídit, proč nemůžu chodit cvičit… Zná to každý, výmluvy a výmluvy, také lítost a neustále omlouvání a vysvětlování PROČ, nebo KVŮLI KOMU.

Myslím, že každý zažil situaci,kdy mu někdo lezl na nervy tím, že se jen vymlouval a omlouval.

Každý si to musí srovnat v hlavě sám ale věřte že:

KAŽDÁ NEMOC SE DÁ VYLÉČIT, NE VŠAK KAŽDÝ ČLOVĚK

Každý se může uzdravit, stačí jen chtít

Dříve jsem si myslela, že nemoc prostě dostanete, ať už za to může genetika, nějaký virus nebo prostě něco, co my sami nemůžeme ovlivnit. Dnes už ale věřím, že když dostaneme nějakou nemoc, má to nějaký důvod a často si za to můžeme sami. Je to znamení, že máme něco ve svém životě změnit a začít na sobě pracovat.

Přestat se celý den stresovat a po práci se pak muset uvolňovat v sportem nebo alkoholem, už nebýt stále jen negativní, na něco si stěžovat a držet v sobě staré křivdy. Prostě potřebujeme začít mít rádi sami sebe i svět, ve kterém žijeme. A pokud se nám něco nelíbí na tom, co děláme nebo jak žijeme, je to potřeba změnit.

Neztrácejme čas nenáviděním sebe, svého těla nebo své práce. Nestojí to za to. Já vím, že je to už takové klišé, mít se ráda, ale ono na tom opravdu něco je, věřte mi. Když se budeme mít rádi a budeme věřit tomu, že si zasloužíme být zdraví a žít šťastný a naplněný život, tak si takový život můžeme opravdu vytvořit.

Já jsem vlastně vděčná, že mě mé zdravotné problémy na tuto cestu přivedly. Dříve jsem si myslela jak je to nespravedlivé, že mám ekzém nebo jiné zdravotné potíže. Ale pak jsem se na to začala dívat z jiné perspektivy.

Co když to není prokletí, ale je naopak požehnání? Nebyla bych dnes tady, kde jsem a nepsala tyto řádky, kdybych před pár lety neonemocněla z přemíry stresu nebo kdybych neměla celý život ekzém nebo netrpěla v minulosti bulimií a depresemi.

Musím říct, že to nebyla jednoduchá cesta, ale tolik se toho pro mě za posledních pár let změnilo, protože jsem tvrdě pracovala na tom, aby mi bylo lépe a hledala jsem řešení, zkoušela různé přístupy a techniky. To mě posunulo dál na cestě za sebeobjevováním, sebeláskou a uzdravením. Taky věřím tomu, že jsem díky nemoci našla své poslání.

Možná mám před sebou ještě dlouhou cestu než budu úplně zdravá. Nebo třeba nebudu nikdy úplně zdravá, ale to je pro mě OK. Většinu času se totiž už teď cítím dobře, i když mám někdy slabé chvilky. Život není dokonalý, mé tělo není dokonalé a já taky nejsem dokonalá. To je ale taky OK.

Každý den na sobě pracuji. Neznamená to, že něco odblokujete, naučíte se nějakou techniku a pak už budete do konce života šťastní. Je důležité na sobě pracovat neustále. Nemoc je signálem vašeho těla, že máte ve svém životě něco změnit, že děláte něco špatně.

Nemoc na nás nebyla uvržena někým nebo něčím jiným.

Nejčastěji si ji vytvoříme sami svými negativními myšlenkami, tím, že neodpouštíme ani sobě ani druhým, tím v jakém prostředí žijeme, jaké drogy jsme za život požili (a je jedno, jestli jde o alkohol, kokain nebo přemíru cukru), našimi činy a tak dále. Možná to nebylo záměrné, většinou tomu tak není.

Neznali jsme prostě nic lepšího. Neznali to ani naši rodiče, tak jim nevyčítejme, že nás to nenaučili. Nicméně když už člověk onemocní, jediný způsob jak se uzdravit je změnit způsob jakým žijeme, jak myslíme a mluvíme, kolik a jak toho naspíme, jestli o sebe pečujeme, co jíme a pijeme.

Je tolik důležité si na sebe udělat čas v tomto uspěchaném světě, i kdyby to bylo jen 15 minut každý den, abychom se uzdravili a také nemocem předcházeli. Poslouchejme své tělo, své myšlenky a svou intuici. Každý den jsme bombardováni miliony různých informací, naše mozky jsou přestimulované a často neslyšíme své vlastní myšlenky.

Nebo slyšíme jen ty negativní, protože svět kolem nás a hlavně média, jsou plná negativity, násilí, utrpení, politiky a falešných ideálů zdraví a krásy. Není divu, že většina z nás má nízké sebevědomí, podceňujeme se, jsme neustále vystresovaní, pořád si jen stěžujeme, špatně spíme, jsme deprimovaní, máme nadváhu a je nám mizerně.

Proto je tak moc důležité si na sebe udělat čas, zklidnit svou mysl a naladit se sami na sebe, dovnitř. Nezáleží, jestli praktikujete jógu, meditujete, chodíte na procházky nebo se naložíte na chvíli každý večer do vany a vypnete. Prostě si jen na sebe udělejte čas a jděte dovnitř.

A když to uděláte, buďte k sobě shovívaví, nesnažte se umlčet své myšlenky. Jen dýchejte, své myšlenky jen pozorujte jako nezávislý pozorovatel a nechte je přicházet a odcházet a buďte k sobě vlídní. Nepotřebujete k tomu ani meditační polštář, ani nejnovější model jógamatky.

Můžete zklidnění praktikovat po cestě v tramvaji do práce, v posteli hned po probuzení či před usnutím nebo dokonce ve sprše. Představujte si, že z vás voda smývá všechny starosti a stres z celého dne. Já ráda upřednostňuji svou vnitřní pohodu a klid před stresem, proto vstávám ráno brzy, abych měla čas sama na sebe než se vrhnu do pracovního dne.

Vím, že pokud si ráno zacvičím jógu nebo zamedituji a jdu třeba i pěšky do práce místo toho abych jela tramvají, budu se během dne cítit daleko lépe.  

V knihách o osobním rozvoji se často říká, že je potřeba myslet pozitivně abychom se uzdravili a byli šťastní. Já jsem s tím ale měla dlouho problém. Pokud se vám nedaří myslet pozitivně,  je potřeba si uvědomit, jak sami k sobě a o sobě mluvíme nebo přemýšlíme.

Naše ego, náš vnitřní kritik nám často říká, že nejsme dost dobří, dost chytří, že máme velký zadek, že nikdy nepotkáme toho pravého nebo nebudeme dělat práci, která by nás bavila. Nebo že se stejně nikdy neuzdravíme. Vždyť pan doktor říkal, že se to nedá vyléčit, že už nadosmrti budu muset brát léky a že se to stejně bude asi jen zhoršovat.

Naše ego nám brání v tom žít život jaký bychom žít chtěli. Můžeme si milionkrát opakovat pozitivní afirmace, ale když jim nebudeme věřit, tak nám to stejně nepomůže.

Když si zase za něco nadáváme, něco si něco vyčítáme nebo stojíme před zrcadlem a myslíme si o sobě něco nepěkného nebo se litujeme, zpochybňujeme, bereme si věci osobně, v tom okamžiku je potřeba si uvědomit, že to děláme a pak našeho vnitřního kritika zastavit a místo toho zvolit milující myšlenky.

Zeptejme se sami sebe, jestli to, co si o sobě myslíme je skutečně pravda, jestli to je opravdu to co chceme, případně jak to můžeme změnit. Co můžu udělat pro to, aby to bylo jinak? Chovali byste se tak, jak se chováte k sobě, ke svojí nejlepší kamarádce nebo ke své dceři? Určitě ne.

Tak proč se tak hlavně my ženy chováme samy k sobě?! Můžete si třeba místo toho říct: „Mám ráda své tělo i se všemi faldíky/pihami/striemi/celulitidou/… Dokonce mám ráda i svou nemoc, protože je mou součástí, tvoří můj příběh. To všechno jsem já, krásná a jedinečná.

Mám se ráda, mám ráda i svou nemoc (i když to není vždy jednoduché), protože mi umožnila si uvědomit, že nežiju tak jak bych měla a že mám ve svém životě něco změnit. Teď už to vím, jsem za to moc vděčná, měním to, pracuju na sobě a věřím tomu, že se brzy uzdravím.“  Začněte konečně žít život jaký chcete!

Abychom se uzdravili, je tedy potřeba zapracovat na našem vnitřním nastavení. Nestačí jíst zdravě a sportovat nebo brát nějaké zázračné tabletky. Musíme uzdravit vnímání sebe sama, umlčet našeho vnitřního kritika nebo kritičku, naslouchat svému tělu a hlavně své tělo mít rádi. A věřit tomu.

Můžeme si stokrát opakovat nějakou afirmaci, ale když jí nebudeme věřit, tak to nic nezmění. Skvělý a hlavně rychlý způsob jak naše ego, které nám našeptává, že nejsme dost krásné, hubené nebo chytré, umlčet je také EFT. Je to technika, která kombinuje metody z psychologie s akupresurou.

Nedávno jsem se sama stala certifikovanou EFT terapeutkou a účinnosti této metody věřím celým svým srdcem, protože mi  samotné už dříve pomohla s úzkostmi nebo také v nedávné minulosti s mými zdravotními problémy, ale také se strachem z výšek nebo z létání. Používám EFT téměř denně k vyrovnání se stresem nebo s emocionálně vypjatými situacemi.

EFT můžete použít téměř na všechno. Tato metoda je založena na čínské medicíně, podle které máme v těle určité energetické dráhy, takzvané meridiány. Když zažijeme nějaký emocionální stres nebo trauma, může dojít k poruše na některém z našich meridiánů.

V důsledku toho pak v těle vzniká nemoc, ať už jde o bolest, deprese, alergie, chronické zdravotní potíže nebo o různé strachy, úzkosti a fobie. EFT umí toto místo najít a pomocí ťukání na akupresurní body na našem těle poruchu a tím i daný problém odstranit.

Poslední technikou, kterou bych dnes chtěla zmínit, je praktikování vděčnosti. Už jsem v průběhu článku zmínila, že jsem vlastně vděčná, že jsem měla nebo mám některé zdravotní problémy. Praktikování vděčnosti mi pomáhá zůstávat pozitivní.

Neříkám, že nejsem nikdy negativní nebo nemám občas depku, ale to, že si každý večer zapíšu, za co jsem v daný den vděčná, mi pomáhá se soustředit na ty dobré věci v mém životě a nehrabat se v těch ne tak dobrých. Buďte vděční za všechno dobré, co ve svém životě máte.

Věřím, že každý den přijdete aspoň na tři věci, za které můžete být vděční a když si je ještě navíc zapíšete, může vám to pomoct ve chvíli, když vám třeba nebude zrovna nejlíp a budete mít pocit, že všechno stojí za prd. Můžete se pak podívat zpětně na své zápisy v deníku vděčnosti a věřte mi, že vám bude hned lépe.

Celkově se ale díky pravidelnému praktikování vděčnosti začnete cítit lépe každý den a budete celkově pozitivnější. Zkuste to!

Pokud byste měli k tomuto článku nějaké otázky nebo připomínky, případně byste chtěli vyzkoušet EFT nebo se se mnou o něčem poradit, budu moc ráda, když mi napíšete. Mějte se krásně, mějte se rádi a buďte vděční za všechno krásné a dobré, co v životě máte. 

Nemoc a uzdravení

Milé posluchačky a milí posluchači. V dnešním pořadu se budeme zabývat tématem nemoc a uzdravení v Bibli. Otázku, proč je člověk stižen nemocemi, si lidstvo klade už odnepaměti. Starý Orient považoval nemoc za důsledek činnosti nečistých duchů nebo za trest přivozený nesprávně konanou bohoslužbou.

Léčení tedy spočívalo ve vymítání zlých duchů, v prosebných obřadech a obětech na usmíření božstev. Léčení a uzdravování patřilo do kompetence kněží, kteří znali i různé magické praktiky. Teprve až Řekové přináší nové způsoby léčení založené na pozorování a anatomii. Izrael se v tomto pojetí lišil. Na první místo staví Hospodina. On může člověka postihnout nemocí, ale také On ho může vyléčit.

Někdy člověk onemocní s Božím dopuštěním, jindy je potrestán nemocí za vážné provinění.

Nemocný byl v kultickém smyslu slova nečistý. Mohli bychom říct, že když je Hospodin původcem nemoci ať přímo nebo nepřímo, tak by přece nemoc neměla člověka učinit nezpůsobilým k účasti na kultickém životě.

Zde však prosakuje prvotní chápání, částečně snad převzaté od okolních národů, že nemoc způsobují zlí duchové nebo zlá božstva a tudíž člověka znečisťují.

I přes absolutní Boží svrchovanost židovství chápalo nemocného člověka jako postiženého Božím trestem a tudíž nečistého.

S touto skutečností úzce souvisí, že lékaři bývali převážně z řad kněží nebo proroků. První povinností lékaře bylo zbavit nemocného moci zlých duchů. A k tomu byli předurčeni svým postavením a vlivem především kněží.

Praxí samozřejmě získávali zkušenosti, které pak předávaly z pokolení na pokolení. Člověk hledal pomoc v modlitbě a půstu a řídil se radami kněze-lékaře. Tehdy bylo přirozené používat k uzdravení různé magické úkony, což se někdy těžko rozlišovalo od čarodějnictví, které bylo Zákonem zakázáno.

Mezi častý prostředek k uzdravení přirozeně patřila voda, případně olej.

Lékaři léčili také úrazy způsobené neopatrností, při práci, na cestách, v boji a podobně. Na pohmožděniny, zlomeniny a otevřená zranění často existovaly různé masti. Rána se vždy vyčistila vodou a pak se změkčovala olejem. Dovedeme si představit, že tehdy neexistovalo žádné veřejné zdravotní pojištění a lékaři bylo třeba zaplatit. I na to Zákon pamatuje.

Ten, kdo zavinil poranění, musí lékaři zaplatit za léčení a postiženému vynahradit všechny náklady spojené s jeho léčením.

 „Když se muži dostanou do sporu a jeden druhého uhodí kamenem nebo pěstí, ale on nezemře, nýbrž je upoután na lůžko a zase vstane a může vycházet o holi, bude pachatel bez viny; poskytne pouze náhradu za jeho vyřazení z práce a zajistí mu léčení…Když se muži budou rvát a udeří těhotnou ženu, takže potratí, ale nepřijde o život, musí pachatel zaplatit pokutu, jakou mu uloží muž té ženy; odevzdá ji prostřednictvím rozhodčích. Jestliže o život přijde, dáš život za život.“ (Ex21,18-19.22-23). Podobná nařízení najdeme i v Chammurapiho zákoníku (§ 206), kde také lékaře vždy platí viník zranění, je-li známý.

Zaměřme se nyní na nejčastější nemoci, se kterými se v Bibli setkáme, a které Izraelce sužovaly. Nejčastěji se setkáme s malomocenstvím, neboli leprou, pro které má hebrejština dokonce několik různých názvů. Což může svědčit o jejím častém výskytu. Pod termín malomocenství se řadila nejen samotná lepra, ale i zvláště nakažlivé kožní nemoci, různé vředy a vyrážky.

Malomocenství se projevovalo různě. Mohlo začít nevolnostmi, horečkami a slabostí, která trvala i několik měsíců. Po ní se začaly objevovat červené skvrny na pokožce, které se přetvářely v nádory znetvořující především obličej. Nádory přecházely v praskající páchnoucí vředy. Druhým druhem bylo takzvané bílé malomocenství.

Projevovalo se bílými puchýři na končetinách, které pak přecházely ve hnisavé a bolestivé vředy. Pak začínala necitelnost ve svalech, které po kusech uhnívaly a odpadávaly. Podle Mojžíšova zákona je malomocenství nakažlivou nečistotou, a proto je nemocný vyloučen až do vyléčení ze společenství ostatních lidí. Musel na sebe upozorňovat zvoněním či křikem.

Po vyléčení musela být přinesena oběť za hřích, protože malomocenství bylo chápáno jako viditelný trest za hříchy člověka.

Jestliže je touto nemocí raněn Hospodinův služebník o kterém čteme u proroka Izajáše, pak je to i přes jeho nevinnost právě tím, že na sebe vzal hříchy lidí, kteří jsou jeho ranami uzdraveni: „Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.

Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen.“ (Iz 53,3-4). Malomocenstvím byli raněni Egypťané, ale i třeba Mojžíšova sestra Miriam: „…hle, Mirjam byla malomocná, bílá jako sníh. Áron se obrátil k Mirjamě, a hle, byla malomocná.

Tu řekl Áron Mojžíšovi: ‚Dovol, můj pane, nenech nás pykat za hřích, jehož jsme se ve své pošetilosti dopustili…‘“ (Nm12,10). Miriam pak byla sedm dní vydělena z tábora Izraelců, po svém uzdravení se opět mohla vrátit. Je pochopitelné, že malomocní bývali velmi přísně oddělováni od společenství ostatních zdravých lidí, protože některé jeho formy jsou hodně nakažlivé, jiné jsou dědičné.

Uzdravení z malomocenství mohlo být buď přirozené nebo zázračné. V Bibli najdeme několik příběhů o uzdravení. Syrský Náman byl uzdraven po sestoupení do vod Jordánu (2Kr 5). Ježíš uzdravuje malomocné, navrací je do života ve společenství ostatních.

Uznává však Zákon, a proto přikazuje uzdraveným, aby přinesli oběti a ukázali se kněžím: „Tu k němu přistoupil malomocný, padl před ním na zem a řekl: ‚Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.‘ On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: ‚Chci, buď čist.‘ A hned byl očištěn od svého malomocenství.

Tu mu Ježíš pravil: ‚Ne abys o tom někomu říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj dar, který Mojžíš přikázal – jim na svědectví.‘“ (Mt 8,2-4). Uzdravování malomocných i dalších nemocných je jasným znamením, že Ježíš je tím, který má přijít, očekávaným Mesiášem.

Také apoštoly pak posílá s mocí a příkazem, aby touto cestou ukazovali, že se přiblížilo Boží království.

Jinou ranou byl mor. Nemoc, se kterou se čas od času potkávali i naši předkové ve středověku. Tato nemoc se projevovala epidemicky hlavně během válek a hladu. Mor byl schopen vybít celé vesnice. Proto také termín pro mor a pro smrt často splýval (Jr 15,2).

Dále se pak setkáváme se zimnicí, horečkou, zápalem, úbytěmi a souchotinami, což jsou jen jiné názvy pro tuberkulózu.

V Páté knize Mojžíšově, po příchodu do zaslíbené země, čteme: „Jestliže však nebudeš Hospodina, svého Boha poslouchat … padnou na tebe všechna tato zlořečení: … Hospodin způsobí, že se tě bude držet mor, dokud s tebou neskoncuje v zemi, kterou přicházíš obsadit.

Hospodin tě bude bít úbytěmi a zimnicí, palčivou horečkou, mečem, obilnou rzí a snětí…“ (Dt 28,15.21-22). Lidi trápily i některé pohlavní nemoci, srdeční mrtvice, bolesti nohou a střevní choroby. Často se také hovoří o slepotě a mnoha duševních chorobách, jež se připisovaly působení zlých duchů.

Můžeme si položit otázku: Je nemoc trestem za hřích nemocného? V Bibli jednoznačnou odpověď nenajdeme. Ve Starém zákoně najdeme několik příkladů, kdy je nemocí stižen prokazatelně spravedlivý a dobrý člověk. Připomeňme si Joba, Tobiáše nebo již vzpomínaného Hospodinova služebníka od proroka Izajáše.

Nemoc, kterou je postižen spravedlivý, může být i zkouškou věrnosti. Anděl Refáel řekl: „Když jsi neváhal vstát a opustit svou hostinu a šel jsi pochovat mrtvého, byl jsem poslán k tobě, abychtě vyzkoušel. Bůh mě rovněž poslal, abych tě vyléčil, i Sáru, tvou snachu.“ (Tob 12,13-14).

V případě Hospodinova služebníka má jeho utrpení výkupnou hodnotu na smír za hříchy lidí.

Již jsme se zabývali léčením malomocenství. Léčení Bible nezakazuje, jen omezuje některé magické úkony spojené s modloslužbou. Od nemocného člověka se vyžaduje, aby se prvně utíkal o pomoc k Hospodinu, Pánu nad životem i smrtí, nad nemocí i zdravím. Léčení probíhalo většinou prostřednictvím kněží či proroků.

Základem pro uzdravení muselo být pokorné vyznání hříchů a prosby o Boží milosrdenství. Postoj nemocného člověka můžeme jasně vidět na některých žalmech.

Přečtěme si část třicátého osmého žalmu: „Nekárej mě, Hospodine, ve svém rozlícení, netrestej mě ve svém rozhořčení, neboť na mě dopadly tvé šípy, těžce na mě dopadla tvá ruka. Pro tvůj hrozný hněv už není na mém těle zdravé místo, pro můj hřích pokoje nemá jediná kost ve mně.

Nad hlavu mi přerostly mé nepravosti, jako těžké břemeno mě tíží. Páchnou, hnisají mé rány pro mou pošetilost…Před sebou máš, Panovníku, všechny moje tužby a můj nářek utajen ti není.

Selhává mi srdce, opouští mě síla a mým očím hasne světlo…Stal se ze mne člověk, který neslyší a neodmlouvá, neboť na tebe jen, Hospodine, čekám, Panovníku, Bože můj, kéž bys odpověděl!… Přiznávám se ke své nepravosti a svého hříchu se lekám…Hospodine, ty mě neopouštěj, nevzdaluj se ode mne, můj Bože, na pomoc mi pospěš, Panovníku, moje spáso!“ (Ž 38,2-4.10-11.15-16.19.22-23).

Již jsme si řekli, že Ježíš uzdravoval malomocné z jejich nemoci. Během celé své veřejné činnosti se Ježíš setkává s nemocnými, odpouští jim hříchy a uzdravuje je z jejich nemocí.

Jediné, co Ježíš vyžaduje od nemocného, je víra v Ježíšovu moc ho uzdravit.

Ježíšovým příchodem na svět nezmizela nemoc z životů lidí, ale Boží království, ve kterém nebude nemoc ani smrt, se přiblížilo, už je zde.

Ježíš uzdravuje všechny neduhy – ochrnulé, slepé, hluché, posedlé zlými duchy. Všechno utrpení bere na sebe a přemůže ho svou smrtí na kříži a následným vzkříšením z mrtvých. Ježíš tak přemohl smrt a ukázal nám cestu k životu.

Zázračné uzdravování nekončí s Ježíšovou smrtí. On tuto moc předává apoštolům, když je posílá kázat evangelium.

V Markově evangeliu čteme:„‚Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.

‘ Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními.“ (Mk 16,17-18.20). Ve Skutcích apoštolů se setkáme s množstvím uzdravení, která ukazují moc Ježíšova jména. Jsou jedním ze znamení pravosti církve a působení Ducha svatého v ní.

Boží milost působí i skrze modlitbu a pomazání olejem, které dělají nástupci apoštolů: „Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno.

Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.“ (Jak 5,14-16). Tato slova jsou základem pro svátost pomazání nemocných, kterou kněží udělují nemocným věřícím dodnes.

V křesťanství není nemoc chápána jako prokletí, ale jako možnost mít podíl na Kristově utrpení. Proto nemocný křesťan není vydělen ze společenství věřících, ale právě naopak má být povzbuzován svátostmi a podporován návštěvou přátel. Člověk, který navštěvuje nemocné, tak může mít jistotu, že se řídí Ježíšovou radou: „Byl jsem nemocen a navštívili jste mne!“ (Mt 25,36) a v nemocném tak slouží samotnému Ježíši.