Tibicos (indická mořská rýže) a benefity pro naše zdraví – na co mohou být dobré?

Jáj, lidi, kurva! V pondělí su dostala šmak na vlašské ořechy jako. Tož su došla na půdu, nabrala si z necek, dosrala sa s tím do kuchyně a začala lůskat.

Eslik nevíte, jak sa lůská, tož to sa dělá tak, že odevřete mordu, mrdnete ořech mezi zuby a prásk, kurva, jebnete do brady nohó od stola. Začala su tedyk lůskat a lůskám a lůskám a najednó svinská řacha a tchyňa sa dáví a z huby jí lezó jakésik plastové sračky.

Představte si, že té svini rupla zubní protéza! Normoš sa rozlétla asik na sto štoků a jako gut, no ne?

Tibicos (Indická mořská rýže) a benefity pro naše zdraví – na co mohou být dobré?

To víte, bola su nasratá! Pustila su tchyni z kravaty, čopla ju pod krčiskem a Ty svině nečistá, to sis nemohla u teho zubářa nechať zprasečit něco trvalejšího, kurva? Třeba klofáky z litiny? Čím teď bodu lůskat a přerážat novodurové trubky?

A tchyňa enem jakosik huhlala a slinila a z mordy jí padaly ty porculánové klencáky, tož su jí vrazila pár facek, všecky ty štoky z ní vytahala a kůkám, eslik to eště nepůjde jakosik zrychtovať dohrumady. Lidi, nešlo to.

Bolo to dojebanější než Ivetka Bartošovic na kolejích. Trochu su to tedyk zrasila nohó od stola a vyhodila to z okna na cestu.

To je jasné! Tchyňa lamentovala svinsky, mávala pazórami, asik mi chcela řect, že to bolo svinsky drahé jako.

A já Asik mi chceš řect, že to bolo drahé, viť?

A tchyňa Hrrk hrk hrk, nebo co, kurva.

A já Guvno drahé! Laciný krump to bol, úplná póťovka! Buď ráda, že je to v tahu. Ale neboj sa, až v hospě rozbiju džekpot na automatu, tož ti u jetnamců kůpím nové! A narvala su ji do jejího mrdníku, přikurtovala řemenami a fertig.

Kolem čtvrté odpuledne připrcal starý z fachy a kůká co to leží na záhrobcu, zvedne to a jde s tím ke mně a Milu, prosímtě, co totok je?

A já Anik nevim, papriko.

A paprika to prohlíží a najednó zbldne a Milu, ježišikriste, to vypadá jako když…! A běží do mrdníku ke tchyni a Maminko, rychlo ukažte pusu a jéžišimaria, co sa vám to stalo, kdo vám to udělal?

A tchyňa Mi-u-a! Mi-u-a! A okazuje na mě.

A já sa smála! A dobře, nechcela su žalovať, ale nedá sa nic dělat, když to na mě sviňa strká! Normoš chcela uprchnůť a dát sa k cirkusákům, kurva. A jak vyběhla z baráčiska, tož zakopla o Žerika a napasovala to ksichtem do králikárny, kurva.

Tibicos (Indická mořská rýže) a benefity pro naše zdraví – na co mohou být dobré?

A starý Milu, to není možné, temu nevěřím! To jsi mamince určitě udělala ty, přiznej sa! 

Dostal nohó od stolu přes kefu a Chuji, i kdybych sa přiznala, tož teď už na tom stejnak nesejde. Tchynino umělé klofáky sa odebraly do věčných lovišť.

A degen už ani nepípl.

Přišel večer, šici sme sa sesedli ke stolu a jáj, kurva, bolo to čupr gut, bo su připravila plátky z kližky staré dojnice, co nám v JZD chcípla na kravsků žlůtenka.

Ono je to svinsky nakažlivé a jde to aji na člověka, ale když sa to udělá řácky v papiňáku, tož je to gut.

Bola tedyk ta kližka a žereme šici a mlaskáme, ale tchyňa, jáj, to su sa mosila smat! Jak to mesko bolo tuhé jako podešev, kurva, tož to těmi dásněmi nemohla ukósat. Převalovala to v mordě a slintala jako degen.

A starý Maminko, ježišimaria, počkejte, já vám to nějako najemno nakrájím, když teď na přechodno nemáte chrup a jak to řikl, tož sa na mě vážně podíval.

Srala su na to a kůkala, jak debil krájí svini mesko na malé kůsky a krmí ju s tím, ale sviňa sa dávila a bolo to na guvno. Dělala u teho zvuky podobné temu, co jde z kadibůdy, když sa kakčí a bleje dohrumady a mně to začalo jakosik srat.

Totok u stolu nebodu trpět, zabékala su hromovo! Tchyňa bode ode dneška žrát s prascami v chlívku!

A starý Milu, to tedyk ne! Je to moje maminka a já chcu, aby sa najedla hezky s námi jako člojek!

Mosila su ocenit, že má kuráž. Věděl, že dostane pecku mezi očadla a stejně řikl svůj názor. Jebla su ho a Chuji, dobrá, navrhuji kompresoromis, neboj jak sa to tento. Tchyňa bode žrát tadyk v kuchyni, ale dycky až sa najíme my. Ale bode žrát z koryta, bo sa chová jak dobytek. A zvedla su sa, vytáhla ze stolu dláto po prafotrovi a šla to koryto rovnó vydlabať.

Venku ve dřevníku si vzala poleno, rozštípla ho sekeró na dvě půlky a pak tu jednu začala rasiť tím dlátem a dělat dutinu. Bolo to celkem náročné, bo su sáhla zrovna po jasanovém poleni a to máte tvrdé jak štolverk, ale po asik tak půl hodině bolo hotovo. Dala su koryto na řbet a razím do kuchyně a nestačím žasnót!

Tibicos (Indická mořská rýže) a benefity pro naše zdraví – na co mohou být dobré?

Lidi! tchyňa normoš sedí u stolu, na krku brindák a žere mesko, chrůpá ho a tváří sa jako vládkyně všech moří.

A starý Mamo, hádej, co sa stalo?

A já Přiletěli zmrdi z marsu a nandali svini do dásní nové klofáky, kurva?

A starý Kdepak, na to bys nepřišla! Představ si, že Lukášek, zatímco si tadyk nebola, vzal staré vepřové zuby, co měl na jakýsik bižologický projekt do školy, udělal z moduritu takové tento, zuby do teho zasadil, uvařil to v hrncu, šecko to krásně ztvrdlo a babička má úplně novů krásnů protézu! A zadarmiko!

A sinátor, co tama stál vedle něj sa usmíval a Maminko, vymyslal su to hezky, viď?

Já sa tak nasrala! To chcete řect, že su sa tím korytem srala nadarmo jako? Asik vás zabiju! A čopla su koryto jako obuch a rasila je šecky, až to létalo. Degeni prosili, ať je nechám a jejejeje, maminko, nebi nás, nebi nás, my už to nikdy neuděláme, ale já bola neoblomná. Zrasila su je, vytáhla tchyni z huby ten modurit, rozšlápla ho a bolo to.

Když řiknu, že sviňa u nás bode žrát z koryta, tož to tak bode!

A bolo to. Tchyňa už druhý den krásně papá z koryta jako čuník a je ráda, víte, nakonec totiž zjistila, že když sa jí dají pomyje, že to je čupr gut, bo to je řítké jak sračky a nemosí sa to kůsat.

Vodní kefír z tibi: japonské krystaly

Fermentované potraviny jsou zdrojem důležitých bakterií, které osidlují naše střevo a pomáhají nám nejen k lepšímu trávení, ale zlepšují i funkci imunitního systému a zabraňují usazení patogenních bakterií.

Dokonce mohou mít vliv i na naši psychiku či pocit hladu a sytosti. Zkrátka a dobře, fermentované potraviny jsou pro naše zdraví prospěšné a měli bychom je pravidelně zařadit do svého jídelníčku.

O tipech, jak navýšit jejich konzumaci, se dočtete v článku Jíte kysané zelí a nakládané okurky? Jíte zdravá probiotika.

Galerie: Zdroje probiotických bakterií v potravinách

Skvělá zpráva je, že fermentované výrobky si můžete vyrobit i doma, a navíc je to velmi jednoduché.

Vytvořte ráj pro bakterie

Zásadní ingrediencí bude mikrobiální kultura, jako je třeba tibetská houba, houba kombucha nebo právě krystaly vodního kefíru tibi. Skládají se z bakterií mléčného kvašení a kvasinek, které se živí sacharidy – tedy laktózou v mléčných výrobcích nebo cukrem v případě kombuchy a vodního kefíru vyrobeného z tibi.

Tibi

  • Tibi je název pro mikrobiální kulturu, která se používá pro přípravu vodního kefíru, tedy fermentované slazené vody. Někdy se místo tibi používá název japonské krystaly.
  • Tibi se dá pořídit ve dvou formách, a to jako tibi krystaly (živé mikroorganismy) a sušený prášek. Prodává se převážně na internetu.
  • Živé formě tibi se říká také tibi zrna nebo houba tibi.
  • Druhou formou je pak tibi prášek, který nevyžaduje žádnou péči a k jeho aktivaci dojde přidáním do vody.

Při výrobě fermentovaných výrobků je žádoucí, abychom pro bakteriální kulturu, v tomto případě tibi, vytvořili co nejpříjemnější prostředí a mikroorganismy se mohly množit. V první řadě je důležité dbát na dostatečnou hygienu.

Mikroorganismy, které jsou součástí dané kultury, sice tvoří určité antibakteriální látky, takže samy o sobě brání tomu, aby se potravina kazila, nelze se však spoléhat pouze na to. Dodržujte proto doporučenou teplotu a podmínky skladování.

Pomocí tibi můžete vyrobit nápoj zvaný vodní kefír. Jde v podstatě o sladkou fermentovanou vodu, kterou můžete různě ochutit.

Tibicos (Indická mořská rýže) a benefity pro naše zdraví – na co mohou být dobré?Autor: Depositphotos.com

Jeho výroba probíhá tak, že vložíte tibi do vody, přidáte cukr, kterým se bakterie živí, a za den až dva máte připravený nápoj. Na list vody bude potřeba zhruba jedna až dvě lžíce cukru.

Místo cukru můžete použít třeba ovocný sirup, sirup z agáve či datlí nebo med, důležité je však přidat takovou látku, kterou se bude moci mikrobiální kultura živit, zapomeňte tedy na náhradní sladidla nebo stévii.

Na ochucení je pak možné přidat třeba mátu, citron nebo sušené ovoce a místo vody lze použít čaj.

Tip na recept:

Citronáda z vodního kefíru

  • 1 l vody
  • 2 lžíce hnědého cukru
  • půl citronu
  • houba tibi

Smíchejte vodu s cukrem a přidejte houbu tibi. Vymačkejte citron a nechte při pokojové teplotě 1–2 dny stát. Před podáním přidejte do nápoje led.

Pozor na cukr i alkohol

Nápoj bohužel nelze připravit v nesladké variantě tak, aby byl vhodný třeba pro diabetiky nebo při redukci hmotnosti.

Myslete tak na to, že jde o poměrně významný zdroj cukru a neměli byste ho konzumovat v příliš velkém množství, a to i přes jeho významné probiotické účinky. Ideální bude třeba jako nápoj po cvičení.

Pokud se snažíte konzumaci cukru omezit, vyzkoušejte raději tibetskou houbu, s pomocí které si můžete doma vyrobit kefír z mléka.

A co může za tvorbu chuti vodního kefíru? Přítomné mikroorganismy štěpí cukr a tvoří z něj kyselinu mléčnou, kyselinu octovou, alkohol a oxid uhličitý. Právě oxid uhličitý může za perlivou chuť nápoje.

V domácích podmínkách bohužel nezjistíme, kolik které látky nápoj obsahuje, dejte proto především pozor na konzumaci před usednutím za volant. Obecně by však mělo jít o desetiny procenta, pokud nápoj nenecháte překvasit.

Probiotika dále tvoří a do vody uvolňují vitaminy skupiny B, takže se nápoj stává i skvělým zdrojem těchto vitaminů.

Tibicos (Indická mořská rýže) a benefity pro naše zdraví – na co mohou být dobré?Autor: Depositphotos.com

Tibi: houba, nebo prášek?

Tibi můžete pořídit ve dvou variantách, a to ve formě tzv.

houby, jejíž metabolismus je aktivní a je nutné ji živit a pečovat o ni, nebo ve formě sušené kultury v prášku, kterou stačí přidat do vody a o víc se nemusíte starat.

Budete mít zájem:  Žárlení je projevem nízké sebedůvěry a vede nejčastěji k nedůvěře a rozpadu vztahů

A pokud vám tibi kultura dojde nebo uhyne, stačí, když do vody s cukrem přidáte trochu již hotového nápoje. Ten totiž také obsahuje mikroorganismy, které jste do něj dříve přidali a v novém nápoji se budou dále množit.

Pokud budete chtít nápoj uchovat v lahvi, nezapomeňte na to, že přítomné bakterie jsou stále aktivní a budou dále tvořit oxid uhličitý.

Je proto potřeba nechat mírně povolené víko lahve a uchovávat ji ve svislé poloze, aby se nápoj nevylil.

Jde v podstatě o stejný jev, jaký mnozí znají při uchovávání burčáku, který je také aktivní a rostoucí obsah oxidu uhličitém v něm může za klasickou bombáž lahví.

Duchovní probuzení

S Jaroslavem Duškem jsem se sešla v restauraci School. Přiběhl, zul si boty, dal řeč s dlaždičkami, pak se, stále naboso, pohodlně uvelebil na pohovčičce a začali jsme si povídat… o potravě, dýchání, toltéckých rituálech i české charitě. Už dlouho jsem nepoužila termín „září zdravím“ – u tohoto člověka mě ovšem nenapadá přiléhavější definice.

Intermezzo s vrchním: Dobrý den, rád vás zase vidím, my jsme vás tuhle viděli běžet okolo, tak jsme si říkali „á, pan Dušek nás poctí návštěvou“, a vy nic… tak nám to bylo líto. JD: To nevím, co to bylo, ale už jsem zase tady. Tak a já si dám polívku, jestli to nevadí, dneska jsem ještě nic nejedl. (Objednává si dýňový krém s balzamikovým octem a k tomu pivo.)

Jak to teď vlastně s tím jídlem máte? Jíte maso?

Teď zrovna maso nejím, teď jsem narazil na ten raw food. V Praze jsou dvě restaurace, jedna je někde u MeetFactory, no a ta druhá se jmenuje Secret of Raw a je v Seifertově ulici na Žižkově. Já to objevil náhodou, protože jsem si tam dal sraz s kamarádem, jehož dívka tam pracuje.

Teď tam chodím docela často, snažím se dávat si tam schůzky, nadchlo mě to. Šokovalo mě, jak je to dobrý! A jak jsem si tam začal dávat schůzky, tak jím raw food. A jak jsem ten raw food začal jíst, tak mi to nějak vytlačilo to maso z jídelníčku.

Já říkám raw food, protože on ten výraz syrová strava zní divně, raw food je takový svižnější, rychlejší. Ono to ve skutečnosti není úplně syrové, upravuje se to do 42,5 stupně Celsia. Nevaří se nic, nepoužívá se žádná mouka, mléko, vejce, všechno se šlehá, mixuje nebo maceruje, nakládá se to do oleje nebo klíčí.

Oni to umějí různě k sobě slepit, třeba namočeným lněným semínkem, s tím se propojí různý zrno, z toho se udělá placka a suší se v sušičce na ovoce. Je to úžasný chuťově, jsou to úplný kulinářský hody.

A co doma?

Doma mám klíčky, pořád klíčím a jím klíčky, pohanku, červenou čočku; oves nechtěl vyklíčit, len zlatý se taky moc nepředvedl, ale jinak zkouším nakličovat všechno možný a všechno mi ohromně chutná. A do toho jsem dělal v Divadle Kampa „Duši K“ s Pavlou Dudkovou. Tahle dívka napsala „Divokou kuchařku“.

Měla to jako svoji diplomovou práci a je to o tom, co všechno můžete sníst venku v přírodě. Kdybyste se chtěli inspirovat, najdete ji na trochu zvláštní internetové adrese http://fenix.savana.cz/doku.php. Takže s Pavlou jsme dělali „Duši K“, do toho ten raw food, takže mě to popadlo, sotva něco vyklíčí, už to žeru… teď jsem na tohleto zaměřený, ono mi to svědčí, to bych teď momentálně jedl ze všeho nejvíc. Teď zrovna to maso moc nejím. Ale tentokrát je to úplně jinak. Já třeba nejedl tři roky maso. Ale to bylo z rozhodnutí, to jsem si řekl: Nebudu jíst maso. Jsem zvědavý, co se bude dít. Nebo jsem třeba tři roky nepil žádný alkohol. Ani pivo, nic. Zkoumal jsem, jaký to je. Dělal jsem se sebou nějaký pokusy a teď to maso jakoby samo zmizelo, ten pocit je úplně jiný, já na něj prostě vůbec nemám chuť. Nedávno jste křtil třetí vydání knihy „Čínská studie“… Ano, to je výborná kniha od pana Campbella. Čínská studie je šokující v tom, že ji napsal chlap, který byl studovaný doktor, vyrostl jako farmářský dítě, snídal slaninu, vajíčka, litry mléka, hodně masa… a coby lékař se až hrozil vegetariánství, to považoval za scestí. Jenže pak začal dělat průzkumy, zkoumal, jak se stravují lidi hlavně v Číně, zkoumal účinky na organismus, a najednou tenhleten farmářský syn byl doveden díky své vědecké poctivosti k tomu, co napsal – že maso je vlastně neprospěšné, že jemu vychází živočišná bílkovina jaksi méně výhodná než ta rostlinná. Ten průzkum trval desítky let, takže to asi nebude jen tak nahodilá záležitost. A mně se na tom právě líbí ta cesta od toho farmářského syna.

Nepřepadá vás ani nějaký hlodavý pocit hladu?

Nenene, právě že ne, a nevzniká to z rozhodnutí, není to jako „dnes budu držet půst, nic si nedám“. Prostě se přistihnu, že nic nejím nebo jsem snědl pár klíčků tam z té klíčící misky.

Ty klíčky v sobě mají tak ohromnou energii, že vám jich stačí pár! A vedle toho se mi stalo, že jsem se zakousl do nějakého celozrnného rohlíku a přišlo mi to jako tak banální hmota, tolik jsem toho musel sežvýkat a nic se jako nedělo… Nic nepřišlo, zatímco z toho raw foodu to máte okamžitě, máte pocit, že to do vás rovnou vstupuje.

Praktikujete také nějaké cvičení?

Právě – a do toho všeho jsem začal dýchat dle Frolova, začal jsem trénovat jeho endogenní dýchání.

Já to všechno přičítám takovému souběžnému účinku všech těch věcí – „Čínská studie“, raw food, endogenní dýchání… Tohle všechno se nějak smontovalo dohromady… a najednou na to maso nějak nemám chuť.

A jím také mnohem méně – jak říká Frolov, tím, jak dýcháte tou jinou technikou, vlastně potřebujete méně jídla. Takže já třeba celý den vlastně nejím, až se někdy divím, že jsem vůbec nic nejedl…

Máte nějaké chvíle, kdy takto speciálně dýcháte?

To já trénuju před spaním. Mám ten jeho trenažér, koupil jsem si ten sifonek… No, Frolov je takovej podivín. Přišlo mi to jednou mailem, že existuje Frolov a jeho endogenní dýchání, tak jsem si říkal, co to je, objednal jsem si knížečku plus speciální trenažér a říkal jsem si, no tak to zkusím, dýchat není špatný, koneckonců dýchat musíte pořád, proč se tedy nenaučit nějakou techniku.

Četl jsem tu jeho knihu, ona se myslím jmenuje „Endogenní dýchání, medicína třetího tisíciletí“. A tenhle Rus se tím zabývá asi třicet let. On k tomu dýchání došel tak, že si kladl otázku, proč mořští živočichové nemají rakovinu.

Ani žralok, ani delfín, velryba, dokonce existuje vědecký pokus, kdy „nakazili“ rakovinou žraloka, nějak to do něj chtěli vpravit, a ten žralok se s tím vypořádal po svém. To tam píše Frolov, to já nevím, já jen parafrázuju tu knížku. No a naopak, že suchozemští živočichové mívají rakovinu. Takže on si kladl otázku, kde je ten kámen úrazu. A napadlo ho, že to je ve způsobu dýchání.

Dospěl k teorii, že běžné dýchání je škodlivé pro organismus. To je úplně na hlavu… Je to na hlavu, ale zároveň to má logiku. On říká: Viděli jste někdy někoho po sportovním výkonu? Připadá vám jako zdravý člověk? Ten přece vypadá jako někdo, kdo téměř umírá, a pak se z toho týden vzpamatovává.

Potřebuje rehabilitaci, regeneraci, maséra… No a Frolov říká, že to je tím, jak se k buňkám dostává hodně kyslíku. Tak ten kyslík v buňkách provádí takový horký zážeh červených krvinek v plicích. Ty jsou hodně nabuzené, jdou do srdce, srdce je „frkne“ do tepen a pak se dostanou do celého těla. Jsou agresivní a ničí ty tepny. A nejzničenější jsou pak tepny u srdce.

Proto se tam musí dělat „bajpásy“, proto je tam nejvíc problémů. On říká, že tyhle zdivočelé krvinky se brzy vybijou a nedonesou energii do kapilár. A vy pak začnete mít problém s prsty, klouby, otékají vám nohy… Jeho třicetiletá zkušenost tvrdí, že tímhletím jeho dýcháním, které přivádí do těla méně kyslíku, vybudíte v těle proces, že tělo si ten kyslík samo vyrábí.

To je podle něj takzvaný studený zážeh. Tělo se při něm zaplaví vnitřním kyslíkem, je naplněno i v kapilárách, neničí se tepny a tělo regeneruje. Samozřejmě on sám se díky tomu vyléčil z několika nemocí, v Rusku takhle vyléčil stovky lidí. Říká, že to nikomu neuškodí a mnohým to pomůže k lepšímu uzdravení.

Na Lávce pravidelně hrajete velmi populární představení „Čtyři dohody“ a „Pátou dohodu“, které vychází z učení Toltéků. Která z nich je vám nejbližší?

Já mám rád všech pět dohod, ale nejvíc je mi blízká ta pátá, která je nejradikálnější, nejpodivnější, nejzvláštnější a taky je mi v něčem nejbližší právě pro tu svoji zvláštní radikálnost v odstupu od všech těch názorových systémů. Což je velmi překvapivý krok, ale já ho považuju za nezbytný v tom, aby se člověk vůbec mohl skutečně zbavit určitého vězení svého vlastního vědění.

Jezdíte za Indiány?

Byl jsem se tam podívat, byl jsem v Peru, Mexiku, Bolívii a stalo se, že jsme tam nějaké Indiány potkali. V Mexiku jsme byli přímo za takovým indiánským učitelem. Za nimi jsme jeli díky Míše Petersen, to je kamarádka, ona se s nimi už znala, tak jsme se tam vypravili se skupinou asi dvaceti lidí. Jeli jsme tam na jarní rovnodennost a tančili s Toltéky před pyramidami v Teotihuacánu.

Jak jste se přitom cítil?

Cítíte toho mnoho z různých stran, od únavy, zmatku, protože tančíte, je velký vedro, při tom tanci nesmíte přestat nebo neměla byste opustit ten kruh, nemáte mít na hlavě čepici, takže máte na tom prudkém slunci obnaženou hlavu, přemýšlíte, jak tohleto dopadne, ty tance trvají několik hodin. Takže je to i fyzicky náročné, dostáváte se do takových podivných stavů, tančíte a občas už trochu nevíte, jestli máte lehkou halucinaci nebo jestli se prohlubuje váš klid, trošinku se odehrávají takové zvláštní věci… Je to taková paleta zážitků, mnohovrstevnatý košík.

Jaké bylo vaše dětství?

Budete mít zájem:  Instantní kaše. Ano, či ne?

Já měl hezké dětství. Vyrostl jsem na zahradě vily, popsal jsem to v knížce („Ze mě“), takže o tom nechci moc povídat. Jezdili jsme hodně na Sázavu pod stan, pak tam děda postavil chatu, když mi bylo sedm roků.

Dětství bylo hodně na zahradě, v přírodě a taky hodně ve skleníku, který byl u té vily na Barrandově. Děda tam měl obrovský skleník, kde byly jihoamerické rostliny včetně obrovské palmy.

Ta palma pak ten skleník celý nadzvedla, takže pak už museli pokácet palmu a celý skleník zbořili… Dneska tam ta vila pořád stojí, celý skleník je kompletně zrekonstruovaný, i ta vila je zvýšená o patro, má ji nějaký Rus.

Koho ze svých hereckých kolegů máte rád a stýkáte se i mimo práci?

Já s nikým moc často nejsem, protože my hrajeme s klukama, s Pjérem la Šé’zem a Zdeňkem Konopáskem, s Alanem Vitoušem a Viktorem Zborníkem, s osvětlovačem. S těma jsem furt. A taky můj syn tam dělá zvukaře.

Jinak se potkávám s Natašou Burger, s tou hraju v „Manželském vraždění“ v Divadle Na Jezerce, s dalšími herci se ale nestýkám, protože nehraju v ničem takovým klasickým.

Já už ani netočím filmy, takže nikoho nepotkám.

  • A šel byste do natáčení filmu, kdybyste dostal nabídku?
  • Proč by ne, kdyby to stálo za to.
  • Co to je stálo za to?

To je, že by člověk opravdu jaksi oželel divadelní představení, protože já to dělám tak, že si na natáčení dělám čas. A že bych si řekl: Ano, to fakt stojí za to, abych nehrál na jevišti a místo toho dělal nějaký film. Tudíž by to musela být nějaká látka, kterou bych považoval za zajímavou, přínosnou. Točit jen tak, proto, aby člověk točil, to se mi nechce.

Máte rád technické vynálezy, technologie?

Já mám rád takový ty technologie, jako je voda, jako je čmelák, jako je včela, to jsou moje technologie. Ty obdivuju. Jestli myslíte přístroje, já moc nejsem ten typ, kterej by to obdivoval, něco samozřejmě používám – mobil a počítač, automobil taky, ale moc tomu nerozumím. Snažím se tyhlety vynálezy držet trochu od těla, ne že bych tomu propadal.

Cítíte vztek, když někdo vedle vás v tramvaji zuřivě telefonuje a vy se tak dozvíte všechno o jeho intimním životě?

Mě to moc nezlobí, já se odnaučil se zlobit. Protože opravdu nevím, co by mi to přinášelo, kdybych se zlobil. Rozhodně by mi to nezlepšilo náladu. Akorát by se i mně přitížilo, a to se mi nechce.

A už vůbec bych nedopustil, aby nějaký jiný člověk, který jakoby něco řeší, ovládal moji náladu… Nevím, proč bych já měl být závislý na nějakých lidech, kteří dělají nesmysly, proč bych si měl kazit náladu ve vleku jejich aktivit.

Říkal jste, že syn dělá zvukaře… Syn dělá v televizi, on pracuje jako technik vysílání, dělá občas s námi, jezdí s námi na zájezdy.

Je výbornej, sám taky hraje divadlo, s dcerou, se svými kamarádkami, například „Malého prince“, teď budou hrát takové příběhy, „Vlaštovička“ se to jmenuje. Taky hrál v představení „Muž, který sázel stromy“. A dcera, ta studuje francouzštinu a tlumočnictví a taky hraje divadlo.

S vaší paní Ivetou se potkáváte i v rámci představení?

Vůbec ne, my se sice dřív potkávali v rámci představení Na Lávce „Čtyři polohy a jedna Vesna“, kde se mnou hrála, ale nějak jsme se dohodli, že to není asi naše cesta. Měli jsme představení „A láska“, které se zároveň jmenovalo „Aljaška“ – to jsem hrál já s Ivetou a s Pavlem Seidlem, to bylo společné.

Ale jinak ona píše svoje hry, její doménou je hlavně divadlo pro ženy a pro rodiče s dětmi. Takže ona dělá představení spíš pro tohleto publikum a tam má skvělé věci, píše hry, režíruje. Tamhle naproti přes řeku je malinké divadlo Kampa, hrozně hezké, protože tam se dělají takové pěkné věci.

Já tam dělal improvizace, malou „Vizitu“, „Duši K“, Ivetka tam režíruje nebo pořádá představení pro matky a dcery, to je představení „Na cestě“, nebo představení „Blaženka“, které je věnováno ženám, a dokonce i domácímu násilí, no a pak tam má představení pro děti, teď udělali pohádku „O vodníkovi“, což je taková pohádka z Čertovky, pak mají „O kapru Karlovi“, hrají „Ronju“, „Oheň na hoře“… To dělá moje žena a výborně jí to jde!

Radíte jí?

Já se do toho nepletu. Někdy mě pozvou na generálku a já jim někdy řeknu svůj divácký vjem, ale jinak se do toho nepletu. Ona si ví rady.

Jste trojnásobným dědečkem, jak si to užíváte?

No to je nádhera! Pozor! Moje vnoučata jsou úžasný. Bývají u nás často. Rádi se vidíme. Je jim osm, šest a čtyři. Vnuk je narozený 10. března, na Den Tibetu.

Když už jsme u toho Tibetu, přispíváte lidem v nouzi?

Myslíte v jiných zemích? Víte, my to máme tak, že když hrajeme představení „Čtyři dohody“ nebo „Pátou dohodu“ na zájezdu mimo Prahu, je vždycky zvykem, že z toho představení jde část tržby na nějaký dar. Třeba teď se dávalo 150 tisíc. To záleží na tom, jak velká je tržba, protože čím je větší, tím větší je i dar.

A většinou to jde na věci u nás, v republice. Buďto na nějaký místní účel (lesní školka, skupina postižených lidí, klub vozíčkářů), nebo je to nějaká konkrétní akce, charitativní či kulturní.

Část peněz dáváme na věci, které dlouhodobě z každého představení podporujeme, a to jsou většinou neslyšící nebo Rolnička Soběslav, zařízení pro tělesně a mentálně postižené. Když odehrajeme čtyři představení za měsíc, dá to okolo 250 tisíc, takže za rok je to skoro milion nebo dva, to jsou velké sumy.

A do zahraničí – přispěli jsme na „Život postaru“, přispíváme tak Indiánům v Ekvádoru, kteří se snaží koupit kus amazonského pralesa, aby zabránili těžbě ropy, dřeva…

A soukromě?

My s manželkou dlouhodobě podporujeme dvě dívenky v Peru, dvě malé Indiánky, sestry Naomi a Kelly z Haparquilia, což je vesnice vedle Cuzca. Posíláme prostředky na jejich studia. Je to vlastně kmotrovství na dálku. Není to adopce, nemáme na ně žádný nárok.

Pobíhají u vás doma kromě vnoučat i nějaká zvířata?

No jejda, doma jsou mravenci, mouchy, pak je tam kocour a pes. Bývala tam i potkanice, krysy, křeček, sojky taky přicházejí na návštěvu.

Jinak tam máme hodně strakapoudů, ti jsou hodně šikovní, oni nám destruují fasádu, protože máme izolovaný dům polystyrenem a jim to nějak chutná.

Oni do toho vždycky vymlátí takový otvory… Jsou opravdu šikovní. Jednou se objevil dokonce had, přišel do domu…

Přišel jen tak na návštěvu?

Ano! Byl to velmi silný okamžik, protože tu noc jsem měl hodně živý sen o hadovi, ráno jsem ten sen vyprávěl manželce a užasl jsem, protože do toho se v obývacím pokoji objevil had. Byl to tedy slepýš. To bylo takové zvláštní, jak se tam objevil poránu!

Chtěl byste někdy žít někde jinde než v Česku?

Někdy jo, ale vždycky na chvilku, třeba na Bali na chvilku, tam to bylo hezké, nádherné, Mexiko je krásné, Švédsko, Korsika, Sicílie je nádherná, všude to bylo zajímavé! Vždycky na chvilku.

Měl jste někdy pocit, že vám osud nepřeje?

To ne, to ne. Já vím, že všechno, co zažívám, jsem si přál, že jsem to chtěl. A že proto to žiju. Dokonce si ani nemyslím, že osud vám může nepřát, že je nepříznivej… osud vás vždycky postaví do těch situací, které vy si sama přejete.

Článek vyšel v časopisu Moje Zdraví 6/2013

Jediné řešení pro vaše vlasy i pleť. Seznamte se s benefity rýžové vody – Napadov.cz

Někdy je to nejjednodušší řešení to nejlepší. Tato pravda se opakuje v mnoha životních situacích a častokrát to platí i co se týče péče o naši krásu.

Nepotřebujete stovky produktů různých značek, není nutné navštěvovat různé procedury a investovat velké peníze do zázračných tobolek.

Občas stačí najít jen jednu vhodnou surovinu a můžete se z jejích benefitů těšit v mnoha oblastech péče o váš vzhled.

Toto bezpochyby platí o pro rýžovou vodu. Slyšeli jste už o tomto malém zázraku, který vám dopomůže ke krásné pleti i silným a zdravým vlasům? A získáte ji vlastně velmi jednoduše. Máte doma obyčejný sáček rýžek? A také vodu? Pak máte vše, co potřebujete k výrobě přípravku, který vám dodá na kráse a zdraví.

Proč je rýžová voda tak skvělá?

Možná se nyní ptáte, co je to za hloupost? Rýžová voda že je prospěšná na pleť i vlasy? Není to vůbec přitažené za vlasy. Rýže je velmi výživná potravina. Dá se na ní bez potíží přežít i relativně dlouhou dobu.

A to je díky tomu, že je doslova nabitá energií, ale i vitamíny a minerály, které naše tělo potřebuje.

Obsahuje antioxidanty, které velmi prospívají pleti a také látky, které přirozeně posilují strukturu vlasů a chrání je před poškozením.

Není náhoda, že se výtažky z rýže používají v řadě kosmetických produktů. Vy však nemusíte spoléhat na to, že najdete stopy těchto prospěšných látek ve vašem krému či šamponu a můžete si rýžovou vodu vyrobit sami doma. A doslova za pár korun!

Postup je nesmírně jednoduchý. Budete potřebovat pouze dvě ingredience:

  • půl hrnku syrové rýže
  • dva hrnky vody

Začněte tak, že rýži propláchnete pod proudem tekoucí vody, abyste odstranili prach a nečistoty. Poté nasypte rýži do misky a zalijte ji dvěma hrnky vody. Nechte odstát 15 – 20 minut. Poté slijte vodu a dejte ji do uzavíratelné lahvičky. V lednici vydrží něco přes týden. A máte hotovo!

Jak vám rýžová voda prospěje?

Čisticí tonikum na pleť

Rýžovou vodu lze využít namísto čisticího tonika ke každodenní péči o pleť. Jednoduše ji naneste na vatový tamponek a vyčistěte obličej i krk tak, jak jste zvyklí. Rýžová voda pleť prozáří a dodá ji vitamíny a minerály, které potřebuje.

Rýžová voda má skvělé účinky na pleť s akné. Je ideální ji používat v kombinaci s léčebnými přípravky, které pleť vysušují. Rýžová voda jí zase navrátí hydrataci a redukuje začervenání. Pomáhá také zmírňovat viditelné jizvy po akné.

Budete mít zájem:  Kdo Je Zástupce Pro Oblast Bezpečnosti A Ochrany Zdraví Při Práci?

Rýžová voda má vysoký obsah škrobu, který má výborné účinky na ekzém. Snižuje svědění a napětí kůže. Ulevuje od nepříjemných pocitů, která pacienti s ekzémem zažívají.

Spáleniny

Jarní sluníčko je silnější než by se mohlo zdát a pokud se pečlivě nechráníte opalovacím krémem, může snadno dojít ke spáleninám. Na zklidnění a ošetření pokožky se výborně hodí rýžová voda. Snižuje zarudnutí i otok, urychluje hojení a pokožku vyživuje.

Náhrada kondicionéru

Pokud nechcete nebo nemůžete z nějakého důvodu používat kondicionér, můžete jej bez obav nahradit rýžovou vodou. Jednoduše vlasy po mytí propláchněte množstvím rýžové vody a poté už neoplachujte. Vlasy získají lesk a sílu a budou méně náchylné k lámání.

Vlasové tonikum

Chcete-li vlasům dopřát větší výživu, pak naneste rýžovou vodu na vlasy před mytím. Aplikujte ji od kořínků až ke konečkům a nechte působit 20 minut. Poté vlasy standardně umyjte a vysušte. Dosáhnete tím většího objemu a síly vlasů. Pravidelná aplikace vám zajistí krásnou a vyživenou hřívu vlasů.

Zdroj náhledového obrázku: Depositphotos

7 top potravin proti pálení žáhy

Kefír vzniká kvašením mléka pomocí kefírové kultury, což je společenství zdraví prospěšných bakterií a kvasinek. Má sice kyselou chuť, avšak naše tělo naopak zbavuje kyselosti.

Kefír působí jako přírodní antacidum, snižuje totiž nadměrnou kyselost žaludku, která způsobuje pálení žáhy.

Kromě toho se dokáže vypořádat se škodlivými bakteriemi, viry, kvasinkami a tím udržovat naše střeva i náš imunitní systém ve skvělé kondici.

2. Zázvor

Zázvor nám pomůže nejen proti kašli, nachlazení či bolesti v krku, dokáže také zatočit s pálením žáhy.

Esenciální oleje, vitamíny A, B1, B2, C, E, sodík, hořčík, fosfor, vápník, železo a další látky činí ze zázvoru všestranného pomocníka proti různým zdravotním potížím, včetně pálení žáhy.

Zázvorový čaj vás v chladných dnech nejen zahřeje a osvěží, je také, podobně jako jedlá soda, první pomocí proti pálení žáhy. Na rozdíl od ní však rovněž disponuje celou řadou dalších blahodárných účinků na naše zdraví.

Rýže je známá svou schopností zpomalovat uvolňování glukózy do krve, což je důvod, proč je často doporučována diabetikům i lidem, kteří chtějí zhubnout. Rychlost uvolňování glukózy do krve má totiž velký vliv na naší tělesnou hmotnost.

Kromě vlákniny, která jí propůjčuje tuto schopnost, je v rýži obsažena spousta zdraví prospěšných látek, vitamínů, minerálů i kvalitních rostlinných bílkovin.

Rýže je dalším přírodním antacidem, prostředkem, který snižuje kyselost žaludku. Půl misky vařené rýže denně vás spolehlivě zbaví pálení žáhy. Látky obsažené v rýži zklidní podrážděné sliznice.

Kromě toho je bez lepku, její prospěšné účinky tak mohou využívat i lidé trpící alergií na lepek a celiakií.

4. Med

Med je známý prostředek proti kašli a nachlazení. Toto přírodní antibiotikum s protizánětlivými účinky nás dokáže zbavit různých bakterií, dokonce si dokáže poradit se zlatým stafylokokem, odolným vůči působení běžných antibiotik.

Med je rovněž osvědčený pomocník proti pálení žáhy. Nejenže zmírní příznaky a utiší pálivou bolest, vytvoří také kolem sliznice jícnu ochranný obal. Tento ochranný obal blokuje působení kyseliny.

Tím léčivé působení medu proti pálení žáhy nekončí. Dextriny v něm obsažené hojí podrážděnou sliznici jícnu.

Chcete-li se zbavit pálení žáhy, vypijte každé ráno nalačno sklenku vody s jednou polévkou lžící medu. Tento nápoj působí také jako účinná první pomoc proti pálení žáhy, podobně, jako jedlá soda.

5. Mrkev

Mrkev má dlouhou tradici v kuchyni i v lidovém léčitelství. Pomůže nám nejen od šerosleposti, osvědčila se také při léčbě zácpy, močových kamenů i pálení žáhy.

Kombinace vitamínů a minerálů, obsažená v mrkvi, je mnohem účinnější než v jakémkoli doplňku stravy.

Přepadne-li vás pálení žáhy, nastrouhejte si najemno mrkev a snězte ji. Najemno nastrouhaná a řádně rozkousaná mrkev zklidní pálicí žáhu. Množství mrkve nemusí být nijak velké, stačí pouze kousek.

6. Brambory

  • Brambory jsou jedním z nejbohatších zdrojů draslíku, což z nich dělá jednu z top potravin proti pálení žáhy.
  • Vyšší množství draslíku totiž zvyšuje sílu kontrakce svalů dolního jícnového svěrače, čímž brání vrácení kyseliny ze žaludku do jícnu, a tedy i jejího následku – pálení žáhy.
  • Dostaví-li se nepříjemné pálení žáhy a nemáte zrovna doma mrkev, uvařte si bramboru.
  • Podobně působí i další bohatý zdroj draslíku – nesolené a nepražené mandle.

7. Ovesné vločky

Ovesné vločky jsou oblíbenou potravinou sportovců i vyznavačů zdravého životního stylu. Pražené ovesné vločky s ovocem a medem či oříšky či ovesná kaše jsou často doporučované tipy na zdravou snídani.

Oves patří mezi nejzdravější potraviny. Zlepší vám nejen imunitu a zvýší kondici.

Kvalitní rostlinné bílkoviny a tuky, spousta vitamínů, minerálů, rozpustné vlákniny a beta-glukan podporují regeneraci buněk i obnovu sliznic jícnu, žaludku, střev.

Ovesné vločky vás dokáží zbavit pálení žáhy, ještě účinnější je odvar z nich. Odvar z ovesných vloček působí jako ochranný filtr na sliznice jícnu a tlumí působení žaludečních kyselin.

Naše příroda, ročník 2012, číslo 6

Text a foto: Ľubor Čačko

V naší přírodě najdeme mnoho zajímavých druhů živočichů. Některé z nich nás upoutají hlavně svým neobvyklým vzezřením, jiné zase neobyčejným chováním. K nevšedním a velmi zajímavým živočichům patří i ptáci z čeledi ťuhýkovitých (Laniidae).

Text a foto: Hana a Vladimír Motyčkovi

Většina lidí věnuje mouchám pozornost pouze ve chvílích, kdy drží v ruce plácačku. Je to však škoda, protože mouchy jsou tvorové velice zajímaví a na rozdíl od vžitého mínění mohou být lidem i dost prospěšné …

Text a foto: Antonín Havlát

Jelen sika (Cervus nippon) je savec z řádu sudokopytníků, z čeledi jelenovitých. Jeho původní výskyt je uváděn z oblastí Dálného východu asijského kontinentu – z Mandžuska, Japonska, Thajska, Vietnamu a Koreje. Slovo „sika“ pochází z japonského slova shika, které v překladu znamená jelen.

Text: Nikola Rybáriková / Foto: Milan Zajac

Houbová sezóna je začátkem dobrodružství pro mnohé z nás. Pro houbaře, fotografy či milovníky přírody představuje toto období tak trochu návrat do dětských let, kdy se veškerá radost či vášeň sytila jediným cílem – objevit něco nového.

Toulat se lesem mezi kapkami deště cestou, po které už možná nikdo jiný nepůjde, a s nadějí, která každým krokem roste… jako houby po dešti. Kromě známých jedlých nebo jedovatých hub jsou v této říši i takové, které našim zrakům unikají.

„Pazoubkovité“ houby jsou jako vojáci, hrdě se tyčící do nebes, maskovaní v těch nejlepších uniformách.

Text: Pavol Turňa

Zajíc polní je jedním z našich nejzajímavějších savců – je to mistr rychlého běhu, umí dobře plavat, přežije i krutou zimu, má vysokou reprodukční schopnost, je výborným ukazatelem kvality životního prostředí, ale i přesto jsou jeho stavy v Česku a na Slovensku oproti minulosti velmi nízké.

Text: Pavla Mládková / Foto: archiv

V letošní fotosoutěži časopisu Naše příroda se utkalo téměř 2000 snímků ve čtyřech různých kategoriích zaměřených na tuzemskou přírodu. Z každé kategorie postoupilo do finále 30 nejlepších fotografií. Úroveň ve všech kategoriích byla velmi vysoká a výsledky vyrovnané. O pořadí rozhodovala 12členná porota složená (jako obvykle) z fotografů přírody a dvou členů redakce.

Text a foto: Martin Janoška

Oblíbeným a hojně využívaným rekreačním zázemím jihomoravské metropole je Drahanská vrchovina. Zachovalá krajina s řadou cenných přírodních lokalit začíná v podstatě hned za posledními paneláky brněnské aglomerace. Celoročně vysoká návštěvnost této oblasti zaručuje v zimě, když napadne sníh, příjemný komfort vždy prošlapaných turistických tras.

Text a foto: Jan Miklín

Oblast lužních lesů, luk a mokřadů u Břeclavi podél dolních toků řek Moravy a Dyje a jejich soutoku byla pod vlivem člověka dlouhou dobu.

Počínaje staroslovanskými hradišti na Pohansku a v Mikulčicích, přes krajinářské úpravy Liechtensteinů, po hospodaření na loukách i v lese – právě lidé dali spolu s vodou zdejší krajině její současnou tvář.

Dnes je však vlivem necitlivého hospodaření poslední velká oblast lužních lesů ve střední Evropě na rozcestí.

Text: Martina Štefanová

Každé jaro se nám za humna vrací ptačí druhy, které nás těší svou přítomností. Už nemusíme našim dětem nebo vnoučatům jen vyprávět o prvním poslovi jara, ale můžeme společně vyrazit do polí a poslouchat ty nádherné melodie. Otázkou však zůstává, budou-li mít tuto příležitost i následující generace…

Text a foto: Jan Veber, Redakce

Fotografování se věnuji s přestávkami od svých patnácti let, posledních více než 15 let velmi intenzivně. Cílem mých výprav jsou především zvířata a ptáci, ale i příroda v širším slova smyslu, takže se nevyhýbám ani fotografování krajin nebo makrofotografii.

Text: Aleš Darebník / Foto: Aleš Darebník, archiv Quarry Life Award

V pondělí 5. listopadu 2012 proběhlo v brněnském Pavilonu Anthropos slavnostní vyhlášení výsledků národního kola mezinárodní vědecké a vzdělávací soutěže Quarry Life Award. Jejím hlavním cílem byla podpora biodiverzity v průběhu těžby i v procesu rekultivace, ale také osvěta a posílení povědomí o biologické hodnotě těžebních prostor.

Text a foto: Květa Šimková

Rakytník (Hippophae rhamnoides) je rostlina, která se čím dál více dostává do povědomí Evropanů, i když je původem z východních zemí, jako je Čína, Mongolsko, Indie, Sibiř. Její název se stává téměř módním trendem, i když lidé často nevědí, jak vlastně vypadá.

Text a foto: Petr Válek

Když s příchodem zimy začnou lidé ptáky přikrmovat, málokdy si uvědomí, jak je důležité přikrmovat pravidelně.

Ptáci si tvoří tukové zásoby především v druhé části dne a při rozhodování, kde se nakrmit, počítají také s krmítkem, kde pravidelně nacházejí potravu.

Pokud ji nenaleznou, může být pozdě shánět ji někde jinde. Za mrazivé noci totiž drobné ptačí tělíčko může ztratit až 20 % své tělesné hmotnosti.

Text: Aleš Darebník / Foto: Petr Zikmund

4. ročník soutěže E.ON Energy Globe Award ČR již zná své vítěze. U odborné poroty i letos nejvíce zabodoval projekt ekologického domu, který si kromě absolutního vítězství připsal také 1. místo v kategorii Kutil. Najít ho můžete ve Velkých Hamrech na Jablonecku a jeho autorem je pan Bohumil Lhota.

Text a foto: Michal Mikšík

Čtvrtý díl našeho seriálu Zaměnitelné houby je věnován dvěma druhům hřibů, které houbaři mezi sebou často zaměňují vzhledem k tomu, že u obou dochází na řezu k modrání dužniny. Jedná se o hřib kovář a hřib koloděj. Oba druhy jsou v našich lesích poměrně hojné a v listnatých lesích je můžeme najít růst i na stejných lokalitách. Po řádné tepelné úpravě jsou oba tyto hřiby jedlé a chutné.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector