Test: Je to Alzheimer? 10 varovných příznaků

Když se řekne člověk s demencí, představíte si člověk s duševní nemocí, který má poruchy paměti a dochází u něj ke snižování intelektu. Péče doma o člověka s demencí a rovněž komunikace s ním není vůbec jednoduchá.

Po diagnostikované nemoci Alzheimer přichází otázka, jak pečovat o člověka s nemocí? K základní definici demence patří ztráta intelektu a s tím souvisí také změna chování.

Příznaky stařecké demence nemusí znamenat pouze Alzheimerovou nemoc, řadí se sem i vaskulární demence, frontotemporální demence a další typy demence.

Test: Je to Alzheimer? 10 varovných příznaků Vytvořte bezpečnou domácnosti

Domov je místo, kde člověk trpící demencí tráví nejvíce času. Proto by měl být co nejpraktičtěji a nejbezpečněji zařízený. S úpravami domácnosti začněte co nejdříve, ale spíše pozvolna, aby se nemocný nestresoval a nebyl ještě více zmatený.

Úpravy mohou fungovat různě, v závislosti od stupně stařecké demence. Pokud začnete upravovat zařízení domácnosti v počátečním stádiu, je pravděpodobnější, že si nemocný přivykne a bude mu ku prospěchu. Zkoušejte, co funguje a sledujte, jak na změny pacient reaguje.

Změny vysvětlujte a konzultujte je, aby dotyčný neměl dojem, že ho obcházíte.

Se zhoršující se orientací může být pro pacienta trpícího demencí čím dál tím více náročnější najít správnou místnost nebo se rozpomenout, co je kde uloženo. Používání přístrojů je také náročnější a mnohdy i nebezpečné. Zhoršená schopnost rozhodovat se komplikuje i tak banální věc, jako je výběr oblečení či obuvi.

Test: Je to Alzheimer? 10 varovných příznaků Usnadněte orientaci v prostoru

Aby se člověk se stařeckou demencí cítil doma dobře, musí se dobře orientovat. Snižte proto množství informací, které si musí pamatovat a pomozte mu ty informace najít na první pohled. Usnadní orientaci nejen lidem s Alzheimerovu nemocí, ale také každému seniorovi se senilní demencí. Těmito úpravami pomůžete zlepšit orientaci a usnadnit rozhodování:

  • napište si na dveře a vypínače, slovem či obrázkem, kam vedou,
  • do tmavé chodby nalepte svítící a reflexní nálepky označující cestu ven, na toaletu a do koupelny,
  • označte cedulkami, co se skrývá ve skříňkách a šuplících, vytvořte a označte místa, kam má ukládat důležité věci, jako třeba klíče, brýle nebo telefon.
  • odstraňte předměty, které se nepoužívají nebo neslouží jako orientační bod (dekorace, nebezpečné předměty, chemikálie),
  • v dosahu nechte jen věci, které jsou potřebné a váš blízký je používá,
  • nepřidávejte novou výzdobu.

Snižte riziko pádu či úrazu

Pacienti s demencí a také pacienti s Parkinsonem mají sníženou pohybovou schopnost. Nebezpečné mohou být proto volně položené koberečky, vyvýšené prahy, kabely, šňůry či nízké stolečky.

Zvažte i nebezpečí prosklených dveří, a velkých zrcadel, které vytváří iluzi velkého neznámého prostoru. Matoucí mohou být i geometrické vzory na koberci, barevné a materiálové kontrasty mezi podlahou a kobercem nebo lesklá podlahová krytina, která vytváří iluzi kluzké podlahy.

Nevhodné jsou i tapety s realistickým vyobrazením krajiny či velké obrazy.

Kontrasty pomohou lépe se orientovat

Předměty, které senior používá, označte kontrastní výraznou barvou, aby si jich všimnul. Kontrastní barvu dveří, vypínačů nebo prvků na toaletě a v koupelně pomůže zlepšit orientaci.

Usnadněte mu rozhodování

Pacienti s Alzheimerovou nemocí mají kromě krátkodobé paměti, pozornosti, komunikace a orientace také potíže s rozhodováním. Plná skříň oblečení, koupelna plná kosmetiky, krabice plná léků a lednice plná jídla na ně působí velice zmatečně.

Může se stát, že si vybere oblečení, které je naprosto nepřiměřené počasí nebo si nevybere žádné z jídel nacházející se v chladničce. Rozhodování mu usnadníte tím, že mu připravíte a označíte oblečení na ven, oblečení do bytu a vhodnou obuv. Z důvodu bezpečnosti i správné léčby rozdělte léky do dávkovače na léky a nechte ho na viditelném místě.

Stejně tak i jídlo, připravte ho do krabiček a napište, jak a kdy si ho má připravit.

Test: Je to Alzheimer? 10 varovných příznaků Komunikujte jednoduše a přímo

Pokud jste v kontaktu s osobou s Alzheimerovou nemocí, jistě se zamýšlíte nad tím, jak se chovat k nemocnému. Obtížné vyjadřování a hledání těch správných slov jsou jedním z varovných příznaků hned od začátku demence.

Nesnažte se za každou cenu pacienta nutit, aby našel a použil to správné. Pro nemocného člověka je to velice stresující a zároveň tomu nerozumí: myslí si, že použil to správné. Pokud obsahu i přesto rozumíte, pokračujte nadále v konverzaci.

Naopak, využijte jeho zachovaných dovedností a podpořte ho v tom (texty písniček nebo zdvořilost.)

Aby pacient obsahu vašich vět lépe rozuměl, mluvte s ním pomalu, tváří v tvář. Na začátku konverzace ho oslovte jménem. Podle toho poznáte, zda vás poslouchá nebo nikoliv. Používejte jednoduché věty, které se věnují jednomu tématu.

Porozumění obsahu slov podpoříte vhodnými gesty a názornými pomůckami. Například při vysvětlování, kde najde jídlo ukažte gesto jezení.

Naopak se vyhněte komplikovaným výrazům a otevřeným otázkám, na které musí vymýšlet odpovědi a vyžadují si vícero kroků realizace.

Emoční inteligence zůstává často zachována. Nemocný rozumí řeči těla a náladě, a proto vycítí pokud jste nervózní, vysmíváte se mu, jste nepříjemní či ironičtí. Naopak velice pomůže, když se spolu s ním smějete vtipům a humorným situacím.

Test: Je to Alzheimer? 10 varovných příznaků Dbejte na výživu a pitný režim

Ve všeobecnosti je seniorská populace ohrožena podvýživou a nedostatkem kalorii v jídle. Složení jejich stravy je chudé na bílkoviny, vitamíny a vlákninu, nedostatečný je i příjem tekutin.

U pacientů trpících na Alzheimerovou nemoc to není jinak.

Zhoršená schopnost komunikace, nerozeznání hladu či žízně a zapomínání na postup přípravy či na místa, kde je uložené jídlo, ještě zhoršuje riziko podvýživy.

Péče o rodiče doma znamená také postarat se dostatek jídla. Uložte mu tedy potraviny na viditelné místo a na lednici nalepte obrázky jídla. Podobně, jako připravujete léky do lékových pořadačů, připravte do krabiček i jídlo. Krabičky označte popiskem, jaké je to jídlo, jak ho ohřát a kdy ho sníst.

Pokud je nemocný v počátečním stádiu, kdy je schopen si sám zajít do obchodu nakoupit si potraviny, připravte mu předem nákupní seznam. Vyhnete se tak situaci, kdy je zmatený a neví, co nakoupit, případně nakoupí nepotřebné věci.

Schopnost obstarat si jídlo se s postupujícími stádii demence zhoršuje a proto využijte tuto možnost co nejdéle.

Test: Je to Alzheimer? 10 varovných příznaků Vytvořte vhodné aktivity

Přiměřené aktivity pro člověka v péči v domácím prostředí jsou jednou z možností, jak ho povzbudit a ukázat mu, že je pořád užitečný. Zároveň si bude trénovat své dovednosti.

I lidi s Alzheimerovou nemocí se rádi baví, ale mnohdy jim chybí vůle něco vykonávat. Na procvičování krátkodobé paměti nebo schopností rozhodování existují tzv. pracovní sešity.

I v běžném fungování mu vytvořte nápovědy k činnostem, stačí se zamyslet nad tím, čemu se dotyčný rád věnuje a jaké má koníčky.

Tady je několik příkladů:

  • v knihovně nechte vytáhnuté oblíbené knížky, přesuňte křeslo a vytvořte vhodné světlo na čtení,
  • noty a hudební nástroj nechte na viditelném místě (ale ne v cestě),
  • do košíku položte pletací jehlice a klubko nití,
  • přístup k oknu nechte průchodný,
  • nechte na stole fotografie příbuzných i s popsanými jmény,
  • podpořte i duchovní život třeba uložením bible nebo modlitební knížky na stůl.

Princip uložení věcí, kdy necháte poblíž související předměty uplatníte i při domácích pracích. Například kolíky na prádlo a sušák nechte u pračky, utěrku na nádobí nechte vedle nádobí a podobně. I když výsledek práce nebude dokonalý, myslete na to, že činnost je důležitější, než samotný výsledek.

Test: Je to Alzheimer? 10 varovných příznaků Kdo vám může s domácí péčí pomoci?

Při péči o seniora v domácím prostředí na to nejste sami. V dnešní době existuje několik organizací, kde můžete komunikovat s lidmi v podobné situaci, načerpat inspiraci, motivaci i právní rady. Jednou z mnoha otázek, které pečující rodina řeší je omezení svéprávnosti nemocného.

Pečovatelská služba

Péče o lidi s Alzheimerovou nemocí je mnohdy vyčerpávající. Pokud cítíte, že časté návštěvy jsou již nad vaše síly, můžete požádat o pomoc při péči o seniory pečovatelskou službu. Kontakt vám předá příslušný obecní úřad.

Rozsah pomoci si můžete stanovit dle potřeb a finančních možností. Pracovníci pečovatelské služby mohou asistovat při hygieně, denně přivážet teplé jídlo, pomoct s úklidem či obstarat nákupy.

Pečovatelé poskytují svou pomoc na základě smlouvy a přesná cena za jednotlivé úkony je daná zákonem o sociálních službách.

Osobní asistence

Ještě více asistence při běžných úkonech mohou nabídnout služby osobní asistence. Kromě pomoci při hygieně, přípravě jídla či pomocí s domácností, podobně jako pečovatelská služba, doprovodí seniora k lékaři, na poštu nebo třeba i za kulturou.

Osobní asistentky jsou vyškolené ke komunikaci s lidmi trpící Alzheimerovou demencí a mohou s nimi trávit i více času. Fungují hlavně jako společníci, kteří seniora zabaví vhodnými aktivitami. Služba může být poskytována 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.

Službu osobní asistence si hradí klient sám na základě požadovaných služeb a délky přítomnosti.

Ošetřovatelská péče

Pokud je pacient v ambulantní péči, léčí se doma a chodí k lékaři na kontroly. Někdy ale potřebuje služby, které by rád absolvoval z pohodlí domova.

Odbornou ošetřovatelskou péči poskytují agentury Home Care – domácí ošetřovatelská péče.

Jsou to zdravotní sestry, které pomohou při aplikaci injekcí, převazech chronických ran, aplikují parenterální výživu, pomohou s rehabilitací a podobně. Domácí ošetřovatelská péče může být hrazena třemi způsoby:

  1. Po indikaci praktickým lékařem nebo ošetřujícím lékařem v nemocnici hradí péči zdravotní pojišťovna. Ošetřující lékař v nemocnici předepíše domácí ošetřovatelskou péči na 14 dní, následně ji může prodloužit praktický lékař.  
  2. Přímou platbou klienta, pokud lékař ošetřovatelskou službu neindikuje.  
  3. Kombinovaně, a to v případě, kdy pojišťovnou hrazená služba nestačí a pacient potřebuje zvýšenou péči.
Budete mít zájem:  Inhalátor, nebo hrnec s ručníkem?

Domovy pro seniory

V posledním stádiu demence, kdy nemocný potřebuje nepřetržitou péči, si rodina klade nepříjemnou, ale realistickou otázku: Kam umístit člověka s demencí? Pro takové situace jsou zřízeny domovy seniorů se zvláštním režimem pro pacienty s demencí nebo dokonce domovy zaměřené na péči o lidi s Alzheimerovou chorobou. Čekací doba na umístění může být dlouhá, zvláště při umístění do státních zařízení. Naopak, kapacitně dostupnější jsou soukromá sanatoria, cenově mohou být ale pro některé rodiny vzdálená.

Paměť a koncentraceLéky na paměť

Alzheimerova choroba

Alzheimerova nemoc narušuje část mozku a zapříčiňuje pokles takzvaných kognitivních funkcí, tedy myšlení, paměti a úsudku. Je nejčastější příčinou demence, která většinou končí závislostí nemocného na kaž-dodenní péči jiné osoby.

Alzheimerova choroba začíná postupně, postižený často její nástup ani nezaznamená. Nejdříve se mu zhoršuje krátkodobá paměť, poté začíná mít problémy s péčí o domácnost, osobní hygienou apod. Později má nemocný potíže s vyjadřováním, dokončováním myšlenek, je také často zmatený. Postupně se změní celá jeho osobnost a v posledních stadiích nemoci už se o sebe není vůbec schopen postarat.

Nemoc byla poprvé popsána v roce 1907 (viz box První pacientka). Tehdy byla považována za vzácnou, nyní je naopak velmi rozšířená (některou z forem demence trpí podle ČALS jen v Evropě více než sedm miliónů lidí).

Alzheimerova choroba je neurodegenerativní onemocnění mozku, které zapříčiňuje poruchy paměti a poškozuje kognitivní, intelektuální i fyzické schopnosti. Je nejobvyklejším typem demence u seniorů nad 65 let věku.

Výjimkou však nejsou ani čtyřicátníci s Alzheimerem.

S ředitelkou České alzheimerovské společnosti Martinou Mátlovou jsme si povídali o tom, jaké jsou varovné signály propuknutí nemoci nebo jak se chovat k příbuznému, u kterého bylo onemocnění diagnostikováno.

Existují nějaké způsoby, jak Alzheimerově chorobě předcházet, případně jak alespoň oddálit její vznik?

Ano. Obecně řečeno hraje velkou roli zdravý životní styl. Důležitý je jídelníček a aktivita duševní, tělesná i společenská. Velmi podstatný je pohyb, úplně přitom stačí chůze. Podstatné je věnovat se koníčkům a neztrácet kontakt s rodinou či přáteli.

Velmi důležité je starat se o zdraví i jinak – hlídat si krevní tlak, hladinu cholesterolu a krevního cukru. Ideálně to podle mého dělají starší dámy z italského letoviska, kam jezdíme na dovolenou – do stinného piniového háje každý den vytáhnou bílý plastový stolek a celé odpoledne hrají karty.

Není přitom podstatné, jestli je to bridge anebo kanasta. Důležitá je společná „duševní“ aktivita, která jim přináší radost.

Je možné tuto chorobu nějak léčit? Jaká je vůbec úspěšnost případné léčby?

Alzheimerovu nemoc prozatím není možné vyléčit, je ale možné ji léčit. Léky, které máme k dispozici, nedokážou nemoc zvrátit, dokážou ji však do určité míry pozastavit. Je proto důležité, aby byly nasazeny včas, v době, kdy nemoc ještě příliš nepostoupila. Takzvaná kognitiva může předepsat neurolog, psychiatr anebo geriatr.

V jakém věku se obvykle u člověka objeví první příznaky Alzheimerovy choroby?

Alzheimerova nemoc se častěji objevuje, pokud je člověk starší. Takže zatímco ve skupině lidí starších 60 let se demence projevila u každého třináctého, u lidí starších 80 let je to každý pátý a u lidí nad 90 let věku dokonce každý druhý. Alzheimerova nemoc se ale může projevit i u čtyřicátníků. Platí, že onemocnění může začít i dvacet let před tím, než se objeví první příznaky.

V Česku působí od roku 1997 jako občanské sdružení, v roce 2014 se stala obecně prospěšnou společností. Působí v ní profesio-nálové – od gerontologů po sociální pracovníky. Jejich cílem je pomáhat lidem s demencí i těm, kteří se o ně starají.

ČALS vydává nejrůznější odborné publikace a pořádá konference a kurzy týkající se péče o člověka s demencí, základů etiky a podobně. ČALS je členem významných zahraničních organizací (Alzheimer Europe či Alzeimer´s Disease International), v jejím čele stojí Mgr. Martina Mátlová.

Více informací na www.alzheimer.cz.

Může člověk sám na sobě zpozorovat první příznaky onemocnění?

Mezi první příznaky Alzheimerovy nemoci patří zapomínání. Problémy s pamětí člověk na sobě může pozorovat, postupně ale ztrácí na svůj stav náhled a je tak možné, že si potíží všimnou spíše přátelé či členové rodiny.

Pokud u sebe člověk tyto příznaky zaznamená, jakého lékaře by měl se svým podezřením navštívit?

Náš systém je nastaven tak, že by měl nejprve navštívit praktického lékaře. Ten by měl udělat základní vyšetření a nemocnému následně doporučit vyšetření u specialisty – psychiatra, neurologa anebo geriatra.

Pokud je z nějakého důvodu tento postup problematický (nemocný nechce navštívit svého lékaře anebo lékař nevěnuje zapomínání dostatečnou pozornost), je možné nechat si vyšetřit paměť v rámci projektu Dny paměti.

Česká alzheimerovská společnost ve spolupráci s 40 organizacemi napříč Českou republikou nabízí bezplatné vyšetření paměti v nelékařském prostředí. V případě, že jsou problémy s pamětí měřitelné, doporučíme vyšetřenému návštěvu specialisty a pak už vše probíhá standardně.

Kolik lidí zhruba v české společnosti aktuálně trpí Alzheimerovou chorobou?

Ve svých odhadech vycházíme z evropských prevalenčních studií. Podle nich by v Česku mělo s demencí žít více než 170 000 lidí. Alzheimerova nemoc je nejčastější příčinou demence, stojí zhruba za 60 % všech případů. To by znamenalo více než 100 000 lidí jenom s Alzheimerovou chorobou.

Statistiky uvádějí, že jsou chorobou více postiženy ženy než muži. Je to tak a dovedete vysvětlit proč?

Částečně platí, že ženy se dožívají vyššího věku, v evropském prostoru tedy je žen s demencí zhruba dvojnásobně více než mužů. To ale nevysvětluje celý rozdíl, který je stále předmětem zkoumání.

Jakou roli hraje v přenosu této choroby dědičnost?

Dědičnost se řadí mezi takzvané rizikové faktory. Zdá se, že větší roli hraje v případě, kdy se Alzheimerova nemoc objevuje v mladším věku.

Ale i v případě, že se v naší rodině vyskytla Alzheimerova nemoc, není třeba zoufat. Není samozřejmě jisté, že pokud Alzheimerovu nemoc měla moje babička, budu ji mít i já.

V mém případě má ale o to větší smysl zdravý životní styl včetně pravidelného pohybu.

Existují nějaké rizikové faktory pro vznik Alzheimerovy choroby?

Mezi rizikové faktory se řadí věk, dědičnost, životní styl včetně kouření či pití alkoholu, nedostatek pohybu, nekompenzovaná cukrovka, neléčený vysoký tlak či cholesterol. Obecně platí, že co prospívá srdci, prospívá také mozku (a samozřejmě naopak).

Pokud by někomu z blízkého příbuzenstva byla diagnostikována tato nemoc, jak doporučujete reagovat a postupovat?

Obecně řečeno: podle stadia nemoci. U začínajícího onemocnění je podle mého nutné probrat všechny záležitosti, které bude třeba v budoucnu rozhodnout. Těchto rozhodnutí nemocný už později nemusí být schopen.

Teď je čas na to rozmyslet, jak si nemocný představuje svůj další život, a i když to může znít krutě, jak si představuje konec svého života.

Kdo by se měl stát případně jeho opatrovníkem, komu důvěřuje natolik, že jej nechá za sebe rozhodovat v případech, kdy jeho přání nebudou jednoznačná.

A je asi jasné, že v žádném případě se z člověka s demencí nestává malé dítě. Zjednodušeně řečeno není důvod začít na svoji maminku šišlat. Zřejmě bychom riskovali, že ji rozčílíme.

I nadále je třeba brát vážně názory, nálady a přání nemocného.

A může se stát, že aktuální přání může být v rozporu s tím, co si člověk naplánoval na začátku nemoci, to pak může být pro milující rodiny těžké rozhodování.

Alzheimerova choroba byla poprvé popsána v roce 1907 německým psychia-trem a neuropatologem Aloisem Alzheimerem. Ten publikoval práci „O zvláštní nemoci mozkové kůry“, která pojednávala o onemocnění mozku 51leté ženy z psychiatrické kliniky nemocnice ve Frankfurtu nad Mohanem.

Ta měla známky demence, zhoršovaly se u ní schopnosti paměti, řeči či úsudku. Degenerativní změny v mozku posléze způsobily zhoršení samostatnosti pacientky. Po její smrti doktor Alzheimer analyzoval ženin mozek, jehož kůra byla ve srovnání se zdravými lidmi výrazně tenčí.

Na základě práce doktora Alzheimera se až do současnosti používá pro pojmenování nejčastější formy demence jeho jméno.

Jak by v ideálním případě měl reagovat sám dotyčný, kterému byl Alzheimer, řekněme v prvním stadiu, diagnostikován?

Těžko soudit. Pokud je to možné, je samozřejmě dobré nevzdávat se. Je užitečné zamyslet se nad svým dosavadním životem i nad plány do budoucna. V prvním stadiu nemoci se dá ještě leccos stihnout.

Nemocný má zpravidla ještě dost sil, a tak si ještě může splnit různé sny, na které prozatím nedošlo.

Zároveň není pozdě ani na změnu životního stylu – zdravá strava, pohyb a duševní cvičení a také zbavení se zlozvyků, jako je kouření či pití alkoholu, mohou zkvalitnit další život nemocného.

Jak se podle vás změnilo vnímání nemoci u veřejnosti v posledních deseti dvaceti letech?

Myslím, že z Alzheimerovy nemoci se stal poměrně velký strašák. To není úplně nepochopitelné. Nemoc obírá člověka o to nejcennější, co má, o jeho mysl.

V případě, že má nemocný smůlu na nepoučené okolí, může kvůli nemoci ztratit také důstojnost. V anglosaském světě se nepotkáváme tak často jako u nás s démonizováním nemoci a nemocných v médiích.

Ale to je výsledek vývoje, který je snad ještě před námi.

Skutečně přibývá lidí s Alzheimerem, nebo se o nich jen víc mluví a píše?

Lidí s demencí je v absolutních číslech jistě více. To je dáno stárnutím populace. Jak jsme si již řekli, u lidí starších 90 let postihuje demence až polovinu populace.

Budete mít zájem:  Co si počít s avokádem a mangem?

Jak si Česko stojí v počtu lidí s Alzheimerem a péči o ně ve srovnání s dalšími evropskými zeměmi?

Počet lidí s demencí u nás prozatím stále pouze odhadujeme. Zajímavé je v této souvislosti jedno kritérium OECD, které říká, že země s 50 % diagnostikovaných neposkytuje lidem s demencí kvalitní prostředí pro život.

Je velká otázka, jestli v Česku dosahuje „prodiagnostikovanost“ alespoň těch 50 %. Zajímavé je v této souvislosti i to, jak a jestli lékaři seznamují nemocného s diagnózou.

Například v Nizozemsku je samozřejmé, že každý nemocný uslyší svoji diagnózu z úst lékaře, v Itálii je častěji informován rodinný pečující, my jsme někde na půli cesty.

Ve Velké Británii po diagnóze následuje návštěva poradenského centra, které poskytuje tzv. postdiagnostickou podporu. To je věc, která by byla velmi užitečná také u nás. Alzheimerova nemoc je opravdu velkým zásahem do života nemocného i jeho rodiny a bez podpory okolí se s ní těžko bojuje.

Nový krevní test odhalí Alzheimerovu chorobu dvacet let před jejím propuknutím

Poruchy paměti mohou být prvními známkami demence.
Foto: Profimedia.cz

„Krevní test dokáže velmi přesně předpovědět, kdo onemocní Alzheimerovou chorobou, včetně těch jedinců, kteří k tomuto onemocnění nemají žádné předpoklady. Lékaři by tak měli mít velmi brzy možnost odhalit, zda lidé s kognitivními problémy trpí skutečně Alzheimerovou nemocí či jiným typem demence, což by mohlo urychlit i zkvalitnit léčbu. Stejně tak by mohli včas předpovědět nemoc lidem  bez příznaků,“ vysvětluje doktor Michael Weiner z Kalifornské univerzity v americkém San Francisku.

Podle něj se tak jedná o skutečný průlomový okamžik, jelikož se jedná o poměrně přesný a levný test, který je i novou nadějí v hledání účinné léčby tohoto závažného onemocnění, kterým po celém světě trpí zhruba 30 milionů lidí a podle odhadů vědců se očekává, že v roce 2050 se toto číslo více než zdvojnásobí.

Test by přitom měl být pro klinické využití k dispozici za dva až tři roky. Výrazně by se tak mohl zlevnit a urychlit screening účastníků klinických testů, který dnes trvá roky a stojí miliony dolarů, jelikož je postaven na velmi drahém PET (pozitronová emisní tomografie) skenování mozku a páteře.

Deset varovných signálů Alzheimerovy chorobyZdraví

Podle výsledků výzkumu, kterého se zúčastnilo 1402 lidí ze Švédska, Kolumbie a Spojených států, zveřejněných v odborném periodiku JAMA a představených na mezinárodní konferenci Alzheimerovy asociace, je test velmi přesný.

Funguje lépe než skenování mozku magnetickou rezonancí a stejně dobře jako skenování pozitronovou emisní tomografií (PET) nebo vyšetření mozkomíšního moku. Podle vědců test dokázal s 96% přesností určit, zda lidé s demencí měli skutečně Alzheimerovu nemoc a ne jinou neurodegenerativní poruchu (jako je frontotemporální demence, vaskulární demence nebo Parkinsonova choroba).

Krevní test registruje přítomnost amyloidních plaků a spleti proteinu tau (p-tau217), což jsou charakteristické příznaky Alzheimerovy choroby.

„Detekce proteinů tau může být navíc také užitečná při předpovídání toho, jak rychle se budou kognitivní schopnosti člověka snižovat, protože na rozdíl od amyloidu má tau tendenci se zvyšovat, jak se demence zhoršuje,“ upozorňuje Maria Carrillová z Alzheimerovy asociace.

Studie také porovnala nálezy pitev mozků od dárců z Arizony s výsledky nových krevních testů z krve, kterou lidé darovali před smrtí. Z výsledků vyplynulo, že lidé, u kterých pitva potvrzovala Alzheimerovu chorobu, byl krevní test přesný z 98 %. U lidí, u kterých patologové neměli jistotu, zda trpěli skutečně touto nemocí, byla přesnost krevních testů 89 %.

Krevní test byl proveden i u nejpočetnější rodiny na světě s genetickou mutací, čítající 6000 členů, přičemž u  600 z nich byla geneticky diagnostikována počáteční fáze Alzheimerovy choroby. Podle vědců test dokázal identifikovat onemocnění i u členů bez příznaků demence, u kterých by se nemoc měla projevit až za 20 let.

V této rodině z Kolumbie se u členů s genetickou mutací objevuje nemoc kolem 45 let věku. Test přitom dokázal lidi s mutací odhalit již v pětadvaceti letech.

V souvislosti s objevením nového testu ale odborníci hovoří i o prohloubení etického a emočního dilematu, jež budou mít lidé, kteří se rozhodnou test podstoupit v okamžiku, kdy ještě neexistuje žádná účinná léčba.

Na jednu stranu odborníci považují za pozitivum včasné diagnostiky onemocnění fakt, že se jedinci i jejich rodiny budou moci připravit na vše, co je v souvislosti s onemocněním čeká, a naplánovat si tak doslova život do posledních dní, na druhou vidí i negativa v tom, že ne každý se s danou informací dokáže vyrovnat a může mu ve skutečnosti více ublížit než pomoci.

Před vědci nyní stojí další klinické studie, které by měly pomoci vyšetření co nejdříve uvést na trh.

Hlavní zprávy

Alzheimerova choroba: příznaky, léčba (Alzheimerova nemoc)

Alzheimerova choroba je závažné onemocnění mozku
postihující především starší osoby. Způsobuje nevratné změny
v mozkových buňkách a úbytek mozkové hmoty.

Varovným
signálem bývá, že člověk začne trpět neobvyklou ztrátou paměti, chová
se zmateně až agresivně a je schopen zabloudit i ve vlastním domě.

V tomto případě je nutné co nejdříve zajít k lékaři a začít boj
s touto zákeřnou nemocí.

Příčina a rizikové faktory Alzheimerovy choroby  

Příčiny Alzheimerovy choroby nejsou zatím plně objasněné. Vzniká
nejspíše komplikovanou shodou několika faktorů s určitým viníkem, který
nemoc spustí. Mohl by to být vir, vliv vnějšího prostředí či porucha
imunity.

Nejvýznamnějším rizikovým faktorem je určitě vysoký
věk
. S věkem riziko onemocnění strmě stoupá. Z neznámého
důvodu se začnou mozkové buňky poškozovat po 65. roce u každého
dvacátého a po 80.

 roce dokonce u každého pátého člověka! I když
může postihnout i mladší jedince, ale nebývá to příliš časté.

V České republice se počet postižených odhaduje přibližně na 100 000 a
vzhledem ke stárnutí populace se počet bude výrazně zvyšovat.

Průzkumy prokázaly, že ženy onemocní mnohem častěji než
muži
, za což jsou viny nejspíše hormony nebo obecně průměrná
delší délka života.

Jednu z významných rolí hraje úbytek acetylcholinu.
Acetylcholin je látka potřebná pro vedení nervových vzruchů.

Buňky
ztrácí schopnost výměny informací a to pak vede k velkému narušení
mozkových funkcí až k tzv. demenci.
Důvodem může být shluk betaamyloidu, jinak běžné a neškodné
bílkoviny.

Na začátku nemoci se tato bílkovina pravděpodobně začne
ukládat mezi mozkovými buňkami, které pak odumírají.

Určitou roli sehrává také dědičnost. Pravděpodobnost
vzniku nemoci zvyšuje výskyt onemocnění u blízkých příbuzných
především před 65. narozeninami (u rodičů, prarodičů či
sourozenců).

Proti nemoci je odolnější trénovaný mozek, protože
Alzheimerova choroba postihuje častěji osoby s nižším vzděláním.
Úbytek paměťových a myšlenkových schopností je přímo úměrný délce
vzdělání. Vědci však prokázali, že když nemoc postihne inteligentního
člověka, probíhá rychleji a zákeřněji.

Také otřesy a rány hlavy mohou
přispívat ke vzniku onemocnění. U boxerů se Alzheimerova choroba objevuje
i ve středních letech.

Příznaky a projevy Alzheimerovy choroby  

Nemoc začíná pomalu a nenápadně.

Pokud starší osoba neustále něco hledá, bývá to často přisuzováno
jejímu věku. Hledané věci se objevují na podivných místech. „Babi,
proč máš klíče v troubě?“

Typickým znakem je, že člověk si pamatuje věci z dávné minulosti a
rád o nich hovoří stále dokola, ale činnost, kterou konal před krátkou
chvílí si nedokáže vybavit.

Nedokáže říct, co měl k obědu
nebo co dnes dělal
. Může se ptát na zcela banální otázky a tyto
otázky neustále opakovat.

Těžké poruchy paměti by měly
být prvním varováním dovést vašeho blízkého k lékaři!

Objevují se stále větší potíže s řečí.
Postižený má problémy pojmenovávat věci a používá k tomu opisy „To,
jak z toho teče voda.“ Odtud pochází i známý vtip „Jak se jmenuje ten
Němec, co mi schovává věci?“ Řeč je všeobecně strohá
a často jednotlivé věty nedávají smysl. Také není schopen mluvit
plynule.

Dalším příznakem jsou poruchy časové i místní
orientace
. Nemocný není často schopen říct, jestli je pondělí
nebo sobota a jaký je zrovna měsíc či rok.

Dochází ke změně osobnosti a chování. Nebaví ho
dříve oblíbené činnosti, může být agresivní, sobecký a nevrlý.
Většinou bývá i velmi pasivní a k určité činnosti je nutné ho
pobídnout. Člověk si nemoc nepřipouští a cítí se zdráv.

V pokročilém stádiu se objevují halucinace a různé
bludy. Obviňuje blízké i cizí osoby ze spiknutí,
krádeží a lží.

V konečném stádiu nemoci má pacient problémy
s chůzí
, s jídlem i udržením moči. Opakuje jen několik slov
nebo přestává mluvit úplně. Je naprosto odkázán na druhé osoby.

Vyšetření Alzheimerovy choroby

V případě podezření, že blízká osoba by mohla být Alzheimerovu
nemoc, je důležité neprodleně navštívit lékaře. Čím dříve je nemoc
diagnostikována, tím více se její průběh dá zpomalit.

Vyhledejte praktického lékaře a zkonzultujte s ním své podezření.
Lékař nemocnému provede EKG, odebere moč a krev na rozbor, udělá rentgen
plic a pohovoří s vámi o lécích a rodinné anamnéze. Při pochybnostech
provede vyšetření mozku počítačovou tomografií (CT) nebo magnetickou
rezonancí.

Pokud se podezření potvrdí, odešle pacienta
neurologovi (specialista, který se zabývá nervovým
systémem), geriatrovi (specialista na onemocnění osob
vyššího věku) nebo psychiatrovi (specialista na poruchy
chování, paměti i psychiky).

Lékař by měl být oporou po několik let, proto vybírejte pečlivě.

Léčba Alzheimerovy choroby  

Alzheimerova choroba je zatím nevyléčitelná. Léky jsou určené
především pro rané stádium nemoci. Proto je nejdůležitější včasná
diagnóza a zahájení léčby.
Onemocnění zasahuje nejenom pacienta, ale především jeho rodinu a blízké
– je tudíž důležité je do léčby zahrnout.

Budete mít zájem:  Malé děti, kojenci a průjmy: rady, co dělat

Jedny z hlavních léků jsou kognitiva, která
v počátečních stadiích nemoci zlepšují takzvané kognitivní funkce
(myšlení, paměť či orientaci). Pomáhají v mozku zabránit odbourávání
potřebného acetylcholinu (nutný pro přenos nervových signálů).
Používají se opravdu na počátcích, maximálně ve středně pokročilém
stádiu.

Dalšími využívanými léky jsou hypnotika (pro poruchy
spánku), neuroleptika (pro odstranění agresivity a neklidu),
antidepresiva (zmírňují deprese) a
anxiolytika (utlumují úzkost).

Alzheimerova choroba sama je bohužel smrtelným onemocněním. Průměrná
doba přežití se udává osm let od začátku příznaků.

Prevence Alzheimerovy choroby

Propuknutí nemoci neovlivníme, ale zdravým životním stylem a cvičením
mozku se organismus posílí a je schopen pak nemoci déle odolávat.

Jezte pravidelně čerstvé ovoce a zeleninu, dostatek
vlákniny a rybí maso. Vyhýbejte se
živočišným tukům a cukrům. Nezapomínejte na pravidelný
pohyb, samozřejmě s ohledem na vaše zdraví. Pravidelné
procházky by měly být základem.

Nezapomínejte na své oblíbené koníčky a trapte svůj mozek
křížovkami, kvízy a poslechem muziky.

Stárnutí, genetickou výbavu ani pohlaví ovšem neovlivníte.

Jak si mohu pomoci sám  

Za prvé je nutné stanovit diagnózu nemoci včas. Jen brzké odhalení
dokáže oddálit závislost na druhých.

Zjistěte si, kde vám mohou pomoci. V blízkosti vašeho bydliště
existuje určitě poradenské centrum ČALS (České
Alzheimerovské společnosti). Pokud bydlíte sám, je nutné myslet do
budoucnosti a zajistit si vhodnou péči. Také je vhodné zajistit si schůzku
s právníkem o budoucí lékařské péči, správě majetku a
dědictví.

Neodmítejte pomoc přátel a rodiny, rádi vám v těžkých chvílích
pomohou.

Pro pečovatele o nemocného

Nezapomínejte pečovat sami o sebe. Péče o nemocného velmi
vyčerpává, a proto je důležité nezapomínat na pravidelný pohyb, zdravou
stravu a relaxaci.

Důležitým bodem je pohled do budoucnosti. Osobnost a chování blízké
osoby se bude měnit a je možné, že vás v těžším stádiu ani nepozná.
Připusťte si, že se možná o něj nedokážete postarat úplně sami.
Nemocný vás snadno může rozčílit. Přijměte proto pomoc přátel nebo
poradenských center.
Vy ani nemocný nemůže ovlivnit to, co nemoc způsobuje.

Významnou činností, kterou můžete pro postiženého Alzheimerovu nemocí
udělat, je zajistit určité body pro jeho bezpečnost a
zdraví
:
1. Dbejte na pravidelné užívání léků. Nemocný na ně
může zapomenout nebo naopak jich požít moc.
2.

 V každém případě zabraňte řízení auta, je to
nutné pro bezpečnost všech, i když nemocný se nebude této činnosti
chtít vzdát.
3. Zamykejte nebezpečné čistící prostředky, zápalky a
léky.
4. Důležité a cenné věci schovávejte na tajné
uzamykatelné místo.

Nemocný aniž by chtěl, mnoho věcí přesunuje na
nepochopitelná místa.
5. Nenechávejte v dosahu nemocného zapojené domácí
spotřebiče jako jsou trouby a žehličky. Nainstalujte hlásič požáru.
6. Odstraňte nebezpečné předměty jako klouzavé koberce,
vratké židle či ostré hrany.

Dobré je řádně osvětlit celý byt
například na reakci fotobuňky. Nemocný tak dobře uvidí na cestu a vám to
může dát varovný signál, že nespí a chodí po domě.
7. Užitečné bude zamykat koupelnu, aby nemocný nevytopil
sousedy a na baterii umístit omezovač teploty, aby se nepopálil horkou
vodou.
8.

 Pro nemocné existuje projekt Bezpečný návrat. Pokud
nemocný zabloudí a nedokáže se navrátit domů, má na své ruce plastový
náramek s nápisem „Prosím pomozte a volejte číslo 283 880 346“.
Operátor na lince poté zkontaktuje jeho rodinu. Toto je samozřejmě možné
nahradit vlastním náramkem s jménem, adresou a telefonním číslem.
9.

 Dbejte na pravidelnou stravu a dostatek tekutin. Nemocnému
pomůže, pokud se budete stravovat s ním.
10. Nepřesvědčujte nemocného, že nemá pravdu, nemá to cenu. Je
důležité naučit se komunikaci s nemocným. Místo
tázacích vět používejte oznamovací: „Máš jídlo na stole“ místo
„Nemáš hlad?“.

Nemocní nedokáží poznat rozdíl mezi přítomností a budoucností, proto
mohou trvat na návštěvě mrtvé osoby. Vhodné je třeba říct, že onen
člověk je na dovolené, v práci nebo na večeři. Přesvědčováním
o opaku byste způsobili stres nejenom nemocnému, ale především sami sobě.
Je těžké některé věci pochopit.

11. I když nemocný netuší, čím byl, kdo jste vy a jestli má nějaké
děti, cítí emoce kolem sebe a často je napodobuje. Pokud
není zrovna ve vlastním světě, na úsměv vám odpoví úsměvem a na pláč
naopak úzkostí a slzami. Důležitý je proto přívětivý a vlídný
přístup okolí.

12. Nabídněte nemocnému jednoduchou aktivitu, kterou je
schopen konat. Nenechte jeho mozek bez činnosti. Vhodné je například
loupání ořechů, skládání ponožek, rovnání kolíčků. Hrajte hry,
zpívejte a hlavně na něj mluvte, i když vám evidentně nerozumí nebo
neodpovídá. Užívejte jasné, jednoduché věty a nezapomínejte na svá
gesta, která za vás mluví.

Komplikace Alzheimerovy choroby  

Člověk s rozvinutou Alzheimerovou chorobou by neměl zůstávat
sám
. Může způsobit vážné problémy, pokud zapomene zavřít
vodu, vypnout plyn či nechá zapnutou žehličku.

Alzheimerova nemoc velmi snižuje obranyschopnost organismu
a i obyčejná viróza může představovat velké potíže.

Onemocnění bývá psychicky obtížné především pro příbuzné a
kamarády. Je těžké se vyrovnat s tím, že vás milovaná osoba nepoznává
a přesto je odkázána na vaši péči.

Diskuse  

  • Jak na
    zapomnětlivou babičku?

Další názvy: Alzheimerova nemoc, Alzheimer, morbus Alzheimer

Alzheimer je nemoc chytrých lidí. 10 varovných příznaků, které byste neměli podcenit | Žena.cz

Počet Čechů, trpících Alzheimerovou chorobou, se za posledních padesát let ztrojnásobil. Alarmující přesun výskytu choroby mezi mladší ročníky potvrzují i zástupci sítě Alzheimercentrum, která se na péči o nemocné v ČR specializuje. Podle odborníků jsou na vině kromě genů také stres, přepracování a nedostatečná regenerace mozku.

Věda dosud nevysvětlila, proč dvě třetiny ze 150 tisíc českých pacientů tvoří ženy, hlavně ty s vyšším IQ a vzděláním. Faktem ale zůstává, že lidé s nižším vzděláním nemocí trpí jen zřídka.

Demence není součástí stárnutí

Tato nemoc – právě dnes si připomínáme Mezinárodní den Alzheimerovy choroby – není jen ztráta paměti, ale změna celé osobnosti. Poškozuje část mozku, která řídí paměť, myšlení a jazykové schopnosti, později i pohyb. Výsledkem je demence.

Ta byla dříve považována za průvodní jev stárnutí – odsud název stařecká či senilní. Proto bývají první příznaky Alzheimera často podceňovány a lidé je považovány za součást stárnutí. Demence však není normální součástí vyššího věku. Je vždy důsledkem poškození mozku. 

Zapomínání, s nímž si tuto chorobu spojujeme nejvíc, ale nemusí být tím přesným příznakem. Zapomenout může každý, například vlivem momentální kondice, na níž se podepisuje sousta dalších okolností. Například stres a přetížení, nebo naopak únava a následný útlum.

Deset varovných příznaků

Pozornost byste měli věnovat i jiným varovným příznakům, které se mohou objevit v kterémkoliv věku: Patří k nim hlavně těchto deset:  

  • ztráta schopnosti dělat dosud důvěrně známé věci – třeba jak se vaří svíčková, řídí auto, sází růže
  • nápadně časté postrádání věcí – peněženka se pak najde třeba v lednici, rubem stejné mince je je ukrývání věcí – třeba peníze se pak už nikdy nanejdou
  • bezradnost a nejistota v běžných životních situacích, často doprovázená potížemi s penězi, chybná rozhodnutí
  • problémy s vyjadřováním („kde mám tam to, jak se tím otvírají dveře“), obtíže při vedení rozhovoru 
  • zpomalená chůze, neobratnost, časté pády
  • nedostatek ohledů k druhým – ať už se jedná o blízké doma, nebo neurvalost a hrubost k ostatním, nezdvořilé chování, neomalené zírání
  • podrážděnost a podezíravost
  • ztráta zájmu o okolí
  • poruchy spánku, které vedou ke zmatenosti v místě i času
  • podivné zvyky – u jídla, v oblékání, nutkavé chování, hromadění věcí, nesmyslné činnosti a pohyby 

Pečovatelé obvykle onemocní také

Jak nemoc postupuje, dochází k výraznému zhoršení paměti a nemocný není schopen žít bez pomoci. Potřebuje prakticky trvalý dohled.

Přestává být soběstačný nejprve při složitějších činnostech (vaření, řízení automobilu, nákup, úklid…) a později i při jednodušších úkonech sebeobsluhy – jídlo, osobní hygiena atd.

Často se objevuje inkontinence. Mohou se vyskytnout poruchy chování, bludy či halucinace.

Pečovat o takhle nemocného je strašně vysilující. „Není ostudou svěřit pak člověka do péče odborného zařízení. Pečující většinou přijde o práci, ale především je vysílen psychicky a fyzicky a mnohdy sám onemocní,“ varuje Jaroslava Jůzová, ředitelka a zakladatelka sítí Alzheimercentrum. Medicína takovému stavu říká syndrom nemocného pečovatele.

Přijďte včas

Včasná diagnóza může pacientovi i rodině dosti ulehčit. Pomocí testů se dá odlišit takzvaná mírná kognitivní porucha, která může mít léčitelné příčiny (deprese, přepracování, a jiné).

Pokud nemocný nechce navštívit lékaře, může se o radu či přímo k otestování obrátit na kontaktní místa České alzheimerovské společnosti (kontakty na www.alzheimer.

cz), případně na některou z lékáren zapojených do projektu Poradenství a péče o pacienty s Alzheimerovou chorobou (více na www.lekarnici.cz).

I když tuto nemoc nelze vyléčit,  existují doporučení a léky, které zmírňují některé příznaky a mohou oddálit zhoršení demence. Tyto léky je zapotřebí nasadit včas, proto je vhodné při výskytu neobvyklých příznaků neodkládat vyšetření u lékaře.

  Video Mohlo by Vás také zajímat: Rozdělili desítky milionů korun: Lidé můžou mít i dobrozvyky, posunuli jsme hranice | Video: Daniela Drtinová

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector