Magazín o zdraví a prevenci Příjem potravin s vysokým obsahem sodíku se už delší dobu spojuje s vysokými hodnotami krevního tlaku. Některé důkazy však naznačují, že účinky, které má sodík na krevní tlak, se mohou změnit nebo být spuštěny v souvislosti s ostatními látkami přijímanými v potravě.
Aby vědci zjistili, jak může stravování ovlivnit spojitost mezi solí a krevním tlakem, analyzovali údaje o stravování získané od 4680 dospělých osob středního věku a určili množství 80 výživových látek ve stravě každého člověka. Kromě draslíku žádná z těchto živin neměla vliv na snížení průměrné vysoké hodnoty krevního tlaku měřeného v průběhu 24 hodin u osob konzumujících velké množství sodíku, jak vědci uvedli ve zprávě pro odborný časopis Hypertension.
„To je velmi důležité, protože tento poznatek naznačuje, že přílišný příjem soli a její nepříznivé účinky na krevní tlak nelze vyřešit zvýšením příjmu jiné živiny,“ říká hlavní autor studie doktor Jeremiah Stamler z Feinbergovy lékařské fakulty na Severozápadní chicagské univerzitě. „Řešením je pouze snížení příjmu soli,“ doplňuje Stamler. „To je ovšem velmi obtížné, protože v důsledku komerčního zpracování potravin se sůl vyskytuje téměř ve všem, co jíme.“
Chronické zvýšení vysokého tlaku je spojeno s vyšším rizikem srdečních chorob, srdeční příhody, mrtvice a selhání srdce.
V rámci snížení rizika srdečních onemocnění by dospělí měli snížit příjem sodíku na méně než 2 gramy denně, což podle údajů Světové zdravotnické organizace přibližně odpovídá jedné polovině čajové lžičky soli.
Sodík se nevyskytuje pouze v soli, ale také v různých potravinách včetně chleba, mléka, vajec, masa a mořských plodů a dále ve zpracovaných potravinách, jako jsou polévky, preclíky, popcorn, sójová omáčka nebo bujonové kostky.
Nadměrné množství sodíku v krevním oběhu může stahovat vodu do cév. V důsledku toho dochází ke zvýšení množství tekutiny, kterou musí srdce přečerpat, a to se následně projeví zvýšeným tlakem. Přebytečný sodík může z těla pomoci odstranit právě draslík.
Studie potvrdila spojistost mezi množstvím sodíku v moči a vysokým krevním tlakem bez ohledu na pohlaví a napříč zkoumanými věkovými skupinami
V aktuální studii vědci zkoumali údaje o množství sodíku a draslíku v moči a o krevním tlaku, výšce, hmotnosti a stravovacích návycích u dospělých osob mezi 40 a 59 lety v Japonsku, Číně, Velké Británii a USA.
Vyšší hladina sodíku je spojována s vyšším krevním tlakem u mužů i žen ve všech věkových kategoriích účastníků studie bez ohledu na jejich rasu, etnikum nebo socioekonomický status.
Spojení mezi sodíkem a krevním tlakem bylo podobně vysoké u lidí s běžnou váhou i u obézních jedinců, u lidí s nadváhou pak bylo o něco slabší než u těch, co přímo trpěli obezitou.
Výzkum také zjistil, že draslík snižuje vliv přijaté soli na tlak pouze u osob, které měly nízké hladiny sodíku v moči.
Studie nebyla řízeným experimentem navrženým tak, aby prokázala, zda a jak sůl či další živiny přijaté v potravě mohou přímo ovlivnit krevní tlak.
Dalším omezením bylo to, že průzkum použitý k vyhodnocení stravovacích návyků účastníků studie mohl být pouze nespolehlivým nástinem toho, co lidé skutečně jedí.
Přesto poskytují výsledky studie určité důkazy o tom, že při udržování správného tlaku je třeba brát v potaz příjem soli, řekla k tomu Cheryl Andersonová, vědkyně z lékařské fakulty Kalifornské univerzity, která se ve studii neangažovala.
„Přestože může draslík pomoci snížit vliv sodíku na zvyšování tlaku, není jeho příjem povolenkou ke konzumaci slaných jídel,“ uvádí Andersonová ve své zprávě.
Podle studie publikované v odborném časopise Hypertension ostatní látky přijímané ve stravě snižují vliv sodíku na vysoký krevní tlak jen minimálně.
Jeden člověk ze tří má vysoký tlak. A většina z nás o tom nemá tušení. Vysoký krevní tlak je příčinou mnoha příznaků a je hlavním rizikovým faktorem pro vznik…
V první části našeho příspěvku jsme vám radili, jak rychlými a jednoduchými opatřeními můžete udržet svůj tlak v normálních hodnotách. Dnes vám představíme…
Přinášíme vám poslední ze série opatření, které můžete praktikovat každý den pro snížení a udržení krevního tlaku v normálu.
Potravinové obaly mohou chránit a informovat spotřebitele
Jaké budou obaly budoucnosti? Inteligentní, aktivní a biodegradabilní. Vědci vyvinuli například potravinové obaly vybavené technologií RFID, které dokáží komunikovat s lednicí nebo mikrovlnnou troubou, upozorňovat na nutnost spotřeby a předávat instrukce k přípravě.
Již dnes se používají obaly, které indikují nedodržení správné skladovací teploty nebo zabraňují množení bakterií.
Přidáme-li k těmto unikátním vlastnostem biodegradabilitu čili přirozenou odbouratelnost, máme před sebou směr, kterým se vývoj obalových materiálů bude ubírat v příštích desetiletích, zjistila redakce portálů Gate2Biotech.cz a Inovace.cz.
Nástup nové generace obalů je spojen s rozvojem nanotechnologií, informačních technologií a také bioplastů, které navzdory vyšší ceně úspěšně konkurují konvenčním polymerům vyráběným z ropy. Pro výrobu ekologicky nezávadných bioplastů se používají zemědělské produkty jako kukuřice, brambory apod.
i jiné přírodní suroviny jako například celulóza. Poptávka po přírodně rozložitelných obalech ve vyspělých zemích rychle stoupá a světová výroba bioplastů tak v prvních pěti letech 21. století vzrostla dvacetinásobně.
Rozdíl ve výrobních nákladech, který je základní nevýhodou bioplastů oproti konvenčním plastům z ropy, se daří snižovat i díky využití geneticky modifikovaných rostlin.
Biologicky odbouratelné obaly lze dále zatraktivnit kombinací se speciálními užitnými vlastnostmi. Nositeli těchto vlastností jsou struktury, které mají formu nanokrystalů zabudovaných do matrice polymeru.
Obaly vyrobené z nanokompozitních materiálů mohou například aktivně měnit podmínky, za kterých je balená potravina uchovávána, a tím prodlužovat její trvanlivost nebo upravovat senzorické a nutriční vlastnosti. Nejčastěji se dnes používají materiály, které dokáží z okolní atmosféry eliminovat nežádoucí plyny.
Absorbují například kyslík, oxid uhličitý, vlhkost, ale také ethylen, který je důležitým hormonem regulující zrání ovoce, nebo zápachy způsobené těkavými aldehydy a aminy.
Aktivní obaly mohou produkovat látky s antimikrobním a antioxidačním účinkem, ale také aditiva, zvýrazňovače chuti nebo dokonce potravinové ingredience. V současné době jsou aktivní obaly úspěšně aplikovány v USA, Austrálii a Japonsku, zatímco v Evropské unii je v důsledku přísných legislativních předpisů jejich použití omezeno na výzkumné projekty.
Ke slovu přicházejí také informační a komunikační technologie. Inteligentní obaly dokáží monitorovat stav a kvalitu obsažených potravin a tyto informace předat spotřebiteli.
Pro sledování různých fyzikálních veličin, kterým je potravina v čase vystavena, se využívají indikátory teploty, mikrobiální kontaminace, integrity obalu, fyzikálního šoku nebo autenticity produktu. Některé z nich jsou zabudovány do obalového materiálu, jiné se umísťují na jeho povrchu, a informace předávají obvykle vizuálně – změnou barvy apod.
Setkáme se však i se sofistikovanějšími technologiemi. Speciální RFID štítky navazující na systém čárových kódů mohou předat kompletní informace o produktu a jeho historii.
Každý článek obchodního řetězce až po konečného spotřebitele tak může zjistit, kde a kdy byla potravina vyrobena, jakou prošla teplotní historií, jaký je mechanický stav obalu a složení vnitřní atmosféry apod. V domácnosti vybavené inteligentními elektrospotřebiči mohou obaly s RFID štítky komunikovat přímo s lednicí či mikrovlnnou troubou…
S obaly z bioplastů se můžeme setkat již i v naší obchodní síti a ekologicky smýšlejícím spotřebitelům nevadí ani jejich vyšší cena. Na masové uplatnění obalů schopných aktivně ovlivňovat vlastnosti uchovávaných potravin a komunikovat se spotřebitelem si zatím musíme počkat, i když podle odborníků ne příliš dlouho.
———————————————————————————————————————
Inteligentní a aktivní obaly
Můžeme očekávat, že v blízké budoucnosti se budeme stále častěji setkávat s novou generací obalových materiálů.
Jedná se o inteligentní a aktivní obaly, které jsou schopny aktivně ovlivňovat vlastnosti uchovávaných objektů (nejčastěji potravin, ale nejen jich) a komunikovat se spotřebitelem.
Za tyto nové materiály vděčíme z velké části vědnímu oboru, který se nazývá nanotechnologie.
Nutnost uchovávat potraviny je pravděpodobně stará jako lidstvo samo. Nejstarší obalové materiály jako jsou sklo, dřevo a keramika částečně nahradily na počátku 19. století kovy. Vůbec první kovové konzervy začali komerčně vyrábět už v roce 1813 Bryan Donkin a John Hall. O něco málo později se na scéně objevují plasty – současná „jednička“ mezi obalovými materiály.
Ani jejich pozice však není skálopevná. Konvenčním plastům, vyráběným nejčastěji z ropy, pomalu ale jistě vyrůstá konkurence v bioplastech. Tyto materiály jsou v současné době atraktivní především díky své přirozené biologické odbouratelnosti.
A další hvězdou čekající na svou šanci jsou pak speciální materiály, často postaveny právě na bázi bioplastů, inteligentní a aktivní obalové materiály.
Vývojem takovýchto materiálů se zabývá vědní obor nanotechnologie. Ta se zajímá o manipulaci hmoty na úrovni atomů, pracovní rozmezí nanotechnologií se pohybuje mezi 1-100 nm. Materiály, o kterých je od počátku řeč, mají nejčastěji povahu takzvaných nanokompozitů.
Co si pod tímto termínem představit? Speciální struktury, které mají formu nanokrystalů a udělují materiálům jejich speciální vlastnosti, jsou zabudovány do matrice polymeru. Na úrovní atomů si tedy můžeme představit, že polymer představuje jakousi trojrozměrnou síť, ve které jsou zachyceny speciální částice nanokrystalů.
Jako polymery mohou sloužit buď konvenční plasty (polyethylen, polystyren atd.) a nebo bioplasty. Právě kombinaci nanokrystalů s bioplasty pravděpodobně patří budoucnost.
Aktivní nebo inteligentní – dva různé přístupy
Ačkoliv jsou aktivní a inteligentní obaly často podobné ve své struktuře, existuje mezi nimi podstatný rozdíl – každý nabízí spotřebiteli něco jiného. Aktivní obaly aktivně mění podmínky, za kterých je balená potravina uchovávána.
Mohou tím prodlužovat její údržnost, bezpečnost, ale také senzorické (tedy chuť, vůni, vzhled, texturu) nebo nutriční vlastnosti. Inteligentní obaly přímo vlastnosti potravin neovlivňují, ale monitorují její stav a díky tomu mohou spotřebiteli podat informaci o její kvalitě.
Pravděpodobně není daleko doba, kdy se dočkáme syntézy obou principů, která se přímo nabízí, a budeme setkáme se s aktivním a zároveň inteligentním obalem.
Základní typy aktivních obalů
Aktivní obaly rozdělit do několika skupin podle způsobu, kterým ovlivňují vlastnosti uchovávané potraviny.
Pravděpodobně nejčastěji se můžeme setkat s materiály, které dokáží z okolí atmosféry eliminovat nežádoucí plyny – odtud také vychází jejich anglický název scavengers, kterýmůžeme přeložit jako „zametači“ nebo „uklízeči“.
Tyto materiály mohou z okolí potravin odstraňovat například kyslík, oxid uhličitý, vlhkost, ale také ethylen (ten je důležitým hormonem regulující zrání ovoce), a nebo zápachy které jsou nejčastěji způsobeny těkavými aldehydy a aminy.
| yp | Příklad využití | Aktivní látky |
| Absorbéry kyslíku | Sýry, pečivo, oříšky, sušené mléko, káva, čaj, fazole, … | Sloučeniny na bázi železa, askorbová kyselina, enzymy |
| Absorbéry vlhkosti | Pečivo, maso, ryby, drůbež, .. | Glycerol, silicagel, polyakryláty |
| Absorbéry ethylénu | Ovoce např. banány, jablka, mango, zelenina, květák,… | Oxid hlinitý, manganistan draselný, zeolit |
| Absorbéry zápachu | Jídlo snadno podléhající oxidaci (např. potraviny obsahující rybí tuk) | Kyselina citrónová, estery celulózy |
Druhým typem aktivních obalových materiálů jsou obaly, které obsahují nebo produkují látky migrující do prostoru mezi potravinou a obalem, případně přímo do potraviny. Tyto látky pak mohou mít různý efekt. Některé příklady aplikací jsou uvedeny v následující tabulce:
| Typ | Efekt | Příklad použití |
| Emitéry oxidu uhličitého | Inhibice růstu některých bakterií Prodloužení životnosti | Maso, drůbež Zelenina a ovoce |
| Emitéry ethanolu | Inhibice růstu bakterií | Pečivo, sušené rybí produkty |
| Emitéry organ. kyselin | Antimikrobní účinek | Různorodé |
| Emitéry oxidů síry |
|
|
Speciální skupinou emitérů jsou materiály uvolňující do potravin aditiva (známé jako „éčka“), chuťově aktivní látky a nebo dokonce potravinové ingredience (např. cukry, škrob, sůl a jiné).
V současné době jsou aktivní obaly úspěšně aplikovány v USA, Austrálii a Japonsku. V Evropské unii je v důsledku přísných legislativních předpisů jejich použití omezeno na výzkumné projekty. Největší legislativní překážkou je limit migrace, který je dle Evropské unie stanoven na 60 mg migrujcí látky vztaženo na 1 kg materiálu.
Ale právě aktivní obaly jsou často založeny na aktivní migraci látek z materiálu do potraviny a nemohou proto tuto normu splňovat. Proto se v Evropě již dlouhou dobu ozývají hlasy po revizi legislativy a zavedení testovacích migračních metod speciálně pro aktivní obalové materiály.
Legislativním řešením by také mohlo být nepovažovat (v případě aktivních obalů) migrující látku za součást obalu ale za potravinové aditivum.
Inteligentní obaly – revoluce nejen v balení potravin
Jak již bylo řečeno inteligentní obaly dokáží monitorovat různé fyzikální veličiny, kterým je potravina v čase vystavena. V úvahu připadají indikátory teploty, mikrobiální kontaminace, integrity obalu, fyzikálního šoku nebo autenticity produktu. Indikátory mohou být zabudovány do materiálu nebo také umístěny na jeho povrchu. Některé z indikátorů vyžadují přímý kontakt s potravinou jiné ne.
| Typ indikátoru | Efekt |
| Časově – teplotní indikátor | Poskytuje informaci o teplotní historii a průběhu teploty například při skladování |
| Indikátory kyslíku | Dokáží odhalit mechanické poškození obalu |
| Indikátory oxidu uhličitého | Informují o množství oxidu uhličitého, užitečné v případě použití modifikované atmosféry |
| Barevné indikátory aktuální teploty | Informuje o aktuální teplotě uvnitř obalu, především pro potraviny určené k přípravě v mikrovlnné troubě |
| Indikátory patogenní mikroflóry | Odhalí případnou nežádoucí kontaminaci |
| Indikátor zlomení | Indikují zlomení obalu |
Příkladem inteligentního obalu může být obal OnVu od firmy Ciba. Tyto transparentní obaly pro uchovávání chlazených potravin jsou vybaveny časově-teplotním indikátorem (Time-temperature indicator (TTI)).
Ten umožňuje na základě sledování teploty v čase spolehlivě určit čerstvost potraviny, protože nejčastější příčinou kažení chlazených potravin je nedodržení teplotního režimu.
A právě nedodržení teplotního režimu dokáží obaly vybaveny TTI spolehlivě odhalit.
Vývojem inteligentních obalů se zabývá také Dr. Andrea Pucci z University of Pisa v Itálii.
Materiály, na jejichž vývoji se podílí, jsou z velké části tvořeny polyesterem, který představuje matrici, ve které jsou distribuovány nanočástice barviva BBS (Bis(benzoxazolyl)stilben). Barvivo BBS splňuje legislativní podmínky pro použití v obalové potravinové technice.
Jeho užitečnou vlastností je, že pod UV světlem způsobuje zelenou fluorescenci. Pokud je obalový materiál poškozen, nebo prošel nežádoucí tepelným zákrokem, fluorescenci se změní na modrou. Tedy velice snadným způsobem je možné odlišit nevhodnou potravinu.
A ke všemu je matrice tvořena biodegradabilním materiálem (bioplasem na bázi polyesteru), takže poté co obal splní svou funkci se snadno a přirozeně rozpadá a nepředstavuje pro životní prostředí výraznou zátěž.
Většina doposud diskutovaných inteligentních obalů indikuje svůj stav vizuálně. Již nyní se však do balení potravin „montují“ poněkud sofistikovanější technologie a to technologie informační. Nejčastěji zmiňovanou zkratkou ve spojení s inteligentními obaly je RFID což v angličtině značí Radio Frequency Identification.
Speciální RFID štítky navazují na systém čárových kódů, jdou však ve svém možném použití mnohem dál. Samotný štítek nevysílá žádný signál, pokud se však v jeho blízkosti objeví vysílač, který periodicky vysílá do okolí signály, dokáže štítek – přijímač využít přijímaný signál ke svému nabití a odešle odpověď.
Ta sebou může nést obrovskou škálu informací.
Vlastně v nich může být uložená celá historie produktu – výrobce, doba výroby, aktuální poloha, historie výrobku, ale samozřejmě také teplotní historie produktu, složení vnitřní atmosféry, mechanický stav obalu a další.
Ty mohou být stěžejní nejen pro přepravce, skladníky a konečné prodejce, ale samozřejmě také pro zákazníky. A spektrum použití jde ještě dál. Použití čipů by mohlo nahradit pokladny jak je známe dnes.
Zákazník by jen projel kolem vysílače-pokladny, ten by „přečetl“ celý jeho vozík a cenu odečetl z bankovního účtu. A to není zdaleka vše.
Možná by zákazník nemusel do obchodu ani chodit. Téměř neskutečně vypadá představa inteligentních ledniček, které dokáží na základě RFID technologie zjistit co člověku chybí a chybějící potravinu objednat.
Taková lednička by také dokázala upozornit na potravinu, která se blíží k datu spotřeby a mohla by zákazníkovi poradit, co má spotřebovat dřív. Dalším chytrým zařízením spolupracujícím s inteligentním obalem by mohly být mikrovlnné trouby. Ty by mohly být vybaveny RFID anténami.
Ze štítku na potravině by si přečetly instrukce k přípravě pokrmu (jako jsou čas a síla ohřívání) a vše by zvládly samy.
Možnosti, které se nabízejí, jsou téměř neskutečné a znějí spíše jako ze sci-fi filmu. Ovšem technologie zvládající všechny tyto operace jsou již k dispozici. O jejich aplikaci v masovém měřítku rozhodnou pravděpodobně dvě klíčová hlediska – zájem spotřebitelů a cena.
O to první určitě nebude nouze, vždyť ne nadarmo se říká, že hnací silou pokroku je lidská lenost. Druhý aspekt je poněkud komplikovanější, ale s vývojem technologií jistě přinese pokles cen RFID technologie. Otázkou tedy není zda, ale kdy se dočkáme masového nasazení RFID technologie.
Máme se
na co těšit.46
Které potraviny mají nejvíce soli a jak se vyznat v etiketách na obalech?
Poznej svého nepřítele, protože jen tak se můžeš účinně bránit. Víme-li, že výrobci přesolují potraviny kvůli lepší chuti, delší trvanlivosti a lákavému vzhledu, snáze v nepřeberné nabídce identifikujeme ty škodlivé.
Ani nepotřebujeme znát přesná čísla, mít v hlavě kalkulačku a v kapse lupu, abychom přečetli mrňavé údaje o obsahu soli na etiketách, neboť si vystačíme se zdravým selským rozumem.
Nicméně vám nabízíme malý „tahák“ a zároveň návod, jak při nákupu přemýšlet.
Mražená a chlazená hotová jídla
Rychle zasytí a neušpiní nádobí, chuť je ovšem potřeba podpořit – čím jiným než solí.
Instantní polévky, omáčky na těstoviny v prášku i ve skle
Zdraví spotřebitele se zde ocitá na vedlejší koleji, po hlavní „frčí“ návyková chuť a blesková příprava.
Konzervované maso, zelenina v nálevu
Sůl je odvěký konzervant, brání růstu bakterií a prodlužuje trvanlivost výrobku. Ale nežijeme ve středověku – máme chladničky a možnost denního nákupu čerstvého masa a zeleniny.
Kořenicí směsi se solí
Nápis „bez soli“ na obale je oblíbený marketingový tah. Jestliže výrobce nepřidává sůl do svých směsí, určité vám to nezatají. Pokud přidává, je jí tam někdy i 50 %. Dost drahá sůl, uvážíme-li, že kilo čisté kamenné soli stojí 4 Kč, zatímco půlkilový sáček populární kořenicí směsi 90 Kč.
Pečivo a chléb
Sůl zlepšuje vazké vlastnosti lepku. Rozpékají-li se v supermarketech chléb a pečivo ze zmrazených polotovarů, opět je třeba „dohánět“ chuť. Vysoce podezřelé jsou rohlíky, housky a chleby s viditelnými krystaly soli na povrchu.
„Nechali jsme otestovat dvacet běžných druhů pekařských výrobků, například toastové chleby, rohlíky, kaiserky, pšenično-žitné či žitné bochníky, a pouze jedenáct vzorků splnilo limit Světové zdravotnické organizace pro obsah soli v pekařských výrobcích, kterým je 1,2 gramu na 100 gramů výrobku,“ říká Jiří Brát, člen správní rady iniciativy Vím, co jím a piju.
„Obsah soli v nejhůře hodnoceném vzorku (bílý tukový rohlík posypaný solí) dosáhl 1,83 gramu, zatímco nejlépe hodnocený (chléb Ličenský Kardík z regionální Pekárny Lično v Královéhradeckém kraji) měl ve 100 gramech jen 0,71 gramu soli. Jeho výrobce použil solicí směs s nižším obsahem sodíku,“ doplňuje Jiří Brát.
Šunky a další masné výrobky
Lepší soudržnost, pěkná růžová barva a zamezení růstu bakterií jsou důvody, proč šunky, měkké i trvanlivé salámy, párky, uzená masa, slanina atd. patří doslova k sodíkovým bombám. Ve 100 g šunky běžně bývá 1,8 – 2 g soli, v párcích až 6 g. Na podílu svalových bílkovin (tedy „masa“), který u masných produktů Češi s oblibou sledují, tady opravdu nezáleží.
Sýry
Nejhorší z hlediska obsahu soli, ale i tuku jsou plísňové sýry jako niva, rokfór, camembert; např. niva má ve 100 g kolem 3,5 g soli.
Nahradíte-li je polotvrdými a tvrdými sýry, tělu chybět nebudou. Eidam s 30 % tuku v množství 200 g denně vám dodá dostatek vápníku, ale i ten má soli docela dost.
Ještě lepší volbou pro „odsolení“ jsou proto čerstvé sýry typu žervé, cottage.
Pro jistotu si však obsah soli a tuku hlídejte na etiketách nebo raději kupujte „čistý“, přírodní tvaroh. Tavené sýry s obsahem tavicích solí (sodík, fosfor) nechte ležet na regálu.
Občas si můžete dopřát balkánský sýr (při 3,2 g soli na 100 g ochutí například letní zeleninový salát dokonale, bez nutnosti použít – slanou – zálivku) nebo tvarůžky, které sice obsahují hodně soli, ale také mnoho kvalitních bílkovin a skoro žádný tuk.
Pozor – v některých nízkotučných sýrech je chuť tuku nahrazena právě solí.
Kysané zelí
Výroba kysaného zelí procesem fermentace se bez soli neobejde. Čerstvé kysané zelí (v sáčku) je však vynikajícím zdrojem vlákniny, prospěšných bakterií mléčného kvašení, a zejména v zimním období i vitaminu C. Jezme ho, ale s rozmyslem.
Olivy, slanečky, oříšky
Před potravinami s jasně slanou chutí nebo viditelně obalenými v soli ani nemá smysl varovat – oči vidí a jazyk navzdory jisté otupělosti po „bombardování“ solí od dětství cítí. Nicméně pro milovníky čísel: 100 g oliv obsahuje až 6 g soli, 100 g čipsů, tj. jeden celý pytlík, 1,5 g soli, stejné množství slaných tyčinek až 8 g soli a ve 100 g slaného popcornu je soli 2,5 g.
Hranolky + kola = vražedná kombinace tuku, soli a cukru
Schroupat kornout mastných slaných hranolků s tatarkou či kečupem a žízeň zahnat černou limonádou s nejméně 30 kostkami cukru bývalo kdysi velmi „cool“.
Dokonce jsme si spolu s marketingovými mágy řetězců rychlého občerstvení mohli pochvalovat, že v rychle usmažených bramborách zůstane víc vitaminu C než například v bramborové kaši.
Neblaze proslulá dvojice fastfoodových „zabijáků“ naštěstí vyklízí pozice pod tlakem nevyvratitelných důkazů o souvislosti jejich nemírné konzumace se vznikem závažných chronických civilizačních onemocnění.
Celosvětová armáda obézních, diabetiků, hypertoniků, lidí po infarktu, cévní mozkové příhodě, s nádorem tlustého střeva, nefunkčními ledvinami, astmatem nebo osteoporózou naříká, že měla raději pít čistou pramenitou vodu a jíst saláty bez krutonů, nugetů a omáček z plísňového sýra. „Jak sůl, tak tuk v potravinách slouží jako nositelé chuti. Tučná a slaná jídla jsou tak přímo určena k rychlé konzumaci a přejídání se všemi důsledky,“ varuje obezitolog a endokrinolog MUDr. Petr Hlavatý.
Kdo chce mít orientaci v nabídce potravin nejjednodušší, sáhne v regálu supermarketu po zboží označeném logem „Vím, co jím“.
Stejnojmenná iniciativa garantuje v takto označených výrobcích nejen nízký obsah soli na porci, ale také nízký obsah škodlivých nasycených mastných kyselin a jednoduchých cukrů a naopak příznivé složení z hlediska obsahu vlákniny, vitaminů a všech důležitých živin ve správném poměru.
Přehlednou databázi stovek takto označených výrobků najdete na www.vimcojim.cz. Vyhledávat v ní můžete jak podle kategorií produktů, tak pomocí zadání klíčového slova do vyhledávače.
Odborná spolupráce: MUDr. Marie Nejedlá, Státní zdravotní ústav, www.szu.cz
- Článek vyšel v původním znění v tištěném magazínu Moje zdraví.
Autor: redakce Moje zdraví