Strach z pohybové aktivity je po srdečních příhodách velmi častý, říká lékař

Zdraví je vnímáno jako celková energie a potenciál pro přežití a schopnost dosažení životních cílů ve fyzické, psychické i sociální oblasti. Čím lepší je zdraví jedince, tím lepší a trvanlivější jsou stav a funkce orgánů a orgánových soustav, tím stabilnější jsou jejich regulační funkce v klidu i při zátěži vyvolané jak interními, tak externími faktory.

Zvýšená PA má potenciál zvýšit úroveň takto definovaného zdraví díky vyvolání adaptačních změn ve většině orgánů a soustav, jejich funkcích a regulacích.

Mnoho z těchto změn sehrává významnou roli v prevenci chronických onemocnění, ale ještě více jich má svůj význam pro zvýšení funkční kapacity a schopnosti zvládat v relativní pohodě fyzické, psychické i sociální nároky běžného života i u „klinicky zdravých“ jedinců.

Proto je prokázanou pohybovou inaktivitu potřeba vnímat jako samostatné zdravotní riziko a optimální pohybovou aktivitu naopak jako prokázaný preventivní a terapeutický nástroj s níže prezentovaným vlivem na dané diagnózy!

Nadváha a obezita

Množství PA potřebné k účinné prevenci nadváhy a obezity odpovídá 45 – 60 min PA střední intenzity (jako rychlá chůze) pro většinu populace ve vyspělých zemích (Saris, Blair, Van Baak, Baton, Davies, Di Pietrol et al., 2003).

Pokud má PA významněji ovlivnit redukci hmotnosti (významně změnit energetickou rovnováhu) musí její množství odpovídat přibližně 1500 – 2000 kcal/týden, což odpovídá cca 60 – 90 min rychlé chůze/den. Toto množství obvykle přesahuje motivaci a možnosti lidi s nadváhou.

Pozitivní vliv PA pro lidi s nadváhou nespočívá pouze v aktuálním energetickém výdeji. Významnější jsou pozitiva PA v oblasti zvýšení aktivní tělesné hmoty, fitness i snížení rizika metabolického kardiovakulárního syndromu.

Výsledky krátkodobých kontrolovaných studií prokázaly pozitivní vztah mezi zvýšením PA a redukcí celkové adipozity (celkové zastoupení tuku), a redukci abdominálního a viscerálního tuku (Ross, Nanesen, 2001).

Epidemiologické studie prokázaly, že minimálně část zvýšeného rizika morbidity (onemocnění) a mortality (úmrtí) spojeného s nadbytečnou hmotností není způsobenou samotnou obezitou nebo nadváhou, ale pohybovou inaktivitou, která je důsledkem nadměrné hmotnosti (Blair, Brodney, 1999).

Diabetes mellitus 2. typu

Významná role pohybové inaktivity při vzniku a pohybové aktivity při prevenci a managementu již vzniklého onemocnění byla nesčetněkrát prokázána. Významnou roli při prevenci i léčbě již vzniklého onemocnění sehrává jak posilovací, tak aerobní typ cvičení.

Hypertenze (zvýšený krevní tlak)

PA lehce snižuje riziko vzniku hypertenze a správně řízená PA je jedním z klíčových, nefarmakologických režimů kontroly zvýšeného krevního tlaku. PA je v současnosti významnou součástí doporučení zabývajících se primární prevencí hypertenze. (ACSM, 2004)

Metabolický kardiovaskulární syndrom

Pohybová inaktivita negativně ovlivňuje komponenty kardiovaskulárního metabolického syndromu a zvyšuje riziko jeho rozvoje. U pacientů s k-v syndromem lze pomocí pohybové aktivity zlepšit sledované parametry tak, že většina participujících dále nevykazuje hodnoty odpovídající kritériím syndromu.

Ischemická choroba srdeční (Koronární srdeční onemocnění)

Především epidemiologické studie z různých částí světa ukazují, že riziko vzniku koronárních srdečních onemocnění je o 30 – 50% vyšší u inaktivních jedinců ve srovnání s jedinci s alespoň střední pohybovou aktivitou.

Velice důležité je zjištění, že zvýšení či snížení pohybové aktivity v průběhu sledovaného období je doprovázeno zvýšením, respektive snížením rizika výskytu a rozvoje onemocnění.

Podobný, ale silnější vztah byl sledován mezi aerobní (vytrvalostní) zdatností a rizikem onemocnění, stejně jako mezi změnou v úrovni aerobní zdatnosti a mortalitou a morbiditou spojenou s koronárním srdečním onemocněním v době následující po ukončení intervenčního pohybového programu.

Cévní mozková příhoda – CMP (cerebrovaskulární onemocnění)

Stávající evidence je dostatečná pro konstatování, že pohybové inaktivita patří k významným rizikovým faktorům CMP. U inaktivních jedinců je pozorováno o 20 – 50 % větší riziko ve srovnání s jejich aktivními protějšky.

U ischémii vyvolané CMP je riziko-redukující efekt pohybové aktivity obdobný jako u koronárních srdečních onemocnění. U „hemorrhagické“ CMP spočívá hlavní preventivní efekt PA ve snížení krevního tlaku.

PA aktivita tak může ovlivnit více riziko CMP vyvolané trombem či ischémií.

Periferní cévní onemocnění

Periferní cévní onemocnění, především v artériích dolních končetin spočívá v aterosklerózou způsobeném sníženém krevním průtoku vyvolávajícím bolesti při pohybu – především chůzi. Rizikové faktory jsou obdobné jako u ostatních aterosklerotických onemocnění.

Pohybová aktivita je velmi efektivní při léčbě a sekundární prevenci těchto problémů. Často více než jiné „konzervativní“ typy léčby.

Tento efekt může být způsoben několika mechanismy jako zlepšení endoteliálních, vasodilatačních funkcí, metabolismu kosterních svalů, krevní viskozity, zlepšenou biomechanikou chůze, atd.

Rakovina

Pohybová inaktivita i aktivita ovlivňují široké spektrum biologických funkcí člověka, dokonce i těch, které nejsou primárně spojeny s pohybem. Příkladem těchto efektů je prokázané snížené riziko rakoviny tlustého střeva, prsu a možná také endometria a prostaty. Přesný mechanismus efektu pohybové aktivity na snížení těchto rizik není zatím znám.

Svalstvo, síla (strength, power), sacropenie

Z praktického hlediska je nejvýznamnějším důsledkem silového typů cvičení zlepšení svalové síly a vytrvalosti a tím „sebeobslužnosti“ v nejširším smyslu slova. Dostatečně silné svalstvo brání klouby před instabilitou a poškozením, snižuje pravděpodobnost zranění při pádu. Zvýšení aktivní tělesné hmoty zlepšuje celkové složení těla.

Nedostatek PA silového charakteru vede k opačným „degenerativním“ změnám (úbytek síly, atrofie svalové hmoty, …). Efekty silového tréninku jsou proto potřebné rovněž u starších osob s různými stupni sacropenie a jejich konsekvencí. (Sarcopenia je definována jako věkem způsobená ztráta svalové hmoty, síly a funkčnosti pohybového aparátu).

Kostní hmota, osteoporóza a rizika zlomenin

Významný vliv na růst kostní hmoty mají PA způsobující rychlé změny napětí, délky a tlaku na kosti (skoky, posilování!, …). Např. vliv chůze je ale v tomto směru velmi sporný. Hranice mezi efektivním a nebezpečným modem provádění PA je (speciálně u starších osob) velmi tenká.

Největší je efekt PA na růst kostní hmoty v období největšího růstu (mládí, puberta). Klinické studie prokázaly, že díky cvičení – zlepšení držení těla, rovnováhy, aktivní tělesné hmoty – je sníženo riziko pádu o 19 – 46% a riziko pádem způsobeného zranění o 28 – 88% u starších mužů a žen žijících v samostatné domácnosti.

Vhodná PA je proto důležitým faktorem při prevenci osteoporózy a s ní spojených úrazů.

Klouby a artrózy

PA je vhodná pro zdraví kloubu díky jejímu vlivu na kloubní chrupavku a sousední zpevňující svalstvo. Pokusy na zvířatech prokázaly pozitivní strukturální a funkční změny kloubů vlivem PA (Arokoski, Jurvelin, Vaatainen, Helminen, 2000).

Velký pozitivní vliv pobybu na klouby však pramení především z jím podpořené prevence nadváhy a obezity a zpevnění kloubů díky silnějšímu svalstvu. U osteoartrózy regulérní PA působí preventivně proti zhoršování stavu.

V současnosti je proto cvičení doporučováno jako důležitá část komplexní léčby a sekundární prevence osteoartrózy (American College of Rheuathology, 2000).

Budete mít zájem:  Amatsu: Léčebná masáž, která vás vrátí do formy

Bolesti dolní části zad

Výsledky kontrolovaných studií prokázaly, že většina běžně prováděných volnočasových pohybových aktivit nezvyšuje riziko bolesti dolní části zad. Naopak byl prokázán pozitivní, preventivní vliv PA na bolesti dolní částí zad u specificky zaměřených pohybových programů. Tyto programy mají pozitivní vliv na chronické, nikoli na akutní bolesti

Bolesti krční páteře

Bolest v této oblasti označuje za subjektivní problém cca 50% populace ve vyspělých státech. Některé práce poukazují na zlepšení stavu po realizaci PA zaměstnávající krční svalstvo. Preventivní účinek PA zatím nebyl prokázán.

Celková úmrtnost

U pohybově inaktivních jedinců je sledováno o 20 – 30% větší riziko úmrtí ve srovnání s alespoň středně aktivními protějšky. Při srovnání jedinců s nízkou a s vysokou úrovní kardiorespirační zdatnosti mají méně zdatní jedinci riziko mortality pět krát větší než vysoce zdatní jedinci.

18.10. – Světový den menopauzy

18. říjen je již tradičně světovým dnem menopauzy. Menopauza je období života ženy, kdy se zastaví menstruace, která souvisí s hormonálními změnami.

S tímto obdobím se musí ve svém životě vyrovnat téměř každá žena. Menopauza je součástí života, není to nemoc.

Přesto kolem ní koluje stále mnoho mýtů, které jsou zdrojem úzkosti a neodůvodněného strachu. Zde uvádíme nejčastější mýty o menopauze:

Mýty a fakta o menopauze

Mýtus č. 1: Menopauza přichází úderem 50 let

Pravdou je, že menopauza se po padesátém roce života vyskytuje nejčastěji. Statistiky ukazují, že přibližně jedna ze sta žen prochází obdobím menopauzy ve věku 40 let, někdy i dříve. Průměrný věk žen v menopauze je v současnosti 52 let, s věkovým rozpětím 45 až 55 let. Začátek menopauzy může nastat také v důsledku chirurgického zákroku (odstranění dělohy, vaječníků).

Mýtus č. 2: Návaly horka jsou jedinými příznaky přechodu

Pocení a návaly horka patří mezi ty nejčastější, rozhodně ale nejsou jediné. Dalšími příznaky mohou být poruchy spánku, únava, podrážděnost, výkyvy nálad, bušení srdce, „zamlžené“ myšlení.

Při snížení produkce ženského hormonu dochází k tvorbě vrásek, suchosti vaginální sliznice, nadměrnému úbytku vlasů, zhoršuje se kvalita nehtů. Mohou se vyskytnout obtíže s močením.

V klimakteriu dochází ke změnám metabolismu, které jsou spojeny s větším rizikem cukrovky, srdečních onemocnění, mozkové příhody a v neposlední řadě osteoporózy (řídnutí kostní hmoty).

Mýtus č. 3: Každá žena v menopauze zažívá stejný typ návalů horka

Intenzita návalů se liší od ženy k ženě. Pro některé ženy je menopauza klidovým a pohodovým obdobím, jiné ho prožívají velmi intenzivně.

Mýtus č. 4: Menopauza trvá několik let

Menopauza může někdy trvat 6 až 13 let. Náhlý konec menstruace se přihodí jen několika málo ženám, ale rozhodně nejde o zcela běžný jev.

Mýtus č. 5: Menopauza vždy způsobuje zvýšení tělesné hmotnosti

S kolísáním hormonů se v období přechodu dostavuje i zpomalení metabolismu. Mění se metabolismus tuků a také místa v těle, kam se tuky ukládají.

Mýtus č. 6: Ženy ztrácejí v klimakteriu chuť na sex

Naštěstí se i tento mýtus už podařilo vyvrátit. V menopauze dochází k poklesu hladiny estrogenu a to může vést k vysychání poševní sliznice, což znepříjemňuje pohlavní akt. Existuje řešení – např.použití lubrikantů, přípravků s fytoestrogeny, krémů s kyselinou hyaluronovou, nově se využívá i omlazení pochvy laserem.

Mýtus č. 7: Menopauzu může odhalit pouze lékař

Bezmála třetina žen ani nepozná, že se menopauza dostavila. Dnes jsou na trhu již k dispozici spolehlivé testy, které menopauzu odhalí.

Mýtus č. 8: Návaly horka se musí vydržet

Rozhodně ne!  Dnešní ženy mají jiné možnosti než před lety, jak se vyrovnat s menopauzou. Některým ženám pomáhají vybrané doplňky stravy a fytopreparáty na menopauzu nebo lékař může doporučit nasazení hormonální substituční terapie.

Mýtus č. 9: Hormonální terapie je nebezpečná

Některé ženy by se hormonální terapii měly rozhodně vyhnout, pro jiné však může být způsobem, jak zmírnit příznaky přechodu. Důležité je léčbu individualizovat. V případě, že existují objektivní nebo i subjektivní důvody obav – zvolte nehormonální přírodní přípravek (např. Femarelle).

Názor odborníka – Menopauza není nemoc

„Menopauza není nemoc“, říká MUDr. Radka Recová z gynekologické ambulance FEMINA PLUS. Jde o přirozenou věc, stejným obdobím si prochází milióny žen. Zkusme přistupovat k novému období pozitivně.

Některým ženám se dokonce často uleví, konec menstruace totiž není zase tak špatná věc zvláště u žen, které celý život trpěly bolestivou, nepravidelnou a silnou menstruací. Důležitou prevencí k pohodovému průběhu přechodu je zdravá životospráva, pestrá strava bohatá na vitamíny a stopové prvky.

Vhodné je užívání nehormonálních preparátů s fytoestrogeny, jejichž účinek je vědecky ověřen. Důležitá je přiměřená aktivita a prevence, např.i v podobě pravidelných návštěv gynekologa.

Přírodní nehormonální přípravky Femarelle

Tento text jsme si pro vás připravili ve spolupráci s firmou Femarelle, která nabízí výrobky určené pro ženy v období menopauzy. Výrobky jsou rozděleny podle věku na 40+, 50+ a 60+.

Více o menopauze

Pokud Vás toto téma zajímá více, můžete si stáhnout brožurku Menopauza pro ženy, ze které se dozvíte více o menopauze, jejich příznacích, jako jsou návaly horka a noční pocení, únava a vyčerpání, změny nálady, přibývání na váze v důsledku zpomalení metabolismu a další. Pomůže Vám tak porozumět tomu co se s Vaším tělem děje.

Zdravé srdce je dar

Srdce máme jen jedno, a pokud funguje, jak má, téměř ho nevnímáme. O to více jsme vystrašení, když se jeho rytmus změní nebo najednou nestíhá naše aktivity. Na otázku, co vydrží srdce, není jednoduchá odpověď.

Co se týká „technických“ parametrů, jsme na tom v podstatě stejně, ale nesmíme zapomínat i na jiné faktory, které chod našeho srdce ovlivňují. Nejedná se jen o záležitosti podmíněné dědičností či vrozené, kterých není až tak velké procento, ale především rozhoduje náš životní styl a pohybové aktivity.

Srdce také ovlivňujeme svým jídelníčkem, podstatnou roli sehrává psychické rozpoložení a to, jak vnímáme radosti a strasti našeho života, jak se jimi necháváme ovlivnit.

Lidské srdce je snad ze všech orgánů nejvíce obdařeno nejrůznější symbolikou. Při rozrušení se srdce rozbuší, v napětí se naopak zastaví. Dobrý člověk je srdečný a k jiným přistupujete se srdcem na dlani. Nemilovaného člověka srdce bolí, má je zlomené, a když je opuštěn, srdce mu pukne žalem.

Statečný člověk je srdnatý, zbabělý má srdce v kalhotách. Důvodů pro tak symbolické zastoupení srdce je více. S pravidelným tlukotem srdce matky se setkává dítě v děloze ještě před narozením. Srdce se pravidelně ozývá samo – při námaze se zřetelně rozbuší. Jeho trvalé zastavení je známkou smrti.

Budete mít zájem:  Testy na cukrovku: podle čeho vybrat glukometr a kolik přispěje pojišťovna?

Svůj význam má i poloha uprostřed hrudníku. Rozevřená náruč odkrývá srdce, při objetí se srdce setkávají. Často se mylně domníváme, že je snadno zranitelné. Ve skutečnosti je srdce velmi odolný orgán.

Proti vnějšímu násilí je chráněno hrudním košem a je dobře přizpůsobeno tomu, že musí bez odpočinku pracovat po celý lidský život.

Hmotnost zdravého srdce dospělého člověka je cca 280-340 g u mužů, 230-280 g u žen. Při jednom srdečním stahu je do oběhu vypuzeno 60-90 ml krve. Během jedné minuty srdce přepumpuje 5-6 l krve (v klidu), při zátěži (a tedy zvýšení tepové frekvence) i 15-20 l / min. K zástavě krevního oběhu dochází při teplotě těla 29°C.

Péče o srdce

Jak moc je naše srdce ohroženo a čím? Přestože celková úmrtnost na kardiovaskulární choroby zejména díky velmi dobré prevenci i léčbě klesá, kardiovaskulární choroby jako celek tvoří poměrně podstatnou část příčin všech úmrtí nejen v České republice.

Vrozené vývojové vady srdeční – z hlediska úmrtnosti – s postupujícími vědomostmi a možnostmi medicíny ustupují spíše do pozadí.

Do popředí se kvůli životnímu stylu současné populace dostávají onemocnění, která vznikají na podkladě aterosklerózy, zejména ischemická choroba srdeční, kam se řadí angina pectoris, infarkt myokardu či chronické srdeční selhání nastávající následkem opakovaných infarktů a chronického špatného prokrvení srdečního svalu.

Kouření výrazně zvyšuje pravděpodobnost onemocnění kardiovaskulárního systému. Ne každý kuřák onemocní rakovinou, ale v každém případě je cévní systém každého z nich v mnohem horším stavu než cévní systém nekuřáka.

Nenápadné příznaky

Myslíme si, že jsme zcela zdraví, ale najednou jsme více unavení, zadýcháváme se do schodů.

Tyto nenápadné příznaky mohou signalizovat, že s naším krevním tlakem není úplně vše v pořádku a blížíme se k diagnóze arteriální hypertenze – náš naměřený krevní tlak se blíží hodnotám 140/90 mmHg, přičemž ideální tlak se pohybuje okolo 120/80 mmHg.

Hodnoty krevního tlaku jsou odrazem nejen funkčního stavu srdce, ale také cév, jejich pružnosti a elasticity. A stejně jako je krevní tlak odrazem stavu srdce, je-li vysoký krevní tlak dlouhodobě neléčený, má negativní vliv na srdeční svalovinu.

Krevní tlak je variabilní, mění se v průběhu dne, i v závislosti na fyzické aktivitě. Nejvíce vypovídající je o těchto proměnách 24hodinové monitorování, které indikuje lékař, a jež mimo jiné odstraní syndrom bílého pláště, kdy se nám zvedá tlak už jen při pohledu na lékaře.

Tepová frekvence říká, kolikrát se srdce za minutu stáhne. Normální srdeční rytmus je pravidelný a pohybuje se v rozmezí 60 až 90 tepů za minutu. Každá odchylka od normálního rytmu není důvodem k návštěvě lékaře. Popsat srdeční arytmii není snadné. Pacienti mívají pocit bušení, občasného přeskočení či vynechání srdce.

Mnohdy jde o neškodné extrasystoly, může se ovšem jednat o arytmie vážnějšího charakteru. Zrychlení tepové frekvence neznamená vždy nemoc. Přirozeně roste při zvýšené aktivitě sympatiku: při strachu, při různých emocích nebo při sportu.

Alarmujícím ukazatelem by měla být doba trvání arytmie (tedy pokud přetrvává řádově desítky minut či hodiny) a zejména další doprovodné příznaky, jako jsou celková slabost, motání hlavy, pocit ztíženého dechu.

Poznáte infarkt?

Stav, kdy srdeční tkáň kvůli nedostatku krve a tedy i kyslíku, začne odumírat, se projevuje typickou bolestí na hrudi, která vystřeluje do ramene, krku a levé ruky. Někdy ale také ne.

Odhaduje se, že až desetina případů nemá žádné příznaky a až třetina případů má příznaky atypické a mírnější – například jen dušnost či bolest v zdech nebo v rameni.

Mezi příznaky infarktu patří také pálení žáhy, bolest břicha, zvracení, nevolnost, závratě či mdloby nebo studené pocení. V nejtěžších případech může pacient i upadnout do bezvědomí v důsledku srdeční zástavy.

Zatímco u některých lidí se infarkt projeví rychlým nástupem bolesti nebo srdeční zástavou, řadu pacientů jejich tělo upozorní s předstihem několika hodin i dnů.

Na infarkt mohou ukazovat například opakující se bolesti na hrudi, které se zhoršují při námaze, v klidu naopak zeslábnou. Ve chvíli, kdy bolest neustoupí ani po podání nitroglycerinu, je pravděpodobné, že nejde jen o projev nemoci anginy pectoris, ale že se už rozběhl infarkt.

Odborníci varují, že pokud bolest trvá nepřetržitě 10 až 15 minut, jde o stav, kdy vzniká podezření na infarkt myokardu.

Někdy dojde k případu, kdy člověk, který vždy působil zdravě, najednou dostane nečekaně infarkt. Podkladem infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody je ucpání přívodné tepny, většinou na podkladě aterosklerotického plátu.

Problematika aterosklerotických plátů ale nespočívá jen v tom, jak je plát velký a jak moc zužuje některou cévu, ale také je důležité, jak rychle vznikne a jakou má konzistenci. Pokud plát vzniká léta, obtíže pacienta (v případě nedokrvení srdce bolest na hrudi a dušnost) přicházejí pomalu, postupně.

Paradoxně v případě vleklých obtíží může být průběh infarktu méně dramatický, nedokrvená část srdeční svaloviny si totiž časem, při trvalém nedostatku kyslíku, vytvořila takzvané kolaterály (náhradní cévy). Extrémně nebezpečné jsou ale tzv. nestabilní aterosklerotické pláty. Tvoří sice menšinu všech plátů, ale jsou odpovědné za většinu akutních cévních příhod.

Můžeme si je představit jako gelovou hmotu, které sice významně nezužuje průsvit cévy, ale kdykoli může prasknout a vytvořením trombózy v tomto místě se céva ucpe z minuty na minutu. Proto se může stát, že člověk, který doteď pravidelně sportoval a byl bez problémů, dostane najednou infarkt.

Rychlost je rozhodující

V minulosti býval infarkt smrtelný, dnes se již daří většinu pacientů zachránit. Podmínkou je, že se včas dostanou do nemocnice, která je na první pomoc při infarktu zařízená – do takzvaného kardiocentra.

Ideální je, pokud se pacient dostane do nemocnice do 45 minut, maximálně do hodiny od prvních příznaků infarktu. Pokud se pacient nedostane k lékaři včas, jeho srdce se může vážně poškodit nebo zničit: hrozí například vznik arytmií, problémy s chlopněmi, srdeční selhání (vratné, ale i chronické) či dokonce prasknutí srdce.

Léčba – operační sál

V současnosti je základní léčebnou metodou ošetření srdce katetrem (zavádí se přes tepnu v třísle): v srdci katetr odsaje krevní sraženinu, roztáhne uzavřenou cévu a vyztuží poškozenou cévu.

Jen ve zvláště závažných případech se provádí bypass, tedy přemostění postižené cévy.

Pacienti, jimž lékaři provedou tento zákrok, přežívají infarkt ve více než 90 procentech případů – a často zcela bez následků.

V podstatě z každého místa v naší zemi může být pacient do hodiny na stole u specialisty. Ten okamžitě provádí angioplastiku, a tak se dnes běžně stává, že pacient, který prodělal infarkt, má díky rychlé léčbě srdeční sval nepoškozený a má stejnou prognózu, jako by infarkt vůbec neměl. Angioplastika není nijak nový postup. V Česku se rozšířila už v 90. letech minulého století.

Provádí se tak, že se pacientovi zavede tepnou v tříslech do ucpaného místa v srdci speciální balonek, který se roztáhne, a céva se poté v místě zúžení ještě vyztuží takzvaným stenem – trubičkou, která zajistí její průchodnost. Na tom, že je toto řešení v léčbě infarktu zlatým standardem, přitom mají velký podíl čeští kardiologové, kteří ho začali v 90. letech zkoušet.

Budete mít zájem:  Ublížení Na Zdraví Při Autonehodě?

Zjistili, že pacientovi spíše pomůže zavézt ho do vzdálenějšího kardiocentra a provést mu angioplastiku než tradiční postup, tedy předat ho lékařům v nejbližší nemocnici a podávat mu léky proti srážení krve (které asi polovině pacientů pomohou rozpustit sraženinu způsobující infarkt).

Úmrtnost na infarkt i díky této změně za poslední dvě dekády klesla na pětinu: dříve umíral každý čtvrtý pacient, dnes je to asi jen pět procent.

Pacient po prodělaném infarktu prochází jakousi kardiovaskulární rehabilitací. Po rozsáhlém infarktu je srdce slabší, nefunguje jako pumpa dostatečně dobře. A pak rozhodně není řešením sedět doma a nevykonávat žádnou činnost.

Srdce je sval jako každý jiný, a pokud se netrénuje, ochabne. Kardiovaskulární rehabilitace po rozsáhlejších infarktech patří do rukou odborníků, nicméně pacient by měl začít u sebe a sám se zajímat a hlavně s lékaři spolupracovat.

Obrovský skok prodělala také kardiochirurgie. Zatímco před dvaceti lety byly nejrozvíjenějšími zákroky bypassy, nejdříve žilní, pak tepenné, dnes jsou lékaři schopni provádět na srdci hned několik zákroků najednou, a to způsobem, který je mnohem šetrnější než dříve.

Například při poškození  chlopní se používaly umělé chlopně, poté chlopně transplantované z prasat. Dnes už chirurgové umějí pracovat se samotnou poškozenou chlopní – vymodelovat ji nebo srdce tak, aby zase plnily svou funkci. A nemusí se do srdce vnášet nic zvenku.

Pacienti chodí po operaci srdce mnohem dřív domů, a to i proto, že dnes jsou zákroky mnohem šetrnější – už není při každé operaci třeba otevřít pacientovi celý hrudník: nástroje se zavádějí malými řezy, a přitom naráz vyřeší třeba problém s chlopní, komorou i síní.

Laická první pomoc

Co dělat, jste-li poblíž člověka, který má příznaky infarktu myokardu?

  •          umístěte postiženého do polosedu a povolte mu těsné oblečení
  •          podejte nitroglycerin, pokud ho dotyčný užívá
  •          jestliže sed, zklidnění a lék od příznaků do tří minut nepomohou, volejte záchranku
  •          upadne-li nemocný do bezvědomí, pomoc volejte okamžitě, provádějte nepřímou masáž srdce, a to v poměru 30 stlačení srdce a dva dechy umělého dýchání do té doby, než přijedou záchranáři
  •          zeptejte se záchranáře na telefonu, zda pacientovi nepomohou i další léky – například rozkousání acylpyrinu (může pomoci rozpustit krevní sraženinu) nebo podání léku na uklidnění (zklidnění uleví i srdci)

Nakrmte své srdce

Pokud chcete předejít infarktu nebo pokud jste v rekonvalescenci po jeho prodělání, měli byste dodržovat následující doporučení.

  •          Hlídejte si velikost porcí, přidejte na nezpracovaných potravinách (zelenina, ovoce) a nejezte slaná kalorická jídla. Plánujte si jídlo dopředu. Impulzivní návštěva fast foodu či nákup hotovek vaší stravě neprospějí.
  •          Některá jídla jsou považována za superpotraviny, které jsou pro srdce zvláště vhodné – jde například o mastné ryby (losos, tuňák, sardinky, makrela), ořechy (vlašské, mandle, kešu, lněná či chia semínka), borůvky, maliny a další bobule, luštěniny, mléčné výrobky, ovesné vločky, olivový olej, tmavou čokoládu, avokádo, citrusy, sóju, zelený čaj, brokolici, kapustu a špenát nebo červené a černé hrozny.
  •          Zelenina a ovoce nemusí být vždy jen čerstvé, mohou být i mražené nebo konzervované – neměly by být ale přislazované, smažené nebo doplněné smetanovou omáčkou.
  •          Vybírejte si celozrnné potraviny: pečivo, cereálie či přílohy by měly být co nejméně upravené a s minimem cukru.
  •          Jako zdroj bílkovin si vybírejte potraviny, které nejsou zbytečně tučné: vejce, ryby, drůbež bez kůže, mleté maso a podobně. Vyhýbejte se naopak uzeninám, vnitřnostem nebo smaženému masu.

Stejně jako u jiných chorob, i u infarktu platí, že mnohem lepší než ho léčit je mu předcházet. Doporučuje se nekouřit a vyhýbat se i zakouřeným místnostem. Důležité je udržovat si optimální tělesnou hmotnost a pravidelně cvičit, hlídat si hladinu cholesterolu a krevní tlak.

Nezapomínat na pravidelné lékařské prohlídky – zvláště by na dodržování těchto doporučení měli dbát muži starší 45 let a ženy nad 55 let, i nichž je riziko infarktu zvýšené, a lidé, u nichž se v rodině vyskytl časný infarkt ( u mužů před 55. rokem a u žen před 65. rokem věku).

Srdcaři a léto

 Je to překvapivé, ale léto samo o sobě nepředstavuje pro nemocného s onemocněním srdce vyšší riziko, jak si mnozí lidé myslí. Například srdečních infarktů, akutního srdečního selhání nebo některých arytmií, jako je fibrilace síní, bývá naopak více v zimních měsících. Pro každého však představují riziko extrémně výkyvy počasí a pro nemocné se srdečním onemocněním to platí ještě více.

Kardiak hůře snáší výkyvy v denním režimu a v letním období o ně nebývá nouze. Souvisí  to i s cestováním a tolerováním změn prostředí. Tropické dny s extrémními teplotami mohou znamenat pro srdce a cévy pacienta zvýšenou zátěž; hrozí zejména přehřátí organismu a dehydratace.

 Pokud málo pijete vodu a nehýbete se, krev se zahušťuje a hrozí riziko vzniku krevních sraženin.

Také pro dlouhé cestování platí potřeba dostatečného příjmu tekutin, při cestě autem dodržovat přestávky a v letadle se i při omezených možnostech občas protáhnout (prevence žilní trombózy).

Horké počasí nutí organismus sepnout regulační mechanismy: cévy se rozšíří, aby umožnily vyzařování tepelné energie z organismu, zároveň se zvýší produkce potu, čímž v těle ubývá tekutin a snižuje se objem krve.

Rozšíření cév spolu s menším krevním objemem způsobí pokles krevního tlaku, což se srdce snaží kompenzovat zvýšením objemu přečerpané krve – zesílením stahů srdečního svalu a rychlejší činností.

Nemocné srdce je však schopné zvyšovat výkon pouze do určitého limitu, pak může nastat například nedokrevnost srdečního svalu.

Před odjezdem na dovolenou by měl pacient zkonzultovat svůj zdravotní stav s lékařem.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector