Sportovci astmatici: Sotva dýchají, ale vyhrávají

Astma bronchiale neboli průduškové astma je chronické zánětlivé onemocnění, které je spojené se zvýšenou dráždivostí průdušek. Průdušky jsou postiženy neinfekčním, alergickým zánětem, který vyvolává jejich stažení, otok sliznice a nadměrnou tvorbu hlenu.

Spouštěčem příznaků astmatu jsou znečištěné ovzduší, infekce dýchacích cest, chemické látky, silné emoce, stres, kouření a v neposlední řadě hraje roli také dědičnost.

Při alergickém astmatu je kašel vyvolán kontaktem s alergenem, jako jsou zvířata, prach, pyly, roztoče, plísně a jiné méně časté alergeny.

Popsané obtíže se mohou náhle objevovat v záchvatech a také náhle mizet samovolně nebo vlivem léčby, nebo přetrvávají dlouhodobě, pokud astma není správně léčeno.

Všechny příznaky se nemusí objevovat současně, někdy dominuje pouze jediný. V obdobích klidu (mimo sezónu) mohou být obtíže sotva postřehnutelné.

Pojmenování astma se hovorově používá pro bronchiálního astma, ale existuje ještě astma cardinale, neboli srdeční astma. Jde o srdeční selhání, kdy levá srdeční komora není schopna odčerpávat krev z plic a zde se hromadí. Pacient má nejčastěji problémy s dýcháním, trápí ho dušnost, bolest na hrudi a otoky.

Příznaky astmatu

Charakteristickými příznaky astmatu jsou dlouhodobě probíhající zánět, zvýšená dráždivost a zúžení průdušek. Pacienti trpí opakovanými stavy hvízdavého dýchání, kašlem, dušností a svíráním na hrudi.

Astmatici typicky trpí:

1. dráždivým kašlem v noci nebo nad ránem,
2. tlakem nebo svíravým pocitem na hrudi,
3. dušností,
4. obtížným vydechováním,
5. hvízdáním nebo pískáním při dýchání.

Na základě toho, jak často se astma projevuje, je možné astma rozdělit na intermitentní (občasné záchvaty) a perzistující, které se dále dělí na lehké, středně těžké a těžké. Perzistující astma se vyznačuje častými a trvalými příznaky.

Léčba astmatu

Astma neumíme vyléčit, ale díky správné léčbě můžete mít nemoc plně pod kontrolou. Pokud je léčba správná, nemáte žádné příznaky během dne (nejvýše dvakrát týdně), žádné omezení denních aktivit, žádné noční příznaky nebo probouzení kvůli astma, častou potřebu úlevových léků (nejvýše dvakrát týdně) a žádné opakování záchvatů dušnosti.

Podle závažnosti onemocnění lékař předepíše léky na astma:

1. léky úlevové, které slouží k zastavení astmatického záchvatu. Účinek nastupuje rychle a většina má krátkou dobu působení. Nejsou určeny k užívání pravidelně a dlouhodobě.  
2. léky kontrolující astma – užívají se dlouhodobě každý den. I v době, kdy pacient nepociťuje žádné příznaky astmatu. Léčí zánět probíhající v průduškách, a tak brání vzniku a opakování záchvatů dušnosti a sípání.

Co pomáhá na astma

Typickou lékovou formou je inhalátor na astma a s tím souvisí i správná inhalační technika.

Při inhalaci se vdechují léčiva přímo do plic pomocí inhalátoru a zajišťují léčbu nejen vysoce účinnou, ale také s minimem nežádoucích účinků a lékových interakcí.

Při správné inhalaci dostanete do plic potřebnou dávku léčiva, bude mít více času se v plicích usadit a tím i lépe účinkovat.

Trochu složitější může být léčba astmatu u dětí, protože neumí správně inhalovat. Proto existují inhalační nástavce. Skládá se z masky přiléhající na tvář a komory, kam se aplikuje léčivo. Inhalační nástavec umožňuje dítěti přirozeně dýchat a vdechovat léčivo bez toho,aby se muselo učit správnou inhalační techniku daného inhalačního systému.

Tip BENU: Zeptejte se svého lékárníka, jak správně inhalovat. Více informací ZDE: Zdravé plíce

Když lékař předepíše na perzistující astma kortikoidy, mnoho pacientů se obává nežádoucích účinků. Při inhalačním podání jsou nežádoucí účinky minimální a jejich přínos v léčbě astmatu mnohonásobně převyšuje jejich rizika.

I když v některých případech se léčba astmatu bez léků neobejde, přinášíme vám několik tipů, jak na astma bez léků:

• zdržujte se v místech, kde je čisté ovzduší,
• jednoznačně skoncujte s kouřením a vyhýbejte se zakouřeným prostorám,
• omezte používání různých aromatických osvěžovačů, parfémů a dráždivých vůní,
• udržujte se v klidu a v pohodě, bez stresu,
• odstraňte ze svého obydlí nepotřebné textilie jako jsou závěsy, záclony a koberce,
• pravidelný úklid by měl být samozřejmostí a to i včetně vytírání prachu vlhkým hadrem,
• v pylové sezoně omezte pohyb venku nebo noste roušku,
• na zlepšení kvality ovzduší doma vyzkoušejte čističku vzduchu.

Více informací o astmatu a jeho léčbě najdete na portálu Astma-zero.cz

Inhalátory a nástavce

Lukáš Bauer:Dobrý. Dýchám | Příběhy | Bez frází

• Nádech.
• Nejde to.
• Já snad ani nedojdu domů.

Lapu po dechu. Musím si sednout.

1. Nádech.
2. Tak tohle už je fakt špatný.
3. Nádech.
4. Jde to ztěžka, ale jde.
5. Nádech.
6. Fuj, to mám zas pěkně chycené průdušky.
7. Nádech.
8. Už je to lepší.
9. Nádech.

Ještě chvíli posedím a jdu dál. Ono se to spraví. Doma do sebe zase naleju bylinkový čaj, vždyť tyhle záchvaty nemívám zase tak často.

Dobře, občas se při tréninku dusím, ale to je tou mlhou, že ano.

A když fakt hodně dřeme, tak nemůžu vydechnout. Ale co, to určitě zažívá kdekdo. Jsem přece alergik, odmala v zimě vždycky chrchlám. Tohle je normální.

Nádech.

No, nic moc, ještě zůstanu sedět.

Myslel jsem, že to je alergie. Že když se mi občas blbě dýchá, prostě to přejde. Po patnáctém roku, jak se na lyžování zvyšovaly tréninkové dávky, to ale se mnou začalo být horší. Někdy jsem fakt měl co dělat, abych to rozdýchal. Doslova rozdýchal. Přesto jsem to neřešil, určitě nejsem výjimka, říkal jsem si.

Rodičům ale moje stavy začaly být divné, vzali mě na vyšetření.

To odhalilo astma.

Astma? To jako, že musím přestat s lyžováním? Teď, když mě začalo tak bavit?

Tak to ne.

Mohl jsem to už tehdy zabalit. Ale vyléčil bych se tím? Ani nápad.

Jasně, můj organismus a hlavně průdušky dostávají na lyžích dost zabrat, ovšem podle mě jim to spíš prospívá. Ledový vzduch a fyzická zátěž nejsou úplně ideální parťáci, ale zase jsem naučil tělo fungovat v extrémních podmínkách.

Když mi astma našli, vlastně jsem vůbec neuvažoval, že bych skončil. Nelitoval jsem se. Bral jsem to, že jsem se takhle narodil a nic s tím neudělám. Někdo jiný má zase jiné problémy, prostě to zvládnu. Kdybych složil ruce do klína, v životě jsem nic nedokázal.

Tak co?! Tak mám astma a všem ukážu, že i s ním se dá uspět.

Byl jsem do sportu tak zažraný, že jsem si říkal, že klidně párkrát za rok nějaký ten záchvat zvládnu i bez léků, kdyby mi je nedovolili.

Samozřejmě, že by se bez nich moje potíže zhoršovaly. Ale to dneska nemusím řešit, medikamenty jsou schválené a zabírají.

Mám astma, a co má být?

Taky mám tři medaile z olympijských her.

Nezbavím se toho nikdy. Diagnostikovali mi dermorespirační syndrom, spojení ekzému a astmatu, což nejde vyléčit, jen potlačit. Postupem času jsem se alespoň coby vrcholový sportovec dostal ke specialistům, aby moje léčba splňovala antidopingová pravidla. Musel jsem nahlásit, co mám za nemoc, co mi na ni doktor předepsal za léky a ty musela schválit komise.

Nečekejte žádné banální papírování, obnášelo to docela brutální vyšetření. Naperou do vás látky, jimiž provokují záchvat. Když ten nastoupí, měří vám, o kolik se u vás při něm zhorší sledované parametry.

Abyste měli nárok léky používat, musí být procento zhoršení zásadní.

Poslední dobou je totiž v lyžování velkým tématem, že v Norsku se skoro každý nahlásí jako astmatik, aby mohl brát prostředky, které jsou na antidopingovém seznamu.

Díky reprezentaci jsem se dostal do péče pana doktora Koblížka v Hradci Králové, což je odborník i na těžké formy astmatu, a u něj vidím lidi, kteří mají opravdu vážné problémy. S těmi se nemůžu srovnávat, ti by vrcholově sportovat nemohli, pro ně je výhra, že mohou relativně v klidu žít.

Ze své zkušenosti tedy alespoň každému doporučuju, že má dodržovat, co mu řeknou doktoři, nespoléhat na léčitele. Beru, že astma je závažná nemoc, která když se nebude léčit moderní medicínou, bude se jen zhoršovat. Sám jsem toho příkladem, můžu fungovat jako kdokoliv jiný a ještě asi i celkem slušně běhat na lyžích.

Jen musím vědět, že záchvat stejně může přijít kdykoliv, proto s sebou musím mít lék pro okamžitou pomoc.

Dodnes ho s sebou vozím i na závody, aby byl v případě potřeby po ruce.

Jednou, když byl velký mráz, jsem s tím dokonce vyrazil i na trať. Den předtím jsem totiž málem nedojel do cíle, jak se mi průdušky stáhly.

Zase jsem se nemohl nadechnout, jako když jsem býval mladý kluk. Přiznávám, byl jsem vykulený, protože při závodě se mi to nikdy předtím nestalo.

Byl jsem úplně marný a říkal jsem si, že okolo jsou mraky lidí a stejně by mi v danou chvíli nikdo nemohl pomoct.

Aby si někdo nemyslel, že bych v nejhorším tasil stříkadlo, poslal do sebe jednu dávku a pak vyhrál, to ne. Jen jsem měl s sebou přístroj pod kombinézou, kdyby mě popadl záchvat, ať si můžu hned ulevit a odstoupit, ale ať na trati nekolabuju. I na tříkilometrovém kolečku jsou úseky, kde nenajdete ani živáčka.

Nač riskovat.

Náš doktor Martin Koldovský si se mnou za všechny ty roky užil vrchovatě, nejen kvůli astmatu.

A právě díky němu si uvědomuju, co taky potřebuje lyžař, aby se dostal na úplný vrchol. Co ho oddělí od těch ostatních.

Nerad to říkám, ale člověk musí být ve správný čas na správném místě a mít nějaký talent. Musí taky být bezvýhradně zabejčený, jít si za svým a věřit, že ti to vyjde. Nezaobírat se překážkami, ty jsou jen omluvenkou pro neúspěšné. Vždyť mně nikdy nešel žádný jiný sport, lyžování mám vyloženě vydřené.

Je tu ale ještě jeden faktor, dost podstatný.

Lidé okolo vás.

Pro mě byl tím nejdůležitějším Míra Petrásek, který mě trénoval devatenáct let. Byl jako můj druhý táta. Co řekl, platilo, nediskutoval jsem. Mrzí mě, že jsme se nakonec nerozešli úplně v dobrém, ale i tak jsem mu vděčný za strašně moc. Spolu jsme dosáhli spousty skvělých výsledků, vůbec si neumím představit, jak by to vypadalo, kdybych měl jiného trenéra.

Dokázal bych i tak to samé, co teď?

Možná. Ale to už se nikdy nedozvíme.

S Mírou jsme šli proti všem společně. Bojovali jsme o podmínky, přesvědčovali další a další lidi, že stojí za to na mě vsadit. Dali jsme se svojí cestou, dlouho jsme třeba, ještě i v dospělosti, jezdili na soustředění pod stan, protože jsme na víc neměli peníze.

Řada dnešních lyžařů využívá luxusu, ale nemají za sebou ani zdaleka takové výsledky, co my zpod stanu. V takovém případě by oni ten sport ani nedělali.

Začátek je ale vždycky ve vás, v tom, za čím si jdete, ne v tom, co máte k dispozici. Pokud budete dobří, ukáže se to, kvalitní podmínky pak dostanete.

Já nezačínal s tím, že budu světový lyžař.

Jako malý jsem zrovna zlobil, tak naši potřebovali, abych někde vybil energii. Shodou okolností ve Škodovce, kde oba dělali, zrovna zakládali lyžařský oddíl. Líbilo se mi tam, hráli jsme vybiku, tak jsem vydržel. Rodiče přitom nebyli žádní velcí sportovci. Táta jezdil motokros na okresní úrovni a máma se dodnes chlubí, že na škole při závodech branné zdatnosti dobře střílela ze vzduchovky.

• Kdyby mě přivedli na volejbal, byl jsem dobrý volejbalista.
• Nebo taky dost dobře možná podprůměrný.
• Souhra náhod ze mě udělala toho, kým jsem.
• Souhra náhod a lidi okolo mě.
• Nikomu necpu, že něco umím.
• „Věř si trochu, vždyť seš taky dobrej,“ říkají mi často.

Klid. Já si vždycky věřil. Na okolí prý působím tak, že nemám sebevědomí, ale mně je jen blbé pořád dokola někomu vykládat, že jsem super, že jsem skončil druhý na olympiádě.

Život mě zavedl ke sportu, ale všude okolo je přece spousta mnohem lepších lidí. Od kardiochirurgů až po učitele ve škole, kteří jsou ve svém oboru skvělí. Nikdy bych nesvedl, co oni.

A cpou snad někomu do hlavy, že naučili deset tříd správně psát česky? Když někdo moje sportovní úspěchy ocení, potěší mě to, ale na druhou stranu, přece nejsem něco víc, než kdokoliv jiný.

Pro běžné lidi mám akorát možná nepředstavitelnou práci, živím se tím, že uběhnu na lyžích rychle pár kilometrů.

Při závodech mi sebevědomí rozhodně nechybí. Ano, rád vyzdvihuju soupeře, protože jim tak ukazuju respekt, na druhou stranu tím nemyslím, že bych proti nim neměl šanci. Jen necítím potřebu někomu říkat, že jsem na tom fakt skvěle. Ve vztahu k sobě jsem velký puntičkář a například vím, že mi zrovna něco konkrétního nejde, což pak vzbuzuje dojem, že si nevěřím.

Ale já si jen uvědomuju kvalitu ostatních.

Nechodím na start jako třeba Petter Northug s tím, že vykřikuju, jak všechny rozsekám. Ať zavolají domů se rozloučit. Místo toho věřím, že když jsem udělal maximum, které je v mých silách, můžu mít čisté svědomí. A když je někde napsané, že mám vyhrát, tak to tak bude.

Mimochodem, když už jsem zmínil Northuga, jednoznačného krále naší éry…

I jemu jsem v olympijské sezoně před Vancouverem v poslední etapě Tour de Ski sebral vítězství, přestože už předtím žil v tom, že bude jednoznačně první. To mi u něj zajistilo dost velký respekt.

A pro mě je tohle vědomí víc, než se někde prsit, co jsem dokázal.

Beru i Pettera normálně, přestože většina ostatních z něj má hoňky. Jasně, vyhraje deset závodů z dvanácti, ale to přece neznamená, že proti němu nemám šanci.

Vím, že když s ním půjdu do sprintu v závěrečném finiši, prohraju, ale v distančním závodě ho můžu kdykoliv porazit.

Musím mít dobrý den a jemu se něco zrovna nepodaří, ale proč by se to nemohlo sejít? Není to přece tak, že pokaždé vyhraje Northug a já s ostatními jedeme jen o druhé místo.

I on si podle mě uvědomuje, že jsem té Northugománii nikdy nepodlehnul. K lidem se chová přezíravě, ale mě na olympiádě ve Vancouveru zdravil už zdálky, přestože já si ho ani nevšiml. Sám od sebe se se mnou dal do řeči. Když jsme se pak rozjížděli na tréninku den před padesátkou, dojel jsem ho. Přišlo mi, že je strašně pomalý, že se fláká za jiným závodníkem.

„Tady si to někdo zas připravuje na zítra, co?“ houknul jsem na něj. „Zas se bude schovávat a sto metrů před cílem do toho kopne.“

Otočil se a začal se smát. Řekl jsem mu, že se na něj ale taky připravuju. Bral to, přitom spoustu jiných kluků se vždycky před závodem snažil spíš zdeptat.

Přijde mi, že si vyhlídne oběť a do ní šije, dělá si z ní srandu. Něco jako boxerské tiskovky před zápasem, kdy si ti dva chtějí rozbít hubu už před novináři a vyhlašují, kdo co komu udělá. To je Petterův styl.

Buduje si auru, aby se ho ostatní báli už dopředu.

Jenže jakmile se bát skutečně začnete, prohráli jste.

Já se nepodělal nikdy. Z nikoho a ničeho.

Ani když se nešlo pořádně nadechnout… 

  Jana Mensatorová a www.lukas-bauer.cz

Velké tajemství Beckhama "provařil" až americký soccer

Hlavní strana > Sport > Fotbal > Zahraniční soutěže

25.11.2009 14:34 Původní zpráva

Anglická média v posledních dnech vyhlašují: Největší tajemství Davida Beckhama bylo odhaleno. Nejde však o to, že by třeba skrýval dítě, milenku… či zálibu v drogách jako André Agassi. Beckham byl premiérově „nachytán“ s inhalátorem. Je astmatik.

Kdo v Anglii neví novinky z Beckhamovic rodinného tábora (ať už jde o Davida či Victorii), jako by ani nebyl. O to více překvapuje zpráva, kterou přinesl Daily Mail – Beckham, nejsledovanější anglický sportovec, po celou fotbalovou kariéru umně skrýval své astmatické tajemství . Až do nedávného finále americké fotbalové MLS (Major League Soccer), kde jej „provařily“ televizní kamery.

„Astmatik je od mládí, ale ve fotbale mu to vůbec nepřekáží,“ řekl listu Daily Mail hráčův agent Simon Oliveira.

Na diskusních fórech se hned rozjely bouřlivé diskuse plné názorů typu „Proč to Becks tajil tak dlouho?“ Oliveira říká: „Jen to prostě nechtěl veřejně publikovat. Ale pokud to lidem s tímto typem nemoci může pomoci, jen dobře, že vidí, co se dá s astmatem dosáhnout.“

Hlavní zdravotnický poradce pro Velkou Británii v oblasti astmatu Mike Thomas pak dodává: „Astma není překážkou vrcholných sportovců. Ukazuje to nejen Beckham, ale třeba i Paul Scholes či Paula Radcliffová.“

Scholes je dokonce těžký astmatik, před každým zápasem musí pečlivě inhalovat, aby neměl potíže s dýcháním. „Nikdy mě to neomezovalo. Stačí mít jen vůli a disciplínu,“ vzpomněl před několika lety hvězdný zrzek z Manchesteru United, jenž dokázal s týmem dvakrát vyhrát Ligu mistrů a sedmkrát titul v Premier League.

Radcliffová je zase slavná běžkyně na dlouhé tratě, symbol britského maratonu. Jak řekl známý extravagantní basketbalista Denis Rodman, jenž rovněž trpěl silným astmatem: „Astma je jako špatná fyzička. Stačí na něm jen pracovat a dýchá se vám dobře.“

Foto: Profimedia

Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.

1

Na olympijských hrách vítězí astmatici. Tajná zbraň těch nejlepších sportovců je nemoc

Od běhu na lyžích, až po rychlobruslení – zimní olympijské hry jsou plné dechberoucích sportovních výkonů. Ale pro velké množství olympioniků je to mnohem doslovnější, než by se mohlo zdát: o tom, kdo dostane medaili, totiž často rozhoduje porucha dýchání, astma.

Astma olympioniků

Pokud si myslíte, že astma výkon sportovců omezuje nebo snižuje, jste na omylu – je to přesně naopak. Právě sportovci, kteří “trpí” astmatem totiž mají větší pravděpodobnost než jejich konkurenti, že vyhrají medaile.

Něco čísel: Až jeden ze čtyř zimních olympioniků má astma, tedy poruchu, která omezuje dýchací cesty a ztěžuje normální dýchání.

To je téma pro Johna Dickinsona, profesora na univerzitě Kent’s School of Sport and Exercise Sciences.

Studoval astma v elitních soutěžích řadu let a tvrdí, že počet sportovců s tímto onemocněním může být v extrémních sportech ještě vyšší – až u 70 % v plaveckých sportech a u 50 % běžkařů.

Biatlonistka Olena Zubrilova v roce 2006

Příčina, nebo následek?

Extrémní sporty mohou přitahovat atlety, kteří mají astma, říká americký expert, ale mohou také způsobit problémy s dýcháním. Lidé totiž normálně dýchají nosem, který ohřívá a zvlhčuje vzduch, filtruje také drobné částice prachu a škodlivé chemikálie. Ale během vytrvalostních závodů začne většina sportovců dočasně dýchat ústy.

„Získáte tak bezproblémový přísun vzduchu do dýchacích cest,“ říká. To ale způsobuje zmatek v plicích: vysychají vzduchové vaky a vznikají tak záněty. Důsledkem může být astma, a jak ukazuje jeho výzkum u sportovců, často se to opravdu děje.

Tito sportovci dokážou i přes všechno to sípání a kašlání na olympijských hrách uspět, a dokonce i překonat sportovce bez astmatu. To platí zejména u zimních sportů.

V odborné literatuře z roku 2012 odborník na astma Kenneth D. Fitch analyzoval čísla o sportovcích s astmatem.

Zjistil, že během zimních her v Salt Lake City v roce 2002 mělo 5,2 % sportovců astma, ale tato skupina získala 15,6 % medailí.

Pozoroval stejný účinek v roce 2006 v Turíně (7,7 % sportovců s astmatem získalo 14,4 % medailí) a Vancouveru v roce 2010 (7,1 % sportovců s astmatem získalo 11,8 % medailí).

Dýchátko astmatika

Jaká je souvislost?

Nabízí se samozřejmě spekulace, zda sportovcům nepomáhají k lepšímu výkonu některé léky, které se proti chronickému astmatu používají.

Mezinárodní olympijský výbor inhalátory albuterolu zakázal už roku 1972, od té doby několikrát změnil postoj, v moderní době se používají čast, podle článku na webu PopSci je využívalo více než 90 procent olympijských sportovců, kteří si podali žádost o výjimku kvůli astmatu mezi lety 2004 a 2008.

Podle lékařů by ovšem neměly mít na vliv na sportovní výkon, pokud nebudou podávány v opravdu gigantických množstvích, pak by ovšem mohly mít tyto látky protizánětlivé účinky, které například potlačují bolest.

Ale pokud by měl sportovec brát takto enormní dávky léčiv, s největší pravděpodobností by vůbec nebyl schopen jakéhokoliv sportovního výkonu. Navíc by tato léčba měla pravděpodobně vedlejší účinky včetně bolestí na hrudi a závratí, které by k ideálnímu výkonu také rozhodně moc nepřispěly.

Tiril Eckhoff

Jinou variantou je užívání kortikosteroidů, které snižují zánět v hrudníku. Je to docela agresivní forma léčení, která opravdu snižuje zánět svalů. Sportovec, který takovou látku užívá, se bude cítit lépe a zotaví se rychleji.

Vzhledem k tomu, že sportovci musí v současné době požádat o vydání k povolení užívání takových léků včetně posouzení nezávislého panelu, je nepravděpodobné, že by ho mohli zneužívat k lepším výkonům.

Světová antidopingová agentura neustále reviduje své standardy nejen proto, aby zabránila dopingu, ale také, aby ochránila zdraví sportovců s astmatem.

Existuje ale i další důvod, proč by lidé s astmatem mohli na olympiádě vyhrávat: protože musí věnovat větší pozornost svému dechu.

A jak ví každý, kdo se někdy sportu vrcholově věnoval, právě dýchání je klíčem k úspěchu ve všech sportovních odvětvích včetně šachu.

Zkrátka a dobře: ten, kdo lépe ovládá svůj dech, má před konkurencí značnou výhodu. A astmatici jsou k této kontrole dechu nuceni každodenně…

Text: MK

Astmatičtí sportovci. Co dělají na olympiádě? Ruští biatlonisté-astmatici se obejdou bez léčby

Domov » Příslušenství » Astmatičtí sportovci. Co dělají na olympiádě? Ruští biatlonisté-astmatici se obejdou bez léčby

2016-09-13T19: 21: 35 + 03: 00

Skandál v Norský biatlon: jak astmatici získávají ceny

„Ventolin“ je na seznamu zakázaných, ale můžete ho vzít, pokud sportovec trpí těžkým astmatem. Opravdu, v jakém jiném státě můžete vyhrát mistrovství světa? V červenci byl Sundby pozastaven na 2 měsíce. O norských astmaticích na podstavci – tajných a zjevných – v příběhu Match TV.

Hrom udeřil zpět v červenci. Dopingový skandál se nečekal od – z Norska. Kvůli hluku Ria ale hned neslyšeli, co se stalo norským Vikingům na lyžích.

Lyžař Martin Sundby, dvojnásobný olympijský medailista, byl na dva měsíce diskvalifikován za zázračný únik z astmatu: „Byl jsem v obchodě, když mi zavolal lékař norského národního týmu Knut a řekl mi, že jsem se dvakrát předávkoval, když pomocí Ventolinu, léku na astma.

Stalo se to šest dní před norským šampionátem a krátce před začátkem mistrovství světa. V tu chvíli to vypadalo, jako by se mi obloha zhroutila na hlavu. “

Pak on, vůdce celkové pořadí Mistrovství světa, a pravda vynechá hlavní soutěž – únorové mistrovství světa ve Falunu. To je pochopitelné, podezření jsou vážná. V jeho lednových dopingových testech je salbutamol látka povolená pro astmatiky, ale ne ve stejném množství, a to dokonce 2 hodiny před závodem.

Sergey Ilyukov, lékař finského olympijského týmu: „Doba užívání drogy byla třikrát v intervalu dvou hodin. To znamená, že dostal drogu celkem třikrát za sebou po dobu šesti hodin. Léky této skupiny přímo, pokud jsou užívány k terapeutickým účelům, nezvyšují výkon. Pokud jsou však užívány ve vyšších množstvích, pak mají anabolický a vazodilatační účinek. “

Ačkoli oficiální verze nepřítomnosti norského vůdce na tomto mistrovství není salbutamol, ale nachlazení a infekce dýchacích cest. Martin je velmi nemocný a zdravý člověk je těžké běžet, ale tady – astmatik.

A pak Sundby najednou zesílil a jen pokračoval ve vystoupení. Ano, a Mezinárodní federace lyžařské druhy sport si všiml: fuzzy formulace pravidel pro používání takové drogy – sportovec za to nemůže.

Salbutamol v Norsku je nyní téměř meldonium.

„Načte se do nebulizátoru a teprve potom se dostane do plic.“ V tomto případě se část léčiva rozptýlí. Norové napočítáním naplněním nebulizátoru počítali s tím, že část léčiva bude rozptýlena.

Ukázalo se ale, že se do těla dostalo více drogy, než očekávali. Komunikovali jsme dost drsně.

Dohodli jsme se, že na podzim se na norské straně bude konat seminář, kde podají vysvětlení, a pravděpodobně se dohodneme na obecném konsensu o používání astmatických léků, “vysvětluje účinek léku lékař Sergei Iljukov.

Na straně Sundby byla také norská antidopingová agentura. Přesto je v jejich řadách takový poradce – Rune Andersen. Ano, samotný vedoucí inspekční komise IAAF, který podle povolání zachránil Rusa atletika ale utopila se. Nyní se nepodařilo zachránit ani norské Sundby.

„Ukázalo se, že interpretace pravidel, ze kterých týmový lékař vycházel, neodpovídala tomu, co WADA do tohoto pravidla vložila, když byla vytvořena.“ Myslel jsem, že je to jednoduchá formalita, a byl jsem zcela přesvědčen, že v příštím kole bude výsledek případu stejný, a vstoupil do sezóny 2015-2016.

plný důvěry, že nejsem vinen a osvobozen. Tato sezóna se pro mě stala výjimečnou, “sdílí sportovec své emoce.

KAAS však pro tuto speciální sezónu nemá žádné dotazy. Medaile byly odebrány pouze za předchozí sezónu, ale nejbližší sousedi měli stále nějaký sediment. Finové a Švédové byli pobouřeni: kolik odpustků lze udělat Norští astmatici? Lyžařský tým jich má už téměř polovinu. Ano, ceny a tituly Sundby byly za ten rok zbaveny, ale diskvalifikace pro lyžaře byla pouhé 2 měsíce, a to i v létě.

Už připravuje žalobu u švýcarského soudu, ale prozatím si musí před fanoušky odpovědět sám: „No, co můžete říct, já jsem samozřejmě vinen, ale nevinen.“ Mnozí věřili v tento mokrý třpyt jeho očí.

Martin Jonsrud Sundby, lyžař, Norsko: „Nikdy v životě jsem nebral léky na astma v dávce, kterou nepředepsal lékař. Bylo mi řečeno, že v nejhorším případě dojde ke kontrole, a myslel jsem si, že všechno rychle skončí, protože jsme jednali v rámci pravidel. “

Opravdu to mohlo skončit, když ne rychle, tak alespoň potichu. Z Letní olympijské hry dokud jsme neodjeli a zima je ještě daleko. Sami norští novináři se ale rozhodli připravit saně v létě. A celé Sundby jim nestačilo. Senzace. Anonymně a upřímně norský kanál TV-2 a další lyžaři přiznávají: lékař předepisuje léky na astma. A všechno by bylo v pořádku, jen oni nemají astma.

Alexander Tikhonov, sovětský biatlonista: „Také řekli:‚ Ano, doktor nám to uložil. ' To je, když vstoupí sprej a plicní buňky se rozšíří, je pro krev jednodušší obohatit.

Proč se lidé nepřiznali? Protože vědí, že zákon je nevyhnutelně potrestá. Ale na to jsem narazil v biatlonu. Nebudu se skrývat – byla to Akhatova, Yuryeva, Dima Eroshenko. Pokusil jsem se přesvědčit: „To je ono, už jsi zasáhl“.

Řekli: „Jsem čistý.“ Druhý zásah podruhé – doživotní diskvalifikace. Přiznej se. „

Norských astmatiků přibývá – jak na běžkách, tak v biatlonu. Král sám byl někdy diagnostikován, ale nepotvrdil.

Vladimir Drachev, sovětský biatlonista: „Přicházejí s celými obleky – je jim dovoleno takové a takové, takové a takové jsou povoleny, včetně léků na astma.

A tak nějak jsem to začal zvyšovat, přirozeně jsem to dostal od Norů hned, začali psát všechno a téměř mě předvolali k soudu: „Pojďme vás žalovat, jsme upřímní, bojujeme správně, jsme opravdu nemocní.

“ Nemocné místo pro běh v nemocných soutěžích. “

Na Rusko se nyní vzpomíná každý den. Možná se budou muset mocní Vikingové bránit proti WADA?

Odd-Björn Yelmeset, lyžař: „Kdyby to byl ruský, italský nebo americký lyžař, řekli bychom také, že jde o doping, jak se nyní říká o Sundbym. Až donedávna jsme všichni mysleli na ruský doping a kolektivní tresty. Skutečně, v Rusku je mnoho těch, kteří poctivě vyhráli, ale byli odstraněni. Jak se cítili? Myslím, že Martin je na tom stejně. Záměrně neudělal nic špatného, ​​ale byl potrestán. “

Ale zatímco McLaren na nich není – je zaneprázdněn. Už necelé dva roky – a zimní olympiáda v Pchjongčchangu. A přesto Soči na dopingové testy nepřišla. A WADA má stále mnohem více otázek na ruské lyžaře a biatlonisty než na Sundby.

Valery Medvedtsev, trenér tým žen o biatlonu: „Norové, jsou nevinní, vždy jsou nevinní. Proto takto, dvojí standard. Můj osobní názor bude říkat, že pokud ve skutečnosti člověk trpí astmatem, pak sotva stoupá po schodech. Sportovci s astmatem předvádějí a porážejí každého – to je prostě neuvěřitelné. “

Ale co je to norské dýchání, když my sami nervózně dýcháme do zad: Rusko může být opět zakázáno. Mezinárodní federace oznámila – Ťumeň, hlavní město Světového poháru v biatlonu 2021. Na hlavním náměstí se koná slavnostní setkání a biatlonisté nejsou na startu, ale na pódiu.

Evgeny Garanichev, biatlonista: „Byly to velmi velké svátky, které pro nás byly velmi obtížné v souvislosti se všemi druhy skandálů souvisejících s dopingem, a získali jsme právo účasti.“

Všechny mezinárodní soutěže v Rusku zmrazil samotný MOV. WADA už je překvapená a žádá vysvětlení.

„Musíme na to zapomenout, na zprávy o nich všech.“ Za prvé, rozhodnutí neučiní někdo, ale Kongres. Příští kongres bude až v roce 2018. A do roku unikne spousta vody, “říká trenér biatlonu mužů Vladimir Bragin.

I když ne vše proteklo pod mostem. Olympiáda v Riu je těžká, ale prošly. Ale cesta byla pro paralympioniky uzavřená. Na nos zimní sport a Pyeongchang se rýsuje vpředu. Nyní je již jasné: ne každý se tam bude moci dostat. A nejen z Ruska. Pravda, pouze my jsme dostali jasné pokyny.

Valery Medvedtsev, trenér ženského biatlonového týmu: „Musíme jen následovat cestu požadavků Mezinárodního olympijského výboru a WADA. Co musíme udělat, abychom splnili všechny jejich podmínky, které chtějí, které v zásadě již zazněly. A musíme to udělat do prosince. Jak řekl Vitalij Smirnov, pouze v tomto případě bude s největší pravděpodobností vstup na zimní olympijské hry. “

2018-02-12T13: 19: 21 + 03: 00

Match TV vysvětluje, proč by tento fenomén měl být brán tak vážně, jak je to možné.

Norské pódium v ​​mužském skiatlonu vyvolalo vlnu celkem bystrých komentářů o tom, že náš Denis Spitsov prohrál se třemi Nory, kteří jsou samozřejmě s největší pravděpodobností astmatici.

Toto téma, které v minulé roky začal ustupovat, zapálil zprávy, že norský národní tým vzal na hry 6000 dávek léků na astma.

Match TV se snaží přijít na to, o co jde, když mluví o norských, britských a holandských astmaticích, a taktně zapomínají, že patří mezi naše sportovce.

Co je to astma?

Řeč je zpravidla o samostatném typu astmatu, který byl poprvé identifikován na Západě a nazývá se astmatem vyvolaným cvičením. Zavedený ruský překlad „astma fyzické úsilí“. Toto není typ onemocnění, který je diagnostikován v dětství. Problém je úplně jiný a je získán již v zralý věk při sportu.

Přesně řečeno, vyžaduje to buď vrozený sklon k astmatickým projevům, nebo nejtěžší tréninkové podmínky. Někdy se to také shoduje. Problém se může objevit v odlišné typy sport, ale největší počet případy byly hlášeny u lyžařů, biatlonistů a cyklistů.

Důvodem je skutečnost, že sportovci dýchají extrémně intenzivně a nejčastěji se studeným a vlhkým vzduchem. Pro lyžaře a biatlonisty – protože výhledy jsou zimní, a pro cyklisty – protože závod se může konat za chladného jarního počasí.

Nebo může trať procházet průsmyky 2000 metrů nad mořem, kde jsou teploty nízké i v létě.

Při intenzivním dýchání se studený vzduch nemá čas ohřát v nosních dutinách a okamžitě vstupuje do průdušek, což způsobuje jejich křeč.

Každý, kdo žije ve velkém městě, kde je vzduch nejčastěji vlhký, může zkusit prudce vdechnout plná prsa, vyjít na ulici při teplotě asi minus patnáct stupňů. Většina to nezvládne a zakašle.

Nyní si představte, že takto musíte dýchat hodinu závodu nebo dvě nebo tři hodiny tréninku. Proto se při nácviku kompenzace dýchání studeným vzduchem používají speciální náustky, z nichž jeden můžete vidět na fotografii níže.

https://www.instagram.com/p/BfA30I3nL5n/

Zimní silnice mají takový výraz „probodnout plíce“. Dříve to měli i bruslaři, ale nyní se dostali pod střechu a tento jev je pro ně téměř neznámý.

Při prudkém zatížení v chladu, zrychlení ve stoupáních pro lyžaře a biatlonisty přechází studený vzduch do plic a zmrazuje celý dýchací systém… Šatna po soutěži připomíná kasárna na tuberkulózu: všichni prudce kašlou.

To obvykle zmizí po několika hodinách. Ale opakování těchto věcí pravidelně v soutěži a tréninku způsobuje chronický problém.

Po několika letech kariéry v těchto sportech někteří sportovci podali výkon fyzická aktivita průdušky se zužují, dýchání se stává obtížným a účinnost práce klesá. Mimo zátěž je vše v pořádku, lidé žijí úplně normální životy. Toto je typ astmatu, o kterém mluvíme. Nejčastěji se získává, i když existují případy vrozených.

Jak se tato diagnóza stanoví?

Osoba je umístěna v podmínkách, kdy musí nést náklad. To může být běžecký pás, rotoped a tak dále. Pro zimní silnice jsou podmínky bližší skutečným a nutí je vdechovat studený vzduch. Pokud jsou zaznamenány spolehlivé známky astmatických projevů, je to ono. Jsou zaznamenány, řeknu hned, u drtivé většiny lidí, zvláště pokud testujete pečlivě a přesně studeným vzduchem.

Proč někteří Skandinávci?

No, proč jen Skandinávci. Sportovci po celém světě jsou diagnostikováni s podobnými diagnózami.

Například v Británii byly dodány fotbalistovi Davidu Beckhamovi (od dětství), sportovci Paulu Radcliffe a cyklistovi Chrisu Froomovi (v dospělosti). Bohužel máme iluzi, že Ruští sportovci nemají takové diagnózy a neužívají vhodné léky.

Zpráva McLarenu však odhalila, že astmatici, kteří jsou schváleni pro dostatečně vysoké dávky léky, je také v ruské reprezentaci. Například Alexander Legkov.

Kdo také zvažuje bojkot olympiády? Astmatici | Aktuálně.cz

Astmatici se obávají, zda udýchají pekingský smog

Peking – S neustávajícími nepokoji v Tibetu se stále častěji řeší otázka, zda bojkotovat, či nebojkotovat olympijské hry v Pekingu.

Tento problém neřeší jen státníci a činovníci olympijských výborů, ale i někteří sportovci. Nečiní tak ovšem ve jménu politiky, nýbrž ve jménu svého zdraví.

Peking patří k nejznečištěnějším městům na světě. Všeobjímající smog je noční můrou všech olympioniků, které čeká některá z vytrvalostních disciplín mimo bezpečné hradby sportovišť.

Děsí se ho maratonci, chodci, cyklisté, triatlonisté i plavci-vytrvalci. Nejvíce straší astmatiky, ti vážně zvažují olympijskou účast.

Dále čtěte:

Největší ztráta? Gebrselassie

Zatím největší čáru přes rozpočet učinil pořadatelům světový rekordman v maratonu Etiopan Haile Gebrselassie. V polovině března oznámil, že kvůli smogu se vzhledem ke svému astmatu maratonu nezúčastní.

„Ovzduší v Číně představuje pro mé zdraví  hrozbu. Bylo by pro mě velmi náročné uběhnout v takových podmínkách 42 kilometrů,“ cituje ho britský list The Independent.

Organizátoři znervózněli, zvláště když se tato zpráva donesla prostřednictvím BBC i k čínským posluchačům, zvyklým spíše na oficiální cenzurovaná sdělení.

Gebrselassie nicméně ujistil, že nehodlá Peking 2008 vynechat úplně a že chce na dráze startovat v běhu na 10 000 metrů.

Astmatička Radcliffová: Běžela těhotná, poběží i ve smogu?

Podobnou svízel jako Etiopan řeší i britská maratonkyně Paula Radcliffová, jedna z favoritek ženského závodu. I ona totiž trpí astmatem.

The Independent však přinesl vyjádření šéftrenéra britských vytrvalců Alana Storeyho, podle něhož je běžkyně odhodlána startovat, neboť touží po olympijském zlatu. I ona však bude se svými lékaři pečlivě zvažovat aktuální podmínky a kvalitu ovzduší.

Radcliffová má nicméně pověst železné ženy. Závodila ještě v šestém měsíci těhotenství v běhu na 10 000 metrů a po svém rychlém návratu po porodu vyhrála slavný maraton v New Yorku.

Nicméně i kdyby se do zakouřených pekingských ulic neohroženě vydala, mohou ji místo vavřínů čekat zdravotní komplikace.

„Dochází k podráždění a zúžení dýchacích cest a následkem toho k omezenému či sníženému dýchání. To znamená omezenou dodávku kyslíku do organismu a ztížený výdej oxidu uhličitého z organismu,“ popisuje možná úskalí astmatika docent Jan Heller z Biomedicínské laboratoře Fakulty tělesné výchovy a sportu, odborník na fyziologii tělesné zátěže.

„Eventuálně může dojít i k astmatickému záchvatu a komplexnějším reakcím,“ dodává.  

Astmatiků mezi olympioniky přibývá

Čína už  utratila na zlepšení ovzduší nad metropolí 8 miliard dolarů, mnohé továrny zavřela či přestěhovala jinam, omezila automobilovou dopravu. Všechno se ukázalo jako málo platné, město se stále dusí pod peřinou smogu.

Předseda Mezinárodního olympijského výboru Jacques Rogge v listopadu dokonce připustil, že by některé vytrvalostní disciplíny mohly být v programu přeloženy v případě, pokud by aktuální naměřené hodnoty škodlivých látek v ovzduší ohrožovaly zdraví sportovců.

Slavní sportovci s astmatem

Slavní sportovci s astmatem

• Haile Gebrselassie-etiopský běžec
• -světový rekordman v běhu na 10 000 m, v půlmaratonu, maratonu
• Paula Radcliffeová-britská atletka-světová rekordmanka v maratónu
• -evropská šampionka v běhu na 10 000 m
•  Jackie Joynerová-Kerseeová-americká atletka
• -dvojnásobná olympijská vítězka v sedmiboji (1988, 1992)
• Mark Spitz-legendární americký plavec 70. let
• -držitel 9 zlatých olympijských medailí
• Amy Van Dykenová-americká plavkyně-na OH v Atlantě získala 4 zlaté
• Nancy Hogseheadová-americká plavkyně-trojnásobná zlatá medailistka z LOH 1984
• Jan Ullrich-německý cyklista
• -vítěz  Tour de France 1997
•  Paul Scholes-anglický fotbalista-záložník anglické reprezentace a Manchesteru United

Zdroj: bbc.co.uk

Alan Storey však v The Independent tvrdí, že borci raději poběží ve větším smogu, než aby museli na svou disciplínu čekat a neabsolvovali ji v daném termínu. Mohlo by to totiž narušit načasování jejich tréninku.

Smog a astma není směrem k Pekingu 2008 nějakým minoritním problémem. Podle údajů MOV zmiňovaných v článku deníku The Independent trpělo touto chorobou na OH 1980 pouze 9 procent sportovců, v Sydney 2000 to bylo již 21 procent.

1. Zatímco netrénovaného astmatika může smog zcela odrovnat, tělo trénovaného sportovce si s ním umí poradit mnohem lépe.
2. „Mezi vrcholovými sportovci je celá řada astmatiků, zpravidla léčebně dobře kompenzovaných, takže zvládají svoji tréninkovou přípravu i závodění, ale jsou výrazně citliví na prostředí,“ říká docent Jan Heller.
3. „Sportovec astmatik a jeho osobní lékař musí vždy pečlivě zvažovat do jakého rizika mohou zajít a kam již nikoli,“ dodává.

Smog může potrápit i zdravé sportovce

Gebrselassieho odřeknutí vrhlo světlo zejména na maratonské pole. Nicméně dýchací problémy se týkají i dalších odvětví.

„V cyklistice bývá například problémem udržovat aerodynamickou pozici jezdce. Ta totiž omezuje možnost hlubokého a efektivního dýchání,“ zmiňuje jednu z mnoha komplikací Heller.

U vytrvalostních sportů navíc kromě smogu znepříjemňují život závodníků i pyly, prach, chlad a nízká vlhkost.

Pedagog z FTVS ovšem upozorňuje, že astmatikům může v znečištěném prostředí dělat problémy i krátkodobá intenzivní zátěž, při níž může dojít ke křečím dýchacích svalů (tzv. bronchospasmě).

Teoreticky nejméně potíží by měli se šedým Pekingem mít vytrvalostní plavci, a to díky zvlhčenému vzduchu.

Mezi nejúspěšnější astmatiky v historii olympijských her ostatně většinou patří plavci – Mark Spitz, Amy Van Dykenová, Nancy Hogseheadová. Spitz patří k vůbec nejlepším olympionikům historie, neboť na Hrách získal devět zlatých medailí.

Problém se smogem nemusí mít jen astmatici. Také zcela zdravé jedince mohou trápit kašel, záchvaty dušnosti či bolesti hlavy.

• Podle Hellera se lidé pravidelně sportující v znečištěném životním prostředí mohou na smog adaptovat a tyto akutní příznaky se u nich neprojevují tak výrazně.
• Jenže dlouhodobé působení dýchaných škodlivin se nasčítá a může se projevit později v mnohem závažnějších formách.
• Docent Heller jmenuje například sníženou obranyschopnost, chronická onemocnění nebo i kratší délku života.      

Sportovci vyčkávají

Na lehkou váhu nebere pekingský smog ani Lékařská komise Českého olympijského výboru.

„O smogu v Pekingu se často hovoří i na našich seminářích sportovních lékařů k přípravě na olympijské hry,“ potvrzuje odborník na fyziologii tělesné zátěže.

Mnoho sportovců čeká až na aktuálnější informace o čínském ovzduší. Pak se definitivně rozhodnou, zda budou riskovat své zdraví.

Astmatici si svou účast zřejmě dobře rozmyslí. V soutěži se zdravými jedinci nemusejí být jejich šance v pekinském smogu i přes sebelepší „zaléčení“ valné.