Soutěž: Nevyhrajete procházku růžovým sadem

Soutěž: Nevyhrajete procházku růžovým sadem

Příprava dřeva na zimu rozhodně není procházka růžovým sadem, obzvláště pokud vytápíte velký dům. V tomto případě je pro vás cirkulárka nenahraditelným pomocníkem.

Soutěž: Nevyhrajete procházku růžovým sadem

Každý, kdo se alespoň jednou potýkal s přípravou dřeva na zimu, mi dá jistě za pravdu, že cokoliv, co vám alespoň trochu pomůže zmírnit dřinu, je vítáno. Podstatné samozřejmě je, kolik dřeva budete zpracovávat. Pokud vám stačí občas pro atmosféru v obýváku zatopit v krbu, vystačíte si při přípravě dřeva s elektrickou motorovou pilou z kategorie hobby.

Pokud hodláte zpracovávat větší množství dřeva, „motorovka“ je sice také možná, ale ne pila kategorie hobby. Výkonná pila je ale poměrně těžká a neobejdete se ani bez častého přibrušování řetězů. Neustálé zvedání a odkládání těžké pily je náročný „tělocvik“, kterého vás cirkulárka zbaví.

Soutěž: Nevyhrajete procházku růžovým sademCirkulárka či okružní pila nebo kolébková pila se skládá ze stolu, motoru, vypínače a řemenice. Ve středu horní desky „stolové“ cirkulárky se nachází štěrbina, kterou prochází pilový kotouč. U některých kolébkových pil je kotouč uchycen přímo na hřídel rotoru elektromotoru. Na trhu se setkáte i s kombinací stolu a kolébky.

Cirkulárky se stolem se hodí pro řezání kulatiny, ale také na přířezy stavebních desek. Při práci je třeba dbát zvýšené opatrnosti, jelikož pilový kotouč není zcela chráněn. Výhodou této konstrukce je, že díky stolu můžete řezat dřevo nejen příčně, ale i podélně.

Cirkulárka kolébkové konstrukce se nejlépe hodí pro řezání kulatiny. Dřevo umístíte do kolébky, což vám značně zjednoduší a zrychlí práci. Pilový kotouč je navíc výhodně schován v ochranném krytu a při práci se k němu vaše prsty ani příliš nepřiblíží, takže řezání je bezpečnější.

U levnějších subtilních kolébkových pil schopnost přeříznout poleno závisí i na šířce podávacího žlabu kolébky. Do úzkého žlabu poleno většího průměru vůbec nedostanete. Pak nezbývá než na silnější kusy použít motorovou pilu a sekyru nebo je podélně rozštípnout na průměr, který se do kolébky vejde.

Pro snadný transport

Soutěž: Nevyhrajete procházku růžovým sadem

Průměr kotouče a prořez

Pro výběr okružní pily je důležitý průměr řezného kotouče – u malých pil činí 400      mm, větší mohou být osazeny i 750mm kotoučem. Na velikosti kotouče totiž závisí velikost tzv.

prořezu, což je maximální hloubka, do níž se pila „zakousne“ při jednom zářezu bez otáčení materiálu (příklad: u 700mm kotouče se prořez pohybuje okolo 250 mm, u 500mm kotouče cca 180 mm).

Na velikosti prořezu závisí, jak silné poleno na pile přeříznete.

Prořez se však může lišit i podle konstrukce pily – záleží na tom, zda je kotouč upnut přímo na hřídeli motoru, nebo jsou otáčky přenášeny řemeny. Díky tomu můžete narazit i na pilu, která má shodný prořez u 600mm i 700mm kotouče.

Užitečné prvky a doplňky

Pohodlnou a bezpečnou práci s kolébkovou pilou zaručí některé praktické funkce, například aretace kotouče, robustní kolébka s tlumičem nárazů a pružinou pro zpětný chod či motor s brzdou a teplotním čidlem přímo na vinutí, nikoliv na vypínači.

I když zuby pilového kotouče vydrží víc než řetěz motorovky, neobejdou se bez broušení. Že jsou tupé, poznáte podle častějšího zasekávání. Mnohé napoví i povrch řezu – ten by měl být světlý a hladký a ne „vytrhaný“ a popálený. Broušení vyžaduje profesionální vybavení, ale zkušenější kutil může ostří kotouče udržovat v kondici občasným přibroušením pilníkem. Zuby se brousí ve dvou fázích – sudé a liché zvlášť. Při broušení můžete nechat kotouč v pile a postupně jím pootáčet. Pokud nemá vaše pila funkci aretace otáček, můžete kotouč při broušení zafixovat kusem dřevěné latě.

Co dělat, když dítě nechce jíst?

  • Domů
  • Výživová poradna
  • Kojenec
  • Co dělat, když dítě nechce jíst?

První příkrmy, velký zlom v životě kojence. I ve vašem životě. Do chvíle, kdy šlo jenom o mléko, byla to vlastně pohoda. Ale to si rodič uvědomí až v momentě, kdy vidí svítivě oranžovou mrkev rozmáznutou na sněhově bílé zdi.

Soutěž: Nevyhrajete procházku růžovým sadem

Drobné ukňourané drama při občasném odmítání prsu při novorozeneckém bolení bříška vám bude připadat jako procházka růžovým sadem oproti tomu, co nastane, když dítěti vezmete milované mléko a ukážete mu nekonečnou pestrost opravdové stravy. Oranžovou mrkev, oranžovou dýni a oranžovou batátu. Dítě je z těch novinek doslova u vytržení, a tak vám někdy z té radosti vytrhne i lžičku z ruky. A mrskne s ní o zem.

Každé dítě se nakonec rozjí. A uvidíte, že si rozličné chutě začne i užívat.

5 triků, jak dítě motivovat k jídlu

  1. Zlaté pravidlo: jídlo nenuťte, ale nabízejte. Když se zařeknete, že do něj dneska tu bramboru prostě dostanete, tak si buďte jistá, že nedostanete. Nechceš? Nevadí, zkusíme za chvíli znovu. Nebo zítra.
  2. Když prckovi vybraná zelenina nešmakuje ani druhý den, zkuste jiný druh.

    Po příjemné mléčné chuti se zkrátka špatně přechází na mdlou chuť vařené zeleniny, ale chce to doopravdy trpělivost.

  3. Pokud dítě vyžaduje kojení, neodpírejte mu ho úplně. Zkuste dát trochu příkrmu, zbytek doplňte mlékem. Postupně by tímto způsobem měl příkrm zcela nahradit jednu mléčnou porci – oběd.

  4. Domácí strava je základ, ale když miminko nechce jíst a odmítá jídlo, které jste sama navařila, nebo když zkrátka vařit nestíháte, sáhněte po hotovém příkrmu – třeba z naší řady Sunárek Hotová jídla.
  5. Pro malé dítě jste vzor, chce dělat všechno stejně jako vy. Tak se zkuste z jedné misky najíst spolu.

    A protože miminko vaše jídlo ještě nemůže, je jisté, že dnes k obědu budete mít brokolicové pyré.

Každé dítě se nakonec rozjí. A uvidíte, že si rozličné chutě začne i užívat. Budete spolu objevovat a ochutnávat nové potraviny a čas krmení už nebude časem boje, ale časem, na který se bude vaše miminko těšit.

Moment, kdy už v židličce radostí kope nožičkama, zatímco mu ohříváte oběd a samo s každou lžičkou otevírá ústa, jsou takové malé Vánoce. Nemějte strach, i vy se tohoto okamžiku dočkáte. Přejeme mnoho sil.

Děkujeme!

Nyní už se můžete těšit na cenné rady a informace, které vám pomohou s jídelníčkem pro vaše nejmenší.

Chyba

Formulář se z nějakého důvodu nepodařilo zpracovat.

Procházka růžovým sadem | Procházka růžovým sadem

Všechny šifry (včetně úvodní) z Procházky 2019 si můžete stáhnout zde. V tomto článku většinu z nich najdete také ale v horší kvalitě.

Pouze pro stažení (nenajdete v článku) jsou úvodní šifra (formou prezentace z toho, jak organizátoři hráli válku s kartami), šifra SKLÁDAČKA (má dvě části skládačka a skládačka-návod) a šifra SLOHOVKA (šifru bylo možné luštit jen v papírové a ručně psané podobě). Šifra SCHOGETTEN není obsažená nikde, protože byla ve formě tabulky čokolády. Přeji pěkné luštění.

Pokračování textu Šifry z PRS 2019 → šifry

Respektujeme rozhodnutí vlády, která zakázala akce nad 30 osob. Kvůli tomu jsme nuceni letošní ročník Procházky růžovým sadem zrušit. Snad na viděnou příští rok!

Myslím, že jubilejní 15. ročník Procházky, byl velmi vydařený. Potvrzují to i reakce účastníků. Například „Příště byste Procházku mohli udělat v Kolíně. Tam nejsou kopce.“, nebo „Nechcete ty šifry udělat jednodušší?“.

Všechny týmy se velice statečně popraly s deštivým počasím i náročnou trasou. Kvůli náročnosti trasy a také úvodní šifry, jsme konec závodu posunuli až na 19. hodinu. Klíče letos nepřinesl žádný tým, ale dva tomu byly opravdu blízko – jeden asi 15 minut, druhý asi 10 cm (klíče byly zahrabány).

Gratulace vítězným týmům. Díky všem, kteří se odvážili a překonali na letošní Procházce sami sebe. Dík těm, kteří letos vymýšleli a vytvářeli šifry. Letos se náš organizační tým rozrostl o dva externisty – Petra K. a Želého. Díky, bez vás by to nešlo.

PS: Pokud se těšíte na zveřejnění šifer a jejich řešení, budete se moct těšit ještě chvíli, protože šifry budeme z provozních důvodů letos zveřejňovat až v květnu.

NÁZEV PŘÍCHOD V LIMITU KLÍČ VYLUŠTĚNÉ ŠIFRY NALEZENÉ ŠIFRY ČAS PŘÍCHODU
1. Tři na tripu Ano 7 8 18:58
2. Název vymyslíme na místě Ano 7 7 18:52
3. Vládcovia strachu Ano 4 8 18:55
4. Originální název Ano 3 4 18:57
5. Švec a jeho Myšky Ano 2 5 18:57
6. Expedice Polární tyčna Ano 2 3 18:44
7. Asi Walkovi… Ano 1 7 18:58
8. Moulové Ano 1 5 18:59
9. Bludičky Ano 4 18:59
10. Hypochondři Ano 3 18:45
11. Felix Felicis Ne 8 8 19:30
diskvaliface Cillit Bang Power Auto 5 16:45
diskvalifiace My dva a křen Auto 3 19:15

výsledky

Milí účastníci Procházky růžovým sadem 2019, 

letos vás budeme očekávat v pátek 5. 4. mezi 18:00 a 21:30 na Nivách u Vsetína. Pokud nepřijedete autem, nejbližší zastávka MHD je Janišov, točna (30 min.

pěšky). Pokud přijedete vlakem do Vsetína, je to na Nivy pěšky cca hodina.  Pokud byste potřebovali ze Vsetína vzít na základnu autem, dejte vědět, pokusíme se vám zajistit odvoz. Chata se nachází přesně zde.

  

Registrace bude probíhat od 18:00, stejně tak večeře. Pro zájemce bude od 19:30 asi hodinový šifrovací kurz.

 Ve 21:3bude oficiální zahájení, vysvětlení pravidel, a následně start. Konec závodu bude v sobotu večer v 18:00. Po další společné večeři bude slavnostní vyhlášení výsledků.

V neděli ráno nás čeká krátká bohoslužba s koncem okolo 11. hodiny, kterou Procházka oficiálně končí. Na cestu od nás dostanete již tradičně bagetu. 

  • Na závod budete potřebovat: 
  • – spacák, karimatku (není nutná, na chatě jsou nějaké matrace) a přezůvky na základnu,  – jídlo a pití na dobu od startu do konce závodu,  – teplé oblečení (na luštění se budou hodit rukavice),  – základní věci pro přežití a orientaci v přírodě (nůž, buzola, sirky apod.),  
  • – doporučujeme vzít taky foťák, z průběhu závodu jsou super fotky, zvláště pěkné jsou fotky východu slunce po probdělé noci. ????  

Na luštění vřele doporučujeme: – pravítko, nůžky, psací potřeby (včetně barevných), papíry (včetně čtverečkovaných), lepidlo/izolepu,   

Pokud budete potřebovat přijet nebo odjet v jinou dobu, než je oficiálně plánováno a nepsali jste to již do poznámky při registraci, dejte nám prosím dopředu vědět. Stejně tak pokud nebudete chtít bagetu na cestu. Díky! 

Přejeme pěkný týden a v pátek se na vás budeme těšit na Nivách. 

OPRS (Organizátoři Procházky růžovým sadem) 

Změny v pravidlech oproti loňsku žádné nejsou. Proto vy, kdo to již znáte a očekáváte červeně vyznačené pasáže, nic nenajdete. Přesto doporučujeme si je pročíst a připomenout. Ať vás při přípravě na Procházku ani v jejím průběhu nic nepřekvapí:

Pokračování textu Pravidla 2019 → pravidla

NÁZEV TÝMU PRVNÍ ČLEN DRUHÝ ČLEN TŘETÍ ČLEN ČTVRTÝ ČLEN ZAPLACENO?
1. Název vymyslíme na místě Petr Guznar Jiří Růžička Jakub Pohanka Honza Kretek ANO
2. Tři na tripu Alča Jana Tom Jensa ANO
3. Felix Felicis Nikol Karasová Julcza Bayerová Katka Pohanková ANO
4. Banda hypochondrů Kubino Daviktorka Brambora Master-kreplik ANO
5. Asi Walkovi… Michael Walek Klára Walková Daniela Walková Daniel Walek ANO
6. Cillit Bang Power Kornel Kucián Duc Manh Nguyen Jakub Burian Martin Jonáš ANO
7. Bludičky Alžběta Kameníková Magdalena Cáhlíková Julie Balabánová Kristýna Chlubnová ANO
8. Vladcovia strachu Martin V. Michal B. Peter B. ANO
9. My dva a křen Sára Večerková Daniel Šerý Ondřej Povala ANO
10. Moulové Jakub Pernica Semir Arabo ANO
11. Originální název Lenka Pohanková Vlasta Ohlídalová Šárka Witisková Martin Chvátal ANO
12. Expedice Polární tyčna Mia Švecová Júlia Ďatelinková Anna Orálková Tom Haderka ANO
13. Švec a jeho Myšky Robert Myška Verča Myšková Kuba Myška Sebík Švec ANO

Přihlášených týmů: 13Přihlášených lidí: 47

Všechny šifry z letošní Procházky si můžete stáhnout zde. Zároveň je v horší kvalitě můžete najít i níže v tomto článku.

Pokračování textu Šifry 2018 →

šifry

Níže najdete řešení šifer z letošní Procházky:

Pokračování textu Řešení šifer z PRS 2018 →

řešení

Letošní ročník byl opravdu povedený. Čtyři týmy přinesly klíče, nejméně nalezených šifer bylo 6, nejméně vyluštěných 2. Jeden tým přinesl všech 10 šifer, dohromady 4 týmy vyluštily 9 šifer. Když už jsme u těch čísel, tak nejmladší účastník měl 12 let, nejstarší 47.

Několik týmů si i v zápalu hledání a luštění šifer vzpomnělo na pytel na odpadky, který dostaly po vyluštění úvodní šifry spolu s mapou v rámci našeho zapojení do akce Ukliďme Česko a své úlovky v něm přinesly.

A mimo to bylo moc pěkné počasí a po sněhu ani památky. Tak tady jsou ty výsledky:

Název Příchod v limitu Klíč Vyluštěné šifry Nalezené šifry Čas příchodu
1. Technická přestávka ANO číslo 1 9 9 11:45
2. eReLeN ANO číslo 2 8 9 15:50
3. Růžový panter ANO číslo 3 9 9 17:10
4. Dream team ANO číslo 4 6 6 17:30
5. Beskydský odboj ANO 9 10 17:50
6. Ne bis in idem ANO 9 9 17:00
7. Tři na tripu ANO 8 8 15:10
8. Tři ševcovy myšky ANO 7 9 17:59
9. Ztráta času ANO 6 7 15:50
10. Lid, který chodí v temnotách ANO 5 8 17:30
11. Tři houslistky a ajťák ANO 3 7 17:47
12. IB000 ANO 3 7 17:50
13. Tři vepřy/i ANO 2 6 17:50

Na chatě tentokrát zbyla pouze černá čepice a zelená podložka na psaní. Pokud něco z toho postrádáte, napište nám.

výsledky

Změny oproti loňsku jsou pro přehlednost vyznačeny červeně. Změn není mnoho, vlastně pouze jedna ???? přesto doporučujeme si pravidla pročíst a připomenout si je.

Průběh hry:
– Cílem závodu je získat klíč, jehož umístění je popsáno ve zprávě. Tato zpráva je rozdělena na deset částí. Každá část je zašifrována jinou šifrou a nachází se na jiném místě.

Všech deset stanovišť se šiframi je zakresleno v mapě, kterou týmy dostanou na startu.

– Po vyluštění úvodní šifry týmy musí opustit základnu; toto pravidlo se nevztahuje na týmy, ve kterých se alespoň jeden člen účastní Procházky poprvé a zároveň je mu čtrnáct a méně let; takový tým na základně může zůstat až do 3:33.

– Stanoviště jsou očíslována, ale není nutné obcházet stanoviště postupně podle čísel. Také není nutné obejít všechna stanoviště, pokud už víte, kde jsou klíče.
– Vyhrává tým, který donese klíč s nejnižším číslem a dojde včas na základnu; pořadí na dalších místech je určeno čísly klíčů.

– Pořadí týmů, které nepřinesly klíč, určuje počet vyluštěných šifer; v případě, že více týmů vyluštilo stejný počet šifer, rozhoduje mezi nimi počet šifer, které daný tým našel; pokud více týmů vyluštilo i našlo stejný počet šifer, rozhoduje mezi nimi čas dojití na základnu a odevzdání šifer.

– Tým, který nedorazí na základnu v časovém limitu a v plném počtu, bude klasifikován až za všemi týmy, které to stihly. Mezi týmy, které nestihnou dojít v časovém limitu, rozhoduje čas příchodu.
– Pokud tým dorazí zpět na základnu a část týmu poté vyrazí vyzvednout klíč a nevrátí se do limitu, není tým diskvalifikován, pouze se mu nezapočítá donesený klíč.
– Tým, který nedokáže dojít zpět na základnu a budeme pro něj muset jet autem, bude diskvalifikován!
– Každé družstvo má nárok na SMS nápovědu k jedné šifře.
– Je povinností kapitána mít po celou dobu závodu mobil tak, aby mu nedělalo problém zaregistrovat, že zvoní.
– Je povinností kapitána odeslat v sobotu ve 12.00 organizátorům SMSku s informacemi o tom, kolik šifer jeho tým vyluštil, kolik šifer našel a kde se nachází.

– Na každém stanovišti je povoleno si vzít dvě kopie šifry, pokud není určeno jinak.

Vybavení a taktika:
– Družstvo se může dělit pouze na krátkou dobu a v pohybu může být po tu dobu pouze jedna část týmu.

– Je zakázáno používat přístroje se satelitní navigací (vyjma záznamu tracku; přístroje můžete mít s sebou, ale ne s nimi v průběhu závodu manipulovat) a používat elektronické mapy. 
– Je zakázáno využívat jakékoliv dopravní prostředky.

– Je zakázáno zapojovat do řešení šifer kohokoliv mimo tým, pokud se nejedná o faktografické znalosti.

  1. – Je zakázáno spojovat týmy a jakkoliv mezi týmy spolupracovat (předávat si šifry a informace o jejich umístění či řešení, poloze klíčů, …).
  2. Další důležité informace:
    – Každý se účastní na vlastní nebezpečí.
  3. – Kapitán přebírá zodpovědnost za členy svého týmu mladší 18 let.

– Doporučený minimální věk pro účast na Procházce je 12 let.  
– Každý účastník je povinen chovat se v souladu s pravidly silničního provozu a pravidly chování v přírodě.
– Organizátoři nenesou zodpovědnost za chování účastníků v průběhu závodu a jeho případné následky.
– V případě, že se některý člen týmu zraní či nastane nějaká jiná situace, která znemožní týmu pokračovat v závodu, je nutné ihned informovat organizátory.
– Na základně je zakázána konzumace alkoholu a užívání škodlivých omamných látek. Taktéž je zakázán vstup na základnu pod vlivem výše uvedeného.

– V případě porušení pravidel si organizátoři vyhrazují právo daný tým diskvalifikovat.

pravidla

Podeváté mistry. Juventus Turín si výhru vydřel, říká trenér Sarri

Trenér fotbalistů Juventusu Turín Maurizio Sarri nepovažuje zisk devátého titulu po sobě za samozřejmost, protože podle něj je italská liga rok od roku těžší. Hráčům „Staré dámy“ v žertu složil poklonu, že se dokázali stát mistry i pod jeho vedením.

„Je to speciální. Vyhrávat je těžké, každým rokem je to komplikovanější. Brát ve sportu něco za samozřejmé je jednou z největších chyb na světě,“ řekl Sarri v televizním rozhovoru po nedělním rozhodujícím vítězství 2:0 nad Sampdorií Janov.

„Nebyla to procházka růžovým sadem. Bylo to dlouhé, těžké, stresující. Tým zaslouží velkou poklonu za to, že v sobě našel hlad a odhodlání dál vítězit, i když měl na kontě už osm titulů v řadě,“ přidal jednašedesátiletý kouč.

V neděli získal teprve druhou významnou trofej v trenérské kariéře po loňském triumfu v Evropské lize s Chelsea. „Řekl jsem jim, že když vyhráli se mnou, který nikdy nic nevyhrál, musejí být opravdu dobří,“ odpověděl Sarri se smíchem na otázku, o čem si povídal s hráči během pozápasových oslav.

Nešlo to jako po másle

Juventus si dvě kola před koncem Serie A vytvořil v čele tabulky nedostižný sedmibodový náskok před druhým Interem Milán. Během premiérové sezony pod Sarrim, kterou ovlivnila tříměsíční koronavirová přestávka, nebyl turínský gigant tak dominantní jako dřív.

„Měli jsme taktické problémy, když jsme se snažili, aby všichni tihle silní hráči s různými charakteristikami pracovali společně. To nedostanete zadarmo. Dřív jsme viděli, že Paulo Dybala a Cristiano Ronaldo spolu nenastupovali tak často,“ upozornil Sarri.

„Musíte chodit po špičkách a pomalu měnit věcí, které se vám líbí nejméně. Nemůžete nakráčet do klubu, který osmkrát za sebou získal scudetto, a všechno najednou předělat. To by nebylo příliš chytré,“ doplnil bývalý kouč Neapole.

Dobré vztahy

K hvězdám Juventusu si během roku našel cestu. „V každé šatně dochází k diskusím a konfrontacím, podle mě je to normální. Čím víc to děláte, tím víc problémů vyřešíte. První den jsem viděl špičkové hráče.

Po chvilce jsem do šatny začal chodit s vědomím, že tam mám nejen profesionály, ale také skvělé chlapce, na které se mohu spolehnout. Náš vztah se posunul od čistě pracovního k osobnímu,“ přiznal Sarri.

Jeho slova potvrdil brankář Wojciech Szczesny, jenž trenérovi během televizního interview přinesl oblíbenou cigaretu se slovy: „Tady máte, zasloužíte si ji.“

Írán, Tochal – majestátní hora nad Teheránem – VIDEO

Publikováno: 9.2.2016

V minulém díle z Íránu jsme nezmínili jedno místo, kam určitě stojí za to se vypravit. Přímo nad městem se totiž zvedá vysoký horský masiv Alborz a jeho nejoblíbenější vrchol Tochal. Právě sem často místní směřují za rekreací a odpočinkem od velkoměsta.

Stačí popojet jen kousek za Teherán, odkud už vás nahoru vyveze lanovka – Tochal Telecabin. Její nejvyšší stanice leží ve výšce 3 740 metrů nad mořem a k dosažení vrcholu pak už postačí jen 30minutová procházka.

Z nejvyššího místa masivu Tochal pak shlížíte dolů na Teherán i další vrcholy pohoří Alborz.

Budete stát ve výšce 3 933 metrů a uvidíte odsud i 5 610 metrů vysokou nejvyšší horu masivu Mount Damavand – vyhaslý vulkán, který už se téměř může srovnávat s nejvyššími světovými velehorami.

   

Nikoho by asi nenapadlo jet do Íránu lyžovat, přitom právě Tochal je jedno z nejvýše položených lyžařských středisek na světě.

Spolu se dvěma dalšími nedalekými rezorty patří k oblíbeným rekreačním lokalitám. Nenabízí sice tak moderní vybavení jako střediska například v Alpách, lyžování v takové výšce za to ale rozhodně stojí.

Navíc se ve vrchní části drží sníh po většinu roku.

Pokud vám lanovka přijde jako příliš barbarský způsob zdolávání horských velikánů, máte několik možností, jak na vrchol Tochalu dojít pěšky. A jde skutečně o vysokohorský trek, žádnou procházku růžovým sadem – tak se na něj pořádně připravte.

         

My jsme s kolegou prošli jen malý úsek spodní části jedné z přístupových cest a už jen kontrast obrovského velkoměsta, které plynule přechází v majestátní surové hory, nás naprosto odzbrojil.

Navštívili jsme několik vesniček, kde jediné zásobování obstarávají muly a dolů se nedostanete jinak než po svých.

Ještě před tím jsme ale prošli několik kilometrů dlouhou rekreační oblast podél malé říčky, kam místní chodí na víkendové obědy a odpolední vodní dýmky.

Několik přístupových cest vede k předposlední stanici lanovky ve výšce téměř 3 000 metrů, což z okraje Teheránu pořád znamená více než 1 000 metrů převýšení. Odtud můžete buď jet lanovkou k vrcholu, nebo dále pokračovat po svých a zdolat tak dalších téměř 1 000 výškových metrů.

   

Krajina trochu připomíná některé scény z Pána prstenů, i když nejste na Novém Zélandu. Rozeklané skály, prudké skalní stěny a téměř úplně vyprahlá zem. Vrcholky hor pak většinu roku pokrývá sníh a už tam nic nenasvědčuje tomu, že jste pořád v subtropickém klimatickém pásmu.

   

Írán je nádherná země, která toho nabízí tolik, že byste ji mohli objevovat dlouhé měsíce a pořád by vás přiváděla k úžasu.

Přidejte k tomu asi nejpohostinnější a nejpřátelštější lidi na světě a relativně snadnou dostupnost (akční zpáteční letenky začínají na 4 000 Kč) a máte perfektní destinaci na „dobrodružnou” dovolenou.

Díky obrazu, který o Íránu téměř po celém světě kreslí média, tam narazíte jen na minimum turistů. Budete si tak moci krásy země užívat naplno.

GPS: 35°53'07.6″N 51°25'11.7″E

Text, foto a video: Matouš Vinš

Hudba: Dexter Britain

Kulich, rouška, igelitka. Berbr je venku z vazby, bude se mstít?

Kontroverzní funkcionář, jenž je obviněn z podplácení a zpronevěry, bude dál stíhaný na svobodě.

Poslední tři měsíce strávil Berbr za mřížemi, kam byl odveden 16. října. I když se o jeho čachrech především kolem rozhodčích léta šuškalo, byla policejní razie a obvinění překvapením. 

Přečíst článek ›

Zdálo se, že je někdejší člen státní bezpečnosti nesestřelitelný. On se tak i choval, vytvořil si kolem sebe auru neporazitelného hráče. „I vůči nám se choval přezíravě. Často neodpověděl ani na pozdrav,“ řekl jeden z českých reprezentantů, hráč, který působí v jedné z pěti nejlepších lig Evropy. Promluví pouze anonymně, do války s Berbrem se pouštět nechce.

Řepka: Je to zlo

Do ní se pustilo několik inciativ, které se pokusí očistit fotbal během jarních voleb do okresních a krajských svazů a poté i do „velké“ asociace. Nejviditelnější je společenství zvané Fevoluce, za nějž se vyjádřil Rudolf Řepka: „Roman Berbr byl vždy čisté zlo.“ Bývalý generální sekretář kvůli Berbrovi ostatně odešel ze svazu.

Náčelník, Taťka, jak ho nazývali jeho věrní, povětšinou rozhodčí či prohnilí bafuňáři. Či Lord Voldemort, tak si ho zafixovala část hnutí, která si přeje změnu, posun k čistšímu sportu.

Fevoluce i další spolky zatím bojovali proti Berbrově armádě – ale bez Náčelníka. Uvidí se, zda se po návratu na svobodu šéf zapojí.

Přečíst článek ›

Jisté to není, poslední tři měsíce mohl komunikovat pouze se svým právním zástupcem. Navíc vazba není procházka růžovým sadem. Vždyť i další obviněný Roman Rogoz, jehož Berbr láskyplně oslovoval Synku, je na tom, podle advokáta Oldřicha Chudoby, po „psychické stránce věci hodně špatně“.

Není divu. Ve vazbě jsou menší cely, „spolubydlící“ si nevybíráte, nátlak od vyšetřujících je značný. Berbrovi je už šestašedesát let, navíc za mřížemi si prošil nepříjemným covidem.

Jeho primárním zájmem bude, aby nebyl odsouzen nepodmíněně. Pokud se obvinění nerozšíří, má slušnou naději na podmínku, byť mu hrozí až šestileté vězení. Berbr je (zatím) bezúhonný, způsobená škoda 850 tisíc za defraudaci není příliš vysoká a Berbr dozajista najde prostředky, aby uhradil případné pokuty.

To vše je otázka dlouhých měsíců, boj o vliv ve fotbale ale proběhne na jaře. Zapojí se do něj?

Přečíst článek ›

Jedno je jisté: Pokud ano, nebude to z jakékoli funkce. Všech svých postů se totiž během vazby vzdal, zůstal už jen řadovým členem asociace, byť ještě nemá zaplacený roční příspěvek.

Každopádně mu zůstalo několik věrných, kteří ho nehodili přes palubu. Namátkou členové výkonného výboru asociace Miroslav Liba, Michal Blaschke a Rostislav Votík či nynější šéf řídící komise pro Čechy Martin Drobný, stejně jako Berbr Plzeňák. Bude zajímavé sledovat, kdo z nich (a jestli vůbec někdo) se k Náčelníkovi znovu přimkne.

Co velké kluby?

Otazníkem je také vztah s ligovými kluby. Ty, až na výjimky, jako jsou Teplice, Opava, Bohemians, mlčí, Berbra nesoudí. Zřejmě se obávají, zda policie neobjeví v odposleších zmínky o jejich chování. Proto hrají mrtvé brouky.

Přečíst článek ›

Naopak pokračovat nebude sňatek z rozumu s nynějším předsedou asociace Martinem Malíkem. Tohov prosinci 2017 Berbr svým vlivem postrčil do křesla pro bosse, sám ho pak řídil z druhé vlny. Malík se po Berbrově zatčení vyjádřil jasně: „Je vinen.“

Až příští týdny ukáží, zda to nechá Berbr jen tak. Stáhne se, nebo půjde do akce?

Tomb Raider – recenze | GAMES.CZ

„Aaaa, zase jsem mrtvá!!!” Až smích manželky z vedlejšího pokoje mě vytrhl z hraní a vrátil zpátky do sladké reality.

Sladké proto, že oproti tomu, co zažívá v Tomb Raiderovi Lara Croft, je realita, i se řvoucím dítětem, patlajícím ovocnou přesnídávku po Xboxu, procházkou růžovým sadem.

Že je nový Tomb Raider skutečným restartem celé slavné archeologické série naznačuje nejen Lařin věk a absence podtitulu v názvu hry, ale především způsob, jakým designéři z Crystal Dynamics s populární herní ikonou zacházejí.

Ve srovnání se sebevědomou drsňačkou, která má na svém panství k dispozici služebnictvo a technologické vychytávky, připomíná Lara Croft na svém prvním dobrodružství vyděšený uzlíček nervů, který může každou chvíli propuknout v pláč. Není se co divit – hned během prvních několika desítek minut po ztroskotání lodi Endurance na tajemném ostrově schytá hlavní hrdinka tolik ran, že se člověk skoro až diví, že se jí chce pokračovat dál.

Spíše než mladého Indiana Jonese, kterým se série Tomb Raider vždy inspirovala, připomíná znovuzrození Lary Croft spíše poslední tři filmy s Jamesem Bondem.

Lara se díky rychlému sledu událostí točících se kolem kultu pološílených trosečníků a záhady ostrova, ze kterého se nedostanete živí, mění doslova před očima a ke konci hry už v jejím chování najdete náznaky té hrdinky, která okouzlila herní svět už v roce 1996.

Zatímco ale tehdy se stal Tomb Raider zakladatelem žánru 3rd person akčních adventur, o sedmnáct let později už jen naskakuje do rozjetého vlaku moderních akčních dobrodružství jako Uncharted nebo Assassin's Creed. Crystal Dynamics se ale v nových mezích žánru pohybují s až neuvěřitelnou jistotou a naservírovali nám hru, která si dynamikou a velkolepostí se současnou konkurencí nezadá, a v mnoha směrech ji i převyšuje.

Jsem tak smutná…

V souvislosti s výše řečeným si ale nový Tomb Raider s sebou nese i negativa, která nelze opominout, přestože mnohé z nich platí v obecné rovině i pro celý žánr a najdeme je i u konkurence. Hra se snaží pracovat s emocemi hlavní hrdinky a s její postupnou proměnou v nelítostnou bestii, která se svým nepřátelům mstí za všechna příkoří, kterých se dopustili na ní i na jejích přátelích.

Bohužel, Tomb Raider působí v tomto ohledu až trochu naivně a velmi zjednodušeně. Lara je jediná postava ve hře, jejíž chování splňuje alespoň nějaká základní pravidla logiky, a je v podstatě celkem uvěřitelné. O ostatních postavách se dozvíme jen nezbytné minimum, chovají se ploše, předvídatelně a jejich osudy vás v podstatě nemusejí moc zajímat.

V praxi to vypadá tak, že krátce poté, co Lara zažije nějaký negativní emotivní šok, například zabije prvního člověka, pokračuje v cestě a další lidi už střílí bez slitování a jakýchkoliv zábran.

Chápu samozřejmě, že vývojáři nemohli nechat hlavní hrdinku plakat nad každým zabitým nepřítelem, ale podobné chování opravdu bije do očí a je škoda, že autoři více nenutí hráče například do stealthových řešení některých misí, už jen z důvodu zachování Lařiny pozitivní karmy.

Stealth je sice na mnoha místech možný a občas i dost výhodný, jenže nábojů do zbraní se všude válí doslova kopy a přestřelky jsou navíc dost zábavné a uspokojující, takže motivace ke stealth přístupu není velká.

Jsem tak naštvaná…

Dalším problémem opatrného postupu ve stínech je fakt, že umělá inteligence nepřátel v těchto pasážích nejočividněji odhaluje své nedostatky.

To, že proženete šíp okem jednoho ze dvou nebo tří fanatiků kultu a zbylí kamarádi se na vše jen nezúčastněně koukají, je prostě neodpustitelné a stává se to poměrně často.

Vždy v podstatě stačí jen počkat, až nepřátelé dokončí rozhovor, který mezi sebou vedou v okamžiku, kdy se k nim připlížíte, a pak jen potichu odstřelovat jednoho po druhém.

Trochu paradoxní je, že ve chvílích otevřených přestřelek, kterých je v Tomb Raider požehnaně, se už nepřátelé chovají poměrně uvěřitelně – přebíhají mezi kryty, snaží se vás přinutit k pohybu výbušnými lahvemi a dostat se vám nepozorovaně do zad. I díky nim je akce zábavná, rychlá a zpravidla dost přehledná, což určitě nelze považovat v tomto žánru za samozřejmost.

Trochu horší je to se souboji nablízko, se kterými jakoby autoři skoro nepočítali a od celkového zmatení a desorientace si často pomáhají berličkou v podobě quick-time eventů.

Vskutku jich není málo, ale vzhledem k tomu, že i na prostřední obtížnosti v nich mačkáte pořád pouze jedno tlačítko, nebudou vás frustrovat a i hráči, kteří tento styl hraní nenávidí, je zvládnou rychle překonat a věnovat se zábavnějším činnostem.

Uznalý potlesk si autoři zasluhují i za výběr zbraní, které dali Laře do rukou0. Pozitivní je už jen to, že jsou v podstatě pouze čtyři – luk, pistole, brokovnice a automatická puška.

Bohatě to ale stačí a Tomb Raider dává většině ostatních akčních her skvělou lekci z produktivity.

V každém okamžiku víte přesně, jaká zbraň se pro danou situaci a na jakého nepřítele hodí a v průběhu hry se naučíte využívat jejich přednosti k naprosté dokonalosti.

Svou roli v tom hraje i umně rozprostřené dávkování nejrůznějších vylepšení a nových způsobů využití. Zatímco na začátku je luk spíše nouzovkou a zbraní určenou pro stealth, na konci hry jej můžete využívat k odstraňování překážek, přesouvání mezi lokacemi nebo ke střílení zápalných šípů.

Jsem tak odpočinutá…

Ostatní zbraně tak široké možnosti využití nenabízejí, ale i je můžete postupně vylepšovat o alternativní módy střelby, kapacitu zásobníků a podobné, víceméně standardní, věci. Některé upgrady vybavení získá Lara „zdarma” v průběhu hry od svých přátel a dostane se díky nim na místa, kam do té doby neměla přístup.

Většinu vybavení ale vylepšuje ve svých odpočinkových kempech u ohniště. Ve chvíli, kdy zasedne k ohni, může vylepšit nejen zbraně, ale v závislosti na nasbíraných zkušenostech se naučit i některé nové schopnosti. Tomb Raider ale samozřejmě není RPG a až na výjimky jsou nově naučené kousky spíše kosmetické a hra by se celkem bez problémů obešla i bez nich.

Možná právě tady tkví hlavní problém celého Tomb Raidera. Autoři jakoby se v průběhu vývoje zalekli radikálních změn v hratelnosti, které původně vymysleli a celou řadu nápadů nechávají jakoby viset ve vzduchu. Přestože je hráč může využívat, žádný herní prvek jej k tomu nevede a nemotivuje. Platí to zejména o tolik propagovaném souboji Lary s přírodou o přežití.

V řadě propagačních videí působil Tomb Raider skoro jako odlehčená varianta hraní na Robinsona, skutečnost je ale této představě dalece vzdálená.

Lovení divoké zvěře je pouze prostředkem ke sbírání zkušenostních bodů, nečekejte tedy, že by Lara musela lovit kvůli hladu neb nasycení spřátelených trosečníků.

Po prvním „odzkoušení” lovu v rámci tutoriálu už nemusíte zabít jediné zvíře a přesto se vám bez většího snažení povede vylepšit naprostou většinu Lařiných schopností.

Jsem tak vážná…

V čem Tomb Raider naopak exceluje, je jeho klasická hratelnost a herní design. Řeč už byla o povedených přestřelkách, ve hře ale nechybí ani nádherné scenérie ostrova, skvělá starověká architektura a industriální oblasti, které na ostrově zbyly po druhé světové válce. Design úrovní je výborně vymyšlený a během pohybu v jednotlivých částech ostrova se neztratíte.

Každý prvek zde má své místo, přestože je architektura občas funkčně poněkud nelogická. Po celém ostrově se můžete pohybovat takřka libovolně (lze využít i rychlého cestování mezi kempy) a vracet se tak do již prozkoumaných částí kvůli hledání hromady bonusových předmětů, ať už jde o artefakty nebo o deníky, které dokreslují minulost i současnost ostrova.

Speciální „enviromentální” puzzly, které byly vždy jakousi obchodní značkou Tomb Raider série sice ustoupily trochu do pozadí, ale to neznamená, že je zde nenajdete vůbec.

Jen jsou většinou schovány v bonusových kobkách, které objevujete mimo hlavní příběh a k jejich hledání se lze vrátit i po dokončení hry.

Pravda, jejich vyřešení je zpravidla mnohem jednodušší, než tomu bylo ve starších dílech, ale s ústupky směrem k hernímu mainstreamu se asi budeme muset smířit.

I přes určitou naivitu příběhu a postav se Tomb Raider bere velice vážně a občas sklouzává až do hororových vod.

Zde to sice autoři trochu přehnali s množstvím koster a mrtvol, které se válí/visí pomalu na každém rohu, ale jinak je atmosféra opravdu napnutá a dokáže vtáhnout do děje.

Škoda jen, že v rozhovorech nebo při Lařině samomluvě neobjevíte během hraní jediný náznak humoru nebo alespoň sarkasmu. Trocha odlehčení by hře určitě neuškodila a pomohla by i samotné Laře k určitému zlidštění a uvěřitelnosti.

Jsem tak rozpolcená…

Technické zpracování Tomb Raidera vás asi ničím nepřekvapí. Určitě jsme tu měli už o něco hezčí hry, hlavně co se týče detailů prostředí. Na druhou stranu, zpracování postav ve hře patří k vysokému nadprůměru.

Hudba je spíše nenápadná, v akčních pasážích krapet vyleze do popředí, aby ale opět stejně rychle ustoupila. Zkrátka a dobře, soundtrack z Tomb Raider se žádnou klasikou určitě nestane. A co tu máme dál? Samozřejmě multiplayer…

Tedy, cože???

Ano, ke hře je po vzoru moderních marketingových trendů přimontován i multiplayer, ve kterém se můžete s ostatními hráči prohánět po vymezených mapách v rámci prostředí ostrova a donekonečna pilovat své umění ve čtyřech multiplayerových módech.

Přestože hráčů bylo v průběhu tohoto víkendu online jen pomálu (hra oficiálně vychází až nyní, ale některé obchody ji nabízely už dříve), povedlo se mi vyzkoušet všechny čtyři módy a odehrát v nich přesně tolik, abych zjistil, že vůbec není o co stát.

Design levelů je veskrze průměrný a na hře je zkrátka vidět, že nebyla pro multiplayer primárně navržena. Prvky, které v singleplayeru stačí (poloautomatické krytí, omezený arzenál) představují ve hře více hráčů záminku k nudě, a té nezabrání ani hromada nejrůznějších statistik a sbírání XP, za které získáváte nové postavy (včetně samotné Lary), vylepšení zbraní a podobně.

Samotné herní módy jsou víceméně napodobeninami multiplayerových variant z jiných her a rozhodně nepřinášejí jakýkoliv pádný argument pro to, aby se hra pro více hráčů v podání Tomb Raidera stala populární kratochvílí na dobu delší než pár týdnů po vydání.

Jsem tak dobrá…

I přes všechnu kritiku, kterou jsem na Tomb Raider v předchozích odstavcích nakydal, si stojím za tím, že jde o velmi podařenou odpočinkovou hru, která vám nabídne jeden příjemně strávený víkend ve společnosti sličné začínající archeoložky.

Tomb Raider dohrajete, v závislosti na vašich sklonech k objevování a sbírání bonusů, za nějakých 11-15 hodin čistého času, což sice může vypadat ve srovnání se staršími díly (osobně v tomhle směru proklínám hlavně trojku) jako směšně málo, ale vzhledem k intenzitě akce a dynamice příběhu jde o slušné skóre.

Ze hry zmizel prostor pro jakoukoliv nudu, a to aniž by vás zahltila přemírou výbuchů a nesmyslných „wow scén”. Pokud se bude Tomb Raider ubírat nadále podobným stylem, nebudeme se zlobit.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *