Škodlivá éčka neexistují, tvrdí potravináři

09.05.2014 | Kolem problematiky éček v potravinách se šíří řady nejasností a mýtů a mnohokrát i zbytečné paniky. Posvítili jsme si na ně!

Proč se vlastně přídatné látky při výrobě potravin používají?

Zajišťují hygienickou nezávadnost, zlepšují kvalitu, zvyšují jejich dostupnost ve všech obdobích roku, zlepšují nutriční hodnotu i přijatelnost pro spotřebitele a zlepšují nebo usnadňují přípravu potravin. Každé „éčko“ prochází ověřovacím postupem, na jehož konci je uděleno povolení k jeho používání, samozřejmě maximálně do hodnoty nejvyššího povoleného množství.

Musí se ovšem prokázat technologická potřeba jejich použití, kdy požadovaného účelu nelze dosáhnout jinými prostředky.

Éčka se nesmějí používat při výrobě medu, másla, cukru, neemulgovaného tuku a oleje, mléka a smetany, neochucených kysaných mléčných výrobků s živou kulturou, přírodních minerálních a balených minerálních vod, kávy (s výjimkou ochucené instantní kávy a kávových extraktů), nearomatizovaného čaje, sušených těstovin (kromě bezlepkových) a neochuceného podmáslí (s výjimkou sterilovaného podmáslí).

Škodlivá éčka neexistují, tvrdí potravináři

Rozdělení éček

Číselný kód E je kód, pod kterým je přídatná látka mezinárodně označována.

 Éčka rozdělujeme na barviva, konzervační látky, antioxidanty, sladidla, okyselující látky, emulgátory, zahušťovadla, želírující látky, stabilizátory, modifikované škroby, látky zvýrazňující chuť a vůni, kyseliny, zásady, soli a estery, tavící soli, nosiče a rozpouštědla, protispékavé látky, leštící látky, balící plyny a propelanty, odpěňovače a pěnotvorné látky, zvlhčující látky, plnidla, zpevňující látky, sekvestranty. Některé přídatné látky spadají podle účelu použití do několika kategorií, ale uvádí se pouze název kategorie, která odpovídá účelu, pro který je látka v potravině použita. Seznam přídatných látek musí být uveden na obalu výrobku, každá z látek musí být v tomto seznamu uvedena názvem, nebo mezinárodním kódem E + číslo, v sestupném pořadí dle množství, v jakém jsou v potravině obsaženy.

Škodlivá éčka neexistují, tvrdí potravináři

Všechna éčka není samozřejmě možné hned odsoudit jako nebezpečná a výrobky v panice odhazovat zpět do regálu v obchodě, když v jejich složení nějaké „éčko“ najdeme.

Své „E“ má totiž například vitamin C (E 300) a E (E 306-309), kyselina citronová (E 330), jablečná (E 296), pektin (E 440) nebo mastné kyseliny (E 304). „Nejsou škodlivá a neškodlivá éčka, pouze povolená a nepovolená.

Testy, které se s nimi provádějí, jsou opravdu přísné a v případě pochybností tato éčka nejsou povolena pro používání. Navíc, testy již schválených éček probíhají podle vývoje laboratorních metod stále znovu a znovu a používání éček se neustále přehodnocuje.

Samozřejmě, čím méně má výrobek éček, tím je v zásadě kvalitnější, ale bez některých éček prostě daný produkt nevytvoříte,“ říká Dana Večeřová, mluvčí Potravinářské komory.

Potraviny, které se ještě dále zpracovávají, smějí obsahovat přídatné látky pouze v případě, že jsou přídatné látky povolené i v potravinách, které se z nich vyrábí. Pro některé přídatné látky není stanoveno nejvyšší povolené množství konkrétní číselnou hodnotou.

Při výrobě potravin se v takovém případě použije pouze nezbytně nutné množství. Platné právní předpisy rovněž výrazně omezují použití přídatných látek ve výživě pro kojence a malé děti, kde je povoleno použití pouze několika přídatných látek (např.

lecitin, L-askorbát sodný, arabská guma, oxid křemičitý).

Škodlivá éčka neexistují, tvrdí potravináři

Povinná upozornění

  • V případě, že existuje riziko možnosti nepříznivého ovlivnění zdraví z důvodu nadměrné konzumace nebo možnost zdravotního rizika pro určitou cílovou skupinu spotřebitelů, stanovují předpisy zvláštní požadavky na označování, jejichž účelem je spotřebitele na tato rizika upozornit, uvádí web Státní zemědělské a potravinářské inspekce.
  • Jedná se o tyto případy:
  • –       potraviny obsahující více než 10 % sladidel polyalkoholických cukrů musejí být na obalu určeném pro spotřebitele označeny textem „Nadměrná konzumace může vyvolat projímavé účinky“
  • –       potraviny obsahující aspartam musejí být na obalu určeném pro spotřebitele označeny textem „Obsahuje zdroj fenylalaninu“

–       na obale potravin obsahujících jedno nebo více těchto potravinářských barviv: žluť SY (E 110), chinolinová žluť SY (E 104), azorubin (E 122), červeň allura (E 129), tartrazin (E 102), ponceau 4R (E 124), musí být uvedena doplňující informace: „název nebo číslo E barviva/barviv: mohou nepříznivě ovlivňovat činnost a pozornost dětí“. Jedná se především o výrobky typu bonbony, želé, žvýkačky, snacky či lupínky. Lze je najít i v cukrářských výrobcích, instantních nápojích, nealkoholických nápojích a přibarvují se jimi i alkoholické likéry. Povinnost se však nevztahuje na nápoje s obsahem alkoholu vyšším než 1,2 % objemových. Upozornění o nepříznivých vlivech na děti se také nemusí uvádět v případech, kdy uvedená barviva byla použita pouze k dekoraci či orazítkování skořápek vajec.

 

Opravdu „bez“?

SZPI ověřuje i to, zda výrobci neklamou spotřebitele, když na potravinách uvádějí tvrzení typu „bez konzervantů“, „bez éček“, „bez umělých sladidel a barviv“ atd. Informace o nepřítomnosti přídatných látek lze na obale určeném pro spotřebitele uvádět jako dobrovolnou informaci nad rámec požadavků, totiž pouze za určitých podmínek.

Tato označení nesmějí uvádět spotřebitele v omyl, pokud se jedná o charakteristiku potraviny, a nesmějí rovněž navozovat dojem, že potravina má jiné vlastnosti, když všechny ostatní potraviny mají tytéž. Tvrzení o nepřítomnosti přídatné látky by nemělo být uváděno u těch skupin potravin, u kterých předpisy použití určitých přídatných látek zakazují.

Označení potraviny by rovněž nemělo navozovat dojem, že potraviny neobsahující určitá aditiva jsou bezpečnější než potraviny bez těchto aditiv či vyvolávat pochybnosti o bezpečnosti nebo výživové přiměřenosti jiných potravin.

Pozor bychom měli dát na potraviny dovážené ze zahraničí, protože mohou obsahovat přídatné látky, které u nás není povoleno při výrobě potravin používat.

 

Éčka v potravinách – které škodí a které ne?

Člověk je tvor líný a pohodlný. Má rád hezké věci, které dlouho vydrží. A to platí i pro potravinový průmysl, který se jenom hemží krásnými barvičkami, výraznou chutí a dlouhou trvanlivostí.

Za “vylepšenými” vlastnostmi potravin stojí přídatné látky, které podle počátečního písmene jejich označení „E“ lidově nazýváme éčka.

Škodlivá éčka neexistují, tvrdí potravináři

I syntetická barviva se řadí mezi éčka. Většina z je škodlivá

O éčkách se mluví neustále a velmi často jsou házeny do jednoho pytle jako škodlivé a jedovaté látky, které negativně ovlivňují lidské zdraví. To však není úplně pravda. Éčka jsou látky, jejichž účelem je vylepšit různé vlastnosti potravin (barvu, chuť, trvanlivost apod.). Ne všechna éčka jsou škodlivá. Některá však ano.

Co znamená písmeno E? Písmeno E, kterým označení éček začíná, bývá obvykle považováno za počáteční písmeno slova emulgátory. Není to pravda. Ve skutečnosti se jedná o zkratku pro Evropu. Následný číselný kód je stanovený evropskou legislativou pro snazší určení.

Jsou všechna éčka v potravinách škodlivá?

Není pochyby o tom, že některé látky jsou vysoce nebezpečné. Při hledání informací na internetu není problém narazit na extrémní názory, které odmítají konzumovat potraviny obsahující jakákoliv éčka.

Na jedné straně tak stojí výrobci, kteří vám budou s úsměvem na tváři tvrdit, že éčka jsou “v pohodě”. Na straně druhé se nachází spotřebitelé, kteří všechna éčka bez výjimky považují doslova za “pekelný produkt”.

TIP NA UŽITEČNÉ STRÁNKY: V rámci činnosti Informačního centra pro bezpečnost potraviny (ICBP) a pod záštitou ministerstva zemědělství jsou provozovány stránky bezpečnostpotravin.cz obsahující řadu užitečných a zajímavých informací včetně problematiky éček. Doporučit vám můžeme i stránky potravinynapranýři.cz.

Přírodní a umělá éčka

Éčka jsou přídavné látky – aditiva, jejichž původ může být čistě přírodní i syntetický (uměle vyrobený). Používají se proto, aby potraviny vypadaly lépe, lépe chutnaly a voněly a déle vydržely.

Pro výrobce má však použití chemické náhražky další zásadní důvod – výroba je o dost levnější a jednodušší, než kdyby použili zdravé přírodní suroviny.

Éčka přírodního původu jsou bezpečná. Jsou přirozenou součástí potravin a zdraví nijak nepoškozují. Může jít o plyny, jako je kyslík a dusík, či přírodní látky kyselinu jablečnou získanou z jablek, včelí vosk. Do této skupiny lze zařadit i látky, která jsou přírodního původu, ale získávána jsou umělou cestu, jelikož je to levnější.

Škodlivá éčka neexistují, tvrdí potravináři

Tenhle brouček se běžně vyskytuje v jogurtech, lízátkách a jiných dobrotách červené barvy. Jde o přírodní barvivo, i když se nezískává z rostlin

Druhou skupinou jsou éčka vyrobené čistě chemicky. Nejsou bezproblémové, ale ani zcela bezpečná. Nejčastěji se jedná o látky vyrobené z ropy, dehtu a dalších surovin. Problematické jsou tyto látky zejména pro alergiky, astmatiky, děti a osoby citlivé na některé chemické složky.

Podrobný seznam éček v potravinách a jejich původu, vlastností a účinky najdete na stránkách Zdravápotravina.cz. Kromě seznamu se dočtete veškeré informace včetně škodlivých účinků zdraví nebezpečných a zakázaných látek.

Dozvíte se, které látky mají živočišný původ, které jsou nevhodné pro děti nebo mohou způsobit alergickou reakci. V databázi potravin najdete 19 547 prodávaných potravin. Stačí zadat potravinu a ihned se dozvíte, co obsahuje, a zda se jí vyhnout.

TIP PRO DETOXIKACI: 5 produktů pro rychlou očistu organismu od škodlivých toxinů. 

Nebezpečná a škodlivá éčka v potravinách

Samotnou kapitolou jsou vysoce riziková éčka, která mohou negativně ovlivnit lidské zdraví a vyvolat alergie, astma, hyperaktivitu, zažívací potíže, kožní nemoci a jiné nemoci či dokonce rakovinu.

Nejnebezpečnější jsou takové látky, u kterých byly negativní účinky prokázány, a proto bylo jejich použití omezeno, nebo dokonce zakázáno. Bohužel i přes zákaz na ně lze při troše pozornosti narazit. Taková éčka se vyplatí zapamatovat.

Typickým příkladem jsou barviva, ne však přírodního, ale chemického původu. Stačí si vybavit výrazně barvy limonád, která bez obav kupujeme svým dětem. Jedná se zejména o látky E104, E110, E122, E129, E132, E133 a E210. Podívejme se na některé z nich:

  • E110 – žluť (FCF Orange, Sunset Yellow) – žluto-oranžové barvivo se používá při dobarvování nealkoholických nápojů, sladkostí, hořčic a instantních polévek. Způsobuje alergické a astmatické reakce, dětskou hyperaktivitu, průjem i zvracení. Zatímco v USA je zakázaná, u nás je zatím povolená.
  • E132 – indigotin (potravínářská modř) – děti ji mají rádi, protože potraviny jsou “krásně” modré. Toto barvivo se přidává do žvýkaček, pudinků, čokoládových tyčinek a dalších sladkostí. Nadměrné užívání může vyvolat nevolnost, vyrážky a alergické reakce.
  • E133 – brilantní modř FCF – opět se nachází v sladkostech a také džusech. Za následek může mít hyperaktivitu u dětí a hovoří se také o možných karcinogenních účincích (bylo potvrzeno na zvířatech).
Budete mít zájem:  Asistenční psi by měli být dostupnější

Škodlivá éčka neexistují, tvrdí potravináři

Zejména děti milují zmrzliny, ty hodně barevné jim však mohou uškodit

  • E210 – kyselina benzoová – tento konzervant se nachází i v přírodě, obsahují ji například brusinky a švestky. Používá se nejen v potravinářství, kde se přidává například do kečupů, ale také kosmetickém a farmaceutickém průmyslu. U citlivých osob může vyvolat kopřivku a výjimečně i anafylaktický šok.

KLIKNĚTE PRO VIDEO: Riziková éčka v potravinách- čemu se navěky vyhýbat? 

Klíčem je zlatá střední cesta

Se zdravým životním stylem a hubnutím souvisí také správný výběr potravin, který zdravím prospívá, nikoliv ubližuje. Ideální jsou samozřejmě co nejvíce čerstvé potraviny přírodního původu a bez chemických přídatných látek, žádné polotovary.

Čím méně éček je ve složení potraviny uvedeno, tím více je potravina původní a čerstvá. Jenomže lidé jsou zaneprázdnění a líní a čas se snaží ušetřit na nesprávném místě. Než aby si uvařili ze zdravých a čerstvých surovin, dají přednost oblíbeným polotovarům.

TIP NA ZÍTŘEK: Co snídat pro zdravé hubnutí bez éček?  

Také nemáte čas na své zdraví? Řekněme si to upřímně. Každý máme na tomto světě vyměřený čas a je pouze na nás, jak jej využijeme. Můžeme je zkrátit, ale i prodloužit a zhodnotit.

Můžeme si jej užít na 100 % ve zdraví a v dobré fyzické i psychické kondici nebo jej prožít unavení, nemocní a v bolestech. Zajímat se o to, co jíme, nezabere příliš času, a stojí rozhodně méně než ztracené zdraví.

STÁHNĚTE SI APLIKACI DO MOBILU! Éček jsou stovky a jejich seznam je opravdu rozsáhlý. Není možné si je všechny zapamatovat, a proto se vyplatí znát ty velmi nebezpečné. Skvělým pomocníkem je tato šikovná mobilní aplikace, kterou si jednoduše nainstalujete do telefonu. Jakmile se nebudete složením potraviny jistí, stačí ji naklikat do aplikace, a hned budete mít jasno.

VIDEO: Krátký dokument ČT o kontroverzních éčkách

Sedmero mýtů o potravinách: Je zelenina zdravá a české jídlo lepší než polské?

Cukr je zabiják, mléko zahleňuje, všechna éčka jsou škodlivá − pro někoho mýtus, pro jiného svatá pravda. Různá tvrzení o jídle se objevují neustále, Ekonom se ale na některá podíval z jiné stránky a s pomocí čísel.

Ta kupříkladu dokládají, že podvodů a šizení se dopouštějí zdejší i zahraniční potravináři. Kontroly státní inspekce nepotvrzují úspěšně šířený mýtus, že polské jídlo je šunt. Podle jejich výsledků jsou na tom české potraviny hůř.

Není sice známo, s jakou intenzitou se kontroluje domácí zboží v porovnání se zbožím z dovozu, pokud se ale najde závada u výrobku z Polska, pěkně se rozmázne. I to je součást kampaně, kterou rozpoutaly Agrární a Potravinářská komora za pomoci resortního ministerstva. Za vším stojí konkurenční boj.

Kvůli němu získaly polské potraviny v Česku hanlivou nálepku. Západoevropané jich přitom jedí stále víc a bez předsudků.

Vždy je dobré vědět, kdo za šířením té či oné pravdy nebo mýtu stojí.

Třeba když iniciativa Vím, co jím a piju hledá kladné stránky palmového oleje a přesvědčuje, že určitě není nutné bojkotovat veškeré potraviny, které ho obsahují.

Jako jsou margaríny, ve kterých palmový olej plní funkci tuhé složky. Partnerem programu Vím, co jím a piju je nadnárodní gigant Unilever, mimo jiné velký výrobce margarínů.

Oblíbeným terčem „zaručených pravd“ jsou biopotraviny. Jedna vědecká studie vyvrací druhou, přitom postačí selský rozum. Proč chtít biomrkev z Izraele, když ji sklízí zelinář v sousedním okrese. Kráva na zelené louce se má lépe než vysokoprodukční dojnice zavřená celý život v továrně na mléko, kde do žlabu dostává po celý rok siláž. I o tom je „bio“.

1. České potraviny jsou lepší než ty z dovozu

České potraviny vychvaluje zdejší potravinářská lobby, propagují je ministři zemědělství, fakta ale jejich ódy nepotvrzují. Čeští výrobci jsou stejně jako němečtí, polští či rakouští schopni udělat kvalitní výrobky, ale stejně tak umí šidit.

V dušené šunce od opavského Bivoje bylo méně masa, než řeznická firma deklarovala na obalu. Státní zemědělská a potravinářská inspekce to zjistila při kontrole v jaroměřickém Kauflandu.

Stejného klamání spotřebitele se u maďarské klobásy dopustil Krahulík − masozávod Krahulčí ze skupiny Agrofert.

V aktuálních záznamech falšovaných masných výrobků bylo na webu Potraviny na pranýři ke konci května sedm položek, všechny salámy, klobásy a další produkty pocházely z Česka.

Z falšovaných potravin, které inspektoři odhalili za šest let existence webu Potraviny na pranýři, bylo 41 procent z Česka.

Na falšovaných potravinách, které inspektoři odhalili za šest let existence webu, se tuzemští výrobci podíleli z 41 procent. Zamlčeli či zkreslili důležité informace o složení produktu nebo jeho původu.

Původem z České republiky byla koncem května také přesně polovina nebezpeč­ných potravin, o jejichž nálezech informuje na zmíněném webu potravinářská inspekce v aktuálních záznamech. Za nebezpečné se považují potravinářské výrobky, u kterých se zjistilo například překročení hygienického limitu pro cizorodé látky, přítomnost nedovolených „éček“ či nedodržení mikrobiologických požadavků.

Díky kampani tuzemských potravinářů, přiživované státem, Češi příliš nevěří polským potravinám. Kontroly inspekce ale nenasvědčují tomu, že by se jich domácí spotřebitelé měli obávat. Největšími konzumenty polských potravin v Evropě jsou Němci. Nebrání se jim ani Britové, Francouzi či Italové.

Pověst o české kvalitě zpochybnil nedávno také časopis dTest, který přinesl srovnání levných potravin z Německa, Rakouska, Slovenska, Polska a Česka. Češi jsou proslulí nákupy podle ceny, té ale zpravidla odpovídá i horší kvalita. Na rozdíl od Německa, kde si lidé mohou koupit i za málo peněz slušné jídlo.

Časopis ve všech zemích nakoupil uzeniny, lahůdky, jogurt, toustový chléb, rybí konzervy, dětskou výživu a papírové kapesníky. Výrobky hodnotil z hlediska obsahu či kvality nejdůležitějších složek, výživových hodnot a přítomnosti přídatných látek.

Potraviny nakoupené v Česku, převážně z tuzemské výroby, v 18 srovnáních šestkrát pohořely, když skončily na poslední příčce. Jediné vítězství si připsaly za citronovou limonádu.

„Ukázalo se, že přísné právní předpisy pro kvalitu potravin v Německu a Rakousku nastavují kvalitativní laťku výš. V porovnání s těmi českými definují Němci a Rakušané legislativně širší okruh výrobků, například různé typy lahůdkových salátů. Nebo určují, kolik ovoce musí obsahovat ovocný jogurt,“ vysvětlila šéfredaktorka dTestu Hana Hoffmannová.

Německé a rakouské zboží obsadilo 12 prvních míst z 18 položek. V tuzemsku zatracované polské potraviny zvítězily třikrát.

Špatně dopadl kupříkladu český pařížský salát a slovenský pochoutkový. Kamenem úrazu byla podle časopisu kvalita použitého salámu.

Zatímco pečená německá sekaná, rakouský extrawurst i polská slanina byly vyrobeny z masa, českou a slovenskou uzeninu tvořil laciný separát.

Nejlevnější toustové chleby z Německa a Slovenska byly máslové, ostatní byly bez másla. Český obsahoval přídavek konzervantu a skončil jako předposlední.

2. Zelenina je zdravá

To je fakt, jen člověk musí zavřít oči nad přísunem škodlivých látek, které spolu s nutričně hodnotnou zeleninou do těla dostane.

Prostě to je podle odborníků třeba brát tak, že pozitivní přínos pro zdraví převažuje nad negativy. Každý Čech včetně kojenců sní v průměru za rok 87,3 kilogramu zeleniny (poslední dostupný údaj je za rok 2016).

Kdyby se řídil radami výživářů, spořádal by při doporučené denní dávce 400 gramů skoro 150 kilogramů za rok.

Když loni potravinářská inspekce kontrolovala 62 vzorků zeleniny na obsah dusičnanů, kromě jednoho vzorku špenátu je našla všude.

Řada lidí se zeleninou láduje v zimě v létě a denní dávku splní. Přitom nemá potuchy, kolik dusičnanů z hnojiv současně požila. U rajčat, nejvíce konzumovaného druhu, ale ani u paprik či zelí se obsah dusičnanů nekontroluje.

Limity jsou stanovené pouze pro listovou zeleninu, u které byly dlouhodobě nejvyšší nálezy. Jenže hlávkového salátu sní každý Čech včetně kojenců v průměru za rok pouhé dva kilogramy, kontrolovaného špenátu jen 1,2 kilogramu. Kolik jíme rukoly, statistika nesleduje.

Rukola je bohatá na živiny, ale i na dusičnany, které ve větším množství škodí lidskému zdraví.

Na éčka s rozumem a bez hysterie

V citrusech je třeba E300 (vitamín C) a E330 (kyselina citrónová). Foto: Profimedia.cz

Nepřímo se v nich naznačuje, že tyto nebezpečné šílenosti schválili zločinci v bílých pláštích ze Státního zdravotního ústavu a z dalších zodpovědných institucí. Samozřejmě na nátlak mocné potravinářské lobby.

Skutečnost je méně dramatická a méně nebezpečná. Čím víc lidé vědí o aditivech přidávaných do potravin, tedy o éčkách, tím střízlivěji a rozumněji se o nich vyjadřují.

Uvědomují si třeba, že víc než polovinu z nich netvoří žádná chemie, ale látky přírodní nebo přirozené povahy. Třeba vitamín C, kyselina citrónová, betakaroteny, riboflavin, tedy vitamín B2, a desítky dalších neškodných, nebo dokonce zdraví prospěšných, látek.

Syntetických přídatných látek, které se běžně v přírodě nevyskytují, je mezi nimi zhruba třetina.

„Potravinářská aditiva prodlužují například trvanlivost potravin,“ říká ing. Daniela Winklerová, která je má ve Státním zdravotním ústavu v Praze na starosti.

„Někdy ovlivňují jejich energetickou hodnotu, ale třeba také chuť, případně vzhled. Označují se kódem, který se skládá z písmene E a trojmístného čísla, odtud název éčka.

Budete mít zájem:  Digitální, infračervený, proužkový: který teploměr nejlíp měří?

Jejich schvalování podléhá velmi přísným toxikologickým zkouškám.“

Proto ani takzvaná chemická éčka nepředstavují nebezpečí vážně ohrožující naše zdraví.

Když se podíváte do diskusí na internetu, kde se probírají problémy způsobené aditivy v potravinách, nejčastěji narazíte na dráždivé reakce alergického charakteru, často u dětí: zarudlá kůže, pupínky, ekzémy.

Vzácné bývají bolesti hlavy nebo nevolnost, prý v souvislosti s glutamátem sodným. Odborníci upozorňují, že pokud se objeví, tak jen u skutečně výjimečně citlivých lidí.

Éčka tyto potíže nevyvolávají proto, že by byla jedovatá. Vyvolávají je, poněvadž v populaci stoupá procento lidí reagujících přecitlivěle nebo alergicky. U éček jsou nesnášenlivé reakce relativně nízké. Přesto se podle odhadu odborníků objevují u 5 až 10 procent populace, včetně dětí.

Nesnášenlivost, respektive alergickou reakci, a mnohem dramatičtější než éčka, dokážou vyvolat například arašídy nebo jiné oříšky, ale také mléko, sója a další potraviny, které nikdo neoznačuje za jedy ani za chemii.

Ale ani se je nesnaží zakázat. Prostě se to bere tak, že si na ně alergici musí dávat pozor a vyhýbat se jim. Pravda, u éček to bývá složitější, protože lidé se v nich hůř orientují.

Navíc nápisy na výrobcích bývají napsané skutečně bleším písmem.

Foto: Dana Kysučanová, Novinky

Tvrzení, že některá aditiva jsou rakovinotvorná, je nutné brát s velkou rezervou. Ze strany odpůrců éček nejsou téměř nikdy doložená seriózními argumenty nebo vědeckými studiemi. Obsahují víc emocí než faktů. Můžete se o tom přesvědčit sami. Třeba když nějakou ze zaručených katastrofických zpráv zkonzultujete prostřednictvím internetové poradny s odborníky z Fóra zdravé výživy (www.fzv.cz).

Svého času koloval leták Kliniky dětské onkologie Univerzity z Düsseldorfu (ta se od něj ale distancovala). Varoval před škodlivostí éček, která rozdělil do několika skupin podle nebezpečnosti.

„Leták uváděl i spoustu látek, které se do potravin nikdy přidávat nesměly,“ říká Daniela Winklerová. „Navíc kyselinu citrónovou označoval jako nejnebezpečnější rakovinotvornou přídatnou látku. Jedná se přitom o naprosto bezpečnou látku přirozeně přítomnou v citrónech nebo v citrusových plodech, kterou používaly při zavařování už naše babičky.“

Seznam éček najdete na www.szu.cz. Do hledače zadáte heslo – aditiva v potravinách. Pak kliknete na NRL pro aditiva v potravinách a v rubrice – Informace a dokumenty – na E kódy.

Můžete si zkopírovat jakékoliv z nich a podívat se, jestli někde nenajdete vědeckou práci, která by dokládala jejich škodlivost. Lze se podívat i do mezinárodního archívu knihovny ve Washingtonu: www.ncbi.nlm.nih.

gov/entrez, kde jsou všechny seriózní klinické studie.

Kdyby taková práce existovala, Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), stejně jako Ministerstvo zdravotnictví ČR, by onu látku okamžitě zakázaly. Že je schopný to udělat při pouhém podezření, ukázal před pěti lety. Je však nutné zdůraznit, že k takovým věcem dochází díky přísným předpisům velice výjimečně.

Potravinářská barviva

Foto: Profimedia.cz

Evropská komise tehdy zakázala na doporučení Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) barvivo E 128, tzv. červeň 2G. Používalo se třeba do párků nebo do masa určeného do hamburgerů.

Nebylo karcinogenní, jak se o něm psalo, ale vědci zjistili, že rizikové může být to, co z něj v těle laboratorních zvířat vznikalo: olejnatá látka anilin.

Pokusy na myších a krysách totiž ukázaly, že u nich anilin vyvolával v určitých dávkách rakovinu.

Jestli by z minimálního množství, v kterém se červeň obvykle používala v potravinách, mohly i u člověka vzniknout rizikové hodnoty anilinu, zvlášť když je objem lidského těla nesrovnatelně větší, to už nikdo nezkoumal. Objevilo se vážné podezření podložené seriózním výzkumem, a následoval zákaz. Možná přehnaně opatrný, ale zákaz.

Podobně relativně neškodné dusitany (E 249, E 250), které se používají při výrobě uzenin, se v těle mohou za určitých podmínek přeměnit na nitrosaminy.

Pravda, v malých a podle všeho neškodných množstvích, ale určitě nepatří mezi látky zdraví prospěšné.

Naopak, můžeme je od určitého zvýšeného množství označit za látky potenciálně mutagenní: narušují DNA, tedy nositelku genetických informací.

Zatím se nezdá, že by šlo o nějaký dramatický problém. Na druhou stranu to není nic, před čím by bylo dobré strkat hlavu do písku. Není vyloučeno, že v budoucnu tyto látky z uzenin a masa zmizí.

Ostatně není náhodou, že pediatři doporučují maminkám malých dětí, aby jim uzeniny nedávaly vůbec. Ale to už se od aditiv dostáváme k polyaromatickým uhlovodíkům a dalším potenciálně škodlivým látkám.

Někdo namítne: „Když jsou éčka neškodná, proč tedy někteří výrobci uvádějí na obalu svého výrobku, že jimi použité aditivum může, například u dětí, zhoršit soustředění a vyvolat hyperaktivitu?“ Dotyčné látky (například azobarviva) jsou ale z uvedených vlastností jen podezřelé. Jasné vědecké důkazy o takovém vlivu neexistují.

Evropská komise se přesto rozhodla, a to na základě odborných diskusí, že na výrobku bude varování, pokud producent použil některé z podezřelých aditiv. „V takovém případě se vychází z tzv. principu předběžné opatrnosti,“ říká ing. Winklerová. „Komise ho uplatnila tím spíš, že jde o děti.“

Některá barviva mohou dráždit děti. Ale ne proto, že by byla jedovatá. Zhruba 5 až 10 procent lidí na ně reaguje přecitlivěle.

Foto: Profimedia.cz

Odpůrci éček někdy argumentují další věcí: bezpečnost aditiv se ve studii ověřuje na zvířatech jen pro určitou denní dávku, ale lidé jich snadno mohou sníst víc. Testy neprověřují tento souhrnný dopad a negativní efekty celoživotního užívání.

Není to tak. Vědci se pomocí pokusů na zvířatech snaží zjistit, jaké množství aditiva u nich nevyvolává žádné zdravotní problémy, a to i při dlouhodobém užívání.

Člověku doporučí jen setinu nebo tisícinu tohoto množství jako akceptovatelnou denní dávku (ADI).

„Ta představuje množství látky v miligramech na kilogram tělesné hmotnosti, které můžeme v potravinách konzumovat bez jakéhokoli zdravotního rizika denně a po celý život,“ uvádí Daniela Winklerová.

Odborníci z Fóra zdravé výživy se snaží vysvětlit novinářům i veřejnosti, že konzervanty, barviva, ochucovadla, zahušťovadla a další přídatné látky v potravinách lidskému zdraví neškodí. Přesto podle nich bývá lepší jíst čerstvé potraviny. Ne proto, abychom se vyhnuli „rizikům chemie“, ale prostě proto, že je v nich víc vitamínů, enzymů a dalších zdraví prospěšných látek.

Zástupci Potravinářské komory polemizovali o éčkách se zástupci projektu CEFF (Certified E-Friendly Food). Ten se snaží označovat potraviny bez konzervantů, sladidel a syntetických barviv speciálním logem. Potravinářům se to nelíbí. Logo prý vzbuzuje dojem, že jsou éčka dobrá a škodlivá, zatímco existují jen povolená a zakázaná. Lidi to podle nich mate.

Podle mého názoru to má smysl, i kdyby šlo jen o pomůcku pro jedince, kteří na aditiva reagují citlivě, případně je tyto látky dráždí. Navíc mezi mladými lidmi sílí trend konzumovat potraviny bez éček. Zmíněné označení jim výrazně usnadní orientaci.

Podobně jako značka BIO, která označuje přírodní produkty. Spousta producentů už navíc na obalech uvádí třeba to, že jejich výrobek neobsahuje konzervanty, umělá sladidla nebo glutamáty. V potravině s logem CEFF tato, ale ani jiná éčka, nenajdete.

Víc se dozvíte na www.ceff.info. Jde o projekt nezávislý na výrobcích. Kontrolu toho, že výrobky neobsahují konzervanty, sladidla a syntetická barviva, provádí Státní zdravotní ústav. Potravin s uvedenou značkou se v tuto chvíli prodává zhruba sedmdesát.

Hlavní zprávy

Obávaná éčka

Mnozí z nás patří mezi nakupující, kteří při výběru potravin se zanícením studují obsah „éček“, aditiv a konzervantů , obsažených v daném výrobku. Obecně platí, že dáváme přednost těm výrobkům, které jich obsahují co nejméně.

Jsou opravdu „éčka“ tak škodlivá nebo jsme jen podlehli módní vlně ve snaze jíst co nejzdravěji?

Pomocí E-kódu se označují takzvané přídatné látky, bez kterých se moderní potravinářský průmysl již zřejmě neobejde.

Výrobci potravin dnes používají okolo 300 aditiv (potravinářská aditiva jsou přídatné látky, které se přidávají do potravin nejen z technologického hlediska a skladovacích důvodů a tím vyšší trvanlivosti, ale také ke zlepšení barvy, struktury, chuti a trvanlivosti) a 3000 aromat, vonných a chuťových sloučenin.

Složení upravovaných potravin je uvedeno na obalu v pořadí podle množství. Přísady, které se uvádějí povinně, se používají v nepatrném množství a jsou proto na konci seznamu. Jsou rozděleny podle kategorií. Jednotlivé položky se uvádějí pod kódovým označením, plným chemickým názvem, nebo obojím.

Povolené dochucovací přísady nejsou uváděny jednotlivě, nýbrž pouze jako ochucovadla. Mnoho kódových označení začíná písmenem E. Znamená to, že jsou povoleny ve všech zemích Evropského společenství.

U přísad bez označení E v kódu má komise ES pochybnosti, nebo nedisponuje dostatkem informací, aby mohla vyslovit verdikt.

Pro označování složení potravin existují určitá zvláštní pravidla. U másla, sýrů a smetany se základní složky neuvádějí. U výrobků z kakaa, kávy, čaje a nápojů obsahujících více než 1,2 procenta alkoholu není povinnost složky uvádět. Některé látky, např.

ocet nebo citrónová šťáva, se mezi přísadami neuvádějí. Považují se totiž za potraviny s vlastní nutriční hodnotou, i když v daném výrobku fungují jako konzervační látky.

Vitaminy a minerály se obecně za přísady nepovažují, vitaminy C a E se však někdy užívají jako antioxidanty a jsou potom uvedeny.

Aditiva můžeme podle původu a charakteru rozdělit na přírodní, přírodně identické (uměle připravené, ale identického složení jako přírodní) a syntetické. Přirozeně se vyskytující aditiva, patří mezi ně např. sůl, šafrán, kurkumám, vitamin C, lecitin, nás obklopují každý den a nikoho nenapadne považovat je za zrádná „éčka“.

Budete mít zájem:  Batáty nejsou brambory. Je to svlačec

Existuje sedmnáct přísad podle jednotlivých funkcí: kyseliny, regulátory kyselosti, látky bránící tvorbě sraženiny, látky bránící tvorbě pěny, antioxidanty, umělá sladidla, barviva, emulgátory, přísady pro zlepšení chuti, tresti, přísady do pečiva, želatinizační přísady, látky dodávající lesk, konzervační látky, kvasné přísady, stabilizátory, ztužovače.

Nejdůležitější ze všech přísad jsou konzervační látky ( E 2XX ), zabraňují vzniku bakterií a prodlužují trvanlivost. Výrobci potravin jsou podle zákona povinni zajistit, že jídlo nebude kontaminováno až do data doporučené spotřeby. Konzervanty najdeme hlavně v uzeninách. Protože často nebývají na obalech vůbec uvedeny, měli bychom si při jejich výběru dávat pozor.

U masných výrobků a některých druhů tvrdých sýrů se jako konzervační látky používají dusitany a dusičnany ( E 249, E 256 ), chrání proti botulismu (smrtelně nebezpečný klobásový jed), často smrtelné otravě z jídla. Existují obavy, že se jich do lidského těla dostává velkém množství, např. z čerstvé zeleniny (hnojiva), a mohou tak urychlit vznik nádorového bujení.

Je proto nutné přijímat ve stravě dostatečné množství ochranných faktorů, které obsahuje především ovoce, zelenina, obiloviny, luštěniny. Tělo z nich získává některé látky, jež na sebe váží určité rizikové složky potravy. Dusičnany jsou rakovinotvorné až po přeměně na dusitany. Po dostatečném přísunu např.

vitaminu C v těle se látka potenciálně karcinogenní na látku karcinogenní nezmění.

Barviva ( E 1XX ) dodávají nebo obnovují barvu ztracenou při zpracování (E 102 – tartrazin-žlutooranžové barvivo používané v nápojích, sušenkách, omáčkách, E 123 – amarant- červené barvivo používané do náplní ovocných koláčů, želé nebo v instančních polévkách). Některá z barviv mohou vyvolávat řadu obtíží: rozostřené vidění, dýchací potíže, hyperaktivitu dětí.

Antioxidanty (E 3XX) brání žluknutí olejů a tuků a hnědnutí některých druhů ovoce na vzduchu ( E 300 – kyselina askorbová- ovocné výrobky, nealko nápoje, pivo, E 311- oktylgallát-tuky, oleje, rychlé občerstvení, smažená jídla ).

Emulgátory a stabilizátory (E 4XX) udržují vzájemnou soudržnost nemísitelných látek, zahušťují a upravují výslednou konzistenci potravin. Bez nich by se zmrzlina nebo margarín rozpadly na jednotlivé kapalné složky. Mezi emulgátory patří např. lecitin ( E 322 ), produkt naprosto neškodný, důležitý pro stavbu buněčných membrán, získávaný z vaječných žloutků a sójových bobů.

Základní potraviny, jako je mléko, máslo, dietetické, sterilované nebo označené jako přírodní a čerstvé nesmí obsahovat žádné konzervační látky. Obsah glutamanu sodného, užívá se pro silné zvýraznění chuti rychlého občerstvení a instantních polévek, musí být vždy slovně uveden na obalu.

V poslední době se z etiket výrobků „éčka“ ztrácejí. Není to tím, že by se přestala používat. Výrobci však přešli ke slovnímu označení látek, které se pod nimi skrývaly. Bojí se totiž úbytku zákazníků.

Na trhu však seženeme i výrobky, do kterých se aditiva přidávat nesmějí. Jsou to třeba kojenecké výživy, těstoviny, minerální vody, káva a čaj bez příchutě. K barvení dětské výživy se nesmí používat amarant. Potravinářské výrobky pro děti musí být bez konzervačních látek.

Poživatiny s glutamanem sodným, butylhydroxyanizolem (E 320- antioxidant užívaný v rozinkách, sušenkách, sladkém pečivu, konzervovaných omáčkách, zmrzlině, smažených polotovarech), guanylanem sodným (E 627- užívá se pro chuť u pikantních výrobků pro rychlé občerstvení, polévek v sáčku) zásadně nepodávejte dětem do tří let jejich věku. Zcela bezpečné nejsou ani kolové nápoje obsahující kyselinu fosforečnou. Kofein navíc způsobuje odvodňování organismu. Tělo pak nemá dostatek tekutin, jež se během dne již většinou nedoplní. Na trhu se nedávno objevila kofola, která sice obsahuje kofein, ale místo kyseliny fosforečné v ní je kyselina citrónová. Do některých nápojů se také přidává E-954, sacharin, proto si raději vybírejte ty, které jsou slazeny aspartamem. Pokud chce vaše dítě za každou cenu pít něco sladkého, bude lepší, když mu nabídnete čirou limonádu než barevnou. Výrazná modř, červeň, žluť o něčem vždycky svědčí.

Neexistují důkazy o tom, že by potravinářské přísady nějak škodily velké většině lidí. Na potravinářské přísady má negativní reakce jen málo lidí. Mezi nejnepříjemnější reakce patří záchvaty astmatu, svědivá vyrážka, horečka, senná rýma, nevolnost, bolesti hlavy, bušení srdce.

Ti, kdo jimi trpí, mají narušený metabolismus-soubor procesů, při kterých se v těle složky jídla rozkládají za účelem získání energie a naopak se tvoří složitější látky pro výstavbu tkání a orgánů. Kvůli takovým poruchám jsou alergičtí nebo přecitlivělí na malé dávky přísad.

Aditivní látky nepředstavují pro člověka to největší nebezpečí. Na prvním místě je špatné složení konzumované stravy. Jídlo obsahující velké množství tuku je mnohem rizikovější než jakákoliv E-aditiva. Jezte více syrových potravin a snižte příjem upravovaných.

Vždy pamatujte, že potraviny neobsahující konzervační látky jsou více náchylné k bakteriální kontaminaci.

Oldřich Obermaier: Éčka nejsou zdraví škodlivá

Nad mýty a klišé o tuzemském potravinářství jsme se sešli s uznávaným odborníkem na mlékárenství Oldřichem Obermaierem.

Všude čteme o „české kvalitě“, a přitom naše potraviny pronikají na západoevropské trhy obtížně. Proč?

To se skutečnou kvalitou vůbec nesouvisí. „Mitteleuropeische Qualität“ je pejorativní označení pro špatné potraviny – míněno polské, slovenské, maďarské, ale i české, které se ujalo mezi západoevropskou veřejností za dob minulého režimu a v jejím myšlení přežívá dodnes.

Během posledních dvaceti let se české potravinářství stabilizovalo, je plně konkurenceschopné a české potraviny obstojí na nejnáročnějších trzích. Ale lidé všude na světě žel snáz uvěří tomu, co je senzační nebo negativní, lhostejno, jaká je realita.

Víc informací může znamenat i víc dezinformací.

Pracuji v oboru čtyřicet let a vím, že současná kvalita našich mlékárenských výrobků je s tou předlistopadovou nesrovnatelná. Srovnávací testy Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Mendelovy univerzity a mezinárodních odborných institucí nikdy neprokázaly, že je naše mlékařská produkce horší než od výrobců ze zemí evropské patnáctky. Rozdíly panují jen v regionální chuti.

Například hermelín Češi smaží, a proto vyrábíme pro místní trh tužší konzistenci, než na jakou jsou zvyklí Francouzi. Když jsme začali exportovat pribináček do Maďarska, ukázalo se, že tamější zákazníci dávají přednost dezertům na bázi tvarohu. Výrobce sám o sobě ale nemá zájem o časté změny receptury mimo jiné i proto, že menší objemy prodražují výrobu.

Šarži koriguje jen v reakci na konkrétní poptávku.

Pokusili jsme se někdy vyvážet potravinářské výrobky do zemí mimo Evropskou unii?

Před lety jsme vyváželi tavené sýry do Číny. Byli jsme však oproti západoevropské konkurenci cenově znevýhodněni, a proto jsme po několika měsících od projektu ustoupili.

Český stát totiž v devadesátých letech minulého a začátkem tohoto století podporoval subvencemi export hlavně sušeného mléka, případně másla a sýrů v blocích, zatímco západoevropské vlády přispívaly svým producentům na zboží s vyšší přidanou hodnotou.

Nemůžeme se tedy divit, že náš vývoz sofistikovanějších potravinářských výrobků a specialit za nimi nyní zaostává.

Západoevropské firmy si pověst svých potravin budují po staletí, české teprve dvacet let. Máme vůbec šanci se v takové konkurenci prosadit?

Bude to nějakou dobu trvat, ale máme nejen šanci, ale i tradici, která byla bohužel na čtyřicet let přerušena. Věhlasné potravinářské firmy působily na našem území již za Rakouska-Uherska.

Hodonínská mlékárna Goeding byla hlavním dodavatelem mlékárenských produktů do Vídně. Jedny z prvních mlékáren vyrábějících tavené sýry byly založeny u nás. Povzbudivé výsledky mají čeští mlékaři i dnes.

Jeden z nejvyhledávanějších italských sýrů Grana Padano se pod názvem Gran Moravia vyrábí v Litovli a nedávno jsme v Rakousku uspěli s pribináčkem.

Nebavme se jen o úspěších. Co říkáte poměrně častým zprávám o nálezech našich dozorových orgánů?

Považuji je za politováníhodné, ale ojedinělé excesy některých výrobců a prodejců. Pro objektivní posouzení mi však chybí srovnání s jakostní produkcí. Ve velké většině jsou naše potraviny kvalitní a bez výjimek zdravotně nezávadné, jinak by se na trh vůbec nedostaly.

Když někdo vyrobí milion šroubků a mezi nimi deset zmetků, považujeme to za normální. Když se to stane třeba u jogurtů, vyvolá to aféru.

Za stávající vypjaté konkurence si zavedený výrobce nedovolí falšovat nebo šidit a navíc se o složení potravin mohou spotřebitelé přesvědčit na etiketách.

Mohou, ale informace získávají hlavně z médií

No právě a ta mnohdy šíří o českém potravinářství klišé a mýty, které se pak velmi těžko vyvracejí. Vidina senzace je pro ně natolik lákavá, že se nekoukají napravo nalevo a informaci si neověří. Bohužel někdy je podporují také lékaři a odborníci na výživu.

Které dezinformace máte na mysli?

Mezi nejkřiklavější patří varování před jedovatými aditivy označenými éčky, ačkoli označení E je znakem zdravotní nezávadnosti. Nebo doporučení, abychom nekonzumovali tavené sýry, protože z organismu vyplavují vápník.

Přitom fosfor, který odvápnění údajně způsobuje, je biogenní prvek, v tavených sýrech je obsažen v malém množství a tento proces ovlivňuje jen z deseti procent. Naopak, tavené sýry jsou významným zdrojem vápníku. Podobně zavádějící jsou tvrzení o přednostech nízkotučných jogurtů.

Aby byly chuťově aspoň trochu přijatelné, obsahují vyšší procento sacharidů než tučnější druhy. Smutným důsledkem doporučení některých lékařů, že zdravější je pít odstředěné mléko bez chuti, je celkový pokles prodeje tohoto sortimentu.

A co říkáte návrhu některých europoslanců, aby se sjednotily výrobní postupy u potravin v celé Evropě?

Obloukem bychom se vrátili k principům centrálně plánovaného hospodářství, jež jsme před dvaceti lety z dobrých důvodů opustili.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector