Sezonní afektivní porucha (SAD), též nazývána jako zimní smutek/deprese, se vyskytuje čtyřikrát častěji u žen než u mužů, a to právě nyní v období podzimu a zimy.
„Bohužel se projevuje od forem lehčích až po ty nejtěžší, které mohou skončit i sebevraždou,“ uvedla pro iDNES.cz terapeutka Lucie Mucalová.
Přečtěte si tři věci, které byste o této nemoci měli vědět.
Na vině je nedostatek slunce
Odborníci se domnívají, že hlavním důvodem výskytu sezonní afektivní poruchy je snížené množství slunečního záření typické právě v období zimy. Jeho nedostatek pak může snížit hladinu serotoninu a dopaminu, což často vede k depresi.
Lidé se SAD mají navíc nerovnováhu hladin melatoninu, která má negativní vliv na jejich spánek a náladu. Velká únava tak u nemocných přetrvává většinou po celý den.
Příznaky sezonní afektivní poruchy jsou podobné jako u jiných typů deprese, s výjimkou toho, že se neobjevují celý rok, ale jen na podzim či v zimě a trvají až do jara.
„Nejčastěji se u těchto lidí začnou vyskytovat změny nálad, převažují hlavně ty špatné.
Postupně přichází ztráta energie, enormní potřeba spánku, izolace, zvýšená až nekontrolovatelná chuť k jídlu, přibývání na váze, ztráta chuti o intimní život, nechuť stýkat se s přáteli a lidmi obecně, upozadění koníčků, neschopnost soustředit se, kreativně myslet a bohužel v nejtěžších formách se dostavují deprese,“ vysvětluje terapeutka Mucalová.
Pomůže světlo i terapie
Ke zmírnění a někdy i k úplnému vymizení příznaků sezonní afektivní poruchy může až u dvou třetin pacientů přispět efekt světelné terapie.
Tu můžete podstoupit ve specializovaných zařízeních, v některých zdravotnických zařízeních, ale můžeme si ji aplikovat i sami doma s pomocí speciální lampy s intenzivním bílým světlem.
Je však třeba poradit se s odborníky, jak ji správně využívat. Většina z nich radí zapnout ji alespoň na půl hodiny ráno.
Odborníci dále lidem s příznaky SAD doporučují procházky na denním světle, zapalování si svíček, ale i používání aromaterapie. Vhodné je si také naplánovat na zimu cestu za teplem a tolik potřebným sluníčkem.
„Pokud je váš stav akutní, depresivní, okamžitě vyhledejte odborníka. Pomoci může pravidelná psychoterapie a v některých případech antidepresiva,“ dodává terapeutka Mucalová.
Sezónní afektivní porucha
Objednávka konzultace na sezónní afektivní poruchu s upřesněním poruchy, dalšího postupu a doporučením léčby
DefinicePacienti se S.A.D. (sezónní afektivní porucha) trpí epizodami velké (rekurentní) deprese, které mají tendence se vracet v určitém ročním období, nejčastěji v zimě. S.A.D. zůstává často nerozpoznána. Sezónní afektivní poruchu lze léčit světlem – fototerapií, u níž bylo zaznamenáno nízké riziko nežádoucích účinků.
Americký diagnostický a statistický manuál duševních poruch DSM-IV neuvádí sezónní afektivní poruchu jako samostatnou poruchu nálady, nýbrž jako typ velké deprese. V naší republice užíváme kritéria MKN-10, v této klasifikaci také není uvedena specifická jednotka sezónní deprese. Sezónní epizody mohou být formou periodické depresivní poruchy (F.33) nebo výjimečně bipolární poruchy (F.
31), tedy jsou přítomny také manické nebo hypomanické epizody.
Sezónní deprese jsou specifickou formou depresivní poruchy, která souvisí s výrazným úbytkem denního světla v zimním období, zatímco ostatní depresivní poruchy se objevují na jaře nebo (častěji) na podzim, kdy světla přibývá (den se prodlužuje) nebo ubývá (den se zkracuje). Výjimečně se objevují také pacienti, kteří trpí letními depresemi, kdy je světla naopak hodně (dlouhé dny).
Epidemiologie Celoživotní prevalence sezónní afektivní poruchy se pohybuje v rozmezí 0–9,7 %. Prevalence může být vyšší v severnějších oblastech. Náchylnost k S.A.D. může mít svou genetickou složku.
Pacienti se sezónní afektivní poruchou častěji během roku podstupují ambulantní vyšetření a laboratorní, dostávají více receptů a jsou častěji odesíláni do péče odborníků než osoby srovnatelného věku a téhož pohlaví. V zimě navštěvují nemocní se S.A.D.
svého praktického lékaře častěji než jiní pacienti, přičemž po zbytek roku se četnost návštěv v obou skupinách neliší. Praktičtí lékaři běžně nerozpoznají téměř polovinu všech případů deprese a dalších duševních onemocnění.
Depresí trpí 6–12 % všech ambulantních pacientů všeobecných lékařů, dvakrát až třikrát více žen než mužů. Jde tedy o časté onemocnění s různou etiologií, k této skupině patří také sezónní deprese.
PříčinyV průběhu afektivních poruch dochází ke snížení aktivity neurotransmiterových systémů. Spojovací článek mezi neurotransmitery (serotonin, noradrenalin, dopamin) mozku a endokrinním systémem (žlázy s vnitřní sekrecí – periferie) představuje corticotropine releasing hormon (CRH).
CRH kontroluje prostřednictvím ACTH (adrenocorticotropine hormon) vylučování kortisolu kůrou nadledvin. Nadledviny jsou ovlivňovány nejen genetickou dispozicí, ale také zátěží, stresem, cirkadiálními rytmy, mezi něž patří také délka osvitu a denní doba.
Depresivní jedinci se liší od ostatních také vylučováním hormonu stimulujícího štítnou žlázu (TSH – hormon uvolňující tyreotropin).
S.A.D. se může překrývat s dalšími diagnózami, u nichž se podobné mechanismy rovněž uplatňují a mezi něž patří• generalizovaná úzkostná porucha
• panická porucha• bulimie
• chronický únavový syndrom• porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou (ADHD).
- Hypotézy pro sezónní afektivní poruchy • melatoninová hypotéza, • hypotéza fázového posunu, • amplitudová hypotéza, • nedostatek serotoninu,
- • snížená dopaminergní aktivita.
- Symptomy• deprese• ospalost• ztráta a snížení energie• ztráta zájmů• nevýkonnost• snížení sexuálního zájmu• zvýšená potřeba spánku a problémy s ranním probouzením,
- • nutkavá chuť k jídlu, zejména na sladké, často vedoucí k nadváze
Léčba
• světelné záření – fototerapie. Léčba světlem je účinnější tehdy, probíhá-li ráno. Je pravděpodobné, že prevence světelnou terapií bude úspěšná, a teprve v další fázi by měla navazovat krátkodobá farmakoterapie k posílení účinku světelné terapie. • antidepresiva
Vhodné produkty z Lékárny
- Tianshi Beneficial capsules …. působí například na omlazování a profylaxe stárnutí, redukce hmotnosti, stres, syndrom chronické únavy, zvýšení vytrvalosti, hypoimunitní stavy (chřipka, AIDS) impotence, frigidita, ateroskleróza, arytmie, deprese, agresivita, poruchy spánku
- Tianshi Ginkgo leaf film coating capsules … pozitivně působí na průtokové vlastnosti krve a tím výrazně zlepšuje přísun kyslíku a živin k buňkám, což se projevuje zejména příznivým vlivem na mozkové funkce.
- Psychoprogram 4 … … působí například na omlazování a profylaxe stárnutí, redukce hmotnosti, stres, syndrom chronické únavy, zvýšení vytrvalosti, hypoimunitní stavy (chřipka, AIDS) impotence, frigidita, ateroskleróza, arytmie, deprese, agresivita, poruchy spánku
Vhodné produkty z Psychoshopu
Jak se vypořádat se sezónní afektivní poruchou?
Advertisement
Severní polokouli čeká zima, což s sebou přináší komplexní depresivní onemocnění. To ovlivňuje náladu, spánek a chuť k jídlu. Když se podzim stává brzkou zimou, vše se najednou zdá být tmavší… Pro většinu z nás je tento přechod zanedbatelný – hodina spánku navíc, zatažená obloha. Takové zimní mezidobí, než začne nový rok. Pro malou skupinu lidí si však zima vybírá svou daň. Přibližně 3 % obyvatel Spojeného království trpí sezónní poruchou – vysilující nemocí, která jim (bez speciální léčby) brání normálně žít. Naproti tomu asi 20 % Britů prožívá lehce nepříjemné projevy smutku nazvaného ,,subsyndromální sezónní afektivní porucha“ či ,,zimní sezónní afektivní porucha“.
Co je sezónní afektivní porucha?
Sezónní afektivní porucha je komplexní depresivní onemocnění. Spouštěčem této nemoci je pravděpodobně nedostatek slunečního světla, typický pro zimní období. Nemoc ovlivňuje hladiny hormonů (melatoninu a serotoninu) v té části mozku, která má na starost náladu, spánek a chuť k jídlu. Tedy naše denní rytmy.
Příznaky sezónní afektivní poruchy se liší případ od případu, obecně zahrnují depresi, nedostatek energie a problémy se soustředěním. Dále mezi ně patří úzkost, přejídání se, ztráta libida a vztahové problémy. Na jaře se objevují i změny nálad a hypománie (nadměrná aktivita).
Je vhodné vnímat sezónní afektivní poruchu jako spektrum možných projevů. Na jedné straně existují jedinci, kteří sezónními změnami vůbec ovlivněni nejsou. Jiní prožívají ,,zimní splín“, cítí se unavení, mrzutí a na dně. Druhým extrémem jsou lidé, kteří si dokonce musejí vzít volno z práce a razantně omezit své aktivity.
Jak poznám, že je to právě sezónní změna, kvůli které se takto cítím?
Zatímco ,,tradiční“ deprese přichází obvykle spolu s problémy se spánkem a sníženou chutí k jídlu, sezónní afektivní porucha je spojována se sklonem k ,,hybernaci“. Lidé, které postihne, cítí silnou touhu spát a jíst, mají chuť na karbohydráty. Konzumace pohodlně připraveného jídla a sladkých odměn jsou pro trpící sezónní afektivní poruchou typické.
Dalším hlavním ukazatelem, že člověk trpí sezónní afektivní poruchou, je načasování příznaků.
Kdy se deprese dostaví a kdy odezní? Sezónní afektivní porucha je většinou nastartována v zimě a objevuje se každoročně. Na severní polokouli obvykle začíná v období od září do listopadu, trvá do března/dubna.
Diagnóza pro tuto chorobu může být vytvořena po dvou až třech po sobě jdoucích zimách, kdy příznaky přetrvávají.
- Co mám dělat, když mám ,,zimní splín“ nebo sezónní afektivní poruchu?
- Vyhledávejte světlo
- Přestěhovat se blíže k rovníku nebo strávit celou zimu na slunnějším místě bohužel není možné pro většinu lidí, kteří těmito poruchami trpí.
Vysoká škola Royal College of Psychiatrist vřele doporučuje vystavovat se přirozenému světlu co nejčastěji.
Náš mozek se nepřizpůsobil současnému životnímu stylu, který zahrnuje celodenní práci v kanceláři – něco tak krátkého jako ranní procházka a poobědvání venku tak může být příjemným zlepšením.
Zdravý životní styl a cvičení posilující srdce navíc mohou zredukovat příznaky sezónní afektivní poruchy.
Terapie světlem by měla nahradit nedostatek přirozeného slunečního světla a v současnosti je jedním z nejoblíbenějších a nejefektivnějších druhů léčby této poruchy.
Dle výzkumu Seasonal Affective Disorder Association je terapie světlem účinná pro 85 % všech případů a většinou zabere už za dva týdny. Léčba zahrnující negatobox trvá pouhých 30 až 60 minut denně a pacienti při ní nemusejí zírat do světla.
Stačí se jen posadit před přístroj při čtení knihy nebo sledování televize. Budíky, které dokážou simulovat svítání, jsou rovněž často používány.
Medikace a kognitivně behaviorální terapie (KBT)
Při sezónní afektivní poruše mohou být antidepresiva užitečná, ale protože je medikace způsobující ospalost v mnoha případech nepraktická, předepisují lékař selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). Tyto léky pracují na základě zvýšení hladiny serotoninu; neuropřenašeče s vlivem na náladu, spánek a stravování.
Existují však i důkazy potvrzující, že kognitivně behaviorální terapie (léčba úzkosti a deprese obecně) může překonat zimní depresi a zabránit tak jejímu následnému výskytu v budoucnu.
Prvním krokem je samozřejmě uvědomit si, že vás tato porucha postihla.
Kombinace léčby a preventivních opatření, abyste nejlépe zachytili vaše příznaky, bude velmi individuální a měla by být zkonzultována s lékařem.
Ať už vás postihl ,,zimní splín“ nebo sezónní afektivní porucha, je tou nejdůležitější věcí pamatovat si následující: nemusíte čekat na to, až zima skončí, abyste se cítili lépe.
Postihla vás sezónní afektivní porucha? Máte nějaké tipy, jak se s ní vypořádat?
Zdroj: theguardian.com
Překlad: Petra Stočková
Polovina lidí s depresí se neléčí. Jak nemoc poznat a kam se vydat? | Zdraví
Občas máme dojem, že má depresi celý svět. Tak je neveselo. A v zimě to cítíme ještě markantněji. A nejsme v tom sami.
Podle Světové zdravotnické organizace celosvětově roste počet lidí s depresivní poruchou a některými jinými duševními poruchami hlavně ve státech s nižšími příjmy. Důvody jsou celkově narůstající populace, ale také její stárnutí. Stále více lidí prostě dosahuje věku, kdy se příznaky běžných duševních poruch objevují.
Polovina se neléčí
Důvody nárůstu výskytu deprese ale nelze paušalizovat. Příčiny jsou jiné v rozvinutých státech a ve státech rozvojových.
„Afghánská populace vykazuje nejvíc produktivních let ztracených z důvodu deprese na světě. Naopak u Japonska je tento údaj nejnižší, ale zase tam mají vysokou sebevražednost. Problematika určení výskytu běžných duševních poruch je komplikovaná i tím, že v každé populaci je určité procento lidí, u kterých se taková porucha vyskytuje, ale nejsou diagnostikováni.
Roli tedy bude hrát i informovanost populace, ochota člověka s depresivní poruchou přijít k lékaři a také celková dostupnost zdravotní péče.
Například v České republice se uvádí, že až polovina pacientů s depresivní poruchou není adekvátně diagnostikovaná a léčená,“ upozorňuje Richard Barteček, vedoucí lékař oddělení pro léčbu afektivních poruch Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Brno.
Sezonní afektivní porucha Vyskytuje se na podzim nebo v zimě, pacienti nemají obvykle žádnou energii. Trpí jí zejména dospělé ženy.Klinická deprese Běžný, lehký typ deprese. Pacienty bývají většinou ženy, trpí pocity smutku, prázdnoty, bezcennosti, beznaděje a viny. Je dobře léčitelná.Deprese rezistentní na léčbuLidé s velmi těžkou depresí někdy nereagují na léčbu, která u jiných pacientů zabírá. Na vině mohou být geny. Je třeba individuálně hledat léčbu.Subsyndromální deprese Při tomto typu má člověk sice příznaky deprese, ale o nemoc se nejedná. Může to být naopak důsledek nádorů, epilepsie, demence či otravy. Je tedy třeba léčit primární příčinu.Foto popis| Trvalá depresivní porucha Příznaky – velmi špatná a smutná nálada, problémy se spánkem – přetrvávají i přes dva roky. Nejde však o těžkou variantu deprese.
Nálada se při ní houpe od euforie až po beznaděj. Říká se jí i manická depresivní nemoc. Muži při ní tíhnou více k impulsivnímu chování, ženy mívají tendenci k čistě depresivním příznakům. Léčí se léky, někdy i psychoanalýzou, v poslední době se také uplatňuje léčba světlem.
|
Jako Mirek Dušín
Příčiny deprese čistě psychologického charakteru nelze podle doktora Bartečka oddělit od příčin biologických. „Mezi nejčastější faktory spojené s rozvojem depresivní poruchy patří chudoba, nezaměstnanost, negativní životní události jako úmrtí blízké osoby, užívání návykových látek, ale také tělesné onemocnění,“ uvádí Richard Barteček.
„Některé faktory ovlivnit nelze. Jiné ale ano. Z toho plyne, že člověk by měl v první řadě zachovávat zdravý životní styl. A to celkově.
Jíst zdravě, pravidelně cvičit, snažit se redukovat míru chronického stresu, udržovat zdravý poměr mezi prací a osobním životem a vystříhat se nadměrného užívání návykových látek.
Ano, doporučení zní skutečně trochu jako z Rychlých šípů a jejich Modrého života,“ doplňuje s nadsázkou.
Za lékařem po dvou týdnech
Ale vždycky to legrace být nemusí. Člověk by se měl mít na pozoru, pokud se u něj nebo jeho blízkých rozvinou závažné příznaky a trvají delší dobu.
„Hlavním příznakem depresivního syndromu je patologicky smutná nálada, která se vyskytuje po většinu času a je neodklonitelná, nedá se přemoci. Pacienti ji často popisují jako velmi odlišnou od prostého smutku,“ líčí doktor Barteček.
Depresivní syndrom dále zahrnuje ztrátu zájmu o příjemné aktivity, nesc hopnost radovat se, zvýšenou únavnost, ztrátu energie, ztrátu sebevědomí, extrémní pocity viny, sebevražedné myšlenky, neschopnost soustředit se tak, že to narušuje vykonávání běžných aktivit. Patří sem také snížená chuť k jídlu doprovázená hubnutím, změna motorické aktivity, nejčastěji její snížení, a poruchy spánku, nejčastěji nespavost, při níž se člověk probudí o několik hodin dřív a již nemůže usnout.
„Ale pozor, pro laika je zejména u mírných forem depresivní poruchy velmi těžké rozlišit, zda se jedná skutečně o poruchu. Opět vyzdvihnu, že důležitý je počet příznaků, jejich stabilita a délka trvání. Obvykle se jako časová hranice udávají dva týdny,“ zdůrazňuje doktor Barteček.
Že se jedná opravdu o vážnou nemoc, vidí lékaři u těch nejzávažnějších pacientů v jejich odmítání jídla i pití, v neschopnosti vykonávat jakoukoliv aktivitu.
Anebo také například v psychotických příznacích, které u těžké depresivní poruchy nabírají třeba až podoby absurdního sebeobviňování nebo třeba přesvědčení, že dotyčný způsobil velkou katastrofu nebo že bude navždy trpět. I tak závažnou podobu tedy může depresivní porucha mít.
Metod léčení je víc
„U mírnějších příznaků jsou možnosti léčení v podstatě dvě – psychoterapie nebo farmakoterapie antidepresivy. Čím závažnější příznaky jsou, tím pak narůstá význam biologických přístupů v léčbě, tedy farmakoterapie nebo stimulačních metod mozku,“ konstatuje doktor Barteček.
„Posledně jmenovaná skupina metod zahrnuje i takové, které jsou vyhrazeny pro pacienty v opravdu závažném stavu. Velmi účinné bývají kombinace několika léčebných metod,“ dodává. Minimální doba, za kterou lze obvykle hodnotit účinek podávaných antidepresiv, bývá zhruba dva týdny. U těžké depresivní epizody s psychotickými příznaky lze účinnost léků hodnotit až za šest až osm týdnů.
„U psychoterapie je pak obtížné jednoduše poskytnout vodítka k délce léčby. Na psychiatrických odděleních, tedy u pacientů v závažnějším stavu, se délka akutní hospitalizace pohybuje mezi třemi a osmi týdny, ve výjimečných případech ale může trvat také déle,“ uzavírá Richard Barteček.
Deprese – příznaky, léčba a přírodní antidepresiva + test
- Velká část lidí trpících takzvanou velkou depresí totiž pomýšlí na sebevraždu a 10-15 % z nich ji spáchá.
- Velmi častá bývá deprese po porodu. Může za to úpadek estrogenů.
- Deprese v dospívání se vyskytuje poměrně často, je však mnohem častěji spojována s poruchami chování, agresivitou a různými somatickými stesky.
- Součástí léčby je kromě antidepresiv také rodinná terapie.
- Depresi lze předcházet také během.
- Čokoláda má pozitivní účinky na lidskou mysl.
Deprese je jednou z nejčastějších duševních poruch, která jednou za život postihuje 15 % populace.
V psychiatrických učebnicích se píše, že utrpení při těžké depresi je tak velké, že nemá obdobu v žádném tělesném utrpení. Léčba většinou spočívá v kombinaci léků a psychoterapii. Neléčená deprese může být i smrtelná.
Depresivní onemocnění je i nejdražším neuropsychiatrickým onemocněním.
Na rozdíl od ostatních nemocí netvoří největší část výdajů na léčbu duševního onemocnění přímé medicínské (léčiva) a nepřímé medicínské (platy zdravotníků, nemocniční služby apod.
) náklady, ale jsou to především nepřímé náklady, které vznikají v důsledku ztráty pracovní schopnosti a možnosti výdělku, nutnosti výplaty důchodů a dalších sociálních dávek.
Obsah článku:
Test na deprese
Zde si můžete snadno otestovat, zda trpíte depresí – Test na deprese.
Pocity v depresi
„Jako by se pomalu stmívalo. Ta nemoc vás zahltí a ponoří do něčeho, co není ani smutek, ani zármutek. Je to jen černota. Je těžké přijmout fakt, že nikdo, kdo to nezažil, vás nemůže pochopit. Je to nesdělitelné. Je to porucha prožívání,“ říká neurolog David, který trpí periodickou depresí.
„Jde to pomalinku… První ztratíte vůli, nemůžete si nijak pomoct. A ještě máte černé svědomí z toho, že to nemůžete změnit. Vleče se to týdny. Jdete spát, ale ráno to je ještě horší. Sebevražedné myšlenky se nad vámi vznášejí jako motýl a vy se tomu bojíte naslouchat, ale nezaženete je.“
Skutečná deprese je nemoc, která se nedá ovládat vůlí. Člověku, kterého postihne, je zbytečné říkat: „Vzchop se!“ a snažit se jej rozveselovat. Deprese je stav, který trvá nejméně 14 dní bez jakéhokoliv průběžného zlepšení, častěji však i několik měsíců.
Světová zdravotnická organizace považuje deprese za jednu z nejčastějších příčin pracovní neschopnosti.
Různými formami této nemoci trpí podle psychiatra Cyrila Höschla přibližně 3 % české populace (300 000 lidí). Alespoň jednou za život postihne tato nemoc celých 15 % populace (1,5 milionu). Odborníci předpokládají, že tato čísla jsou všude na světě obdobná.
Pokud se deprese léčí, pak se rychle dostavuje zlepšení, pokud však nemocný odbornou pomoc nevyhledá, choroba mu nesmírně znepříjemňuje život a může být i smrtelná. Velká část lidí trpících tzv. velkou depresí totiž pomýšlí na sebevraždu a 10-15 % z nich ji spáchá.
Příznaky deprese
- skleslá nálada
- snížení energie a aktivity
- zhoršení schopnosti radovat se
- pokles zájmů
- poruchy koncentrace
- značná unavitelnost i po nepatrné námaze
- snížení sebevědomí
- pocity viny a bezcennosti
- pesimistický pohled do budoucnosti
- poruchy spánku
- snížená chuť k jídlu
- hmotnostní úbytek
- pokles sexuálního zájmu
- myšlenky na sebevraždu
- úzkost a psychomotorický neklid
Smutná nálada nevyplývá ze zevních okolností nemocného a je dlouhodobě stabilní.
Typické je pravidelné zhoršení nálady brzy ráno, navazující na nespavost ranního typu. Tehdy bývá pacient schopen večer usnout, ale budí se ještě v nočních hodinách a nespí až do rána.
Dalším častým příznakem deprese je úzkost a psychomotorický neklid. Nezřídka se deprese projevuje tělesnými obtížemi: pocitem sevření na hrudi, pocitem neklidných nohou, bušením srdce při úzkosti a nejrůznějšími bolestmi bez odpovídajícího organického podkladu.
U nejtěžších forem deprese mohou být přítomny psychotické příznaky v podobě halucinací, bludů nebo depresivního stuporu. Obsah halucinací a bludů je typicky v souladu s emočním nastavením pacienta.
Druhy deprese
Klinická deprese
Jedná se o základní „lehčí“ projev deprese. Tedy deprese je dostatečně závažná, aby se řešila klinicky, například léky, přesto se nejedná o nejzávažnější projev.
Nemocný nemá chuť k jídlu, nebo ji naopak má zvýšenou, uzavírá se do sebe, rychle ztrácí energii a nemá o nic zájem.
Psychosomatická deprese
V některých případech doprovázejí depresi psychosomatické potíže. Nejčastěji se jedná o poruchy spánku, nepříjemné sny, bolesti hlavy, kloubů, zad, žaludku i srdce, trávící potíže, závratě nebo dýchací potíže.
Symptomatická deprese
Jedná se o projev deprese, který však depresí není. Může jít o vedlejší projev otravy, nádoru, epilepsie nebo demence. Nezlepší se, dokud není vyléčena primární příčina.
Sezónní deprese
Jak název napovídá, přichází tento druh deprese v určitých ročních obdobích, a člověku se většinou vrací každoročně. Nejčastěji se sezónní deprese projevuje v zimě.
Sezonní afektivní poruchu je možné mírnit terapií světlem, které stimuluje produkci neurotransmiterů jako je právě serotonin. U těch, kteří trpí těžší formou poruchy, ale tato terapie nestačí. Musí se kombinovat s další léčbou. Jako doplňková terapie může být podáván tryptofan, což je aminokyselina, kterou si lidské tělo přemění v serotonin.
Larvovaná deprese
Larvovaná deprese se projevuje jiným zdravotním problémem (například velikou bolestí zad, žaludeční problémy, aj.), nedochází ale k jiným projevům deprese. Nemocný zjistí, že se jednalo o depresivní onemocnění, jakmile není žádná fyziologická příčina jejich onemocnění, a když fyzické problémy zmizí po nasazení antidepresiv.
Reaktivní deprese
Jedná se o přímou reakci na traumatické, náročné, stresové a celkově obtížné životní období.
Reaktivní deprese často nastupuje hned po traumatu, nebo do jednoho měsíce. Nejčastějším spouštěčem bývá úmrtí blízkého člověka, může se ale jednat o ztrátu něčeho jiného – práce, vztahu, majetku či snů.
Obvykle trvá zhruba 13 měsíců.
Endogenní deprese
Takzvaná velká „pravá“ deprese. Jedná se o nejčastější formu této nemoci. Přijde do života náhle, bez zjevné příčiny. Je způsobena nevyváženým chemickým prostředím v mozku, které je potřeba upravovat pomocí léků.
Úzkostně depresivní porucha
U úzkostně depresivní poruchy se projevují příznaky deprese i úzkosti.
Objevují se tedy pocity strachu a nervozity, nemocný má problémy se spaním, nízké sebevědomí a věčné očekávání nejhoršího. Za život jí trpí asi 4 % populace a má horší průběh, a tedy i prognózu, než když jsou tyto dvě onemocnění samostatně, zvyšuje se také pravděpodobnost pokusu o sebevraždu.
Mezi nejčastější příčiny tohoto onemocnění patří dědičnost, nevyrovnanost neurotransmiterů v mozku, prožité trauma a stres.
Deprese v těhotenství
Ženy mohou onemocnět psychickou poruchou v těhotenství nebo mohou být léčeny pro psychické onemocnění dlouhodobě, před plánovaným (nebo neplánovaným) těhotenstvím.
Prevalence deprese v těhotenství je přibližně 10 %, prevalence depresivních příznaků až 20 %. Náchylnější jsou ženy mladší nebo naopak ženy po 35. roce, s omezenou sociální podporou, bez partnera, s ambivalentními pocity ohledně gravidity, ženy bílé rasy, ženy s předchozími třemi a více porody.
Vyšší riziko nacházíme dále u žen, které měly deprese ještě před těhotenstvím.
K depresi v těhotenství je nutné přistupovat vysoce individuálně. Na jedné straně je třeba zvážit rizika, která mohou mít psychofarmaka pro plod, na druhé straně negativní následky neléčené psychické poruchy.
Pokud jste těhotná, a trpíte depresí, doporučuje se navštívit lékaře.
Poporodní deprese
Poporodní deprese je nejčastější běžně nepoznaná komplikace porodu a objevuje se u jedné ze sedmi žen po porodu.
I když konvenční léčba farmaky a psychoterapií je účinná, přirozenou alternativou, kterou by mohla využít řada žen, zvláště těch, které chtějí kojit, jsou syntetické formy přirozeně se vyskytujícího estrogenu.
Vyplývá to z faktu, že poporodní deprese se vyskytuje v kontextu se snížením hladin estrogenů. Poporodní deprese – podobně jako perimenopauzální deprese – je považována za deregulaci nálady související s hormonálními změnami.
Deprese
Co je to deprese?
Deprese je duševní onemocnění charakterizované pocity smutku, ztrátou energie a zájmu o dříve oblíbené aktivity. Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že deprese je nejčastější příčinou snížené funkčnosti v západním světě.
Jaké jsou příznaky deprese?
V závislosti na příznacích rozlišujeme depresi mírnou až těžkou. Diagnostika se provádí, pokud pacient za poslední dva týdny zažil alespoň dvě z následujících situací:
- Pocit smutku
- Značně snížený zájem nebo potěšení z mnohých aktivit téměř denně
- Ztráta energie a únava
Stejně jako alespoň dva z následujících příznaků:
- Snížené sebevědomí nebo sebehodnocení
- Pocity bezcennosti, viny
- Myšlenky na smrt nebo sebevraždu
- Zhoršená koncentrace a myšlení
- Pocit neklidu nebo zpomalení
- Nespavost
- Změny chuti a hmotnosti
Pokud jedinec zažije dva příznaky z prvního seznamu a zároveň dva z druhého, znamená to, že pacient má mírnou formu deprese. Mírné deprese není vždy nutné léčit. Například sezónní afektivní poruchy bývají často mírné.
Pokud osoba prožívá alespoň čtyři symptomy, deprese je považována za středně závažnou. U středně závažné deprese se již doporučuje léčba.
Při těžké depresi jsou přítomny všechny tři symptomy z prvního seznamu, stejně jako nejméně pět symptomů z druhého seznamu. Těžká deprese vyžaduje vždy léčbu.
Jaké jsou příčiny deprese?
Málokdy existuje pouze jedno vysvětlení, proč se u člověka rozvinula deprese. Deprese se často vyvíjí v důsledku vzájemného působení různých faktorů (biologických, genetických, psychologických a environmentálních).
Biologické faktory zahrnují nedostatek slunečního záření a pomalý metabolismus. Rovněž dědičnost hraje důležitou roli z hlediska zranitelnosti jedince ve stresových situacích, jako je například propuštění ze zaměstnání, ztráta příbuzného nebo onemocnění.
Ti, u kterých se deprese rozvinula, mají často členy rodiny, kteří také někdy zažili depresi. Environmentální faktory pak mohou ovlivnit riziko rozvoje deprese, příkladem může být neradostné dětství nebo jiné nepříjemné zkušenosti.
Další faktory, které mohou hrát důležitou roli, jsou například vzdělání, pracovní situace, sociální situace a finanční podmínky.
Jaké jsou možnosti léčby deprese?
Účelem léčby je jednak léčba samotné deprese, ale také prevence potenciálních relapsů. Pro léčbu deprese existuje řada různých léků s různými účinky, ale ne všechny tyto přípravky jsou pro všechny pacienty stejně účinné.
Na některé jedince nemusí mít určitý přípravek žádný účinek. Léčba deprese může proto vyžadovat několik pokusů s různými přípravky, než je zaznamenán pozitivní účinek.
Obvykle jsou léčeny pouze středně závažné a závažné případy deprese.
Obecně platí, že dnes dostupné možnosti léčby nemají dlouhodobý účinek, což znamená, že některé závažnější případy deprese nejsou léčitelné.
Kromě medikace je možnou účinnou metodou léčby deprese i psychoterapie a konverzační terapie, které slouží k léčbě deprese, bez ohledu na závažnost. Zde se člověk může naučit změnit negativní vzorce chování a naučit se nové myšlenkové vzorce a přístupy k životu, které výrazně zmírňují příznaky deprese.
Elektrošoková terapie se používá při léčbě těžké deprese rezistentní na léčbu. Elektrošok je forma terapie, při které je prostřednictvím elektrod zaslán do mozku pacienta slabý elektrický impuls. Tento druh léčby bývá účinný při léčbě těžkých a život ohrožujících případů deprese.
Bipolární afektivní porucha
Bipolární afektivní porucha, dříve označovaná jako „maniodepresivní psychóza“, je vážné duševní onemocnění, které postihuje přibližně jednoho až dva lidi ze sta ( prevalence je 1-2%). Postihuje ženy i muže bez ohledu na rasu, vzdělání či sociální statut. Onemocnění začíná kolem 20.
roku věku, k jeho rozpoznání a léčbě však mnohdy dochází o několik let později. Bipolární afektivní porucha (dále jen BAP) je psychické onemocnění charakterizované poruchami nálad: depresemi, mániemi či smíšenými stavy.
U jedince s BAP se v průběhu života vyskytují období s poruchou nálady, v mezidobí je obvykle tzv. bezpříznakové období.
- Příznaky bipolární poruchy:
- Depresivní epizoda:- je charakterizovaná nejméně 2 týdny trvajícím obdobím, ve kterém jsou vyjádřené některé z příznaků deprese.- depresivní příznaky:
- patologicky smutná nálada, skleslost, snížení životního elánu, ztráta zájmů, poruchy spánku, změny chuti k jídlu, zvýšená únava, zpomalené psychomotorické tempo, pesimismus, neprožívání radosti, apatie, snížené sebehodnocení a sebevědomí, pocity viny, sebeobviňování, nevýkonnost, nerozhodnost, nejistota, poruchy soustředění, poruchy pozornosti, pocity bezvýchodnosti, beznaděje, myšlenky na smrt (ty mohou vést až k sebepoškozování či sebevražednému jednání).
Manická epizoda:- je charakterizovaná nejméně 1 týden trvajícím obdobím, ve kterém jsou vyjádřeny příznaky mánie.
– manické příznaky:zvýšená, euforická, nepřiměřeně veselá nálada, někdy podrážděnost, mrzutost, vyvolávání konfliktů, vztahovačnost, zrychlené myšlení, zrychlení řeči, zvýšení aktivity (ta je ale neúčelná, nelogická, nepřiměřená), zvýšené sebevědomí a sebehodnocení, přeceňování vlastních schopností a možností, velikášství, ztráta normálních sociálních zábran, změny v běžných a normálních vzorcích chování, lehkovážnost, zbytečné riskování, neúměrné utrácení peněz, bezohledné chování, excesy v konzumaci psychoaktivních látek (alkohol, ale i nelegální drogy), snížená potřeba spánku, změny v chuti k jídlu, změny v sexuálním chování (odbržděnost a nadměrná sexuální aktivita).
- Podle intenzity vyjádřených příznaků hovoříme o mánii či o hypománii v případě méně intenzivně vyjádřených příznaků.
- Smíšená epizoda:- je charakterizovaná současně přítomnými příznaky manickými i depresivními, které se střídají v průběhu několika dní či dokonce hodin.
Poruchy nálady typu mánie či deprese jsou jev patologický, jsou projevem duševní nemoci. Proti změnám nálad, které jsou normální reakcí na životní události, se deprese a mánie odlišují tím, že trvají nepřiměřeně dlouho, jsou nepřiměřeně intezivní, mohou se objevit i bez zjevné příčiny. Pokud na počátku deprese či mánie stojí nějaká závažná událost, hovoříme o ní jako o spouštěči nemoci.
Příčiny BAP:- nejsou jednoznačně známy, roli hrají faktory genetické, biochemické, hormonální a vlivy prostředí. Jde jednoznačně o biologicky podmíněné onemocnění.
- Léčba BAP:1.Farmakoterapie = základ léčby BAP – léčba akutní manické či depresivní epizody – udržovací terapie – nejčastěji užívané typy psychofarmak:
- a) stabilizátory nálad = thymoprofylaktika: základem farmakologické léčby BAP je dlouhodobé podávání stabilizátorů nálad, které snižují výkyvy nálady do deprese či mánie.
- b) antipsychotika: léky, které tlumí bezúčelnou aktivitu, často zmírňují napětí i úzkost a upravují poruchy myšlení a vnímání (podávají se především při manických epizodách)
- c) antidepresiva: léky působící při střednědobém (týdny až měsíce) užívání úlevu od depresivních příznaků (podávají se při depresivních epizodách)
- d) hypnotika: léky pomáhající navodit fyziologický spánek (mohou se podávat při manických i depresivních epizodách – pokud jsou provázeny nespavostí)
- 2. Elektrokonvulzivní léčba
3. Psychoterapie – léčba psychologickými postupy (rozhovor, nácvik sociálních dovedností, neverbální techniky: arteterapie, muzikoterapie, taneční terapie, animoterapie apod.).
– individuální, skupinová, práce s rodinou
4. Psychoedukace – předání informací o nemoci nemocným i jejich blízkým
Závěr: Bipolární afektivní porucha je onemocnění vleklé, dlouhodobé, objevující se poprvé již u mladých lidí kolem 20. roku věku. Onemocnění často ovlivní život nemocného i jeho rodiny.
Nemoc ovlivňuje celkové fungování nemocného v životě, v zaměstnání, v partnerských vztazích jedince, jeho kvalitu života.
Zásadní podmínkou dobrého průběhu této duševní nemoci a minimalizace jejích dopadů na nemocného je dlouhodobá a pravidelná léčba.
MUDr. Markéta Zemanová, přednosta primariátu 6
Deprese: léky a psychoterapie
Nejčastěji používanými léky při léčbě deprese jsou antidepresiva. Tato široká skupina léků působí cíleně proti depresi. V léčbě deprese se však osvědčily i psychoterapeutické metody. Při akutní těžké depresi nejlépe účinkuje kombinace medikamentózní léčby s psychoterapií. Psychoterapie a doprovodná medikamentózní léčba se osvědčily i u dystymie.
U medikamentózní léčby je důležité, aby ji lékař s pacientem nejprve důkladně prodiskutoval. Lékař by pacientovi měl nejen objasnit očekávaný účinek léčby, ale také jej upozornit na případné vedlejší účinky. Vždy je potřeba zvažovat poměr přínosů a rizik.
Většinou trvá přibližně čtyři týdny, než bude moci lékař posoudit, zda má předepsaný lék u daného pacienta požadovaný účinek [1].
Je důležité, aby pacient docházel na pravidelné kontroly, neboť jen tak bude lékař moci posoudit účinnost léčby, a v případě užívání některých léků i provést potřebná kontrolní vyšetření (např.
odběr krve, která bude odeslána do laboratoře ke stanovení hladiny léků, nebo EKG vyšetření). V závislosti na navrženém léku může být odběr krve (např. k vyšetření krevního obrazu, funkce jater a ledvin) proveden ještě před zahájením léčby.
Antidepresiva se někdy používají v kombinaci s tzv. antipsychotiky, zvláště pak u depresí s psychotickými příznaky (např.
bludné představy) nebo v depresivní fázi bipolární poruchy. V určitých situacích mohou krátkodobou úlevu přinést i trankvilizéry (uklidňující léky), např.
pokud neklid a úzkost vystupují do popředí natolik, že zastíní ostatní příznaky deprese.
Všechny tyto léky zasahují do metabolismu neurotransmiterů. Tyto přenašeče nervových signálů jsou u zdravých lidí v rovnováze, avšak u pacientů s depresí je tato rovnováha narušena. Snížená aktivita bývá pozorována obzvláště u serotoninu, noradrenalinu a dopaminu. Tyto neurotransmitery se na synapsích nervových buněk vyskytují v nižší koncentraci, než je obvyklé.
Antidepresiva
Antidepresiva může někdy lékař předepsat i u jiných duševních onemocnění, např. u úzkostných poruch. Tyto léky zvyšují dostupnost neurotransmiterů ovlivňujících náladu, a do metabolismu uvnitř mozku zasahují následujícími mechanismy:
- blokují zpětné vychytávání neurotransmiterů ze synaptické štěrbiny do presynaptického zakončení nervové buňky,
- blokují odbourávání (degradaci) neurotransmiterů,
- způsobují zvýšené uvolňování (sekreci) neurotransmiterů.
Těmito způsoby lze dosáhnout zvýšení koncentrace neurotransmiterů a tím i zlepšení nálady pacienta; účinek se však dostaví až po delší době (často až po více než dvou týdnech).
Skupiny antidepresiv
Antidepresiva se dělí do několika skupin:
- selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) – zabraňují tomu, aby byl serotonin přepravován ze synaptické štěrbiny zpět do váčků v presynaptickém zakončení nervové buňky; díky tomu je v synaptické štěrbině k dispozici větší množství serotoninu;
- inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu (SNRI) – cíleně blokují zpětné přepravování serotoninu a noradrenalinu do nervových buněk (neuronů);
- inhibitory zpětného vychytávání noradrenalinu a dopaminu (NDRI) – tato antidepresiva cíleně blokují zpětné přepravování noradrenalinu a dopaminu do nervových buněk (neuronů);
- agonisté melatoninových receptorů a antagonisté 5-HT2C receptorů (agomelatin) – agonisté melatoninových receptorů často způsobují ospalost; agomelatin navíc blokuje 5-HT2C receptory a má proto antidepresivní účinky;
- antagonisté alfa-2-adrenergních receptorů – tyto léky u nervových buněk blokují noradrenalinové receptory (tzn. místa, kam se za normálních okolností váže neurotransmiter noradrenalin) a současně zvyšují sekreci noradrenalinu; lékaři je předepisují u depresí, které se vyznačují zejména „vnitřním“ neklidem nebo poruchami spánku;
- neselektivní inhibitory zpětného vychytávání monoaminů – do této skupiny léků se řadí tzv. tricyklická antidepresiva; dnes to již nejsou léky první volby, neboť existují jiná antidepresiva, která působí cíleněji (např. SSRI, viz výše); lékař však může neselektivní inhibitory zpětného vychytávání monoaminů předepsat v případě, že na depresi u daného pacienta nezabírají selektivní léky, nebo u velmi těžkých depresí;
- lithium – mechanismus účinku lithiových iontů nebyl dodnes přesně objasněn. Dlouhodobé užívání lithia pomáhá předcházet depresivním nebo manickým epizodám (viz článek Bipolární porucha: příznaky a diagnóza). Účinky lithia se však projeví až po několika měsících. V každém případě je nutné pravidelně kontrolovat hladinu lithia v pacientově krvi, neboť se jedná o potenciálně toxický lék, který v příliš vysokých dávkách může mít závažné vedlejší účinky. Lithium se nicméně užívá především v léčbě bipolární poruchy.
Důkazy o účinnosti
Účinnost antidepresiv při lehkých depresivních epizodách zatím není dostatečně podložena důkazy. Jejich účinnost je lépe doložena u středně těžkých a těžkých depresivních epizod [2].
Kdy je potřeba léčbu upravit?
Pokud pacient po čtyřech týdnech užívání antidepresiva neodpovídá na léčbu (tzn. léčba nezabírá tak, jak by měla), je nutné objasnit důvod, proč tomu tak je, případně léčbu upravit [3]. Co se týče medikamentózní léčby, lékař může zvolit jeden ze tří přístupů:
- augmentace – ke stávajícímu antidepresivu je přidán další lék (nikoli však ze skupiny antidepresiv); cílem je zlepšit účinnost antidepresiva;
- změna antidepresiva – lékař pacientovi předepíše jiné antidepresivum; pacient začíná užívat „nové“ antidepresivum, naopak přestává užívat původně předepsané;
- kombinace antidepresiv – lékař předepíše pacientovi druhé antidepresivum, obvykle z jiné skupiny (viz výše, odstavec Skupiny antidepresiv); pacient pak užívá obě antidepresiva.
Dále je možné zvážit nasazení psychoterapie (pokud dosud nebyla používána). U medikamentózní léčby musí lékař dávat pozor na případné lékové interakce mezi užívanými léky. U léků je v každém případě nutné dodržovat předepsanou dávku, jinak pacienta může ohrozit na životě tzv. serotoninový syndrom.
Po pacientově zotavení má vysazování léků probíhat vždy pod dohledem lékaře, který postupně (v průběhu několika týdnů) snižuje dávku.
Pokud by pacient léky vysadil dříve, než mu doporučil lékař, zvýšila by se pravděpodobnost recidivy (návratu onemocnění). Lékař však může pacientovi předepsat i další léky jako prevenci recidivy (tzv.
udržovací léčba, viz článek Deprese: Možnosti léčby a prevence recidivy).
Poznámka: Užívání antidepresiv může zpočátku zvýšit riziko sebevraždy. V případě sebevražedných myšlenek se nebojte vyhledat pomoc; jste-li příbuzný pacienta, všímejte si možných příznaků hrozící sebevraždy.
Jiné léky
U pacientů trpících depresí s psychotickými příznaky (např. bludné představy) by měla být zvažována kombinace antidepresiv a antipsychotik.
U lehkých až středně těžkých depresivních epizod a u sezónní afektivní poruchy (zimní deprese) někdy mohou zabrat přípravky z třezalky. U těžkých depresivních epizod nebyl účinek třezalky zatím vědecky doložen. Přípravky z třezalky lze sice zakoupit v lékárně i bez receptu, jejich užívání by však pacient měl vždy konzultovat s lékařem.
Rostlinné přípravky mají pověst „jemných“ léků, ale i ony fungují na základě chemických reakcí a nezřídka vyvolávají alergie. Ačkoli většina lidí snáší třezalku dobře, přípravky z ní mohou mít některé vedlejší účinky, např. přecitlivělost na světlo, neklid apod. Jsou známy i lékové interakce mezi přípravky z třezalky a některými léky (např. některá antikoagulancia, tzn.
léky snižující srážlivost krve, nebo hormonální antikoncepce).
Zásady užívání léků při léčbě deprese
Medikamentózní léčbu je vždy potřeba konzultovat s lékařem. Dodržujte předepsaný léčebný plán – a to i v případě, že je nutná dlouhodobější léčba. Můžete tím významně přispět ke zlepšení vašeho stavu a předcházet recidivám.
Případné vedlejší účinky neprodleně hlaste svému lékaři a informujte ho i v případě, že užíváte ještě další přípravky (včetně těch, které jsou k dostání bez receptu, nebo rostlinné přípravky) nebo hormonální antikoncepci; jedině tak bude lékař moci posoudit případné riziko lékových interakcí a léčebný plán podle toho upravit.
Jak může pomoci psychoterapie?
Při psychoterapii se používají specifické psychologické metody, jejichž cílem je zmírnit příznaky duševního onemocnění, případně jej zcela vyléčit. Psychoterapie je založena na vztahu, interakci a rozhovoru mezi psychoterapeutem a pacientem. Tuto interakci mohou podpořit nebo upevnit různá cvičení, která se u jednotlivých psychoterapeutických metod liší.
Psychoterapie je samostatný obor, který se nedrží žádného pevného schématu. Psychoterapeut nedokáže pacientovy problémy jednoduše „vyřešit“, ale doprovází jej v jeho vlastní cestě při hledání řešení problému nebo potřebné změny. Lidé trpící duševními potížemi se tak mohou naučit porozumět sami sobě, a následně si také sami pomoci.
Psychoterapeutické metody patří v léčbě deprese k osvědčeným postupům. Existuje řada prokazatelně účinných forem psychoterapie. V praxi se také často používá kombinace psychoterapie a medikamentózní léčby. Je důležité pacientovi nabídnout i psychosociální pomoc, například zapojit do léčby a další péče pacientovy příbuzné.
Na koho se mohu obrátit?
Podobně jako u jiných onemocnění je velmi důležité depresi včas rozpoznat, aby mohla být potřebná léčba zahájena co možná nejdříve. V případě podezření proto neváhejte vyhledat lékaře, případně postiženého člověka citlivě upozorněte na možnou pomoc odborníka.
Pokud se cítíte sklíčeně nebo máte podezření, že trpíte depresí, můžete se obrátit na praktického lékaře, psychiatra, psychoterapeuta nebo klinického psychologa.